Je pořízení koně nesmysl?

Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
2.10.2019 12:24
ancovicka

XXX.XXX.186.2

Ahoj. Jdu se trochu vyzpovídat, trochu se poptat, jak jste to měli se svým prvním koněm a posdílet zkušenosti.
Mít koně byl můj sen od malička, jenže jsem byla vychovávána dost pragmaticky a čím déle jsme u koní byla, tím více jsem si uvědomovala, jak malá vím, jaká je zodpovědnost mít vlastního koně + samozřejmě finance, v průběhu vejšky jsem se osamostatnila, takže peněz nebylo nazbyt a koní bylo kolem mě k ježdění mraky. A tak jsem došla k závěru, že vlastního koně v životě nepotřebuji.
Jezdila jsem 15 let, nikdy jsem nedosáhla na ZZVJ, ale v různých etapách života jsem nebyla schopnostmi daleka toho takovou zkoušku zvládnout. Pak mi ale lidi od koní i přes moji lásku k těmto zvířatům začali lézt krkem, samá zášť a pomluvy a hromada nevzdělaných lidí, co si mysleli, že po roce v sedle můžou krotit mustangy. Dala jsem si pauzu, odjela do zahraničí, hledala práci...a teď bych se po dvou letech ráda vrátila do sedla, jenže mi tak nějak přijde, že není moc kde brát. Koní a majitelů je všude mraky...ale pokud se někde objeví někdo rozumný, je někde daleko.
A najednou narostla moje touha mít vlastního koně přišla. Mám představu rekreačního koně na dobrém pastevku, za kterým bych chodila ob den, třeba i častěji když by to vyšlo. Výhledově by mi finančně mělo vycházet....jsme přesvědčená, že bych to zvládla. Jenže. Je mi 28 pryč, mám přítele, jednou nás asi čeká rodina a bydlení. Má respekt, aby se to finančně utáhlo a kůň nemusel bůhví kam...čas tolik neřeším, na stání ve výběhu ještě žádný kůň neumřel. Druhá věc je, že mám strach, abych nevybrala blbě, prohlídka veterinářem je samozřejmostí, ale známé koňáky, kterým bych věřila, už nemám...a nevím, jestli jen tak brát někoho, zkušená natolik, abych si od oka vybrala zdravé zvíře, nejsem, zároveň poznám když mi někdo říká pravděpodobné nesmysly.
Jezdecky bych si snad poradit dokázala, koně bych si chtěla vyzkoušet víckrát a spolehlivé zvíře v kroku na rekreačku bych měla poznat. Ale to zdraví mě děsí.

Jak jste to měli vy? Koupě koně je neskutečně iracionální, vím, že je to životní nadstandard, ale čím jsem starší, tím víc cítím, jak jsou koně součást mého života a ráda bych si je dělala po svém. Totálně se ve mně tluče racionalita a emoce, jenže pokud to někdy v životě udělat, tak kdy jindy? S malými dětmi si už ani neuprdnu a pak už budu možná i zdravotně mimo....

2.10.2019 12:43
jesie

XXX.XXX.224.171

ancovicka napsal(a):
Ahoj. Jdu se trochu vyzpovídat, trochu se poptat, jak jste to měli se svým prvním koněm a posdílet zkušenosti.
Mít koně byl můj sen od malička, jenže jsem byla vychovávána dost pragmaticky a čím déle jsme u koní byla, tím více jsem si uvědomovala, jak malá vím, jaká je zodpovědnost mít vlastního koně + samozřejmě finance, v průběhu vejšky jsem se osamostatnila, takže peněz nebylo nazbyt a koní bylo kolem mě k ježdění mraky. A tak jsem došla k závěru, že vlastního koně v životě nepotřebuji.
Jezdila jsem 15 let, nikdy jsem nedosáhla na ZZVJ, ale v různých etapách života jsem nebyla schopnostmi daleka toho takovou zkoušku zvládnout. Pak mi ale lidi od koní i přes moji lásku k těmto zvířatům začali lézt krkem, samá zášť a pomluvy a hromada nevzdělaných lidí, co si mysleli, že po roce v sedle můžou krotit mustangy. Dala jsem si pauzu, odjela do zahraničí, hledala práci...a teď bych se po dvou letech ráda vrátila do sedla, jenže mi tak nějak přijde, že není moc kde brát. Koní a majitelů je všude mraky...ale pokud se někde objeví někdo rozumný, je někde daleko.
A najednou narostla moje touha mít vlastního koně přišla. Mám představu rekreačního koně na dobrém pastevku, za kterým bych chodila ob den, třeba i častěji když by to vyšlo. Výhledově by mi finančně mělo vycházet....jsme přesvědčená, že bych to zvládla. Jenže. Je mi 28 pryč, mám přítele, jednou nás asi čeká rodina a bydlení. Má respekt, aby se to finančně utáhlo a kůň nemusel bůhví kam...čas tolik neřeším, na stání ve výběhu ještě žádný kůň neumřel. Druhá věc je, že mám strach, abych nevybrala blbě, prohlídka veterinářem je samozřejmostí, ale známé koňáky, kterým bych věřila, už nemám...a nevím, jestli jen tak brát někoho, zkušená natolik, abych si od oka vybrala zdravé zvíře, nejsem, zároveň poznám když mi někdo říká pravděpodobné nesmysly.
Jezdecky bych si snad poradit dokázala, koně bych si chtěla vyzkoušet víckrát a spolehlivé zvíře v kroku na rekreačku bych měla poznat. Ale to zdraví mě děsí.

Jak jste to měli vy? Koupě koně je neskutečně iracionální, vím, že je to životní nadstandard, ale čím jsem starší, tím víc cítím, jak jsou koně součást mého života a ráda bych si je dělala po svém. Totálně se ve mně tluče racionalita a emoce, jenže pokud to někdy v životě udělat, tak kdy jindy? S malými dětmi si už ani neuprdnu a pak už budu možná i zdravotně mimo....

Já měla sen od dětství,že budu Jokejem. Zatímco si holčičky hrály na princezny,já si hrála na Váňu .Bohužel jsem narostla,rodina byla proti a donutili mě vybrat si povolání,které je "rozumné".
Pak jsem po koních vždy jen pokukovala,uzavřela se do sebe,pořídila si dvě děti....a pak přišlo hodně těžké životní období,kdy mi došlo,že pokud si nezačnu plnit sny teď,tak už nikdy.

