Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
22.10.2008 21:35
red and white

XXX.XXX.125.26

Byl to neuvěřitelně zvláštní den. Už si ani nevybavuji, jaké bylo počasí. Pamatuji si jen tu zázračnou chvíli, kterou začal celý tento příběh..
Přistoupila jsem hned k prvnímu boxu z kraje stáje. Uvnitř jsem zahlédla vyhublou postavičku světle hnědého koníka, všichni čerti jí z očí hráli. V tu chvíli jsem zaslechla od vedoucí stáje slova „ to je indiánka, co? „ tyhle slova mi nevím proč utkvěla v paměti. Otevřela jsem box a přistoupila blíž k plaché kobylce. V dlouhé černé hřívě měla zamotané bodláčí a bylo vidět že se nijak nezajímá o cizího návštěvníka boxu. Snad by nejraději dál ukusovala seno a vůbec nevěnovala pozornost člověku. Vzala jsem si čištění a pustila se do té spouště v její hřívě, pomalu jsem vytahovala části bodláčí až po usilovné práci byla hříva konečně čistá. Vím, že se mi na kobylce líbila její jemná a krásná lesklá srst. Něčím v sobě si mě získala na celý život.
Popelky jsem si začala všímat čím dál tím více. Postupem času jsem si toto plaché stvořeníčko zamilovala. Jak jsem se později dozvěděla, kobylka byla dost zrazená osudem, zažila jen bezdůvodné mlácení bývalé jezdkyně která si tak snad řešila své problémy s alkoholem. Kdo ví. Čekalo mě ale spoustu práce získat její důvěru, stálo mě to spoustu bezesných nocí, myšlenek na to že vše vzdám a přenechám Popelku někomu s více zkušenostmi. Byl to jen koloběh pokusů o to přimět jí aby mi důvěřovala. Pod sedlem se nedalo v žádném případě mluvit o prožitku z jízdy. Každé vyhoupnutí do sedla Popelka brala jako pokyn k nasazení šílené rychlosti. Okamžitě nasadila „tři sta z místa“ a běžela jak o život dokud jezdec dobrovolně či nedobrovolně neopustil sedlo. A teť si představte mě – tenkrát třináctileté pískle – jak se snažím zastavit tenhle nastartovaný parní stroj který by byl schopný jít bez váhání hlavou proti zdi. No, když se na to dívám zpětně, opravdu jsem musela být hodně velký blázen a mýt hodně odvahy. Nebo spíš jsem jí měla opravdu moc ráda na to, abych to vzdala.
Bude to znít asi zvláštně, ale hodně mě v mém úsilí podpořil odpor a kritika mého okolí. „Jak si taková malá holka s téměř žádnými zkušenostmi může dovolit pořídit si takového koně, se kterým by měl velké problémy i opravdu zkušený jezdec?? Ta kobyla jí jednou zabije, holka bláznová co si o sobě myslí?“ To je jen zlomek vět co jsem slýchala. Ale opravdu mě to moc podpořilo. Chtěla jsem dokázat nejen sobě, ale i ostatním že na to mám, a po pravdě řečeno dodnes ani nevím jak ale povedlo se. Tolikrát jsem se snažila uklidnit tuto kobylku která neznala pojem co je to krok, tolikrát jsem si přála aby nebyla upocená a vystresovaná pomalu ještě dřív než jsem jí vyvedla před stáj. Vyzkoušela jsem takových způsobů a metod. Nic nepomáhalo. A po více jak roční práci se náhle začala popelka zlepšovat, začala reagovat na pobídky ke zpomalení mnohem jemněji, a postupně začínala být zdánlivě psychicky klidnější. Už z ní netekly proudy potu po lehké vyjížďce, a byla čím dál tím jemnější. V době kdy hodně pracovala jsme dokázali i procválat louku jen na ohlávce. To kdyby mi někdo řekl když jsem s Popelkou byla v začátcích, vysmála bych se mu že je blázen. Ale opravdu. Při každém pokroku jsem se radovala jak blecha a občas ukápla i nějaká slza štěstí. A chcete vědět co mě opravdu hodně zahřálo u srdíčka? Uznání kritiků. Když jedna nejmenovaná dáma za mnou přišla a řekla mi že nade mnou smeká, a chválila jak jsem kobylku dala do kupy.Ale já moc dobře vím, že já jsem nedala Popelku do kupy, to ona dala do kupy mě. Sama uznala kdy si mě může pustit k tělu, naučila mě že trpělivost a píle přináší ovoce, a za to vše jí patří moje velké DÍKY. Je to zvíře které mi změnilo život od základů a přehodnotilo žebříček hodnot. Jsem ráda že jí mám a doufám že spolu zažijeme ještě nespočet krásných let.



