Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
20.11.2005 15:04

články co víte o koních



necasova : RE: (bez předmětu) 20.11.2005 - 14:47
Prosím tě já jsem přišla na pokec-učebna číslo2-a oni mě vyhodily že jsem přišla pozdě a nemám tam co dělat!mě to nepřijde normální poslala jsem jim toto ani jsi to rozeslaly mezy sebou a příště si to využijí!


____________________________________
necasova napsal(a):


____________________________________
necasova napsal(a):
KLADRUBSKÝ KŮŇ

Kladrubský kůň má původ u nás v České republice. Průměrná výška tohoto koně je 1,65 až 1,75 m, ale někteří jedinci dosahují výšky až 1,80 m. Kladrubští koně jsou vraníci nebo bělouši. Mají přátelskou a klidnou povahu, ale projevují temperament a ohnivost, pokud se to od nich žádá. Kladrubák má španělské a napoleonské předky, po kterých zdědil dlouhou a klabonosou hlavu. Krk je vysoko nasazený, hřbet bývá měkký s nevýrazným kohoutkem. Záď je široká a krátká, s vysoko neseným ocasem. Silné nohy jsou zakončeny velkými a pevnými kopyty.
Chody jsou málo prostorné, ale velmi vznosné s vysokou akcí. Majestátní a vzácný pohyb nejlépe vyniká v klusu. Cval bývá poněkud těžkopádný.
V dobách habsburské monarchie byli bělouši chovaní v hřebčíně v Kladrubech nad Labem, používáni jako elegantní galakarosiéři u císařského dvora. Vraníci se používali pro pohřební účely.Dnes je chov běloušů a vraníků rozdělen. Chov běloušů najdeme v Kladrubech nad Labem a chov vraníků je ve Slatiňanech. Dnes se tento kůň stále více používá pro vozatajský sport. Kladrubští koně dlouho dospívají. Zato však vydrží v kondici až do vysokého věku.

Quarter horse pochází z USA, jeho hůlková výška je mezi 1,45 a 1,60 m. Všechny nesmíšené typy zbarvení jsou povoleny. Všeobecně mají tito koně vynikající temperament a jsou nadprůměrně inteligentní. Snadno se s nimi zachází a jsou velmi spolehliví. Hlava quartera je malá, široká v čele a v čelistech. Oči jsou velké a výrazné. Kohoutek je nízký ale dobře vytvořený. Záď a vnitřní strana stehen jsou výrazně osvaleny. Quarter horse je výborný westernový kůň. Quarteři jsou rychlí, mají dobrou přirozenou rovnováhu a jsou velmi obratní. Díky mohutné osvalené zádi, dobře utvořeným zadním nohám a rovnováze jsou tito koně schopni bleskurychle zrychlit, změnit směr či zastavit.
Quarter horse představuje nejstarší a nejpopulárnější americké plemeno. Plemeno vzniklo křížením koní orientálních, které dovezli Španělé do Ameriky kolem roku 1600, s anglickými plnokrevníky.

Haflingové pochází z Rakouska (severní Tyrolsko), Itálie. Plemeno vzniklo v 19.století. hafling je pojmenován po místě, které dnes patří Itálii. Hůlková výška mezi 1,35 a 1,45 m. Hafling je vždy ryzák nebo žlu´ták s plavou hřívou a ocasem. hafling je inteligentní učenlivý koník s přátelskou povahou. ušlechtilá hlava haflinga prozrazuje jeho orientální původ. Hafling je skromný odolný a neobyčejně silný koník. Má krátké nohy a mohutně osvalený hřbet a záď. Kopyta jsou tvrdá a zdravá. Hafling je vynikající soumarský a jezdecký kůň. V Alpách bývá často zapřahán do saní. Ze způsobu pohybu haflinga je znát účel, pro který byl tento kůň chován, tj. jako horský pracovní kůň. Všechny tři základní chody má dobré, ale málo prostorné. To mu umožňuje chovat se jistě na horských svazích

