Proč vlastně máte koně?

Prostě svoboda, nádhera. Jinak jak říká Arbora https://youtu.be/_9-HsCB73Tg

Ten_nejlepsi_kluk napsal(a):
Můžete mi na to prosím někdo odpovědět? Já jsem tedy úplný laik, ale mám přítelkyni, která jezdí, jsem rád, že ji to baví, ale teď přišla s plánem koupit vlastního koně. A mě se to nezdá, přijde mi to jako zbytečnost, koní je všude spousta a co jsem tak pochopil, provoz vlastního stojí ranec, kůň nežije 5 let a třeba bud4m4 mít někdy i nějakou rodinu.
Než jí to ale začnu rozmlouvat, chtěl bych to nejdřív aspoň trochu pochopit. Pomůžete mi tedy objasnit, proč je tak nutné mít vlastního koně, když třeba ani nesportujete na něm?

no, děcko taky nežije jen 5 let...
Koně v případě finanční potíží můžete prodat.... dítě ne.

Patřím k potrefenym. Je to záležitost naplněných emocí. Z venku to nedává smysl. Jen práce, špína, čas fuč, peněz v tom zahuci... Jenže pro nás to je to ono

Proč máme koně (a často nezůstane u jednoho) ?
To je jako když si chlap koupí vysněný sporťák - jen je s tím méně dřiny. Ale tak to je už geneticky - ženský projdou bolest při porodu kvůli dítěti ani nemrknou. Takže dřina a odříkání okolo koní je nám prostě vlastní.
Můj partner si díky mě koně zamiloval a pořídil si také jednoho, Není sice blázen jako já,ale na vyjíždky jezdíme společně :)

Máte nějaký koníček? Hrajete hry na počítači, máte motorku (jezdíte na srazy, věnujete se tomu), máte psa, chalupu? Jestli ne, tak samozřejmě chápu to přemýšlení.

Vlastní kůň je velmi často jediný koníček člověka. Jestli paní jezdí za peníze v nějakém oddíle, měsíční provoz vlastního koně už nebude podle lokality a způsobu ustájení o moc dražší. Dopravu to bude stát stejnou, peníze za lekce se promění na peníze za ustájení. Naskočí to ve chvíli, kdy bude chtít paní sportovat, vzdělávat se, jezdit s koněm po akcích.

Na druhou stranu, mohla by mít paní zálibu v plesech a večírcích - ono by to finančně mohlo vyjít (vč. dopravy, šatů, bot, kabelek, VIP míst...) na podobný peníz.
Taky by mohla mít zálibu v exotických dovolených (dtto).
Nebo v dětech...

Já bych tedy vlastního koně paní vymlouvala kvůli těm starostem a finančním nejistotám. Jenže já bych paní vymlouvala z těch důvodů i dítě, takže asi nebudu relevantní zdroj názorů

Je to tak, někdo má holt záliby levnější a časově méně náročné, někdo má záliby nákladnější a časožroutské. Podle toho, co koho naplňuje, co koho činí šťastným.

Jako mezikrok a kompromis můžete vyzkoušet nájem koně. Koně vlastní a fakticky za něj odpovídá někdo jiný, ale vy (paní) o něj pečujete jako o vlastního vč. pokrytí veškerých provozních nákladů (vč. úrazů, nemocí, spotřebního materiálu...). Tak si můžete vlastně "vyzkoušet", co by to obnášelo finančně (bez té vstupní investice) a provozně (kolik času to sežere, zda se to dá skloubit se zaměstnáním, životním stylem...).

Taky nevíme, zda si paní toho svého koně bude chtít ustájit doma u baráku nebo u nějaké kamarádky, kde by se podílely na denním chodu ustájení, tj. paní by tam několikrát do týdne (u domu pochopitelně každý den) musela být a věnovat čas a energii nejen ježdění, ale také péči o zázemí, krmení, podestýlku, nářadí... A nebo zda se bude jednat o komerční ustájení, kde tyto povinnosti za peníze převezme tamní personál (co je dražší, ale svobodnější, neomezuje to člověka v dovolených a v době nemoci to nenutí hledat záskok ).

No a předposlední podotek - pokud si to paní bude financovat ze svého, není o čem. Její rozhodnutí. Vy máte pak pouze poradní hlas.

A poslední podotek - kdyby mě můj chlap u koní podporoval, měl pochopení, pomohl, byl vstřícný, tak si umím představit, že by to smázlo velkou spoustu jiných nekompatibilit. Protože koně jsou u mě na žebříčku priorit hodně vysoko (opět nevím, zda jsem dobrý rádce, protože u mě jsou koně prioritově nad chlapama ).

Ten_nejlepsi_kluk napsal(a):
Můžete mi na to prosím někdo odpovědět? Já jsem tedy úplný laik, ale mám přítelkyni, která jezdí, jsem rád, že ji to baví, ale teď přišla s plánem koupit vlastního koně. A mě se to nezdá, přijde mi to jako zbytečnost, koní je všude spousta a co jsem tak pochopil, provoz vlastního stojí ranec, kůň nežije 5 let a třeba bud4m4 mít někdy i nějakou rodinu.
Než jí to ale začnu rozmlouvat, chtěl bych to nejdřív aspoň trochu pochopit. Pomůžete mi tedy objasnit, proč je tak nutné mít vlastního koně, když třeba ani nesportujete na něm?

Protože životní styl?

Viz výše. Vy máte motorky, kola, horolezíte... A taky vyhazujete peníze z okna. Jako já. Jako my tady všichni. Či spíše všechny. Moc mužů se tady nevyskytuje.

Dobrý den, pokusím se odpovědět tuto otázku z mého osobního pohledu, někdo může mít samozřejmě jiný, protože mám doma muže který se na to tváří stejně jako vy:)) Kolem koní se motám prakticky odmalinka. Ve věku nácti jsem celý týden po škole pomáhala ve stájích aby jsme se mohli jednou týdně vystřídat na jízdárně na takovém zloprckovi:) S řidičákem a prací jsem si mohla zaplatit hodiny u profesionální trenérky na jejím koni, bohužel ona měla hodně klientů takže jsme se častěji časově nesešli. V blízké stáji jsem si zkusila vzít koně do částečného pronájmu, v praxi to fungovalo tak že valach šel každý den někdy i dvakrát denně pod děti, brát ho po třetí jezdit se prostě nedělá, takže jsem se stejně nedostala jezdit. Ono zaplatit si ježdění a jít si zajezdit zní jednoduše ale ne všude to tak funguje, pokud se člověk dívá na to jak je o provozní koně postaráno a co si člověk může dovolit (myšleno: např. můžu si koně vzít a jít sama na vyjížďku? třeba nemůžu protože si to majitel nepřeje). Kůň může být i špatně vychovaný, pak se já jako jezdec budu bát co mi kde vyvede a co se mu stane a jak to potom vysvětlím majiteli. Nebo si s nájemním koněm nemusím sednout, nesedí mi nebo mým požadavkům a jiný kůň třeba není k dispozici, chci třeba skákat a jezdit závody a ve stáji mají třeba koně na projížďky a na jízdárnu nechodí. Takže když to shrnu sama za sebe proč: je to moje svoboda i zodpovědnost dělat si se svým koněm co chci, vezmu si ho kdy budu chtít, kam budu chtít a vychovám si koně podle sebe. Nemusím se nikoho prosit, s nikým se střídat. Samozřejmě mít vlastního koně je zodpovědnost a něco to stojí, ale pokud si na to sama vydělám tak si ho pořídím a pořídila jsem:) Myslím že pokud má toto žena v plánu tak jí moc nezabráníte:) Z mého pohledu bych jí spíš pomohla a podpořila, mohlo by se také stát že si (jako já:) pořídí koně za každou cenu. A třeba koupí koně který není ve zrovna dobré zdravotní kondici, aby to tolik nestálo a vy jste nenadával, a následky jsou potom horší, a víc to stojí. Pokud třeba ženě třeba někdo nabídne koně na splátky aby to tolik nestálo, neberte to nemá to cenu. Za bezpůvodového koně počítejte tak aby byl aspoň trochu zdravý, minimálně 100 tis, plus předkupní prohlídka, cestovné apod. Pokud bude chtít koně na sport nebo třeba americké plemeno půjdete s cenou víš. Přeju Vám šťastnou ruku při výběru. Doufám že jste mě pochopil:)