Myslíte, že bych s tímto textem uspěla při slohové práci ??

22.10.2008 21:51
gituna

XXX.XXX.85.61

red and white napsal(a):
Byl to neuvěřitelně zvláštní den. Už si ani nevybavuji, jaké bylo počasí. Pamatuji si jen tu zázračnou chvíli, kterou začal celý tento příběh..
Přistoupila jsem hned k prvnímu boxu z kraje stáje. Uvnitř jsem zahlédla vyhublou postavičku světle hnědého koníka, všichni čerti jí z očí hráli. V tu chvíli jsem zaslechla od vedoucí stáje slova „ to je indiánka, co? „ tyhle slova mi nevím proč utkvěla v paměti. Otevřela jsem box a přistoupila blíž k plaché kobylce. V dlouhé černé hřívě měla zamotané bodláčí a bylo vidět že se nijak nezajímá o cizího návštěvníka boxu. Snad by nejraději dál ukusovala seno a vůbec nevěnovala pozornost člověku. Vzala jsem si čištění a pustila se do té spouště v její hřívě, pomalu jsem vytahovala části bodláčí až po usilovné práci byla hříva konečně čistá. Vím, že se mi na kobylce líbila její jemná a krásná lesklá srst. Něčím v sobě si mě získala na celý život.
Popelky jsem si začala všímat čím dál tím více. Postupem času jsem si toto plaché stvořeníčko zamilovala. Jak jsem se později dozvěděla, kobylka byla dost zrazená osudem, zažila jen bezdůvodné mlácení bývalé jezdkyně která si tak snad řešila své problémy s alkoholem. Kdo ví. Čekalo mě ale spoustu práce získat její důvěru, stálo mě to spoustu bezesných nocí, myšlenek na to že vše vzdám a přenechám Popelku někomu s více zkušenostmi. Byl to jen koloběh pokusů o to přimět jí aby mi důvěřovala. Pod sedlem se nedalo v žádném případě mluvit o prožitku z jízdy. Každé vyhoupnutí do sedla Popelka brala jako pokyn k nasazení šílené rychlosti. Okamžitě nasadila „tři sta z místa“ a běžela jak o život dokud jezdec dobrovolně či nedobrovolně neopustil sedlo. A teť si představte mě – tenkrát třináctileté pískle – jak se snažím zastavit tenhle nastartovaný parní stroj který by byl schopný jít bez váhání hlavou proti zdi. No, když se na to dívám zpětně, opravdu jsem musela být hodně velký blázen a mýt hodně odvahy. Nebo spíš jsem jí měla opravdu moc ráda na to, abych to vzdala.
Bude to znít asi zvláštně, ale hodně mě v mém úsilí podpořil odpor a kritika mého okolí. „Jak si taková malá holka s téměř žádnými zkušenostmi může dovolit pořídit si takového koně, se kterým by měl velké problémy i opravdu zkušený jezdec?? Ta kobyla jí jednou zabije, holka bláznová co si o sobě myslí?“ To je jen zlomek vět co jsem slýchala. Ale opravdu mě to moc podpořilo. Chtěla jsem dokázat nejen sobě, ale i ostatním že na to mám, a po pravdě řečeno dodnes ani nevím jak ale povedlo se. Tolikrát jsem se snažila uklidnit tuto kobylku která neznala pojem co je to krok, tolikrát jsem si přála aby nebyla upocená a vystresovaná pomalu ještě dřív než jsem jí vyvedla před stáj. Vyzkoušela jsem takových způsobů a metod. Nic nepomáhalo. A po více jak roční práci se náhle začala popelka zlepšovat, začala reagovat na pobídky ke zpomalení mnohem jemněji, a postupně začínala být zdánlivě psychicky klidnější. Už z ní netekly proudy potu po lehké vyjížďce, a byla čím dál tím jemnější. V době kdy hodně pracovala jsme dokázali i procválat louku jen na ohlávce. To kdyby mi někdo řekl když jsem s Popelkou byla v začátcích, vysmála bych se mu že je blázen. Ale opravdu. Při každém pokroku jsem se radovala jak blecha a občas ukápla i nějaká slza štěstí. A chcete vědět co mě opravdu hodně zahřálo u srdíčka? Uznání kritiků. Když jedna nejmenovaná dáma za mnou přišla a řekla mi že nade mnou smeká, a chválila jak jsem kobylku dala do kupy.Ale já moc dobře vím, že já jsem nedala Popelku do kupy, to ona dala do kupy mě. Sama uznala kdy si mě může pustit k tělu, naučila mě že trpělivost a píle přináší ovoce, a za to vše jí patří moje velké DÍKY. Je to zvíře které mi změnilo život od základů a přehodnotilo žebříček hodnot. Jsem ráda že jí mám a doufám že spolu zažijeme ještě nespočet krásných let.



