Změna chování po změně majitele

Děkuji za odpověď :)

Samozřejmě tohle všechno si předem rozmysleli a celkově byli dost ,, připraveni,,. Ale samozřejmě osobní zkušenost,na tu se člověk nepřipraví,to si musí zažít.

Taky si myslím,že je to problém hlavně s autoritou.

Když přijedu na návštěvu,tak je to zase ten kůň jakého znám a snažím se jim pomoct a ukázat jim jak k němu přistupovat. To ale bohužel neřeší ten problém, který nastane vždy po mém odjezdu.
Na druhou stranu mě zaráží,že pokud by to byl opravdu problém v autoritě,kdy teda u začátečníka převládá spíš strach,tak proč se takhle chová i k té zkušené paní, která se ho opravdu nebojí a naopak si ho velmi oblíbila.

Kůň se bude chovat, tak jak se mu dovolí. 6 lety kůň je furt mladoch, co klidně rád zkusí jestli a jak různé hranice fungují (manipulace v boxe, venku, chování při krmení, jednoduše vodění).

Pokud jsou dotycni začátečníci, děvčata neberu jako zkušené už vůbec. Tak je to jen výsledek, jinak to dopadnout ani nemůže. Slečny chodili k oddílovým koním, většinou starší a rozumní pardalove, kteří moc nenaučí jak se správně chovat, aby kůň nepřekračoval hranice.

Vaše chyba to vyloženě není, ale taková zvlčeni v novém prostředí se začátečníky je ocekavatelne.

Každý kůň je osobnost, školní koně jsou z logiky věci větší kliďasove, co je nic moc nerozhodí. Citlivý kůň bude prostě ve stresu "zlobit", resp spíš si zase hledat svoje jistoty, které zjišťuje právě tím překračováním hranic.
Stres může být jen z nového prostredi, nový lidi,...AA je na dotyčné osobě, jestli ho přesvědčení, že člověk je tu ve vedení nebo zvítězí kůň a je malér. Třeba jen u běžného vodění, že se udržují pravidla (a nebo ne).

Bobřís1605 napsal(a):
Děkuji za odpověď :)

Samozřejmě tohle všechno si předem rozmysleli a celkově byli dost ,, připraveni,,. Ale samozřejmě osobní zkušenost,na tu se člověk nepřipraví,to si musí zažít.

Taky si myslím,že je to problém hlavně s autoritou.

Když přijedu na návštěvu,tak je to zase ten kůň jakého znám a snažím se jim pomoct a ukázat jim jak k němu přistupovat. To ale bohužel neřeší ten problém, který nastane vždy po mém odjezdu.
Na druhou stranu mě zaráží,že pokud by to byl opravdu problém v autoritě,kdy teda u začátečníka převládá spíš strach,tak proč se takhle chová i k té zkušené paní, která se ho opravdu nebojí a naopak si ho velmi oblíbila.

Neříkám, že si to nerozmysleli a je vidět, že nic nenechali náhodě a to je dobře, ale vlastnictví koně prostě člověk musí zažít, to je vždy úplně jiné, než si to člověk vysní, a to i když je u koní roky bez vlastního zvířete. Vždy je to náraz a tady je to ještě umocněno tím začátečnictvím.

Když to zkusí na 3 ženský ze čtyř a projde mu to, tak to zkusí i na tu čtvrtou. Jednoduché. Ta čtvrtá by to ale měla být schopná zarazit, pokud tohle nedovede, tak bych trochu pochybovala o hloubce její kompetentnosti a jestli to, co o ní navykládali, je vůbec pravda.

Vemte jed na to, že problém je především v autorit/zkušenosti a mladosti a typu koně.

proč se takhle chová i k té zkušené paní, která se ho opravdu nebojí a naopak si ho velmi oblíbila

Protože ji testuje také. Až si to "vyříkají", bude se k ní chovat slušně. Paní to může trvat déle, protože je právě třeba starší, a nebo úplně stačí, že ví, co takový kůň dokáže.

Muž, který je naivně nevědomý, myslí si, že koník je "hodný", a podle toho nenuceně jedná, a zřejmě má všeobecně větší autoritu, může mít u koně lepší odezvu. Také je možné, že holky se kolem koně motají víc, a víc ho "otravují", zatímco dotyčný chlap se mihne kolem jen s jasnými požadavky, po jejichž splnění zase zmizí, což kůň uznává spíš, než projevy nekonečné lásky

Bobřís1605 napsal(a):
Krásný den,

měla bych dotaz a třeba někoho napadne, čím by to mohlo být.

Měla jsem dva koně,kobylu CT (21 let) a valacha kříženec norika (6 let).
Valacha jsem měla od hříběte.
Trochu se u mě změnila situace a nakonec jsem kobylu prodala a valach putoval s ní do pronájmu.
Nemohlo to dopadnout lépe, protože jsou u skvělých lidí,se kterými jsem prakticky každý den v kontaktu, jezdím je navštěvovat. I oni byli u nás asi na pěti návštěvách ještě před odvozem,aby jsme si všichni byli jistí jestli je to tak správně.
Teď k věci. Jsou tam teprve měsíc, takže chápu,že si na sebe všichni ještě zvykají,ale valach celkem dost razantně změnil svoje chování a začal být vůči novým majitelům přísnější.
Největší problém je u paní a dvou holek (11let) u pána je vše bez problémů.
Je to tedy hlavně u žrádla,kdy dává uši dozadu a snaží se po nich chňapnout. Problém nastává i když po něm něco chtějí, třeba aby ustoupil. Při procházce se už dvakrát stalo,že se jim valach vytrhl z vodítka a šel se prostě proběhnout.
Měli i problém s tím,aby jim dával nohy,po mé návštěvě kdy jsem jim ukázala,že s koněm žádné problémy nemám už nohy zase dává.
Já osobně si myslím,že je to pro něj velká změna,ale na druhou stranu já u něj nikdy takové chování nezažila a tím pádem vlastně ani nevím jak jim poradit.
Pochopitelně se bojí hlavně o děti.
Nutno ještě říci, že koně si pořizovali hlavně pro holky, kteří doteď jezdili v oddíle a měli v pronájmu dobromady jednoho koně. Pro rodiče je tím pádem vše nové a vše se musí učit za chodu. Každopádně každý den k nim dochází starší paní, která celý život měla koně, jezdecký oddíl a je to teprve tři roky zpátky,kdy to všechno nechala.

