hobbyrider
XXX.XXX.255.188
Dobrý den,
jdu se Vám sem svěřit a vlastně i požádat o radu. Jezdila jsem od svých 10 let do 15 let. S nástupem na střední školu jsem musela přestat kvůli nedostatku času. Nyní, o 7 let později jsem se rozhodla znovu začít, jelikož tento sport miluji. Nechtěla jsem už ale na ranč, protože vztahy na rančích asi všichni známe. Chodím proto ke koním k soukromníkovi. Jeho koně ale několik let nic nedělali, a tak vlastně začínáme spolu tak nějak od znovu - pracujeme spolu ze země, chodíme na procházky na ruce. Pán má ale ještě jednoho koně, který pravidelně jezdí ven a nabídl mi, že se na něm můžu svézt. Strašně moc bych chtěla, ale mám strach, že jsem to všechno za ty roky zapomněla. Nikdy jsem si v jízdě na koni nevěřila, jelikož mě trenérky a holky na rančích vždy ztrapňovaly, že jezdit neumím, že mi to nejde a že se to nikdy nenaučím. Mám proto v tomhle sebevědomí úplně na nule a sama si v jízdě na koni absolutně nevěřím. Koně jsem dokázala zvládnout v kroku, klusu a cvalu a párkrát jsem si i skočila nějaký ten skok. Ale teď, díky ponižování z minula, mám opravdu strach na toho koně vlézt. Má se mnou totiž jet majitel toho koníka a já se bojím, že ode mě bude očekávat kdo ví jaké výkony, nebo že se prostě ztrapním a budu vypadat jako úplný začátečník - 7 let je prostě dlouhá doba. Co byste na mém místě dělali vy? Má někdo podobnou zkušenost? Díky za rady a odpovědi ..
XXX.XXX.217.242
7 let není nic hrozného, sama jsem se vracela po delší době a hned velmi velmi akčně. Posadili mě a řekni, naklusej, nacválej, skoč. A bylo.
Buď si zaplať vyjížďku, i kdyby jen krokovou v nějaké stáji kde jsou zkušení lidi a koně a zbav se obav, jedna jízda bude nejspíš stačit. Nikdo tě určitě shazovat nebude.
Nebo si sedni na toho koně od pána někde tam u vás v ohradě na chvilku u stájí a pojezdi nakolik se cítíš.
Uživatel s deaktivovaným účtem
A nebo prostě majiteli koně řekněte, jak se cítíte, a z čeho máte obavy. Třeba si nabídku rozmyslí a bude vyřešeno. A nebo naopak řekne, že se nemáte čeho bát a bude s tím počítat a pomůže vám, a všechno půjde jako po másle. Třeba se těší, že získá druhého jezdce na toho koníka a nebo že mu budete pomáhat jezdecky s dalšími koňmi.
A mimochodem, žádost o vyzkoušení koně v ohrazeném prostoru je rozhodně na místě, a já bych na neznámého koně rovnou ven jen tak nesedla.
Takový ochotný soukromník je k nezaplacení a mám za to, že by mezi vámi mělo být jasno a panovat důvěra
JanaJanaJanaJana
XXX.XXX.27.178
Hrozně byste chtěla, ale nevěříte si - musíte hned? Ten kůň už tam déle stát nebude? Tak začněte jezdit v ohrazeném prostoru s vodičem, pak sama a až se budete cítit ok v ohrazeném prostoru ve všech chodech, nebo alespoň v kroku a v klusu, tak vyjet na tom nejklidnějším ze všech koní na krokovku v doprovodu někoho dalšího (což evidentně máte jako možnost).
Nechápu, proč se pasujete někam, na co se necítíte, děláte si tlaky sama sobě. Přece nemáte kam spěchat a něco někomu dokazovat. A pokud se zase chcete dostávat jezdecky do formy a máte pocit, že by to na Vás samotnou bylo moc, pořiďte si trpělivého trenéra, alespoň jednou za čas a nechte si dávat "domácí úkoly".
Jste dospělá žena, tak moc nerozumím tomu, proč nedáte na pocit a na své schopnosti, které byste měla již znát. Koně nejsou zas tak bezpečný sport, aby ho člověk dělal bez rozmyslu.
