Maldivi

XXX.XXX.166.67
Zdravím, prišla som tu po menšiu radu.
Rada chodím do terénu s koňmi, ale nie vždy sa dá aby šli 2 kone. Moja kobyla keď ide sama, vždy sa otáča späť domov a najradšej by sa roztryskovala naspäť a keď už sa naozaj vraciame späť, tak si necítim ani ruky, keďže ju musím držať aby sa nerozutekala. Preto sa pýtam, mate skúsenosti s takými koňmi, ktorý sú naviazani na druhom koni?
Ako ste to riešili, aby ste si užili vychádzku, keď ide iba jeden konik? Nechcem na vychádzke bojovať o holý život ale si ju užiť.
Ďakujem za každú cennú radu.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Přečtěte si knihu Strašidlo jménem horsemanship, dost pochopíte. Ten kůň pravděpodobně nemá ani tak silnou závislost na koních, ako spíš absolutní nedůvěru ve Vás. Prostě se stádem cítí naprosto bezpečně a s Vámi ne. Je to komplexní problém, na kterém je potřeba pracovat. Já ho mám se svým koněm částečně taky, ale projevuje se to jen cestou domů, kdy jde kobyla podstatně rychleji než na vyjížďku, ale absolutně se nedá říct, že by zdrhala.
Jinak diskuzí, jak naučit chodit koně od stáda, je mnoho, chce to prostě hlavně chodit na ruce ven a postupně tuhle vzdálenost od stájí/ohrad zvětšovat.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Musíte ze sebe udělat takový doprovod, aby koni stálo za to s vámi opustit stádo :-)
A za druhé kůň musí být takové povahy, aby to vůbec uměl akceptovat. Někteří koně prostě cítí nepohodlí bez druhého koně tak silné, že to sebelepší lidský parťák nepřekoná.
A to, jak se stát natolik dobrým parťákem, je na dlouhé lokte a vysvětlování, něco k tomu tady bylo napsáno, zkuste šikovně pohledat v diskusích.
Základ je nevytvárať u koňa stereotypy, teda nechodiť rovnakým tempom rovnaké trasy, domov chodiť zásadne krokom a ideálne cestu domov niečím oživiť. Napríklad pasením, prípadne nejakými cvikmi, alebo tesne pred domovom uhnúť na inú cestu a spraviť ďalšie kolo vychádzky, prípadne ísť domov a priamo na jazdiareň, kde si kôň ešte popracuje. A v neposlednom rade vydržať a chodiť von aj keď to vždy nie je príjemné, pretože ináč sa to kôň nenaučí. Vždy som na vychádzky chodila radšej sama, hlavne, keď bolo treba nejako intenzávnejšie pracovať. Odrobila som potrebné km ďaleko od domova, aby kôň príjemne unavený a domov už sa išlo krokom. Je to ale aj o nastavení toho človeka v sedle, čím je nervóznejší on, tým je nervóznejší kôň.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Ještě bych ráda podotkla, že pokud jste v takovéto fázi se svým koněm, jezděte na koni jenom na jízdárně anbeo v doprovodu, v téhle fázi je pro vás oba nebezpečné jezdit spou sami ven! a hlavně to nikam nevede. Zřaďte do velké míry práci ze země, klidně si nechte i od někoho poradit (kdo to umí a má to v hlavě srovnané), jeďte na kurz, ven spolu zatím choďte jen na ruce, je to stále podceňovaná metoda, ale nes eto své plody, je to daleko účinnější než bezbřehé prohánění koně po kruhovce nebo na lonži (a to nejsme žádný antilonžér).
Uživatel s deaktivovaným účtem

