Jak přemluvit rodiče ke koupi koně?

No sama vite kolik to stoji. Nemuzete chtit po rodicich kazdy mesic vyhodit jen tak desitku. Pokud to nejsou podnikatele nebo manazeri. Nicmene castecny pronájem by schůdny byt mohl spise.

Viv napsal(a):
Ráda bych měla vlastního koně. Za dva měsíce mi bude 15 let a tak jsem si říkala že by k 15 narozeninám mohl být ten vytoužený koník. Ikdyž bych se spokojila i s pronájmem. Bohužel v okolí MB nemohu nic najít. Nejsem blázen abych chtěla hříbě nebo tak. Ráda bych dobře přiježděného, flegmatického, zdravého koně mezi 8 - 12 let. Po finanční stránce je to v naší rodině možné. Vím kolil stojí průměrně ustájení a že tak 5000 - 8000 měsíčně to bude, k tomu veterinář, odčervení, kovář, samotná koupě, výbava, krmivo, sůl, případně potřebné vitamíny...
Jezdím na koni pravidelně 4 rokem. Umím sama jezdit ve všech chodech a rada bych se s koněm naučila skákat. Bohužel v oddíle na to nejsou ideální koně. Umím i lonžovat, sama koni kydat box, krmit, vim jak se o koně postarat a samozřejmě bych chtěla i zkušeného trenéra aby mě někdo vedl správným směrem.
Vím že kůň je zvíře a že se o něj musím postarat a že to není auto. Nicméně základní problém je, že moji rodiče konim nerozumí a nevím jak je mám přemluvit ke koupi. Nějaké tipy, rady?

Já bych dítěti koně nekoupila. A to jsem u koní 30 let vlastně denně.
Až si na něj vydělá a bude schopno si ho financovat, ať si koupí třeba stádo. Jinak smolík.

Souhlas se sisi58. Neberte si to osobně (pro zadavatelku), vypadáte na to, že to máte v hlavě srovnané, ale mě byste nepřemluvila, já bych také potomkovi koně nekoupila, dokud si na něj sám nevydělá... A to máme čtyři koně... takže i proto vím, že je to fakt velký závazek a nehodlám řešit, že na něj potomek nebude mít čas např. kvůli škole nebo dá za dva roky přednost jiným sportovním či volnočasovým aktivitám a mně zbyde na krku další kůň...

Ve Vašem věku je kolem hodně možností a lákadel a koně by si fakt měli pořizovat jen lidé se stabilním zázemím.

Což ovšem nevylučuje možnosti pronájmu, dalšího jezdeckého vzdělávání na zkušenějších koních atd.

Souhlasím s autory předchozích příspěvků. Koupit dítěti (i když už pátnáctiletému) koně? NENENE!!! Takže otočím Vaší větu: "Nicméně základní problém je že moji rodiče koním nerozumí a nevím jak je mám přemluvit ke koupi." Možná rodiče koním nerozumí, ale pokud Vám koně nekoupí, projeví více rozumu než Vy. Buďte jim vděčná, že Vám umožňují čtyři roky jezdit!!!

Bude Ti teprve 15 let. Je to pěkný sen mít vlastního koně, ale ten Ti neuteče ! Čím více zkušenosti budeš mít, tím lépe pro Tebe a budoucího koně.
Nejdříve dostuduj a najdi si zaměstnání a pak uvažuj o koni.
Jako majitelka jednoho koně Ti říkám teď to není žádná sranda ho živit když člověk nemá nic stálého, takže je to pro mě spíše finanční zátěž.
Může se klidně stát, že přijde jeden z rodičů o práci a co potom ? Kdo ho bude živit ? Kůň stojí několik tisíc měsíčně a jsou i další výdaje. Ostatní náklady jako nájem, energie, potraviny, drogerie... řeší rodiče.Potom se částka vyšplhá daleko více než jen ustájení koně, očkování, odčervení, korektura kopyt....
Roční náklady na koně jsou někde kolem 60 tis a více dle typu ustájení,služeb...
Teď není vhodná doba si koně kupovat když člověk neví, co bude a rodiče jsou rozumní.
Můžeš mezitím třeba chodit na brigádu (pokud to budeš zvládat se školou) a tím si na něj pomalu začít si šetřit,pokud rodiče budou tak hodní abys nepřispívala na bydlení.