Arbora napsal(a):
Sen každej ženy je, aby jej životný partner rozhodoval o tom, aké koníčky môže mať.

Me prijde, ze jako laik to pouze nechape, a ne ze rovnou chce rozhodnout/zakazat, a prijde mi naopak fajn, ze ma snahu pochopit. Ten muj to mel rekla bych podobne: co na tom vidis? Drina, smrad, misty i nebezpecny...

Proc mam kone

- protoze me to bavi, protoze me to donuti jit neco delat za kazdeho pocasi, protoze je to pokazde jine, protoze je to zive zvire, se kterym mam vytvoreny nejaky vztah, protoze je to relax, a protoze mi kun dava kridla a letime spolu

- protoze me nebavilo jezdit na zpruzenych provozacich, kteri meli ocividne spatny cajky, neco je bolelo, kousali, kopali, na jizdarne vyhazovali, nebo brali drahu, protoze treneri rvali, a protoze musis ted cvalat (ale ja se na nem bojim), musis ted skakat (ale mam preskoceny zaklady, necitim se na to), protoze na hodinach bylo hodne horsich jezdcu (ty se udrzis, musim se venovat slabsim jezdcum), apod

- protoze me nebavily polovicni/celkovy pronajmy, kdy jsem videla, ze majitel dela boty, co se tyka welfare (kun bez vybehu, i kdyz by byla moznost, kopyta se budou delat az upadnou podkovy, tri prdele ovsa, neadekvatne praci, protoze 30 let u koni…) ci vycviku (vyvazu to na krev, aby chodil sbalenej, chtit po koni po mesici pod sedlem cvalat kruhy…), a nebyla jsem v pozici, kdy jsem mohla neco menit nebo ovlivnit

- protoze ve finale, kdyz chci jezdit kazdy den tak to vychazelo i financne lip, u vlastniho kone si osefuju kde co, delam si to po svem, jezdim si po svem (dnes se na cval necitim, tak pojedeme na 2h krokovku… dnes se povozim na madlech). Kun si ke mne vytvori pouto a ja k nemu.

Tehdejsi pritel, ktery znal kone pouze z obrazku, to toleroval, a kdyz jsem jela na nejakou konskou akci nabidla jsem mu, aby jel se mnou – dostihy, western, drezura, vozatajstvi, militari… vysvetlila jsem mu treba i to proc nema troubit na jezdce aby mu uhnul (proste predpokladal, ze kdyz uz je ten kun na silnici, tak se tam umi chovat a je na auta zvyklej)… ukazala jsem mu jiny svet, a on si ho nechal ukazat… pozna kladrubaka a frizaka a paso fino colombiano :-) … privede/odvede kone z vybehu, vycisti, vcetne kopyt, vyvede na prochazku na ruce, opamlskuje. Ted je z nej manzel :-) A kdyz jsem vystresovana po praci a rikam, ze v tomhle stavu ke konim nepojedu, ze jim to nemuzu udelat, tak me naopak vyhazuje do staje, at se zrelaxuju (a on si v klidu doma muziciruje). A vrati se mu spokojena zenska. Ja mu vypravim o konich, on me o hudbe. A taky se tim da zabit spoustu darku :-) Pravda, financne je to absolutne na mne, mam I rezervu na pripadny konsky zdravotni fuck-up. Pokud bych nebyla schopna si to sama ufinancovat, tak do vlastniho kone proste nejdu.

Tak, vše už asi bylo řečeno ;-)

Z mého pohledu má chlap - partner "opravdové" koňačky než dvě možnosti:
- buď bude mít své koníčky, také patřičně drahé (nabízí se pro srovnání třeba rally či sportovní létání), takže se budou ti dva tak trošku míjet, ale rozhodně si nebudou nic vyčítat - ani finančně, ani časově
- anebo ho to chytne taky a bude v tom žít s dotyčnou a bude mu to dělat radost jako jí (a třeba to bude on, kdo bude aktivně do toho investovat, ať finančně, nebo časově).

Já jsem teda ta druhá možnost (a ono se to ve dvou fakt lépe táhne, ve všech ohledech!), ale v mém okolí vidím spíše tu variantu první, případně že chlap si na tom najde třeba tu péči o statek a dělá ženské support - ale to by mne teda nebavilo (na rozdíl třeba od toho lítání, ale to si lze užít i ze sedla ;-) )

Prostě opravdová koňadra nikdy nebude puťka, jejíž nejvyšší prioriotou bude naklizeno, napečeno a vyžehleno. Tak se s tím tazateli smiřte, nebo holt musíte najít puťku. S tou tyhle starosti mít nebudete.

Koňadra

"nikdy nebude puťka, jejíž nejvyšší prioriotou bude naklizeno, napečeno a vyžehleno" - ano, takhle to mam (ci spis nemam :-) )... Kupodivu manzel ocenuje, ze jsem samostatna jednotka, kterou nema furt za zadeli (me to nenechalo napsat pr.deli!), ze vyzaduje pozornost a zabavit... Navic se u mne projevuje typicka vlastnost konaku - "to rozchodim"/nejsem fnukna... A kdyz jsme neco kutali na zahrade a bylo potreba vozit hlinu v kolecku, tak jsem s tim kmitala, az mu me sousedi zavideli (kor kdyz ho videli lezerne oprenyho o lopatu :-) )... apod.

ad zadavatel - jen napad - navrhnete pritelkyni, ze s ni pojedete do staje, podivate se jak to kole koni chodi, jak jezdi... a treba ze byste ji neco nafotil nebo nafilmoval... takhle projeveny zajem by ji mohl potesit, a vy nakouknete do jejiho sveta... a treba vyhledove, az a jestli dojde na nakup kone, navrhnete ze se pojedete podivat s ni. Manzel takhle se mnou cast koni na prodej obrazil, fotil a filmoval - to se pak clovek doma v klidu na to podival, a vsiml si veci, ktere v zapalu na tom koni treba nevnimal... plus byl jako pojistka, ze kdyby se neco stalo - kun me kopnul, shodil, rozbila bych si bryle (a sem slepa jak patrona) - tak me odveze domu...