V 35 letech jsem si koupila svého prvního koně.Do roka ke mně doputoval druhý,neplánovaný. Táhneme to spolu už 3 roky,poslední rok mám vlastní výběhy a starám se od začátku do konce sama. Dcery mám sice už větší,ale pořád mě potřebují,manžela už nemám,chodím do práce.
Je to honička,finančně někdy dost na hraně,ale dá se to.
Neměnila bych. Splnila jsem si sen,můj život se najednou změnil sám k lepšímu a než chodit k psychiatrovi,to radši do výběhu s lopatou

Rodina to samozřejmě nechápe,že místo válení doma jezdím v jakémkoliv počasí za koňmi a starám se o jejich blaho,ale mě už je to jedno. Ty 3 roky štěstí se nedají nahradit.
Dcery mě maximálně podporují a sami oceňují,že nejsem nešťastná matka,uhoněná a urvaná s naklizenou domácností,ale že jim dám prostor pro jejich vlastní zodpovědnost. Že dělám,co mě baví a stojím si za tím.

Jo a jezdit stíhám taky...dokonce zvládáme i kurzy...

To je můj příběh

2.10.2019 12:50
Cstmr

XXX.XXX.178.16

Moje cesta k vlastním koním taky nebyla jednoduchá ale nechce se mi to rozepisovat.
Jen se vyjádřím k tomu, že si necháte poradit od veterináře popř. Známého. Já takhle dala na rady známých, vymalovali mi růžovou budoucnost s novým konem a dopadlo to tak že třetí rok valcim s konem pro mě asi nevhodným, se kterým postupujeme bolestně pomalu vpřed. Možná kdybych nebyla ukvapena a nevěřila tolik druhým, mám dneska jineho kone, se kterým bych relaxovala po venku, místo nervů, stresu a hromady peněz do něj nacpanych. Kdoví, stejně toho svého miluju, snad to jednou dobojujeme vítězně 🙂

2.10.2019 12:56
efe

XXX.XXX.12.66

Co si budeme povídat: racionálně si obhájit koupi koně prostě nejde To tak nějak víme všichni. Ale co dělat, když člověk cítí a ví, že bez nich to nejde, že už bez nich prostě neumí žít?

Já začala za koněm docházet v asi 27 letech, ve třiceti jsem kobylu koupila, po půl roce zjistila, že má nevyléčitelnou genetickou nemoc, která ji za další dva roky odstavila do invalidního důchodu. Mezitím si stihla na noze vyrobit záležitost, jejíž léčení vyústilo v šesticifernou sumu. Toto zranění vloni zopakovala, zaléčili jsme už naštěstí svépomocí doma. Mezitím jsem si pořídila mlaďocha, splněný sen, koníček pro bárbínky tělem a hlavně duší, byla jsem šťastná. Vloni touto dobou mi umřel na otravu javorem... Dlouho jsem zvažovala, co dál, jestli s tím seknout a od všeho utéct. Ale nejde to, prostě se v tom vezu. A tak teď rozjíždím další šanci a tvrdím, že už poslední... Ale kdo ví? Koně prostě ukradnou člověku duši

2.10.2019 13:02
Couďas

XXX.XXX.87.254

Za mne tak, jak to popisujete, to nesmysl je a nedělala bych to. Můj příběh je na popis dlouhý a nikoho by nezajímal. Po 28 letech u koní a po 24 letech s koněm vlastním, o kterého jsem před 2 lety přišla, bych těch svých 5 nejradši sežrala, abych měla svatej klid a pokoj. Člověk se furt stará, aby měli vše nej, peněz to stojí mraky, a stejně je to furt špatně. Nehledě na to, že koňaky, zvláště ty z okolí, nemám úplně tak v lásce. Takže já mám koně už jen že setrvačnosti, protože má utkvěla představa, že jinde budou jen strádat, mi nedovolí je prodat, takže už to spolu doklepem, těch 15 - 20 let.

2.10.2019 13:21
akscha

XXX.XXX.32.177

Jsem úplně ve vaší situaci, věkem, rodinným zázemím a jezdeckými schopnostmi. Finance by byly, jen casu méně, protože za pár let bez koní jsem se nastavila na nekonacky režim a musím koně vtěsnat mezi své ostatní koníčky. V praxi se ke koním dostanu 1-2x týdne. Taky vím, že mít vlastního koně je v této sotuaci naprosty nesmysl, kazdopadne čas od času i já sním nad inzerci. Většinou mě to ale rychle přejde. Jsem hodně rozumove založena a výhody ježdění na cizích konich jednoznacne převažují.

Kromě financí a času vidím jako velkou výhodu spolujezdeni možnost střídat koně. Moje jezdecké preference se s časem a zkušenostmi mění a žádného že "svých" bývalých koni si nedovedu představit jako svého jediného parťáka prave teď. Bojím se, ze bych vybrala špatně co se plemene a povahy týká.

Dále je tu střídání jezdci na koni. Mě to vyhovuje - v našem trojlístku jsem spíš slabší jezdec, takže ostatní mi koně připravují. Samozřejmě to je dvojsecne a pro lidi se závodními ambicemi nevhodné.

Jinak sehnat dobře spolujezdeni/trénink mi nepřijde o nic složitéjsi, než sehnat dobře ustájení. Prošla jsem více staji (za poslední 2 roky tři) a až ta poslední je opravdu super a jsem za ní neskutečně vdecna.

2.10.2019 13:24
liva

XXX.XXX.226.96

Jestli je pořízení a vlastnictví koně racionální nebo iracionální záleží na úhlu pohledu každého člověka....
Ale hlavně je to časově a finančně VELMI náročný závazek na spoustu let.

2.10.2019 13:52
kapička

XXX.XXX.176.236

Já racionálně vyhodnotila, že vlastního koně teď rozhodně ne. Partnera sice nemám, ale jsem ve věku, že když si čirou náhodou někoho najdu a hrábne mi, tak do 2 let mám dítě. K tomu bydlení, auto a Praha, to je trošku neřešitelná finanční situace. Za 10 let, jestli budu v podobné situaci , bez chlapa a bez dětí, tak budu nejspíš uvažovat jinak a toho jednoho životního koně si koupím. Zatím ježdění a kontakt s koňmi řeším jezdeckými školami a soukromníkem.

V okolí mám pár žen, které si svůj koňský sen splnily až když děti dorostly do školních let.

