Jezdecké začátky - strach z konkrétního koně

lenacia napsal(a):
ahoj, to se nedá říct, je to hodně vnitřně osobní.
Já třeba ze své vlastní kobylky spadla několikrát a jednou sem skončila v nemocnici a od té doby totální strach... ale jednou je moje že ano.
Měla sem s ní třeba obejít ohraničený plac, co sme používali jako jízdárnu a museli mě dovést na vodítku protože sem byla absolutně vyděšená, že mi vyhodí, že se semnou rozjede a ujede.
Můj strach sem vpodstatě překonala tím že mě donutili na ní cválat. Možná by to pomohlo i vám, prostě na ní odjezdit ve všech chodech (pokud to teda zvládnete).
Vpodstatě hned nato jsem pak začala rajtovat sama, začala jezdit na vyjížďky. A z mojeho vyjeknutí z leknutí když mi kobyla uskočila tak teď začnu dělat ššš, a celkově se uklidním.. Myslím, že je to tím že prostě se na ní cítím už jistější.

No, to je něco jiného...vlastní kůň a..prostě je váš, i když jste spadla, máte ji ráda, chcete na ni jezdit, máte k ní prostě vztah....ano, já k těm koním kde chodím sice taky, ale...tam koně dovedou, odjezdím, sesednu, odvedou koně a tím to hasne (nějaký čištění nebo sedlání koně? hm..to ne..takže na nějaký ten vztah tam není prostě prostor). Mám strach pouze když na ni sednu, jinak se koní nebojím (jen té jedné :( ..
Ne, jezdím na lonži pouze v kroku (před pádem jsem na lonži klusala, ale od toho pádu blok..nevím zda to bylo v kroku nebo klusu ten pád, ale to je jedno myslím).
Ale zkusím ji třeba vodit v kroku, uvídím co to zrobí...
mě dost pomohlo jak jsem byla na jiném koni, taky jsem se bála...byla jsem na lonži a toho koně jsem i vedla..takže ten strach se někde vytratil a šlo to v pohodě...

Budování vztahu s koněm mi hodně pomáhá, zkuste se domluvit, jestli byste nemohla s tou kobylkou dělat něco víc, než jen dostat nasedlanou a hned jezdit. A další krok, zkusila bych se vrátit o krok zpět, v kroku na lonž, dělat i jizdarenské cviky s vodičem., různá cvičení rovnováhy. .. Tím byste mohla získat větší jistotu, na jiném koni i na té "problémové" kobylce.. Až získáte větší jistotu, půjde to líp 😊 Ale - a tím Vás nechci strašit - já jezdím už dlouho, ale situace, kdy jsem si nejistá, se vyskytují pořád, jen se to trochu posouvá...

Nemyslím si, že je pod začiatočníka vhodný kôň, ktorý za výcvikovú hodinu niekoľkokrát uskakuje. Nemáte možnosť skúsiť nejaký iný jazdecký areál? Možno by ste tam našli príjemnejšie prostredie.

Reen napsal(a):
Ahoj (omlouvám se pokud tady taková diskuze již je, nenašla jsem...no, k problému).

Jsem naprostý začátečník, už asi 3x jsem byla na koni na lonži (před 6 lety jsem chodila do jedné JK, ale kobča byla nemocná, pak jsem měla školu, zkoušky takže to časově nevycházelo a nechala jsem toho..nyní zase začínám v jiné stáji). Poprvé v pohodě, kůň trošišku rychlejší krok ale šlo to (v klusu to se mnou drncalo protože kůň byl větší a měl na můj zadek dost velké sedlo, takže se mi nesedělo pohodlně).

Šla jsem tam podruhé, jiná kobyla, menší sedlo (sedlo mi perfektně! Nebolely mě nohy, prostě nic! Hotová slast!). V klidu šla, pak na lonži naklusala, sedělo se mi lépe...jenže pak zničeho nic uskočila do strany, nevím proč (byly jsme na jízdárně), zda se lekla nebo se ji nějak nechtělo klusat nebo co vlastně..nevím, ale useděla jsem to, neřešila jsem to a trenérka ji vedla dále, to bylo v pohodě.

Pak asi o 15 minut později bohužel spadl deštník který byl na lavici a otevřel se...a v tu chvíli se kobča lekla, uskočila...na to nečekala a spadla jsem (v pohodě, nic se mi nestalo, nasedla jsem zpět). jenže už jsem cítila strach, když jsem toho koně měla vést sama, bála jsem se že mi zase skočí třeba do klusu nebo uhne, takže nejistota (koně sama jsem už vedla před 6 lety takže z toho jsem strach neměla, ale po tom pádu ano) ale nedávala jsem najevo nic.

Další hodinu jsem dostala jiného koně - shodou okolností ten na kterém jsem byla poprvé. (vedl mě někdo jiný takže jsem řekla znova že jsem spadla a mam strach). A na jízdárně bylo najednou více jezdců - pokročilí a ti si jeli své cviky...ale s kobylou jsem se nějak domluvila i když mi dělala kraviny protože ji otravovali hovada..ale dokázala jsem se s ní nějak domluvit, prostě vše super! Dokonce jsem ji na lonži vedla...i pak 10 minut bez lonže! Takže se koní nebojím!!

A (ted je jádro pudla) další hodinu jsem byla opět na kobyla z které jsem spadla! Dovedli mi ji již nasedlanou...hned jsem řekla-opět někdo jiný- že jsem z téhle kobyly spadla a mám z téhle kobyly strach...no, ale nějak nic, prostě jsem nasedla...ale prvních 10 minut totální křeč, byla jsem ztuhlá, pak jsem se nějak uvolnila...ale sotva se nějak pohla nebo ohnala po hovadu, hned jsem opět ztuhla (zřejmě jsem si vzpomněla na to jak mi nevysvětlitelně uhla bez nějakýho podnětu..)..tak to šlo střídavě celou hodinu. Trenérce jsem řekla že nemám strach z koní, ale jen z téhlete jedné!...Nevím přišlo mi to stylem..no prostě to musíš překonat! Ale to je špatné! Když se ten strach potlačí...! Mám prostě v hlavě z té kobyly blok (jen ta jedna konkrétní kobyla).

A pokud na ní sednu znova, tak to bude zase to samý mám dojem! Jdu k hotovému...nečistím, nesedlám :/

Má otázka tedy zní...jak překonat strach, když zřjemě na výběr nebude a budu muset být na TÉ kobyle? Protože koně cítí strach (proto mi ani nedala at tu kobylu vedu).

Má někdo prosím nějakou radu nebo podobnou zkušenost? Omlouvám se za román :(

Změnila bych stáj. Jste platící zákazník, nebo ne? Podle toho, co popisujete. Systém nečistím, nesedlám by mi taky nevyhovoval. Naštěstí jsem ho nikdy nezažila.

Taky bych změnila klub - pod úplného začátečníka na lonž patří kůň zcela splachovací, nikoli kobyla, která vymýšlí úskoky několikrát za hodinu.

