Dobrý den, před pár dny jsem musela prodat své 2 koníky, které jsem měla od 13 let doma do teď, kdy mi je 19. Milovala jsem je oba dva, s kobylkou jsem musela začít na novo, protože byla nejezditelná a teď je z ní úplně spolehlivý koník. A toho druhého jsem měla od hříbátka. Museli jsme je dát pryč, protože jsme přišli o prostory pro koně a bylo mi líto je držet na malým prostoru a taky proto, že zas během školy bych na ně neměla tolik času, kolik by potřebovali.
Vím, že šli do skvělých podmínek spolu a do společnosti dalších koní a že se budou mít dobře. Ale nějak se s tím pořád nemůžu smířit, hrozně to bolí, ani spát nemůžu...
Taky jste někdy musely řešit něco takového?
Je mi to moc líto, ale udělala jste správnou věc pro ty koně a to je důležité.
Já osobně přišla o koně, které jsem měla doma, po rozvodu. Bylo to těžké období, přišla jsem o domov, o člověka, který byl můj manžel a hlavně nejlepší kamarád, a i o všechna zvířata. Pomohlo udělat tlustou čáru - "na stará kolena" jsem odjela do zahraničí a po návratu se usadila jinde.
Dejte tomu čas, pokud nastupujete na VŠ, tak ta změna prostředí a životního stylu taky udělá své. Berte to tak, že jste pro ty koně udělala vše, že jste jim pomohla k lepšímu životu, protože to nejcennější, co můžete koni v lidské péči věnovat, je výcvik. Zvýšila jste jim prudce šanci na dobrý domov a ten jste jim našla. Koním je teď líp, než by bylo u vás bez pozemků a když vy budete ve škole.
Věřím, že po nástupu bude lépe, doporučuji najít si v novém městě stáj, protože koňák bez koně je jak tělo bez duše.
Po čase zbydou jen ty krásné vzpomínky a bude to pro vás nostalgie, ne bolestivá rána. Přeji hodně sil a držte se!
Slon to popsala moc pěkně. Ještě doplním, že někdy pomáhá nebrat to rozhodnutí jako definitivní věc. V podstatě si můžete po VŠ, až budete vydělávat, vzít jednoho nebo oba koníky k sobě na důchod. Neříkám, že se k tomu máte upínat, je to spíš takové šidítko po přechodnou dobu, které mě ale párkrát pomohlo. A kdo ví, co se v budoucnu stane :)
meolmina
napsal(a):
Moc Vám děkuji, je to hrozně těžké, ale vím, že se tam budou mít dobře, snad to zanedlouho přebolí.. :(
Zní vám to teď jako klišé ,ale věřte ,že v životě je pravděpodobné ,že budete muset řešit daleko horší věci,než prodat koně .
Ještě ,podle popisu,jste se snažila jim zajistit dobré podmínky .
Ono tohle fakt přebolí ,jako časem všechno. Když se v tom nebudete rýpat a živit si to jako negaci.Třeba o nich budete mít pozitivní informace i nadále.
Zůstává vám případně naděje,že třeba ,jednou, zas .....
Duševní bolest je krutá. Ještě jste mladá, asi bez velkých jizev na duši a o to jí vnímáte intenzivněji. Že čas to zahojí zjistíte, až po tom čase, teď potřebujete pomoc lidského tvora.
Zajděte si za někým, komu důvěřujete. Někdo o hodně starší než Vy. Starý rodič, učitel, nebo koho obdivujete a udělá si čas. Nejlépe na živo. Klidně to může být člověk, který vypadá drsně a necitlivě, ale morálně a duševně je na úrovni a unese bez velkých emocí pohled na ubolenou holku. Postěžujte si a vyplačte se, nesnažte se zachovat dekórum, vyklopte to, co Vás bolí nejvíc, i kdybyste si myslela, že je to sobecké. Ideálně, když Vám poté poví pár historek ze svého života (proto ne stejně stará kamarádka, ale někdo ošlehaný životem), jak to bledě vypadalo a jak to dopadlo ve finále. Odplaví to tu nejhorší bolest a zbyde tupá prázdnota, kterou už nějak vyplníte.
Slon uvedla příklad hodně výživný.
neverend

XXX.XXX.213.247
To je naprosto normální a já osobně spíš nechápu lidi co koně bez větších problémů prodají a nijak výrazně je to netíží. Asi je to tím,že mít koně doma,každý den se o něho sám starat je něco jiného, než ho mít někde "zaparkovaného" v ustájení a sem tam se stavit zkontrolovat jak se má.🙂