Ahoj všem :)
Dnes jsem při vyjížďce uprostřed rozlehlého lesa na úzké polozarostlé pěšince našla zakládací klín (viz. obrázek). Dost mě to pobavilo a celou cestu domů jsem dumala, že asi nejsem jediná, kdo kdy něco našel.
Tak schválně, pochlubte se
Našla sem před rokem tlačítkovej telefon Nokia v lese při procházce se Sarou. Simka byla sice stará, Paegas, ale já třeba taky ještě před nedávnem měla ještě Vodafone kartu z doby kdy to byl Oscar...
Long story short, podařilo se mi ji nabít a zapnout. Přímo v telefonu bylo několik uložených čísel. Když sem je zkoušela volat, tak některá neexistovala. Ale na jedno jsem se dovolala, tak jsem cca vysvětlila, že sem našla ten a ten mobil tam a tam. A že nevím komu patří, a po nějaké době mi zavolal chlap, že mu řekli že sem našla jeho mobil.
Jeho mobil co ztratil před asi 14 lety když tam byl na brigádě vypomáhat v tamním dětském táboře a ztratil ho při pochodu po okolí... Jak je možné že ten mobil se našel až teď a že sem byla schopná ho nabít a zprovoznit je absolutní záhadou, ale jen víc to ukazuje jak bývalý ty mobily, kor Nokie prostě úžasné.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Jistě jste taklle při přejíždění zoraného pole z koně uviděli v poli botu, je to docela běžné, vždycky si říkám,až jednou bude ta bota obutá , co budu dělat.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Jistě jste taklle při přejíždění zoraného pole z koně uviděli v poli botu, je to docela běžné, vždycky si říkám,až jednou bude ta bota obutá , co budu dělat.
Pamatuju si kdysi velkej boom tady v okolí, kdy jezdkyně na koních při vyjížďce v lese narazily na oběšence... Všechny tři skončily v péči psychologa, jedna přestgala úplně jezdit na koních, a o další vím, že doteď jezdí už jenom na jízdárně a okolo stáje... všechny měly mimo jiné strašný strach nejen na koních ale i třeba pěšky jít kamkoliv kde bylo víc stromů (což je v Mariánských Lázních, kde stačí jít cca 10-15 minut jakýkoliv směrem a ste v lese docela nic moc věc)
Uživatel s deaktivovaným účtem

OT: takle mě vystrašila jednou dcera, bylo jí asi tři roky a pořád na kraji lesa
opakovala : pán visí, pán visí a já hledala nebožtíka po stromech a ona to byla boží muka s křížem .
lenacia
napsal(a):
Pamatuju si kdysi velkej boom tady v okolí, kdy jezdkyně na koních při vyjížďce v lese narazily na oběšence... Všechny tři skončily v péči psychologa, jedna přestgala úplně jezdit na koních, a o další vím, že doteď jezdí už jenom na jízdárně a okolo stáje... všechny měly mimo jiné strašný strach nejen na koních ale i třeba pěšky jít kamkoliv kde bylo víc stromů (což je v Mariánských Lázních, kde stačí jít cca 10-15 minut jakýkoliv směrem a ste v lese docela nic moc věc)
Taky mám takový zážitek. Nebylo to sice na koni, ale s mamkou po cestě na bazén. Bylo mi tehdy možná 13?14? Asi rok v kuse jsem pak nemohla chodit po tmě na zachod. Všude jsem ho videla. Mamka s tím taky měla hodně dlouho problém. Taková věc hodně poznamená člověka.