Zlobí při čištění

Nechala jste to zajít příliš daleko. Cesta k normálu bude dlouhá.
Pokud se na to necítíte, koně prodejte. Svým strachem a neřešením v něm upevňujete tento nebezpečný zlozvyk.
Pokud byste si ale řekla, že vám kůň a ježdění, za to stojí, budete muset dodržovat určitá pravidla.
Kůň je zvíře zvyku. Co budete dělat stále a stále stejně, to bude považovat za normální. Co je normální, pokud mu to nezpůsobuje bolest, to akceptuje.
Takž budete čistit stejným způsobem, na stejném místě.
První věc, kterou uděláte, že koně přivážete na krátko.Ne aby měl hubu u klandru, ale tak,aby vás nemohl ohrožovat.Druhá věc, manipulujte s ním v něčí přítomnosti. Máte jistotu, že ten druhý zavolá pomoc. Za další nepamlskujte, chvalte za odměnu hlasem. A vyjadřujte nevoli také hlasem. Zvýšeným. Povely dávejte jasně a stále stejně. "Ustup!" "Dej nožku" "Stůj" pokud tyto povely zná nebo jiné, kterým rozumí.
Vy musíte mít dosti místa, abyste uhla, kdyby něco, takže žádné rohy a ani box.
A teď k vám. Oblečení takové, co vás neomezuje. Žádné kapuce či kšiltovky, přes které nevidíte,co kůň dělá. Dobré boty a pokud jste zvyklá, tak rukavice. Nebudete při celém čištění dělat rychlé a nepředvídatelné pohyby a vždy se ujistíte, že kůň ví, kde zrovna jste.Stačí, když ho oslovíte.
To, že je kůň velký, neznamená vlastně nic, pokud kůň někdy nezvítězil nad člověkem. Znala jsem hucula, který to zjistil, nechali ho utratit. Byl krásný, ale nebezpečný.
Jinak jsou normální koně zvyklí poslouchat. Nepředpokládám, že se váš kůň chová k ostatním koním stejně, jako k vám. Na vás je, aby zjistil, že mu to strašení trpět nebudete.Pokud nekouše a nekope, jen naznačuje, máte šanci, s tím něco udělat. Neškubejte sebou, nevykřikujte. Nebijte ho, houkněte na něj.
Mám kobylu, co by mě zabila, kdybych se jí pokoušela umravňovat fyzickou silou, ale na sílu mých hlasivek je krátká.
Samotné čištění bude probíhat tak, že začnete od toho, co kůň snáší. Ve chvíli, kdy projeví nevoli, zapamatujete si, kdy to bylo a vrátíte se tam, kde to ještě šlo. Ne, že uskočíte či uprchnete. Snažte se, mít na koni obě ruce. V jedné máte kartáč či hřbílko, druhou mějte položenou na koni. Budete tak mít přehled, jak se kůň cítí a kam popřípadě směřuje. A také, mít možnost, se vůči němu vymezit. Neklekejte, skloňte se. Čistěte kartáči, které nedřou, hřbílkem, které nemá tvrdé hrany. Čištění nohou je kapitola sama o sobě. Vadí-li to koni, zkuste nezvedat nohy příliš vysoko a čistěte rychle. Střelkové rýhy a bílá čára, s ostatním se nepárejte, pokud kůň nedrží.
Pokud nevyčistíte celého koně, svět se nezboří, pokud u toho oba zůstanete, když ne v pohodě, tak v pořádku.
Pokud by se našel někdo, kdo by byl ochoten, vám s tím pomoci, bude dobře, pokud ne, zvládnete to také, bude to jen déle trvat.
Ani Řím nebyl postavený za jediný den, takže se vám kůň taky obratem nezlepší. Ale pokud budete trpělivá, důsledná a spravedlivá (já vím, zní to jako klišé, ale u koní to platí) výsledky se dostaví.

koně napsal(a):
Jestli vás tak hodně dokáže vykolejit už jen kůň ,co trochu naznačuje a straší,radši toho fakt nechte .
Lézt na koně v náladě ,kdy přemýšlím že slezu je totální hloupost,.
Přenášíte tyhle svoje chandry právě na toho koně .
A tahejte se s otráveným ,protivným ,zakyslým a navíc strachy roztřeseným, pytlem na zádech ? Možná vás začnou i shazovat .Ani bych se nedivila.
Jezdit se má pro radost a jestli nemáte radost z ježdění,a lastně už ani z pouhého "pozemního" kontaktu ,ke koním nechoďte
Když svého prodáte,uděláte mu možná i dobře.

Vy jste vážně dobrá 😂😂😂
Dobře, seknu s jezdectvím a koně prodám. Ale až se zapíšete na kurz empatie a přestanete se takto vyjadřovat.

I když, chápu že pro jednodušší lidi je lepší kritizovat než pomoct 😉

Anoniyonym napsal(a):
Vy jste vážně dobrá 😂😂😂
Dobře, seknu s jezdectvím a koně prodám. Ale až se zapíšete na kurz empatie a přestanete se takto vyjadřovat.

I když, chápu že pro jednodušší lidi je lepší kritizovat než pomoct 😉

Sama jste tuto alternativu navrhla a když vám ji paní odsouhlasila štětíte se.
Pokud jste čekala, že vás politujeme a odsoudíme minulé majitele, či koně, tak to jste se netrefila.

Anoniyonym napsal(a):
Vy jste vážně dobrá 😂😂😂
Dobře, seknu s jezdectvím a koně prodám. Ale až se zapíšete na kurz empatie a přestanete se takto vyjadřovat.