2.10.2019 14:24
sany

XXX.XXX.65.133

Taky byl můj sen mít koně od malička,akorát jsem nikdy neměla prostor o tom přemýšlet,protože jsem si ve 12 vyprosila prvního koně. Od té doby jima žiju. Je mi 27, v 19 jsem se odstěhovala od rodičů a asi 2 roky zpátky jsem si přikoupila druhého. A jsem za to strašně ráda,je úplně něco jiného mít vlastního koně,se kterým si uděláte vztah a přizpůsobíte si ho k obrazu svému. Mě třeba vůbec nebaví jezdit na cizím koni,nic z toho nemám, zbožňuju posouvat se s těmi vlastními. Jsou na pastevku,takže když jsem nemocná nebo tak,tak prostě nemakaj a nic jim nechybí. Finančně zvládám i všechny ty jejich rýmičky a úrazy a kdesicosi. Navíc jsem včil těhotná,takže bude času i peněz méně,ale stále se nebojím,že bych to po jedné nebo druhé stránce nezvládala. Ostatně na stáji máme různé příběhy a různověké novomajitele. Jedna to má podobně,jako já,taktéž dostala koně jako malá a teď jako dospělá už má 2. Další si pořídila vymodleného koně později s tím,že měla nějaké jezdecké zkušenosti. Další se v 26 prostě rozhodla,že si koně konečně koupí s tím,že jako malá koně měla..a tak :). Já osobně bych do toho šla a vhodný čas je vždycky teď. Čeká mě krom mimča i stěhování,ale nevnímám při tom koně jako problém nebo překážku, hold jim hledám jinde dostatečně kvalitní ustájení,ať jsou spokojení. Ale naprosto chápu strach ze samotné koupě, na druhou stranu kdo hledá,najde. Můj první kůň měl takovou jiskru v oku,že to by snad jakkoliv nemocný kůň mít nemohl,taky to byl pěkný ďáblík, ale zdraví mu slouží dodnes (ťuk ťuk,18 let). O druhého koně jsem se nejdříve asi 3 roky starala a pak jej odkoupila,takže jsem přesně věděla co a jak,v podstatě takový dlouhodobý pronájem s následným odkupem :). Tak držím palce při hledání, pokud se nakonec odhodláte :) .

2.10.2019 15:51
jazzinka

XXX.XXX.107.28

Já od koní vypadla na nějakých 10 let, teď zhruba 7 let funguju jako "spolujízda", reálně téměř jediný jezdec jedné kobylky. Majitelé mají malé děti a sami jezdit časově nezvládají, kobča mezitím zestárla, takže se holt fláká na pastvině a oni v podstatě jen hradí ustájení a občas svezou dítě. Finančně je to asi docela mazec, ale chápu, že po nějakých 15 letech se jí nemůžou jen tak zbavit. Takže za ní můžu kdy chci a dělat s ní co chci, pro mě značka ideál :-)
No ale nakonec ani já teď kvůli těhotenství nejezdím a trochu pochybuji, že se jí v jejím věku pak ještě podaří dostat do jezdecké kondice, ale protože jí už taky beru "jako vlastní", dál se starám, přispívám na ustájení, chodíme na procházky a modlím se, aby se jí přece jen nerozhodli prodat, protože to bych si jí asi musela koupit já :-D

Kladruber

2.10.2019 17:34
Kladruber

XXX.XXX.168.179

Prvního vysněného koně jsem si kupovala téměř ve třiceti, myslela jsem si, že jsem po těch letech u koní už trochu zkušená ... Nu podvedli mě v podstatě všichni - prodávající, veterinář, mlžili i kováři a fyzio, nikdo nechtěl jít proti nikomu, protože to byla všechno zavedená jména. Ani v prvním ustájení to nebyla žádná příznivá zkušenost, též se tam šidilo, na čem se dalo. Všehovšudy mě ta psychická zkouška ohněm, kdy celé dětství a mládí sníte o nečem, z čeho pak máte jen neskutečné trápení, stála asi 200 000.

Za mě je zkušenost taková, že koně jsou úžasná zvířata, ale 50% lidí kolem nich odpad. Záleží, na koho natrefíte. Tak hodně štěstí.

2.10.2019 17:37
sisi58

XXX.XXX.191.1

Koupila jsem si prvního koně po 10 letech ježdění na cizích. Už jsem měla dva syny. Žádné určité plemeno, dovoz z Ukrajiny. U psů by se mu říkalo voříšek.
Strávili jsme spolu 16 krásných let i když ke konci byl hodně nemocný.Měla jsem a mám další koně, ale ten první, ten byl jen jeden.
Nikdy jsem nelitovala, že jsem si ho koupila. Koní se nevzdám, i kdybych měla jíst jen chleba se sádlem, dokud budu schopná,se o nějakého postarat. Žiju jen jednou, a na televizní seriály můžu koukat,až nebudu mobilní.

2.10.2019 17:38
Couďas

XXX.XXX.87.254

Kladruber napsal(a):
Prvního vysněného koně jsem si kupovala téměř ve třiceti, myslela jsem si, že jsem po těch letech u koní už trochu zkušená ... Nu podvedli mě v podstatě všichni - prodávající, veterinář, mlžili i kováři a fyzio, nikdo nechtěl jít proti nikomu, protože to byla všechno zavedená jména. Ani v prvním ustájení to nebyla žádná příznivá zkušenost, též se tam šidilo, na čem se dalo. Všehovšudy mě ta psychická zkouška ohněm, kdy celé dětství a mládí sníte o nečem, z čeho pak máte jen neskutečné trápení, stála asi 200 000.

Za mě je zkušenost taková, že koně jsou úžasná zvířata, ale 50% lidí kolem nich odpad. Záleží, na koho natrefíte. Tak hodně štěstí.

To mate velkou pravdu. Když natrefite u koní na správné lidi, je to vlastnictví o mnoho, mnoho veselejší.

2.10.2019 18:18
Slon Indický

XXX.XXX.243.144

Vlastnictví koně je stejná pitomost, jako cestování, pití alkoholu, kouření, navštěvování kulturních akcí apod, jen to je míň společensky akceptovatelné. Že by byl jen jeden správný čas na koupi koně si nemyslím, prostě pokud ho chcete, tak je to vaše rozhodnutí a netřeba hledat argumenty.
Najděte si v okolí to kvalitní pastevko a ujistěte se, že mají místo, protože hledání nájemního ustájení je často mnohem horší, než najít dobrého koně.
Co se týče koupě - zdravý kůň neexistuje, každý má něco, jen je třeba to umět správně menežovat tak, aby mohl spokojeně fungovat. A i ten zdravý kůň se může kdykoli zranit a stát se nepojízdným, s tím musíte počítat, to riziko je tam pořád. Našetřete si dost financí (dobrého koně za 30 tisíc nejde sehnat, ani pokud to tvrdí prodávající). Prohmatejte šlachy, zkuste citlivost hřbetu a pamatujte, že 60 % koní kulhá od kopyt. V dnešní době je to s kopyty problém, korektury se u mladých koní zanedbávají a skoro každý kůň pak má nepravidelnosti, které mohou působit problémy v dalších strukturách.
Hodně štěstí!