Tak možná to nebylo nic z uskakovani ... Ono je pro začátečníky velmi nepříjemné i osivani se po hmyzu. Chce to cvičení rovnováhy.
Ale jako zákazník si může vybírat koně...

Děkuji všem za reakce! :-)

Ano, mám permanentku na 7 výukových hodin (teď už na 5 vlastně)...dopředu vlastně nevím na kterého koně si sednu (na tož kdo mě vůbec bude mít...každou hodinu mě má někdo jinej :-/), sice to bylo od samého začátku domluvený že mě bude mít vedoucí stáje...jenže pak to nějak nedopadlo.

Ohledně čištění, sedlání...já se tomu nebráním...ale nikdo mi to ani nenabídl zda si to chci zkusit, ani neukázal :-(

Ano, o změně stáje uvažuju,už jsem měla vybranou i jinou (ale tam přes léto není výuka začátečníků). Zkusím ještě to tam doklepat (je to zaplacený takže o co jde).
Ty jízdárenské cviky jsem dělala pouze na samém začátku (jiný kůň, pak již ne), ale zkusím to prostě navrhnout že bych byla možná jistější (na té kobyle z který jsem spadla)...aneb, když do nedojde trenérovi tak musí si to "určit" zákazník.

Já vím že se koně ošívají po ovadech, ale mě ta kobyla uhla bez nějaké příčiny..a to je ten kámen úrazu..bojím se že mi znova bez příčiny uhne (ten deštník až takový vliv na ten strach neměl si myslím). Ale jak říkáte...koně pro začátečníky by měli být klidní i když vedle nich bouchne puška (ok, teď to nadnáším, ale snad je pochopitelné co tím myslím :-D).

Pokud se chcete koním věnovat nadále doporučuji po odježdění hodin změnit stáj. Osobně by mi možnost připravit si koně před jízdou chyběla. Dívím se, že Vám ji nenabídli. Střídání cvičitelů je taky dost blbý - že musíte pokaždé vysvětlovat někomu jinému, že máte strach.
S odstraněním strachu bohužel neporadím. Mám s tím sama problém. Docházím za koníkem (je skoro jako můj vlastní), který je venku sám bez dalšího koně nejistý, protože je závislák. Svůj strach a nejistotu řeší úskoky a katapultováním jezdce. Bohužel možnost jet s druhým koníkem (kdy je ten můj v pohodě) spolu mám jen občasně. K odstranění mého strachu mi bohužel nepomáhá ani užší kontakt - běžná manipulace, práce ze země, společné trávení času - vše v pohodě, koník je taky v pohodě (na tyto aktivity je zlatý a užíváme si to). Jízdárna relativně v pohodě. Jakmile ale sednu a jedu ven, hned mi jedou v hlavě krizové scénáře, co vše se může stát, a nemůžu se toho zbavit. Nervozitu na sebe přenášíme vzájemně a je to začarovaný kruh. Asi bych měla zkusit něco podobného, co píše lenacia. Ale cítím se od posledního úrazu dost "rozbitná".
Zkuste se alespoň domluvit, zda nemůžete odjezdit zbývající hodiny na jiném koni. Však jste zákazník.

Tak permanentku by som už teda dojazdila, ale hľadala by som inú možnosť. Ešte by som prípadne skúsila pred hodinou možno aj deň vopred zavolať, že máte záujem o iné kone, než tú konkrétnu kobylu a že by ste sa radi účastnili aj čistenia a sedlania.

Ano, jak budu domlouvat další jízdu, tak se poptám na toho jiného koně...no a pokud to z nějakého důvodu prostě "nepůjde" mi dát jiného koně, tak to buď ještě risknu...nebo tam už nebudu docházet (oni o nic nepřicházejí, ty jízdy už jsou zaplacené dopředu tou permanentkou).

Od září jsem rozhodnutá že budu chodit jinam.

Ještě se zeptám...je dobré začátečníka posadit na koně které má velké sedlo? Jasně, na toho koně to sedlo bylo (nemůže mít asi malé sedlo), ale mě se tam sedělo nepohodlně, táhlo mě to ve tříslech-celou hodinu). A jakoby moc jistě jsem se v tom necítila (i když jsem to useděla). Na té kobyle z které jsem spadla, tak ta byla trochu menší, měla menší sedlo...a tam se mi sedělo opravdu super, prostě lahoda.

Tak to je potřeba taky komunikovat, že je sedlo nepohodlné. Ale ono musí sedět hlavně koní. Poskakovat může i od bolesti z nepadnouciho sedla.
Vše je dobré komunikovat hned. Slušně říci co se nelíbí. Nebát se navrhnout změnu - než nepohodlné sedlo, vyzkoušet madla, pad atd. Nebát se zavolat si předem, jestli tam bude domluvený trenér a spolehlivý kůň.

Sedlo by samozrejme malo sedieť jazdcovi. Štandardne sa používajú sedlá univerzálnej veľkosti 17,5, čo je pre bežného dospelého človeka akurát. Ale pri veľkosti sedla by som uprednostnila komfort koňa, pre človeka to taký veľký problém nie je. Možno ste mali skôr príliš dlhé strmene.

Určitě bych zkusila víc komunikace se stájí předem. Když na začátku hodiny řeknete že kůň A Vám nevyhovuje protože se ho bojíte a kůň B taky ne, protože Vás tlačí sedlo, už nemusí mít stáj možnost vyjít Vám vstříc.

Říkáte že Vám ani nenabídli si koně před hodinou vyčistit - a zeptala jste se na to? Možná to považují za součást placené služby, kterou očekáváte. Taky jsem první hodinu dvě přišla k hotovému koni, řekla jsem si a teď si chystám sama. Možná mají ve stáji frmol, a je pro ně jednodušší koně nastrojit sami než zdlouhavě zaučovat začátečníka. Sama jsem začínala odstrojením a čištěním po hodině, kdy je na to víc času a klidu (a odstrojení je i jednodušší). Můžete se taky zkusit domluvit že kvůli čištění přijdete na hodinu dřív, nebo že čištění bude součásti Vaší placené hodiny a holt budete v sedle kratší dobu. Nebo se zeptat zda můžete po hodině vyčistit jiného koně (dva. tři :), zkusit se domluvit na neplacené návštěvě pouze s čištěním, nabídnout pomoc při převádění koní...

Podobně s tou kobylkou- v "mé" stáji střídám koně podle volby trenérky, ale kdybych některého nechtěla, vyjde mi vstříc. Musela bych to ale říct předem, každý kůň pracuje jen omezený počet hodin denně a tak nemůžu konkrétního koně odmítnout těsně před hodinou.

Bolavé svaly mám skoro po každé hodině na jízdárně :) ale je pravda že přímo na hodině ne, až druhý den. Přijde mi zvláštní že Vás tolik bolí nohy po chvilce klusu, není to opravdu třeba těmi třmeny? Kůň mívá jedno sedlo a když pro Vás počítají s konkrétním koněm, nedá se už asi příliš dělat když jim na začátku lekce řeknete že Vám nevyhovuje. Nebo si zkuste říct o madla :).

