Tak mě napadá, kdo tady máte svého koníka od hříbátka. Jak se Váš vztah vyvíjel, byly - nebyly kolize? Proč jste si raději nekoupili již dospělého koníka?Apod. Klidně přikládejte fotečky jak koník postupně rostl, ať se můžeme pokochat...
Neregistrovaný uživatel
microfon
napsal(a):
Tak mě napadá, kdo tady máte svého koníka od hříbátka. Jak se Váš vztah vyvíjel, byly - nebyly kolize? Proč jste si raději nekoupili již dospělého koníka?Apod. Klidně přikládejte fotečky jak koník postupně rostl, ať se můžeme pokochat...
Já prosím
Ale nebylo to úplně plánovaný - spíš pěkná shoda náhod. Narodil se klisně mého přítele. Původní úmysl byl prodat jej známému, který se těšil, že si z něj udělá kaskadérského koně
Po odstavu s ním chodil několik týdnů na procházky a vypadalo to vážně, jenomže potom se nedostávalo času a nakonec uznal, že vlastního koníka by nestíhal a tak šel od toho.
Hříbu se od té chvíle nikdo nevěnoval, nikdo z děcek ho ani nevyčistil - co s tím, když se na tom nedá jezdit, nic lukrativního z toho pro ně neplyne, že...
Přitom to byl tak komunikativní a lidumilovný tvoreček zvyklý od narození na obrovskou pozornost a najednou nic, ani pes po něm neštěkl. Bylo mi ho líto, tak jsem si ho vzala do parády. Ale měla jsem další sporťáky na ježdění a časově to byl záhul - pořád jsem se snažila najít mu nějakou ošku, která by se mu později věnovala i s obsedáním. Ale nikdo dlouho nevydržel - svrběly je zadky a představa 3-letého drbání zadku jim moc nešla pod nos
Tak to bylo všechno pořád nějak na mě, no a potom když měl oř 3 roky mi přítel prodal pod zadkem mého (jeho) milovaného koníka. Najednou žádný závodění, žádná honička, na všechno klídek a čas, tak jsem si to obsedání náležitě užila a od tý doby už to bylo definitivní že už prostě nikdo jinej...
A kolize? No ta přišla až v pubertě (jeho
) - když měl po čtvrtém roce začal být tak jak z divokých vajec - chvilku nepostál, nesoustředil se, neposlouchal, v terénu si hrál na dostihy a vůbec ho nezajímalo, že já nějak nemám zájem. Při skákání mě vozil jak šílenec stylem "ty ukazuj kam a víc mi do toho nekecej", drezurní práce připomínala rvačku kdo z koho.... Přitom do tý doby to byl takový jouda na kterým se dalo dříví štípat a bez popostrčení nedal ránu (a to byl hřebec - to přítel furt křičel, "nekastrovat!nekastrovat! ztratí to jiskru, bude to línej osel" - a ejhle, u něj tomu bylo naopak
)....
Ze země byl naštěstí pořád super a děsnej mazel
Místy jsem z něj byla fakt nešťastná. Hlavně po jednom 5-denním špacíru, kterej sem myslela jak si neužiju, ale vlála jsem na koni¨jak hadrák, ruce plné puchýřů, lýtka sedřená a doslova ho prosila, aby už toho nechal a zklidnil hormon. To sem myslela, že vrátím licenc, koně odevzdám nějakému odborníkovi a půjdu dělat cyklistiku
Od 5 a půl zase konečně dostával rozum. Letos mu bylo 6 a konečně si to zase začínám užívat. Konečně se zase chová jako že jsme tým a ne 2 kohouti na smetišti
Kdybych měla někdy nějakýho pořizovat, tak jedině odstávče nebo nejvíc dvouletka - fakt to období před a během obsedání bylo asi nejkrásnější (i když třeba příjde ještě lepší )
Tak hodím pár foteček - už jsem do podobných témat přispívala, tak se pokusím najít nějaké neokoukané, ale nic neslibuju
A omlouvám se za ten román - ale jak mě to popadne, tak jsem děsnej psavec
Mamutí hříbo...
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já prosím
Ale nebylo to úplně plánovaný - spíš pěkná shoda náhod. Narodil se klisně mého přítele. Původní úmysl byl prodat jej známému, který se těšil, že si z něj udělá kaskadérského koně Po odstavu s ním chodil několik týdnů na procházky a vypadalo to vážně, jenomže potom se nedostávalo času a nakonec uznal, že vlastního koníka by nestíhal a tak šel od toho.
Hříbu se od té chvíle nikdo nevěnoval, nikdo z děcek ho ani nevyčistil - co s tím, když se na tom nedá jezdit, nic lukrativního z toho pro ně neplyne, že...