fríský napsal(a):
Bude Ti teprve 15 let. Je to pěkný sen mít vlastního koně, ale ten Ti neuteče ! Čím více zkušenosti budeš mít, tím lépe pro Tebe a budoucího koně.
Nejdříve dostuduj a najdi si zaměstnání a pak uvažuj o koni.
Jako majitelka jednoho koně Ti říkám teď to není žádná sranda ho živit když člověk nemá nic stálého, takže je to pro mě spíše finanční zátěž.
Může se klidně stát, že přijde jeden z rodičů o práci a co potom ? Kdo ho bude živit ? Kůň stojí několik tisíc měsíčně a jsou i další výdaje. Ostatní náklady jako nájem, energie, potraviny, drogerie... řeší rodiče.Potom se částka vyšplhá daleko více než jen ustájení koně, očkování, odčervení, korektura kopyt....
Roční náklady na koně jsou někde kolem 60 tis a více dle typu ustájení,služeb...
Teď není vhodná doba si koně kupovat když člověk neví, co bude a rodiče jsou rozumní.
Můžeš mezitím třeba chodit na brigádu (pokud to budeš zvládat se školou) a tím si na něj pomalu začít si šetřit,pokud rodiče budou tak hodní abys nepřispívala na bydlení.

60 000 za koně mna rok je hodně parádní cena. Já dám čistě jen za ustájení skoro 80 000... A to nem,ám koně v nějakém extra luxusu

Viv napsal(a):
Ráda bych měla vlastního koně. Za dva měsíce mi bude 15 let a tak jsem si říkala že by k 15 narozeninám mohl být ten vytoužený koník. Ikdyž bych se spokojila i s pronájmem. Bohužel v okolí MB nemohu nic najít. Nejsem blázen abych chtěla hříbě nebo tak. Ráda bych dobře přiježděného, flegmatického, zdravého koně mezi 8 - 12 let. Po finanční stránce je to v naší rodině možné. Vím kolil stojí průměrně ustájení a že tak 5000 - 8000 měsíčně to bude, k tomu veterinář, odčervení, kovář, samotná koupě, výbava, krmivo, sůl, případně potřebné vitamíny...
Jezdím na koni pravidelně 4 rokem. Umím sama jezdit ve všech chodech a rada bych se s koněm naučila skákat. Bohužel v oddíle na to nejsou ideální koně. Umím i lonžovat, sama koni kydat box, krmit, vim jak se o koně postarat a samozřejmě bych chtěla i zkušeného trenéra aby mě někdo vedl správným směrem.
Vím že kůň je zvíře a že se o něj musím postarat a že to není auto. Nicméně základní problém je, že moji rodiče konim nerozumí a nevím jak je mám přemluvit ke koupi. Nějaké tipy, rady?

Spíš bych změnila oddíl ,když tam se nenaučíte nic nového .
A najala si trenéra,jsou i tací co koně půjčí a jezdíte na něm.Je to drahá výuka,ale pořád levnější,než vlastní kůň .
A hlavně vás to k ničemu nezavazuje,přestanete platit,přestanete jezdit ,a nikoho to nepoškodí a není tam co řešit dál.
Myslím,že s tím by rodiče byli více srozumění ,než s vlastním
A až budete mít práci ,tak pak teprv se třeba rozhodnete k financování koně vlastního

Buď ráda, že rodiče koně nechtějí.
Zdravých, flegmatických a dobře přiježděných koní tolik není, a v inzerci už vůbec ne. Pokud rodiče koním nerozumí a ty budeš nadšená představou vlastního koně, nejspíše naletíte někomu, kdo vám prodá koně chromého, nebo zkaženého.
Pokud se chceš zdokonalit, najdi si trenéra, který ti půjčí i koně - viz rada výše. Za 3 roky můžeš mít řidičák a ten okruh možností, kde jezdit, se zvětší. Když budeš jezdit poctivě pod trenérem a opravdu něco umět, s plnoletostí se ti otevírají dveře ke všem těm lidem, kteří zoufale hledají někoho, kdo jim bude přiježďovat koně, na kterého nemají čas. K tomu ti ale nepomůže vlastní kůň, kterého vyberete jako naprostí laici z inzerce - k tomu ti pomůže dobrý trenér a různí koně pod zadkem.