Já už si připadám trochu divně. Dávala jsem dva koně určitého chování a teď to vlastně vypadá,jako kdybych na ně nahrála nějakou habaďuru.
Je mi líto,že to pro ně není tak ,, růžové ,, jak si představovali,ale rozhodně se k tomu staví zodpovědně a všechny problémy chtějí řešit.

Vlastně ani nevím na co se ptám, možná jestli někoho nenapadá proč valach takhle otočil, zároveň nějaká rada,jak se k tomu mají postavit.

Předem děkuji všem za odpovědi a ať vám koníci jdou

Je dobře,že se noví lidé snaží a taky,že vaše rady poslouchají .A pomalu si s koněm na sebe zvykají .Ono si to sedne ,když si dají říct.
Není to ni neobvyklého ,že se koně jinde chovají jinak.
Prodala jsem kobylu,hodnou ,12ti letou, školní .Nové majitelky celkem nemožná matka s dcerou.Jezdily k nám nám na ní,dva roky .
Věděly ,jak je kobyla menežovaná,jak se chová ,jak je vedená.A že je plnokrevná
Podpisem smlouvy se dámy staly odbornicemi ,totálními .V novém ustájku najely kobyle svůj režim ,který měly za dokonalý a přirozený.To, jak žila u nás, bylo zastaralé a špatné.
OK ,ale musíte vědět jak, a měnit návyky pomalu. A ne ze dne na den.
Ve výsledku s nimi kobyla odmítla chodit na vyjížďky a vůbec ,dělo se jen to,co sama chtěla.A dvě připosr... hlupaně všude řešili.že koupily špatnou kobylu zkaženou,divokou,šílenou a nezvladatelnou.
Jenže u nás pořád chodila i s pytloidní dcerou a nakonec i rozklepanou matkou, bez problému. Takže jsem si mohla být jistá,že já problem neprodala,ale vytvořily si ho samy,svou omezeností.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
proč se takhle chová i k té zkušené paní, která se ho opravdu nebojí a naopak si ho velmi oblíbila

Protože ji testuje také. Až si to "vyříkají", bude se k ní chovat slušně. Paní to může trvat déle, protože je právě třeba starší, a nebo úplně stačí, že ví, co takový kůň dokáže.

Muž, který je naivně nevědomý, myslí si, že koník je "hodný", a podle toho nenuceně jedná, a zřejmě má všeobecně větší autoritu, může mít u koně lepší odezvu. Také je možné, že holky se kolem koně motají víc, a víc ho "otravují", zatímco dotyčný chlap se mihne kolem jen s jasnými požadavky, po jejichž splnění zase zmizí, což kůň uznává spíš, než projevy nekonečné lásky

Tak to jste vystihla naprosto přesně. Holky mají potřebu je ňuchňat a tzv. polidšťovat. Naštěstí rodiče si jsou přístupu děvčat vědomi a i s trenérkou je vedou tím správným směrem.

Bobřís1605 napsal(a):
Tak to jste vystihla naprosto přesně. Holky mají potřebu je ňuchňat a tzv. polidšťovat. Naštěstí rodiče si jsou přístupu děvčat vědomi a i s trenérkou je vedou tím správným směrem.

Můžete jim poradit jednu knihu - jmenuje se "Strašidlo jménem horsemanship" a je od Václava Bořánka.
Tam je konkrétně všechno tohle vysvětleno do mrtě.
Že většina koní není zvědavá na věčné ohmatávání a oblejzání .D že pro koně jsou dost často čitelnější chlapi než ženský, jelikož prostě jednaní přímočařeji...je to takový vhled, který by jim mohl dost pomoci + je tam celkem dost zajímavých cvičení, které by jim dost určitě prospěly taky.

zkouší no, to není vaše chyba. je fajn, že si nechají poradit. tak si to snad sedne a bude to dobré.vy si nic nevyčítejte

Všechno už tu bylo řečeno, ale v zásadě se nejedná o nic vzácného... prostě koně šli k méně zkušeným majitelům a zjistili, že jim to ho projde víc než u Vás. Teď je na nových majitelích, aby se s tím "poprali", ale bez pomoci a nějakého "samostudia" to půjde těžko.

Předpokládám, že nemožná matka s dcerou k vám dva roky nejezdily z dobroty vašeho serdce, ale jako placenky, na školní koně.To jsou vztahy trochu jinak,málokdo placenku sundá ze svého koně, když mu nese koruny, nebo jí sděluje, že je nemožná, aby už nepřijela. Někde ale je při dlouhodobé /dva roky?/ spolupráci ze strany majitele stáje snaha placenku trochu "zmožnit", v zájmu svých koní.
Naopak placenka obhlédne prostředí a filosofii místa a pokud se rozhodne, že to neakceptuje, tak se tam nevrátí, pokud ano, nemívá ambice provozovateli aktivně mluvit do udidla nebo zacházení se zvířaty, ale holt se učí a pozoruje a přemýšlí a může se i stále víc názorově odchylovat..

Já bych ale neprodala svého koně někomu, na koho si dva roky dělám názor, že je nemožný a hloupý, proč bych to dělala?/pokud bych nebyla v opravdu velké tísni/.Protože vím, že poté, co jsem prodala, je mi do dalšího nic, pokud budu "další" sbírat ve větru, komentovat netázána a mimo nového majitele, pouze kalím v Rohanu vodu .Můj názor.

Podotek: S našimi foulemi jsme začínali v modu "já velím, ty konáš", akce-reakce, tlak, vydržení tlaku, povolení, habituace, pochvala, ale také "vyhrožování",.3 roky s trenérem,dodnes nemyslím, že jsme byli nějak hnusní.Nikdy jsme nevyžadovali ani "ihned", ani "perfektně".