Nojo, zase popravdě, mně by teda nebavilo dělat partnerce ten support, jezdit s ní, čučet na ní. Jako samozřejmě takto ano, jednou kupujeme koně mně, jednou jí, to je něco jiného, ale představa že jsem ten co bude doprovázet, fotit a supportovat, ale nebude to jeho sport, to by mne teda neba. To už bych spíš měl jiného koníčka. Tak nevím zda tazateli doporučovat právě toto.

máte koníčky? jak jste spolu dlouho? bydlíte spolu?

protože je to život, zábava, relax, milujeme je

pokud jste do koní fakt zapálení, potřebujete ho ke spokojenému životu :)

pokud na něj má nevidím problém.
ano nebudete středobod jejího života, bude často u koně, ale bude spokojená.
pokud již koňařku máte, asi víte.

no až budete plánovat děti tak bud na to mít budete nebo nebudete pak koně prodáte, ženská to ořve. Nebo pronajmete. ale s dítětem stejně už není tolik času a cestu ke koním si pak zase najde. pro duševní zdraví bude fajn, když se bude mít kde odreagovat

Z vlastní zkušenosti, jelikož jsem byla na několika seznamkách, mi napsalo plno mužů, a tázali se, proč jako mám koně. Že koně zaberou hromadu času, který pak netrávím s rodinou. Že není divu, že sem sama, protože muž fakt nechce abych se někde hrabala v hnoji, že žena by se měla starat o domácnost a o muže, a ne trávit čas někde u koní nebo vůbec prostě někde mimo dům.

Další se mě třeba během psaní zeptal, zda uvažuji o prodeji koní. Tak říkám že pokud mě k tomu něco nedonutí, tak ne. Tak se ptal, co by mě donutilo. No tak říkám, že třeba nějaká závažná nemoc co by mi znemožnila péči o ně, nebo opravdu závažná finanční situace... tak se ptal, co v případě svatby a rodiny. Tak já na to, že to pro mě fakt není důvod koně prodat. A to začalo, že se mi oči při čtení protáčely. Že jak bych si chtěla někoho vzít, když nejsem ochotná se přizpůsobit rodině... No, tak ten šel taky.

Už jenom z tohoto mi přijde, že je tu dost vysoký počet mužů, kteří mají pocit, že budou středobodem života ženy. Že jediné co má žena dělat je bejt doma.
Jak velký množství mužů žije v představě nukleární rodiny, kde vlastně ve chvíli, kdy si žena najde partnera, tak opustí svobodomyslný život, a bude se věnovat jen jim.
A neberte to nijak vyloženě negativně, nemyslím si, že jsou ti muži nějak zlí či špatní v základu všeho, je ale pravda že postupem času, a vyšší emancipace žen tito jedinci ztrácejí šanci na partnerku. Ale kvůli svému pocitu nadřazenosti- však on je muž, si neuvědomují že jsou to oni, kdo se musí přizpůsobit tomu, že ženy zkrátka mají své zájmy. A v některých případech ten zájem váží přes půl tuny, má čtyři nohy a žere mrkev.

jbb napsal(a):
Nojo, zase popravdě, mně by teda nebavilo dělat partnerce ten support, jezdit s ní, čučet na ní. Jako samozřejmě takto ano, jednou kupujeme koně mně, jednou jí, to je něco jiného, ale představa že jsem ten co bude doprovázet, fotit a supportovat, ale nebude to jeho sport, to by mne teda neba. To už bych spíš měl jiného koníčka. Tak nevím zda tazateli doporučovat právě toto.

Nepisu, byt ji stale za zadkem ve staji a chodit po konskych akcich imervere , mam rozum ... protoze presne "mně by teda nebavilo dělat partnerce ten support, jezdit s ní, čučet na ní"... U me to bylo tak, ze jsem vzdycky oznamila, ze jedu na tuhle akci, a nabidla jestli chce, ze se muze pridat. Je to samostatna jednotka, umi se rozhodnout: bavi-nebavi, mam cas-nemam cas, chci-nechci. Chtela jsem, aby to vyznelo tak, ze to muze poslouzit jako vhled do jineho sveta, uvidi jak ji to u tech koni bavi, a pochopi to treba lip, nez kdyz mu to doma bude vypravet. Manzel, kdyz stal vedle drahy, kdyz kolem nas prosvisteli dostihaci nebo klusaci... nebo u kolbiste kde ctyrsprezi projelo prekazkou, kde predtim projel jeden kun v kocare, a ten vypadal, ze mu to bude tesny... nebo kdyz na zivo videl kone skakat baraky... nebo begany zabirat v tahu... stat u drahy na militari crossu (a bohuzel videt jak se na tom da vymlatit, jak kun, tak jezdec)... tak uz na to kouka jinak. Vzdycky si ze mne delal srandu, kdyz jsem mu vypravela, ze si s konmi povidam (ne, ze na ne mluvim). Nezapomenu jak mi jednou nadsene hlasil, ze si s nim kobyla povidala (vedli dialog na tema pamlsku a paseni )

Bella04 napsal(a):
Nepisu, byt ji stale za zadkem ve staji a chodit po konskych akcich imervere , mam rozum ... protoze presne "mně by teda nebavilo dělat partnerce ten support, jezdit s ní, čučet na ní"... U me to bylo tak, ze jsem vzdycky oznamila, ze jedu na tuhle akci, a nabidla jestli chce, ze se muze pridat. Je to samostatna jednotka, umi se rozhodnout: bavi-nebavi, mam cas-nemam cas, chci-nechci. Chtela jsem, aby to vyznelo tak, ze to muze poslouzit jako vhled do jineho sveta, uvidi jak ji to u tech koni bavi, a pochopi to treba lip, nez kdyz mu to doma bude vypravet. Manzel, kdyz stal vedle drahy, kdyz kolem nas prosvisteli dostihaci nebo klusaci... nebo u kolbiste kde ctyrsprezi projelo prekazkou, kde predtim projel jeden kun v kocare, a ten vypadal, ze mu to bude tesny... nebo kdyz na zivo videl kone skakat baraky... nebo begany zabirat v tahu... stat u drahy na militari crossu (a bohuzel videt jak se na tom da vymlatit, jak kun, tak jezdec)... tak uz na to kouka jinak. Vzdycky si ze mne delal srandu, kdyz jsem mu vypravela, ze si s konmi povidam (ne, ze na ne mluvim). Nezapomenu jak mi jednou nadsene hlasil, ze si s nim kobyla povidala (vedli dialog na tema pamlsku a paseni )

já svého ex zvala na koně opakovaně, abych mu představila kobylu, později i její hříbě.
Měl dovolenou, vzdychal si, jak nemá co dělat, a já mu nabídla ať semnou jede na výstavu hříbat.
Že mu je fakt koenčně představím ty koně, že spolu strávíme den....
víte co mi řekl?
"A co bych tam jako dělal."
ty číčo! Mě fakt málem kleplo z týhle otázky...
Kdyby aspoň blbec lhal, že nemůže... ne on se mě naféra zeptá, co by jako dělal na výstavě hříbat, kde jeho přítelkyně bude mít své koně a hlavně tam bude ona.

lenacia napsal(a):
já svého ex zvala na koně opakovaně, abych mu představila kobylu, později i její hříbě.
Měl dovolenou, vzdychal si, jak nemá co dělat, a já mu nabídla ať semnou jede na výstavu hříbat.
Že mu je fakt koenčně představím ty koně, že spolu strávíme den....
víte co mi řekl?
"A co bych tam jako dělal."
ty číčo! Mě fakt málem kleplo z týhle otázky...
Kdyby aspoň blbec lhal, že nemůže... ne on se mě naféra zeptá, co by jako dělal na výstavě hříbat, kde jeho přítelkyně bude mít své koně a hlavně tam bude ona.

