Lenysu

XXX.XXX.111.144
Ahojte všichni.
ráda bych se zeptala těch, co mají plnokrevníka, kterého koupili po dostihové kariéře.
Jací koně jsou a jak dlouho trvalo, než "si uvědomili", že už netrénují a můžou být v klidu? :-)
Ptám se proto, že mám možnost koupit kobču, která ještě před měsícem běhala, ale letos nic nezaběhla, tak se majitelé rozhodli ji prodat. Je 6 letá a ve svých 3 a 4 letech běhala slušně i v zahraničí.
Kobča vypadá hodná, když jsem na ni jezdila, tak hodná, ale je v ní cítít to chtění, ten plnokrevník, prostě není to mouchy sežerte si mě. jezdí na nich i v tréninku holkyy, kterýám je 15 let, jezdí a trénují i v lese, i na dráze, holčina jedna s ní občas jde na jízdárnu, skočí s ní i překážku, takže takto se to jeví, že je to v pohodě.
Jezdím 20 let, v mládí jsem jezdila i v dostihové stáji a měla jsem i sama kobylu plnokrevníka, ale ta už x let jezdila rekreačně, nebrala jsem ji hned z dostihu.
jaké máte zkušenosti? Stejně, kde končí všichni ti koně z dostihu? myslím, že stejně skončí na rekreační ježdění a jsou z nich super partácim:-)
Jak dlouho trvalo, než se Vám koník prostě sklidnil? :-)
Samozřejmě, že kobča nebude mít tolik krmení, co má ted, bude normálně na pastvinách ve smíšeném stádu, budeme chodit na vyjíždky, ale taky nebude mít práci úplně denně, jak je zvyklá ted. Ale bude zase venku na pastvinách a na noc, nebo na den v boxe ( dle ročního období.
Budu ráda za vaše zkušenosti.
děkuju :-)
Je to kůň od koně. Někteří víc flegmatičtí vypnou hned, jiní potřebují i půl roku a rozumné zacházení. Budete si s tím umět poradit? Nebo budete mít někoho zkušeného vedle sebe? Vhodné zázemí?
Pokud víc váháte, sáhněte po něčem klidnějším hned. Koní všude plno.
https://www.facebook.com/groups/825646620825770
Uživatel s deaktivovaným účtem

Po dvou letech mu to v hlavě přeplo. A to byl předtím už rok a půl na rekonvalescenci po úraze neježděný jen na seně. Po přeježdění šel i pár neregistrovaných dostihů, naprosto v klidu a v pohodě.
Kobyla se nepřepla nikdy, a to jsme ji kupovali už z několikaletého rekre ježdění (nějaká dívenka s ní cajdala po lese, čili žádná cílená redrezura se nekonala).
Ale hodně záleží na tom, jaké máte na toho koně nároky. Já jsem chtěla, aby mi na loukách byl třeba schopný se pást, aby nespěchal za koňmi, aby byl schopný držet tempo, které určím, i když mu ostatní koně utečou, a aby se mi nepřetahoval o otěž, a podobné psychicky náročné úkony. Pokud budete jezdit ven převážně sama nebo ze špice, nebudete koně cíleně přiježďovat na sed a upravovat reakci na ruku, asi nebudete mít tolik práce.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.24.186
kallisto
napsal(a):
Je to kůň od koně. Někteří víc flegmatičtí vypnou hned, jiní potřebují i půl roku a rozumné zacházení. Budete si s tím umět poradit? Nebo budete mít někoho zkušeného vedle sebe? Vhodné zázemí?
Pokud víc váháte, sáhněte po něčem klidnějším hned. Koní všude plno.
https://www.facebook.com/groups/825646620825770
Taky záleží z jaky stáje kůň jde. Nevím jak kde to funguje teď ale dřív uměli základní jizdarnu a klidny vychajdy snad jen vanovci. Urcite bude vic staji ktere plnase i trosku zkultivuji. Ale z rovinek to asi bude horsi jak ze steeplu.
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Taky záleží z jaky stáje kůň jde. Nevím jak kde to funguje teď ale dřív uměli základní jizdarnu a klidny vychajdy snad jen vanovci. Urcite bude vic staji ktere plnase i trosku zkultivuji. Ale z rovinek to asi bude horsi jak ze steeplu.