Když jsem s těmi samými zvířaty přešla z důvodů, že jsem se posunula názorově a už jsem nechtěla " odpoledne pojedem tam", ale "odpoledne se budeme všichni dobře bavit"i za cenu, že nepojedeme, po krátké době,kdy foule pochopily, že jsou fakt tázány na svůj názor a jeho vyslovení nebude mít nežádoucí následky, celkem často odpovídaly na "chceš práci?" "ani neeee":-). Zejména jedna a zejména pokud šlo o to, jestli mě chce nosit. "Rešila" jsem to na forech, kde byla šance na zkušenosti, které nás mohou posunout, aniž bych tím myslela" blbá kobyla" nebo " úplně blbý předchozí trenér".Trenér byl dobrý, výsledky měl, mně přestalo jít o výsledky, začal mě zajímat proces a chtěla jsme přestat "vyhrožovat".

Ty koně jsou teď někde u nich doma na dvorku? Sami dva?

Jaká změna režimu nastala? Chodí do výběhu? S dalšími koňmi?

Mají ty koně čas si od lidí i odpočinout, nebo mají furt za zadkem někoho kdo si je chce ňuchňat?
Méně je někdy více.

žofré: pokud se nebude člověk chovat pro koně čitelným způsobem, tak kůň si s ním nebude chtít ani povídat. Natož s ním něco dělat...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Předpokládám, že nemožná matka s dcerou k vám dva roky nejezdily z dobroty vašeho serdce, ale jako placenky, na školní koně.To jsou vztahy trochu jinak,málokdo placenku sundá ze svého koně, když mu nese koruny, nebo jí sděluje, že je nemožná, aby už nepřijela. Někde ale je při dlouhodobé /dva roky?/ spolupráci ze strany majitele stáje snaha placenku trochu "zmožnit", v zájmu svých koní.
Naopak placenka obhlédne prostředí a filosofii místa a pokud se rozhodne, že to neakceptuje, tak se tam nevrátí, pokud ano, nemívá ambice provozovateli aktivně mluvit do udidla nebo zacházení se zvířaty, ale holt se učí a pozoruje a přemýšlí a může se i stále víc názorově odchylovat..

Já bych ale neprodala svého koně někomu, na koho si dva roky dělám názor, že je nemožný a hloupý, proč bych to dělala?/pokud bych nebyla v opravdu velké tísni/.Protože vím, že poté, co jsem prodala, je mi do dalšího nic, pokud budu "další" sbírat ve větru, komentovat netázána a mimo nového majitele, pouze kalím v Rohanu vodu .Můj názor.

Podotek: S našimi foulemi jsme začínali v modu "já velím, ty konáš", akce-reakce, tlak, vydržení tlaku, povolení, habituace, pochvala, ale také "vyhrožování",.3 roky s trenérem,dodnes nemyslím, že jsme byli nějak hnusní.Nikdy jsme nevyžadovali ani "ihned", ani "perfektně".

Když jsem s těmi samými zvířaty přešla z důvodů, že jsem se posunula názorově a už jsem nechtěla " odpoledne pojedem tam", ale "odpoledne se budeme všichni dobře bavit"i za cenu, že nepojedeme, po krátké době,kdy foule pochopily, že jsou fakt tázány na svůj názor a jeho vyslovení nebude mít nežádoucí následky, celkem často odpovídaly na "chceš práci?" "ani neeee":-). Zejména jedna a zejména pokud šlo o to, jestli mě chce nosit. "Rešila" jsem to na forech, kde byla šance na zkušenosti, které nás mohou posunout, aniž bych tím myslela" blbá kobyla" nebo " úplně blbý předchozí trenér".Trenér byl dobrý, výsledky měl, mně přestalo jít o výsledky, začal mě zajímat proces a chtěla jsme přestat "vyhrožovat".

žofré! Vás ale ráda po dloooooouhé době čtu! kde jste se nám toulala?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
žofré: pokud se nebude člověk chovat pro koně čitelným způsobem, tak kůň si s ním nebude chtít ani povídat. Natož s ním něco dělat...

žofré to samozrejme vie, v príspevku hovorí o niečom inom.

Keby som svojho hucula dala niekam, kde sa ho ľudia neopýtajú na názor, nedajú mu priestor na vyjadrenie toho jeho a podľa toho sa nezariadia, len mu budú diktovať, kde má stáť, čo má robiť a ako sa má správať, tak by mali extrémne "zle" správajúce sa zviera, možno by tvrdili, že nevychované.

Čitelní by mohli byť koľko chceli, nemal by proste o spoluprácu záujem.

Ono by sa to asi časom zlomilo, neviem, kone si zvyknú v živote na kadečo a nejako nakoniec fungujú.
Niekomu to to stačí, niekomu nie.

Rôznym ľuďom kone "fungujú" inak, tak to proste je, ale nemyslím si, že je to o čiteľnosti, hoci to sa dlho traduje, aj o rešpekte, blabla.

nemyslím si, že je to o čiteľnosti

Taky si nemyslím, že by fungování koně záviselo jen na čitelnosti.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
žofré: pokud se nebude člověk chovat pro koně čitelným způsobem, tak kůň si s ním nebude chtít ani povídat. Natož s ním něco dělat...

To já s vámi úplně souhlasím.
Nesrozumitelný může být člověk koni v jakémkoli systému, i R+, a pokud kůň vyhodnotí člověka jako "divnej, nerozumím", část zaujme stanovisko "raději dál od kontaktu".Natož něco dělat, když netuší, co by to mělo být, jasné..

Ale já mluvila spíš o tom, že pokud člověk může na koně nedat fugu, u které stačí alespoň zpočátku nepatrná síla, aby mohl hned jet, a pokud s ní má kůň zkušenosti, tak je to hard vyhrožování, nebo nechce učit koně stát u barelu vyhrožováním nebo tím, že do něj buší jak hluchej do vrat, když kůň hne kopytem,nemusí to být tím, že je ten člověk hloupý nebo to takhle naučit neumí a neví, že to tak jde,. Může to být tím, že už to takhle dělat nechce, i kdyby byl výsledek rychlý a skvost. Nejde mu o ten "výsledek", ale o ty způsoby a proces, to je pro něj cíl,.cesta je cíl a hodnota, ne vyjížďka.
Protože korektní tlak byl před 15 lety to nejvíc soft, co jsem v lokálním rohanu našla, šla jsem tudy. Pak se objevilo NHS a já fakt věřila, že když se kůň na kruhu konečně olizuje, začíná fér rozhovor. A pak přišlo R+ a měřítkem té "dobrovolnosti" a "vztahu" při učení bylo , že kůň může odejít, kdykoli, bez jakékoli mé reakce, a může nechtít, to leccos ukázalo:-)Dávalo mi to smysl..