Podobné zážitky

Bella04 napsal(a):
Proc mam kone

- protoze me to bavi, protoze me to donuti jit neco delat za kazdeho pocasi, protoze je to pokazde jine, protoze je to zive zvire, se kterym mam vytvoreny nejaky vztah, protoze je to relax, a protoze mi kun dava kridla a letime spolu

- protoze me nebavilo jezdit na zpruzenych provozacich, kteri meli ocividne spatny cajky, neco je bolelo, kousali, kopali, na jizdarne vyhazovali, nebo brali drahu, protoze treneri rvali, a protoze musis ted cvalat (ale ja se na nem bojim), musis ted skakat (ale mam preskoceny zaklady, necitim se na to), protoze na hodinach bylo hodne horsich jezdcu (ty se udrzis, musim se venovat slabsim jezdcum), apod

- protoze me nebavily polovicni/celkovy pronajmy, kdy jsem videla, ze majitel dela boty, co se tyka welfare (kun bez vybehu, i kdyz by byla moznost, kopyta se budou delat az upadnou podkovy, tri prdele ovsa, neadekvatne praci, protoze 30 let u koni…) ci vycviku (vyvazu to na krev, aby chodil sbalenej, chtit po koni po mesici pod sedlem cvalat kruhy…), a nebyla jsem v pozici, kdy jsem mohla neco menit nebo ovlivnit

- protoze ve finale, kdyz chci jezdit kazdy den tak to vychazelo i financne lip, u vlastniho kone si osefuju kde co, delam si to po svem, jezdim si po svem (dnes se na cval necitim, tak pojedeme na 2h krokovku… dnes se povozim na madlech). Kun si ke mne vytvori pouto a ja k nemu.

Tehdejsi pritel, ktery znal kone pouze z obrazku, to toleroval, a kdyz jsem jela na nejakou konskou akci nabidla jsem mu, aby jel se mnou – dostihy, western, drezura, vozatajstvi, militari… vysvetlila jsem mu treba i to proc nema troubit na jezdce aby mu uhnul (proste predpokladal, ze kdyz uz je ten kun na silnici, tak se tam umi chovat a je na auta zvyklej)… ukazala jsem mu jiny svet, a on si ho nechal ukazat… pozna kladrubaka a frizaka a paso fino colombiano :-) … privede/odvede kone z vybehu, vycisti, vcetne kopyt, vyvede na prochazku na ruce, opamlskuje. Ted je z nej manzel :-) A kdyz jsem vystresovana po praci a rikam, ze v tomhle stavu ke konim nepojedu, ze jim to nemuzu udelat, tak me naopak vyhazuje do staje, at se zrelaxuju (a on si v klidu doma muziciruje). A vrati se mu spokojena zenska. Ja mu vypravim o konich, on me o hudbe. A taky se tim da zabit spoustu darku :-) Pravda, financne je to absolutne na mne, mam I rezervu na pripadny konsky zdravotni fuck-up. Pokud bych nebyla schopna si to sama ufinancovat, tak do vlastniho kone proste nejdu.

Nádherně napsáno :) Mám to stejně

lenacia napsal(a):
já svého ex zvala na koně opakovaně, abych mu představila kobylu, později i její hříbě.
Měl dovolenou, vzdychal si, jak nemá co dělat, a já mu nabídla ať semnou jede na výstavu hříbat.
Že mu je fakt koenčně představím ty koně, že spolu strávíme den....
víte co mi řekl?
"A co bych tam jako dělal."
ty číčo! Mě fakt málem kleplo z týhle otázky...
Kdyby aspoň blbec lhal, že nemůže... ne on se mě naféra zeptá, co by jako dělal na výstavě hříbat, kde jeho přítelkyně bude mít své koně a hlavně tam bude ona.

Já ale třeba tohle chápu. Také se mnou partner po koňoakcích nejezdi, akorát že začátku, jinak je to jen moje parketa.
Mně to nevadí. Pro mne je důležitý, že ro respektuje a nechá mě žít, jakkoukoli spoluúčast od něj nečekám, nechci. Když se přidá, jsem ráda, jinak to absolutně neřeším.
Jinak je to podporující partner, kterého jen tak někdo nemá, kdyby se to někomu nezdálo. Jen máme vůči sobě pochopení a velký prostor pro osobní svobodu a rozhodnutí.

Pokud se respektujete, a vaše volnočasové aktivity vám vzájemně nevadí, tak je to jiné, než když vám polovička vysvětluje, že k životu koně nepotřebujete, a pak si ještě představuje, že mu budete zařizovat volnočasovou zábavu, když si sám žádnou najít neumí :-)

Zažila jsem obojí, a varianta "teď máš mě, tak mi dělej animátora" mě opravdu vyčerpávala. Já jsem mu vážně navrhovala, zda nechce začít chodit do hospody (aby si našel nějaký kamarády)

"A co bych tam jako dělal."

Tohle ja naopak uplne chapu... Obcas vyrazim na nejaky folkohrani, protoze vim, ze polovicce to udela radost, kdyz ho uvidim vystupovat (TVL, mam zabit pul dne - den!!! kvuli vystoupeni, ktery trva 20 min??? kdyz bych mohla byt... ve staji...). Ma nekoho kdo to rozumne nahraje a nafoti, zhodnoti vykon... ale nudiii me to strasne... ale tim, ze tam jedu: - s nim; - mam funkci nahravace, fotografa; - je to cas od casu - to preziju, beru to tak, ze to ke vztahu proste patri.

V tomhle pripade "A co bych tam jako dělal." bych to podala takhle - prosimte, moc by mi pomohlo kdybys se mnou jel, a sem tam mi trochu pichnul (pokud je chlap aspon trochu "konacky" pouzitelnej) - jako psychicka podpora, jako "podrzkun" (zni to lip nez "podrztaska"? ), fakt by mi moc bodl pomocnik... a kdybys jeste blejsknul par fotek... pokud bude chlap zamestnan cinnostma, ktery davaj smysl = bude mit co delat = tak se na to bude divat jinak. Jo - a mimochodem, maji tam jidlo a piti (pokud je to pravda ).