Protože se tady toto téma permanentně opakuje, přispěji názorem z jiné strany a to ze strany rodiče. A trochu půjdu proti proudu, protože já koupi koně zodpovědnému dítěti schvaluji. Myslím si, že vlastnictví koně v teenagerovském věku, připraví dítě velmi dobře do života. Naučí ho zodpovědnosti nejen za sebe, ale i za svěřené zvíře. Již v tomhle věku pochopí, že nemá slepě věřit všemu, co kolem sebe slyší. Že si má zajistit informace z více zdrojů a pak si samo udělat názor (výživová kondice, krmná dávka, úprava kopyt ad.). A že vztahy s lidmi (ustájovatel, trenér) mohou být velmi vrtkavé.
Dceři jsme před několika roky koně koupili a nelitujeme. Základní myšlenka byla, že má-li si „nabít hubu“, ať je to za naše peníze, ale ať po té vejde do dospělého života s čistým štítem. Bylo to po dceřině 6-leté intenzivní docházce ke koním a po naší zralé úvaze, které předcházela diskuze s lidmi okolo koní. Troufám si tvrdit, že i když jsme laici, že jsme za pomocí trenéra a veterinářky vybrali vhodného a zdravého koně, kterého jsme hledali cca ¾ roku. Dceru kůň neomrzel, stále se pod trenérem učí a zlepšuje. A v dnešní covidové době je to jedna z mála činností, kterou dítě školou povinné může beztrestně provozovat, a já jsem za to hrozně ráda.
Abych předešla spekulacím. Koně jsme nezkazili, je v dobré výživové kondici, má dobrou péči, odpovídající krmnou dávku, pravidelnou korekturu kopyt, je řádně očkovaný, má pravidelně dělané zuby a není sám.

Artemisia napsal(a):
Protože se tady toto téma permanentně opakuje, přispěji názorem z jiné strany a to ze strany rodiče. A trochu půjdu proti proudu, protože já koupi koně zodpovědnému dítěti schvaluji. Myslím si, že vlastnictví koně v teenagerovském věku, připraví dítě velmi dobře do života. Naučí ho zodpovědnosti nejen za sebe, ale i za svěřené zvíře. Již v tomhle věku pochopí, že nemá slepě věřit všemu, co kolem sebe slyší. Že si má zajistit informace z více zdrojů a pak si samo udělat názor (výživová kondice, krmná dávka, úprava kopyt ad.). A že vztahy s lidmi (ustájovatel, trenér) mohou být velmi vrtkavé.
Dceři jsme před několika roky koně koupili a nelitujeme. Základní myšlenka byla, že má-li si „nabít hubu“, ať je to za naše peníze, ale ať po té vejde do dospělého života s čistým štítem. Bylo to po dceřině 6-leté intenzivní docházce ke koním a po naší zralé úvaze, které předcházela diskuze s lidmi okolo koní. Troufám si tvrdit, že i když jsme laici, že jsme za pomocí trenéra a veterinářky vybrali vhodného a zdravého koně, kterého jsme hledali cca ¾ roku. Dceru kůň neomrzel, stále se pod trenérem učí a zlepšuje. A v dnešní covidové době je to jedna z mála činností, kterou dítě školou povinné může beztrestně provozovat, a já jsem za to hrozně ráda.
Abych předešla spekulacím. Koně jsme nezkazili, je v dobré výživové kondici, má dobrou péči, odpovídající krmnou dávku, pravidelnou korekturu kopyt, je řádně očkovaný, má pravidelně dělané zuby a není sám.