A protože jsem se lesovozila na vlastních zvířatech a nevozila placenky, mí koně mohli nechtít. a nepovažovala jsem je tím za "rozbité":-)

To, že kočí tahající kubíky , aby jedl , by koně, který řekne "nechci tahat",za rozbitého považoval a hezky rychle ho "spravil", naprosto chápu, nepovažuji ho proto za hloupého. Má jiné priority, cíle, trápení, jiný život.
Fascinuje mě, že v reálu spíš on mě, když koně z jeho pohledu "rozbitého" nechám a nechci za každou cenu zítra normu vytahat, za blbku prohlásí:-)
Chápe pouze svůj pohled na svět, asi, a považuje ho za jediný správný.

Do jiných postupů jsem na forech vrtala pouze tehdy, když někdo pravil, že se svým houbykonýškem chce mít především krásný vztah, ale za 14 dní potřebuje přeskákat s kámoškama Huberta, protože konýšek miluje moc ten pohyb, je vždycky celej nadšenej, nozdry jak větrník, tančí nadšením...ale nebrzdí, jak je celej potěšenej,tak jestli se dá jet na štajgru /přeháním, jasně:-)/.

efe: děkuji mnohokrát, koní nemaje a krátké soužití s nimi pomalu zapomínaje, koňomoudra netrousím, obvykle.:-)
Připosr hlupaňa je moje letitá kamarádka, podle mého velmi empatický, chytrý a hodný člověk s úžasným vztahem k přírodě vůbec, "rozbitého" koně a jeho cestu jsem viděla na videích, fotkách a drbala na nose, příběh znám trochu jinak částečně z vyprávění, částečně z četby diskuzí, kde byly názory obou stran.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
žofré: pokud se nebude člověk chovat pro koně čitelným způsobem, tak kůň si s ním nebude chtít ani povídat. Natož s ním něco dělat...

Přesně tak.
Je to stejné, jako když nadává někdo na psa, že neposlouchá a přitom mu dá povel: "Krucinál, tak půjdeš sem nebo ne, kdo má na tebe pořád čekat!"

Horsana napsal(a):
žofré to samozrejme vie, v príspevku hovorí o niečom inom.

Keby som svojho hucula dala niekam, kde sa ho ľudia neopýtajú na názor, nedajú mu priestor na vyjadrenie toho jeho a podľa toho sa nezariadia, len mu budú diktovať, kde má stáť, čo má robiť a ako sa má správať, tak by mali extrémne "zle" správajúce sa zviera, možno by tvrdili, že nevychované.

Čitelní by mohli byť koľko chceli, nemal by proste o spoluprácu záujem.

Ono by sa to asi časom zlomilo, neviem, kone si zvyknú v živote na kadečo a nejako nakoniec fungujú.
Niekomu to to stačí, niekomu nie.

Rôznym ľuďom kone "fungujú" inak, tak to proste je, ale nemyslím si, že je to o čiteľnosti, hoci to sa dlho traduje, aj o rešpekte, blabla.

Nelze posuzovat chování koní, podle chování huculů.
Jako není jezevčík pes, tak není hucul kůň. Já bych si hucula nekoupila, ač se mi moc líbí jak vzhledem, tak povahou. Ovšem při mé nedůslednosti a místy i prchlivosti by mi buď skákal brzo po hlavě nebo by mě sežral.
Tak má kobylu, která žrala lidi na potkání a vycházíme spolu docela dobře. Já vím, že ona ví, že já vím.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To já s vámi úplně souhlasím.
Nesrozumitelný může být člověk koni v jakémkoli systému, i R+, a pokud kůň vyhodnotí člověka jako "divnej, nerozumím", část zaujme stanovisko "raději dál od kontaktu".Natož něco dělat, když netuší, co by to mělo být, jasné..

Ale já mluvila spíš o tom, že pokud člověk může na koně nedat fugu, u které stačí alespoň zpočátku nepatrná síla, aby mohl hned jet, a pokud s ní má kůň zkušenosti, tak je to hard vyhrožování, nebo nechce učit koně stát u barelu vyhrožováním nebo tím, že do něj buší jak hluchej do vrat, když kůň hne kopytem,nemusí to být tím, že je ten člověk hloupý nebo to takhle naučit neumí a neví, že to tak jde,. Může to být tím, že už to takhle dělat nechce, i kdyby byl výsledek rychlý a skvost. Nejde mu o ten "výsledek", ale o ty způsoby a proces, to je pro něj cíl,.cesta je cíl a hodnota, ne vyjížďka.
Protože korektní tlak byl před 15 lety to nejvíc soft, co jsem v lokálním rohanu našla, šla jsem tudy. Pak se objevilo NHS a já fakt věřila, že když se kůň na kruhu konečně olizuje, začíná fér rozhovor. A pak přišlo R+ a měřítkem té "dobrovolnosti" a "vztahu" při učení bylo , že kůň může odejít, kdykoli, bez jakékoli mé reakce, a může nechtít, to leccos ukázalo:-)Dávalo mi to smysl..

A protože jsem se lesovozila na vlastních zvířatech a nevozila placenky, mí koně mohli nechtít. a nepovažovala jsem je tím za "rozbité":-)

To, že kočí tahající kubíky , aby jedl , by koně, který řekne "nechci tahat",za rozbitého považoval a hezky rychle ho "spravil", naprosto chápu, nepovažuji ho proto za hloupého. Má jiné priority, cíle, trápení, jiný život.
Fascinuje mě, že v reálu spíš on mě, když koně z jeho pohledu "rozbitého" nechám a nechci za každou cenu zítra normu vytahat, za blbku prohlásí:-)
Chápe pouze svůj pohled na svět, asi, a považuje ho za jediný správný.