Moc jsem nepochopila, zda píšete o vycházkách na ruce nebo ze sedla?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Já bych se toho ježdění ven nevzdávala, pokud nehrozí vyloženě nebezpečí. Pokud je to jen ve formě "nechce se mi, radši bych šel domů, zkusil bych tady uhnout", tak to nevidím tak černě, pokud je to ale ve formě "tam mě nedostaneš, radši se otočím na zadních, tebe sundám, a pofrčím domů, a je mi jedno kudy", tak to na pokoušení není.
Zcela nejšikovnější je, pokud byste tu možnost našla, vyrazit s koněm sama od vás, a někde po cestě se připojit k jinému koni. Nemáte v okolí nějaké stáje, s jejichž obyvateli by se tohle dalo domluvit? A na zpáteční cestu se klidně zase odpojit.
Mimochodem, chodit domů pěšky taky není ostuda. Kůň se naučí chodit spořádaným tempem a bude mít parťáka "na zemi". Dá se pak využít i toho popasení. Nebo nějakých výcvikových metod ze země.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Já jen reagovala, že zakladatelku bolí ruce tak, že už je ani necítí a to je nebezpečné, jelikož kůň se postupně stává neovladatelným, jak mu huba plechovatí:D ale tohle bude dle mého názoru dělat i na ruce, zrychlovat a předbíhat, ale tohle se dá krásně vyřešit právě že země (i bez přirozené komunikace) a pak se pomalu vracet do sedla i sám....
Tam chybí respekt, ale asi ne z důvodu zmetkovitosti koně, ale u nejistoty jezdce. Kůň cítí, že se na ni nemůže spolehnout, nemají nastavené mantinely, tak se chová tak, aby to bezpečí našel jinde. Zní to jako kecy, ale fakt to funguje.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Maldivi
napsal(a):
Zdravím, prišla som tu po menšiu radu.
Rada chodím do terénu s koňmi, ale nie vždy sa dá aby šli 2 kone. Moja kobyla keď ide sama, vždy sa otáča späť domov a najradšej by sa roztryskovala naspäť a keď už sa naozaj vraciame späť, tak si necítim ani ruky, keďže ju musím držať aby sa nerozutekala. Preto sa pýtam, mate skúsenosti s takými koňmi, ktorý sú naviazani na druhom koni?
Ako ste to riešili, aby ste si užili vychádzku, keď ide iba jeden konik? Nechcem na vychádzke bojovať o holý život ale si ju užiť.
Ďakujem za každú cennú radu.
Jak píšou ostatní - začít na ruce a po kouskách, i kdybyste měl(a) začít na 20 metrech od stáje, kdy je kůň ještě v pohodě, popást a zpátky. Pak postupně do sedla. A když se nebudu během vyjíždky cítit dobře, klidně sesednout a zase dojít na ruce. A vyhnout se těm stereotypům.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Já se přiznám, sama ven nejezdím, ani to nezkouším, venku na ruce jsem kdysi párkrát s kobylou byla a po této zkušenosti bych raději seděla v sedle. Tím chci říct, že udržet koně na vodítku venku nebo ho držet ze sedla, tak si vyberu to druhé...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Pro Verun: Jenže to, jak se kůň chová na vodítku, je odrazem toho, jak se bude chovat v sedle. Nejeden trenér Vám řekne, že když něco nefunguje že sedla, má se člověk vrátit na zem...a je že zkušenosti můžu říct, že je to svatá pravda. Když Vás válcuje na zemi/věčně se leká, jak má být pak spolehlivý pod sedlem? Tyhle věci když se neřeší, tak jsou obcházení problému a stejně to většinou člověka doběhne.
Jako mně. Mám třeba velký problém naložit kobylu do hengru. Proč? Jelikož to netrenuju ze země, ten problém odkládám a přitom je to základ (polepšil se, slibuju:))
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Já se přiznám, sama ven nejezdím, ani to nezkouším, venku na ruce jsem kdysi párkrát s kobylou byla a po této zkušenosti bych raději seděla v sedle. Tím chci říct, že udržet koně na vodítku venku nebo ho držet ze sedla, tak si vyberu to druhé...
Tenhle pristup znam a chapu, ma to tak vic lidi. Ze sedla ma clovek vic možnosti, jak situaci resit. Kazdopadne pokud bych nedovedla jezdeckého kone normalne povodit venku, asi bych dost premyslela nad tim, kde jsem udelala chybu.
Ja ale posledni dobou jezdim dost sama, takze si nemuzu dovolit zadne rodeo. Pritom v sedle urcite vyhrocenejsi situace nedam psychicky a udelala bych nejakou nebezpecnou hloupost (typicky predkloneni se). Takze zrovna dneska jsem vprostred louky sesedala ze sveho oblibeneho plnokrevnika. Trosku se mi rozjizdel, v kroku by uz blbnul a klusat z kopce a pritom mirnit nateseneho ore proste neumim (spatny vyber trasy :/). Ale jak uz jsem psala driv, mam s tímhle konkretnim konem neco na ruce nachozeno, takze oba vime sve :)
Uživatel s deaktivovaným účtem

