Ahoj velice vážně uvažuji o koupi koně...svého prvního koně. Imponuje mi hucul, jelikož je to úžasné zvíře, které je schopné zázraky za hrstičku ovsa (ale to neznamená, že bych na něm šetřila!:))
Jenže....mám metr 175 cm, nejsme vyloženě rozkynutá, ale jsem robustní sama o sobě a ještě mám mírnou nadváhu - vážím 85 kg. Vím, že bych měla zhubnout, ale i přes to, ještě jsem nebyla těhotná a víme, řada ženských prostě přibrala a těžko to pak dávají dolů - prostě se bojím, abych si nepořídila zvíře, na kterém pak nebudu moct jezdit.
Nutno podotknout, že mi jde o hobby koně na pastevku, který by chodil např. obden...žádné sporty, vysoká zátěž.
Co si o tom myslíte? Jak to tedy je s huculem a vahou na hřbetě? Nerada bych si z koně vyrobila časem mrzáka vlivem přetěžování...ale prostě mám pro toto plemeno slabost.
Hele asi tak...hucul je velmi odolné zvíře..znám hucula plemeníka,který i s westernovým sedlem a chlapem v něm nosil určitě takových 110 h 120 kg,chodili tak i na dlouhý vyjížďky,honili dobytek..naprosto bez problémů....dále mám kamarádku,která má taktéž hucula,i se sedlem se také blíží 90 - 100 kg a naprosto bez problému..nemyslím si,že 85 kg je bůhví jaká nadváha,při normální zpevněné postavě bych řekla normal...
Určitě záleží na tom,jaký typ huculíka koupíte..dneska už to není,co dříve bývalo...nekupujte nic na lehčí noze..kupte klasické,konstitučně tvrdé zvíře...asi nejlépe valacha..a neviděla bych v tom problém..
Prodala jsem fjorda, protože mi bylo žinantní na něm jezdit. Při celkové váze všeho na hřbetě 95 kg.
Ono nejde ani tak o to, kolik tak kůň unese, i když i o to, ale spíš, jak se na koni cítíte. Když už před koupí máte pochybnosti, je reálné, že budete mít, i přes ujištění okolí, pochybnosti stále. Z vlastní zkušenosti vím, že mi ten pocit nepatřičnosti otravoval vyjížďky. A to jsem o 10 cm menší, než Vy.
Canka doporučuje najít mohutnějšího jedince, tohoto plemene. Já viděla asi jen dva kousky za 30 let.
Další vecí je, že pokud by někdy koník nebyl na 100% zdravý, asi by byl opět problém. Kde by nevadilo celkem 70 kg, tam by mohlo 100 kg už vadit.
Hucul je i mnou obdivované plemeno. Já bych si ho ale nekoupila. Nejsem důsledná, někdy ani spravedlivá, mám tendenci koně rozmazlovat a někdy odpouštět neodpustitelné a jindy "trestat" odpustitelné a tohle se u huculů netoleruje. Takže kříženka velkého vzrůstu je pro mě značka ideál.
Popřemýšlejte, jak jste na tom Vy a pak se rozhodněte. Je to na dlouhou dobu, pochybnosti nejsou na místě!
Mě zase zarazilo ježdění jen tak obden. To u hucula není optimální zátěž - on by mohl chodit 2x denně (a pamatuji takových více, co měli např. dopoledne práci v zápřahu a odpoledne ven pod sedlem, jak pracovali méně ztloustli a pak schvácení...) Přeci jen ta vyšší váha se koni lépe zvládá když má natrénováno.
Doporučila bych spíš si někde sehnat spolujízdu na huculovi, vše si řádně ozkoušet (ta jejich přirozenost taky každému nesedne) a cca po roce si teprve koupit svého.
Koukám, že jste z Prahy, nechtěla byste zkusit Zmrzlík? Mohla byste si těch huculů pár vyzkoušet a tím si usnadnit rozhodování. Navíc, jestli jste zkušenější, tak jsou tam prima hřebci, kteří opravdu chtějí pracovat, ale chybí jim jezdci. I sedla můžete střídat a zkoušet - anglie, western, mcclean :-)
Uživatel s deaktivovaným účtem

rolf
napsal(a):
Koukám, že jste z Prahy, nechtěla byste zkusit Zmrzlík? Mohla byste si těch huculů pár vyzkoušet a tím si usnadnit rozhodování. Navíc, jestli jste zkušenější, tak jsou tam prima hřebci, kteří opravdu chtějí pracovat, ale chybí jim jezdci. I sedla můžete střídat a zkoušet - anglie, western, mcclean :-)
Trochu OT - na Mcclean hrozně ráda vzpomínám, a na huculy ze Zmrzlíku taky, úžasný týdenní pobyt, který upravil můj názor na toto plemeno.
Mám huculici, čistou, typickou jak tělem tak povahou. Huculové jsou moje srdcovka, mám vyzkoušeno mnoho jiných koní a vždy jsem se k nim vrátila a nakonec si mě jedna našla. Za mě nejlepší koně, ale ... velké ale. Jak píše sisi, je třeba být spravedlivá a to ve všem, i sama k sobě. Já měřím 172 cm a vážím 60 kg. A ano, vážila jsem víc, o 5 kg, ale prostě kvůli ní nemám problém vynechat sladké a hýbat se.
Spravedlnost a důslednost je alfa a omega - ego nechat doma, nejlépe metr pod zemí.
Je to neustálý dialog - 10x přejde potok a po jedenácté se zastaví a ptá "vážně ho musím přejít?" Ano, brouku, musíš, jinak se nedostaneme domů ;-) "Aha, tak jo, já jdu" a tak je to se vším a mě to strašně baví. Oni se huculové ptají Proč? a pokud nemáte smysluplnou odpověď, silou nic nezmůžete.
Zároveň můžu odjet na týden na dovolenou a když se vrátím nečeká mě nabušená životu nebezpečná bomba, ale nadšený koník Jé už jsi tady, to je príma, co budeme dělat! Taky vím, že když jdu k ní, nemůžu u toho telefonovat nebo řešit něco jiného, musím tam být teď a tady s ní a pro ní, jinak se se mnou nebaví - třeba ten telefon kamarádky ČT vůbec neřeší, ona ano ;-)
Za mě je hucul ten nejlepší parťák, ale vím, že ne každý to tak má.