I když, chápu že pro jednodušší lidi je lepší kritizovat než pomoct 😉

A co jste čekala?
Že na diskuzi virtuálně vychováme vašeho koně,aby vy jste se přestala bát ?
Nebo že vám někdo ,opět virtuálně otře slzy,koupí jiného odolného koně a poklepe na ramínko,že bude líp?

koně napsal(a):
A co jste čekala?
Že na diskuzi virtuálně vychováme vašeho koně,aby vy jste se přestala bát ?
Nebo že vám někdo ,opět virtuálně otře slzy,koupí jiného odolného koně a poklepe na ramínko,že bude líp?

Ale to klidně můžem, tedy klepat. S tou výchovou to bude horší. Máme totiž názor jen jedné strany, majitelky. Co na to kůň, to nevíme.

sisi58 napsal(a):
Ale to klidně můžem, tedy klepat. S tou výchovou to bude horší. Máme totiž názor jen jedné strany, majitelky. Co na to kůň, to nevíme.

Ten nemá nárok na empatii
A zadavatelka má ,asi právem, pocit,že k němu bychom se vyjadřovaly soucitněji
Chudák ,čekala výlevy typu ,jak je statečná a hodná, a zdatná že si drží a vydrží takového bezdůvodně zlého koně
No já ten názor nemám ,no

Nikam jsem to zajít nenechala, dělá tohle od začátku. Ale co mám manžela a syna tak už si začínám opravdu vážit svého zdraví.
Nikdy jsem strach u koní neměla. Až teď, po půl roku co mám tohoto koně už bych se ke stáji nejraději ani nepřiblížila. Nevím co to se mnou najednou je. Do teď to bylo v pořádku, ale teď v zimě jsem dva měsíce nejezdila a když jsem se teď vrátila tak najednou nastoupil tento strach.

S těmi kartáči, to je mu úplně jedno kde a jakým, mohla bych vedle něj jen stát bez kartáče a on to bude dělat. Prostě si vymýšlí. A ne jenom u mě ale u všech lidí

Anoniyonym napsal(a):
Nikam jsem to zajít nenechala, dělá tohle od začátku. Ale co mám manžela a syna tak už si začínám opravdu vážit svého zdraví.
Nikdy jsem strach u koní neměla. Až teď, po půl roku co mám tohoto koně už bych se ke stáji nejraději ani nepřiblížila. Nevím co to se mnou najednou je. Do teď to bylo v pořádku, ale teď v zimě jsem dva měsíce nejezdila a když jsem se teď vrátila tak najednou nastoupil tento strach.

S těmi kartáči, to je mu úplně jedno kde a jakým, mohla bych vedle něj jen stát bez kartáče a on to bude dělat. Prostě si vymýšlí. A ne jenom u mě ale u všech lidí

Já vám radila, dle zkušeností, co mám za mou karieru majitelky koní + ošetřovatelky. Píšu vám o všem možném, vyzvednu trpělivost, rutinu, klid a vy si z toho vyberete kartáče. Samozřejmě je to komplexní problém. Všechno souvisí se vším. Kartáč ve vaší ruce znamená, že se jde čistit a čištění koni nevyhovuje. Já ho nevidím, jen vám píšu, co bych poradila i člověku bez zkušeností, aby si i hodného koně nepokazil. Je to takový univerzální postup. Na ležérnost a srandičky je čas, až je dvojice jezdec + kůň sžitá.
Až se zapojí ostatní, uvidíte, že vám poradí buď prodat nebo trpělivost. Ale vážně je to na vás.
Jen mě napadá, proč jste si kupovala koně "přísného" na ošetřování?
Já kobylu zdědila, neměla jsem na výběr, vy jste kupovala koně cizího, tak proč tento?

Anoniyonym napsal(a):
Nikam jsem to zajít nenechala, dělá tohle od začátku. Ale co mám manžela a syna tak už si začínám opravdu vážit svého zdraví.
Nikdy jsem strach u koní neměla. Až teď, po půl roku co mám tohoto koně už bych se ke stáji nejraději ani nepřiblížila. Nevím co to se mnou najednou je. Do teď to bylo v pořádku, ale teď v zimě jsem dva měsíce nejezdila a když jsem se teď vrátila tak najednou nastoupil tento strach.

S těmi kartáči, to je mu úplně jedno kde a jakým, mohla bych vedle něj jen stát bez kartáče a on to bude dělat. Prostě si vymýšlí. A ne jenom u mě ale u všech lidí

Manželé tedy tyhle stavy většinou nenavozují,ale děti ano .Jak žena porodí ,najednou má pocit,že bez ní děcko nepřežije.Nějak se jí v hlavě přerovná,že ona nemůže jezdit a nemůže mít koníčky,protože ,co kdyby, a začne zuřivě hnízdit
Znám takových hodně ,co prostě se vším praštily a obětovaly se ,zcela dobrovolně rodině.Některé už se ke koním nevrátily nikdy,některé to znovu zkouší až když je děti nepotřebují.Ale návraty ve vyšším středním věku jsou horší
Když se bojíte ,kůň to pozná a znervózňujete ho .Můžete si pískat a zpívat "já se neboóójím" dělat pózy ,ale kůň to z vás cítí
A podle nátury na vás kouká zle,nebo naopak se vás snaží stranit ,není mu s vámi dobře
Kolik lidí k němu chodí,co po něm chtějí?Když píšete že vy jste tam celé dva měsíce nebyla .Třeba mu dávali sodu a on už se brání ,co vy víte,když nevíte.
Strach je prostě špatná věc a kdybych se měla svého koně nepřekonatelně bát,nebudu si ho držet .
Hodně žen se začalo bát ,po dětech, po úrazech ,konkrétních koní,nebo i všech koní .A co vím,u žádné nebyla jednoduchá cesta zpátky k důvěře a společné radosti .Respektive některé se přestaly časem bát na na jiných koních,některé už nikdy