Čest výjimkám.
Ano znám taková děvčata. Asi 3 nebo 4? Ovšem je to z počtu cca 40 děcek, co jsem s nimi u koní měla co do činění. Jsou u koní dodnes a jsou to fajn holky.
Druhý konec spektra jsou holčiny, co jim rodiče postupně koupili několik koní a žádný nebyl ten pravý. Byli "blbý". Tedy ti koně. O holkách se vyjadřovat nebudu.
Rodiče zadavatelky nejspíš vědí, proč koně koupit nechtějí.
Děvence nic nebrání, ke koním docházet. Ale vlastní kůň, to je úplně něco jiného.

Artemisia napsal(a):
Protože se tady toto téma permanentně opakuje, přispěji názorem z jiné strany a to ze strany rodiče. A trochu půjdu proti proudu, protože já koupi koně zodpovědnému dítěti schvaluji. Myslím si, že vlastnictví koně v teenagerovském věku, připraví dítě velmi dobře do života. Naučí ho zodpovědnosti nejen za sebe, ale i za svěřené zvíře. Již v tomhle věku pochopí, že nemá slepě věřit všemu, co kolem sebe slyší. Že si má zajistit informace z více zdrojů a pak si samo udělat názor (výživová kondice, krmná dávka, úprava kopyt ad.). A že vztahy s lidmi (ustájovatel, trenér) mohou být velmi vrtkavé.
Dceři jsme před několika roky koně koupili a nelitujeme. Základní myšlenka byla, že má-li si „nabít hubu“, ať je to za naše peníze, ale ať po té vejde do dospělého života s čistým štítem. Bylo to po dceřině 6-leté intenzivní docházce ke koním a po naší zralé úvaze, které předcházela diskuze s lidmi okolo koní. Troufám si tvrdit, že i když jsme laici, že jsme za pomocí trenéra a veterinářky vybrali vhodného a zdravého koně, kterého jsme hledali cca ¾ roku. Dceru kůň neomrzel, stále se pod trenérem učí a zlepšuje. A v dnešní covidové době je to jedna z mála činností, kterou dítě školou povinné může beztrestně provozovat, a já jsem za to hrozně ráda.
Abych předešla spekulacím. Koně jsme nezkazili, je v dobré výživové kondici, má dobrou péči, odpovídající krmnou dávku, pravidelnou korekturu kopyt, je řádně očkovaný, má pravidelně dělané zuby a není sám.

Zásadní rozdíl mezi vámi a rodiči zadavatelky je ale ten, že vy jste koně kupovat chtěli a podle toho se zařídili.
Také píšete, že jste měli k ruce trenéra, to taky mění situaci. Zadavatelka píše jen to, že by chtěla zkušeného trenéra (ale peníze za tréninky do rozpočtu nezapočítává, a to klidně mohou rozpočet navyšovat dost výrazně), a jelikož je nespokojena s oddílem, pravděpodobně žádného trenéra k ruce nemá. No a váhaví rodiče, kteří vlastně koně nechtějí a dítě bez "poradce" nejspíš vyberou špatně.
Zadavatelka navíc chce koně na skokový výcvik od úplných začátků, k tomu zdravého a flegmatického ve věku 8-12 let. Já v podstatě takového koně neznám - flegmatický kůň se skokovým výcvikem, co dokáže podržet začátečníka, bývá typicky starší a má daleko ke zdravému. Pokud i takového koně najde, cena bude určitě nad 150.000 Kč, a my situaci v rodině neznáme - ne každá rodina si toto prostě může dovolit.

