vycvikkone

XXX.XXX.27.178
Dobrý den, přátelé, přišla jsem s dotazem.
Mám mladého koně, který byl původně zatahán, já ho koupila a obsedla.
Byla jsem jsem a stále jsem lesojezdec, takže to není nic pěkného, ale doposud jsme jakž takž fungovali. Jezdíme od obsednutí (cca 9 měsíců) vyjížďky krok - klus - cval. Na jízdárně jen krokujeme a klušeme, ve cvalu se mi na kruhu s jezdcem na jízdárně zatím neusnese a ani neumím naučit korektně pobídku do cvalu (venku reaguje na hlasový povel).
Posledních pár týdnů mi ale přijde, že naše komunikace zadrhává a já si uvědomuji svoje chyby - jezdím hodně za hubu, kůň není naohybaný, není tak zvyklý na reakci na přenos váhy. Takže by nám neuškodili tréninky.
Mám koně ve stáji, kde je i dobrá trenérka. Bavila jsem se s ní o tom všem (ví, jak jezdím, dříve jsme chodila na její školní koně) a ona mi řekla, že nejefektivnější a vlastně ve výsledku nejlevnější je, že by si vzala koně do výcviku (v naší stáji, nešlo by o změnu místa) do výcviku aspoň na měsíc a já bych mezi tím chodila ideálně dvakrát týdně na její školní koně...
Oba ona dostala mě a mého koně do stejné fáze a pak se to dalo spojit a dále udržovat a rozvíjet, že jde jen velmi špatně učit koně a jezdce zároveň.
Jsem na vážkách. Vím, že má pravdu, ale ta částka, kterou bych za celou tuhle srandu dala, opravdu není malá.
Vím, že mi to neřekla proto, aby ze mně vyrazila peníze, znám její práci a nemám důvod pochybovat o její pravdě. Ale prostě finance jsou finance, ne že bych je teď neměla, ale vím, že mi budou chybět.
Šli byste takto do toho?
Říká, že za naší současné situace je trénink jednou týdně víceméně vyhozenými penězi.
Jaká je Vaše zkušenost?
Stále váhám a hledám ideální řešení, ale prostě nejsem oslíčku otřes se...
Vřelý dík za jakýkoli náhled.
Uživatel s deaktivovaným účtem

No, neberte to ode mě vůbec za bernou minci, ale já budu zanedlouho v podobné situaci, ale svého koně nikomu svěřovat prostě nechci a chci jít přesně tou cestou, co nikdo nedoporučuje a sice, že se budeme oba učit spolu pod trenérem. Já nikam nespěchám, nepotřebuji to mít za měsíc hotovo, takže mi stačí se posouvat malými krůčky a těšit se z dílčích úspěchů. Nejsem úplný nejezdec a jsem dost vycvičená svojí druhou kobylou, takže věřím, že to zvládnu.
Zauvažovala bych nad hodinami na tom svém koni pod jejím vedením. Zkušený trenér si poradí s mladým koněm i méně zkušeným jezdcem. Může stačit pár lekcí, které vás přenesou dál a pak můžete zase pokračovat sama. Navíc výhoda toho, že ona si může na koně sednout a poopravit či ukázat co je třeba.
Vy ušetříte peníze za lekce na jejich koních.
Její koncept může trvat velmi dlouho, co to je než se dostanete s koněm na stejnou úroveň?
Pokud koně neuvažujete v brzké době do sportu, je pro mě společná cesta koně a jeho jezdce logičtější. Projdete si výcvikem a vším spolu, byť pomaleji. Vždyť to je právě na tom to pěkné.
Coudas

XXX.XXX.87.254
Eljan/xanti, proč máte potřebu cpát noričku na úroveň drezuráka? Chcete sportovat? Co je špatnýho na lesoježdění na povely na hlas a vypustit jízdárnu, koně naohýbat na vyjížďkách, pomalu, v klidu, dle své představy. A když se tady stále oháníte Strašidlem Horsmenshipu, nebude třeba vrátit se na zem a vyřešit mateřskou školku?
Já to mám jako Efe...mladého KWPN jsme si vypiplali,pošetřili a obsedla jsem si ho sama,teď jezdíme už 3 měsíc pod drezurním trenérem...Nejsem začátečník,ale samozřejmě nejsem profík a chyb dělám dost.
Nepřijde mi,že by z toho kůň byl nějak špatný. Chápu,že se budeme posouvat tímhle stylem pomalu,ale taky nepospíchám,baví mě to,těším se na každý trénink...
Takže já to vyřešila trenérem,který byl ochotný nás trénovat oba
Uživatel s deaktivovaným účtem

Hlavně tedy je velmi důležité, abyste s trenérem jaksi vnitřně souzněla, co se týká vůbec přístupu ke koni, metodám výcviku atd. Prostě neprominout ani maličkosti, které by dělal na koni nebo na mně a se kterými, byť trochu, nesouhlasím. Jo, je složitý takovýho najít.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Já jsem vlastně nikdy nic zajímavého na školních koních nedělala. Nic, co by mě posouvalo dál.
Vždycky jsem se posouvala se "svým" koněm, který v té době vždy uměl jen to, co jsem uměla já sama.
Ale mě vlastně nikdy nabídka jezdit na schopném koni tak, aby mě ten kůň něco naučil, nepotkala. Jezdila jsem na takových koních, ale zpravidla v nějakém oddílu při hromadném výcviku, kde se vše přizpůsobovalo tomu nejhůře jezdícímu.
Také sama z pohledu člověka, který má na starosti remontu se začátečníkem nevidím na téhle kombinaci v zásadě nic špatného, pokud mám na tu dvojici čas a oba jsou standardně vnímající bytosti. S tím se dá dělat spousta bezva věcí.
Taky když mi přijela jedna cvičitelka na zkoušku, tak mě nechala jezdit půl hodiny krokem na velkém kruhu a jen a pouze mi rovnala sed. Na to ten kůň fakt nic umět nepotřebuje. Sice mě to nikam neposunulo, protože cvičitelka prohlásila, že takto budu jezdit krokem ještě dlouho, protože sedím tak a onak, a já jsem cvičitelku změnila, ale takto se dá rozhodně začít a není to vůbec na škodu (vyměnila jsem za cvičitelku, která mě nechala na první lekci i zaklusat ).
Nehledě na to, že vaše cvičitelka bude určitě používat pomůcky trochu jinak než vy. A kůň bude muset zpracovávat dva lidi s rozdílnou komunikací. Ne, že by to kůň nezvládl, ale vlastně to není cíl. Cíl je přece dobré ježdění pro vás i koně, jak se k němu dojde, je otázka přístupu a je rozhodně více dobrých cest, které vedou do Říma (no a i nějaké ty špatné, které ovšem eliminujete tím trenérem).
Za mňa je tu ešte tretia možnosť, jazdiť pod trénerom na školských koňoch a následne pod trénerom na svojom koni. Na tých prijazdených sa jazdec naučí používať korektné pomôcky, ktoré následne môže aplikovať na toho svojho. Iste, rýchlejšia cesta bude, keď trénerka toho mladého prijazdí, na to základné lesojazdenie môže mať za dva mesiace hotovo.