Arabský plnokrevník pochází ze severní Afriky a okolního východu- zejména z Egypta. Arabským plnokrevníkem nazýváme pouze ty koňe
kteří prokazatelně pocházejí z Arabských koní importovaných z těchto oblastí.Existenci arabského plemene zmiňují prameny staré více než pět tisíc let
Hůlková výška těchto koní je 1,40 až 1,50 m.
Arabští plnokrevníci jsou hnědáci, ryzáci nebo bělouši, vzácnější vraníci. Bílé odznaky na nohách a hlavě jsou časté.
Arabští plnokrevníci jsou velmi inteligentní a vynikají vytrvalostí. Jsou známí svým ohnivým temperamentem.
Hlava je nejnápadnější znak araba. Je poměrně krátká, široká v čele a úzká v nosní partii. Nozdry jsou široké, velmi jemné a citlivé, profil hlavy je konkávní. Malé špičaté uši se skoro dotýkají, oči jsou široce otevřené a expresivní. Charakteristický je také ladně klenutý krk a relativně široká hruď. Postoj nohou bývá někdy slabší stránkou. Mají vysoko nasazený ocas, který nosí v nápadně vysokém oblouku. Přesto že je Arab dobře osvalený kůň neváží více než 500 kg.
Arab je velmi elegantní jezdecký kůň a také velmi výborný dostihový kůň. V klusu se Arab pohybuje velmi harmonicky a uvolněně. krok není zrovna nejsilnější stránkou tohoto plemene.

Velšský horský pony
Předkem tohoto inteligentního poníka byli keltští koně, které údajně už Římané zlepšili orientální krví. Tvrdí se, že Caesar založil hřebčín u jezera Bala ve Walesu. Traduje se také, že někdy v raném středověku utekli dvě dovezené arabské klisny a žili s poníky na pastvinách. Prokazatelně začalo šlechtění velšského ponyho v 18. století, kdy byl do chovu uveden plnokrevník Merlin, potomek Darley Arabiana. V 19. století byli přikříženi hackneyové a norfolkští klusáci a na přelomu století i arabi a další angličtí plnokrevníci. Roku 1902 byla založena plemenná kniha, v níž byli velští poníci rozděleni podle velikosti do čtyř sekcí. Horský pony patří do sekce A a považuje se za předka ostatních. Do sekce B se řadí jezdecký velšský pony, v sekci C jsou poníci typu koba a v sekci D kobové.

Horský pony je nejmenší, ale nejúhlednější ze všech. V kohoutku nesmí měřit více než 122 cm a nesmí být strakatý: nejčastěji jsou to bělouši, hnědáci nebo ryzáci. Hlava má štičí profil, velké výrazné oči a malé zahrocené uši. Pěkně utvářený krk je správně nasazen na pleci s šikmou lopatkou, hřbet je krátký a žebra dobře klenutá. Záď je delší a jemná, ocas vysoko nasazený, nohy suché a pevné, holeně krátké a kopyta malá, kulatá, s tmavou a velmi tvrdou rohovinou. Všechny chody jsou volné a bezvadné. Koník je velmi inteligentní, ohnivý, ale ovladatelný, odolný a odvážný. Je to všestranný jezdecký pony, vhodný do horského terénu. Vyváží se do celého světa a používá se ke zlepšení vlastností jiných plemen.

Někteří odborníci řadí hucula k severským plemenům poníků, jiní k tarpanovitým. Je to však zřejmě původní plemeno z východních Karpat a má tedy blízko k lesním tarpanům. Postupně se pak křížil s koňmi z okolních nížin a vzácně i s orientálními plemeny, takže se původní ráz poněkud setřel.

Hucul je v průměru 136 cm vysoký (klisna menší), dlouhý 142 cm a obvod holeně kolem 20 cm. Pevně stavěný koník se silnou kostrou má hrubší hlavu s rovným, vzácně klabonosým profilem na krátkém, svalnatém, dost vysoko nasazeném krku. Kohoutek je nižší, hřbet pevný. Nízko nasazený ocas je dlouhý a dost bohatý, hříva a kštice jsou husté. Nohy mají výrazné klouby, zadní bývají šavlovité. Zbarvení bylo původně šedé nebo plavé, dnes převládají hnědáci. Bílé znaky prozrazují cizí vlivy. Je dlouhověký, skromný, velmi odolný a dokonale přizpůsobený drsným horským podmínkám. Na svou velikost je neobyčejně silný, vyniká jistým krokem a obratností v terénu. Kdysi se po celý rok choval na pastvinách a přikrmoval se zřídka. Původně všestranný kůň k jízdě, nosič a soumar, vhodný do lehčího zápřahu a k méně namáhavé polní práci. Později se osvědčil pro potřeby armády a nakonec při přibližování dřeva, pro větší mohutnost se křížil s norikem a fjordským koněm. Dnes se pro tyto účely nevyužívá, hodí se k turistické jízdě, výcviku dětí a k léčebným účelům. Šlechtitelský chov je v Topolčiankách (Slovensko), chová se i v Polsku, Rumunsku a na Ukrajině. U nás jsou chovatelské kluby.