Byl tedy takový vždy l?jak jste to řešila dřív ? Dobré rady tu padli.
Mohl by mít i zdravotní problém a čištění mu být nepříjemné

sisi58 napsal(a):
Já vám radila, dle zkušeností, co mám za mou karieru majitelky koní + ošetřovatelky. Píšu vám o všem možném, vyzvednu trpělivost, rutinu, klid a vy si z toho vyberete kartáče. Samozřejmě je to komplexní problém. Všechno souvisí se vším. Kartáč ve vaší ruce znamená, že se jde čistit a čištění koni nevyhovuje. Já ho nevidím, jen vám píšu, co bych poradila i člověku bez zkušeností, aby si i hodného koně nepokazil. Je to takový univerzální postup. Na ležérnost a srandičky je čas, až je dvojice jezdec + kůň sžitá.
Až se zapojí ostatní, uvidíte, že vám poradí buď prodat nebo trpělivost. Ale vážně je to na vás.
Jen mě napadá, proč jste si kupovala koně "přísného" na ošetřování?
Já kobylu zdědila, neměla jsem na výběr, vy jste kupovala koně cizího, tak proč tento?

Omlouvám se, takto jsem to nemyslela. Samozřejmě děkuji za radu. Nechtěla jsem si z toho vybrat jen kartáče. Chápu co jste psala a ze všeho jsem si něco vzala. Nereagovala jsem jen na kartáče. Jen jsem to chtěla doplnit. Dělá to i když kartáč nevidí, třeba když ho chce někdo již jenom pohladit...

koně napsal(a):
Ten nemá nárok na empatii
A zadavatelka má ,asi právem, pocit,že k němu bychom se vyjadřovaly soucitněji
Chudák ,čekala výlevy typu ,jak je statečná a hodná, a zdatná že si drží a vydrží takového bezdůvodně zlého koně
No já ten názor nemám ,no

Nevím jestli vás to šokuje, nebo dá další podnět k tomu mě urážet. Ale nečekala jsem že mě pochválite za to jak jsem statečná, protože nejsem. Vím to o sobě, jsem zvyklá na hodné poslušné koně u kterých jsem se vždy cítila jistá, a proč se ježdění vzdávat kvůli tomu že se začínám bát kvůli takovému neřádovi.
Ale sama vím že jakmile má na internetu někdo svůj názor už ho nezmění. Takže tohle asi nepíši kvůli tomu abych vám něco vysvětlila ale proto abych ulevila své dotčené dušičce.

Ono víte každá mince má dvě strany... Ve stáji je ten kůň přes pět let. Měla ho tam má hodně dobrá kamarádka, já jsem tam jezdila na jedné vychované kobyle co patří majiteli stáje a za ty roky jsem na teď už mém koni seděla dohromady dvacetkrát, také to na mě zkoušel už předtím, i na kamarádku občas. Jenže rok zpátky kamarádka skončila po autonehodě na vozíku, a chtěla abych si koně vzala já.
Nikdy bych si takového koně nepořídila, ale kamarádka mě o to požádala a já proti němu tenkrát nic neměla.
Asi chápete že prodat starého koně v důchodu a ještě jako darovaného od dobrého přítele není úplně jednoduché.
Bojím se tohle přiznat ve svém okolí, bojím se jejich reakce proto tady hledám radu. Samozřejmě bych na vás takto nereagovala, ale myslím že vždycky to jde napsat diplomaticky...
Dva měsíce jsem na něm neseděla, ale jinak jsem za ním chodila. Všechny lidi co k němu stojí znám a oni znají jeho. Nikdo se k němu ošklivě nechoval. Když k nám přišel tak už takový byl a choval se tak. Ale bojím se jak to dopadne když teď dva měsíce nic nedělal.

Anoniyonym napsal(a):
Nevím jestli vás to šokuje, nebo dá další podnět k tomu mě urážet. Ale nečekala jsem že mě pochválite za to jak jsem statečná, protože nejsem. Vím to o sobě, jsem zvyklá na hodné poslušné koně u kterých jsem se vždy cítila jistá, a proč se ježdění vzdávat kvůli tomu že se začínám bát kvůli takovému neřádovi.
Ale sama vím že jakmile má na internetu někdo svůj názor už ho nezmění. Takže tohle asi nepíši kvůli tomu abych vám něco vysvětlila ale proto abych ulevila své dotčené dušičce.

Ono víte každá mince má dvě strany... Ve stáji je ten kůň přes pět let. Měla ho tam má hodně dobrá kamarádka, já jsem tam jezdila na jedné vychované kobyle co patří majiteli stáje a za ty roky jsem na teď už mém koni seděla dohromady dvacetkrát, také to na mě zkoušel už předtím, i na kamarádku občas. Jenže rok zpátky kamarádka skončila po autonehodě na vozíku, a chtěla abych si koně vzala já.
Nikdy bych si takového koně nepořídila, ale kamarádka mě o to požádala a já proti němu tenkrát nic neměla.
Asi chápete že prodat starého koně v důchodu a ještě jako darovaného od dobrého přítele není úplně jednoduché.
Bojím se tohle přiznat ve svém okolí, bojím se jejich reakce proto tady hledám radu. Samozřejmě bych na vás takto nereagovala, ale myslím že vždycky to jde napsat diplomaticky...
Dva měsíce jsem na něm neseděla, ale jinak jsem za ním chodila. Všechny lidi co k němu stojí znám a oni znají jeho. Nikdo se k němu ošklivě nechoval. Když k nám přišel tak už takový byl a choval se tak. Ale bojím se jak to dopadne když teď dva měsíce nic nedělal.