Myslíte, že bych s tímto textem uspěla při slohové práci ??

No tomu, kdo by to měl kontrolovat, by se nelíbila hodně veliká ignorace čárek. Jinak nedovedu posoudit...

22.10.2008 21:52
red and white

XXX.XXX.125.26

gituna napsal(a):
No tomu, kdo by to měl kontrolovat, by se nelíbila hodně veliká ignorace čárek. Jinak nedovedu posoudit...

No právě já a gramatika

22.10.2008 22:02
gituna

XXX.XXX.85.61

red and white napsal(a):
No právě já a gramatika

Ale chyby jako hrubky tam ani nemáš, pokud jsem něco nepřehlédla, jen ty čárky

22.10.2008 22:14
strelish

XXX.XXX.161.254

gituna napsal(a):
Ale chyby jako hrubky tam ani nemáš, pokud jsem něco nepřehlédla, jen ty čárky

"jen ty čárky" - nevím, jaká kritéria mají tvoji učitelé nebo kam to je určené, ale za takové množství špatných čárek bychom si u nás dobrou známku teda nevysloužili - nebo tak od té "dobré" nahoru.

Obsah bude srozumitelný snad i laikovi, to jde.

22.10.2008 22:31
red and white

XXX.XXX.125.26

strelish napsal(a):
"jen ty čárky" - nevím, jaká kritéria mají tvoji učitelé nebo kam to je určené, ale za takové množství špatných čárek bychom si u nás dobrou známku teda nevysloužili - nebo tak od té "dobré" nahoru.

Obsah bude srozumitelný snad i laikovi, to jde.

Je to určené pouze jako slohová práce na střední škole. Ano, vím čárky.... skusím se na to zaměřit ale předpokládám že je stejně dám na špatná místa no zapracuju na tom. Díky za názor