Jestli Vás znervózňují jiní jezdci, zkuste si domluvit hodinu v době kdy je provoz na jízdárně menší. Apod.

A ještě k tomu prvotnímu dotazu - jak se vypořádat se strachem když budete "muset" jet na TÉ kobyle. Jestli jste z každého jejího rychlejšího pohybu tuhnete strachy, tak asi opravdu nemá smysl na ní jezdit. Může se stát že se do toho stavu dostanete znovu s jiným koněm. Zkuste si vzpomenout co konkrétně Vám pomohlo se na té kobylce uvolnit když jste byla v křeči? Mě pomáhá zhluboka pomalu dýchat a nebo si (třeba i tajně, potichu) zpívat. Taky si s koněm povídám :) - "to děsné zvířátko už v tom keři není, už je dávno, dáávno pryč!"; "notáák, deštíky přeci koně nežerou" "je to jenom kus igelitu, ten koním nožičky neukousne" - i když mi občas zazní v hlase úzkost kupodivu to uklidňuje i mě :). Taky by v podobné situaci pomohl slib instruktora že bude koně vést a nepustí ho dokud se na to nebudu cítit, a že kdykoli mu řeknu, okamžitě s koněm přejde do pomalejšího chodu nebo ho zastaví. Hovada na místech kam vidím a dosáhnu líp než kůň vyhledávám, odháním tušírkou nebo plácám, ale to už asi chce nějakou základní stabilitu v sedle, a v prvních hodinách bych na to neměla moc mentální kapacitu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Určitě bych zkusila víc komunikace se stájí předem. Když na začátku hodiny řeknete že kůň A Vám nevyhovuje protože se ho bojíte a kůň B taky ne, protože Vás tlačí sedlo, už nemusí mít stáj možnost vyjít Vám vstříc.

Říkáte že Vám ani nenabídli si koně před hodinou vyčistit - a zeptala jste se na to? Možná to považují za součást placené služby, kterou očekáváte. Taky jsem první hodinu dvě přišla k hotovému koni, řekla jsem si a teď si chystám sama. Možná mají ve stáji frmol, a je pro ně jednodušší koně nastrojit sami než zdlouhavě zaučovat začátečníka. Sama jsem začínala odstrojením a čištěním po hodině, kdy je na to víc času a klidu (a odstrojení je i jednodušší). Můžete se taky zkusit domluvit že kvůli čištění přijdete na hodinu dřív, nebo že čištění bude součásti Vaší placené hodiny a holt budete v sedle kratší dobu. Nebo se zeptat zda můžete po hodině vyčistit jiného koně (dva. tři :), zkusit se domluvit na neplacené návštěvě pouze s čištěním, nabídnout pomoc při převádění koní...

Podobně s tou kobylkou- v "mé" stáji střídám koně podle volby trenérky, ale kdybych některého nechtěla, vyjde mi vstříc. Musela bych to ale říct předem, každý kůň pracuje jen omezený počet hodin denně a tak nemůžu konkrétního koně odmítnout těsně před hodinou.

Bolavé svaly mám skoro po každé hodině na jízdárně :) ale je pravda že přímo na hodině ne, až druhý den. Přijde mi zvláštní že Vás tolik bolí nohy po chvilce klusu, není to opravdu třeba těmi třmeny? Kůň mívá jedno sedlo a když pro Vás počítají s konkrétním koněm, nedá se už asi příliš dělat když jim na začátku lekce řeknete že Vám nevyhovuje. Nebo si zkuste říct o madla :).

Jestli Vás znervózňují jiní jezdci, zkuste si domluvit hodinu v době kdy je provoz na jízdárně menší. Apod.

A ještě k tomu prvotnímu dotazu - jak se vypořádat se strachem když budete "muset" jet na TÉ kobyle. Jestli jste z každého jejího rychlejšího pohybu tuhnete strachy, tak asi opravdu nemá smysl na ní jezdit. Může se stát že se do toho stavu dostanete znovu s jiným koněm. Zkuste si vzpomenout co konkrétně Vám pomohlo se na té kobylce uvolnit když jste byla v křeči? Mě pomáhá zhluboka pomalu dýchat a nebo si (třeba i tajně, potichu) zpívat. Taky si s koněm povídám :) - "to děsné zvířátko už v tom keři není, už je dávno, dáávno pryč!"; "notáák, deštíky přeci koně nežerou" "je to jenom kus igelitu, ten koním nožičky neukousne" - i když mi občas zazní v hlase úzkost kupodivu to uklidňuje i mě :). Taky by v podobné situaci pomohl slib instruktora že bude koně vést a nepustí ho dokud se na to nebudu cítit, a že kdykoli mu řeknu, okamžitě s koněm přejde do pomalejšího chodu nebo ho zastaví. Hovada na místech kam vidím a dosáhnu líp než kůň vyhledávám, odháním tušírkou nebo plácám, ale to už asi chce nějakou základní stabilitu v sedle, a v prvních hodinách bych na to neměla moc mentální kapacitu.

Ano, o toho jiného koně (z důvodu strachu) si určitě řeknu. S tím sedlem a bolením nohou...mě bolí nohy už hned jak se posadím na koně (mám určitý handicap), ale zase...na té kobyle z které jsem spadla jsem měla malé sedlo a tam mě nebolelo nic...a trošku širší sedlo ( tím padem i kůň) už mi trochu dělá problém...ale dovedu to "nepohodlí zatlačit do pozadí"..jen v klusu trošku lítám :-D.

Ne, na to číštění ani sedlání jsem se nezeptala, ono...nechci tam prostě zdržovat a tak no (a jak sama říkáte, zaučování začátečníka je práce navíc),

Co mi pomohlo na TÉ kobylce se uvolnit? Ta co ji vedla se mnou mluvila..o "blbostech" když to tak řeknu, tím pádem jsem se soustředila na ní, byla jsem vyrovnaná..a neřešila jsem tolik "ježišmarja kobyla zničeho nic zase uskočí"...přepla jsem pozornost zkrátka, jen když zase trošku se podrbala nebo přešla do rychlejšího kroku, tak ztuhnutí (ale byla pobízena tím kdo jí vodil.."to nic, to je normalní krok, uvolni se..."), tam jaksi vázla komunikace že když viděla že jsem ztuhlá tak měla koně zpomalit...i kdyby se měl loudat..a ne to "tlačit" "no však to překonám"..

A taky mi pomohlo...další hodinu (po tom pádu) jsem byla na jiné kobyle...trošku línější...a tu jsem na lonži musela vést (resp. jsem si sama vyžádala zda ji můžu nějak rozejít sama atd...) a opět, přesunutí pozornosti "teď tě ovládám já, tu mi věnuj pozornost, nedělej "kraviny" a prostě jeď" a nepřipouštěla jsem si nic. (u TÉ kobyly to možná zkusím taky, odbourat strach, možná že mi to pomůže když na tom koni budu něco dělat, že myšlenky budou jinde.

