Uživatel s deaktivovaným účtem
Pěkný den,
učím se jezdit na koni. Většinou si koně chystám sama. Zaučení proběhlo a stále mi často trenérka přijde pomoct. Pod okem "šéfové" jde všechno snadno, koně neřeknou ani popel a je hotovo. Když jsem na to sama stane se, že kůň neudělá co bych chtěla. Mám nějakou šanci poznat, kdy je to proto, že mi nerozumí, a kdy prostě jen zkouší co si může dovolit protože vycítí mojí nejistotu? Nechci si nechat všechno líbit, ale ani se na něj obořit nespravedlivě.
Např. nedávno koník při čištění odmítal udělat krok vpřed a já si nebyla jistá jestli ho posílám dopředu správně - kupodivu jsem to zatím nepotřebovala. Jindy kobylka uhýbala hlavou při uždění - a já nevěděla jestli je to proto že mě zkouší, nebo jí to navlékám blbě a něco jí tlačí. Jasně že jsem se na obojí zeptala a doštudovala, ale to šlo až dodatečně.
Můžu už na místě poznat, kdy mi kůň skutečně nerozumí a kdy mi jen rozumět nechce? Nebo si holt budu muset projít tímhle obdobím kdy mě koně občas přechytračí a ty zkušenosti si sama pracně nasbírat? Ono to vlastně při ježdění občas je podobné .
Možná je líp vystupovat suverénně i když si nejsem úplně jistá, třeba to kůň tak nebere a případnou nespravedlnost, když na něj někdy houknu neprávem, za chvilku zapomene?
Mluvím o vychovaných školních koních na kterých jezdí děti, ale občas se dostanu i k živějšímu zvířátku (podle mých měřítek ;).
Díky.
XXX.XXX.149.42
Časom, skúsenosťami, pozorovaním koní samotných, pozorovaním práce iných, skúsenejších s "vašim" koňom.
S tým uzdením majú často neskúsení problém, rôzne ťahajú a lámu koňom uši, do toho sa motá hriva...Ja mám najradšej uzdenie s odopnutým zubadlom a keď to nejde, tak aspoň viac povolím uzdečku a prestrčím si jedno aj druhé ucho smerom dopredu.
Ako kôň bude brať prípadnú nespravodlisvoť je veľmi individuálne, na škále od "zapamätá si to do konca života (kone vysoko v krvi)" po "ani som si nevšimol" (teplokrvné plemená).
XXX.XXX.59.63
Těžko říct takto na dálku. Asi bych řekla, že suverénní vystupování není na místě. Jde o zkušenosti, asi bych opakovaně žádala trenérku, aby se na mě podívala a poradila mi jestli právě koni nepůsobím nějaké nepohodlí nebo zda přesně dávám najevo co chci. Když mi občas pomáhá přítel, tak taky oba dva moji koně zlobí (je začátečník). Protože ví, že ,,nemusí,, poslouchat - reaguje pomaleji, není zatím schopen přesně formulovat co po nich chce. Proto si myslím, že je to jen tím, že nejsi dost jistá a nemáš ještě cvik. Koně to rychle poznají. Vzpomínám na své začátky a bylo to dost vtipné :D Nevím, zda ti to pomůže, ale já si úspěšně vždycky představím dopředu co a jak budu s koněm dělat a pak podle toho postupuji. Asi se to dá uplatnit i tady. Hlavu vzhůru :) máš štěstí, že pracuješ s vychovanými koňmi podle toho co píšeš. Časem se to určitě zlepší.
XXX.XXX.235.225
Tohle se vám v životě stane ještě mnohokrát i jako zkušenému. Stačí k tomu kůň, co je učený podle jiného systému a kdy si prostě nerozumíte. Vždycky je třeba trocha pokory a pochyb, to považuji za zdravý přístup.
Jak je psáno výše - nechala bych se zkontrolovat z dálky, jestli nedělám chyby. Když budete vědět, že např. uzdíte dobře, pak je na místě si trochu věřit a trochu na koně zvýšit nároky, trvat na svém.