A musíte na něm jezdit? Můžete ho jenom "dochovat". Píšu z vlastní zkušenosti - platím za kobylu, na které z více důvodů nejezdím.

Vy se nebojíte jen koně. Bojíte se především reakce okolí. Nelíbí se Vám, že byste měla na agresi koně reagovat svojí agresivitou, cítíte správně, že tudy cesta nevede. Bojíte se svého selhání, respektive pocitu, že jste podle okolí selhala.

První věc - je někdo ve stáji, komu bez výhrady věříte? Nejen v tom, že umí zacházet s koněm, ale i v tom, že nic nezneužije proti Vám. Že Vás nebude za zády rozebírat.

No bojím se asi teď už víc toho že kůň jednou zajde dál než toho že by mě někdo za zády pomlouval.
Nemyslím že by mě pomlouvali, spíš že by se mi vysmáli a řekli že to zvládnu a nemám se od něj nechat...

Asi to proberu s kamarádkou, ona ho měla pět let, okřikovala ho, občas ho pleskla a stejně to dělal. Je to něco co dělá řadu let, několika majitelům. Nevěřím tomu že se s tím vypořádám.

Ježdění na jízdárně je v pohodě, tam je jako beránek, koneckonců jako starý kůň pohyb potřebuje. Jen ho musím čistit, i kdybych nejezdila.

Anoniyonym napsal(a):
No bojím se asi teď už víc toho že kůň jednou zajde dál než toho že by mě někdo za zády pomlouval.
Nemyslím že by mě pomlouvali, spíš že by se mi vysmáli a řekli že to zvládnu a nemám se od něj nechat...

Asi to proberu s kamarádkou, ona ho měla pět let, okřikovala ho, občas ho pleskla a stejně to dělal. Je to něco co dělá řadu let, několika majitelům. Nevěřím tomu že se s tím vypořádám.

Ježdění na jízdárně je v pohodě, tam je jako beránek, koneckonců jako starý kůň pohyb potřebuje. Jen ho musím čistit, i kdybych nejezdila.

Ono mu nemusí vadit čištění, ale to, co následuje po něm. Ježdění. Může mít bolesti. A před ježděním se bráni tomu, co bude následovat. A po už jen reakce na bolest, zvyk...

Najdete něco, v čemu mu i sobě věříte? Co mu i Vám dělá radost? I třeba jen pasení na ruce.

Tak asi vám sděluje, že je mu to nepříjemné. Je řešením ho za to bít? Co spíš na to jít hlavou?

Nepíšete jak je koník starý, jak je ustájený a krmený. Není to moc energie, kterou chce dostat ze sebe? Patevně ustájený koník se vyřádí na pastvě s ostatníma, boxovaný ve výběhu a pod sedlem, jak je to uvás?

Anoniyonym napsal(a):
Nevím jestli vás to šokuje, nebo dá další podnět k tomu mě urážet. Ale nečekala jsem že mě pochválite za to jak jsem statečná, protože nejsem. Vím to o sobě, jsem zvyklá na hodné poslušné koně u kterých jsem se vždy cítila jistá, a proč se ježdění vzdávat kvůli tomu že se začínám bát kvůli takovému neřádovi.
Ale sama vím že jakmile má na internetu někdo svůj názor už ho nezmění. Takže tohle asi nepíši kvůli tomu abych vám něco vysvětlila ale proto abych ulevila své dotčené dušičce.

Ono víte každá mince má dvě strany... Ve stáji je ten kůň přes pět let. Měla ho tam má hodně dobrá kamarádka, já jsem tam jezdila na jedné vychované kobyle co patří majiteli stáje a za ty roky jsem na teď už mém koni seděla dohromady dvacetkrát, také to na mě zkoušel už předtím, i na kamarádku občas. Jenže rok zpátky kamarádka skončila po autonehodě na vozíku, a chtěla abych si koně vzala já.
Nikdy bych si takového koně nepořídila, ale kamarádka mě o to požádala a já proti němu tenkrát nic neměla.
Asi chápete že prodat starého koně v důchodu a ještě jako darovaného od dobrého přítele není úplně jednoduché.
Bojím se tohle přiznat ve svém okolí, bojím se jejich reakce proto tady hledám radu. Samozřejmě bych na vás takto nereagovala, ale myslím že vždycky to jde napsat diplomaticky...
Dva měsíce jsem na něm neseděla, ale jinak jsem za ním chodila. Všechny lidi co k němu stojí znám a oni znají jeho. Nikdo se k němu ošklivě nechoval. Když k nám přišel tak už takový byl a choval se tak. Ale bojím se jak to dopadne když teď dva měsíce nic nedělal.