Kdyz jsem poprosila manzela, aby prisel na Hubertovu jizdu, reakce byla vice mene stejna: a co bych tam jako delal. Podala jsem to jako prosbu o pomoc + bude tam jidlo a pitivo. Nakonec si to chlapec nefalsovane uzil, pokecal si u pivka s jinyma chlapama (urcite si postezovali na ty svoje "konarky"), pomahal s prestavbou prekazkovy drahy, tu podrzel kone, tu nafotil, tu se motal u grilu, a nemel cas se nudit. Zjistil, ze kobyla medvidek nejsladsi, oaza zenoveho klidu, se na hromadny akci prepne do modu "bzuuu" (jeden z duvodu proc nezavodim). Netusil, ze umim kaskaderske kousky (ja taky ne ) - spadlo opentleny brevno ze slavobrany, stoupla jsem na kone (nikdy driv jsem to neudelala, ale kdyz musis tak musis), brevno podal, nahodila jsem ho zpet (kobyla se vyznamenala taky, statecne stala)... Samozrejme byl za pricinlivost pochvalen pred nastoupenou jednotkou - na to je taky dulezity nezapominat.

Bella04 napsal(a):
"A co bych tam jako dělal."

Tohle ja naopak uplne chapu... Obcas vyrazim na nejaky folkohrani, protoze vim, ze polovicce to udela radost, kdyz ho uvidim vystupovat (TVL, mam zabit pul dne - den!!! kvuli vystoupeni, ktery trva 20 min??? kdyz bych mohla byt... ve staji...). Ma nekoho kdo to rozumne nahraje a nafoti, zhodnoti vykon... ale nudiii me to strasne... ale tim, ze tam jedu: - s nim; - mam funkci nahravace, fotografa; - je to cas od casu - to preziju, beru to tak, ze to ke vztahu proste patri.

V tomhle pripade "A co bych tam jako dělal." bych to podala takhle - prosimte, moc by mi pomohlo kdybys se mnou jel, a sem tam mi trochu pichnul (pokud je chlap aspon trochu "konacky" pouzitelnej) - jako psychicka podpora, jako "podrzkun" (zni to lip nez "podrztaska"? ), fakt by mi moc bodl pomocnik... a kdybys jeste blejsknul par fotek... pokud bude chlap zamestnan cinnostma, ktery davaj smysl = bude mit co delat = tak se na to bude divat jinak. Jo - a mimochodem, maji tam jidlo a piti (pokud je to pravda ).

Kdyz jsem poprosila manzela, aby prisel na Hubertovu jizdu, reakce byla vice mene stejna: a co bych tam jako delal. Podala jsem to jako prosbu o pomoc + bude tam jidlo a pitivo. Nakonec si to chlapec nefalsovane uzil, pokecal si u pivka s jinyma chlapama (urcite si postezovali na ty svoje "konarky"), pomahal s prestavbou prekazkovy drahy, tu podrzel kone, tu nafotil, tu se motal u grilu, a nemel cas se nudit. Zjistil, ze kobyla medvidek nejsladsi, oaza zenoveho klidu, se na hromadny akci prepne do modu "bzuuu" (jeden z duvodu proc nezavodim). Netusil, ze umim kaskaderske kousky (ja taky ne ) - spadlo opentleny brevno ze slavobrany, stoupla jsem na kone (nikdy driv jsem to neudelala, ale kdyz musis tak musis), brevno podal, nahodila jsem ho zpet (kobyla se vyznamenala taky, statecne stala)... Samozrejme byl za pricinlivost pochvalen pred nastoupenou jednotkou - na to je taky dulezity nezapominat.

U nás je to taky takhle. Prostě bychom tuhle situaci chápali tak, jak zní. Chceš tam jít- ne-ok. Kdybych požádala o pomoc, tak pokud do toho neviete něco zásadního jako třeba nemocný člen rodiny atp. Tak pomůže vždy. A to je to gró.

Lanacio, upřímně, mně návštěva koňské výstavy taky nezní tak lákavě. Jo to když byste mne lákala na celodenní výlet někam do lesů, to by byla jiná.
Takže proto já jsem psal, že pro mě jsou pochopitelné pouze ty dva modely, buď jezdí oba A shodnou se jak jim to vyhovuje s koňmi, nebo že holt každý jede po své linii.
Ale třeba dotyčnému radíte dobře. Každopádně měl by pochopit, že koňadra je diagnóza.

jbb napsal(a):
Lanacio, upřímně, mně návštěva koňské výstavy taky nezní tak lákavě. Jo to když byste mne lákala na celodenní výlet někam do lesů, to by byla jiná.
Takže proto já jsem psal, že pro mě jsou pochopitelné pouze ty dva modely, buď jezdí oba A shodnou se jak jim to vyhovuje s koňmi, nebo že holt každý jede po své linii.
Ale třeba dotyčnému radíte dobře. Každopádně měl by pochopit, že koňadra je diagnóza.

Koňadra je diagnóza, ale musí být soudná . I když se její život točí kolem koní sebevíc, měla by pochopit, že i chlap potřebuje cítit podporu, obdiv a lásku, obzvlášť když jí miluje bezpodmínečně i s tou její diagnózou:)( a na to obvykle holky zapomínají a vše berou často jako útok na svůj zájem, i kdyz je výtka relevantní.

Ale shodují se s lenanciou na tom, že i tak to řada chlapů prostě nedává už čistě jen na základě svýho sobectví

JanaJanaJanaJana napsal(a):
Koňadra je diagnóza, ale musí být soudná . I když se její život točí kolem koní sebevíc, měla by pochopit, že i chlap potřebuje cítit podporu, obdiv a lásku, obzvlášť když jí miluje bezpodmínečně i s tou její diagnózou:)( a na to obvykle holky zapomínají a vše berou často jako útok na svůj zájem, i kdyz je výtka relevantní.

Ale shodují se s lenanciou na tom, že i tak to řada chlapů prostě nedává už čistě jen na základě svýho sobectví

A to teda já soudná koňadra absolutně nejsem

Pro mě jsou moje zvířata všechno a řadím se k typické koňadře,která doma nemá naklizeno,nazdobeno,navařeno...nikdy to pro mě nebyla priorita a vzorně uklizený byt považuji za promrhaný život..když chodí oba do práce,absolutně nechápu,proč by vařit a uklízet měla žena..prostě sakra ten chlap má taky ruce a nohy a může fungovat úplně stejně...takové ty slečny a ženy,co své muže obsakují,absolutně nechápu...já budu raději venku,na čerstvém vzduchu u koní,užívat si tu práci u nich,přítomnost,vyjížďky..než být doma a vařit a uklízet...samozřejmě beru,že by chlap neměl být odsunutý až na úplně poslední kolej,ale v momentě,kdy by mi někdo moje zvířata vyčítal,tak není o čem..stejně tak ten chlap má přeci své koníčky,kterým se může věnovat a když najdou nějaký společný koníček,tak jedině dobře..ale určitě do koňáctvi chlapa nenutit..já to nikdy nedělala,nikdy o nic nežádala a vše nechala na dobrovolnosti...chceš nebo nechceš...stejně tak finanční ,,účast,, jsem nikdy nechtěla..jsou to moje zvířata a já jsem za ně odpovědná...
Horší to je pak asi skloubit s rodinou,ale tak to je u mě výhoda,že dítě nechci a netoužím po něm(a stále více žen do mě hustí,že je to pry povinnost ženy porodit dítě,což mě upřímně vždy rozesměje ).Nedovedu si představit,že se kvůli dítěti budu muset vzdát svých koní,protože bych na ně neměla peníze..

