Ahojky, můj koňouch má v uších takovou vyrážku, něco jako bílý puchejřky... Už to má asi půl roku. Veterinář to viděl a řekl ať to mažu kalciovou mastí, že to zmizí. Tak mažu od té doby co můžu, ale ono to ne a ne odejít. Koníka to asi svědí... I když je fakt že po tý kalciovce asi ne tolik. Neměl to některý z vašich koníků? Jak jste to léčili?
Dávám sem jedinou alespoň trošku použitelnou fotku... Fotit se to Skippymu moc nechtělo - teda vůbec
skippka
napsal(a):
Ahojky, můj koňouch má v uších takovou vyrážku, něco jako bílý puchejřky... Už to má asi půl roku. Veterinář to viděl a řekl ať to mažu kalciovou mastí, že to zmizí. Tak mažu od té doby co můžu, ale ono to ne a ne odejít. Koníka to asi svědí... I když je fakt že po tý kalciovce asi ne tolik. Neměl to některý z vašich koníků? Jak jste to léčili?
Dávám sem jedinou alespoň trošku použitelnou fotku... Fotit se to Skippymu moc nechtělo - teda vůbec
ahoj !!! měli jsme něco podobného. V lékárně mi objednali mastičku z konopí na vyrážku a kožní defekt a je to okii
Uživatel s deaktivovaným účtem
Dobolím si sem skopírovať príspevok Mvdr. Filly z diskusie na EQCH. V prípade ďalšieho záujmu o túto chorobu doporučuem google a heslo papilloma virus.
"Reakce na [1510549]: Celý problém tkví právě v pokusech o léčbu. Lokální terapie vede ke vzniku bolestivých lézí a kůň dříve, či později přestane tolerovat jakýkoliv dotyk. Těmto důsledkům, se obecně říká iatrogenní poškození (od řeckého "iatros" - lékař ) což je skupina nežádoucích stavů, způsobená lékařským zásahem. V převážné většině vznikají v "zápalu boje" ve snaze o důkladné vyšetření či léčbu, anebo naopak z nedbalosti či neznalosti. Tento případ je však do značné míry specifický, vzhledem k faktu, že přístup k tomuto onemocnění je psychologický fenomén. Majitel, bez ohledu na věk, zkušenost, inteligenci atd. se jen velmi těžko smiřuje s přístupem "nechte to být". I když se zapřísáhne, že se žádná léčba neprováděla, vždy se nakonec ukáže, že tomu tak nebylo. Postup kolegy Šindeláře byl velmi profesionální. Snažil se "něco dělat", a přitom nezpůsobit víc škody, jak užitku. Jako egypťan Sinuhet : "...a dal jsem mu léky, které mu neuškodily.." V případě tohoto onemocnění totiž léčíte majitele a ne koně. Příkladem, který mě utvrzuje ve správnosti současné doktríny "neintervence", byla situace v Napajedlích, kdy řada chovných klisen měla aurální plaky, a neměla sebemenší potíže. V době, kdy stav 200 koní nebyl jen literální fikcí v článečcích současné paní ředitelky, ale běžnou realitou, nebylo prostě možné se zabývat věcmi, které nezpůsobovaly žádné problémy.
Nesporným faktem je rovněž to, že doposud nebyla popsána žádná léčba, alespoň minimálně řešící toto banální onemocnění. Tudíž jakkoli zasahovat, s vědomím, že to nejen nepomůže, ale naopak zcela jistě způsobí skutečný problém, je nejen nesmyslné, ale i neetické.
Takže co dělat ve vaší situaci? Je třeba si uvědomit, že k nevratnému poškození ( z hlediska současných možností medicíny ) již došlo. Problémy s manipulací kolem uší nejsou s známkou nějaké zvýšené bolestivosti, ale podmíněně reflexní reakcí. V této chvíli by snad pomohl jedině nějaký skutečný "horse whisperer", který by koně přesvědčil, že lidská ruka mířící k jeho uším mu nezpůsobí další, naprosto zbytečné utrpení.".
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Dobolím si sem skopírovať príspevok Mvdr. Filly z diskusie na EQCH. V prípade ďalšieho záujmu o túto chorobu doporučuem google a heslo papilloma virus.
"Reakce na [1510549]: Celý problém tkví právě v pokusech o léčbu. Lokální terapie vede ke vzniku bolestivých lézí a kůň dříve, či později přestane tolerovat jakýkoliv dotyk. Těmto důsledkům, se obecně říká iatrogenní poškození (od řeckého "iatros" - lékař ) což je skupina nežádoucích stavů, způsobená lékařským zásahem. V převážné většině vznikají v "zápalu boje" ve snaze o důkladné vyšetření či léčbu, anebo naopak z nedbalosti či neznalosti. Tento případ je však do značné míry specifický, vzhledem k faktu, že přístup k tomuto onemocnění je psychologický fenomén. Majitel, bez ohledu na věk, zkušenost, inteligenci atd. se jen velmi těžko smiřuje s přístupem "nechte to být". I když se zapřísáhne, že se žádná léčba neprováděla, vždy se nakonec ukáže, že tomu tak nebylo. Postup kolegy Šindeláře byl velmi profesionální. Snažil se "něco dělat", a přitom nezpůsobit víc škody, jak užitku. Jako egypťan Sinuhet : "...a dal jsem mu léky, které mu neuškodily.." V případě tohoto onemocnění totiž léčíte majitele a ne koně. Příkladem, který mě utvrzuje ve správnosti současné doktríny "neintervence", byla situace v Napajedlích, kdy řada chovných klisen měla aurální plaky, a neměla sebemenší potíže. V době, kdy stav 200 koní nebyl jen literální fikcí v článečcích současné paní ředitelky, ale běžnou realitou, nebylo prostě možné se zabývat věcmi, které nezpůsobovaly žádné problémy.
Nesporným faktem je rovněž to, že doposud nebyla popsána žádná léčba, alespoň minimálně řešící toto banální onemocnění. Tudíž jakkoli zasahovat, s vědomím, že to nejen nepomůže, ale naopak zcela jistě způsobí skutečný problém, je nejen nesmyslné, ale i neetické.
Takže co dělat ve vaší situaci? Je třeba si uvědomit, že k nevratnému poškození ( z hlediska současných možností medicíny ) již došlo. Problémy s manipulací kolem uší nejsou s známkou nějaké zvýšené bolestivosti, ale podmíněně reflexní reakcí. V této chvíli by snad pomohl jedině nějaký skutečný "horse whisperer", který by koně přesvědčil, že lidská ruka mířící k jeho uším mu nezpůsobí další, naprosto zbytečné utrpení.".
Při přečtení prvního příspěvku jsem si vzpomněla na to samé...