AničkaNováková
XXX.XXX.66.39
Zdravím. Ráda bych se poptala na vaše zkušenosti s rivalitou na závodech a celkově i ve stájich. Já sama se s tím setkávám skoro pořád. Pomluvy, srovnání s jinými jezdci.... To vše ve stáji slýchávám. A říkám si : Je to vůbec nutný? Co za tím stojí? Závist? Ego? Opravdu nevím. A mrzí mě, že v takhle krásném sportu jako je jezdectví, si lidé závidí, nepřejí si. I když... Lidská závist je vlastně všude.
To samé platí na závodech. Nemám nic proti tomu, že lidi jezdí na závody. Je super si tam zajet. Rozhodčí posoudí vás i koně, nasbíráte nové zkušenosti, prohloubíte si vztah s koněm. Ale mrzí mě, že většina lidí, hlavně dětí (např. od 10 - 15) jezdí na závody hlavně kvůli mašlím a za vítězstvím. Například, dcera majitelky naší stáje se na ostatními vysloveně povyšuje kvůli tomu, že jezdí na závody skoro každý týden, byla na MČR a vyhrává, má dobré koně atd. Byli dokonce v zahraničí, jezdí totiž od mala. Prodali poníka z jezdecké školy jen proto, aby si dceruška mohla koupit lepšího poníka na závody. Když už svého bývalého poníka nechtěla, dali ho do jezdecké školy zpět, už jí byl vlastně k ničemu.
Celkem mě mrzí, že dnešní lidi mají to srdce, že když už poníka či koně nechtějí, nebo nepotřebují a oni se chtějí posouvat víš, buď ho prodají, dají na ježdění do jezdecké školy či něco jiného. Prostě ho vymění. Samozřejmě, je to rozhodnutí všech. Já do toho nemám asi právo zasahovat.
Jsou pro vás vítězství důležitá? Jezdíte na závody kvůli mašlím, či z jiného důvodu? Znáte někoho, kdo pomlouvá a povyšuje se nad ostatními?
XXX.XXX.224.171
Já si upřímně myslím,že je to spíš záležitost mladších ročníků...dokazovat si něco za jakoukoliv cenu. U nás ve stáji je stabilní parta lidí,co jim je 35+ až do důchodu a vycházíme spolu skvěle,ať závodíme nebo ne...Naopak na závody často jezdíme společně,domlouváme kdo s kým jede v hengru.....
Samozřejmě čelit pomluvám a posměškům je hodně nepříjemné a na psychiku až zdrcující,na druhou stranu je to skvělá škola života nevšímat si toho a dělat si vše po svém,co nejlépe ke svému svědomí. A nebo změnit stáj
XXX.XXX.149.42
To prejde vekom. Blbé je, ak má niekto ambície a nemá na to prostriedky, potom má potrebe riešiť takéto hlúposti, ako kto, kedy a kde vyhral, akého koňa kúpil a akého predal. Nie je to vaša starosť, nie sú to vaše peniaze, nie je to vaše dieťa, tak to proste neriešte. Ak máte podobné ambície, musíte pre to tak isto niečo urobiť. A keď nemáte, tak si nájdite inú stajňu, s nešportovým kolektívom a bude sa vám lepšie spávať. Zbytočne sa oberáte o energiu premýšľaním nad vecami, na ktoré nemáte dosah a budujete si negatívne myšlienky a postoje, ktoré vám absolútne nič neprinesú.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Tak já se přiznám ;-)
Mám nenaplněné ambice, přesně jak píše Arbora, mám je, ale nemám na ně prostředky (koně, zázemí, trenéra, čas, peníze...). Netrpím vyloženě záští k těm, co prostředky mají a mohou zářit, ale závidím jim, to zase jo. Ne tak, abych jim přála něco špatného (co by mi to přineslo? Já se stejně nikam nedohrabu, i kdyby si všechny milionářské dívenky natloukly nos, páč nemám ty prostředky).
Dřív, když se u nás ještě jezdila "lesní liga" (sranda závody za barákem), jsem sbírala mašle a obrážela závody s vyhrávacím poníkem, až mě lidi neměli rádi. Říkali, proč lozím po těhle závodech pro děti a beru dětem mašle. Vidím to tedy i z té druhé strany, kdy jsem byla ta "úspěšná" (no, nevím, zda lesní lize říkat zrovna úspěch), a lidi na to koukali krz prsty.
Dneska už se lesní liga u nás nejezdí, a já, abych si svezla zadek na závodech, musím jezdit na lepší hobíky, kde se potkávám s lepšími jezdci, a už holt pro mašle nejezdím (no, ale taky se nestrachuji o životy účastníků, co si budem....). Taky už nemám vyhrávacího poníka, ale koně, kterého jsem dost vydřeně najezdila, a asi už nestihneme (vzhledem k jeho věku a zdraví a mým schopnostem a možnostem) vyšplhat někam, kde by to "stálo za to". Ani ty hobíky vyhrávat nebudem :-) Jsou tam totiž děcka s vyhrávacíma poníkama
A taky se přiznám, že jsem vyměnila koně. Koupili jsme kdysi plnokrevnou kobylu, která byla trochu nervák - klepala se, když uviděla sedlo, to jsme tedy u nás potom trochu odbourali, kdo ví, co se s ní dělo předtím, a nebo třeba když jsem s ní poprvé chtěla něco skočit, tak přes překážku udělala kotrmelec, k překážkám (40 cm) přiskákala po třech, bokem, naprosto smyslů zbavená... A tam jsem řekla, že na takovém koni teda jezdit nebudu, že by s ní bylo moc práce, než bych mohla vyjet na jakékoli závody (když uslyšela radio z auta, tak okamžitě pod pěnou..), a že prostě na závody jezdit chci. Takže se milá kobyla asi po dvou letech prodala a koupili jsme jiného koně, který byl lépe zpracovatelný. Kvůli pohodlí při ježdění, pro nic jiného. Na druhou stranu, můžu říct, že pro kobylu to taky bylo dobře, protože u nás prostě byla různými požadavky skutečně vystreslá. Kdybych s ní chtěla jen jezdit na procházky do lesa, byla by spokojená, ale kdybych chtěla jezdit s dalšími koňmi, kdybych chtěla na Huberty, kamkoli převážet přepravákem, atd., kobyla by nebyla ráda. Primár bylo ale sobecké jezdění po závodech, tedy ani mě nenapadlo se přizpůsobit koni, anébrž jsem vyměnila koně.