2.10.2019 19:10
bongani

XXX.XXX.8.40

Já si koupila koně ve svých 40 letech, po asi deseti letech u koní. Vlastně jsem ho ani nechtěla, prostě k tomu nějak došlo. A musím říct, že větší pitomost jsem udělat nemohla, bylo to prostě špatné rozhodnutí. Ten kůň je úžasný, vycházíme spolu dobře, na ježdění je fajn, ale to je tak všechno. Je už starší, takže má různé neduhy, víc se starám než jezdím, věčně sháním veterináře, kováře, zubaře, fyzio, pořád něco řeším. Jeden radí tohle, druhý ono, pořád do toho někdo kecá, komu do toho nic není... a vlastně nejsem ani tolik u koní, jako pořád musím něco řešit s lidma. Ani to samotné vlastnictví koně mě nějak nenaplňuje, nějak se nedostavil ten vow efekt. Klidně by mi stačilo jako dosud si zaplatit dvakrát týdně vyjížďku a mít klid. Ale protože jsem osoba přehnaně zodpovědná, tak vím, že už u mě dožije a budu x let platit ustájení koni, na kterém už se třeba už nesvezu. Možná jsem měla jenom smůlu, mohlo to dopadnout jinak, ale já jsem už jsem z kupování koní vyléčená. Jak by řekl Cimrman, po fázi očekávání se dostavila fáze zklamání.

2.10.2019 22:51
verun

XXX.XXX.220.12

Jak píše kolegyně nademnou, jistě by mi stačilo si 2x týdně zaplatit vyjížďku.....ale to není mít koně....rozhodovat si, starat se, sypat do kyblíčku, ňuňat a hlavně platit...
Už snad od plínek si přeju mít koně, bylo to mega chronické...přes různé placené i neplacené ježdění u soukromníků a s posvěcením manžela (musím mít někoho, kdo kdyby něco, převezne finanční zodpovědnost) jsem si koupila ročku ve 40 letech (byla to prostě ona) Někdy si říkám, že to mělo přijít dřív, alespoň o pět let Plán byl na pastevku odchovat do věku k obsednutí, mezitím děti dovrší vzdělání, ustájit v komerční stáji, obsednout si a trajdat- snaha o přiježdění.....tak se stalo....
Obě dcery dříve jako náctileté jezdily, momentálně je to netáhne, ale už mám vnučku...mám v plánu nákazu rozšířit přes koleno
Pokud se zatím "bojíte" si koupit koně, začněte alespoň s vybavením...uzdečky, dečky, kamašky, ohlávky a vodítka a.t.d. (já do toho zahrnula i sedla- to je druhá největší jednorázová položka, musím podotknout, že jsem některá jen pouze měla a na kobyle v životě nebyla, jezdila v nich na jiných koních- nebyla jsem odkázána jestli sedlo je nebo není přítomno) , ono se to pak hodí a částečně to ukojí ten hlad "mít koně".... pokud vytrváte, jednou ho mít budete.
Foto: moje první sedlo, asi teď prakticky neprodejné, ale ke sledování global champions league akorát....

3.10.2019 09:04
evcusik

XXX.XXX.150.9

Já myslím, že částečně se musí kupovat srdcem a nerozumem a pak z 10% rozumem(resp. jestli na to finančně, časově a znalostně mám).

První pubertáckou sh-arabku jsem si koupila ve 20 letech. Ve 23 otěhotněla, ve 24 letech pořídila 100 cm ponďu a v 25 jsem fakt k moudrosti nepřišla a očekáváme další lidský přírustek. Samozřejmě že kobyla momentálně má spíš prázdninový provoz, chodíme si na pohodovky do lesa s pondou za zadkem. Nebo ponda ve vozíčku. Nebo jen procházky.

Já potřebuji s koňma vztah, to mi nešlo rozhodně u placených vyjížďěk a ani moc ne u soukromníků - nebo jsem nenašla lidi svého ražení (kdy já ráda koni vysvětluji, co po něm chci a rozhodně po něm nechci něco naco fyzicky-psychicky není připraven - toto jsem dostala jen u vlastních koní - to byl a je můj nej benefit).


Určitě doporučím si všechny myšlenky hodit na papír, jak by se řešilo ve vašem případě (výběr ustajení, pořizovací cena koně, dostupnost vet+kov, krizové plány v připadě vet průšvihů apod, vybavení, časová náročnost, možnost skloubení vet/kov v soubislosti s pracovní dobou atd), přednést tento záměr před rodinou, uvidíte jak se vám to bude jevit :)

Ale jít na to jen raciem, tak nevlastní koně nikdo :D práce kolem toho je, peněz to sežere a prokadí, někam si to strčí haksnu nebo kedlubnu, takže tahat veta z postele :D

3.10.2019 09:08
kometa

XXX.XXX.224.101

evcusik napsal(a):
Já myslím, že částečně se musí kupovat srdcem a nerozumem a pak z 10% rozumem(resp. jestli na to finančně, časově a znalostně mám).

První pubertáckou sh-arabku jsem si koupila ve 20 letech. Ve 23 otěhotněla, ve 24 letech pořídila 100 cm ponďu a v 25 jsem fakt k moudrosti nepřišla a očekáváme další lidský přírustek. Samozřejmě že kobyla momentálně má spíš prázdninový provoz, chodíme si na pohodovky do lesa s pondou za zadkem. Nebo ponda ve vozíčku. Nebo jen procházky.

Já potřebuji s koňma vztah, to mi nešlo rozhodně u placených vyjížďěk a ani moc ne u soukromníků - nebo jsem nenašla lidi svého ražení (kdy já ráda koni vysvětluji, co po něm chci a rozhodně po něm nechci něco naco fyzicky-psychicky není připraven - toto jsem dostala jen u vlastních koní - to byl a je můj nej benefit).


Určitě doporučím si všechny myšlenky hodit na papír, jak by se řešilo ve vašem případě (výběr ustajení, pořizovací cena koně, dostupnost vet+kov, krizové plány v připadě vet průšvihů apod, vybavení, časová náročnost, možnost skloubení vet/kov v soubislosti s pracovní dobou atd), přednést tento záměr před rodinou, uvidíte jak se vám to bude jevit :)

Ale jít na to jen raciem, tak nevlastní koně nikdo :D práce kolem toho je, peněz to sežere a prokadí, někam si to strčí haksnu nebo kedlubnu, takže tahat veta z postele :D

Pod poslední odstavec se podepisuji. Místo koně bych už mohla mít druhé velmi slušné auto ( a zahraniční dovolené k tomu). Ale když miluješ...

