Tak jsem se konečně dočkala a už od včerejška mám svého prvního koníka. Je naproto úžasná, hrozně hodná, tak doufám, že nám to spolu dlouho vydrží a budeme obě Ok. Co na ni říkáte???
Jaký byl váš první koník??? Dávejte fotečky, postřehy a příběhy, jak jste to zvládali a začínali. Tak pište, pište, ať se můžem poučit![]()
selticky
napsal(a):
Tak jsem se konečně dočkala a už od včerejška mám svého prvního koníka. Je naproto úžasná, hrozně hodná, tak doufám, že nám to spolu dlouho vydrží a budeme obě Ok. Co na ni říkáte???
Jaký byl váš první koník??? Dávejte fotečky, postřehy a příběhy, jak jste to zvládali a začínali. Tak pište, pište, ať se můžem poučit![]()
Ještě jedna, dneska poprvé na lonži.
selticky
napsal(a):
Ještě jedna, dneska poprvé na lonži.
Je krásná.
Já si vlastního koníka pořídila v 22 letech. Byl předtím týraný a vlastně ho koupil přítel /nyní manžel/. Půjčil si ty peníze ode mě. Byl to plňásek a mě vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, když si vzal do hlavy, že se na něj pojedeme podívat. Představovala jsem si nějakého plašana z dráhy. Ale přivítal mě milý koník. Na jízdárně šlapal naprosto spolehlivě, tak jsme si ho odvezli. Paní nám dala přednost před turistickou jízdárnou, protože věděla, že ho chceme na rekreačku a koník byl navíc dušný, tak se s ním muselo opatrně.Z počátku se také uměl na louce pěkně proběhnout a hnal se tryskem, ale postupem času se naučil, že se všude nezávodí. Letos ho máme 10. rokem a je to naše zlatíčko. Za měsíc oslaví 20tiny. Zrovna dneska na vyjíždće jsem ho měla co držet, ale je to miláček a děsím se toho, až mi jednou odejde do koňského nebíčka.
marketka
napsal(a):
Je krásná.
Já si vlastního koníka pořídila v 22 letech. Byl předtím týraný a vlastně ho koupil přítel /nyní manžel/. Půjčil si ty peníze ode mě. Byl to plňásek a mě vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, když si vzal do hlavy, že se na něj pojedeme podívat. Představovala jsem si nějakého plašana z dráhy. Ale přivítal mě milý koník. Na jízdárně šlapal naprosto spolehlivě, tak jsme si ho odvezli. Paní nám dala přednost před turistickou jízdárnou, protože věděla, že ho chceme na rekreačku a koník byl navíc dušný, tak se s ním muselo opatrně.Z počátku se také uměl na louce pěkně proběhnout a hnal se tryskem, ale postupem času se naučil, že se všude nezávodí. Letos ho máme 10. rokem a je to naše zlatíčko. Za měsíc oslaví 20tiny. Zrovna dneska na vyjíždće jsem ho měla co držet, ale je to miláček a děsím se toho, až mi jednou odejde do koňského nebíčka.
No to je ale kočka kobylka
blahopřeju a přeji spoooustu úspěchů !!
Můj první kůň přišel ve čtrnácti letech, sme spolu asi dva a půl roku, je to příběh na opravdu dlouho,
Do stáje přišla nejezditelná kobylka a já se do ní zbláznila, i když jsem věděla ( nebo si myslela ) že se na ní v životě nesvezu... ale mě to nevadilo prostě to byla moje láska, starala jsem se o ní, lonžovala, pracovala ze země.... pak si jí koupila šéfová stáje a začali sme s Popelkou dělat spolu. Věděla že jí mám strašně ráda a tak jsme jí znovu přivikali na sedlo ( když přijela rok nejezdila ) a začali se pokoušet s ní něco dělat. Tenkrát jsem ještě moc jezdit neuměla, udržela jsem se na koni ve všech chodech ale ještě jsem nebyla vyježděná. I tak mi šéfová stáje Káťa který moc moc vděčim za všechno věřila a já začala s popy pomalu jezdit. Nejdřív jen v kroku, pak klus a po delší době přišel i cval. Byla magor, špatně se s ní zacházelo a ona ve cvalu nešla zastavit magořila caplovala házela hlavou, vyjet s ní na louku v kroku byla sebevražda
.. zajímavé je že ani ve chvílích když se se mnou řítila do neznáma a já čekala na který větvi mě zavěsí jsem se na ní nikdy nebála, na ostatních koních jsem si nelejskla všechno ale s ní cokoliv, věřím jí, samozdřejmě že jsem nějaké obavy měla ale časem když už jsme spolu byli dýl, už jsem si na ní zvykla a věděla jaká je´
Káťa se pak stěhovala do prahy a popelku si vzala sebou jenže já jsem prostě bez ní nemohla bejt tak sme se s našima domluvili a Popy si vzali na rok do pronájmu ( původně jsem měla jít po roce na střední školu daleko od domova a intr a koně by naši neutáhli, proto jen pronájem na rok )