Přitom to byl tak komunikativní a lidumilovný tvoreček zvyklý od narození na obrovskou pozornost a najednou nic, ani pes po něm neštěkl. Bylo mi ho líto, tak jsem si ho vzala do parády. Ale měla jsem další sporťáky na ježdění a časově to byl záhul - pořád jsem se snažila najít mu nějakou ošku, která by se mu později věnovala i s obsedáním. Ale nikdo dlouho nevydržel - svrběly je zadky a představa 3-letého drbání zadku jim moc nešla pod nos
Tak to bylo všechno pořád nějak na mě, no a potom když měl oř 3 roky mi přítel prodal pod zadkem mého (jeho) milovaného koníka. Najednou žádný závodění, žádná honička, na všechno klídek a čas, tak jsem si to obsedání náležitě užila a od tý doby už to bylo definitivní že už prostě nikdo jinej...
A kolize? No ta přišla až v pubertě (jeho) - když měl po čtvrtém roce začal být tak jak z divokých vajec - chvilku nepostál, nesoustředil se, neposlouchal, v terénu si hrál na dostihy a vůbec ho nezajímalo, že já nějak nemám zájem. Při skákání mě vozil jak šílenec stylem "ty ukazuj kam a víc mi do toho nekecej", drezurní práce připomínala rvačku kdo z koho.... Přitom do tý doby to byl takový jouda na kterým se dalo dříví štípat a bez popostrčení nedal ránu (a to byl hřebec - to přítel furt křičel, "nekastrovat!nekastrovat! ztratí to jiskru, bude to línej osel" - a ejhle, u něj tomu bylo naopak)....
Ze země byl naštěstí pořád super a děsnej mazel
Místy jsem z něj byla fakt nešťastná. Hlavně po jednom 5-denním špacíru, kterej sem myslela jak si neužiju, ale vlála jsem na koni¨jak hadrák, ruce plné puchýřů, lýtka sedřená a doslova ho prosila, aby už toho nechal a zklidnil hormon. To sem myslela, že vrátím licenc, koně odevzdám nějakému odborníkovi a půjdu dělat cyklistiku
Od 5 a půl zase konečně dostával rozum. Letos mu bylo 6 a konečně si to zase začínám užívat. Konečně se zase chová jako že jsme tým a ne 2 kohouti na smetišti
Kdybych měla někdy nějakýho pořizovat, tak jedině odstávče nebo nejvíc dvouletka - fakt to období před a během obsedání bylo asi nejkrásnější (i když třeba příjde ještě lepší )
Tak hodím pár foteček - už jsem do podobných témat přispívala, tak se pokusím najít nějaké neokoukané, ale nic neslibuju
A omlouvám se za ten román - ale jak mě to popadne, tak jsem děsnej psavec
Mamutí hříbo...
odstavenej fagan - ze všech hříbat co se u nás narodily, byl teda nejdivočejší - skákal po matce, vysával ji jako energetický upír. Myslím že byla ráda, že ho má z krku - po odstavu narozdíl od něj ani nezařehtala
Tady v pozadí rasuje poníka
janda
napsal(a):
odstavenej fagan - ze všech hříbat co se u nás narodily, byl teda nejdivočejší - skákal po matce, vysával ji jako energetický upír. Myslím že byla ráda, že ho má z krku - po odstavu narozdíl od něj ani nezařehtala
Tady v pozadí rasuje poníka
roční halama - už od mala vykazoval skokové nadšení. Tady ho chtěly děvčata trochu rozpohybovat ve výběhu a jelikož mu do cesty přišel skoček, odvážně se s ním popral
Pod matkou se mu podařilo přeskočit tři klusové kavalety za sebou ,když jí stíhal a taky mega skokem za ní přistát v řece
janda
napsal(a):
roční halama - už od mala vykazoval skokové nadšení. Tady ho chtěly děvčata trochu rozpohybovat ve výběhu a jelikož mu do cesty přišel skoček, odvážně se s ním popral
Pod matkou se mu podařilo přeskočit tři klusové kavalety za sebou ,když jí stíhal a taky mega skokem za ní přistát v řece
dvouletá přerostlá obluda
janda
napsal(a):
dvouletá přerostlá obluda
tříletý hřebčisko - to nám kamarád začal při hrách poněkud škubat kolegy, což se příliš nelíbilo jejich majitelům, tak musel hošánek na separé se "strejdou" Albem, kterej jedinej si uměl sjednat pořádek a mladýmu vysvětlit kdo je tu šéf a jaké hry se smí hrát
janda
napsal(a):
tříletý hřebčisko - to nám kamarád začal při hrách poněkud škubat kolegy, což se příliš nelíbilo jejich majitelům, tak musel hošánek na separé se "strejdou" Albem, kterej jedinej si uměl sjednat pořádek a mladýmu vysvětlit kdo je tu šéf a jaké hry se smí hrát
4-letej už valach
microfon
napsal(a):
Tak mě napadá, kdo tady máte svého koníka od hříbátka. Jak se Váš vztah vyvíjel, byly - nebyly kolize? Proč jste si raději nekoupili již dospělého koníka?Apod. Klidně přikládejte fotečky jak koník postupně rostl, ať se můžeme pokochat...