XXX.XXX.217.242
Zase jízda na koni se nezapomíná, a pokud už byla pokročilejší, čili vycválaná a samostatnější jezdec, tak bych se toho nebála. Klidně s někým kdo jí vezme koně na vodítko nebo lonž. Když se bude nahoře bát tak ví, že je lepší zůstat na zemi. Nebo si prostě zaplatit pár kondičních jízd v nějaké solidní stáji.
A hodně taky udělá důvěra v toho koně. Čili nějaký kliďas co se na něm dá dříví štípat.
XXX.XXX.174.63
hobbyrider
napsal(a):
Dobrý den,
jdu se Vám sem svěřit a vlastně i požádat o radu. Jezdila jsem od svých 10 let do 15 let. S nástupem na střední školu jsem musela přestat kvůli nedostatku času. Nyní, o 7 let později jsem se rozhodla znovu začít, jelikož tento sport miluji. Nechtěla jsem už ale na ranč, protože vztahy na rančích asi všichni známe. Chodím proto ke koním k soukromníkovi. Jeho koně ale několik let nic nedělali, a tak vlastně začínáme spolu tak nějak od znovu - pracujeme spolu ze země, chodíme na procházky na ruce. Pán má ale ještě jednoho koně, který pravidelně jezdí ven a nabídl mi, že se na něm můžu svézt. Strašně moc bych chtěla, ale mám strach, že jsem to všechno za ty roky zapomněla. Nikdy jsem si v jízdě na koni nevěřila, jelikož mě trenérky a holky na rančích vždy ztrapňovaly, že jezdit neumím, že mi to nejde a že se to nikdy nenaučím. Mám proto v tomhle sebevědomí úplně na nule a sama si v jízdě na koni absolutně nevěřím. Koně jsem dokázala zvládnout v kroku, klusu a cvalu a párkrát jsem si i skočila nějaký ten skok. Ale teď, díky ponižování z minula, mám opravdu strach na toho koně vlézt. Má se mnou totiž jet majitel toho koníka a já se bojím, že ode mě bude očekávat kdo ví jaké výkony, nebo že se prostě ztrapním a budu vypadat jako úplný začátečník - 7 let je prostě dlouhá doba. Co byste na mém místě dělali vy? Má někdo podobnou zkušenost? Díky za rady a odpovědi ..
Není mi to celé jasné.
Vztahy na rančích.No vzhledem k tomu že ranč je dnes každý hnojný dvorek ,máte tedy dojem,že na něčem ,co si říká třeba jízdárna ,budou vztahy lepší ?
Koně soukromníka několik let nic nedělali. Proč? Jsou staří,není čas a co dělali ,když ještě dělali? Vy se kolem nich nějak po svém , motáte po zemi . Se svolením majitele.
Je tam i kůň jeden,co chodí , "jezdí" , pravidelně ven .Ale asi nechodí sám,ne? Má jezdce.
Není mi jasné ,proč tomu pánovi normálně neřeknete,jak se věci mají.
Že se bojíte a nic moc extra neumíte .Na tom není nic špatného a člověk hned ví,na čem je. Není ostuda si nebýt jistý,není ostuda neumět .
Než když připochodují zdatné hrdinky,co tvrdí,jak na táboře byly nejvíc jezdkyně.Samozřejmě ve všech chodech .Vodily vyjížďky ,a tak. A ve finále s nimi kůň nakluše nebo zaskočí ,ony se skorem hrůzou počurají a už nikdy nepřijdou
XXX.XXX.245.26
já bych mu to řekla, že máš strach po takové době. a určitě bych prvně vyzkoušela koníka a jízdu v ohraničeném prostoru
XXX.XXX.110.178
Odkud jste?
XXX.XXX.227.49
Urcite se nebojte, vsak neni treba hned cvalat. Staci se ze zacatku motat nekde kolem v kroku a zbytek prijde sam.
Ja jsem se vracela po deseti letech. Zacala jsem dochazet na ranch a platit si vyjizdky po lese. Prvni vyjizdka byla takova dost nejista a jenom krokem, druha uz ve vsech chodech. Vratilo se mi vsechno hodne rychle. O tri mesice pozdeji jsem si tam privedla uz vlastniho kone.