Po roce jsem dělala přijímačky, udělala jenže o prázdninách těsně před nástupem do školy jsem se rozmyslela a šla na zemědělku kousek od bydliště, takže popy jsme koupili a ještě přikoupili valacha hucula, a teť se stěhujeme do baráku kde budem moc mít koně
... Nikdy nezapomenu co pro mě Káťa udělala, že mi dala šanci s popelkou, i když se divim že mě někde nezabila, neuměla jsem tak dobře jezdit.... Setkala jsem se s hodně kritikou a hodně lidí mi to vyčítalo že si troufnu brát si popelku do pronájmu... prý taková holka bez zkušenosti a má zvládnout takového koně?? nemožné!! a vida po té době co jsme s Popelkou spolu jsme se natolik dopracovali k důvěře a pochopení že dřív kůň všelijak vyvázaný a s různým užděním, stresmenka co se potila jak dostihák při krokovce se mnou teť cválá po loukách na provazovce,... sama to nechápu jak je to možný..
ale jsem ráda. A jsem i ráda že lidi co mi nikdy nevěřili uznali že jsem jí zpravila to trošku v hlavičce.. jenže to co jsme spolu se protrápili než jsme k tomu došli, víme jenom my dvě, Já a popelka......
Uff, sem se rozepsala co.... pardon nechala jsem se unést
Foto Popelky.... a mě, je to asi rok a půl stará fotka...
red and white
napsal(a):
No to je ale kočka kobylka
blahopřeju a přeji spoooustu úspěchů !!
Můj první kůň přišel ve čtrnácti letech, sme spolu asi dva a půl roku, je to příběh na opravdu dlouho,
Do stáje přišla nejezditelná kobylka a já se do ní zbláznila, i když jsem věděla ( nebo si myslela ) že se na ní v životě nesvezu... ale mě to nevadilo prostě to byla moje láska, starala jsem se o ní, lonžovala, pracovala ze země.... pak si jí koupila šéfová stáje a začali sme s Popelkou dělat spolu. Věděla že jí mám strašně ráda a tak jsme jí znovu přivikali na sedlo ( když přijela rok nejezdila ) a začali se pokoušet s ní něco dělat. Tenkrát jsem ještě moc jezdit neuměla, udržela jsem se na koni ve všech chodech ale ještě jsem nebyla vyježděná. I tak mi šéfová stáje Káťa který moc moc vděčim za všechno věřila a já začala s popy pomalu jezdit. Nejdřív jen v kroku, pak klus a po delší době přišel i cval. Byla magor, špatně se s ní zacházelo a ona ve cvalu nešla zastavit magořila caplovala házela hlavou, vyjet s ní na louku v kroku byla sebevražda
.. zajímavé je že ani ve chvílích když se se mnou řítila do neznáma a já čekala na který větvi mě zavěsí jsem se na ní nikdy nebála, na ostatních koních jsem si nelejskla všechno ale s ní cokoliv, věřím jí, samozdřejmě že jsem nějaké obavy měla ale časem když už jsme spolu byli dýl, už jsem si na ní zvykla a věděla jaká je´
Káťa se pak stěhovala do prahy a popelku si vzala sebou jenže já jsem prostě bez ní nemohla bejt tak sme se s našima domluvili a Popy si vzali na rok do pronájmu ( původně jsem měla jít po roce na střední školu daleko od domova a intr a koně by naši neutáhli, proto jen pronájem na rok )
Po roce jsem dělala přijímačky, udělala jenže o prázdninách těsně před nástupem do školy jsem se rozmyslela a šla na zemědělku kousek od bydliště, takže popy jsme koupili a ještě přikoupili valacha hucula, a teť se stěhujeme do baráku kde budem moc mít koně
... Nikdy nezapomenu co pro mě Káťa udělala, že mi dala šanci s popelkou, i když se divim že mě někde nezabila, neuměla jsem tak dobře jezdit.... Setkala jsem se s hodně kritikou a hodně lidí mi to vyčítalo že si troufnu brát si popelku do pronájmu... prý taková holka bez zkušenosti a má zvládnout takového koně?? nemožné!! a vida po té době co jsme s Popelkou spolu jsme se natolik dopracovali k důvěře a pochopení že dřív kůň všelijak vyvázaný a s různým užděním, stresmenka co se potila jak dostihák při krokovce se mnou teť cválá po loukách na provazovce,... sama to nechápu jak je to možný..
ale jsem ráda. A jsem i ráda že lidi co mi nikdy nevěřili uznali že jsem jí zpravila to trošku v hlavičce.. jenže to co jsme spolu se protrápili než jsme k tomu došli, víme jenom my dvě, Já a popelka......