Artemisia: pokud se rodiče rozhodnou do toho jít, pak by to mělo vypadat přesně takto - tzn. poradit se se zkušenými, zajistit dobrou péči, trenéra atd. Jenže to je právě bohužel ta světlá výjimka. Jsou hromady rodičů, co toho koně koupí a dál se nezajímají, hlavně aby holšiška přestala otravovat.
Vám i Vaší dceři přeju hodně štěstí

Artemisia napsal(a):
Protože se tady toto téma permanentně opakuje, přispěji názorem z jiné strany a to ze strany rodiče. A trochu půjdu proti proudu, protože já koupi koně zodpovědnému dítěti schvaluji. Myslím si, že vlastnictví koně v teenagerovském věku, připraví dítě velmi dobře do života. Naučí ho zodpovědnosti nejen za sebe, ale i za svěřené zvíře. Již v tomhle věku pochopí, že nemá slepě věřit všemu, co kolem sebe slyší. Že si má zajistit informace z více zdrojů a pak si samo udělat názor (výživová kondice, krmná dávka, úprava kopyt ad.). A že vztahy s lidmi (ustájovatel, trenér) mohou být velmi vrtkavé.
Dceři jsme před několika roky koně koupili a nelitujeme. Základní myšlenka byla, že má-li si „nabít hubu“, ať je to za naše peníze, ale ať po té vejde do dospělého života s čistým štítem. Bylo to po dceřině 6-leté intenzivní docházce ke koním a po naší zralé úvaze, které předcházela diskuze s lidmi okolo koní. Troufám si tvrdit, že i když jsme laici, že jsme za pomocí trenéra a veterinářky vybrali vhodného a zdravého koně, kterého jsme hledali cca ¾ roku. Dceru kůň neomrzel, stále se pod trenérem učí a zlepšuje. A v dnešní covidové době je to jedna z mála činností, kterou dítě školou povinné může beztrestně provozovat, a já jsem za to hrozně ráda.
Abych předešla spekulacím. Koně jsme nezkazili, je v dobré výživové kondici, má dobrou péči, odpovídající krmnou dávku, pravidelnou korekturu kopyt, je řádně očkovaný, má pravidelně dělané zuby a není sám.

No, v zásadě s tím nelze nesouhlasit, jen bych si dovolila podotknout, že dítě se dá vychovat k zodpovědnosti i levnějšími způsoby Většině dětí by stačil i pes

Slon indický: My jako rodiče jsme koně nechtěli. Bylo nám jasné, že to bude velký závazek a starost navíc. 4 roky jsme čekali, že koňská vášeň bude hasnout. Ale ona spíš rostla. Když se přidala i trenérka, že by to chtělo pro další rozvoj „pořádného koně“ ještě jsme cca 2 roky odolávali. Ale nakonec jsme do toho šli. Tím nechci říct, že se každé náctileté holce má koupit kůň, jen jsem ze zdejší diskuze nabyla dojmu, že to všem paušálně rozmlouváte a říkáte, že je to blbost. Zrovna zakladatelka tohoto tématu píše celkem rozumně a bez chyb , tak jsem svým příspěvkem chtěla říct, že v rozumném nastavení mít vlastního koně není Mission impossible. Jen je potřeba vytrvat a svými činy přesvědčit okolí, že zájem je opravdu trvalý. V prvé řadě zkusit najít vhodného trenéra a postupovat krůček po krůčku dál.
Jen rozumné rodinné finanční zázemí nestačí. Čas od času je potřeba rodičovská intervence, protože argumentační síla náctiletého dítěte přeci jen není tak silná jako dospělého. A vyjednávání např. s ustajovatelem např. o tom, že kůň není hubený proto, že je zima, ale proto, že na svou tělesnou konstituci dostává málo sena, bude téměř vždy na rodičích. Jen kdyby to náhodou nějací četli ……
Deauville: Pes to být nemohl, protože jsme na kočky.