A tak tady je asi jasné, že tazatel svou paní v jejím koníčku podporuje, což považuji za úžasné a vzácné. Rozdíl mezi vlastním a půjčeným koněm doufám nebude hrát roli v tom, zda paní bude podporovat či ne, když už je to životní realita, jen bude mít jinou formu

Generacemi zažité stereotypy o mužském a ženském postavení se bohužel stále ve vnímání velké části populace nemění. Ačkoliv již dlouho žijeme v modelu, že žena a muž jsou více méně partnery, co se týká zajištění příjmů, stále přetrvává u mužů názor, že domácnost a výchova dětí je starostí pouze ženy. Takže chlap si odmaká tu svojí šichtu v práci a pak má volno. Ženská si odmaká svojí šichtu v práci, pak má druhou šichtu doma s úklidem/vařením a třetí u dětí. Nedej bože, že by mohla mít čas sama pro sebe, to je hned sobec a kašle na rodinu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Generacemi zažité stereotypy o mužském a ženském postavení se bohužel stále ve vnímání velké části populace nemění. Ačkoliv již dlouho žijeme v modelu, že žena a muž jsou více méně partnery, co se týká zajištění příjmů, stále přetrvává u mužů názor, že domácnost a výchova dětí je starostí pouze ženy. Takže chlap si odmaká tu svojí šichtu v práci a pak má volno. Ženská si odmaká svojí šichtu v práci, pak má druhou šichtu doma s úklidem/vařením a třetí u dětí. Nedej bože, že by mohla mít čas sama pro sebe, to je hned sobec a kašle na rodinu.

Jj, ja fakt nechápem, že ešte niečo také v dnešnej dobe prežíva. Asi je to na dedinách horšie, neviem, zadávateľ mi príde ako typický vesnický Venca, soryjako.
Ale tak možno je to iba troll,

Starostlivosť o rodinu - eehm, RODINA pre mňa znamená mama, otec, deti, ujovia a tety, babičky, dedkovia, sesternice z druhého kolena...ako, rodina pre mňa neznamená, že matka sa zavrie doma a sama bude hrdinsky deliť svoj čas medzi domácnosť, pána tvorstva a dieťa a že tým pádom jej život prakticky skončil.

To ako muž nemá ruky, alebo to dieťa nie je jeho, že s o neho nemôže postarať?
Chápem, že niekto je skutočne pracovne šialene vyťažený a tým pádom slušne zarába, ale v tom prípade hádam mu vyjde napríklad na odmenu pre paní na hlídání, keď nie sú babičky a tak a hádam preto nebudú o hlade, že žena má koňa.

Ak teda toľko nezarába, nuž ok, ale potom nech sa stará o tú proklamovanú rodinu aj inak, než kecmi...

Grrrr

Môj priateľ bol vždy rád, že mám koníčka a podporoval ma v ňom a je to myslím normálne.
Paradoxne pre neho bolo jednoduchšie mi prispievať finančne, lebo peniaze problém neboli, tým bol a je čas, ale ten sme zase mali naplánovaný tak, aby sme boli spolu, koníky so mnou bol pozrieť, ale to väčšinou iba na ceste niekam za turistikou, akože asi aby veril, že existujú :D

Podpora je v partnerstve normálna, akonáhle sa už hrá na nejaké "musíš sa vzdať toho a hentoho, lebo blabla", tak to by bol taký red flag, že by za mnou zostal iba dym.

Jj, ja fakt nechápem, že ešte niečo také v dnešnej dobe prežíva.


Přežívá. A víš proč? Dělají to matky těch chlapů. Mám jeden z těch exemplářů taky doma a trvalo mu hoooodně let, než pochopil, že já nejsem ani jeho služka, ani matka a hlavně NIKDY nebudu. Ale on v tom fakt byl vychovanej, takže za to tak nějak "nemůže"... A takových je a bohužel ještě bude. To vidim u svých kamarádek a kolegyň (naštěstí ne u všech), dělají z těch kluků mamánky od malička.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Generacemi zažité stereotypy o mužském a ženském postavení se bohužel stále ve vnímání velké části populace nemění. Ačkoliv již dlouho žijeme v modelu, že žena a muž jsou více méně partnery, co se týká zajištění příjmů, stále přetrvává u mužů názor, že domácnost a výchova dětí je starostí pouze ženy. Takže chlap si odmaká tu svojí šichtu v práci a pak má volno. Ženská si odmaká svojí šichtu v práci, pak má druhou šichtu doma s úklidem/vařením a třetí u dětí. Nedej bože, že by mohla mít čas sama pro sebe, to je hned sobec a kašle na rodinu.

No ono se to s dětmi umí i hodně zkomplikovat. Když jeden z partnerů musí mít v práci max. zkrácený úvazek, protože by se jinak o děti nešlo postarat (logopedie, rehabilitace, školní potíže atd.) Ten druhý pak chodí do práce o to víc a pak o to víc unavený sklouzne k představě, že...

Ne ne ne. Jen si hezky podržme své koníčky dokud to jde. Nikdo neví co budoucnost přinese.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jj, ja fakt nechápem, že ešte niečo také v dnešnej dobe prežíva.


Přežívá. A víš proč? Dělají to matky těch chlapů. Mám jeden z těch exemplářů taky doma a trvalo mu hoooodně let, než pochopil, že já nejsem ani jeho služka, ani matka a hlavně NIKDY nebudu. Ale on v tom fakt byl vychovanej, takže za to tak nějak "nemůže"... A takových je a bohužel ještě bude. To vidim u svých kamarádek a kolegyň (naštěstí ne u všech), dělají z těch kluků mamánky od malička.

Hmm, tak to mi fakt nenapadlo...nuž, nič potešujúce...

Akurát mi ešte napadlo, že sú napríklad ľudia, ktorí nemajú žiadne hobby, alebo ich hobby je napríklad pozeranie TV a tak...tak že nemôžu chápať nejaké outdoorové aktivity, ktoré sa odohrávajú v nejakom pravidelnom rytme, patria sem teda aj kone, ale aj iné.

Nedeľňajšiu návštevu obchodného centra do toho teda nepočítam :D

Horsana napsal(a):


Hmm, tak to mi fakt nenapadlo...nuž, nič potešujúce...

Akurát mi ešte napadlo, že sú napríklad ľudia, ktorí nemajú žiadne hobby, alebo ich hobby je napríklad pozeranie TV a tak...tak že nemôžu chápať nejaké outdoorové aktivity, ktoré sa odohrávajú v nejakom pravidelnom rytme, patria sem teda aj kone, ale aj iné.