3.10.2019 09:24
etnies86

XXX.XXX.245.26

sany napsal(a):
Taky byl můj sen mít koně od malička,akorát jsem nikdy neměla prostor o tom přemýšlet,protože jsem si ve 12 vyprosila prvního koně. Od té doby jima žiju. Je mi 27, v 19 jsem se odstěhovala od rodičů a asi 2 roky zpátky jsem si přikoupila druhého. A jsem za to strašně ráda,je úplně něco jiného mít vlastního koně,se kterým si uděláte vztah a přizpůsobíte si ho k obrazu svému. Mě třeba vůbec nebaví jezdit na cizím koni,nic z toho nemám, zbožňuju posouvat se s těmi vlastními. Jsou na pastevku,takže když jsem nemocná nebo tak,tak prostě nemakaj a nic jim nechybí. Finančně zvládám i všechny ty jejich rýmičky a úrazy a kdesicosi. Navíc jsem včil těhotná,takže bude času i peněz méně,ale stále se nebojím,že bych to po jedné nebo druhé stránce nezvládala. Ostatně na stáji máme různé příběhy a různověké novomajitele. Jedna to má podobně,jako já,taktéž dostala koně jako malá a teď jako dospělá už má 2. Další si pořídila vymodleného koně později s tím,že měla nějaké jezdecké zkušenosti. Další se v 26 prostě rozhodla,že si koně konečně koupí s tím,že jako malá koně měla..a tak :). Já osobně bych do toho šla a vhodný čas je vždycky teď. Čeká mě krom mimča i stěhování,ale nevnímám při tom koně jako problém nebo překážku, hold jim hledám jinde dostatečně kvalitní ustájení,ať jsou spokojení. Ale naprosto chápu strach ze samotné koupě, na druhou stranu kdo hledá,najde. Můj první kůň měl takovou jiskru v oku,že to by snad jakkoliv nemocný kůň mít nemohl,taky to byl pěkný ďáblík, ale zdraví mu slouží dodnes (ťuk ťuk,18 let). O druhého koně jsem se nejdříve asi 3 roky starala a pak jej odkoupila,takže jsem přesně věděla co a jak,v podstatě takový dlouhodobý pronájem s následným odkupem :). Tak držím palce při hledání, pokud se nakonec odhodláte :) .

můžu se zeptat SANY i ostatních, jak pak na to máte v době mateřské? To jde utáhnout? Na 3 roky je to kolem 7 tisic, tedy by vše šlo do koně, to pak musí dotovat manžel/přítel ne? Já třeba svoji mateřskou dávám do domácnosti na jídlo, zbytek platí vše přítel

3.10.2019 09:41
evcusik

XXX.XXX.150.9

etnies86 napsal(a):
můžu se zeptat SANY i ostatních, jak pak na to máte v době mateřské? To jde utáhnout? Na 3 roky je to kolem 7 tisic, tedy by vše šlo do koně, to pak musí dotovat manžel/přítel ne? Já třeba svoji mateřskou dávám do domácnosti na jídlo, zbytek platí vše přítel

máme společné finance s manželem, takže vše "dáme na jednu hromadu" a poplatíme všechny výdaje.

Ono taky záleží na místě a ceně ustájení. Mě stále z mateřské/rodičovské zbývá částečně i na jídlo po odečtení koňo-výdajů.

3.10.2019 11:42
efe

XXX.XXX.12.66

jazzinka napsal(a):
Já od koní vypadla na nějakých 10 let, teď zhruba 7 let funguju jako "spolujízda", reálně téměř jediný jezdec jedné kobylky. Majitelé mají malé děti a sami jezdit časově nezvládají, kobča mezitím zestárla, takže se holt fláká na pastvině a oni v podstatě jen hradí ustájení a občas svezou dítě. Finančně je to asi docela mazec, ale chápu, že po nějakých 15 letech se jí nemůžou jen tak zbavit. Takže za ní můžu kdy chci a dělat s ní co chci, pro mě značka ideál :-)
No ale nakonec ani já teď kvůli těhotenství nejezdím a trochu pochybuji, že se jí v jejím věku pak ještě podaří dostat do jezdecké kondice, ale protože jí už taky beru "jako vlastní", dál se starám, přispívám na ustájení, chodíme na procházky a modlím se, aby se jí přece jen nerozhodli prodat, protože to bych si jí asi musela koupit já :-D

Bacha na to, takto jsem přišla ke kobyle já. A to jsem tvrdila, že vlastního koně nikdy! :D

Bejk

3.10.2019 13:00
Bejk

XXX.XXX.61.18

ANO, je to nesmysl. Kone si porizujou jen lidi, aby ostatní videli, ze maj peníze a co v zivote vubec nic nedokazali a timto si to kompenzuji!!!Zakazal bych chov koni, jen max do lesa

3.10.2019 14:25
efe

XXX.XXX.12.66

Bejk napsal(a):
ANO, je to nesmysl. Kone si porizujou jen lidi, aby ostatní videli, ze maj peníze a co v zivote vubec nic nedokazali a timto si to kompenzuji!!!Zakazal bych chov koni, jen max do lesa

Přeeesně, moje řeč!! A mobily bych taky zakázala a auta! Nechápu, proč všichni nechodíme pěšky jako, nohy snad máme, ne?? A ty internety, tak to už je úplnej vrchol!

3.10.2019 14:27
Couďas

XXX.XXX.87.254

efe napsal(a):
Přeeesně, moje řeč!! A mobily bych taky zakázala a auta! Nechápu, proč všichni nechodíme pěšky jako, nohy snad máme, ne?? A ty internety, tak to už je úplnej vrchol!

Viděla bych markantní rozdíl v tom, že kůň je živý tvor 🙂

3.10.2019 14:28
efe

XXX.XXX.12.66

Couďas napsal(a):
Viděla bych markantní rozdíl v tom, že kůň je živý tvor 🙂

A já bych viděla markantní rozdíl v úplně něčem jiném ;)

3.10.2019 17:02
sisi58

XXX.XXX.191.1

Bejk napsal(a):
ANO, je to nesmysl. Kone si porizujou jen lidi, aby ostatní videli, ze maj peníze a co v zivote vubec nic nedokazali a timto si to kompenzuji!!!Zakazal bych chov koni, jen max do lesa

Já bych zakázala blbý a závistivý lidi. Ale to asi nepůjde.
Běžte si dát do knajpy pivíčko a nepruďte mezi ženskými. Chytrolíne.