Artemisia napsal(a):
Slon indický: My jako rodiče jsme koně nechtěli. Bylo nám jasné, že to bude velký závazek a starost navíc. 4 roky jsme čekali, že koňská vášeň bude hasnout. Ale ona spíš rostla. Když se přidala i trenérka, že by to chtělo pro další rozvoj „pořádného koně“ ještě jsme cca 2 roky odolávali. Ale nakonec jsme do toho šli. Tím nechci říct, že se každé náctileté holce má koupit kůň, jen jsem ze zdejší diskuze nabyla dojmu, že to všem paušálně rozmlouváte a říkáte, že je to blbost. Zrovna zakladatelka tohoto tématu píše celkem rozumně a bez chyb , tak jsem svým příspěvkem chtěla říct, že v rozumném nastavení mít vlastního koně není Mission impossible. Jen je potřeba vytrvat a svými činy přesvědčit okolí, že zájem je opravdu trvalý. V prvé řadě zkusit najít vhodného trenéra a postupovat krůček po krůčku dál.
Jen rozumné rodinné finanční zázemí nestačí. Čas od času je potřeba rodičovská intervence, protože argumentační síla náctiletého dítěte přeci jen není tak silná jako dospělého. A vyjednávání např. s ustajovatelem např. o tom, že kůň není hubený proto, že je zima, ale proto, že na svou tělesnou konstituci dostává málo sena, bude téměř vždy na rodičích. Jen kdyby to náhodou nějací četli ……
Deauville: Pes to být nemohl, protože jsme na kočky.

Jasně, pes byl příklad, kočka zvládne výchovu k odpovědnosti taky:-)

Ano, máte ve všem pravdu, já vidím největší risk v tom, že nadšené čtrnácti-patnáctileté děvče (ale i kluka, znám případy:-) při přechodu na střední školu a při setkání s partou spolužáků/spolužaček, kteří mají úplně jiné zájmy, to nadšení pro koně snadno přejde...

Je prostě na rodičích, jak dokáží odhadnout svého potomka a zda na sebe vezmou tohle riziko ztráty zájmu - já to po zkušenostech v okolí podstupovat nechci.

deauville napsal(a):
Jasně, pes byl příklad, kočka zvládne výchovu k odpovědnosti taky:-)

Ano, máte ve všem pravdu, já vidím největší risk v tom, že nadšené čtrnácti-patnáctileté děvče (ale i kluka, znám případy:-) při přechodu na střední školu a při setkání s partou spolužáků/spolužaček, kteří mají úplně jiné zájmy, to nadšení pro koně snadno přejde...

Je prostě na rodičích, jak dokáží odhadnout svého potomka a zda na sebe vezmou tohle riziko ztráty zájmu - já to po zkušenostech v okolí podstupovat nechci.

40lerá zkušenost z různých oddílů - v pubertě končí cca 80% jedinců s ježděním. Zejména děvčata. Protože první kluk. Čímž neříkám, že je to případ Artemisia.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
40lerá zkušenost z různých oddílů - v pubertě končí cca 80% jedinců s ježděním. Zejména děvčata. Protože první kluk. Čímž neříkám, že je to případ Artemisia.

Tak s tímhle musím víc než souhlasit....začínala jsem u koní v 8-mi letech...kolem 14-ti let se naše parta začala postupně rozpadat...vždycky někdo přibyl,ale nikdy nevydržel...celkově jsme zbyli asi 3 nebo 4 holky,co se koním věnují i jako dospělé....
Taky jsem mámu přemlouvala od dob,kdy jsem byla na základce, že chci vlastního koně,ale přemlouvejte mamku samoživitelku se 4 dětma Řekla mi,až si na to vyděláš,koně si klidně kup...a tak mi nic jinýho nezbylo a díky tomu,že jsem si musela počkat,mám pro mě toho nejúžasnějšího koně na světě

Artemisia napsal(a):
Slon indický: My jako rodiče jsme koně nechtěli. Bylo nám jasné, že to bude velký závazek a starost navíc. 4 roky jsme čekali, že koňská vášeň bude hasnout. Ale ona spíš rostla. Když se přidala i trenérka, že by to chtělo pro další rozvoj „pořádného koně“ ještě jsme cca 2 roky odolávali. Ale nakonec jsme do toho šli. Tím nechci říct, že se každé náctileté holce má koupit kůň, jen jsem ze zdejší diskuze nabyla dojmu, že to všem paušálně rozmlouváte a říkáte, že je to blbost. Zrovna zakladatelka tohoto tématu píše celkem rozumně a bez chyb , tak jsem svým příspěvkem chtěla říct, že v rozumném nastavení mít vlastního koně není Mission impossible. Jen je potřeba vytrvat a svými činy přesvědčit okolí, že zájem je opravdu trvalý. V prvé řadě zkusit najít vhodného trenéra a postupovat krůček po krůčku dál.
Jen rozumné rodinné finanční zázemí nestačí. Čas od času je potřeba rodičovská intervence, protože argumentační síla náctiletého dítěte přeci jen není tak silná jako dospělého. A vyjednávání např. s ustajovatelem např. o tom, že kůň není hubený proto, že je zima, ale proto, že na svou tělesnou konstituci dostává málo sena, bude téměř vždy na rodičích. Jen kdyby to náhodou nějací četli ……
Deauville: Pes to být nemohl, protože jsme na kočky.

