JanaJanaJanaJana
XXX.XXX.27.178
Ahoj, mám dotaz, takové zamyšlení. Mám koně se silnou vazbou na stádo. Když pro něj přijdu do výběhu, nikdy neodchází, za 3 roky, co ho mám, mi nikdy neudělal žádnou prasárnu a pokud došlo k nějakému excesu, tak v tom byla hlavně moje chyba.
Nicméně mám poslední dobou takové pnutí, jak s emu dostat víc pod kůži. Vím, že kůň není pes. Ale asi mě trochu začala lákat pozitivka, která mi přijde velmi hravá, férová, pokud se dělá dobře a tak nějak nejvíc "svobodomyslná" :) Opravdu mi přijde, že ve vztahu člověka a koně cvičeného touto cestou je na obou stranách více přátelství, porozumění, naslouchání, následování. Nevím, třeba si to moc idealizuji :)) ale máte někdo zkušenost?
Osobně jsem taková stará škola ovlivněná prací typu vaquero horsemanship (Lucka Mikšíková, Bořánek atd.), jezdím tak trochu užitkově, ale s ohledem na koně, na jeho reakce a hledání chyb v první řadě u sebe. Ale jak jsme starší, tak možná měknu a kolikrát si říkám, jestli bych nemohla mít jemnější přístup, bez biče (jo, občas koni prostě jednu výchovnou švihnu, je mladý a velmi sebeuvědomnělý; použiju radši bič k zesílení pobídky než koně okopávat)), bez udidla...celkem ujíždím na těch videích, kde aspoň v kruhovce jezdí lidé na koni bez ničeho a ten kůň funguje :D a to nemluvím o práci ze země na trávě, to by se mi můj kůň ani nevysmál, ale prostě by se pásl :)
Zároveň už ale mám nějaký věk a zkušenosti a razím heslo, že bezpečnost je na prvním místě - VŽDY:)
Jinak v zásadě s kázní koně problém nemám, jen hledám něco harmoničtějšího.
Máte s tímto někdo zkušenost?
Uživatel s deaktivovaným účtem
Zkuste tohle...
https://www.databazeknih.cz/knihy/kone-za-odmenu-469842
http://www.konecesky.tode.cz/
(najedete na článk a videa, rozbalí se roletka a dole je R+)
Uživatel s deaktivovaným účtem
Já mám s pozitivkou velmi dobré zkušenosti u koně. Hrozně ho to baví. Je to takový rovnocenný rozhovor mezi partnery - člověkem a koněm. U mě to není nic profesionálního, jen si prostě hrajeme. Ve stáji máme i pár zastánců výcviku dle Andresona a to je přístup přesně opačný - tam nemůže být o nějaké svobodné komunikaci ani řeč. A je hrozný rozdíl vidět koně mého, s jakou radostí a jak natěšený na práci ze země spěchá na jízdárnu si pohrát a s jakou "chutí" jdou na jízdárnu koně cvičení ze země dle toho Andersona s majiteli a jejich mrkvovou hůlkou. Velmi doporučuji navštívit kurz p. Šusty. My tedy konkrétně nepracujeme s klikrem, ale jen se slovní pochvalou a odměnou. Jinak při přiježďování probíhá výcvik i klasicky - tlakem.
Uživatel s deaktivovaným účtem
Já kombinuji pozitivku a klasickou práci s tlakem. Pokud učím nový cvik, je práce s klikrem pro koně zábava, chápe velmi velmi rychle a dobře si cvik pamatuje. Mívám občas trochu problém s tím, že jsem pomalá v reakcích a kůň se pak může velmi rychle cítit otrávený a začne se nudit. Takže je dobré si to cvičení velmi dobře naplánovat. Také je potřeba si velmi dobře a přesně rozmyslet, kterou fázi cviku budu klikat, abych koně nemátla.
Perfektně pozitivka funguje na naučení různého ošetřování, oblíkání dek, stříhání hřívy za ušima apod. nepříjemných úkonů.
Pracuji takto s mlaďochy, musím totiž říct, že když jsem šla s pozitivkou na starší kobylu, učenou celý život tlakem, tak jí vlastně vůbec nepochopila.
XXX.XXX.40.140
Ja som sa nedokázala naučiť tie teórie ohľadom toho, čítala som Šustu, čítala a nič, synapsy sa neprepojili. Kniha je výborná, ale ja som si to nedokázala zapamätať, možno som bola zahltená inými vecami.
Vždy som používala odmeny, aj pamlsky, tlak tiež.
Ja už mám všetko staré hajtry, s ktorými nemusím nič riešiť, som rada, že sú zdraví a užívajú dôchodok.
Norička má do jari pauzu, s tou by nemal byť problém, tá sa za jedlo postaví na hlavu, jazdila sa na ohlávke, tam uvidíme, čo vyskočí, ale ona za mrkvu dokázala zniesť 6-9 ľudí, ktorí jej jeden za druhým zavádzali nazogastrickú sondu, katetrizovali jej močový mechúr a hrabali sa v nej rektálne.
Ona pri tom pospávala.
Keď bola požičaná na inej klinike, tak odišla aj s fixačnou klietkou, prípadne dvihla vyučujúceho za golier do vzduchu, alebo hrýzla.
Teda si myslím, že my dve sa budeme vedieť dohodnúť, doteraz sme vedeli.
A huculiatko - no áno, stádo.