Tak já svýho koňoucha znám taky od narození - vlastně kecám asi od třetího dne. Jezdila jsem nejdřív na jeho mamině= moje první koňská láska. Pak jsem měla jezdit dál, ale maminu v hříbkově 4 měsíci chytla ošklivá kolika, která jí bohužel poslala na věční pastviny (Jako dneska vidím ty hodiny chození a pak...) Když se Skippy narodil tak jsem tak nějak pořád říkala, že si ho jednou koupím, ale vzhledem k tomu, že jsem byla ještě dítko nevycválaný, taťka byl nemocný a peníze nebyly, tak to hned nešlo. No ale taknějak jsem se o Skippouše starala. Ne úplně doslova, přecijenom jsem v tý době jezdila asi dvakrát do týdne a zajímavější pro mě bylo jezdit že? Ale přesedlala jsem na jeho tatínka. To už byl mímovi asi rok a semtam jsem si ho vzala do kruhovky (ale po klasicku, za což se dnes stydím...) V necelém roce a půl přišla Skippyho majitelka s tím, že jestli si ho chci koupit (jak jsem pořád hlásala), tak ať nepočítám s tím, že ve třech letech bude za pakatel... A nabídla mi jeho odkoupení.
Tři dny jsem nevěděla jak to mám mamce nastolit tak aby to prošlo (v té době jsme už neměli taťku - zemřel na rakovinu...). Když přišlo téma dovolená a že poletíme do Řecka, tak jsem se furt tak kroutila a mamka prohodila že se mi tam nechce, tak jsem nadhodila že bych chtěla něco jiného, ale že to stejně nedovolí, tak že se o to nebudu ani pokoušet. Po chvilce přetahování jsem teda prozradila, že bych radši Skippyho a světe div se, prošlo to, ale s podmínkou, že si ho budu živit sama z brigád.
V červnu to bude dva roky co mám kůňu a zatím to jde. Krize zatím žádná nenastala, ale miláček jde zrovna teď do puberty a vždycky něco provede, když nejsem ve stáji.(Tu někoho přejede, t někoho kopne...) Na mě si (zatím) nedovolí. Jako na potvoru začíná zlobit, když já musím do nemocnice a minimálně čtyři měsíce budu úplně mimo provoz. A štve mě to, protože se začlo obsedat, ale alespoň s dáchne a všechno v tý svý hlavičce srovná.
Foto s Já se Skippym asi v týdnu.
janda
napsal(a):
5-leťák...
A nějaká čerstvá 6-letá od Terezky Pavlíčkový
janda
napsal(a):
4-letej už valach
To z něj opravdu vyrostlo krásný, ale tedy pořádně urostlý konisko
microfon
napsal(a):
To z něj opravdu vyrostlo krásný, ale tedy pořádně urostlý konisko
Jo tož halama je to vysokej (cca 180 KVH), ale na můj vkus by mělo být na něm víc masa - na těch fotkách ani nevypadá, ale je to takovej kostnatec. Přitom dělá a žere dost.
Asi u nás platí, že i kůň je obrazem svého pána - fakt jsme si podobni nejen povahově, ale i postavově
A oba máme slabost pro sladké
skippka
napsal(a):
Tak já svýho koňoucha znám taky od narození - vlastně kecám asi od třetího dne. Jezdila jsem nejdřív na jeho mamině= moje první koňská láska. Pak jsem měla jezdit dál, ale maminu v hříbkově 4 měsíci chytla ošklivá kolika, která jí bohužel poslala na věční pastviny (Jako dneska vidím ty hodiny chození a pak...) Když se Skippy narodil tak jsem tak nějak pořád říkala, že si ho jednou koupím, ale vzhledem k tomu, že jsem byla ještě dítko nevycválaný, taťka byl nemocný a peníze nebyly, tak to hned nešlo. No ale taknějak jsem se o Skippouše starala. Ne úplně doslova, přecijenom jsem v tý době jezdila asi dvakrát do týdne a zajímavější pro mě bylo jezdit že? Ale přesedlala jsem na jeho tatínka. To už byl mímovi asi rok a semtam jsem si ho vzala do kruhovky (ale po klasicku, za což se dnes stydím...) V necelém roce a půl přišla Skippyho majitelka s tím, že jestli si ho chci koupit (jak jsem pořád hlásala), tak ať nepočítám s tím, že ve třech letech bude za pakatel... A nabídla mi jeho odkoupení.