Výhoda Verun je, že je slušná a jezdí ve skupině:) to je velmi chvályhodné.
Uživatel s deaktivovaným účtem

akscha
napsal(a):
Tenhle pristup znam a chapu, ma to tak vic lidi. Ze sedla ma clovek vic možnosti, jak situaci resit. Kazdopadne pokud bych nedovedla jezdeckého kone normalne povodit venku, asi bych dost premyslela nad tim, kde jsem udelala chybu.
Ja ale posledni dobou jezdim dost sama, takze si nemuzu dovolit zadne rodeo. Pritom v sedle urcite vyhrocenejsi situace nedam psychicky a udelala bych nejakou nebezpecnou hloupost (typicky predkloneni se). Takze zrovna dneska jsem vprostred louky sesedala ze sveho oblibeneho plnokrevnika. Trosku se mi rozjizdel, v kroku by uz blbnul a klusat z kopce a pritom mirnit nateseneho ore proste neumim (spatny vyber trasy :/). Ale jak uz jsem psala driv, mam s tímhle konkretnim konem neco na ruce nachozeno, takze oba vime sve :)
Mám to stejně - nedávám psychicky. Takže když se necítím, klidně slezu. Protože si myslím, že vyděšený a ztuhlý jezdec toho ze sedla moc nevyřeší.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Já mám hrozné štěstí, že jsem ty plnokrevníky jezdila v tréninku, a že "se bojíš cválat v pracovním tempu z kopce" tak nějak nikoho nezajímalo. A já zjistila, že to není sebevražda :-) Tak naštěstí a ku své velké radosti shledávám, že mám celkem posunutý práh paniky.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Já mám hrozné štěstí, že jsem ty plnokrevníky jezdila v tréninku, a že "se bojíš cválat v pracovním tempu z kopce" tak nějak nikoho nezajímalo. A já zjistila, že to není sebevražda :-) Tak naštěstí a ku své velké radosti shledávám, že mám celkem posunutý práh paniky.
Tá ľudská psychika je bezak zaujímavá vec, z podobného dôvodu mám prah paniky posunutý, ale úplne opačným smerom.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Já mám hrozné štěstí, že jsem ty plnokrevníky jezdila v tréninku, a že "se bojíš cválat v pracovním tempu z kopce" tak nějak nikoho nezajímalo. A já zjistila, že to není sebevražda :-) Tak naštěstí a ku své velké radosti shledávám, že mám celkem posunutý práh paniky.
To ja prave nikdy nezazila :( Kdyz mi bylo nact, jezdila jsem tlacivou chovnou drezuracku v uplne placatem terenu. Pak studia (pauza) a az ted v dospelosti jsem zacala sedat na zvirata vys k krvi, teren kopcovity. A zamilovala jsem si je, kazdopadne nejsem zadny extra jezdec a probudila se ve me nějaká zodpovědnost za sebe a za (pujcene) kone
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Mám to stejně - nedávám psychicky. Takže když se necítím, klidně slezu. Protože si myslím, že vyděšený a ztuhlý jezdec toho ze sedla moc nevyřeší.
No já mám zkušenost, když jsem chtěla slezt z panikou zachvácené kobyly, tak to semnou při slejzání zabalila...já udělala bác, zhmoždila si bok a vytáhla ramena z "pantů" a pak jsem dva měsíce řešila slejzání z koně, de fakto za klusu...už jsme zase na svým, kobyla si to zapamatovala na první dobrou a já to pak řešila dlouho.
Takže jsem si řekla, že to byla hloupost slejzat, mohla jsem to projezdit...(já byla tenkrát na neschopence s tou embolií a nechtěla jsem se zrakvit, jsem si píchala Clexan)
To chapu. Slezani a nasledne nalezani je samozrejme osemetne. Ja slezam s predstihem, kdyz kone jeste dobre ovladam, ale cekam problem (vcera bychom nedali ten kopec dolu - on by ho nesesel krokem a ja bych ho zase neudrzela v pomalem klusu). Z panikariciho kone uz bych se dolu taky nepoustela.
Ted to po sobe ctu a vypada to, ze lezu z kone dolu kazde jezdeni :D Popravde se mi to stalo za posledni 2 roky asi potreti, plus parkat kvuli spadlemu biciku. Zvire je nastesti hodne a lze na nej pak normalne nasednout.
Uživatel s deaktivovaným účtem