Do jiných postupů jsem na forech vrtala pouze tehdy, když někdo pravil, že se svým houbykonýškem chce mít především krásný vztah, ale za 14 dní potřebuje přeskákat s kámoškama Huberta, protože konýšek miluje moc ten pohyb, je vždycky celej nadšenej, nozdry jak větrník, tančí nadšením...ale nebrzdí, jak je celej potěšenej,tak jestli se dá jet na štajgru /přeháním, jasně:-)/.

efe: děkuji mnohokrát, koní nemaje a krátké soužití s nimi pomalu zapomínaje, koňomoudra netrousím, obvykle.:-)
Připosr hlupaňa je moje letitá kamarádka, podle mého velmi empatický, chytrý a hodný člověk s úžasným vztahem k přírodě vůbec, "rozbitého" koně a jeho cestu jsem viděla na videích, fotkách a drbala na nose, příběh znám trochu jinak částečně z vyprávění, částečně z četby diskuzí, kde byly názory obou stran.

Hodně moc slov.
Buď si koupím koně na ježdění a jezdím nebo si koupím koně na pečování a pečuji.
Ani jedno není špatně.
Dokonce lze o jezdeckého koně jen pečovat, ale pak se nepouštím do diskuzí o ježdění. Notabene s lidmi, kterým koně chodí, aniž by je jezdec terorizoval, či bičoval.
To jako bych já chtěla s Kellnerovou řešit nájezdy na oxer, když se bojím skákat výš, jak 50 centimetrů.
Na každý pád a z důvodu bezpečnosti má být každý kůň ovladatelný a slušný. A teprve na tom mohu dál stavět. Když mě nebude kobyla vnímat, neustoupí, nebude ji možno vodit, čistit krmit, ač to vše umí, nemohu řešit nějaké nádstavby ve výcviku. Musím se vrátit hodně zpět k tomu, co má umět kůň ve dvou letech a co má umět majitel, aby to mohl po koni vyžadovat.
A žádné řeči na tom nic nezmění.

sisi: on ten hucul a norik, jakkoli se to nezdá, mají docela společného, co do povahy :-) Ale i já se snažím pochopit a vycizelovat z žofré příspěvku tu podstatu, asi mi to pomalu zapaluje nebo mám mozek omezený svou orientací na výsledek...

Takže co jsem možná nepochopila, žofré, a co jsem nebyla s to vyčíst mezi řádky, bylo vlastně to, že dámy bývalé placenky vlastně nejsou schopné se podívat zatím na koně stylem "nic od tebe nepotřebuji", protože zatím jely pouze v modu "přijedu, podám zlatku, ono to jede, ono to dělá, ono to funguje"? A že jim vlastně nedochází, že kůň na ně není zvědavý každou vteřinu svého života, schází jim (aspoň taková ta provozní) empatie? Možná jsme popisovaly obě nakonec podobné, každá trochu z jiné strany. Já jsem to nakousla svou zmínkou o věčném otravování - ale pravda myslela jsem tím spíš takové to bezcílné otlapkávání, kdy kůň nechápe, proč se ti lidi kolem motají, a za chvíli toho má dost.

Uznávám, že svébytné zvíře jako je norik nemusí být zvědavé ani na přímočaré pokyny a jasně ohraničené požadavky (teď práce/teď volno). Ale padlo, že v minulém ustájení "fungoval" a snad i s dotyčnými ženami, takže v "pracovní době" by teoreticky měl podle podobných postupů "fungovat" dál. Co se změnilo, je prostředí, a podle mě právě i provozní chování těch lidí, protože dokud k němu dámy chodily v pracovní náladě, s rutinními požadavky, uměl to zpracovat a vyhověl, zatímco teď se kolem motají a votravujou i naprosto bez požadavků, což koně mate, protože je zvyklý na onen pracovní režim a jinak od lidí svatej klid. Tak se z toho zkusí nějak vyvléci, a ejhle, ono to funguje, ty malé otravné věci už sem nelezou.

Žofré, váš postupný osobnostní rozvoj je hrozně fajn, jen se bojím, že tady asi nepadne na úrodnou půdu, páč děvčata si pořídila koně na ježdění - tedy předpokládám. No a když jako dámy začátečnice bez patřičného chápání koňských signálů a patřičného sdílení vlastních úmyslů dají koni na vybranou, zda spolupracovat nebo ne, skončí to podle mého v tomto případě vždycky odmítnutím.

Cestu vidím v tom, pokusit se obnovit stav, kdy jsou kladeny přiměřené jasně sdělované požadavky a jejich splnění je vyžadováno do té míry, do jaké bylo vyžadováno v minulém působišti. Samozřejmě cestou co možná pozitivní pro koně, tj. uzpůsobím prostředí a pokyny tak, aby bylo snadné je splnit, a pak koni ukážu, že to splnění přineslo ovoce. Na to ale bude potřeba zkušený garant, který bude umět ty podmínky a požadavky přizpůsobit situaci.

Ovšem, samozřejmě, pokud by dámy sehnaly koňského guru a nebo se obrnily trpělivostí, sedly si na zadek ke stádu, a otevřely mysl, mohly by se jistě dobrat i nenucené koexistence s koňmi. Jen si nejsem jistá, zda je to to, co chtějí.

Ježiš pardon, já jsem se do toho zamotala. Já měla za to, žofré, že reagujete na úvodní příspěvek. A vy jste navazovala na příspěvek od "koně". No nic, berte tak, že já vše píši k tomu úvodnímu příspěvku, o kterém je toto téma. O placenkách jsem se zmiňovala proto, že k původní tazatelce také chodila děvčata předtím jezdit. Ale pravda, asi jen pětkrát, to se nedá srovnat s dvouletou docházkou... No nic. Tak jsem to zkombinovala, nechám to tu, třeba mi k tomu ještě někdo něco odepíše

sisi58 napsal(a):
Nelze posuzovat chování koní, podle chování huculů.
Jako není jezevčík pes, tak není hucul kůň. Já bych si hucula nekoupila, ač se mi moc líbí jak vzhledem, tak povahou. Ovšem při mé nedůslednosti a místy i prchlivosti by mi buď skákal brzo po hlavě nebo by mě sežral.
Tak má kobylu, která žrala lidi na potkání a vycházíme spolu docela dobře. Já vím, že ona ví, že já vím.