Uff, sem se rozepsala co.... pardon nechala jsem se unést
Foto Popelky.... a mě, je to asi rok a půl stará fotka...
hele teť sem se zadívala na tu fotku na lonži.... ona je mimochodník nebo to zkresluje fotka či zrovna blbě poskočila???
zdraví Nerčííí
red and white
napsal(a):
i když čím víc na to koukám tak to asi zkresluje ta fotka... ale fakt mi to tam připadalo !!! ![]()
![]()
![]()
Je to francouzská klusačka. Kolik let by jste jí tak typli?
selticky
napsal(a):
Je to francouzská klusačka. Kolik let by jste jí tak typli?
Taky jsem na tu fotku koukala ale mimochod to není, jelikož vykročená je přední pravá a zadní levá - na té levé má bílou spěnku a navíc klopení zádě taky odpovídá že vykročená je levá.Ale fajn na zamyšlení na první pohled to tak vypadá a fauna stejně zkresluje. Jinak opravdu hezká kobylka, tipovala bych ji mezi 5ti - 8 lety.
thesis
napsal(a):
Taky jsem na tu fotku koukala ale mimochod to není, jelikož vykročená je přední pravá a zadní levá - na té levé má bílou spěnku a navíc klopení zádě taky odpovídá že vykročená je levá.Ale fajn na zamyšlení na první pohled to tak vypadá a fauna stejně zkresluje. Jinak opravdu hezká kobylka, tipovala bych ji mezi 5ti - 8 lety.
čéče Thesis - fakt je tomu tak, díky těm nohám - a té spěnce to jde poznat, ale jinak bych to nepoznala
red and white
napsal(a):
kolem 8-10 let???
Mě přišlo pod rukama hoodně koníku...ale muj první koník až teď v 18..... Moje první vlastní kobylka.... 26.5. 2007 muj den...To byl přesně den, kdy sem si ji dovezla....:-) Sonátko MILUJU TĚ
kfecek
napsal(a):
Mě přišlo pod rukama hoodně koníku...ale muj první koník až teď v 18..... Moje první vlastní kobylka.... 26.5. 2007 muj den...To byl přesně den, kdy sem si ji dovezla....:-) Sonátko MILUJU TĚ
a ještě další Sonča
sabina
napsal(a):
čéče Thesis - fakt je tomu tak, díky těm nohám - a té spěnce to jde poznat, ale jinak bych to nepoznala
Tak já se taky přidám
Svoji první kobylušku-a teda zatim jedinou-jsem si pořídila myslím že v 19letech,z peněz vydělaných z brigád.
Neměli jsme doted moc štěstí a potkávají nás samé nepřijemnosti,ale vždycky to nějak zvládnem.
Kobylka je zlatíčko,kupovala jsem si ji jako 2-letku...taky jsem mohla udělat líp a koupit si něco staršího,ale...nu což.Myslim že se všichni shodnem že toho nelitujem
shantal88
napsal(a):
Tak já se taky přidám
Svoji první kobylušku-a teda zatim jedinou-jsem si pořídila myslím že v 19letech,z peněz vydělaných z brigád.
Neměli jsme doted moc štěstí a potkávají nás samé nepřijemnosti,ale vždycky to nějak zvládnem.