akscha
napsal(a):
To ja prave nikdy nezazila :( Kdyz mi bylo nact, jezdila jsem tlacivou chovnou drezuracku v uplne placatem terenu. Pak studia (pauza) a az ted v dospelosti jsem zacala sedat na zvirata vys k krvi, teren kopcovity. A zamilovala jsem si je, kazdopadne nejsem zadny extra jezdec a probudila se ve me nějaká zodpovědnost za sebe a za (pujcene) kone
Dobře děláte.
Ti plnokrevníci, na kterých jsem se učila, byli rutinovaní dostiháci, kteří věděli, co se sluší a patří, takže jsem měla možnost si ty strachy odžít na koni, který nic nedělal, jen cválal v předepsaném tempu. Postupně, jak jsem se vyježďovala, mi dávali koníky, kteří ještě neuměli a nebo byli jinak složitější.
I tak jsem ale myslím celkem opatrná, "svého" plnokrevníka jezdím už skorem deset let, a už celkem vím, jak reaguje, jak ho zpracovat a případně uklidnit. Také už je trochu přiježděný, takže mám širší paletu možností, jak si se situací poradit.
A také slezu, pokud se mi okolnosti nelíbí. Asi před rokem jsme s kamarádkou jely na objevovací vyjížďku a zasekly se (já první samozřejmě) v místě, kde zleva bylo skalisko, zprava strom a pod ním sráz do potoka a před námi balvanitá moréna. Stáli jsme hlavou s kopce. A tehdy kůň řekl, že nikam couvat nebude. Dopředu to nešlo, otočit slušně se nešlo, za náma nervozní kůň kamarádky (ta naštěstí šla už v té chvíli pěšky). Musela jsem slézt na opačnou stranu (ke skále nebylo možno), koně ručně vycouvat (dopředu by si jistotně dolámal hnáty v těch balvanech), a pak jsme se otočily a zvolily jinou cestu. Také mám strach hlavně o koně. S tím strachem o koně souvisí i to, že kdybych já spadla a byla neschopna, tak on si klidně odejde pod nejbližší autobus, takže se celkem snažím nespadnout.
VeselaKopa

XXX.XXX.112.196
Já tedy chodím na procházky celkem ráda. Teď jsem nějakou dobu měla zdravotní pauzu (po pádu z koně) a mám pocit, že díky společným procházkám s kobylkou nějak stoupá moje jezdecké sebevědomí. Je to pro mě o důvěře, že se s kobylkou dohodneme. A taky, když jsem na zemi, nemůžu spadnout 😊
Uživatel s deaktivovaným účtem

Já jsem lenoch největší a představa chození pěšky (plus samostatné práce ze země), když mám jezdecké zvíře, je pro mě odpudivá. Stejně teď slézám na kamenitých místech, protože trochu pobolívají ťapičky, ale je to kruté :-)