22.10.2008 23:05
ferrarif50

XXX.XXX.80.221

red and white napsal(a):
Byl to neuvěřitelně zvláštní den. Už si ani nevybavuji, jaké bylo počasí. Pamatuji si jen tu zázračnou chvíli, kterou začal celý tento příběh..
Přistoupila jsem hned k prvnímu boxu z kraje stáje. Uvnitř jsem zahlédla vyhublou postavičku světle hnědého koníka, všichni čerti jí z očí hráli. V tu chvíli jsem zaslechla od vedoucí stáje slova „ to je indiánka, co? „ tyhle slova mi nevím proč utkvěla v paměti. Otevřela jsem box a přistoupila blíž k plaché kobylce. V dlouhé černé hřívě měla zamotané bodláčí a bylo vidět že se nijak nezajímá o cizího návštěvníka boxu. Snad by nejraději dál ukusovala seno a vůbec nevěnovala pozornost člověku. Vzala jsem si čištění a pustila se do té spouště v její hřívě, pomalu jsem vytahovala části bodláčí až po usilovné práci byla hříva konečně čistá. Vím, že se mi na kobylce líbila její jemná a krásná lesklá srst. Něčím v sobě si mě získala na celý život.
Popelky jsem si začala všímat čím dál tím více. Postupem času jsem si toto plaché stvořeníčko zamilovala. Jak jsem se později dozvěděla, kobylka byla dost zrazená osudem, zažila jen bezdůvodné mlácení bývalé jezdkyně která si tak snad řešila své problémy s alkoholem. Kdo ví. Čekalo mě ale spoustu práce získat její důvěru, stálo mě to spoustu bezesných nocí, myšlenek na to že vše vzdám a přenechám Popelku někomu s více zkušenostmi. Byl to jen koloběh pokusů o to přimět jí aby mi důvěřovala. Pod sedlem se nedalo v žádném případě mluvit o prožitku z jízdy. Každé vyhoupnutí do sedla Popelka brala jako pokyn k nasazení šílené rychlosti. Okamžitě nasadila „tři sta z místa“ a běžela jak o život dokud jezdec dobrovolně či nedobrovolně neopustil sedlo. A teť si představte mě – tenkrát třináctileté pískle – jak se snažím zastavit tenhle nastartovaný parní stroj který by byl schopný jít bez váhání hlavou proti zdi. No, když se na to dívám zpětně, opravdu jsem musela být hodně velký blázen a mýt hodně odvahy. Nebo spíš jsem jí měla opravdu moc ráda na to, abych to vzdala.
Bude to znít asi zvláštně, ale hodně mě v mém úsilí podpořil odpor a kritika mého okolí. „Jak si taková malá holka s téměř žádnými zkušenostmi může dovolit pořídit si takového koně, se kterým by měl velké problémy i opravdu zkušený jezdec?? Ta kobyla jí jednou zabije, holka bláznová co si o sobě myslí?“ To je jen zlomek vět co jsem slýchala. Ale opravdu mě to moc podpořilo. Chtěla jsem dokázat nejen sobě, ale i ostatním že na to mám, a po pravdě řečeno dodnes ani nevím jak ale povedlo se. Tolikrát jsem se snažila uklidnit tuto kobylku která neznala pojem co je to krok, tolikrát jsem si přála aby nebyla upocená a vystresovaná pomalu ještě dřív než jsem jí vyvedla před stáj. Vyzkoušela jsem takových způsobů a metod. Nic nepomáhalo. A po více jak roční práci se náhle začala popelka zlepšovat, začala reagovat na pobídky ke zpomalení mnohem jemněji, a postupně začínala být zdánlivě psychicky klidnější. Už z ní netekly proudy potu po lehké vyjížďce, a byla čím dál tím jemnější. V době kdy hodně pracovala jsme dokázali i procválat louku jen na ohlávce. To kdyby mi někdo řekl když jsem s Popelkou byla v začátcích, vysmála bych se mu že je blázen. Ale opravdu. Při každém pokroku jsem se radovala jak blecha a občas ukápla i nějaká slza štěstí. A chcete vědět co mě opravdu hodně zahřálo u srdíčka? Uznání kritiků. Když jedna nejmenovaná dáma za mnou přišla a řekla mi že nade mnou smeká, a chválila jak jsem kobylku dala do kupy.Ale já moc dobře vím, že já jsem nedala Popelku do kupy, to ona dala do kupy mě. Sama uznala kdy si mě může pustit k tělu, naučila mě že trpělivost a píle přináší ovoce, a za to vše jí patří moje velké DÍKY. Je to zvíře které mi změnilo život od základů a přehodnotilo žebříček hodnot. Jsem ráda že jí mám a doufám že spolu zažijeme ještě nespočet krásných let.