Pravda to je. ALE je to spíš výjimka. Opravdu ve většině případů je lepší koně pořizovat, až je pořešená situace rodiny - tedy až už má žena nějak zajištěné bydlení a příjem atd. U koupí koní pro náctileté je předem dobré i počítat s prodejem dál - když by slečna už nemohla jezdit. No zkrátka všechno to chce rozumné posouzení ze strany rodičů! Včetně plného respektování když rodiče vyhodnotí situaci tak, že kůň nebude.

Rodice ti toho kone meli koupit uz davno, je to jejich přímo povinost. Kdyz si te poridili, tak at se staraj! Ja jsem ji delala naschvali tak dlouho, dokud me ho nekoupili!

laskynka napsal(a):
Rodice ti toho kone meli koupit uz davno, je to jejich přímo povinost. Kdyz si te poridili, tak at se staraj! Ja jsem ji delala naschvali tak dlouho, dokud me ho nekoupili!

A dobře udělali kdo si hraje nezlobí

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
40lerá zkušenost z různých oddílů - v pubertě končí cca 80% jedinců s ježděním. Zejména děvčata. Protože první kluk. Čímž neříkám, že je to případ Artemisia.

Svatá pravda. Já jsem v pubertě taky skončila, měla jsem pár let nějaké zatmění smyslů asi dané těmi bouřlivými změnami v mozku, co se dějí v pubertě ... dodnes nechápu, jak jsem tehdy mohla přestat jezdit. Každopádně díkybohu, že moji rodiče tehdy měli dostatek vlastních finančních i osobních starostí, že koníška pro holšišku fakt neřešili, v životě by je ani nenapadlo mi koně koupit.

Medián mezd je 31 000 Kč, to je 25 čistého - řekněme, že vydělávají oba rodiče, tak domácnost má k dispozici 50 000 měsíčně. Není normální, aby harant požadoval, že pětina příjmu domácnosti padne na jeho koníčka, co když mají tři děti? Navíc společnost je teď v rozkladu a na pokraji ekonomické katastrofy, kdo ví, jak velká bude inflace a jak to bude s prací.

Pokud jsou vaši rodiče milionáři a mají rádi zvířata (tzn. koni budou dál platit péči, až vás to přestane bavit), tak ať vám toho koně klidně koupí. Jinak je to úplná blbost.

U nás se vychovalo mnoho a mnoho dětí k zodpovědnosti, slušnému vystupování, uvědomění si, že bez práce nejsou koláče, aniž by jedno z nich vlastnilo koně :-) Tedy zažila jsem i děvče, které tyto vlastnosti vykazovalo pouze na pozemcích klubu a pouze pod dozorem - jakmile za ním zaklapla brána, byl to rozmazlený fracek. Zrovna tedy finančně zajištěných rodičů, kteří nepořídili koně, protože byli soudní, a dítě mělo jinak každé zvíře, na které si vzpomnělo. Myslím si, že k zodpovědnému člověku se dítě vychovává i v přednáctiletém věku, a pokud tahle výchova nedopadne, v nácti se to těžko dohání. Lze to pouze podpořit, pokud je tam správný základ. Ale co já vím, já děti nemám. Já jsem jich pár měla jen pod dohledem u koní. Ale ten rozdíl v přístupu "doma" na nich teda vidět byl. A že děti, které to po dvou letech nepřestalo bavit, a ctily pravidla, si pak mohly koníka půjčovat i v létě domů na zahradu