Ostatní jezdci mi nevadí (jedu solo) jen na té línější kobyle bylo více jezdců kteří si ale jeli svoje (a mě to i pomohlo protože jsem musela "hlídat" jiné věci než "ježiš, co když mi i tenhle kůn uskočí" ...opět přesunutí pozornosti.

https://www.equichannel.cz/duvera-a-sebeduvera

ad bolest nohou... možná bych to zkusila zmínit trenérce... u mě třeba ve výsledku stačilo prodloužit třmeny o jednu dírku aby problém zmizel.

"Ne, na to číštění ani sedlání jsem se nezeptala, ono...nechci tam prostě zdržovat a tak no (a jak sama říkáte, zaučování začátečníka je práce navíc)"

" tam jaksi vázla komunikace že když viděla že jsem ztuhlá tak měla koně zpomalit..."

Dokonalý trenér by Vám jistě nabídnl možnost koně nachystat a poznal by že se bojíte a chcete zpomalit. Vy ideálního trenéra nemáte (kdo je bez chyb?). Vaše komunikace s lidmi ze stáje asi opravdu vázne. Takže buď si o to zpomalení, čištění atd sama řeknete, nebo to holt nebude. Číst myšlenky neumí ani dokonalý trenér;).

Reen napsal(a):
Ahoj (omlouvám se pokud tady taková diskuze již je, nenašla jsem...no, k problému).

Jsem naprostý začátečník, už asi 3x jsem byla na koni na lonži (před 6 lety jsem chodila do jedné JK, ale kobča byla nemocná, pak jsem měla školu, zkoušky takže to časově nevycházelo a nechala jsem toho..nyní zase začínám v jiné stáji). Poprvé v pohodě, kůň trošišku rychlejší krok ale šlo to (v klusu to se mnou drncalo protože kůň byl větší a měl na můj zadek dost velké sedlo, takže se mi nesedělo pohodlně).

Šla jsem tam podruhé, jiná kobyla, menší sedlo (sedlo mi perfektně! Nebolely mě nohy, prostě nic! Hotová slast!). V klidu šla, pak na lonži naklusala, sedělo se mi lépe...jenže pak zničeho nic uskočila do strany, nevím proč (byly jsme na jízdárně), zda se lekla nebo se ji nějak nechtělo klusat nebo co vlastně..nevím, ale useděla jsem to, neřešila jsem to a trenérka ji vedla dále, to bylo v pohodě.

Pak asi o 15 minut později bohužel spadl deštník který byl na lavici a otevřel se...a v tu chvíli se kobča lekla, uskočila...na to nečekala a spadla jsem (v pohodě, nic se mi nestalo, nasedla jsem zpět). jenže už jsem cítila strach, když jsem toho koně měla vést sama, bála jsem se že mi zase skočí třeba do klusu nebo uhne, takže nejistota (koně sama jsem už vedla před 6 lety takže z toho jsem strach neměla, ale po tom pádu ano) ale nedávala jsem najevo nic.

Další hodinu jsem dostala jiného koně - shodou okolností ten na kterém jsem byla poprvé. (vedl mě někdo jiný takže jsem řekla znova že jsem spadla a mam strach). A na jízdárně bylo najednou více jezdců - pokročilí a ti si jeli své cviky...ale s kobylou jsem se nějak domluvila i když mi dělala kraviny protože ji otravovali hovada..ale dokázala jsem se s ní nějak domluvit, prostě vše super! Dokonce jsem ji na lonži vedla...i pak 10 minut bez lonže! Takže se koní nebojím!!

A (ted je jádro pudla) další hodinu jsem byla opět na kobyla z které jsem spadla! Dovedli mi ji již nasedlanou...hned jsem řekla-opět někdo jiný- že jsem z téhle kobyly spadla a mám z téhle kobyly strach...no, ale nějak nic, prostě jsem nasedla...ale prvních 10 minut totální křeč, byla jsem ztuhlá, pak jsem se nějak uvolnila...ale sotva se nějak pohla nebo ohnala po hovadu, hned jsem opět ztuhla (zřejmě jsem si vzpomněla na to jak mi nevysvětlitelně uhla bez nějakýho podnětu..)..tak to šlo střídavě celou hodinu. Trenérce jsem řekla že nemám strach z koní, ale jen z téhlete jedné!...Nevím přišlo mi to stylem..no prostě to musíš překonat! Ale to je špatné! Když se ten strach potlačí...! Mám prostě v hlavě z té kobyly blok (jen ta jedna konkrétní kobyla).

A pokud na ní sednu znova, tak to bude zase to samý mám dojem! Jdu k hotovému...nečistím, nesedlám :/

Má otázka tedy zní...jak překonat strach, když zřjemě na výběr nebude a budu muset být na TÉ kobyle? Protože koně cítí strach (proto mi ani nedala at tu kobylu vedu).

Má někdo prosím nějakou radu nebo podobnou zkušenost? Omlouvám se za román :(

Jízda na koni se naučit nedá, buď to v sobě máte nebo se doživotně "bojíte", že se kůň pohne jinak než rovně dopředu. Uskočí i zkušený kůň... Zní to drsně, ale viděla jsem to na vlastní oči u mé dcery...jezdila i na vyjížďky ve všech chodech, zvládala vše, ale chybělo jí prostě "něco", já jsem stále viděla, že nemá jistotu, chyběl jí takový ten tah na branku v manipulaci s koněm , chtít se prosadit a když jezdecká hodina nebyla pohodová a nešlo jí to, byla schopná jí odkroužit krokem a bulet. Jezdily jsme i do jiné stáje na profesionální koně, na koňské tábory, chodila do kroužku na koně aby vyzkoušela koní víc a právě neměla ty obavy z jiných koní...ale ač já bych jí vozila po všech čertech i koně jsme koupily, holka už několik let nejezdí a ani už jí koně tak neberou. Prostě TO v sobě neměla, ač chtěla nešlo jí to tak lehce a byla z toho trochu frustrovaná, jeden čas chtěla být veterinářka-klasika, tak jí povídám, přines mi naše morče z klece.... ono si občas kouslo, jen trochu....no nepřinesla.
Takže na koni jezdím jen já. , ale mě to bere od malička a drží mě to a držet bude.

Myslím, že platit si hned jízdy není pro vás dobrý nápad, naučte se nejdřív s tím zvířetem manipulovat, čistit , zvedat nohy , takový ten základ, kde se láme chleba a je dost odpadlíků a až pak jezdit, možná, že se budete i víc těšit.

Tohle není o překonávání strachu. Permici nechte, ať se s ní zadrhnou a hledejte jinou stáj. Klidně soukromníka, co má pohodového špacíráka. Napadlo mě například, nějaká těhule, co nechce sedat na koně a vodila by vás na vodítku na procházky. Nebo někdo, kdo potřebuje korunu navíc a povodí vás. Ne na jízdárně na kruhu. Ale po terénu, rovně dopředu, časem z kopečka, do kopečka, pak kolem stromů.
Přesně pro tohle neuznávám výuku začátečníků na jízdárně. Když člověk neovládá své tělo ani koni, ještě mu přidají odstředivou sílu na kruhu.
Cílem by mělo být, abyste se naučila sledovat měkce břichem a zády těžiště koně a zjistila, že kůň je schopen měnit své těžiště podle jezdce. A to vše i bez pomůcek rukama, nohama. Až budete umět sledovat pohyb koně bez ztrnulosti, můžete se začít zajímat o ruce a nohy. A tak dále. Střídání koní, sedel a lidí hned v začátku není nic moc.
Napište lokalitu, možná někdo dá dobrý tip, kde hledat.