Nešokuje mě už téměř nic , v mém věku
Jakým stylem jste téma najela,tak jsem odpověděla.Diplomaticky, jsem neviděla důvod.
Z vás čiší,že teď už máte manžela a dítě ,a celkem nic víc vás nezajímá .Ale občas svézt byste se chtěla. na hodném vychovaném koni.To není nic špatného.
Ke zmíněnému problematickému koni jste se nějak ,původně asi z dobré vůle, dostala .
A protože cesta do pekel bývá dlážděná dobrými úmysly.
Teď prostě jste majitelkou nějakého staříka. Kterému nesednete , a vy se ho bojíte.No ,darovanému koni na zuby nehleď .A ideál by byl,kdybyste se ho dokázala zbavit.
Jenže se bojíte,co si kdo pomyslí ,o tom že se máte strach z koně ,a že už ho nechcete ,a blbá blá
To je přeci naprosto jedno,co si kdo myslí,váš život nikdo nežije a ve vašich botách nechodí
Píšete dosti zmatečně.
5let je na stejném místě,váš je,kolik let ?? A jak je tedy starý?
Dva měsíce jste nejezdila,předtím párkrát.Proč?
Ale chodila jste za ním.Co jste s ním dělala?Předpokládala bych ,právě že jste ho čistila,vodila,krmila, a takové věci,ce se dělají ze země. Čeho se tedy bojíte konkrétně?
Chodila jste koukat z dálky,jak se šklebí na jiné?Nebo máte dojem,že vás vysype odstátý, odpočatý stařík??
Ve stáji jsou na něj všici hodní.To vypadá jak? Co s ním dělají oni?
Je starý ,bojíte se ho pucovat ,ale jezdit byste chtěla.Protože starý kůň se po jízdárně pohybovat má,dělá mu to dobře
Jak je na tom se zdravím? Záda,nohy,krmitelnost,co má za sebou ?
Starým koním unaveným z výuky a z lidí celkově, mnohdy stačí jen párkrát fyzio,plus volný pohyb a nějaký doplněk na klouby a za nějaký rok jsou zas ochotní , jako noví.
Normálně bych hodila řeč s tou kamarádkou.Že se koně bojíte ,nechcete ho .
A dala bych nabídku,že se společně postaráte finančně,aby v klidu dožil.
Pokud vy se ho bojíte ,obstarají ho za peníze jiní.
A když je starý ,bude možná rád,že už na něj ,ani kolem něj ,nikdo nepoleze
Nebo zhodnoťe společně ,třeba ještě není ani tak úplně starý,ani zhuntovaný a zralý na uspání a někdo by si ho byl ochoten ještě vzít?
Prostě bych se snažila ,že ho nějak slušně zbavit.I kdyby mě to mělo něco stát. Třeba by ho v té stáji chtěl někdo jiný? Nemusí se ho všichni bát.....

Jen ještě poznámka - zřejmě ho takto fyzicky "vychovávají" i ostatní ze stáje (ti radílkové). Řešení vidím v tom rozklíčovat, co přesně vadí. Někdy pomůže čistit mimo box (koně cepovaní lidmi v boxu), někdy problematická místa při čištění přefrčet, než koně šikanovat tím, že to prostě musí snést a o to víc ho tam dřít. Pokud koně "umravňují" i ostatní, tak bych chodila velmi často a manipulovala s koněm sama. Třeba jen vyčistit, pohladit, aby pochopil, že by mu nepříjemně dělat nebudete, že má právo naznačit, že mu něco není příjemné a že se na to bere ohled. A pokud se něco musí udělat (zaseknutý kamínek), tak pokud bude trochu vstřícný, tak pochválit.
Na nevrlé koně pořád brebentím, domlouvám, dotýkám se, chválím, když jsou hodní. Jste máma, buďte mateřská. Jak byste se chovala k dítěti, co si třeba nechce nechat sáhnout na hlavu (a musí to být) - zbijete to, uřvete, nebo se pokusíte situaci vyřešit lépe a pro něj méně stresově?

koně napsal(a):
Nešokuje mě už téměř nic , v mém věku
Jakým stylem jste téma najela,tak jsem odpověděla.Diplomaticky, jsem neviděla důvod.
Z vás čiší,že teď už máte manžela a dítě ,a celkem nic víc vás nezajímá .Ale občas svézt byste se chtěla. na hodném vychovaném koni.To není nic špatného.
Ke zmíněnému problematickému koni jste se nějak ,původně asi z dobré vůle, dostala .
A protože cesta do pekel bývá dlážděná dobrými úmysly.
Teď prostě jste majitelkou nějakého staříka. Kterému nesednete , a vy se ho bojíte.No ,darovanému koni na zuby nehleď .A ideál by byl,kdybyste se ho dokázala zbavit.
Jenže se bojíte,co si kdo pomyslí ,o tom že se máte strach z koně ,a že už ho nechcete ,a blbá blá
To je přeci naprosto jedno,co si kdo myslí,váš život nikdo nežije a ve vašich botách nechodí
Píšete dosti zmatečně.
5let je na stejném místě,váš je,kolik let ?? A jak je tedy starý?
Dva měsíce jste nejezdila,předtím párkrát.Proč?
Ale chodila jste za ním.Co jste s ním dělala?Předpokládala bych ,právě že jste ho čistila,vodila,krmila, a takové věci,ce se dělají ze země. Čeho se tedy bojíte konkrétně?
Chodila jste koukat z dálky,jak se šklebí na jiné?Nebo máte dojem,že vás vysype odstátý, odpočatý stařík??
Ve stáji jsou na něj všici hodní.To vypadá jak? Co s ním dělají oni?
Je starý ,bojíte se ho pucovat ,ale jezdit byste chtěla.Protože starý kůň se po jízdárně pohybovat má,dělá mu to dobře
Jak je na tom se zdravím? Záda,nohy,krmitelnost,co má za sebou ?
Starým koním unaveným z výuky a z lidí celkově, mnohdy stačí jen párkrát fyzio,plus volný pohyb a nějaký doplněk na klouby a za nějaký rok jsou zas ochotní , jako noví.
Normálně bych hodila řeč s tou kamarádkou.Že se koně bojíte ,nechcete ho .
A dala bych nabídku,že se společně postaráte finančně,aby v klidu dožil.
Pokud vy se ho bojíte ,obstarají ho za peníze jiní.
A když je starý ,bude možná rád,že už na něj ,ani kolem něj ,nikdo nepoleze
Nebo zhodnoťe společně ,třeba ještě není ani tak úplně starý,ani zhuntovaný a zralý na uspání a někdo by si ho byl ochoten ještě vzít?
Prostě bych se snažila ,že ho nějak slušně zbavit.I kdyby mě to mělo něco stát. Třeba by ho v té stáji chtěl někdo jiný? Nemusí se ho všichni bát.....