Ak by som zvládala tam chodiť denne, tak už by problém nebol, ale že chodím pravidelne nepravidelne, tak považujem za úspech, keď sa psychicky nezrúti, že kone poodišli od ohrady o 18 metrov, merala som to, to je vzdialenosť, kedy on okamžite ide za stádom, je to urobené tak, že zatváranie ohrady viem dať do takej výšky, že on môže bezpečne podliezť, buď ku mne, alebo naspäť ku koňom, ostatné kone na to nie sú naučené, ak sú v stáde žriebätá, tak to mám zaháknuté tak, že keď pribehne k ohrade, že chce ísť dnu, tak ho viem rýchlo pustiť.
Zistenie, že má možnosť sa vrátiť k stádu bol fakt "game changer", to mu celkom pomohlo a ak by som to trénovala denne, už by sme chodili do Maďarska, ktoré je pár km od ohrady...
Ja s ním robím vo voľnosti, ale to u neho znamená, že nemá ohlávku, ja nemám bič, nič, iba mrkvu a nejaký bazmek, na ktorý ho chcem naučiť, kuželky, lopty, prechodu úzkou uličkou, pod plachtou - to mám vo výbehu, tam on pribehne, podľa sezóny dostane žrať, alebo iba mrkvu a niečo robíme, samozrejme si to doma rozmyslím, že čo a ako a on to môže robiť, alebo proste odísť.
Rozumie odmene, rozumie, že ho chválim slovne, keď od neho niečo chcem a on to urobí, rád to potom zopakuje.
Odišiel iba raz a to keď som si dala k nemu schodíky, nebojí sa schodíkov, ale asi čakal niečo nie veľmi príjemné, tlak na chrbát sa mu nepáčil, ja som sa z toho psychicky zrútila a už nikdy som schodíky nevytiahla.
Nie že by som so svojou váhou na ňom chcela jazdiť, chcela som iba nasadnúť, že čo bude robiť a či sa pohne, alebo proste čo na to povie.
Ale povedal nie, tak ok.
Tiež som poznala kobylu, ktorá vo voľnosti za mnou chodila ako pes, strážila ma, keď som odišla na WC, dostala hysterický záchvat, ale tá teda pozitívku tiež veľmi nechápala, aj sme to tak nechali.
Mala som vtedy u nej trénerku a tá ju skutočne za pár minút odnaučila robiť bordel, keď sa nieslo kŕmenie, ona bola na kašiach, prišla s BCS 1 a bola samozrejme na to jedlo hrozne fixovaná a ako pribrala, tak zrazu mala 700 kg a v boxe sa vzpínala a trieskala hlavou do svetiel, alebo zakladala nohy do mreží, nehovoriac o tom, že keď spustila túto show, tak k nej nikto normálny nevošiel, ona bola čierna a iba očné bielka sa jej blýskali.
Ja som vedela, že tak asi ventiluje to napätie, ale bolo to už nebezpečné pre ňu, ona by nikomu neublížila.
A naozaj, nikdy by som tomu neverila, toto ju odnaučila skoro hneď.
Ale target, alebo podobné veci nechápala, neboli v jej hodnotovom rebríčku proste.
XXX.XXX.40.140
Je to úžasný pocit, keď s vami kôň začne komunikovať nie preto, že nejako musí, ale že chce.
Ale je potrebné počítať aj s tým, že môže povedať nie.
Keď už je ale mimo ohrady, nič od neho nechcem, iba tam tak sme, on obsmŕda, alebo sleduje cigánske psy, keď štekajú, tých sa asi bojí, asi tam pár krát došlo k nejakému extempóre.
Sleduje okolie, potom sa pasie, ale to ma vždy udivuje, že tá tráva (a je fakt že skvelá, v ohrade nie je teraz nič) ho až tak nezaujíma, príde si po nejaké poškrabkanie, potom odíde, potom príde zas, ja trafím nejaká dobré miestečko, škrabem a on si na mňa dá hlavu, to sú také chvíle...no, na nezaplatenie.
Keď je vonku aj norička, tak stádo prestáva existovať, ona mu stačí a ona neodíde nikam, pasie sa, obsmŕda, pasie sa.
Na foto č.1 sa asi kobyla priblížila k autu, auto je jeho :D
On ale už ako žriebä s ňou chodil na prechádzky a bol na voľno, možno si to pamätá, posledná foto je z roku 2014, to mal tuším 6 mesiacov, neviem presne, kobyla je kdesi v popredí, je to nad mestom, v priestoroch bývalej bane.
Tak bol vždy učený, ak je ohlávka dole, rob si čo chceš, aj so ho tak učila, aby si ju dal nasadiť o voľnosti a potom že sa pripne a ideme.
Uživatel s deaktivovaným účtem
"Game changer" - to je totiž obrovský faktor, který zázračně funguje - kůň, když zjistí, že může ovládat a "vypnout" to, čeho se bojí, tak se vlastně půlka strachu ztratí.
XXX.XXX.40.140
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
"Game changer" - to je totiž obrovský faktor, který zázračně funguje - kůň, když zjistí, že může ovládat a "vypnout" to, čeho se bojí, tak se vlastně půlka strachu ztratí.
Jj, to bolo úžasné sledovať, čo to s ním urobilo.
A ešte úžasnejšie bolo, keď prešiel potom popod tie brvná späť ku mne :)
Síce bol taký všelijaký, trošku sa aj zľakol vlastnej odvahy, ale to som videla, ako sa mu v hlavičke rozbresklo :D
Potom to už bola rutina.
A mne sa strašne uľavilo, predsa len, musím dbať aj na bezpečnosť, on zase vie byť hysterka, keď na to má dôvod, nemohla som riskovať, že sa mi tam niekde zabije pri snahe o návrat za stádom, alebo vybehne na cestu, ktorá je síce ďaleko, ale človek sa proste bojí.