Kobylka je zlatíčko,kupovala jsem si ji jako 2-letku...taky jsem mohla udělat líp a koupit si něco staršího,ale...nu což.Myslim že se všichni shodnem že toho nelitujem
Ahojky, tak já mám svého koníka od svých 14.let, takže přesně od 25.12.2007 a naše začátky byli opravdu docela těžký a myslím že i teď to s ní nemám jednoduché
Když jsem na ní seděla poprvé bylo to super a pak jsme jí měli týden na zkoušku doma, milá,hodňoučká kobylka, ale dokud jsem jí nevzala po 2. pod sedlo
byla celou dobu strašně hodná až když přišlo na cval...cválali jsme a cválali a pak kobylce trošku přeskočilo a začala utíkat a vyhazovat ( bylo to v hale) no a já jednoduše spadla, protože v tý době ikdyž sme si samozdžejmě myslela že umím jezdit
tak jsem neuměla
ikdyž jsem jezdila 2 roky...no a kobylka mě ještě nechtěně kopla do hlavy(protože jsem jí spadla pod nohy) a díky helmě z toho byl jen slabej otřez mozku a dodneska si to vůbec nepamatuju
a pak pokračovalo dál další pády a další problémy a dál a dál a dál....pak přišla říje a já zjistila že mám doma prdlou histerku no a teď po tom roce se mi to pořád jen potvrzuje
je to sice trošku magorka ale přesto jí strašně miluju a za nic bych jí nikdy neviměnila
Přidávám fotku asi ze 3. dne co byla u nás
gabineska
napsal(a):
Ahojky, tak já mám svého koníka od svých 14.let, takže přesně od 25.12.2007 a naše začátky byli opravdu docela těžký a myslím že i teď to s ní nemám jednoduché
Když jsem na ní seděla poprvé bylo to super a pak jsme jí měli týden na zkoušku doma, milá,hodňoučká kobylka, ale dokud jsem jí nevzala po 2. pod sedlo
byla celou dobu strašně hodná až když přišlo na cval...cválali jsme a cválali a pak kobylce trošku přeskočilo a začala utíkat a vyhazovat ( bylo to v hale) no a já jednoduše spadla, protože v tý době ikdyž sme si samozdžejmě myslela že umím jezdit
tak jsem neuměla
ikdyž jsem jezdila 2 roky...no a kobylka mě ještě nechtěně kopla do hlavy(protože jsem jí spadla pod nohy) a díky helmě z toho byl jen slabej otřez mozku a dodneska si to vůbec nepamatuju
a pak pokračovalo dál další pády a další problémy a dál a dál a dál....pak přišla říje a já zjistila že mám doma prdlou histerku no a teď po tom roce se mi to pořád jen potvrzuje
je to sice trošku magorka ale přesto jí strašně miluju a za nic bych jí nikdy neviměnila
Přidávám fotku asi ze 3. dne co byla u nás
Ahojky!Kobylka moc krásná!!!
Gratuluju!
Já mám koníka měsíc pár dní
(od 19.ledna 2008)
Yetix Power...Ale jelikož se s ním stašně chlubím,tak si ho tu už muslea vidět
Jinak je to valášek, v červnu 3letý...pracujeme na lonži, práce ze země a procházky..pomaloučku polehoučku začínáme obsedat..ale vážně zlehka(zatím nosí jen sedlo)
petas
napsal(a):
Ahojky!Kobylka moc krásná!!!
Gratuluju!
Já mám koníka měsíc pár dní
(od 19.ledna 2008)
Yetix Power...Ale jelikož se s ním stašně chlubím,tak si ho tu už muslea vidět
Jinak je to valášek, v červnu 3letý...pracujeme na lonži, práce ze země a procházky..pomaloučku polehoučku začínáme obsedat..ale vážně zlehka(zatím nosí jen sedlo)
Tak jste uhádli, je jí 15let, ale šílený raplík. V boxu je to zlatíčko, ale s ježděním to bude na dlouho. Podle mě se bojí jakékoli pobídky, neví, co má dělat a je vyjančená. Bude to ještě dlouhá cesta, ale snad se nám podaří udělat v hlavičce pořádek
Zatím byla dvakrát na lonži a dneska to bylo o 100% lepší, tak snad to půjde. Sama se učím, tak se bojím chyb, co udělám. Chci s ním dělat různé cviky a hry ze země a hlavně vybudovat vztah a důvěru, tak doufám, že se mi to podaří.
To je fotka z dneška. Kouká jako....
selticky
napsal(a):
Tak jste uhádli, je jí 15let, ale šílený raplík. V boxu je to zlatíčko, ale s ježděním to bude na dlouho. Podle mě se bojí jakékoli pobídky, neví, co má dělat a je vyjančená. Bude to ještě dlouhá cesta, ale snad se nám podaří udělat v hlavičce pořádek
Zatím byla dvakrát na lonži a dneska to bylo o 100% lepší, tak snad to půjde. Sama se učím, tak se bojím chyb, co udělám. Chci s ním dělat různé cviky a hry ze země a hlavně vybudovat vztah a důvěru, tak doufám, že se mi to podaří.
To je fotka z dneška. Kouká jako....
Jsem to dokonalý člověk![]()
![]()
![]()
Tak ať se Vám vede.