Tři dny jsem nevěděla jak to mám mamce nastolit tak aby to prošlo (v té době jsme už neměli taťku - zemřel na rakovinu...). Když přišlo téma dovolená a že poletíme do Řecka, tak jsem se furt tak kroutila a mamka prohodila že se mi tam nechce, tak jsem nadhodila že bych chtěla něco jiného, ale že to stejně nedovolí, tak že se o to nebudu ani pokoušet. Po chvilce přetahování jsem teda prozradila, že bych radši Skippyho a světe div se, prošlo to, ale s podmínkou, že si ho budu živit sama z brigád.
V červnu to bude dva roky co mám kůňu a zatím to jde. Krize zatím žádná nenastala, ale miláček jde zrovna teď do puberty a vždycky něco provede, když nejsem ve stáji.(Tu někoho přejede, t někoho kopne...) Na mě si (zatím) nedovolí. Jako na potvoru začíná zlobit, když já musím do nemocnice a minimálně čtyři měsíce budu úplně mimo provoz. A štve mě to, protože se začlo obsedat, ale alespoň s dáchne a všechno v tý svý hlavičce srovná.
Foto s Já se Skippym asi v týdnu.
dva měsíce - poprvé jsme ho separovali na čtvrt hoďky od maminy (mamina je někde v pozadí, to bylo rodeo)
skippka
napsal(a):
Tak já svýho koňoucha znám taky od narození - vlastně kecám asi od třetího dne. Jezdila jsem nejdřív na jeho mamině= moje první koňská láska. Pak jsem měla jezdit dál, ale maminu v hříbkově 4 měsíci chytla ošklivá kolika, která jí bohužel poslala na věční pastviny (Jako dneska vidím ty hodiny chození a pak...) Když se Skippy narodil tak jsem tak nějak pořád říkala, že si ho jednou koupím, ale vzhledem k tomu, že jsem byla ještě dítko nevycválaný, taťka byl nemocný a peníze nebyly, tak to hned nešlo. No ale taknějak jsem se o Skippouše starala. Ne úplně doslova, přecijenom jsem v tý době jezdila asi dvakrát do týdne a zajímavější pro mě bylo jezdit že? Ale přesedlala jsem na jeho tatínka. To už byl mímovi asi rok a semtam jsem si ho vzala do kruhovky (ale po klasicku, za což se dnes stydím...) V necelém roce a půl přišla Skippyho majitelka s tím, že jestli si ho chci koupit (jak jsem pořád hlásala), tak ať nepočítám s tím, že ve třech letech bude za pakatel... A nabídla mi jeho odkoupení.
Tři dny jsem nevěděla jak to mám mamce nastolit tak aby to prošlo (v té době jsme už neměli taťku - zemřel na rakovinu...). Když přišlo téma dovolená a že poletíme do Řecka, tak jsem se furt tak kroutila a mamka prohodila že se mi tam nechce, tak jsem nadhodila že bych chtěla něco jiného, ale že to stejně nedovolí, tak že se o to nebudu ani pokoušet. Po chvilce přetahování jsem teda prozradila, že bych radši Skippyho a světe div se, prošlo to, ale s podmínkou, že si ho budu živit sama z brigád.
V červnu to bude dva roky co mám kůňu a zatím to jde. Krize zatím žádná nenastala, ale miláček jde zrovna teď do puberty a vždycky něco provede, když nejsem ve stáji.(Tu někoho přejede, t někoho kopne...) Na mě si (zatím) nedovolí. Jako na potvoru začíná zlobit, když já musím do nemocnice a minimálně čtyři měsíce budu úplně mimo provoz. A štve mě to, protože se začlo obsedat, ale alespoň s dáchne a všechno v tý svý hlavičce srovná.
Foto s Já se Skippym asi v týdnu.