Pět let ho tam měla kamarádka a před půl rokem jsem si ho vzala já.
Starý kůň neznamená že je nemocný... Žádné zdravotní problémy nemá, to se kontrolovalo již několikrát kvůli tomu co dělá, a to různými lidmi, nebojte.
Nejde jen o samotné čištění. Kdokoliv za ním někdo dojde ať už do boxu nebo na uvazišti tak to dělá.
Snažím se v sobě ten strach potlačit, ale jak už sem někdo psal, ten kůň to vycítí.
Nejde mi jen o ježdění, samozřejmě že chodím čistit boxy, krmit, vodit do výběhu, na procházky na ruce, lonžovat atd.
Mám času dost, i když jsem máma, světě div se mám čas na své koníčky a nemusím si jenom vodit zadek.
Šlo mi hlavně o to že tohle dělá řadu let. Jestli je tady nějaká naděje... Protože všichni co ho měli tak s tím něco dělali, ale on to zkouší pořád. To mi vadí.

A ještě ohledně toho jak jste psala že starého koně huntuju na jízdárně, tak to vůbec není. Chci aby byl v kondici, nepřeháním to ježdění, nechci po něm žádné super výkony, prostě rekreace, všechna výstroj mu sedí. Netrenuji ho jako olympionika. Ale už to tak funguje že mě zdravému a dlouhému životu je potřeba pohyb. Ne jen u koní ale i u lidí a jiných zvířat, to vám řekne každý... Pravidelný pohyb je pro toho koně důležitý, nehoním ho hodiny na jízdárně jestli si myslíte toto. Prostě akorát, snažím se mu to zpestřit, nedělat všechno rovnotvárně ale vymýšlet nové věci a zkoušet co ho baví. A jde vidět že ho to pod sedlem baví...

Bylo to myšleno tak že za pět let u kamarádky jsem na něm seděla cca 20 krát. Po tom co jsem ho dostala tak ty čtyři měsíce byly v pořádku co se mé psychiky týká a jezdila jsem každý týden, a teď jsem na něm dva měsíce neseděla a něco se ve mně zlomilo.
A netuším kde z mého vyprávění vyplívá že mě nic jiného než se svézt nezajímá. Do stáje chodím i přes všechno třikrát do týdne. I když jsem na něm nejezdila.
A snad celý život u koní upřednostňuji klidné koně kteří jsou vychování a mají kladný vztah ke člověku, není to tím že mám přítele i dítě. Vždy jsem to tak měla.

Anoniyonym napsal(a):
Pět let ho tam měla kamarádka a před půl rokem jsem si ho vzala já.
Starý kůň neznamená že je nemocný... Žádné zdravotní problémy nemá, to se kontrolovalo již několikrát kvůli tomu co dělá, a to různými lidmi, nebojte.
Nejde jen o samotné čištění. Kdokoliv za ním někdo dojde ať už do boxu nebo na uvazišti tak to dělá.
Snažím se v sobě ten strach potlačit, ale jak už sem někdo psal, ten kůň to vycítí.
Nejde mi jen o ježdění, samozřejmě že chodím čistit boxy, krmit, vodit do výběhu, na procházky na ruce, lonžovat atd.
Mám času dost, i když jsem máma, světě div se mám čas na své koníčky a nemusím si jenom vodit zadek.
Šlo mi hlavně o to že tohle dělá řadu let. Jestli je tady nějaká naděje... Protože všichni co ho měli tak s tím něco dělali, ale on to zkouší pořád. To mi vadí.

A ještě ohledně toho jak jste psala že starého koně huntuju na jízdárně, tak to vůbec není. Chci aby byl v kondici, nepřeháním to ježdění, nechci po něm žádné super výkony, prostě rekreace, všechna výstroj mu sedí. Netrenuji ho jako olympionika. Ale už to tak funguje že mě zdravému a dlouhému životu je potřeba pohyb. Ne jen u koní ale i u lidí a jiných zvířat, to vám řekne každý... Pravidelný pohyb je pro toho koně důležitý, nehoním ho hodiny na jízdárně jestli si myslíte toto. Prostě akorát, snažím se mu to zpestřit, nedělat všechno rovnotvárně ale vymýšlet nové věci a zkoušet co ho baví. A jde vidět že ho to pod sedlem baví...