Hucula som uviedla ako príklad preto, že s ním nikdy nikto iný nepracoval, iba ja a že je zvyknutý na našu komunikáciu.

Inak krátko bol na výcvik inde, ale tam zas bola dievčina, čo vedela, kde ho mimochodom omylom "obsadli", teda, mysleli si, že už obsadnutý je a rovno na neho posadili decko a išli na vychádzku :D

Bez problémov a ona, fakt skúsená, vyjazdená na dištančkách, si absolútne nič nevšimla a dozvedela sa to náhodou odo mňa.

Akurát skonštatovala, že na lonži sa mu nepáči, tak to áno, to hucul fakt nechápe, prečo by mal krúžiť dokolečka ako d.bil.

Zvyšok osadenstva sú staré harcovníčky, ktoré prešli pod sedlom u predošlých majiteľov kadečím a tak nejak fungovali, okrem jednej kobyly, každému.

Vzhľadom na to, že noričku vlastním (no áno, už sa stalo) si fakt nemyslím, že sa dá porovnávať s huculom čo sa týka povahy. A to je muránska, geneticky trošku menej závislá na človeku, hoci ona bola v horách iba do odstavu.

Ich reakčný čas je tak hodina :D a tak nejak celkovo, veľa vecí ich necháva chladnými.
Táto moja raz prespala nástup Hubertovej jazdy, kde vtedy bolo asi 40 dvojíc a dva záprahy, celá táto apanáž sa premlela 2 metre okolo jej výbehu a ona spala ďalej

Sú to kone, ktoré majú spolupracovať s človekom, v často zlom teréne a s XY kubíkmi zapnutými za nimi, sú to omnoho viac poddajné kone, s pomerne kladným prijímaním driny a občas aj drilu.
Ale tiež spochybňujú zmysel lonžovania, no možno im pri tom nie je príjemný tlak, lebo predsa len, kruhovka je väčšinou malá a norik veľký.

sisi58 napsal(a):
Hodně moc slov.
Buď si koupím koně na ježdění a jezdím nebo si koupím koně na pečování a pečuji.
Ani jedno není špatně.
Dokonce lze o jezdeckého koně jen pečovat, ale pak se nepouštím do diskuzí o ježdění. Notabene s lidmi, kterým koně chodí, aniž by je jezdec terorizoval, či bičoval.
To jako bych já chtěla s Kellnerovou řešit nájezdy na oxer, když se bojím skákat výš, jak 50 centimetrů.
Na každý pád a z důvodu bezpečnosti má být každý kůň ovladatelný a slušný. A teprve na tom mohu dál stavět. Když mě nebude kobyla vnímat, neustoupí, nebude ji možno vodit, čistit krmit, ač to vše umí, nemohu řešit nějaké nádstavby ve výcviku. Musím se vrátit hodně zpět k tomu, co má umět kůň ve dvou letech a co má umět majitel, aby to mohl po koni vyžadovat.
A žádné řeči na tom nic nezmění.

Čo je to za blbosť?

Pretože sa môže stať, že si kúpim koňa na jazdenie a nakoniec nejazdím, pretože proste kôň má zdravotný problém, psychický, alebo kombo a ja a našťastie čoraz viac ľudí patria medzi tých, ktorým je komfort zvieraťa nad svoj vlastný.
Prípadne sa po zranení, chorobe koňa/človeka dostane dvojica do situácie, že predať nie, ale bude to chcieť mať nový plán.

Život je príliš pestrý na to, aby sa to dalo zhrnúť do: na jazdenie - jazdím, na pečování, pečuji, nemyslíte?

XY koní, ktorí sú boľaví, ktorí nosia roky napr. nepadnúce sedlo, alebo majú iný problém sú ovládateľní a slušní, mne takto málo nikdy nestačilo a nikdy nebude.

Chápem, že niekomu áno a je to v poriadku, ale snáď už sú hobby jazdci inde, než to, čo tu čierno bielo razíte vy.
Pretože ak má niekto koňa na hobby jazdenie, nie,profi, že ho to živí a musí mať výsledky, malo by to baviť oboch z dvojice a slušný by mal byť aj človek k tomu koňovi a "neživíš, tak nepřepínej" sa to tiež okecať nedá.

Teda, dá a veľa ľudí to robí.
Ono takmer všetky "špecifické povahy koňa" sú následkom pomerne veľa vytrpeného...

sisi58 napsal(a):
Hodně moc slov.
Buď si koupím koně na ježdění a jezdím nebo si koupím koně na pečování a pečuji.
Ani jedno není špatně.
Dokonce lze o jezdeckého koně jen pečovat, ale pak se nepouštím do diskuzí o ježdění. Notabene s lidmi, kterým koně chodí, aniž by je jezdec terorizoval, či bičoval.
To jako bych já chtěla s Kellnerovou řešit nájezdy na oxer, když se bojím skákat výš, jak 50 centimetrů.
Na každý pád a z důvodu bezpečnosti má být každý kůň ovladatelný a slušný. A teprve na tom mohu dál stavět. Když mě nebude kobyla vnímat, neustoupí, nebude ji možno vodit, čistit krmit, ač to vše umí, nemohu řešit nějaké nádstavby ve výcviku. Musím se vrátit hodně zpět k tomu, co má umět kůň ve dvou letech a co má umět majitel, aby to mohl po koni vyžadovat.
A žádné řeči na tom nic nezmění.

Nemusíte mě číst, instantní zkratky podle mě většinou pouze lahodí emocím , jinak nejsou vlastně o ničem, i proto na ně lze mít ihned silný názor:-).
A píšu to neutrálně, nikoli zhrzeně, nechci být neříjemná, už několikrát jsem vám chtěla napsat, že jste o moc vylepšila zdrojování svých informaci a ty zdroje

Ještě vám zkusím svůj názor vysvětlit:

Neexistuje žádné obecné a dané natož vymahatelné pravidlo "na co si koupím koně, buď -nebo", To existuje jen ve vaší hlavě, maximálně ve vaší bublině, tam to může být tak samozřejmé, že vám to připadá jako zákon, jen jste pozapomněla sbírku.

