any.lovehorseandcats
XXX.XXX.149.91
Zdravím všechny.
Můj dotaz není úplně dotaz, je to spíš na takové povídání. Chtěla jsem se zeptat v kolika letech, s jakými zkušenostmi jste si kupovali koně (ne kolik bylo koni a kolik měl zkušeností kůň, ale kolik bylo vám při jeho pořízení)?
Případně proč?
Měli jste znalosti předem nebo jste se učili až od koně?
XXX.XXX.168.148
20 let... zkušenosti:
Ohledně starání se, péče atd. vcelku obstojné znalosti.
Jezdecké znalosti: 0.
Koupila sem si ji v impulzu.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Jsem 25 let u koní a nikdy jsem vlastního zatím neměla. Pár "jako vlastních", ale rozhodoval/spolurozhodoval o nich vždycky někdo jiný :-)
A protože vím, co to obnáší, a mám přístup k "jako vlastnímu", hned tak se do vlastního nehrnu.
XXX.XXX.224.171
První vlastní v 35 letech,do té doby jen drndání bez jakéhokoliv systematického výcviku. Znalosti ohledně péče jsem měla paradoxně celkem slušné,ale doteď se pořád učím a vždycky mě něco překvapí.
Tím,že už mám děti dospělé,práci velmi slušnou,tak se nebojím,že bych musela jen tak prodávat koně dál...Pokud zdraví dovolí
Uživatel s deaktivovaným účtem
Bylo mi 30, byla jsem (a stále jsem) začátečník a vlastního jsem nechtěla, ale tak nějak tomu osud chtěl a tak jsem kobylu odkoupila.
KSm
XXX.XXX.121.33
Prvního a stálého koně jsem si pořídila ve 21 letech, jezdila jsem od malička a tušila jsem, co mě čeká. Ale stále jsou věci, které se učím a nechávám si poradit od zkušenějších, i když vlastní rozumná rozvaha mi nikdy neublížila a koníkovi pomohla.
Koupila jsem si klisnu, protože jsem si konečně mohla dovolit splnit si sen. Spolu jsme zatím 3 roky. :)
amet9
XXX.XXX.224.49
10 let u koni (se vsim, co tomu patri), 10 let pauza (skola, deti, ...) s prilezitostnym jezdenim a pak navrat ke konim v podobe vlastniho kone.
Uživatel s deaktivovaným účtem
any.lovehorseandcats
napsal(a):
Zdravím všechny.
Můj dotaz není úplně dotaz, je to spíš na takové povídání. Chtěla jsem se zeptat v kolika letech, s jakými zkušenostmi jste si kupovali koně (ne kolik bylo koni a kolik měl zkušeností kůň, ale kolik bylo vám při jeho pořízení)?
Případně proč?
Měli jste znalosti předem nebo jste se učili až od koně?
Pořídila jsem si koně ke čtyřicátým narozeninám na popud trenérky. Jezdila jsem od střední školy, ale vlastně pořád se považuji za pokročilého začátečníka.
XXX.XXX.42.114
Prvního koně jsem dostala od rodičů v cca jedenácti, nyní je mi skoro 40 a koně vlastním s malými přestávkami téměř 29 let.
První kůň to (bohužel) schytal se vším všudy, protože jsem neuměla NIC, ale absolutně NIC, byť jsem se cítila jako mistr světa, protože jsem jezdila už od mala. Sama jsem si prvního koně obsedla, sama jsem si ho i zatahala, ale když se na to zpětně podívám, byl to fakt chudák a pokusný králík se vším všudy. Naučil mě ale strašně hodně, ostatně tak, jako každý další kůň po něm.
XXX.XXX.177.16
Bylo mi 22. Předtím jsem 9 let rekreačně jezdila na koních cizích, kteří ale byli co do péče (a mojí citové závislosti) "jako vlastní". Tušila jsem tedy, do čeho jdu. Ke koupi mě vedlo to, že jsem se již nechtěla zodpovídat jinému člověku, chtěla jsem o koni rozhodovat sama a finančně to už bylo schůdné. Nyní mám koníka 5,5 roku a stále se mám hodně co učit - od něj i od trenérů.