Za sebe - jen pár věcí - začátky jsme měly s dcerou podobné. Krásný jezdecký klub, platili jsme jednotlivé hodiny já i dcera, původně nejezdci - ochotný personál, ale k čistění a sedlání jsme se nedostali - na to tam byla spousta klubových dětí. Když jsme po čase měnili stáj za bližší už jsem to hlásila přímo při prvotním kontaktu - že u toho chceme zůstat, nejde nám o jednorázové ježdění a chceme se zapojit i do provozu ať víme o co jde. Majitelka nám vyšla vstříc a fungovaly jsme s mladou včetně kydání. Pak bohužel musela z finančních důvodu provozovatelka skončit, tak jsme hledali další stáj, kde se nás ujmou. Nakonec jsme našli, opět jsme chtěli mít kontakt s koňmi hned při přípravě a ve finále jsme tam už dva roky, rok tam mám svého koně i když dcera mezitím skončila. Byla šikovná, ale měla v sobě přesně ten strach a nedůvěru, neměla TO :-) . I přes vstřícnost trenérky a snahu okolí ji povzbudit to nedala. Koně usedí tak nějak ve všech chodech, ale nemá z toho úplně radost, tak ji nenutíme. I ta veterina/jezdec chovatel po základce u nás proběhl :-) :-) - má skoro 14 takže velké plány a pak nic z toho. Ale má jiné kvality. Na naší nechce jezdit vůbec, je to fjordka vědomá si své "jedinečnosti" takže dítě které není úplně jisté samo sebou není ideální volba. Já jsem "pošuk" který nejvíc bojuje vzhledem k věku s běžnými problémy "starých začátečníků" - moc u toho přemýšlím ale jinak se nebojím.
Určitě bych na vašem místě chtěla víc "motání se kolem koně před ježděním" a klidně požádat o další hodinu gymnastiky kvůli rovnováze, nebo jak tu píšou - procházky u soukromníka - zavřít si občas oči a vnímat ten pohyb.
Ještě k tomu uskočení - naše kobyla to měla jako spešl kousek na vyzkoušení jezdce, ve cvalu prudký obrat doleva v podstatě na fleku - poprvé mě shodila, první pád z koně vůbec...nasedla jsem a pokračovala i když jsme byla naražená (ještě že bez páteřáku ani helmy nejezdím) - byl to pohyb který jsem neznala a neuměla zpracovat. Teď už to nedělá, ušly jsme docela kus díky přirozené komunikaci, ale když se lekne (za kruhovkou vyběhne dítě s lonžákem :-D) a odskočí - tak to vyrovnám aniž bych nad tím přemýšlela. Už toho koně cítím ♥ ...takže nebojte, to přijde. Chce to jen jezdit, jezdit a jezdit... držím palce.

Ještě tu nebyla zmíněna jedna věc. Neobliba (až strach z) nějakého konkrétního koně je naprosto běžná a děje se i zkušenějších jezdcům (a možná dokonce všem jezdcům). Stačí, když má daný jezdec koně zafixovaného jako problematického a nebo s ním má nějakou horší zkušenost. Nemá cenu to nijak na sílu překonávat, pokud to není nutné, protože je to do jisté míry subjektivní, pocitová záležitost (já jsem třeba schopná dost odpustit hnědákům a odjezdit i slušné potvory, ale běda, když mi uskočí ryzák :)).
"

Keď toto čítam, nevdojak sa musím usmievať pod fúzy.

Mali sme si vybrať koňa, pred tým, než sme začali s výukou jazdenia, na tom sme potom chodili furt.
Albertovská Gomba tam bola jediná ryška, takže som neomylne pristúpila ku nej, čo malo ďalekosiahly dopad na ďalšie roky môjho života.

Trénoval nás týpek, čo pripravil koňa na Olympiádu, na lonži sme neboli, iba v hale, asi 6 ľudí. Hodina začínala čistením na štonde, kone už boli vyčistené od mnohých ďalších jazdcov pred nami, ale muselo sa aj tak furt vyklepávať žbílko na mokrú podlahu atd., sedlať, uzdiť (pomáhal tréner, ak sa niekomu tie remene poplietli).

Kobyla hrýzla neuveriteľným spôsobom. Chápala som, prečo to robí, bála som sa, tak som s tým vybabrala tak, že som jej pri čistení nasypala do žľabu ovsené vločky, to fungovalo.

Keď sme sa vydriapali na kone a zoradili sa, hodina začínala vždy rovnako, pod strechou haly preleteli holuby, prvé dva kone vyhodili zadkami, ľudia ako handrové figuríny zlietli dolu a moja kobyla uskočila v pravom uhle do strany, usedela som to, ale bola som tuhá ako štolverk, vždy, kobyla bola taký kostitras, klátila som sa tam celú hodinu a nedokázala som pochopiť, prečo ma telo neposlúcha, prečo mi to nefunguje, prečo sa tak strašne bojím (zas tí ľudia lietajúci vzduchom nebolo bohviečo, sanitka chodila často...) a prečo ten kôň nefunguje (nefunkciu koňa som chápala, ale svoje telo nie). Nakoniec som nejako nešťastne spadla, kobyla cezo mňa preskočila a ja som si povedala, že toto nemám zapotřebí, už nikdy som jazdiť neprišla.

Vyrátala som si, koľko hodín denne tie kone musia chodiť pod nemehlami ako ja a bolo mi z toho nevoľno, nechcela som sa na niečom takom podieľať, mala som vždy rada kone, jazdenie menej, nezáležalo mi na ňom, na koňoch áno.
Podmienky v klube sa neskôr pre kone na školu ešte zhoršili a veľkú ryšku, na ktorú som nikdy nezabudla, nakoniec vyradili v 19 rokoch v takom fyzickom a psychickom stave, že som mala pred očami červenú hmlu ešte dlho, dlho potom a odpor k jazdeckým školám do konca života.

Kobyla dožila u mňa, stihla som si pri páde z nej ešte nalomiť stavec, hehe, na pohodovej vychádzke o roky neskôr, ale milovala som ju tak, ako len človek dokáže milovať koňa a prispôsobila jej celý svoj život. Keď ako 28 ročná uhynula, rok som sa z toho nevedela spamätať.

Asi sa môj názor bude od väčšiny odlišovať, ale platiaci zákazník je tým koňom viete kde.
Nerobila by som antickú drámu z toho, že kôň uskočil, to sa stáva a stávať bude, od zvierat, s ktorými nemáte žiadny kontakt a len na neho vyleziete a idete sa mu drindať na chrbte fakt veľa nečakajte, nečakajte, že pod vami bude fungovať, ani nečakajte, že sa kvôli vám tréner postaví na hlavu, na ďalšiu Olympiádu to asi nebude, no.