Myslíte, že bych s tímto textem uspěla při slohové práci ??

máš tam hrubky, tak pozor na to, dál se ti občas opakují podobná slova za sebou a je tam hodně nespisovných výrazu, což se profesorovi taky nemusí líbit.. jinak po slohové stránce je to moc pěkně napsané, jen vychytat těch několik zmíněných much a čárky a bude to super :)

23.10.2008 06:20
marketka

XXX.XXX.179.23

ferrarif50 napsal(a):
máš tam hrubky, tak pozor na to, dál se ti občas opakují podobná slova za sebou a je tam hodně nespisovných výrazu, což se profesorovi taky nemusí líbit.. jinak po slohové stránce je to moc pěkně napsané, jen vychytat těch několik zmíněných much a čárky a bude to super :)

Obsahově se mi to moc líbí. Zaměř se na ty čárky, nespisovných výrazů jsem si moc
nevšimla. Hrubku bych tam viděla ve slově- mít , špatně je mýt / např.mýt si ruce/.

23.10.2008 08:35
markemic

XXX.XXX.84.176

red and white napsal(a):
Byl to neuvěřitelně zvláštní den. Už si ani nevybavuji, jaké bylo počasí. Pamatuji si jen tu zázračnou chvíli, kterou začal celý tento příběh..
Přistoupila jsem hned k prvnímu boxu z kraje stáje. Uvnitř jsem zahlédla vyhublou postavičku světle hnědého koníka, všichni čerti jí z očí hráli. V tu chvíli jsem zaslechla od vedoucí stáje slova „ to je indiánka, co? „ tyhle slova mi nevím proč utkvěla v paměti. Otevřela jsem box a přistoupila blíž k plaché kobylce. V dlouhé černé hřívě měla zamotané bodláčí a bylo vidět že se nijak nezajímá o cizího návštěvníka boxu. Snad by nejraději dál ukusovala seno a vůbec nevěnovala pozornost člověku. Vzala jsem si čištění a pustila se do té spouště v její hřívě, pomalu jsem vytahovala části bodláčí až po usilovné práci byla hříva konečně čistá. Vím, že se mi na kobylce líbila její jemná a krásná lesklá srst. Něčím v sobě si mě získala na celý život.
Popelky jsem si začala všímat čím dál tím více. Postupem času jsem si toto plaché stvořeníčko zamilovala. Jak jsem se později dozvěděla, kobylka byla dost zrazená osudem, zažila jen bezdůvodné mlácení bývalé jezdkyně která si tak snad řešila své problémy s alkoholem. Kdo ví. Čekalo mě ale spoustu práce získat její důvěru, stálo mě to spoustu bezesných nocí, myšlenek na to že vše vzdám a přenechám Popelku někomu s více zkušenostmi. Byl to jen koloběh pokusů o to přimět jí aby mi důvěřovala. Pod sedlem se nedalo v žádném případě mluvit o prožitku z jízdy. Každé vyhoupnutí do sedla Popelka brala jako pokyn k nasazení šílené rychlosti. Okamžitě nasadila „tři sta z místa“ a běžela jak o život dokud jezdec dobrovolně či nedobrovolně neopustil sedlo. A teť si představte mě – tenkrát třináctileté pískle – jak se snažím zastavit tenhle nastartovaný parní stroj který by byl schopný jít bez váhání hlavou proti zdi. No, když se na to dívám zpětně, opravdu jsem musela být hodně velký blázen a mýt hodně odvahy. Nebo spíš jsem jí měla opravdu moc ráda na to, abych to vzdala.
Bude to znít asi zvláštně, ale hodně mě v mém úsilí podpořil odpor a kritika mého okolí. „Jak si taková malá holka s téměř žádnými zkušenostmi může dovolit pořídit si takového koně, se kterým by měl velké problémy i opravdu zkušený jezdec?? Ta kobyla jí jednou zabije, holka bláznová co si o sobě myslí?“ To je jen zlomek vět co jsem slýchala. Ale opravdu mě to moc podpořilo. Chtěla jsem dokázat nejen sobě, ale i ostatním že na to mám, a po pravdě řečeno dodnes ani nevím jak ale povedlo se. Tolikrát jsem se snažila uklidnit tuto kobylku která neznala pojem co je to krok, tolikrát jsem si přála aby nebyla upocená a vystresovaná pomalu ještě dřív než jsem jí vyvedla před stáj. Vyzkoušela jsem takových způsobů a metod. Nic nepomáhalo. A po více jak roční práci se náhle začala popelka zlepšovat, začala reagovat na pobídky ke zpomalení mnohem jemněji, a postupně začínala být zdánlivě psychicky klidnější. Už z ní netekly proudy potu po lehké vyjížďce, a byla čím dál tím jemnější. V době kdy hodně pracovala jsme dokázali i procválat louku jen na ohlávce. To kdyby mi někdo řekl když jsem s Popelkou byla v začátcích, vysmála bych se mu že je blázen. Ale opravdu. Při každém pokroku jsem se radovala jak blecha a občas ukápla i nějaká slza štěstí. A chcete vědět co mě opravdu hodně zahřálo u srdíčka? Uznání kritiků. Když jedna nejmenovaná dáma za mnou přišla a řekla mi že nade mnou smeká, a chválila jak jsem kobylku dala do kupy.Ale já moc dobře vím, že já jsem nedala Popelku do kupy, to ona dala do kupy mě. Sama uznala kdy si mě může pustit k tělu, naučila mě že trpělivost a píle přináší ovoce, a za to vše jí patří moje velké DÍKY. Je to zvíře které mi změnilo život od základů a přehodnotilo žebříček hodnot. Jsem ráda že jí mám a doufám že spolu zažijeme ještě nespočet krásných let.