Nedeľňajšiu návštevu obchodného centra do toho teda nepočítam :D

Přesně takové lidi jsem potkala a nechápala jsem já je. Jak dokážou vnímat návštěvu nákupního centra jako ZÁBAVU (a příležitost se reprezentativně obléknout, vzít nedělní obuv a strávit v tom nákupáku PŘÍJEMNÉ odpoledne), tak to je asi jiný vesmír.

Pipilota napsal(a):
No ono se to s dětmi umí i hodně zkomplikovat. Když jeden z partnerů musí mít v práci max. zkrácený úvazek, protože by se jinak o děti nešlo postarat (logopedie, rehabilitace, školní potíže atd.) Ten druhý pak chodí do práce o to víc a pak o to víc unavený sklouzne k představě, že...

Ne ne ne. Jen si hezky podržme své koníčky dokud to jde. Nikdo neví co budoucnost přinese.

To umí, sama som bola chorľavé dieťa s ortopedickými problémami, čo chodilo na výtvarku, ale rodičia rozhodne skrátený úväzok nemali a ani to nikomu z rodiny nezabránilo, aby sme v piatok večer nevyrazili na chatu, z ktorej sme prišli v nedeľu večer.

Jako jo... Ale řekla bych že po 6 letech nějakého jakž takž vztahu by ty koně mohl vidět alespoň jednou naživo víte co...
Ale tam to bylo o něčem jiném. On mě odpálkoval i na film v kině, na který se těšil že semnou nechce.

Horsana napsal(a):


Hmm, tak to mi fakt nenapadlo...nuž, nič potešujúce...

Akurát mi ešte napadlo, že sú napríklad ľudia, ktorí nemajú žiadne hobby, alebo ich hobby je napríklad pozeranie TV a tak...tak že nemôžu chápať nejaké outdoorové aktivity, ktoré sa odohrávajú v nejakom pravidelnom rytme, patria sem teda aj kone, ale aj iné.

Nedeľňajšiu návštevu obchodného centra do toho teda nepočítam :D

To jsem si všimla, že jsou lidi bez koníčků. Je to bezduchý konzum. Nedokážu se k ničemu aktivovat pokud to není zrovna v módě. Takové to mám psa, protože každý má psa, ale na cvičák s ním nechodím a venčení je opruz, veterinář jsou jen vyhozené peníze...
No bl bci jsou ve všech oblastech. A poznají se i podle toho, že nemají problém. Problém je u druhých, třeba ve vlastnictví koně.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Přesně takové lidi jsem potkala a nechápala jsem já je. Jak dokážou vnímat návštěvu nákupního centra jako ZÁBAVU (a příležitost se reprezentativně obléknout, vzít nedělní obuv a strávit v tom nákupáku PŘÍJEMNÉ odpoledne), tak to je asi jiný vesmír.

Jj, ja som sa o existencii tohto hobby dozvedela úplnou náhodou, na jednej poľovníckej chate, kde mi to vykladal kamarát a ja som si myslela, že už mu tá čerešňovica stúpla do hlavy

Pretože si pamätám, že som argumentovala tým, že takto predsa nikto nežije, že to nie je reálne a on mi to neustále vyvracal, že tak žije veľa ľudí a tak sme stále argumentovali dokolečka a nejako ma presvedčil, že to tak je a potom mi v ten večer stúpla spotreba tej čerešňovice :D

Teraz už sa na tom smejem, ale vtedy som bola v šoku, lebo som si uvedomila, že existuje ešte iný, paralelný vesmír, o ktorom nemám ani tušenia, heh.

Pipilota napsal(a):
To jsem si všimla, že jsou lidi bez koníčků. Je to bezduchý konzum. Nedokážu se k ničemu aktivovat pokud to není zrovna v módě. Takové to mám psa, protože každý má psa, ale na cvičák s ním nechodím a venčení je opruz, veterinář jsou jen vyhozené peníze...
No bl bci jsou ve všech oblastech. A poznají se i podle toho, že nemají problém. Problém je u druhých, třeba ve vlastnictví koně.

Je to tak, no.

Aj keď teraz už je asi nejaký pes so not cool, teraz je skôr v móde vytváranie contentu a taak :D

Tie posledné dve vety

Jsem koňadra jako poleno, nic jiného nedělám, než sjíždím jakýkoliv stránky s "końskýma hřbetama"(říká kolegyně z práce) ...není knížka o koních , kterou nemám a to ani jsem jí nečetla, jen prolistovala, prostě to musím mít....u koně jsem každý volný den, dá se říct, že mám místo mozku z koně kostku, ale....doma se k podlaze nepřilepím, oblečení máme čisté, manžel netrpí nedostatkem ..ničeho.., máme i stejné zájmy- rybníkářství..a půl den v nákupáku taky zvládnem a ležet u telky taky umíme....
ono to jde, když se chce

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Přesně takové lidi jsem potkala a nechápala jsem já je. Jak dokážou vnímat návštěvu nákupního centra jako ZÁBAVU (a příležitost se reprezentativně obléknout, vzít nedělní obuv a strávit v tom nákupáku PŘÍJEMNÉ odpoledne), tak to je asi jiný vesmír.

Tak zase to berte tak, že lidi prostě rádi utrácí peníze a každý za něco jiného.
Nechají tam pár tisíc za hadry a dobrý.
Já teď jedu od sedláře, prej je jenom přicpat polštář a dobrý.
No a jsem najednou o 6000 lehčí ani nevím jak a to jsem ještě ráda, že nemusím kupovat nový sedlo :D
Tak nevím, kdo je víc švihlej.

Ten_nejlepsi_kluk napsal(a):
Můžete mi na to prosím někdo odpovědět? Já jsem tedy úplný laik, ale mám přítelkyni, která jezdí, jsem rád, že ji to baví, ale teď přišla s plánem koupit vlastního koně. A mě se to nezdá, přijde mi to jako zbytečnost, koní je všude spousta a co jsem tak pochopil, provoz vlastního stojí ranec, kůň nežije 5 let a třeba bud4m4 mít někdy i nějakou rodinu.
Než jí to ale začnu rozmlouvat, chtěl bych to nejdřív aspoň trochu pochopit. Pomůžete mi tedy objasnit, proč je tak nutné mít vlastního koně, když třeba ani nesportujete na něm?

Mám své koně už od roku 1995 nějak. A naprosto mě uchvátilo, když za mnou přišel můj chlap, když šel do důchodu... jestli by mio nevadilo, že by si rád splnil sen a koupil motorku...
Protože on není zrovna tvárný, ani poddajný typ, opravdu jsem dodnes nepochopila, proč se mě probohaživýho ptal. Ale ptal, no...

Odpovědi jsem moc nečetla, je moc hodin, ale Vám zkusím napsat tohle:
Je vhodné, když oba v páru mají nějaké hobby. KLidně každý jiné. Pokud žádné nemáte, tak si fofrem nějaké najděte (cokoli), protože potom lépe pochopíte, že koně jsou většinou diagnóza a léčit se to nedá. Dá se to zakázat, pravda... ale můžete mít radost z něčeho, z čeho vaše životní partnerka má pocit přesně opačný?