Pokiaľ nesedí výstroj, je nutné o tom hovoriť, pokiaľ kôň nesedí, je nunté o tom hovoriť, ale hlavne je nutné prestať mať absurdné požiadavky na nejaké zaplatené hodiny.
Kone budú uskakovať, aj dáždniky budú padať, aj holuby budú stále lietať.
Nie kôň sa má zmeniť počas výuky jazdy, ale vy.

P.S. Raz mi dali na hodinu inú kobylu, to bolo nebe a dudy, fakt paráda, neuskakovala, klus to malo ako kôň, príjemná, nehrýzla, poslúchala, bola trpezlivá, fakt úžasná, ale na ďalšej hodine som bežala naspäť k hryzúcemu kostitrasu s balíčkom ovsených vločiek v taške :)

...ale na ďalšej hodine som bežala naspäť k hryzúcemu kostitrasu s balíčkom ovsených vločiek v taške :)...

...ale na ďalšej hodine som bežala naspäť k hryzúcemu kostitrasu s balíčkom ovsených vločiek v taške :)...


Ne jezdecké, ale chovatelské (ošetřovatelské) TO. Kdo nezažil, nepochopí proč "furt k těm koním leze" - přitom smrdí, je špinavá, samá modřina atd. (koně jsou druh závislosti, když zapadne klíč do zámku...)

Na mě zadavatelka působí,tak nepřesvědčeně
Jakože by chtěla jezdit.Ale....
Ono to bolí,ono to nejede pohodlně ,plynule a rovně, on personál kolem mě sám od sebe neběhá a nenabízí mi ulehčení,útěchu a nápravu .....
Podle mě nemá TO ,co píše i Verun,tah na branku
Viděla jsem už hodně jakože chtivých dívčin i dětí.Které TO má,je jasně odlišné .Vydrží v podstatě cokoli ,nepřemýšlí nad ničím jiným ,jen aby se dostalo ke koním a na koně
Od těch,co se jim třeba i koně líbí ,mají nějaké romantické představy ,ale jakékoli nepohodlí či neplánovaná událost je ihned odradí.
Zadavatelko,zkuste více komunikovat.Ve stáji se pozeptat,své nároky jim přímo říct.
Počítat s tím,že než se naučíte aspoň trochu jezdit ,budete hodně bolavá ,případně omlácená .To záleží na vás
Že koně ,ani sedla prostě nejsou pasovaná pod vás,ale vy se musíte naučit napasovat na ně

koně napsal(a):
Na mě zadavatelka působí,tak nepřesvědčeně
Jakože by chtěla jezdit.Ale....
Ono to bolí,ono to nejede pohodlně ,plynule a rovně, on personál kolem mě sám od sebe neběhá a nenabízí mi ulehčení,útěchu a nápravu .....
Podle mě nemá TO ,co píše i Verun,tah na branku
Viděla jsem už hodně jakože chtivých dívčin i dětí.Které TO má,je jasně odlišné .Vydrží v podstatě cokoli ,nepřemýšlí nad ničím jiným ,jen aby se dostalo ke koním a na koně
Od těch,co se jim třeba i koně líbí ,mají nějaké romantické představy ,ale jakékoli nepohodlí či neplánovaná událost je ihned odradí.
Zadavatelko,zkuste více komunikovat.Ve stáji se pozeptat,své nároky jim přímo říct.
Počítat s tím,že než se naučíte aspoň trochu jezdit ,budete hodně bolavá ,případně omlácená .To záleží na vás
Že koně ,ani sedla prostě nejsou pasovaná pod vás,ale vy se musíte naučit napasovat na ně

Ono taky záleží, kolik je zadavatelce let. Já se teda vždycky bála (nebo jsem na sebe byla moc opatrná), ale stejně jsem byla za mlada schopna leccos překousnout (absolvovat vyjížďku bez sedla, neřešit pády a zlomeniny - já vím, pro někoho pořád samozřejmost). S postupujícím věkem je to prostě horší. Což uznaly i kamarádky o generaci mladší, které už chápou mé pocity před 20 lety. Taky se k nim dopracovaly.

Jo o věku je to taky - já se nejvíce bála po porodu, že prostě děcka jsou moc malé, matka se nesmí zranit (druh odpovědnosti - neriskovat zbytečně)

Letos došly na poníky dvě nové holky - 11 a 10 let. Přesně toto bolí tak moc, takhle nohy nedám - bojím se že spadnu, případně fakt otravná práce je hrabat kobyláky v ohradě (při nakládání minou kolečka a vyvést je by bylo do večera). Rodiče chtějí aby chodily 2x týdně. ALE ty děcka jsou hrozně tělesně slabé a nemotorné! Tak jim dávám "domácí úkoly" jako skákat přes švihadlo, předklánět se a dotknout špiček, na schodku prošlapávat paty... Upřímně za dob mého dětství by je od koní vyhodili s tím že jsou to nemehla. Jenže jiné děti nedojdou...
A představy jsou opravdu zlo - chtějí být veterinářky, nebo nejhůř jezdkyně (ošetřovatelky ne) - všechno mají pomotané podle přihlouplých seriálů - tak jim půjčuji číst rozumné knížky (jo a je problém naučit se za 14 dnů pořádně názvy kartáčů a jak se s nimi čistí a co - rozloženou uzdečku mají na doma asi jako hlavolam, nevím zda to zvládnou do konce prázdnin)
Je to dnes u koní hodně nastaveno tak, že veřejnost očekává plný a pohodlný servis... Rodiče to vnímají tak, že na příští léto možná koupí poníka (aby to bylo levnější). Komunikuji od začátku, že cca půl roku trvá tělu než si přivykne na pohyby koní a že chodit míň než 2x týdně je neúčelné... a že děcku poníka fakt NE, že zvíře jen dospělému (asi mají pocit, že kecám, abych si je udržela v docházce) ... Kdybych to dělala jako svoji živnost, do půl roku vyhořím a o indi požadavcích už bych asi nechtěla ani slyšet...

Jasně ,věk má vliv a zchátralost tělesná ,to taky mám
Měla jsem dojem,že zadavatelka bude mladší ročník .Ten u kterého bych čekala ještě tu radost,těšení a ochotné přinášení obětí
Ale výpis samých příkoří,typu,kobyla se hýbe,valach má špatné sedlo,nohy mě bolí ,k čištění mě nepustí atd atd na mě prostě působí,jako by zadavatelka spíše nechtěla,než chtěla

Nechtěla než chtěla - to může být to zakletí v představách..."koni řeknu a on to udělá, takový lépe vycvičený pes - ve filmu to tak bylo" je zas o nižším věku.

Pipilota napsal(a):
Nechtěla než chtěla - to může být to zakletí v představách..."koni řeknu a on to udělá, takový lépe vycvičený pes - ve filmu to tak bylo" je zas o nižším věku.

To si vždycky vzpomenu na tu scénu z Válečného koně, kde zařve na plňase:"Orej!" a on najednou přestane jančit a řešit, že moc neví vocogo a začne způsobně orat.