Vězte, na co si koupí kdo koně, jaká to má pravidla, o čem by to mělo být, co může buď -nebo, jak to může dělat, co má umět kůň ve dvou letech, co je ovladatelný kůň, co je slušný kůň, o čem může majitel diskutovat a s kým , je dáno poze zákonem , ne vašimi názory.
Pokud by Kellenrová chtěla diskutovat s vámi / o čemkoli, třeba jak si máte koupit koně na 140+,ačkoli neskáčete/, čerta starého je třetímu do toho, kdo s kým o čem hovoří:-)
Nepleťe si informace/ sdělené názory/ s fakty/ vlastní pozorování, informace s více nezávislých zdrojů/.Vy jste viděla někdy ty nové majitelky a tu kobylu, ideálně v interakcích a naživo?

Můžete jako každý samozřejmě s čímkoli na světě nesouhlasit a nesouhlas vyjadřovat , ideálně vhodnou formou na vhodných místech/ vaše názory vyjadřované na ifauně považuji za zcela ok , ne vždy souhlasím/.

:-)
psala jste rychleji.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
:-)
psala jste rychleji.

Srdečne zdravím!

Inak ja viem, kto sú tie dve "vyšinuté" osoby, matka s dcérou

Mimochodom slečna Kellnerová celkom iste patrí do tábora Na jazdenie-jazdím a po mne potopa, tuším že to bola jej kobyla, čo ju odviezli z tých vychytených pretekov s EHV1 na kliniku a tam kobyla uhynula a zistilo sa, že jej praskol žalúdočnú vred.

Horsana napsal(a):
Hucula som uviedla ako príklad preto, že s ním nikdy nikto iný nepracoval, iba ja a že je zvyknutý na našu komunikáciu.

Inak krátko bol na výcvik inde, ale tam zas bola dievčina, čo vedela, kde ho mimochodom omylom "obsadli", teda, mysleli si, že už obsadnutý je a rovno na neho posadili decko a išli na vychádzku :D

Bez problémov a ona, fakt skúsená, vyjazdená na dištančkách, si absolútne nič nevšimla a dozvedela sa to náhodou odo mňa.

Akurát skonštatovala, že na lonži sa mu nepáči, tak to áno, to hucul fakt nechápe, prečo by mal krúžiť dokolečka ako d.bil.

Zvyšok osadenstva sú staré harcovníčky, ktoré prešli pod sedlom u predošlých majiteľov kadečím a tak nejak fungovali, okrem jednej kobyly, každému.

Je fajn, že fungují.
Jinak mají huculíci smůlu, lidi se jich zbavují, když "neposlouchají". Njn, když oni lidi huculům nerozumí.

Buggyra: jojo, kapku motanice, nereagovala jsem na zadavatele:-).

Opět s vámi souhlasím, pokud má někdo jasno v tom, že má koně na ježdění, je to fajn, že si nelže, priorita bude, aby na něm jezdil, určitě na tom nevidím nic špatně. Pokud to ježdění z pohledu majitele funguje třeba na navyklém "tlakovém" přístupu, nehorší se /neobjevují se problémy/, koňo prosperuje,priorita je splněna, majitel asi spokojeně v nastaveném setrvá a bude to fungovat a je to ok.

Pokud to má někdo jiný tak, že nemusí až tak nutně jezdit, ale prioritně nechce už dál tlakové metody, zkusí asi pracovat jinou metodou, od základů až kam mu to půjde, rád i k tomu ježdění, které ale není priorita. Mě to šlo pomalu, zažité je zažité, jsem dosti slepá na odečítání koňské řeči, což je základ, a guruů /to je tvar, pane:-)/ je taky méně než na klasiku.
Bylo by fajn, kdyby skupina "priorita-ježdění", teda PJ ,zkusila pochopit, že jako jejich volba není špatně, tak ani volba "priorita komunikace" čili PK není apriori blbost nebo špatně, a nebrala to jako kdo není s námi atd a nenechala se tím frustrovat:-)..

"Placenky" koně zmateně neotlapkávaly, měly jasno, že priorita je bez vyhrožování/tlaku/ a jezdit bude fajn, ale nemusí se hned a nutně, našly si gurua/ krom jiného majitele cvičitelské licence a jezdce S stupně/.Koně neměly doma na dvorečku, leč v ustájení klasickém ve společnosti koní.

Buggyra a sisi58 chtějí jezdit, s koňmi jednají klasicky, srozumitelně a korektně, odhaduji, že se jejich koně mají dobře,koně mají krevnatější než prakoně, protože vědí, že jim to tak vyhovuje, a snaží se přelouskat a pochopit žofru s dlouhými souvětími:-), vnímám je pozitivně, i když neklikají, čtu, co píšou ony, snažím se chápat.:-).

To, že se mi některé postupy líbí víc a některé méně až vůbec nebo to mám v prioritách jinak z jedné i druhé strany by podle mého nemělo vést k tomu, abych mluvila druhým z pozice jakéhosi experta do jejich věcí nebo hůř o nich a jejich věcech /a od víceméně věcné debaty ad rem/ o těch postupech a jejich úskalích a svém pohledu na věc a rizika třeba/ přecházela k sprostému napadání ad hominem / nositele jinakosti nazývala připosr hlupaňou/.


Nemám ráda hyperkorektnost, ale přesně tohle je o té společnosti nenávistných bublin, které jen plivou.

Horsana napsal(a):
Srdečne zdravím!

Inak ja viem, kto sú tie dve "vyšinuté" osoby, matka s dcérou

Mimochodom slečna Kellnerová celkom iste patrí do tábora Na jazdenie-jazdím a po mne potopa, tuším že to bola jej kobyla, čo ju odviezli z tých vychytených pretekov s EHV1 na kliniku a tam kobyla uhynula a zistilo sa, že jej praskol žalúdočnú vred.

Taky zdravím:,jj, úplně vyšinuté:-D.