A navíc - s koňmi je to jako s daněmi. Člověk je MUSÍ nakrmit a opatřit, i když se mu dějou životní zlomy a tak. Nepočkají; jako berňák nepočká, když účetní onemocní.

No. Když si vyberete hobby vhodné, jistě se manželka částečně přidá, bude se snažit pochopit jeho pravidla, sdílet s vámi zážitky. Obdobně, když si vy něco o koních načtete, naučíte a sem tam jí pomůžete. NIKDY to nenechte přejít do boje, čí hobby je lepší/důležitější/levnější a podobné blbostě.

Popravdě, když jsme byli u nás v tzv. produktivním věku, manžel mi koně nevyčítal (bral si mě s touhle diagnózou a viděl své, když jsem se po letech ke koním vracela). Ani děti, jak odrůstaly, ne. Jednou jsme v podstatě zrušili dárky na vánoce, protože koník byl nemocen a stálo to velké peníze... a děti pravily, že nechtějí blbosti, když vědí, co stojí léčba toho koníka...
Takže je to i o komunikaci. Stálé, samozřejmě. Otevřené a přímé.

Děti: inu... i toí je na vás. Mám kamaráda, který je velmi znalý ve své profesi, jezdil i ven jako odborník. Jakmile se narodily děti, zrušil to. Úderem čtvrté odpolední chodí domů a děti přebírá do své péče - manželka se zavírá v pracovně se svou vlastní činností. Trvá to už šest let a funguje to skvěle.
Možná kamarád předběhl svou dobu, možná se jen liší... každopádně to neřeší, a kdyby jeho manželka měla koně, holt by k nim chodila v ty čtyři odpoledne.

Pokud vaše manželka nechce (zatím :) koně u domu, ale bude koníka mít v nájemním ustájení, tak si holt uděláte denní rozvrh tak, aby k němu mohla, pravidelně... stejně jako vy do poráce, ke svému hobby... Berte to tak, že si tam odpočine, vyluxuje hlavu a bude příjemnější a navíc bude vědět, že si vzala prima chlapa, co jí nekecá do jejích věcí. To byste fakt neměl. Chce koně? Máte na to? Tak v pohodě. Berte to tak, že bez koně sťastná nebude - a vy chcete, aby byla, ne?

A argument, že jekoní všude spousta, opravdu nefunguje. Kůň je zvláštní tvor, z mnoha důvodů, zejména proto, že je neskutečně empatický. V vnímavých lidí dělá ještě vnímavější, z čehož pak profituje celá rodina, není-li v ní napětí.
No... a vlastní kůň umožňuje majiteli navázat s ním vztah, po kterém touží (OPRAVDU TOUŽÍ!), Mraky koní tohle nenabídnou; ten jeden, můj, ten pravý, ano. Nějakou dobu po koupi to trvá (+/- rok), ale pak... pak je to sen. Kůň ví, že majitelka ví, že on ví... Kdo tohle poznal, chce to napořád; chce tu zpětnou vazbu, chce tu důvěru a to souznění se zvířetem, protože jinak si nepřipadá jako úplný člověk. TOHLE koně s lidmi dělají (pokud to všechno nepřekryje sportovní ctižádost, ovšem). A myslíte, že kůň obsadí v jejím sdrci místo, kde byste měl být vy a děti? Kdepak.Je to úplně naopak.
A mimochodem: koně jsou výborní pro malé děti, jakkoli. Podporují jejich kognitivní funkce, učí je kázni a spolupráci... a kolektiv ve stáji funguje taky tak (je-li ta stáj dobrá).
Takže za mě: manželce koně "povolte" (ufff), a zúčastňujte se doby poznávání, všech překážek, radostí i strastí, pokroků a neůspěchů... a i váš život bude pestřejší. A ten maželský bude harmonický.
Holt - zakázat - jakkoli silnými argumenty - koňařce koně je cesta do pekel. Fakt. I když na to třeba přistoupí, není v jejích silách toí vydržet celá desetiletí. Bude brečet u westernových filmů, bude se okatě vyhýbat čemukoliv, co zavání koňmi... aby dodržela vý´áš zákaz. TO CHCETE?

A myslíte, že kůň obsadí v jejím srdci místo, kde byste měl být vy a děti? Kdepak. Je to úplně naopak.

Láska je to jediné čeho přibývá, když to rozdáváte!

Já vám to napíšu asi taktoo: představte si, že milujete psi. Rodiče vám ho ale nedovolí a těch důvodů si najdou xy. Tak si chodíte k sousedům "půjčovat" toho jejich, venčíte ho, trávíte s ním čas, milujete ho. Jen je tam jedno velké ALE - není váš. Nemáte ho v posteli, nemůžete za ním kteroukoliv hodinu, nevítá vás u vašich dveří, prostě tam není to, co tam má být... Vás to bude vnitřně užírat a budete se akorát trápit a říkat si, až budu dospělej, tak si koupím svýho psa. Milionkrát to obrečíte.
Nestavte se prosím nikdy do role "zakazovatele", koňařka vás dřív či později pošle do háje a najde si takovýho chlapa, který to bude aspoň akceptovat. Jasně, je potřeba se podívat společně na možnosti (ustájit u baráku, nebo u cizích, k jakému účelu si ho kupuju-sport/rekre atd.), už jenom to, že projevíte zájem se o tom nějak pobavit, necháte partnerku vysvětlit proč ano, co jí to v životě přináší - už jen tento zájem je pro nás koňařky obrovské plus.
Každý máme jiné zájmy a koníčky, pokud máte vztah a cenníte si jeden druhého, respektujte se, já taky chodila na fotbal i když mě to nikdy nezajímalo, ale brala jsem to tak, že prostě ex hrál, tak jako podporu.

U koní se motám od mala a můžu vám upřímně napsat, že to, co nám lidem přináší se nijak vysvětlit nedá. Jo, jsou to mraky času, sběru bobků atd, ale zase máte k dispozici víc jak půl tuny lásky. A to takové, že pokud to neprožijete, nemůžete to nikdy pochopit.
To co koně ženám (možná i mužům ale já takového ve svém okolí nemám) dávají, muži ženě nikdy dát nemohou - aspoň já to tak mám a s tím se budete muset smířit. Pokud ji budete chtít jen a jen pro sebe, blbě to dopadne, holky od koní dají většinou přednost svému hobby. Naopak, pokud se toho vzdají kvůli chlapovi, budou nešťastné. A víte co se říká? Nešťastná žena=nešťastná rodina...

Díky za reakce.
Heleďte já nejsem žádný despota.
Co jsem ale stihnul pochopit je to, že koupě koně ve výsledku není záležitostí jen jeho majitele, ale i celé jeho rodiny.
Uvážím to, peru v potaz Vaše vysvětlení jako relevantní a beru je vážně, ale ještě musíme s přítelkyní probrat, jestli je to dlouhodobě udržitelné....chci, aby své rozhodnutí promyslela opravdu důkladně. Jelikož já jezdit nikdy nezačnu.
Díky všem.