Já psala,že strach neschováte
Kolik tedy koni skutečně je let?
V ho máte půl roku
A z toho dva měsíce se ho bojíte, víc a víc
Kontrolovali ho samozřejmě veterináři,fyzio,podkovář,zubař a tací odborníci?? Nikoli ti hodní lidé ze stáje,co se bojíte,co si o vás myslí?
O huntování jsem nepsala nic.Jen by mi logičtější přišlo starého jezdit venku,v terénu,rovné linie ,odněkud někam ,souvisle. Než se někde motat v uzavřeném prostoru jízdárny.
Mám tu stařku z provozu,kterou vyřadili,protože byla hodně protivná na klienty.Hodně znamenalo,že se při vstupu klienta do její blízkosti šklebila,zubila a dupala,Při sedlání a dotahování naznačovala kousnutí .Takže asi něco jako ten váš a klienti z toho hin,takového zlého nechtějíííí
Skorem váš případ.
Stařka byla chromá a bolavá, proto naštvaná,ale to nikdo vidět nechtěl.
Stačil Bonharen,ortopedické korekce ,volný pohyb po pastvině,fyzio a minimální kontakty a ejhle Bábi zas touží po lidské společnosti a kontaktu.
Takže ano,naděje,že se koník zklidní je,ale jestli vy to dokážete ,to těžko říct

Stále ještě jste nenapsala, co vás vedlo ke koupi koně, o kterém jste věděla, že je při ošetřování protivný.
Věděla jste to. Byl tam, kde vy. To vás někdo ukecal? A teď vás v tom nechají vymáchat čumáček?
Ti takzvaní odborníci, co vám nepomohou či maji řeči, vám toho koně neživí. A pokud ho oni neplatí a nepomáhají, tak si mohou, slušně řečeno, trhnout nohou.
A jsme zase zpět u toho, zda se chcete koně zbavit nebo ho přesvědčit, že se u vás bude mít dobře.
Ale to mi tu za vás nevyřešíme.
Návody, co zkusit, jste dostala. Tak si sedněte vezměte papír a tužku a napište si PRO a PROTI a pak se rozhodněte.

sisi58 napsal(a):
Stále ještě jste nenapsala, co vás vedlo ke koupi koně, o kterém jste věděla, že je při ošetřování protivný.
Věděla jste to. Byl tam, kde vy. To vás někdo ukecal? A teď vás v tom nechají vymáchat čumáček?
Ti takzvaní odborníci, co vám nepomohou či maji řeči, vám toho koně neživí. A pokud ho oni neplatí a nepomáhají, tak si mohou, slušně řečeno, trhnout nohou.
A jsme zase zpět u toho, zda se chcete koně zbavit nebo ho přesvědčit, že se u vás bude mít dobře.
Ale to mi tu za vás nevyřešíme.
Návody, co zkusit, jste dostala. Tak si sedněte vezměte papír a tužku a napište si PRO a PROTI a pak se rozhodněte.

Tak psala, že ji o to požádala ta bývalá majitelka a kamarádka, co skončila na vozíku. A paní udělala z nějakého svého důvodu tohle ne moc šťastné rozhodnutí.

Dotaz napsal(a):
Tak psala, že ji o to požádala ta bývalá majitelka a kamarádka, co skončila na vozíku. A paní udělala z nějakého svého důvodu tohle ne moc šťastné rozhodnutí.

Vy byste si koupila nehodného, zřejmě i postaršího koně, jen proto, že vás o to požádá kamarádka? Byť hendikepovaná?
Ta kamarádka, která jí teď nijak nepomáhá?
Ještě jednou jsem si její příspěvky přečetla. Paní udělala, ve svatém nadšení, dobrý skutek. A co já vím, každý dobrý skutek je vždy, po zásluze, potrestán.
Paní se domnívala, že když takového pokaženého koně zvládla kamarádka, zvládne ho taky. Nějak to šlo několik měsíců. Nemyslím ovšem, že v pohodě. Pak pauza. A po pauze se vrátily obavy, co zase ten kůň udělá. Které vygradovaly do strachu.
Ke koni můžu jít s obavami, ale nesmím se ho bát. To vědí všichni. Jsou koně, co neřeší, tenhle řeší.
Takže ho paní buď pošle dál, v rámci zachování svého zdraví. Nebo se zapře a něco s tím udělá a poslední možnost už tu někdo zmínil.
S bývalou majitelkou budou platit koni pěkný důchod.
Napadá vás nějaká jiná možná alternativa?
Já mám vybráno. Ale já o koni nerozhoduji.

sisi58 napsal(a):
Vy byste si koupila nehodného, zřejmě i postaršího koně, jen proto, že vás o to požádá kamarádka? Byť hendikepovaná?
Ta kamarádka, která jí teď nijak nepomáhá?
Ještě jednou jsem si její příspěvky přečetla. Paní udělala, ve svatém nadšení, dobrý skutek. A co já vím, každý dobrý skutek je vždy, po zásluze, potrestán.
Paní se domnívala, že když takového pokaženého koně zvládla kamarádka, zvládne ho taky. Nějak to šlo několik měsíců. Nemyslím ovšem, že v pohodě. Pak pauza. A po pauze se vrátily obavy, co zase ten kůň udělá. Které vygradovaly do strachu.
Ke koni můžu jít s obavami, ale nesmím se ho bát. To vědí všichni. Jsou koně, co neřeší, tenhle řeší.
Takže ho paní buď pošle dál, v rámci zachování svého zdraví. Nebo se zapře a něco s tím udělá a poslední možnost už tu někdo zmínil.
S bývalou majitelkou budou platit koni pěkný důchod.
Napadá vás nějaká jiná možná alternativa?
Já mám vybráno. Ale já o koni nerozhoduji.