Na závodech ovšem pociťuji stejnou atmosféru jako tazatelka. Už dávno nepanuje všeobecná podpora všech zúčastněných, vzájemnost a ochota pomoci. Pomoz si sám. Utekl ti kůň? Já ti ho chytat nebudu. Je mi jedno, že srazí čtyři děcka na poníkách. Vyřeš si sám. Přetrhl se ti řemen? Nemáš náhradní? Blbý, co? O konkurenci méně. A naopak: neraďte mi, je to můj kůň sám/sama vím nejlíp. O vaši pomoc nestojím, vyřeším si sám/sama. Nepřekážejte. Když to neumíte, běžte jinam.
My jsme teď začali jezdit na závody s poníčkama, Národní pony společnost. Mluvím tedy čistě o té závodní části, nikoli o výstavách, chovatelské výstavy na nás také neudělaly uplně milý dojem. Ale ty sportovní třídy s poníkama, to je balzám na duši. Všichni nesmírně přátelští. Rozhodčí přijde předem na oprácko, poradí, upraví postroje, velice ochotně si popovídá s každým. Všichni připravení pomoci, poradit, podržet, půjčit, sami se nabízejí. A přijde k vám cizí člověk, a řekne, že to máte pěkné. A že jste se od minula zlepšili. Organizátor poděkuje jmenovitě za účast. Účastníci si poblahopřejí. Děcka účastníků si spolu hrají, otlapkávají si poníky, zkušení vyhrávací matadoři pochválí něco začátečníkům. Všichni povzbuzují všechny. Nebe na zemi
Coudas
XXX.XXX.87.254
To Buggyra - nejseš ty kamarádka s mistryní frýdlantského výběžku 🤣 máte stejnou strategii. Je jedno, že porážím 12ti letý hokčičky, hlavně že jsou poháry doma 👌
Uživatel s deaktivovaným účtem
Coudas
napsal(a):
To Buggyra - nejseš ty kamarádka s mistryní frýdlantského výběžku 🤣 máte stejnou strategii. Je jedno, že porážím 12ti letý hokčičky, hlavně že jsou poháry doma 👌
Já si říkala, že ti to neunikne popas se, máš-li potřebu
Coudas
XXX.XXX.87.254
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Já si říkala, že ti to neunikne popas se, máš-li potřebu
A co z toho budu mit, pohár těžko.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Tady nejde ani tak o daná vítězství a o zbohatlé holčičky, jako o to, jací se okolo koní pohybují lidé.
Fungující pohodový kolektiv bez falše, kde si lidé pomáhají nebo alespoň nechávají žít jeden druhého, je mezi lidmi od koní obrovskou náhodou a výhrou v jackpotu pro toho, kdo se do něj dostane. Na jednu stranu jsou tu lidé, kteří si myslí, že si všechno koupí, zaplatí, zaplatí....a na druhé straně jsou tu ti, kteří to těmto závidí. Všude jsou samé pomluvy, každý má patent na rozum a pokud se sem tam mihne někdo "normální" (jasně, definuj pojem "normální koňák", ale přece), tak se ovyle zašije někam do rodinné stáje anebo má koně doma. Mně se po ti letech kontinuálního ježdění osazenstvo stájí tak znechutilo, že jsem si musela dát puzu (s občasným ježdšním). Ta pauza trvala roky a byla vpravdě očistná. Došlo mi, že buď vlastní kůň nebo s tím seknu úplně :) tak jsem si nakonec přivezla kůně a bylo.
Vše je o nastavení v hlavě. Pokud chcete jezdit na závody, jezděte. Mějte hlavu otevřenou a učte se jen od lidí, jejichž práce se Vám líbí. Je jedno, jestli má cvičitelák nebo je to kamarádka ze stáje, důležité je, co říká a jak vypadají jejich koně. A ostatní neřešte, případně je slušně pošlete do háje. Oni Vám koně nefinacují, ať si jdou po svém.
Dalším aspektem je přijetí toho, že prostě život není fér. Někdo má a někdo nemá. Pokud nejste z bohaté rodiny, která Vám vše zaplatí, tak prostě musíte dřív. Bylo tak vždycky a taky to tak bude. Ta cesta je klikatá, ale možná se toho o tovíc naučíte. Nezatracujte to. Ale nesrovnávejte se pořád s někým, jděte si svou cestou a vyhledávejte lidi, se kterými je Vám dobře. Zbytek je nepodstatný.