Souhlasím, že v 80 % případů je vlastnictví koně náctiletou holkou průšvih. Ale pořád zbývá nějaké procento těch, které to dají. A samozřejmě je třeba určitě myslet na zadní vrátka (potenciální prodej nebo pronájem koně), kdyby se to z nějakého důvodu nepovedlo.
Hlavním důvodem, proč jsme nakonec přistoupili na koupi vlastního koně, byla absence použitelné jezdecké školy v okolí (do 30 km). Bohužel, dneska jsou, alespoň z mého pohledu, v tomto směru v některých lokalitách podmínky značně tristní.
Ale s jedním si dovolím nesouhlasit. A to s tím, že by si měla ženská pořídit koně, až začne pracovat. Já osobně jsem neměla nikdy víc volného času než na střední a vysoké škole (a nebyla to práva v Plzni ). Po škole jsem nastoupila do poměrně náročného zaměstnání a po pár letech přišly děti a to už jsem přestala být pánem svého času úplně. Nebo máte pocit, že kombinace těhotenství a malé děti je s koněm více kompatibilní než SŠ A VŠ?

Artemisia napsal(a):
Souhlasím, že v 80 % případů je vlastnictví koně náctiletou holkou průšvih. Ale pořád zbývá nějaké procento těch, které to dají. A samozřejmě je třeba určitě myslet na zadní vrátka (potenciální prodej nebo pronájem koně), kdyby se to z nějakého důvodu nepovedlo.
Hlavním důvodem, proč jsme nakonec přistoupili na koupi vlastního koně, byla absence použitelné jezdecké školy v okolí (do 30 km). Bohužel, dneska jsou, alespoň z mého pohledu, v tomto směru v některých lokalitách podmínky značně tristní.
Ale s jedním si dovolím nesouhlasit. A to s tím, že by si měla ženská pořídit koně, až začne pracovat. Já osobně jsem neměla nikdy víc volného času než na střední a vysoké škole (a nebyla to práva v Plzni ). Po škole jsem nastoupila do poměrně náročného zaměstnání a po pár letech přišly děti a to už jsem přestala být pánem svého času úplně. Nebo máte pocit, že kombinace těhotenství a malé děti je s koněm více kompatibilní než SŠ A VŠ?

Moje kamarádka a trenérka a ustajovatelka v jednom měla prvního koně ve svých 15 letech. O 25 let později má 2 děti, 4 vlastní a momentálně 4 nájemní koně ve své stáji. Ano, jde to to, ale je to dřina a životní styl.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Moje kamarádka a trenérka a ustajovatelka v jednom měla prvního koně ve svých 15 letech. O 25 let později má 2 děti, 4 vlastní a momentálně 4 nájemní koně ve své stáji. Ano, jde to to, ale je to dřina a životní styl.

Ja mrla mimino a dve herky každou jinde. Dalo se levou zadní

Já jsem si na koně přispěla. Je ti 15 takže brigády nejsou žádný problém. Rodiče k tomu buďto dojdou ze tě to baví ale že koně v klubu už tě více nedají. A nebo si budou stát za tím že kůň až v 18. Není to levná záležitost. Takže ti rodiče ze dne na den koně nekoupí.😉 Já třeba si musím cajky a takové ty věci co nepotřebuji hned koupit. Krmeni si platím sama. Ale to není tak drahé. Je to těžké rozhodnutí jak pro rodiče. Já mám trenéra za zadkem takže je to jednodušší. Ale musí být rodiče opravdu odhodláni ze ti koně koupi. Ne ze dne na den. Musíš si být opravdu 100% jistá ze to zvládneš. Není až tak důležité jestli skačeš 150cm. Ale důležité je vědět co všechno ta práce okolo obnáší. Koni se něco stane nebudeš moct jezdit třeba měsíc ale budeš platit ustájení a vše okolo. Není to jednoduché. Auto když onemocní.🤣 Tak ho odložíš do garáže a nic tě stát nebude.👍👍