Tarpan lesní
Obýval značnou číst západní a střední Evropy a vyl postupně vybíjen přicházejícími zemědělci. Nejdéle se zachoval v lesích Litvy a Polska, kde byl zřejmě také krocen. Polský konik byl původně skoro čistý tarpan. Divocí tarpani žili ještě počátkem 19. století v oboře Zamoyských u Bilgoraje v jihovýchodním Polsku (Halič). V letech 1812 - 1813 jich mnoho zahynulo, zbytek byl rozdán sedlákům. Poslední divoký tarpan v Polsku byl zabit r. 1814, na Kavkaze v druhé polovině 19. století. Byl rekonstruován a chová se v Popelně (Polsko). Byl šedý s úhořím pruhem, neměl zebrování. Měl klabonos a na nohách rousy.


Tarpan stepní
Ještě v minulém století obýval v ohromných stádech stepi jihovýchodní Evropy a kaspické oblasti lehký poddruh divokého koně. Poslední volně žijící tarpan byl ubit v r. 1879 u vesnice Agaimon na Ukrajině, poslední kus v zajetí uhynul r. 1889 v Moskvě. Ač byl hromadně vybíjen, nezachovaly se skoro zádně kosterní zbytky a kůže. Vyl šedý nebo plavý s úhořím pruhem, zebrovanýma nohama a černou hřívou i ohonem. Měl jemnou hlavu s rovným profilem a drobnější zuby než kertak (kůň Převalského). O způsobu jeho života víme pramálo. Nejpodrobnější zprávy o tarpanech nám zanechal ruský přírodovědec J. F. Gmelin v r. 1768.

20.11.2005 15:04

snebergova napsal(a):
články co víte o koních



necasova : RE: (bez předmětu) 20.11.2005 - 14:47
Prosím tě já jsem přišla na pokec-učebna číslo2-a oni mě vyhodily že jsem přišla pozdě a nemám tam co dělat!mě to nepřijde normální poslala jsem jim toto ani jsi to rozeslaly mezy sebou a příště si to využijí!


____________________________________
necasova napsal(a):


____________________________________
necasova napsal(a):
KLADRUBSKÝ KŮŇ

Kladrubský kůň má původ u nás v České republice. Průměrná výška tohoto koně je 1,65 až 1,75 m, ale někteří jedinci dosahují výšky až 1,80 m. Kladrubští koně jsou vraníci nebo bělouši. Mají přátelskou a klidnou povahu, ale projevují temperament a ohnivost, pokud se to od nich žádá. Kladrubák má španělské a napoleonské předky, po kterých zdědil dlouhou a klabonosou hlavu. Krk je vysoko nasazený, hřbet bývá měkký s nevýrazným kohoutkem. Záď je široká a krátká, s vysoko neseným ocasem. Silné nohy jsou zakončeny velkými a pevnými kopyty.
Chody jsou málo prostorné, ale velmi vznosné s vysokou akcí. Majestátní a vzácný pohyb nejlépe vyniká v klusu. Cval bývá poněkud těžkopádný.
V dobách habsburské monarchie byli bělouši chovaní v hřebčíně v Kladrubech nad Labem, používáni jako elegantní galakarosiéři u císařského dvora. Vraníci se používali pro pohřební účely.Dnes je chov běloušů a vraníků rozdělen. Chov běloušů najdeme v Kladrubech nad Labem a chov vraníků je ve Slatiňanech. Dnes se tento kůň stále více používá pro vozatajský sport. Kladrubští koně dlouho dospívají. Zato však vydrží v kondici až do vysokého věku.

