Eeeee

XXX.XXX.39.63
Zdravím. Mám problém se svým koněm. Je to skvělý kůň, ale problém nastává, když na něm sedím a chci, aby zastavil a stál. Jenom stál. Jenže on se v ten moment vždycky začne vztekat, couvat, házet hlavou,.... když s ním pracuji ze země, tak kam ho postavím, tam stojí. Nehne se. Nevím, proč to ze sedla nefunguje. Bohužel nemám po ruce nikoho, kdo by se mnou mohl jezdit ven a třeba ho korigovat ze země zatímco já budu v sedle. Máte s tím také někdo zkušenosti? Děkuji za rady :)
Uživatel s deaktivovaným účtem

Klasicky v první řadě je třeba vyloučit vnější vlivy. Nesedícím sedlem, které kůň v pohybu může lépe kompenzovat, počínaje, a vaším neklidným/napjatým sedem neumožňujícím koni v klidu zastavit, konče.
Pokud se vyloučí vnější vlivy, je pravděpodobná chyba ve výcviku. Tzn. kůň neví/nechápe, co se po něm chce. Případně má vážný důvod, proč to neudělat (protože se mu pak stane něco špatného).
Zlatým pravidlem je, pokud kůň u nějakého cviku nebo požadavku vykazuje nejistotu, vrátit se o krok zpět. Ve vašem případě se vrátit na zem. Naučit koně ze země jednoznačný slovní povel k zastavení, za nímž bude následovat pochvala. Je také vhodné naučit koně dobrý korekční prostředek, kterým dáte najevo, že pohyb je nežádoucí. To může být třeba poklepání bičíkem zepředu na prsa, případně zatažení za hřívu, nebo cokoli jiného nerušivého, co zvládnete udělat i ze země i ze sedla. Následně převeďte povel do sedla, ideálně na uzavřeném prostoru - jízdárna, kruhovka, čtyři tyčky s provázkem na poli. CHVÁLIT CHVÁLIT CHVÁLIT! Při každém pokusu koně o soustředěnost a snaze zůstat v klidu okamžitá pochvala. Na to se moc zapomíná. Já osobně pamlskuju, a věřte mi, že zaručeně nejlepší způsob, jak udržet koně na místě, je, že mu ze sedla podáte nějaké kokino. Pokud to zná, samozřejmě.
Nemluvě o tom, že kůň musí stoprocentně stát při nasedání a sesedání, to je základní dovednost, a když to kůň nerespektuje, může to ve finále být např. v krizové situaci i velice nebezpečné. Jednou jsme jely s kámoškou na objevovací vyjížďku, a potřebovaly jsme přejet potok v hodně divokém terénu. Dostali jsme se s koněm do slepé uličky - před námi balvanová moréna, v pravo svah dolů tvořený balvanovou morénou a strom, vlevo skála. Stáli jsme asi v 45° kopci čumákem dolů. Byl ochotný couvat, to jo, ale nedařilo se, kroutil se tam, a hrozilo, že vykročí do těch valounů, kde by si ulámal hnáty. Musela jsem ho zastavit tak, aby se nehnul, a opatrně se z něj sesoukat do třiceticentimetrového místa mezi ním a tou skálou. Zadařilo se, a zepředu ze země jsem ho pak již bez svojí váhy na hřbetě velice jednoduše vycouvala zpět z onoho povedeného místa. Takovéhle překážky na extrem trailu nemají