Školní koně často zkouší, zda musí poslouchat, to nejlépe rozklíčuje trenér, nebo někdo zkušenější. Předpokládám, že koně moc nestřídáte, tak bych okoukla, jak se ti koně chovají jiným lidem, co třeba mají a nemají rádi, jak to funguje ostatním a co dělají na rozdíl od vás jinak.
Čeho jsem si všimla já - když mi nerozumí a neví, co po něm chci ,a já na něj zbytečně moc "tlačím", tak koník má takový frustrovaný/utrápený výraz - chce vyhovět, neví čím, protože mi nerozumí. Když si ze mě dělá srandu, tak se utrápeně netváří, kolikrát jsem měla pocit, že spíš až šibalsky a dělá jako by nic. Asi to zní blbě, ale neumím to lépe vysvětlit.
XXX.XXX.26.89
Jak už nekdo psal, falesna suverenita nikam nevede. Neresi to situaci, kdy vam kun nerozumi a vy mate prave problem s tim, ze tuhle situaci nepoznate. Navic dominantnejsi kone vas rychle prokouknou a falesnoz suverenitu vam okamzite vrati i s uroky.
Muj oblibeny pristup ke konim je mile doterny. Proste si v klidu trvam na svem a nepolevim, dokud kun danou vec neudela. Taky to asi vyzaduje nejakou zkusenost, ale ta prijde s praxi - vsichni se to nejak museli naucit. Mimochodem, tenhle pristup mi funguje i na lidi :)
Co se tyka konkretne uzdeni, delam to pomalu a abych nelamala usi, prostrkuji je jednotlive. Klidne nejdriv to leve u sebe, pak kone obejdu (uzdecka zatim visi na jednomu uchu) a prostrcim i prave ucho. Delam to uz mnoho let a normalni kone s tim nemaji zadny problem.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Děkuji všem za rady!
Asi je opravdu na místě trpělivě sbírat zkušenosti, a víc pozorovat reakce koní. Možná jsem si špatně vyložila myšlenky vyčtené z knih - že je potřeba být vůči koním důslední a vyžadovat respekt. Mám výhodu že koně nejsou moji a ta hodina týdně co se mnou konkrétní kůň stráví ho nepokazí, a kdyby, ti zkušenější si ho zas napraví :). A také v tom že jde opravdu o hodná, většinou spíš flegmatická zvířata (většinou teplokrevníci), zvyklá na otlapkávání od dětí, ta "neposlušnost" se omezuje na drobná nedorozumění, nejde o žádné nebezpečné situace.
Chápu že když se budu přetvařovat kůň to může poznat. Když něco nejde a nebudu si jistá nebudu holt za každou cenu vyžadovat poslušnost, ale zkusím to nějak obejít (např. místo toho jednoho kroku vpřed jsem koníka chvíli manévrovala po boxe do stran, bylo to komplikovanější ale výsledek - místo na pohodlné čištění zadního kopyta - dosažen). Důslednost a případně nějaké to houknutí si pošetřím na situace kde si jistá jsem (třeba žraní stromků).
Konkrétně k uždění jsem nakoukala pár videí a když k tomu přidám Vaše popisy, přijde mi že je tisíc a jedna cesta :). Největší "aha efekt" pro mě jsou ty uši dopředu, to by vážně mohlo hodně pomoct :).
Můžu si vyžádat další ukázky toho co a jak s koněm dělat, ale všechny situace se stejně při ukázce nepodchytí. Jak píše Arbora - mám pocit že už jen přítomnost zkušenějšího chování koně změní a vede k hladšímu průběhu. Když jsem s koněm sama a nikdo na mě nekouká jsem i já klidnější (nikdo ty mé přešlapy a neohrabanost nevidí). Ono je to úplně jiný pocit když si dokážu na hodinu sama dovést kompletně nastrojeného koně, byť mi to trvá třikrát tak dlouho než zkušeným - i tím si buduju to "koňské" sebevědomí. A přijde mi že když si na některé věci musím přijít je to sice těžší, ale víc se naučím. Takže se snažím zkušenější volat až když jde o vážnější problém nebo se mi potíže opakují.
Ještě jednou díky za náměty k zamyšlení.