Pů roku. Už odrostla hříběcí srst a jsou z nás fešáci, i když sirotci...
skippka
napsal(a):
Tak já svýho koňoucha znám taky od narození - vlastně kecám asi od třetího dne. Jezdila jsem nejdřív na jeho mamině= moje první koňská láska. Pak jsem měla jezdit dál, ale maminu v hříbkově 4 měsíci chytla ošklivá kolika, která jí bohužel poslala na věční pastviny (Jako dneska vidím ty hodiny chození a pak...) Když se Skippy narodil tak jsem tak nějak pořád říkala, že si ho jednou koupím, ale vzhledem k tomu, že jsem byla ještě dítko nevycválaný, taťka byl nemocný a peníze nebyly, tak to hned nešlo. No ale taknějak jsem se o Skippouše starala. Ne úplně doslova, přecijenom jsem v tý době jezdila asi dvakrát do týdne a zajímavější pro mě bylo jezdit že? Ale přesedlala jsem na jeho tatínka. To už byl mímovi asi rok a semtam jsem si ho vzala do kruhovky (ale po klasicku, za což se dnes stydím...) V necelém roce a půl přišla Skippyho majitelka s tím, že jestli si ho chci koupit (jak jsem pořád hlásala), tak ať nepočítám s tím, že ve třech letech bude za pakatel... A nabídla mi jeho odkoupení.
Tři dny jsem nevěděla jak to mám mamce nastolit tak aby to prošlo (v té době jsme už neměli taťku - zemřel na rakovinu...). Když přišlo téma dovolená a že poletíme do Řecka, tak jsem se furt tak kroutila a mamka prohodila že se mi tam nechce, tak jsem nadhodila že bych chtěla něco jiného, ale že to stejně nedovolí, tak že se o to nebudu ani pokoušet. Po chvilce přetahování jsem teda prozradila, že bych radši Skippyho a světe div se, prošlo to, ale s podmínkou, že si ho budu živit sama z brigád.
V červnu to bude dva roky co mám kůňu a zatím to jde. Krize zatím žádná nenastala, ale miláček jde zrovna teď do puberty a vždycky něco provede, když nejsem ve stáji.(Tu někoho přejede, t někoho kopne...) Na mě si (zatím) nedovolí. Jako na potvoru začíná zlobit, když já musím do nemocnice a minimálně čtyři měsíce budu úplně mimo provoz. A štve mě to, protože se začlo obsedat, ale alespoň s dáchne a všechno v tý svý hlavičce srovná.
Foto s Já se Skippym asi v týdnu.
Rok Samá noha... Hubeňour...
skippka
napsal(a):
Tak já svýho koňoucha znám taky od narození - vlastně kecám asi od třetího dne. Jezdila jsem nejdřív na jeho mamině= moje první koňská láska. Pak jsem měla jezdit dál, ale maminu v hříbkově 4 měsíci chytla ošklivá kolika, která jí bohužel poslala na věční pastviny (Jako dneska vidím ty hodiny chození a pak...) Když se Skippy narodil tak jsem tak nějak pořád říkala, že si ho jednou koupím, ale vzhledem k tomu, že jsem byla ještě dítko nevycválaný, taťka byl nemocný a peníze nebyly, tak to hned nešlo. No ale taknějak jsem se o Skippouše starala. Ne úplně doslova, přecijenom jsem v tý době jezdila asi dvakrát do týdne a zajímavější pro mě bylo jezdit že? Ale přesedlala jsem na jeho tatínka. To už byl mímovi asi rok a semtam jsem si ho vzala do kruhovky (ale po klasicku, za což se dnes stydím...) V necelém roce a půl přišla Skippyho majitelka s tím, že jestli si ho chci koupit (jak jsem pořád hlásala), tak ať nepočítám s tím, že ve třech letech bude za pakatel... A nabídla mi jeho odkoupení.
Tři dny jsem nevěděla jak to mám mamce nastolit tak aby to prošlo (v té době jsme už neměli taťku - zemřel na rakovinu...). Když přišlo téma dovolená a že poletíme do Řecka, tak jsem se furt tak kroutila a mamka prohodila že se mi tam nechce, tak jsem nadhodila že bych chtěla něco jiného, ale že to stejně nedovolí, tak že se o to nebudu ani pokoušet. Po chvilce přetahování jsem teda prozradila, že bych radši Skippyho a světe div se, prošlo to, ale s podmínkou, že si ho budu živit sama z brigád.
V červnu to bude dva roky co mám kůňu a zatím to jde. Krize zatím žádná nenastala, ale miláček jde zrovna teď do puberty a vždycky něco provede, když nejsem ve stáji.(Tu někoho přejede, t někoho kopne...) Na mě si (zatím) nedovolí. Jako na potvoru začíná zlobit, když já musím do nemocnice a minimálně čtyři měsíce budu úplně mimo provoz. A štve mě to, protože se začlo obsedat, ale alespoň s dáchne a všechno v tý svý hlavičce srovná.
Foto s Já se Skippym asi v týdnu.
