Dobrý večer, chtěla bych se vás všech zeptat jestli už jste se někdy setkali se starým poníkem, který na vyjižďce se zakousne do udidla a prostě běží. U nás ve stáji máme 22 letou kobylku Českého sportovního ponyho a bohužel už je prostě naučená od bývalé majitelky, která ji na vyjižďce jen pustila ať se vyběhá, protože na ni neměla čas, tak je od ní naučená že na vyjižďce prostě běží, zakousne se do udidla a absolutně na nic nereaguje, také je tupá na hubu, vyzkoušeli jsme několik udidel, ale vůbec to nepomohlo a na jízdárně je zlatá, ale jakmile jde ven, tak prostě běhá.
Tak vás chci poprosit o nějaké rady, jestli by to v tomto věku šlo ještě nějak změnit nebo už je to marné?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Ideálně nedat kobyle příležitost. Druhý klidný kůň, ať jde kobyla za nim, trasu bez otevřených prostor (lesní cesta např), jen krokem. Dávkovat postupně, až bude zvládat uzavřené prostory, postupně po okraji louky za konem, vedle koně, před koněm, zkusit kruh v kroku, zastavení, osmičku, projít skrz louku krokem, kdekoliv zastavit a stát, pak postupně přidat klusove úseky, a cval až je bezpečné ovladatelná v klusu, kdykoliv na požádání zpomalí nebo zastaví.
Může to být ale i roční snažení, premazat návyky není nikdy hned.
Tak jak píše Cstmr.
Já jsem si koupila 13 letou ponici 130cm KVH. Taky v terénu utíkala zcela nezvladatelně - sundala jezdce a zdrhla do sousední stáje, ne domů. (tak zůstala v koutě hladná s nervama v kýblu až jsem ji koupila - z lítosti) Podstatné bylo, že si prostě nevšimli jejich bolavých zad.
Dala jsem ji do kupy. Už je to 5 let. Bolesti zad se občas vrací - uklouzne na blátě, ofoukne průvan... no je jí 18 let. Ale tak jak se dříve bránila útěkem bolesti, zůstalo jí z toho vědomí síly. Když chce vystrašit děcko, pořádně to roztryská směr domů. Na jízdárně OK, venku ji mívám na vodítku z velkého koně či z kola (předcházím "rozparádění se"). Problém je, že na ni nemám dobrého a zkušeného jezdce okolo 45 kg.
On je totiž u poníků obecně problém, že když se něco kazí, je snaha že to "srovná" dospělý jezdec. Nedělává se krok zpět ve výcviku, upevnění základů - dává se přednost přeprání poncla dospělákem. (ten poncl pak ví koho a jak může sundat, za 20 let má zkušeností...)
A hubu mívala taky znecitlivělou - klidně si nechala udidlo protahovat hubou i kroužky - no prostě hnus a její panika -nebezpečné chování. Udidlo jsem dala obyčejné jednou lomené, ale roubík. Ze země jsem se snažila co nejcitlivěji a výsledek se do půl roku dostavil - normální reakce. A když se moc rozcválá, nechá se na roubíku stočit do kruhu do zastavení (no děcko někdy není schopné to takhle vyhodnotit a reagovat, pak ho cvalem odnese před stáj)
Prostě kontrola zda kobylku něco nebolí (věk na to má, je bláto a sychravo). Doporučuji roubíkové udidlo - snadnější zatočení silou v krizi. Naučit slovní povely k zastavení, zpomalení. Ven chodit na vodítku - občas s dobrým jezdcem zkusit cval.
Hodně štěstí. Poncl může pracovat do 30 - stojí to za práci s převýchovou.