XXX.XXX.45.91
Koně jsem si koupila ve 40. Vlastně jsem ho ani nechtěla, ale nějak k tomu došlo. Jezdit jsem začala ve 30, první tři roky intenzivně výuka v jezdecké škole, pak jsem měla pár koní pronajatých. Myslím, že to docela zvládáme, sice jsem se učila plno věcí za pochodu, ale docela to jde.
Spíš mě trápí, co dál. Koni je 20, takže na žádné velké ježdění to už není. Samozřejmě u mě dožije, to je bez debaty. Ale až už nebude, tak mi bude přes 50 a to mi přijde pozdě na koupi dalšího koně. Zase si zatím neumím představit, že bych byla úplně bez koní. No ale to už je asi jiná diskuze, jenom, že poslední dobou nad tím hodně přemýšlím.
XXX.XXX.224.171
bongani
napsal(a):
Koně jsem si koupila ve 40. Vlastně jsem ho ani nechtěla, ale nějak k tomu došlo. Jezdit jsem začala ve 30, první tři roky intenzivně výuka v jezdecké škole, pak jsem měla pár koní pronajatých. Myslím, že to docela zvládáme, sice jsem se učila plno věcí za pochodu, ale docela to jde.
Spíš mě trápí, co dál. Koni je 20, takže na žádné velké ježdění to už není. Samozřejmě u mě dožije, to je bez debaty. Ale až už nebude, tak mi bude přes 50 a to mi přijde pozdě na koupi dalšího koně. Zase si zatím neumím představit, že bych byla úplně bez koní. No ale to už je asi jiná diskuze, jenom, že poslední dobou nad tím hodně přemýšlím.
To jsme s mužem taky řešili...že v 50 budeme mít koně 20ti leté a co pak? Přestat nechceme,ani si to neumím představit (co dělají lidi ve volném čase,když nemají koně? ) ,
ale mám inspiraci,že znám i lidi po 50 i 60,co aktivně jezdí
Coudas
XXX.XXX.87.254
Jeee o tom já píšu ráda, ale nikdo to nechce číst 😁 Jelikož se ze mne před nedávnem stal zde oblíbený třicetletukoni, tak vlastně už vím vše a vše dělám nejlíp. U koní jsem od 11, vlastního jsme s našima koupili, když začal taťka aktivně jezdit, mně bylo 16. S tímto koníkem jsem bez 2 měsíců strávila celý jeho život, 21 let, a naučil mne úplně vše, co dnes umím, hlavně to, že když si myslím, že něco vím, tak to až tak úplně není, a musím zkoumat další a jiné možnosti. Už 4 roky nežije. K dnešku vlastním 11 koní, a prostě a jednosuše platí životní moudro Sokratovo "vím, že nic nevím". Ježdění jsem se vzdala, jednou za půl roku se zeptám, jestli mne, jeden z těch dvou pojízných koní, někdo sveze a jdem se projít, ale život bez koní si asi představit neumím. I když by byl 1000x jednodušší.
XXX.XXX.45.91
jesie
napsal(a):
To jsme s mužem taky řešili...že v 50 budeme mít koně 20ti leté a co pak? Přestat nechceme,ani si to neumím představit (co dělají lidi ve volném čase,když nemají koně? ) ,
ale mám inspiraci,že znám i lidi po 50 i 60,co aktivně jezdí
Tak copak ježdění, to by snad nebyl takový problém, ale asi se shodneme, že ježdění je při vlastnictví koně ta věc, na kterou je nejmíň času. :-) A co si budeme říkat, sil a energie ubývá a bude pořád náročnější řešit problémy a bolístky, shánět na Vánoce veterináře kvůli kolice, tahat pytle s krmením, rozčilovat se kvůli problémům s ustájením atd. Do toho už se mi asi nebude chtít. No ale pronajmout si koně od mladé holčiny a dohadovat se s ní asi taky ne. Ale uvidíme, to jenom občas jedu na tom svém miláčkovi na vyjížďku a hlavou se mi honí myšlenky.