Já nevím, jestli od " určité úrovně " se prostě nevyskytuje jen určité vidění světa...u koňských "sportů" i v politice, co nezapadá, rychle se přizpůsobí nebo uteče nebo umře?

sisi58 napsal(a):
Je fajn, že fungují.
Jinak mají huculíci smůlu, lidi se jich zbavují, když "neposlouchají". Njn, když oni lidi huculům nerozumí.

To sa mi ťažko súdi, ale nedávno si kamoška k mojej veľkej radosti hucula zaobstarala (má A 1/1 a jej syna po furioso), celý život jazdila na teplokrvníkoch a nevie si vynachváliť, na oťukanie sa navzájom si dala ROK, zatiaľ všetko v poriadku, pracujú pod sedlom, koník bol iba obsadnutý.

Je ale po skvelej, charakternej matke aj otcovi, oboch som poznala osobne, tam naozaj bolo ťažké očakávať nejaký zlý charakter, ale predsa len, bola som zvedavá, či budem musieť počúvať ponosy typu "tvrdohlavý, nemá rešpekt, atď.", no zatiaľ všetko v poriadku :)

Ja zas nie som úplne nadšená z moderných línií nemeckých športových koní, takých, čo majú byť naozaj do vysokého športu, to som mala možnosť stráviť trochu času s 2,5 ročným žrebcom, kúpeným na aukcii v DE a to som celkom vysoko dvíhala obočie, čo je to za labilné psycho (niečo ho rozhodilo, tak zahrabol do dievčiny, trafil jej špičkou kopyta vrecko a rozdriapal jej tak celú jednu nohavicu, ako, padla som k zemi od smiechu a vzala si ho, no extra príjemný pocit z neho nebol, lebo už bol v štádiu "mám temno").

Sranda je, že jeho "žena" je huculka, tak aspoň že tá ho drží pri zemi, hehe.

Po kastrácii sa ale veľmi skoro upokojil.

Horsana napsal(a):
To sa mi ťažko súdi, ale nedávno si kamoška k mojej veľkej radosti hucula zaobstarala (má A 1/1 a jej syna po furioso), celý život jazdila na teplokrvníkoch a nevie si vynachváliť, na oťukanie sa navzájom si dala ROK, zatiaľ všetko v poriadku, pracujú pod sedlom, koník bol iba obsadnutý.

Je ale po skvelej, charakternej matke aj otcovi, oboch som poznala osobne, tam naozaj bolo ťažké očakávať nejaký zlý charakter, ale predsa len, bola som zvedavá, či budem musieť počúvať ponosy typu "tvrdohlavý, nemá rešpekt, atď.", no zatiaľ všetko v poriadku :)

Ja zas nie som úplne nadšená z moderných línií nemeckých športových koní, takých, čo majú byť naozaj do vysokého športu, to som mala možnosť stráviť trochu času s 2,5 ročným žrebcom, kúpeným na aukcii v DE a to som celkom vysoko dvíhala obočie, čo je to za labilné psycho (niečo ho rozhodilo, tak zahrabol do dievčiny, trafil jej špičkou kopyta vrecko a rozdriapal jej tak celú jednu nohavicu, ako, padla som k zemi od smiechu a vzala si ho, no extra príjemný pocit z neho nebol, lebo už bol v štádiu "mám temno").

Sranda je, že jeho "žena" je huculka, tak aspoň že tá ho drží pri zemi, hehe.

Po kastrácii sa ale veľmi skoro upokojil.

Já taky poznala charakterní huculy. A labilní sporťáky.

Hucul člověka pronese i peklem, když je k němu jeho jezdec spravedlivý. Vedle chlaďasů neznám lepší turistické koně.

JanaJanaJanaJana napsal(a):
Hucul člověka pronese i peklem, když je k němu jeho jezdec spravedlivý. Vedle chlaďasů neznám lepší turistické koně.

Tohle mohu potvrdit..je to teda už dlouhááá doba, ale byli jsme na vyjížďce v lese, v zimě...venku -10°C,začalo foukat a zatahovat se..najednou telefon,od mamky jedné z holek,ať se okamžitě vrátíme,že vidí ze stáje,že se žene hrozná sibérie...a taky že jo..šílená chumelenice doprovázená silným větrem..neviděli jsme ani na krok..3 jsme jeli na huculech,kobylách...celkem nás bylo 5...neviděli jsme ani na krok a totálně se ztratili..a ta jedna,nejstarší z nás řekla,ať kobylám zahodíme otěže a necháme je jít...a opravdu..první hucula šla neomylně v té hrůze,kdy fakt nebylo vidět,úplně najisto...vyjeli jsme těsně nad vesnicí,kde už to byl jen kousek do stáje..bylo to neuvěřitelný,s jakou jistotou ty kobyly šlapali v tomhle sněhovém pekle..od té doby mám k huculíkům fakt respekt a celkově mi jsou tyhle typy prakoníků strašně blízcí a doprovází mě vlastně celý můj život u koní....

canka napsal(a):
Tohle mohu potvrdit..je to teda už dlouhááá doba, ale byli jsme na vyjížďce v lese, v zimě...venku -10°C,začalo foukat a zatahovat se..najednou telefon,od mamky jedné z holek,ať se okamžitě vrátíme,že vidí ze stáje,že se žene hrozná sibérie...a taky že jo..šílená chumelenice doprovázená silným větrem..neviděli jsme ani na krok..3 jsme jeli na huculech,kobylách...celkem nás bylo 5...neviděli jsme ani na krok a totálně se ztratili..a ta jedna,nejstarší z nás řekla,ať kobylám zahodíme otěže a necháme je jít...a opravdu..první hucula šla neomylně v té hrůze,kdy fakt nebylo vidět,úplně najisto...vyjeli jsme těsně nad vesnicí,kde už to byl jen kousek do stáje..bylo to neuvěřitelný,s jakou jistotou ty kobyly šlapali v tomhle sněhovém pekle..od té doby mám k huculíkům fakt respekt a celkově mi jsou tyhle typy prakoníků strašně blízcí a doprovází mě vlastně celý můj život u koní....

Já taky. Strávila jsem týden na huculech a na Ambru nezapomenu. Co ti koně dokázali ušlapat, uběhat, vylízt... Klobouk dolů.