Kvido46

3.10.2019 17:05
Kvido46

XXX.XXX.33.152

Kladruber napsal(a):
Prvního vysněného koně jsem si kupovala téměř ve třiceti, myslela jsem si, že jsem po těch letech u koní už trochu zkušená ... Nu podvedli mě v podstatě všichni - prodávající, veterinář, mlžili i kováři a fyzio, nikdo nechtěl jít proti nikomu, protože to byla všechno zavedená jména. Ani v prvním ustájení to nebyla žádná příznivá zkušenost, též se tam šidilo, na čem se dalo. Všehovšudy mě ta psychická zkouška ohněm, kdy celé dětství a mládí sníte o nečem, z čeho pak máte jen neskutečné trápení, stála asi 200 000.

Za mě je zkušenost taková, že koně jsou úžasná zvířata, ale 50% lidí kolem nich odpad. Záleží, na koho natrefíte. Tak hodně štěstí.

S tou koupí koně to vypadá jak náš příběh.....

neverend

3.10.2019 17:56
neverend

XXX.XXX.213.247

Koupě koně byl ten nejlepší čin co jsem kdy spáchal.🙂 Vlastně jsem poznal kvůli koním i dvě úžasné bytosti s podobným náhledem na tyto tvory jaký jsem si zvolil já nějak tak samo sebou.Je to opravdu jen o volbě a o člověku samotném.Čili záleží asi co od koupě koně člověk očekává a na druhou stranu co je ochoten nabídnout a čeho se třeba i vzdát.🙂 A takový tu byl klid,co?😁

3.10.2019 18:13
Pipilota

XXX.XXX.46.93

Bejk napsal(a):
ANO, je to nesmysl. Kone si porizujou jen lidi, aby ostatní videli, ze maj peníze a co v zivote vubec nic nedokazali a timto si to kompenzuji!!!Zakazal bych chov koni, jen max do lesa

Hele a znáte ten vtip jak sedí dva chlapi nad pivem. Jeden pořád lamentuje, že jeho stará chová psy a jak je to na prd a kolik peněz utratí za žrádlo,veterináře, stříhání, výstavy, závody a furt cosi. Je to všechno na ho... co času s nima stráví a vůbec. Druhý chlap jen pokyvuje, popíjí a prohlásí - chápu Tě, moje žena má koně.

3.10.2019 18:33
Pipilota

XXX.XXX.46.93

Já jsem si také chtěla pořídit koně ještě za svobodna. To bylo v 90. a koní bylo po málu. Odpověděla jsem na víc inzerátů a na jeden mi majitel koně odepsal moc hezký dopis, proč mi svého neprodá. Škoda, že jsem ten dopis ztratila. Opravdu není pro ženskou vhodné kupovat si koně za svobodna (děcka se nám povedli až s odstupem 7 let od sebe, obě měly zdravotní trable - cvičit Vojtovku několikrát denně atd). Tehdy jsem několik let neměla čas ani na ježdění. Dnes je koní tolik, že není problém zajezdit si někde. Ale koupila jsem si poníka a tak trajdám po venku s ním (a utrácím peníze za ni). Nadělila jsem si ji před čtyřicítkou a dobře vím, že velkého bych finančně zvládala hůř (manžel ty utopené peníze chápe, jako že každý jsme nějaký a o koupi koně jsem mluvila co se známe) Takže za mě koně až je zajištěné bydlení a děcka.

No a historky z okolí - 30letá holka si koupila před 2 lety kobylu, k baráku. Otěhotněla neplánovaně, nyní kojí a už se nestíhá starat o koně. Prodává, platit jí box ve stáji, když nebude jezdit, to už je pro rodinu dost nadbytečná záležitost.
Zajímavé je, že jiná holka z okolí co měla děcko v 23 to vlastně jaksi ustála. Nejdřív svou kobylu prodala, ale ta se obratem vrátila (to už je dnes taková divná móda) a tak už si ji nechala. A jaksi to zvládá.
Takže se to zvenku těžko radí. Ale koně jsou prostě druh postižení.

3.10.2019 19:02
Couďas

XXX.XXX.87.254

etnies86 napsal(a):
můžu se zeptat SANY i ostatních, jak pak na to máte v době mateřské? To jde utáhnout? Na 3 roky je to kolem 7 tisic, tedy by vše šlo do koně, to pak musí dotovat manžel/přítel ne? Já třeba svoji mateřskou dávám do domácnosti na jídlo, zbytek platí vše přítel

Asi bude rozdíl v tom, mít koně v ustájení a doma. Já měla koně doma vždy, takže neznám komerční ustájení a s tím pravidelné výdaje. Ke všemu jsem v době mateřské už byla "za vodou", a koně v režimu uzpůsobené mu svým potřebám.

4.10.2019 07:10
kometa

XXX.XXX.224.101

sisi58 napsal(a):
Já bych zakázala blbý a závistivý lidi. Ale to asi nepůjde.
Běžte si dát do knajpy pivíčko a nepruďte mezi ženskými. Chytrolíne.

Jo jo. My koňáci přece vidlemi přehazujeme nejen hnůj, ale i ty hromady peněz, co máme doma. (reakce na bejka)

4.10.2019 07:19
sisi58

XXX.XXX.191.1

kometa napsal(a):
Jo jo. My koňáci přece vidlemi přehazujeme nejen hnůj, ale i ty hromady peněz, co máme doma. (reakce na bejka)

Dnes jsem ještě nepřehazovala.

neverend

4.10.2019 14:55
neverend

XXX.XXX.213.247

Znám daleko dražší koníčky než vlastnictví koně.🙂 Ovšem výhled do budoucnosti naznačuje ,že vlastnit koně bude dražší sranda než do teď.Tak třeba bude za nedlouho kůň opět jen pro movitější spoluobčany.Uvidíme co a jak bude.

4.10.2019 18:40
jazzinka

XXX.XXX.107.28

etnies86 napsal(a):
můžu se zeptat SANY i ostatních, jak pak na to máte v době mateřské? To jde utáhnout? Na 3 roky je to kolem 7 tisic, tedy by vše šlo do koně, to pak musí dotovat manžel/přítel ne? Já třeba svoji mateřskou dávám do domácnosti na jídlo, zbytek platí vše přítel

U nás v komerčním ustájení to většinou holky řešily sehnáním spolujízdy a/nebo zapůjčením koně ustajovateli k použití v kurzech. Ale většinou se na nákladech musí podílet i partner (ono je jedno, jestli technicky zaplatí za koně nebo za výživu partnerky, které po úhradě ustájení nezbylo ani na chleba).