Proč má potřebu upřednostňovat ostatní, jejich názory a očekávání před sebou i na svůj úkor, to si musí vyřešit paní sama v sobě.
Varianty jste nastínila a já s nimi souhlasím. Možná by řešením byl i pronájem (třeba částečný jednou spolehlivou osobou), kdy kůň zůstane ve stáji majitelce pod dohledem.

Myslím že jste to nepochopila. Asi jsem napsala až moc podrobností a to vás zmátlo.
Několik let co ho znám jsem se ho nikdy nebála. Až asi před týdnem co jsem za ním došla jsem najednou prostě musela odejít od něj z boxu ( až se uklidnil, ne když provokoval). Žádné dva měsíce, dva měsíce jsem s ním nepracovala, ale nebála jsem se ho.
A dobře vím že strach u koní není dobrý.
Věřím že mám jenom špatné období, protože se toho teď v mém životě děje hodně, dávám si teď od něj chvíli pauzu.

Chtěla jsem jen vědět jestli se může takový kůň změnit. Taky byl myslím 8 let v jezdecké škole, asi tam ty návyky získal.

A nebojte, kůň se má a bude mít dobře i když je u mě 😉😊

A tak změnit se může, to jo. Otázkou je, za jakých podmínek a jestli ty podmínky dokážete rozpoznat a naplnit.

Za stávajících podmínek, ve stejném ustájení, se stejnými ošetřovateli, a stejným přístupem, stejnými cajky, stejnými korekturami, se nezmění. Pokud vás nebaví (nedejbože vás fyzicky opotřebovává) vaše zaměstnání, nezmění se to tím, že vám šéf dá na pracoviště kytku a nebo automat na kafe.

Kdo se musí změnit, jste vy.

Ten kůň podle všeho v téhle stáji s těmi lidmi kolem sebe a daným režimem byl, je a bude pořád stejný.

Nemá smysl se přemáhat a chodit ke koni, když vám to nedělá radost (a z vašeho vyjádření mám pocit, že ani u tohoto koně nikdy nějak extra nedělalo). Lepší by bylo mít koně, který je hodný a ke kterému se těšíte. Pokud takového koně budete chtít mít z tohoto konkrétního koně, bude to stát nějaký ten rok práce, zejména ale práce vaší, nikoli koňovy. Možná tohoto koně prostě dejte pryč a pořiďte nějakého hodného, který vám bude dělat službu, pro kterou si ho platíte. Já bych si taky neplatila koně, na kterém se nedá jezdit, například. Proč bych to dělala, já si chci vozit zadnici, a né chodit koně pást nebo lonžovat (jen příklad). Koně, který mi to nesplní, prostě financovat nebudu, na to jsem trochu málo bohatá. A jestli vy na to máte, tak ještě jedna možnost - nechte tohoto koně ve svém vlastnictví nějak doklepat, ať si ho bere ven kdo chce (nebo bude chodit jen do výběhu), a vy si pořiďte ještě druhého koně, toho hodného, který vám bude dělat tu radost, a ke kterému budete chodit natěšená.

A samozřejmě můžete počkat. Můžou to být jen hormony (netuším, jak máte staré dítě, někdo tady naznačoval, že jste si ho teprv pořídila, no já jsem z vašich textů nevyčetla, odkdy dítě máte, ale ty první měsíce po porodu prostě můžou být "jiné"), může to být jen období, třeba se to srovná "samo". A nebo ne. Kobyly se občas dávají připustit, aby se jim upravila psychika, ono to funguje i u jiných zvířat, proč by ne u lidí - může být, že po dětech prostě budete už navždy opatrnější, a bude vám činit větší potíže pouštět se do nějakých nejistot. Naštěstí jste člověk, a můžete si vybrat okolnosti svého žití :-) Nakonec to je jen a jen na vás. Přeji šťastný výběr.

Nějak jsem za celou dobu z textu nevyčetla stáří koně??? Pokud tedy není tajné.

Můžu Vám jen říct svou zkušenost... s konmi jsem dělala asi 2roky. I s takovými co se šklebili při čištění ale stačilo je napomenout či okřiknout a byl relativně klid. Pak jsem se rozhodla pořídit si koně...vybírala jsem se zkušeným člověkem a vybraly jsme. Na ošetřování trochu šklebivá kobyla ale nic tragického co bych neznala, pod sedlem hodná. No měla jsem ji asi dva dny když začaly problémy a vydržela jsem asi půl roku, mezi tím se jí začal bát každej kdo k ní šel...někoho kousla, po někom jen chňapla, na někoho se šklebila. Mě osobně při čištění zadupala do hromady sena ( štěstí bylo, že jsem čistila mimo box ), dovolila jsem si ji napomenout aby nežrala. O té chvíle jsem se jí bála jak čert kříže. Zkoušeli jsme převýchovu od zkušených, nezabralo. Začala jsem se kvůli ní bát koní.
Kobyla pak za jateční cenu putovala jinam...kde zlomila majitelce ruku aj. Později jsem zjistila, že byla několik let předtím v nevhodných podmínkách a nesla si to celý život s sebou. Prostě jen na někoho reagovala jinak, než na druhého...někdo jí seděl víc někdo míň.

Chápu, že teď máte rodinu a jste opatrnější ale právě proto bych zvážila jestli takového koně opravdu mít...i když jste to dělala pro kamarádku ( ale ona není vy ). Nejhorší je, bát se vlastního zvířete.
Koník může dožít i ve vašem vlastnictví někde na pastvě "bez" lidi, pokud vám to dovolují finance. Pokud ne, prodala bych ho.
A Vy si můžete časem až na to budete připravená, pořídit koně který Vám bude více vyhovovat.