Quarter horse pochází z USA, jeho hůlková výška je mezi 1,45 a 1,60 m. Všechny nesmíšené typy zbarvení jsou povoleny. Všeobecně mají tito koně vynikající temperament a jsou nadprůměrně inteligentní. Snadno se s nimi zachází a jsou velmi spolehliví. Hlava quartera je malá, široká v čele a v čelistech. Oči jsou velké a výrazné. Kohoutek je nízký ale dobře vytvořený. Záď a vnitřní strana stehen jsou výrazně osvaleny. Quarter horse je výborný westernový kůň. Quarteři jsou rychlí, mají dobrou přirozenou rovnováhu a jsou velmi obratní. Díky mohutné osvalené zádi, dobře utvořeným zadním nohám a rovnováze jsou tito koně schopni bleskurychle zrychlit, změnit směr či zastavit.
Quarter horse představuje nejstarší a nejpopulárnější americké plemeno. Plemeno vzniklo křížením koní orientálních, které dovezli Španělé do Ameriky kolem roku 1600, s anglickými plnokrevníky.

Haflingové pochází z Rakouska (severní Tyrolsko), Itálie. Plemeno vzniklo v 19.století. hafling je pojmenován po místě, které dnes patří Itálii. Hůlková výška mezi 1,35 a 1,45 m. Hafling je vždy ryzák nebo žlu´ták s plavou hřívou a ocasem. hafling je inteligentní učenlivý koník s přátelskou povahou. ušlechtilá hlava haflinga prozrazuje jeho orientální původ. Hafling je skromný odolný a neobyčejně silný koník. Má krátké nohy a mohutně osvalený hřbet a záď. Kopyta jsou tvrdá a zdravá. Hafling je vynikající soumarský a jezdecký kůň. V Alpách bývá často zapřahán do saní. Ze způsobu pohybu haflinga je znát účel, pro který byl tento kůň chován, tj. jako horský pracovní kůň. Všechny tři základní chody má dobré, ale málo prostorné. To mu umožňuje chovat se jistě na horských svazích

Arabský plnokrevník pochází ze severní Afriky a okolního východu- zejména z Egypta. Arabským plnokrevníkem nazýváme pouze ty koňe
kteří prokazatelně pocházejí z Arabských koní importovaných z těchto oblastí.Existenci arabského plemene zmiňují prameny staré více než pět tisíc let
Hůlková výška těchto koní je 1,40 až 1,50 m.
Arabští plnokrevníci jsou hnědáci, ryzáci nebo bělouši, vzácnější vraníci. Bílé odznaky na nohách a hlavě jsou časté.
Arabští plnokrevníci jsou velmi inteligentní a vynikají vytrvalostí. Jsou známí svým ohnivým temperamentem.
Hlava je nejnápadnější znak araba. Je poměrně krátká, široká v čele a úzká v nosní partii. Nozdry jsou široké, velmi jemné a citlivé, profil hlavy je konkávní. Malé špičaté uši se skoro dotýkají, oči jsou široce otevřené a expresivní. Charakteristický je také ladně klenutý krk a relativně široká hruď. Postoj nohou bývá někdy slabší stránkou. Mají vysoko nasazený ocas, který nosí v nápadně vysokém oblouku. Přesto že je Arab dobře osvalený kůň neváží více než 500 kg.
Arab je velmi elegantní jezdecký kůň a také velmi výborný dostihový kůň. V klusu se Arab pohybuje velmi harmonicky a uvolněně. krok není zrovna nejsilnější stránkou tohoto plemene.

Velšský horský pony
Předkem tohoto inteligentního poníka byli keltští koně, které údajně už Římané zlepšili orientální krví. Tvrdí se, že Caesar založil hřebčín u jezera Bala ve Walesu. Traduje se také, že někdy v raném středověku utekli dvě dovezené arabské klisny a žili s poníky na pastvinách. Prokazatelně začalo šlechtění velšského ponyho v 18. století, kdy byl do chovu uveden plnokrevník Merlin, potomek Darley Arabiana. V 19. století byli přikříženi hackneyové a norfolkští klusáci a na přelomu století i arabi a další angličtí plnokrevníci. Roku 1902 byla založena plemenná kniha, v níž byli velští poníci rozděleni podle velikosti do čtyř sekcí. Horský pony patří do sekce A a považuje se za předka ostatních. Do sekce B se řadí jezdecký velšský pony, v sekci C jsou poníci typu koba a v sekci D kobové.