Vrátím se ještě k tématu střídání koní. Osobně si myslím, že pro začátečníka to není až tak ak špatně, aspoň pozná víc způsobů a stylů,... Každý kůň je originál a každý mi může něco dát. Spíš jde o to, překonat strach, což je práce na dlouho... A ano, spousta lidí (včetně mě) má ze situací kolem koní obavu / respekt... Vidím to na postupnou práci po malých krůčcích, rozšiřovat svoji komfortní zónu... Někomu to jde lépe a rychleji, někdo se tím trápí dlouhodobě...

tyjo... pak nevím kam řadit sebe... protože se ježdění pořád ještě strachuji, pořád čekám že se něco negativního může stát... na druhou stranu mě ale to ježdění opravdu baví, bavilo mě když sem chodila krokem, baví mě teď když i cváláme, mrzí mě, že nejsem moc schopná jezdit do terénu a celkově že prostě mám v hlavě tyhlety řešící kraviny...

lenacia napsal(a):
tyjo... pak nevím kam řadit sebe... protože se ježdění pořád ještě strachuji, pořád čekám že se něco negativního může stát... na druhou stranu mě ale to ježdění opravdu baví, bavilo mě když sem chodila krokem, baví mě teď když i cváláme, mrzí mě, že nejsem moc schopná jezdit do terénu a celkově že prostě mám v hlavě tyhlety řešící kraviny...

To jsme na tom stejně.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To jsme na tom stejně.

opravdu ani netuším jak to popsat. Většina lidí se bojí, že vyloženě spadnou... Já se bojím, že skončím v nemocnici... Protože můj letošní pád z klusáka, kdy zakopl, a já, v drezuře, mu přeletěla přes hlavu byl vyloženě, že sem se zvedla, vzala otěže a šla zpátky do sedla.
Je ale pravda, že sem se pak na tom koni vůbec necítila v pohodě. Jeden den sem na něj potom nasedla, a absolutně sem chytla totální paniku, ten kůň stál, ten kůň nic nedělal. A já sem se nedokázala nadechnout, totálně sem se klepala, vyhrkly mi slzy a nedokázala sem s ním dojít ani 10 metrů do kruhovky. A co krok kterej udělal to absolutní diskomfort v sedle, přišlo mi, že vůbec nechodí správně... Celkově mi přišlo že byl dost takovej 'pomalejší' mentálně... ale nevím zda byla chyba ve mě nebo v koni. On to byl jinak opravdu hodný kůň.

Jezdit ven, když už ovládáte koně a koník to s váma venku nezabalí je základ , tam se upevní sed, protože nikdo nechce jít domu pěšky, předpisově drží sed a snaží se.
Po revoluci u soukromníků jízdárny, natoš pískové, nebyly a jezdilo se jen ven a ve vojenských bocích, které nikomu nepasovaly a dřeli jako sfině...o čapsách se mi mohlo jen zdát- lýtka od třmenů skoro do krve, koupila jsem si první na nějaké výstavě, asi Lysá. Platila jsem si prakticky jen vyjížďky, sice si dodnes nesu spoustu jezdeckých nešvarů, které se snažím odbourat na pískové jízdárně a mrvím si vlastního koně, ale "zaplať bůh" za tu školu jízdy v terénu.
Letos je v terénu strašně hmyzáků a to i jsem měla koně postříkaného repelentem, takže mám objednanou protihmyzí deku....

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Takový normální přirozený strach a obavy,to má asi každý.A věkem se stupňují.
Ale chtít jezdit na koni a řešit,že je jeden tlustý,jeden poskakuje,jeden má sedlo komfortní,druhý velké?A lidi kolem se honemka nesnaží mě usadit a uklidnit ,a koně a sedla a vůbec všecko ,přizpůsobit mě.Abych byla jak v bavlnce
Chápu že doba pokročila ,na jízdárně už nevelí důstojníci s dlouhým bičem a na každého koně není fronta uchazeček. Jsou platící zákazníci,nikoli členové dotovaného klubu .
Ale tohle jsou fakt přehnané nároky

Děkuju za reakce, jdu sem trošku s pokrokem (i když se nejedná o TU kobylu)...včera jsem byla (v jiném JK) na krokové vyjížďce - prý i pro ty co neseděli nikdy na koni ...(trochu cesta, louka, lesní cesta, kopeček...no zkrátka terén :-D) jelo nás asi 6 jezdců začátečníků + instruktor - já si vzala pro jistotu ještě vodiče k sobě a dobře jsem udělala :-D) a výsledek? Strach nebyl! Ono to bylo v tom že jsem věděla od majitelky co je ten kůn zas, co dělá, že není lekavý a tak, takže vše bylo super! :-)...jen jsem si odřela kostrč - ale to je moje blbost Kam se hrabe jízdárna :-D Tohle je teprve tělocvik :-DDD
Ve čtvrtek tam jdu zase :-D tenrokrát zkusím i vést sama koně - ale vodiče pro jistotu jsem si přiobjednala také :-D Na rozdíl od mého tatíka který ač v životě neseděl na koni tak vodiče nechce XD Neví do čeho leze :-D

No a tam kde docházím teď se zkusím domluvit zda by mi nedali jiného koně než TU kobylu...je tam blok a prostě potřebuji dát tomu čas aby tělo nebo mozek nějak zapomněl :-D

koně napsal(a):
Takový normální přirozený strach a obavy,to má asi každý.A věkem se stupňují.
Ale chtít jezdit na koni a řešit,že je jeden tlustý,jeden poskakuje,jeden má sedlo komfortní,druhý velké?A lidi kolem se honemka nesnaží mě usadit a uklidnit ,a koně a sedla a vůbec všecko ,přizpůsobit mě.Abych byla jak v bavlnce
Chápu že doba pokročila ,na jízdárně už nevelí důstojníci s dlouhým bičem a na každého koně není fronta uchazeček. Jsou platící zákazníci,nikoli členové dotovaného klubu .
Ale tohle jsou fakt přehnané nároky

Ok, ale jak chcete jezdit na koni z kterého máte strach (mě kobyla uskočila BEZ nějaké příčiny..ten deštník potom nepočítám)? Přece koně strach vycítí a myslím že znervozní...já mám strach-ona ho cítí...já se nemůžu uvolnit, jsem ztuhlá - ona tuhne taky...
a bohužel nemám možnost se kolem té kobyly "motat"- čistit ji a tak podobně.

Já nepotřebuji abych byla jako v bavlnce a aby se kolem mě skákalo!

A já se koní nebojím (viz předchozí příspěvek), kdybych se jich bála tak na ně znova nechodím.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jezdit ven, když už ovládáte koně a koník to s váma venku nezabalí je základ , tam se upevní sed, protože nikdo nechce jít domu pěšky, předpisově drží sed a snaží se.
Po revoluci u soukromníků jízdárny, natoš pískové, nebyly a jezdilo se jen ven a ve vojenských bocích, které nikomu nepasovaly a dřeli jako sfině...o čapsách se mi mohlo jen zdát- lýtka od třmenů skoro do krve, koupila jsem si první na nějaké výstavě, asi Lysá. Platila jsem si prakticky jen vyjížďky, sice si dodnes nesu spoustu jezdeckých nešvarů, které se snažím odbourat na pískové jízdárně a mrvím si vlastního koně, ale "zaplať bůh" za tu školu jízdy v terénu.
Letos je v terénu strašně hmyzáků a to i jsem měla koně postříkaného repelentem, takže mám objednanou protihmyzí deku....