Coudas
XXX.XXX.87.254
bongani
napsal(a):
Tak copak ježdění, to by snad nebyl takový problém, ale asi se shodneme, že ježdění je při vlastnictví koně ta věc, na kterou je nejmíň času. :-) A co si budeme říkat, sil a energie ubývá a bude pořád náročnější řešit problémy a bolístky, shánět na Vánoce veterináře kvůli kolice, tahat pytle s krmením, rozčilovat se kvůli problémům s ustájením atd. Do toho už se mi asi nebude chtít. No ale pronajmout si koně od mladé holčiny a dohadovat se s ní asi taky ne. Ale uvidíme, to jenom občas jedu na tom svém miláčkovi na vyjížďku a hlavou se mi honí myšlenky.
Ja myslím, že jak si na to "starání" člověk zvykne, tak to dá 🙂
Uživatel s deaktivovaným účtem
Ve 29ti. Proč? Celý svůj jezdecké život bylo mít koně můj sen, ale pragmaticky jsem to odmítala. V jednu chvíli to však paradoxně začalo dávat smysl. Je to rok a zatím to dává smysl furt, doufám, že bude pořád, i když se stát může cokoli. Že je pravý čas člověk pozná tak, že se nemá potřebu ptát.
A stále si stojím zatím, že mít koně není ani tolik o čase, jako hlavně o penězích. Na stání ve výběhu ještě žádná "herka" nechcípla, ale je důležité, kde ji stát necháme. Kvalitní služby něco stojí, lidská síla také. A na to musíme mít peníze, případně mít alternativy, pokud se něco pokaká.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Ve 29ti. Proč? Celý svůj jezdecké život bylo mít koně můj sen, ale pragmaticky jsem to odmítala. V jednu chvíli to však paradoxně začalo dávat smysl. Je to rok a zatím to dává smysl furt, doufám, že bude pořád, i když se stát může cokoli. Že je pravý čas člověk pozná tak, že se nemá potřebu ptát.
A stále si stojím zatím, že mít koně není ani tolik o čase, jako hlavně o penězích. Na stání ve výběhu ještě žádná "herka" nechcípla, ale je důležité, kde ji stát necháme. Kvalitní služby něco stojí, lidská síla také. A na to musíme mít peníze, případně mít alternativy, pokud se něco pokaká.
Tak tak. Raději nepočítat, co už jsem do vlastních koní nastrkala.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Tak tak. Raději nepočítat, co už jsem do vlastních koní nastrkala.
Ne, to nejde počítat. Je důležité vědět, že to utáhnu a ideálně s tím netrápit své okolí nebo v rámci mezí:)) ale jinak to neřešit.
Někdo cestuje, někdo sbírá známky, někdo má psy...atd. ja mám koně. A vedle toho žiju celkem normální život. Na dovolenou si zajedu, známé vídám, chlapce mám (ano, tolerantního velmi:)) a kobyla nestojí. Chce to najít ten životní balanc, ale jde to líp tím, že nejezdím závodně, že tak spolujsme:))
XXX.XXX.215.25
Od 8- mi let jezdím....a ve 20-ti letech životní kůň(5 let byla u soukromníka - kobylku jsem obsedala a pak odkoupila),dohromady jsme spolu už 18 let.....druhý kůň,nebo spíš pidikoník,kterého jsem si vždy přála,ve 31letech....a teď,ve 33 letech by se mi líbil ještě nějaký pěkný QH,ale to už mi doma nebylo schváleno
Obě kobylky mají jistotu,že u mě dožijí a nikdy je neprodám,i kdyby na chleba nebylo
XXX.XXX.77.98
Jezdím od 10. Naučila mě vše kamarádka a její táta, za práci v odchovně omladiny v hřebčíně. Až hodně pozdě jsem si uvědomila, že vše co se dělalo jak v maštali tak na vyjížďce mělo hluboký systém, důvod a koně fungovali. Začínala jsem jezdit na profi učiteli (ten na profilovce), pravidelné chody, bez lumpáren, sám se nesl, sám řešil, naučil mě věřit koni. Poté jsem vyfásla malého valacha po Rif du Madon, mohla jsem za ním přijet i jezdit kdykoli (sama do lesa bez mobilu, jak jinak v té době) a naučil mě nebát se, sedět v rovnováze a na koni nechrápat, ale rychle reagovat. Součástí toho že byl jako můj, mi bylo uloženo, že mám rozhodnout, kdy ho uspíme na věky (měl vrozenou deformitu nohy a brzy artrózu). Plus tábory v létě a co mi kdo půjčil pod zadek.