Horský pony je nejmenší, ale nejúhlednější ze všech. V kohoutku nesmí měřit více než 122 cm a nesmí být strakatý: nejčastěji jsou to bělouši, hnědáci nebo ryzáci. Hlava má štičí profil, velké výrazné oči a malé zahrocené uši. Pěkně utvářený krk je správně nasazen na pleci s šikmou lopatkou, hřbet je krátký a žebra dobře klenutá. Záď je delší a jemná, ocas vysoko nasazený, nohy suché a pevné, holeně krátké a kopyta malá, kulatá, s tmavou a velmi tvrdou rohovinou. Všechny chody jsou volné a bezvadné. Koník je velmi inteligentní, ohnivý, ale ovladatelný, odolný a odvážný. Je to všestranný jezdecký pony, vhodný do horského terénu. Vyváží se do celého světa a používá se ke zlepšení vlastností jiných plemen.

Někteří odborníci řadí hucula k severským plemenům poníků, jiní k tarpanovitým. Je to však zřejmě původní plemeno z východních Karpat a má tedy blízko k lesním tarpanům. Postupně se pak křížil s koňmi z okolních nížin a vzácně i s orientálními plemeny, takže se původní ráz poněkud setřel.

Hucul je v průměru 136 cm vysoký (klisna menší), dlouhý 142 cm a obvod holeně kolem 20 cm. Pevně stavěný koník se silnou kostrou má hrubší hlavu s rovným, vzácně klabonosým profilem na krátkém, svalnatém, dost vysoko nasazeném krku. Kohoutek je nižší, hřbet pevný. Nízko nasazený ocas je dlouhý a dost bohatý, hříva a kštice jsou husté. Nohy mají výrazné klouby, zadní bývají šavlovité. Zbarvení bylo původně šedé nebo plavé, dnes převládají hnědáci. Bílé znaky prozrazují cizí vlivy. Je dlouhověký, skromný, velmi odolný a dokonale přizpůsobený drsným horským podmínkám. Na svou velikost je neobyčejně silný, vyniká jistým krokem a obratností v terénu. Kdysi se po celý rok choval na pastvinách a přikrmoval se zřídka. Původně všestranný kůň k jízdě, nosič a soumar, vhodný do lehčího zápřahu a k méně namáhavé polní práci. Později se osvědčil pro potřeby armády a nakonec při přibližování dřeva, pro větší mohutnost se křížil s norikem a fjordským koněm. Dnes se pro tyto účely nevyužívá, hodí se k turistické jízdě, výcviku dětí a k léčebným účelům. Šlechtitelský chov je v Topolčiankách (Slovensko), chová se i v Polsku, Rumunsku a na Ukrajině. U nás jsou chovatelské kluby.

Tarpan lesní
Obýval značnou číst západní a střední Evropy a vyl postupně vybíjen přicházejícími zemědělci. Nejdéle se zachoval v lesích Litvy a Polska, kde byl zřejmě také krocen. Polský konik byl původně skoro čistý tarpan. Divocí tarpani žili ještě počátkem 19. století v oboře Zamoyských u Bilgoraje v jihovýchodním Polsku (Halič). V letech 1812 - 1813 jich mnoho zahynulo, zbytek byl rozdán sedlákům. Poslední divoký tarpan v Polsku byl zabit r. 1814, na Kavkaze v druhé polovině 19. století. Byl rekonstruován a chová se v Popelně (Polsko). Byl šedý s úhořím pruhem, neměl zebrování. Měl klabonos a na nohách rousy.


Tarpan stepní
Ještě v minulém století obýval v ohromných stádech stepi jihovýchodní Evropy a kaspické oblasti lehký poddruh divokého koně. Poslední volně žijící tarpan byl ubit v r. 1879 u vesnice Agaimon na Ukrajině, poslední kus v zajetí uhynul r. 1889 v Moskvě. Ač byl hromadně vybíjen, nezachovaly se skoro zádně kosterní zbytky a kůže. Vyl šedý nebo plavý s úhořím pruhem, zebrovanýma nohama a černou hřívou i ohonem. Měl jemnou hlavu s rovným profilem a drobnější zuby než kertak (kůň Převalského). O způsobu jeho života víme pramálo. Nejpodrobnější zprávy o tarpanech nám zanechal ruský přírodovědec J. F. Gmelin v r. 1768.

No a co zkusit inzerci na stránce www.romantik.cz/kone/haflingove.php

Přidejte reakci

Přidat smajlík