Myslíte, že bych s tímto textem uspěla při slohové práci ??

Stylisticky moc pěknénechala bych celý příběh,jen bych se zaměřila na odstranění takových hrubek ,jako jsou "teť","mýt"(ve smyslu vlastnit) a dodržovat velké písmeno na začátku jména koněCo se týče čárek,tam bude třeba pročíst si nějaká pravidla složené věty.Čárky chybí všude tam,kde by měly být a jsou nastrkané všude ,kde nemají co dělat
Jinak se mi to moc líbí a mohlo by to mít úspěch

23.10.2008 08:51
stieberova

XXX.XXX.248.182

strelish napsal(a):
"jen ty čárky" - nevím, jaká kritéria mají tvoji učitelé nebo kam to je určené, ale za takové množství špatných čárek bychom si u nás dobrou známku teda nevysloužili - nebo tak od té "dobré" nahoru.

Obsah bude srozumitelný snad i laikovi, to jde.

Tak tak, čárky jsou poměrně dost velkou chybou. Tady pro názornost příklad, jak moc důležitá umí být čárka. Je to odpověď na žádost o milost: Omilostnit nelze pověsit. jednou si dej čárku před nelze a jednou za nelze a hned to máš pokaždé úplně jinak a s podstatným rozdílem ve významu

23.10.2008 15:11
red and white

XXX.XXX.125.26

markemic napsal(a):
Stylisticky moc pěknénechala bych celý příběh,jen bych se zaměřila na odstranění takových hrubek ,jako jsou "teť","mýt"(ve smyslu vlastnit) a dodržovat velké písmeno na začátku jména koněCo se týče čárek,tam bude třeba pročíst si nějaká pravidla složené věty.Čárky chybí všude tam,kde by měly být a jsou nastrkané všude ,kde nemají co dělat
Jinak se mi to moc líbí a mohlo by to mít úspěch

Děkuji za pochvalu. U toho slova "mýt" mi to přišlo takové zvláštní ale nebyla jsem si jistá ... stydím se Díky

Přidejte reakci

Přidat smajlík