Vlastního koně bych si pravděpodobně nekoupila, protože holky z paneláku koně nemívaly a na ustájení jsem jako student na VŠ neměla. Koupil mi ho nějak po 20 bývalý přítel, který nedával situaci v JK, kde jsme jezdili jako zákazníci, že si mám s koněm dělat co chci:) a ne se nechat vydírat. Po rozchodu jsem průkaz vyměnila za autorská práva na ilustrace do učebnice :) Koni teď bylo 20 a jezdí na něm mé dítě.
Manžel má 7 letou furiosu a starouš jí asi brzy přestane stačit, tak před měsícem přibyla do stáda 7letá formule 1/1.
Mě bude brzy 40 a hodně mě zasáhla diskuze ve vlákně, kde Žofré napsala, že se vzdala koní protože už nemá sil :(. Manžel říká, že furiosa je jeho poslední kůň a když už nebude moct do sedla, bude jí zapřahat. Já mám v plánu zabezpečit pohodlné dožití valachovi. Formule nevím jak dlouho vydrží aktivní, má odběháno 5 sezon rovin. Ale plánuji jí jako mámu pro zmraženého Rif du Madona, že si jako reinkarnuji toho z dětství a budu doufat, že ho ujezdím...:)
Jinak od koní nic nechci, když mají chuť běhat, tak se svezu a když se jim nechce, tak žerou a chrápou ve výběhu.
XXX.XXX.77.98
Jo a abych odpověděla na otázku ze zadání. Zkušenosti jsem měla, jinak bych si na vlastním prvním koni rozbila hubu:) Nebyl zrovna vyhledávaným školním koněm...Byla jsem na úrovni, že jsem byla schopna vyjet ven sama se svým koněm a i když se něčeho lekl a ruplo mu v kouli,bezpečně jsem ho zastavila. Ty vlastní zkušenosti se člověku nehodí jen při samotném ježdění, ale hlavně při třídění "dobrých rad" od okolí. Pro mně byli největším šokem z vlastního koně ostatní majitelé :) Asi proto je mi tak fajn, od kdy máme koně doma.
Peťoš
XXX.XXX.98.173
Ahoj všem,
já se u koní pohyboval cca od 12-18 let velmi intenzivně, pak u nás koně zrušili a já začal chodit do zaměstnání, takže na koně nebyl čas. Nicméně vždycky když jsem se dostal ke koním, zjišťoval jsem, že pouto tam pořád je a to poměrně silný. Zhruba před 4 lety jsem se dostal znovu ke koním a do sedla a zjistil, že bez koní to v mém případě nepůjde. Začal jsem brouzdat po netu a zjišťovat za kolik, kde a jací koně se prodávají. Nakonec jsem před 2 lety zjistil, že přes pár vesnic od nás má kluk zhřebnou kobylu ČMB, a jelikož jsem měl vždy slabost pro chlaďásky, vozatajství a práci s koňma v lese, byla volba jasná. Byl jsem se podívat na kobylu, později i párkrát na hříbě, hřebce jsem taky znal, jelikož je z nedaleka. A tak jsem si v letošním březnu přivezl 11 měsíční kobylku ČMB a naložil si na bedra těžký kříž v podobě výcviku mladého koně.
Zkušenosti tam za ty roky jsou, i když do profíka mám ještě hodně daleko. Neustále se vzdělávám a mám okolo sebe dost lidí, kteří jsou schopni a ochotni poradit. Nicméně se určitě vyskytnou věci, který se budu učit postupem času společně s kobylou.
P.S. Možná jsem blázen, ale šťastnej.