Tak já mám v sousední vsi malochovatele A1/1. Pán si i v 70 letech práce jezdí sám (mladší si zve jen na obsedání a jasně že do dostihů). Koně po něm jsou opravdu normální. Tak jako kdysi, že kůň v neděli běžel a po neúspěchu byl v pondělí normálně na vyjížďce v JK s dorostem. Ana parkury či military se přeučil za pár měsíců.
Spíš je důležité aby byl budoucí jezdec dostatečně klidný. Když si koník poskočí, aby ho hned v úleku netahal otěžemi zpátky. To totiž u dostiháků znamená "start potvrzen" - jak tu nedávno kdosi vtipně poznamenal.
Více bych se soustředila na schopnosti jezdce - na jeho klid a rovnováhu.
A1/1 není pro každého v tom smyslu, že třeba já jak už jsem nemocná a v letech, tak bych do něj nešla. Prostě už nemám takové reflexy a taky už nejezdím dobře (vím že mám záda nakřivo a často už s tělem neudělám to co bych potřebovala atd.). No tak ke mě už jen starší klidný kůň, salámista.
Prostě musíte dát na to jak se na té kobyle cítíte Vy sama. Jestli jsou to jen lehké obavy z reakcí neznámého koně, nebo víc až strach.
Nemyslím,že by volblut z dostihů byl nutně neovladatelné ,vybzíkané torpédo
Prostě má trošku jinak nastavené vedení
Píšete,že jste jezdila a volblutku už měla,tak tyhle koně tak nějak chápete ,ne? Dokážete dát kobyle psychickou podporu a víru,že s vámi může cokoli a kamkoli ,a vy víte ,co děláte ?
Nevyděsí vás,že se případně rozběhne a zvládnete své tělo a emoce ,abyste jí dokázala v klidu usměrnit?
Jestli jste na ní jezdila tak už víte,jestli je vám sympatická a sednete si ,nebo je tam nějaké "ale"
Jste schopná jí uklidňovat a zpomalovat a navykat na rekre režim ? Třeba chozením na vyjížďky bez rychlého tempa.
Zkuste si to promyslet a zhodnotit vaše pocity a schopnosti .Za mě lepší normálně vychovaný volblut z dráhy ,než nějaký zpackaný jedináček ze dvorečka
Souhlas se vším, co bylo napsáno.
Osboní zkušenost, mám formuli přímo z dráhy. Ráno ještě trénovala, druhý den jela se mnou ven. 6 let rovin, do terénu nejezdila, jízdárnu asi neviděla. V tréningu jí jezdil chlap. Krom písku a dostihového trávníku neznala jiný povrch. Na fotkách z padoku z dostihů vždy někoho vláčila na hlavě s šíleným výrazem v očích. A vůbec to není nervózní zvíře. Je veliký rozdíl mezi nervózní a snadno vzrušivý na podnět. Takže neuvažuji ve smyslu, že by se kobyla měla uklidnit. Je to jen o tom, co dostane za podnět. Ještě nikdy jsem nejezdila koně, co by se nechal mým snažením tak snadno uklidnit. Stejně rychle jako jí lze vytočit do ajfru, jí lze i vypnout. Stačí vědět jak a rychle to udělat. Pořád je ale ready reagovat, a proto mě baví a proto jsem vždy chtěla koně z dostihů. Ve výsledku je mnohem líp jezditelná jako můj starý valach, který má na vše svůj názor a nervózní opravdu je.
Už jsem měla koule i na to, nechat jí profrčet po strništi :) Trochu jsem se opotila víc než je zvykem :) a byla pak i v lese živější. Ale cestou domů se nám vyskládaly děti z MŠ na louce kde máme cílovou rovinu směrem domů (ano, cválám i směrem domů, protože to mám ráda a na krokovky mám starouše), tleskaly že "jé koník, přidej!" a během několika sekund jsme doladily i klidný krok na volné otěži. A nedělo se nic jiného, než že jsem si to v hlavě přenastavila já. Tohle zvíře bych nevyměnila ani za naježděného drezuráka za půl mega.