Dvouletek.
skippka
napsal(a):
Tak já svýho koňoucha znám taky od narození - vlastně kecám asi od třetího dne. Jezdila jsem nejdřív na jeho mamině= moje první koňská láska. Pak jsem měla jezdit dál, ale maminu v hříbkově 4 měsíci chytla ošklivá kolika, která jí bohužel poslala na věční pastviny (Jako dneska vidím ty hodiny chození a pak...) Když se Skippy narodil tak jsem tak nějak pořád říkala, že si ho jednou koupím, ale vzhledem k tomu, že jsem byla ještě dítko nevycválaný, taťka byl nemocný a peníze nebyly, tak to hned nešlo. No ale taknějak jsem se o Skippouše starala. Ne úplně doslova, přecijenom jsem v tý době jezdila asi dvakrát do týdne a zajímavější pro mě bylo jezdit že? Ale přesedlala jsem na jeho tatínka. To už byl mímovi asi rok a semtam jsem si ho vzala do kruhovky (ale po klasicku, za což se dnes stydím...) V necelém roce a půl přišla Skippyho majitelka s tím, že jestli si ho chci koupit (jak jsem pořád hlásala), tak ať nepočítám s tím, že ve třech letech bude za pakatel... A nabídla mi jeho odkoupení.
Tři dny jsem nevěděla jak to mám mamce nastolit tak aby to prošlo (v té době jsme už neměli taťku - zemřel na rakovinu...). Když přišlo téma dovolená a že poletíme do Řecka, tak jsem se furt tak kroutila a mamka prohodila že se mi tam nechce, tak jsem nadhodila že bych chtěla něco jiného, ale že to stejně nedovolí, tak že se o to nebudu ani pokoušet. Po chvilce přetahování jsem teda prozradila, že bych radši Skippyho a světe div se, prošlo to, ale s podmínkou, že si ho budu živit sama z brigád.
V červnu to bude dva roky co mám kůňu a zatím to jde. Krize zatím žádná nenastala, ale miláček jde zrovna teď do puberty a vždycky něco provede, když nejsem ve stáji.(Tu někoho přejede, t někoho kopne...) Na mě si (zatím) nedovolí. Jako na potvoru začíná zlobit, když já musím do nemocnice a minimálně čtyři měsíce budu úplně mimo provoz. A štve mě to, protože se začlo obsedat, ale alespoň s dáchne a všechno v tý svý hlavičce srovná.
Foto s Já se Skippym asi v týdnu.
A tříletek, ale narozdál od kolegy nahoře jsme prťatý a asi i budem, ale rodiče měli kolem těch 165, tak snad to ještě doroste...
Neregistrovaný uživatel
microfon
napsal(a):
Tak mě napadá, kdo tady máte svého koníka od hříbátka. Jak se Váš vztah vyvíjel, byly - nebyly kolize? Proč jste si raději nekoupili již dospělého koníka?Apod. Klidně přikládejte fotečky jak koník postupně rostl, ať se můžeme pokochat...
Ahoj. NEvím, jak moc od hříbátka ho znám, na jeho matce jsem jezdila, když ho čekala, a než jsme ho koupili, tak jsem za ním na statek jezdila, takže asi od 4 měsíců. V půlroce po odstavu jsem ho chudáčka odvedla.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ahoj. NEvím, jak moc od hříbátka ho znám, na jeho matce jsem jezdila, když ho čekala, a než jsme ho koupili, tak jsem za ním na statek jezdila, takže asi od 4 měsíců. V půlroce po odstavu jsem ho chudáčka odvedla.
ještě v půl roce
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
ještě v půl roce
tady v necelém roce, asi 10 měsíců
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
tady v necelém roce, asi 10 měsíců
v roce a půl
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
v jedenácti
A nyní, ve dvanácti (29. 4.)
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
A nyní, ve dvanácti (29. 4.)
zažili jsme toho spolu hodně a je to moc dlouho. Nepamatuji si vše, špatné se raději zapomíná, jen vím, že mně jako roček kopnul do hlavy, při zaježďování jsem se napadala kvůli zajícům, bažantům a srnkám. Utíkal, ale vždy přišel, v terénu byl bez problému, na ošetřování taky, problém přišel s kopytem, pak s nohou, ale vše řešíme a jsme v pohodě.Snad budem i dál. Víc je na www.kayecek.websnadno.cz a vlastně i celý příběh.
Přeji všem hezký den a hodně úspěchů a žádné pády
Káťa
olga visnakova
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
zažili jsme toho spolu hodně a je to moc dlouho. Nepamatuji si vše, špatné se raději zapomíná, jen vím, že mně jako roček kopnul do hlavy, při zaježďování jsem se napadala kvůli zajícům, bažantům a srnkám. Utíkal, ale vždy přišel, v terénu byl bez problému, na ošetřování taky, problém přišel s kopytem, pak s nohou, ale vše řešíme a jsme v pohodě.Snad budem i dál. Víc je na www.kayecek.websnadno.cz a vlastně i celý příběh.