Peťoš
XXX.XXX.98.173
Peťoš
napsal(a):
Ahoj všem,
já se u koní pohyboval cca od 12-18 let velmi intenzivně, pak u nás koně zrušili a já začal chodit do zaměstnání, takže na koně nebyl čas. Nicméně vždycky když jsem se dostal ke koním, zjišťoval jsem, že pouto tam pořád je a to poměrně silný. Zhruba před 4 lety jsem se dostal znovu ke koním a do sedla a zjistil, že bez koní to v mém případě nepůjde. Začal jsem brouzdat po netu a zjišťovat za kolik, kde a jací koně se prodávají. Nakonec jsem před 2 lety zjistil, že přes pár vesnic od nás má kluk zhřebnou kobylu ČMB, a jelikož jsem měl vždy slabost pro chlaďásky, vozatajství a práci s koňma v lese, byla volba jasná. Byl jsem se podívat na kobylu, později i párkrát na hříbě, hřebce jsem taky znal, jelikož je z nedaleka. A tak jsem si v letošním březnu přivezl 11 měsíční kobylku ČMB a naložil si na bedra těžký kříž v podobě výcviku mladého koně.
Zkušenosti tam za ty roky jsou, i když do profíka mám ještě hodně daleko. Neustále se vzdělávám a mám okolo sebe dost lidí, kteří jsou schopni a ochotni poradit. Nicméně se určitě vyskytnou věci, který se budu učit postupem času společně s kobylou.
P.S. Možná jsem blázen, ale šťastnej.
Pro doplnění: Momentálně je mi 28 let.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Pro Peťoš: prosím Vás ujistěte mně jen, že to hříbě nevychováváte v samotě. Že po těch zkušenostech, co jste kde nabyl, nevytváříte dalšího mladého asociála, který bude v samotě strádat a při případném zařazení do stáda se nebude chovat.
Mně je těch chlaďasů, huculů a jim podobných tak strašně líto, že jsou tak často obětí dvorečkového chovu v samotě.
A pokud to tak není, tak beru zpět a omlouvám se, ale já už mám tady těch neumětelů, co nerespektují zásadní koňské welfare, plné zuby. Takovým žádná kobyla do ruky nepatří.
Peťoš
XXX.XXX.98.173
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Pro Peťoš: prosím Vás ujistěte mně jen, že to hříbě nevychováváte v samotě. Že po těch zkušenostech, co jste kde nabyl, nevytváříte dalšího mladého asociála, který bude v samotě strádat a při případném zařazení do stáda se nebude chovat.
Mně je těch chlaďasů, huculů a jim podobných tak strašně líto, že jsou tak často obětí dvorečkového chovu v samotě.
A pokud to tak není, tak beru zpět a omlouvám se, ale já už mám tady těch neumětelů, co nerespektují zásadní koňské welfare, plné zuby. Takovým žádná kobyla do ruky nepatří.
Nemusíte mít obavy, byla to jedna z prvních záležitostí kterou jsem řešil. Je mi známo, že pro výchovu mladého koně je nutné jeho umístění do stáda, kde získává sociální návyky a částečně i zkušenosti. Jsem také zastáncem názoru, že chov jednoho koně o samotě je považován za psychické týrání, právě jelikož kůň je odjakživa stádové zvíře. Je umístěna ve společnosti dvou dalších koní, jedné kobyly v pokročilém věku a druhé mladé kobyly ve výcviku.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Peťoš
napsal(a):
Nemusíte mít obavy, byla to jedna z prvních záležitostí kterou jsem řešil. Je mi známo, že pro výchovu mladého koně je nutné jeho umístění do stáda, kde získává sociální návyky a částečně i zkušenosti. Jsem také zastáncem názoru, že chov jednoho koně o samotě je považován za psychické týrání, právě jelikož kůň je odjakživa stádové zvíře. Je umístěna ve společnosti dvou dalších koní, jedné kobyly v pokročilém věku a druhé mladé kobyly ve výcviku.
Tak pak super, ať Vám to jde 🙂
Uživatel s deaktivovaným účtem
Peťoš
napsal(a):
Nemusíte mít obavy, byla to jedna z prvních záležitostí kterou jsem řešil. Je mi známo, že pro výchovu mladého koně je nutné jeho umístění do stáda, kde získává sociální návyky a částečně i zkušenosti. Jsem také zastáncem názoru, že chov jednoho koně o samotě je považován za psychické týrání, právě jelikož kůň je odjakživa stádové zvíře. Je umístěna ve společnosti dvou dalších koní, jedné kobyly v pokročilém věku a druhé mladé kobyly ve výcviku.
To je značka ideál. Má kámošku na hraní i tetu, která bude vychovávat.