V terénu jsem byla včera (6 začátečníků + instruktor + vodič pro mě;) A ráno jsem sotva lezla :-DD
Ale to k tomu patří! :-)

no... to se ale nesmíte při vyjížďce probořit do skrytého mokřadu koni po hlezna...

lenacia napsal(a):
no... to se ale nesmíte při vyjížďce probořit do skrytého mokřadu koni po hlezna...

Ježiš! :-D

lenacia napsal(a):
no... to se ale nesmíte při vyjížďce probořit do skrytého mokřadu koni po hlezna...

Nebo nacouvat přes různej travní bordel do rybníka, protože u cesty je veliký kámen (je tam několik obelisků), pak to odpíchnout, protože se to samozřejmě začalo bořit a hurá přes cestu okolo kamene do kukuřice...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nebo nacouvat přes různej travní bordel do rybníka, protože u cesty je veliký kámen (je tam několik obelisků), pak to odpíchnout, protože se to samozřejmě začalo bořit a hurá přes cestu okolo kamene do kukuřice...

no... ono je to takový jakože jasně, stát se může všude všechno, ale on nakonec je nějaký logický důvod k tomu raději učit ty základy na jízdárně.

Reen napsal(a):
Ok, ale jak chcete jezdit na koni z kterého máte strach (mě kobyla uskočila BEZ nějaké příčiny..ten deštník potom nepočítám)? Přece koně strach vycítí a myslím že znervozní...já mám strach-ona ho cítí...já se nemůžu uvolnit, jsem ztuhlá - ona tuhne taky...
a bohužel nemám možnost se kolem té kobyly "motat"- čistit ji a tak podobně.

Já nepotřebuji abych byla jako v bavlnce a aby se kolem mě skákalo!

A já se koní nebojím (viz předchozí příspěvek), kdybych se jich bála tak na ně znova nechodím.

Vy máte dojem že "bez příčiny" .To neznamená nic
Začátečníci se většinou neumí vcítit do koně a nechápou ,co ho děsí.Plus si koně sami umí vymyslet
Ale to je jedno,tak choďte do terénu s vodičem ,naučíte se sedět a držet balanc a nakoukáte reakce , na různých koních .Spíš než stále na rovné, nudné jízdárně .I koně to v terénu více baví.
Až budete v rovnováze a v klidu ,pak se učte koně vést .Je dobře ,že jste našla možnost,která vám vyhovuje.Jezdit se má pro radost

Ještě mě napadá - opravdu pomáhá péče o koně (příp. i nějaká další práce ze země) proti strachu jezdce z ježdění? Mám strach ze ztráty kontroly při lekcích na citlivějm koni, u kterého jsem si zažila že si něco z mé neohrabanosti vyložili jako pobídku zrychlit, načež dál ztrácím sebekontrolu, tím zesiluji onu nechtěnou pobídku.... ... (ale dopadlo to dobře- zatím vždycky :D) . Nemám problém takového koně obstarat ze země, ale v sedle se zkrátka bojím že to nastane znovu. A obávám se že by mi v tomhle případě nepomohlo ani kdybych to konrétní zvíře pucovala horem dolem, že jediná cesta ven je postupně získat větší jistotu v sedle, ať už na tomhle koni nebo na těch víc splachovacích.

Věřím že pravidelná spolupráce koně a člověka ze země pomůže odbourat strachy toho koně, ale funguje to někomu i naopak?

Me to pomaha. Z kratkodobeho pohledu platiciho klienta je to jedina moznost, jak kone pred jezdenim poznat. A prisla bych si jisteji na vychovanem koni, ktery pri cisteni hezky postoji, nez na zpruzelem/zlem/nevychovanem/bolavem/... koni, ktery se sklebi uz pres mrize. dlouhodobeho pohledu mam rada prochazky na ruce a take beznou manipulaci. Nakoukam si reakce daneho kone (ceho se boji a ceho naopak ne) a pak vim, co čekat. Kdyz se na ruce toho trsu travy neboji a pod sedlem ano, jezdim spatně. Spolecne traveny cas navic vytvari sympatie a duveru. Nevim, jak na konove strane, ale ja pokud mam toho kone rada, jsem pri praci s nim podvedome jistějsi a empatictejsi. Samozrejme, ze fyzicky jezdit me prace ze zeme nenauci... Ale pomuze s tou psychickou slozkou jezdeni, a ta dela taky dost

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ještě mě napadá - opravdu pomáhá péče o koně (příp. i nějaká další práce ze země) proti strachu jezdce z ježdění? Mám strach ze ztráty kontroly při lekcích na citlivějm koni, u kterého jsem si zažila že si něco z mé neohrabanosti vyložili jako pobídku zrychlit, načež dál ztrácím sebekontrolu, tím zesiluji onu nechtěnou pobídku.... ... (ale dopadlo to dobře- zatím vždycky :D) . Nemám problém takového koně obstarat ze země, ale v sedle se zkrátka bojím že to nastane znovu. A obávám se že by mi v tomhle případě nepomohlo ani kdybych to konrétní zvíře pucovala horem dolem, že jediná cesta ven je postupně získat větší jistotu v sedle, ať už na tomhle koni nebo na těch víc splachovacích.

Věřím že pravidelná spolupráce koně a člověka ze země pomůže odbourat strachy toho koně, ale funguje to někomu i naopak?

U mě nepomáhá. Proto nejezdím na vlastním koni. Psychika je sfině.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nebo nacouvat přes různej travní bordel do rybníka, protože u cesty je veliký kámen (je tam několik obelisků), pak to odpíchnout, protože se to samozřejmě začalo bořit a hurá přes cestu okolo kamene do kukuřice...

A najlepšie do vysokej kukurice, ktorá sundá dospelého jazdca z koňa, ktorého potom 20 minút hľadáte.

mě se strašně líbí tenhle článek https://www.ifauna.cz/kone/clanky/r/detail/8050/kone-a-bubaci/ ne že by uplně asi pomohl slečně, ale tak je nějak líp člověk pochopí

Arbora napsal(a):
A najlepšie do vysokej kukurice, ktorá sundá dospelého jazdca z koňa, ktorého potom 20 minút hľadáte.

Taky jsem hned dala předpisově špičky ke koni abych si jí nenabrala pod třmeny...

ja nie, ja som to nečakala a hľadala :D

Já prostě vydržela jeden kočičák do vzduchu, druhej kočičák do vzduchu, ve třetím sem ztratila třmeny a ve čtvrtém sem odletěla s tím vzduchem nejdřív ještě chvíli nahoru, a pak dolu, tak moje celková pádová výška byly tak 3-4 metry 🙈