Přeji všem hezký den a hodně úspěchů a žádné pády
Káťa
naše Pouk hříbo..................
olga visnakova
olga visnakova
napsal(a):
naše Pouk hříbo..................
a nyní-tříletka-po qh-Peppy G.Scooter
olga visnakova
napsal(a):
a nyní-tříletka-po qh-Peppy G.Scooter
taky znám svého koníka přímo od prvního dne narození, ale to jsem měla ještě jinou kobylku. Jeho jsem si vzala až v roce a půl. To jsem ještě neměla digitál, takže první fotečka, co mám v kompu je ve dvou letech.
Je to norik, tady dvouletý
aluska
napsal(a):
taky znám svého koníka přímo od prvního dne narození, ale to jsem měla ještě jinou kobylku. Jeho jsem si vzala až v roce a půl. To jsem ještě neměla digitál, takže první fotečka, co mám v kompu je ve dvou letech.
Je to norik, tady dvouletý
dva a půl
aluska
napsal(a):
tři a půl
a tady poslední, za necelý měsíc mu budou 4 roky ( 2.5.08)
aluska
napsal(a):
a tady poslední, za necelý měsíc mu budou 4 roky ( 2.5.08)
Hehe,už jeho počatie bolo zvláštne a veľmi málo pravdepodobné
Studenti veteriny totiž na cvičení inseminovali starú kobylu,ktorá nikdy nemala žriebä,no,mohla mať v tom čase tak 18 rokov a nikto nepredpokladal,že sa ten mrazený Obvod uchytí..ale on sa uchytil a narodil sa malý Srgej,ktorý mal tak krivé nohy,že si ho boli fotiť do knihy a všetci sa báli,ako na tých iksákoch bude vôbec chodiť
bonbonka
napsal(a):
Hehe,už jeho počatie bolo zvláštne a veľmi málo pravdepodobné
Studenti veteriny totiž na cvičení inseminovali starú kobylu,ktorá nikdy nemala žriebä,no,mohla mať v tom čase tak 18 rokov a nikto nepredpokladal,že sa ten mrazený Obvod uchytí..ale on sa uchytil a narodil sa malý Srgej,ktorý mal tak krivé nohy,že si ho boli fotiť do knihy a všetci sa báli,ako na tých iksákoch bude vôbec chodiť
V 4 mesiacoch prišiel Sergej o matku,bol malý,škaredý,ale miloval ľudí :)
Skoda,že mám žriebäcie fotky len v otrasnej a ešte otrasnejšej kvalite..
bonbonka
napsal(a):
V 4 mesiacoch prišiel Sergej o matku,bol malý,škaredý,ale miloval ľudí :)
Skoda,že mám žriebäcie fotky len v otrasnej a ešte otrasnejšej kvalite..
Sergejisko
bonbonka
napsal(a):
Mám v tých fotkách chaos,každopádne Sergejisko bude mať v septembri 10 rokov
bonbonka
napsal(a):
Mám v tých fotkách chaos,každopádne Sergejisko bude mať v septembri 10 rokov
Divý kôň z lesa
bonbonka
napsal(a):
Divý kôň z lesa
No tak já bobana nemám od narození ani jsem ho neznala .Dozvěděla jsem se že si kamarádka koupila dva týrané koníky a že je začíná spravovat bylo to na jaře 2002 .
Potom ta Kamarádka - Kamila měla dvě děti a ty nějak rychle začali chodit blbnout a bylo toho na ni moc - mezitím koníky stačila aspoň odčervit (asi 10 x) nakrmit, a aspoň trošku je spravila , že se tak strašně všeho nebály ........
V zimě téhož roku se tedy rozhodla , že je prodá aby se o ně někdo mohl postarat ještě lépe a věnovat jim trošku více času .
Právě v té době jsem se viděla poprvé se svým dědou a ten mi slýbil , že až si nějakého koníka vyberu , tak že mi půlku zaplatí .....
A tak jsem se na bobka jela poprvé podívat , bál se stál vzadu v ohradě , byl malý a já si říkala , že co by z něj někdy mohlo být , ale to jeho kukuč mi tak učarovalo , že jsem tam potom byla ještě třikrát a potom už se mě nebál , už mě poznal , věděl , že mu vždycky něco přinesu a že se nemusí ničeho obávat .
A tak jsem se jedno ráno probudila a mamka mi oznámila , že už je nachystané auto s převozníkem , tak že prý jestli ho chci , byl březen 2003 a bobkovi nebyli ani dva roky .....
Odvezli jsme ho k nám a protože byl první měsíc sám strašně si zvykl na lidi třeba když jsme grilovaly stál u nás a nehnul se ani na krok ........