5.10.2019 00:22
koně

XXX.XXX.174.63

ancovicka napsal(a):
Ahoj. Jdu se trochu vyzpovídat, trochu se poptat, jak jste to měli se svým prvním koněm a posdílet zkušenosti.
Mít koně byl můj sen od malička, jenže jsem byla vychovávána dost pragmaticky a čím déle jsme u koní byla, tím více jsem si uvědomovala, jak malá vím, jaká je zodpovědnost mít vlastního koně + samozřejmě finance, v průběhu vejšky jsem se osamostatnila, takže peněz nebylo nazbyt a koní bylo kolem mě k ježdění mraky. A tak jsem došla k závěru, že vlastního koně v životě nepotřebuji.
Jezdila jsem 15 let, nikdy jsem nedosáhla na ZZVJ, ale v různých etapách života jsem nebyla schopnostmi daleka toho takovou zkoušku zvládnout. Pak mi ale lidi od koní i přes moji lásku k těmto zvířatům začali lézt krkem, samá zášť a pomluvy a hromada nevzdělaných lidí, co si mysleli, že po roce v sedle můžou krotit mustangy. Dala jsem si pauzu, odjela do zahraničí, hledala práci...a teď bych se po dvou letech ráda vrátila do sedla, jenže mi tak nějak přijde, že není moc kde brát. Koní a majitelů je všude mraky...ale pokud se někde objeví někdo rozumný, je někde daleko.
A najednou narostla moje touha mít vlastního koně přišla. Mám představu rekreačního koně na dobrém pastevku, za kterým bych chodila ob den, třeba i častěji když by to vyšlo. Výhledově by mi finančně mělo vycházet....jsme přesvědčená, že bych to zvládla. Jenže. Je mi 28 pryč, mám přítele, jednou nás asi čeká rodina a bydlení. Má respekt, aby se to finančně utáhlo a kůň nemusel bůhví kam...čas tolik neřeším, na stání ve výběhu ještě žádný kůň neumřel. Druhá věc je, že mám strach, abych nevybrala blbě, prohlídka veterinářem je samozřejmostí, ale známé koňáky, kterým bych věřila, už nemám...a nevím, jestli jen tak brát někoho, zkušená natolik, abych si od oka vybrala zdravé zvíře, nejsem, zároveň poznám když mi někdo říká pravděpodobné nesmysly.
Jezdecky bych si snad poradit dokázala, koně bych si chtěla vyzkoušet víckrát a spolehlivé zvíře v kroku na rekreačku bych měla poznat. Ale to zdraví mě děsí.

Jak jste to měli vy? Koupě koně je neskutečně iracionální, vím, že je to životní nadstandard, ale čím jsem starší, tím víc cítím, jak jsou koně součást mého života a ráda bych si je dělala po svém. Totálně se ve mně tluče racionalita a emoce, jenže pokud to někdy v životě udělat, tak kdy jindy? S malými dětmi si už ani neuprdnu a pak už budu možná i zdravotně mimo....

My to řešily s kamarádkou.Bylo nám tehdá 25.Od 11ti jsme spolu chodily na jízdárnu a poté se další léta tloukly ještě i po dostupných soukromých koních.Sice jsme neměly dojem ,že něco extra známe a víme,ale známí na poradu a pomoc byli.
Zajistily jsme budoucímu koni ustájko,vybrali tříletka a hurá do akce
Sice se časem ukázalo,že kůň je něco zcela jiného než milý a tvárný,sotva obsednutý tříletek,ustájko taky stálo za houby ,nicméně jsme byly na všechno dvě .
Partner kamarádky jí bral už rovnou s koňským outěžkem.Já toho původního kvůli koni vyměnila
Je důležité prostě partnera postavit před hotovou věc,že to je váš závazek.
Že k vám patří ,a že dokáže být dost náročný.Aby věděl dopředu ,do čeho jde a prostě vás bral jací jste,vy a kůň
Nám s kamarádkou tahle spolupráce vyšla,věděly jsme ,že jezdíme podobným stylem,nemáme nijaké ambice a jsme schopné se prostřídat .
Plus finančně bylo jasné,že bude li jedna bez prostředků,neodnese to kůň.I v případě nemocí,těhotenství ,dětí bez hlídání atd. je to takové jistější
Pokud je váš partner zvyklý,že jste sama sebou ,nemáte ho naučeného na dokonalý servis a neobětovala jste svůj celý život péči o jeho blaho a jeho koníčky.Případně až někdy porodíte ,nenabydete dojmu,že dítě bez vás prostě nebude ani hodinu existovat ,myslím,že byste si koně pořídit klidně mohla
Zkoukněte ustájení,najít slušné je docela oříšek .K tomu nabídku koní,to dneska taky přechází oči,co kdo je schopen nabízet .
Myslím,že člověk žije jen jednou a přání a sny jsou od toho,aby si je plnil.
A třeba si někde náhodně najdete pro začátek i tu spolujízdu u někoho,kdo vám padne
Držím palce

5.10.2019 08:02
dsj

XXX.XXX.181.86

Podle mě koupě koně je čiré bláznovství a iracionální skutek ať se na to podíváte z kteréhokoliv úhlu. Koně mě stáli a stojí spoustu peněz a nervů, ale nelituji jediného dne. Vždycky když mi někdo vypráví jak byl na dovolené, tak si říkám, OK, vy jedete na dovolenou na dva týdny v roce, ale já mám dovolenou každý den pár hodin s koňma
Mám kolegyně, které chodí do práce a jejich zábava po práci je rodina, manikůra, obchoďáky, kafíčka, fitness. Tohle já nestíhám, můj volný čas celý zabírají ty zatracený hajtry, každý den gumovky, vidle, hnůj, ježdění, v létě moc horko a v zimě moc zima a občas i odřená huba a modřiny. O některé věci vás koně připraví (o peníze, pohodlí a čas určitě) ale byví mě a jsem s nima šťastná.
Pár let jsem jezdila na půjčených koních, bylo to fajn a bavilo mě to, ale měla jsem vždycky špatný pocit, že nechci aby se nějakému koni pode mnou něco špatného stalo, a z tohohle pohledu je vlastní kůň jednodušší. I když u mých koní zase víc prožívám nemoci a zranění, když omarodil cizí kůň, tak jsem prostě jezdila víc jinde.
Co se koní týče, pokud budete kupovat koně z inzerce, tak doporučuji se nedívat po kráse, ale po charakteru, pokud nejste zkušený jezdec a dlouho jste nejezdila, tak si vybírejte opravdu charakterního přiježděného koně, kterého ujezdíte – ty peníze které člověk prostájí každý měsíc za koně, na kterého se bojí sednout sakra bolí a lidí který neujezdí vlastního koně je kolem mě hodně.