LUIS A SANDRO
memmory
napsal(a):
No tak já bobana nemám od narození ani jsem ho neznala .Dozvěděla jsem se že si kamarádka koupila dva týrané koníky a že je začíná spravovat bylo to na jaře 2002 .
Potom ta Kamarádka - Kamila měla dvě děti a ty nějak rychle začali chodit blbnout a bylo toho na ni moc - mezitím koníky stačila aspoň odčervit (asi 10 x) nakrmit, a aspoň trošku je spravila , že se tak strašně všeho nebály ........
V zimě téhož roku se tedy rozhodla , že je prodá aby se o ně někdo mohl postarat ještě lépe a věnovat jim trošku více času .
Právě v té době jsem se viděla poprvé se svým dědou a ten mi slýbil , že až si nějakého koníka vyberu , tak že mi půlku zaplatí .....
A tak jsem se na bobka jela poprvé podívat , bál se stál vzadu v ohradě , byl malý a já si říkala , že co by z něj někdy mohlo být , ale to jeho kukuč mi tak učarovalo , že jsem tam potom byla ještě třikrát a potom už se mě nebál , už mě poznal , věděl , že mu vždycky něco přinesu a že se nemusí ničeho obávat .
A tak jsem se jedno ráno probudila a mamka mi oznámila , že už je nachystané auto s převozníkem , tak že prý jestli ho chci , byl březen 2003 a bobkovi nebyli ani dva roky .....
Odvezli jsme ho k nám a protože byl první měsíc sám strašně si zvykl na lidi třeba když jsme grilovaly stál u nás a nehnul se ani na krok ........
LUIS A SANDRO
Naše první procházka dopadla tak že mi přerval vodítko a utíkal do polí bylo to v dubnu a tady u nás padal sníh , navíc bydlím na pohraničí s polskem a tak mi utekl do polska , protože ta důvěra zezačátku nebyla tak silná nedal se chytit žádným způsobem , chodila jsem za ním 2 hodiny byla mi strašná zima a byla jsem už zoufalá , ale věděla jsem že ho tam nemůžu nechat samotného a že nemůžu jít domů pro pomoc .....
Potom po asi další hodině kdy jsem si sedla do sněhu a třásla jsem se zimou tak se nakonec uvědomila přišel .........
V červnu jsme si k němu jako společnost dovedly valacha ČT - Cavalla
No a tím jsme začaly procházky , obsedání , první vyjížďku apod......
Cavallo a Luis
memmory
napsal(a):
Naše první procházka dopadla tak že mi přerval vodítko a utíkal do polí bylo to v dubnu a tady u nás padal sníh , navíc bydlím na pohraničí s polskem a tak mi utekl do polska , protože ta důvěra zezačátku nebyla tak silná nedal se chytit žádným způsobem , chodila jsem za ním 2 hodiny byla mi strašná zima a byla jsem už zoufalá , ale věděla jsem že ho tam nemůžu nechat samotného a že nemůžu jít domů pro pomoc .....
Potom po asi další hodině kdy jsem si sedla do sněhu a třásla jsem se zimou tak se nakonec uvědomila přišel .........
V červnu jsme si k němu jako společnost dovedly valacha ČT - Cavalla
No a tím jsme začaly procházky , obsedání , první vyjížďku apod......
Cavallo a Luis
Po obsednutí to bylo fajn ale potom přešel do "PUBERTY" a bylo to k nevidržení bála jsem se na něj sednout , ne že něco udělá ale byla jsem po každé vyjížďce tak strašně zoufalá , že jsem nevěděla jestli brečet , nebo zuřit .........
Na jaro 2005 jsme začaly už bez Cavalla trénovat na Distanční jízdu a to jaro se to zlomilo , nevím proč nevím jak , ale od té doby jsme jedno tělo , jedna duše ...........
18 měsíců ......
memmory
napsal(a):
Po obsednutí to bylo fajn ale potom přešel do "PUBERTY" a bylo to k nevidržení bála jsem se na něj sednout , ne že něco udělá ale byla jsem po každé vyjížďce tak strašně zoufalá , že jsem nevěděla jestli brečet , nebo zuřit .........
Na jaro 2005 jsme začaly už bez Cavalla trénovat na Distanční jízdu a to jaro se to zlomilo , nevím proč nevím jak , ale od té doby jsme jedno tělo , jedna duše ...........
18 měsíců ......
Při obsedání jaro 2004.....
Omlouvám se jsou to fotky z fotek - se mi nechce scanovat
memmory
napsal(a):
Při obsedání jaro 2004.....
Omlouvám se jsou to fotky z fotek - se mi nechce scanovat
5/2006