5.10.2019 09:20
sany

XXX.XXX.65.133

etnies86 napsal(a):
můžu se zeptat SANY i ostatních, jak pak na to máte v době mateřské? To jde utáhnout? Na 3 roky je to kolem 7 tisic, tedy by vše šlo do koně, to pak musí dotovat manžel/přítel ne? Já třeba svoji mateřskou dávám do domácnosti na jídlo, zbytek platí vše přítel

Tím,že mám koně v ustájení, to za ty 3 roky už udělá pěknou cifru :D. Nicméně mám finanční rezervu,ze které to můžu celé zadotovat, kdyby se něco zvrtlo. Za normálních okolností bude samozřejmě s ostatními výdaji na domácnost apod. pomáhat přítel + pokud se najde někdo schopný, jednoho z těch 2 koní dám do pronájmu,tedy se náklady sníží i mě. Myslím,že to bude v pohodě i kdybych se za ty 3 roky rozhodla pro další mateřskou.

5.10.2019 09:59
akiiinka

XXX.XXX.165.74

Ahoj, přidám se s vlastním příběhem. Od mala jsem snila o vlastním koni. Pár let jsem navštěvovala oddíly, soukroumníky, takže se člověk naučil jak kolem koní fungovat a co vše potřebují. V 19 se mi můj sen splnil, díky pomoci rodičů jsem si pořídila prvního vlastního koně. Ano, přiznám že první půl rok byl velmi náročný. Změnil se mi naprosto režim, ke koni chodím až na vyjimky denně a není to jen o tom pojezdit a domů.Pomáhám s prací kolem nich. I na pastevku je třeba přiložit ruku k dílu. Najednou to bylo ráno škola, připadně brigáda ať ho jsem schopna uživit a každé odpoledne u koně. Musela jsem vypustit veškeré další záliby (ale nezoufej, postupně se mi je dařil zařazovat zpět :D). Pokud to člověk nevzdá, tak si zvykne a nyní bych již neměnila. Koně mám 5,5 roku. Ten vztah co jsme si spolu vybudovali je krásný, tohle u cizího koně nikdy nedosáhnete. On ví, že patří ke mě, ví co ode mě čekat a já vím co čekat od něj. A po té rozumové stránce, jsem docela spontánní člověk, takže nad tím moc nepřemýšlím než něco udělám, ale živím jej sama od 19, vždy se to nějak z brigád dařilo. Po bakaláři jsem se odstěhovala od rodičů, takže se k tomu přidalo placení nájmu v bytě. Nastoupila jsem na plný úvazek do práce, k tomu dálkově dodělala navazující vysokoškolské vzdělání. K tomu jsem si před dvěmi lety pořídila dvě bytové papírové kočky a nikdy jsem se nedostala do takové situace, že bych někoho z nich nedokázala uživit. Je třeba neutrácet za nesmysly a jen správně s financemi nakládat. Žiju s přítelem, se kterým jsem od 18, takže je na celé mé cestě s vlastním koněm. On má na to vlastní názor, nemiluje je, ale toleruje mou lásku k nim a ví že bez nich by to nešlo. Když jsem si cokoliv udělala, tak vždy byl schopen jít a o koně se postarat. Rodina je v plánu pokud bude vše ok, počítám s tím, že kůň bude mít delší prázdniny a nebo se mu pokusím najít jezdce. Ale ani tohle nevidím jako překážku a na druhou stranu jsem ráda že poté dítě bude vyrůstat v přírodě a ne někde na sídlišti ve městě.

Můj názor je nebát se toho a vlastního koně si pořídit, pokud jsou promyšlené finance, není čeho se bát. A je důležité sehnat ustájení se stejně smýšlejícími lidmi, tak ať je člověk spokojený i v tom prostředí. :)

7.10.2019 12:37
kometa

XXX.XXX.224.101

dsj napsal(a):
Podle mě koupě koně je čiré bláznovství a iracionální skutek ať se na to podíváte z kteréhokoliv úhlu. Koně mě stáli a stojí spoustu peněz a nervů, ale nelituji jediného dne. Vždycky když mi někdo vypráví jak byl na dovolené, tak si říkám, OK, vy jedete na dovolenou na dva týdny v roce, ale já mám dovolenou každý den pár hodin s koňma
Mám kolegyně, které chodí do práce a jejich zábava po práci je rodina, manikůra, obchoďáky, kafíčka, fitness. Tohle já nestíhám, můj volný čas celý zabírají ty zatracený hajtry, každý den gumovky, vidle, hnůj, ježdění, v létě moc horko a v zimě moc zima a občas i odřená huba a modřiny. O některé věci vás koně připraví (o peníze, pohodlí a čas určitě) ale byví mě a jsem s nima šťastná.
Pár let jsem jezdila na půjčených koních, bylo to fajn a bavilo mě to, ale měla jsem vždycky špatný pocit, že nechci aby se nějakému koni pode mnou něco špatného stalo, a z tohohle pohledu je vlastní kůň jednodušší. I když u mých koní zase víc prožívám nemoci a zranění, když omarodil cizí kůň, tak jsem prostě jezdila víc jinde.
Co se koní týče, pokud budete kupovat koně z inzerce, tak doporučuji se nedívat po kráse, ale po charakteru, pokud nejste zkušený jezdec a dlouho jste nejezdila, tak si vybírejte opravdu charakterního přiježděného koně, kterého ujezdíte – ty peníze které člověk prostájí každý měsíc za koně, na kterého se bojí sednout sakra bolí a lidí který neujezdí vlastního koně je kolem mě hodně.

Pod to se podepisuji!

7.10.2019 14:55
Horsana

XXX.XXX.51.17

Ano, je to dosť šialený nápad...

Hlavne ak nemáte čas, prípadne sa pridružia zdravotné problémy.

Dochovám kobyly a už si nikdy koňa nezaobstarám, možno nejakú hajtru nad hrobom, to nevylučujem, ale na jazdenie určite nie.

neverend

7.10.2019 18:24
neverend

XXX.XXX.213.247

Šílený to je,ale mě osobně by tohle hrozně chybělo.🙂 Tak jdeme domů miláčkové.🙂 No jasně že pro Vás něco zase mám.😁

Akatudet

Včera 21:54
Akatudet

XXX.XXX.66.26

Tak co zkusit bezplatný/poloviční pronájem?

Přidejte reakci

Přidat smajlík