Největší úrazy Vašeho života (samozřejmě na koních)

tilka napsal(a):
trochu morbidni tema :-( kdyby slo o usmevne karamboly, tak proc ne, ale toto :-(

Tohle se nestalo mně,ale kámošce...

Byla na jízdárně a klusala.(na půjčeném koni)Kůň šlapal jak hodinky.Ale kámoška nevím jak toho docílila sklouzla ze sedla a spadla koni přímo pod nohy.Koník jí kopnul kopytem do hlavy a ona ztratila vědomí.Po převozu do nemocnice zjistili že jí kopnul do zubů a že má požkozenou dáseň.Pár zubů jí vypadlo už na jízdárně,ale toho si nikdo nevšiml.Nyní má zafixovanou celou hlavu a v puse má samí drátky.Už ve 14-ti bude mít protézu protože se zuby už nedali zachránit....Ale jsme "rádi" že to dopadlo takhle...Doktor říkal že kdyby jí kůň kopnul o 5cm vedle nemusela by to přežít!!!Nebo by byla nadosmrti postižená...

alisa napsal(a):
Tohle se nestalo mně,ale kámošce...

Byla na jízdárně a klusala.(na půjčeném koni)Kůň šlapal jak hodinky.Ale kámoška nevím jak toho docílila sklouzla ze sedla a spadla koni přímo pod nohy.Koník jí kopnul kopytem do hlavy a ona ztratila vědomí.Po převozu do nemocnice zjistili že jí kopnul do zubů a že má požkozenou dáseň.Pár zubů jí vypadlo už na jízdárně,ale toho si nikdo nevšiml.Nyní má zafixovanou celou hlavu a v puse má samí drátky.Už ve 14-ti bude mít protézu protože se zuby už nedali zachránit....Ale jsme "rádi" že to dopadlo takhle...Doktor říkal že kdyby jí kůň kopnul o 5cm vedle nemusela by to přežít!!!Nebo by byla nadosmrti postižená...

Ahoj,tak já jsem byla u táty,jeho kamarád mě řekl,že mu mužu projet koně,tak teda že jo,,,(jezdila jsem bez sedla) dala jsem uzdu,přejela kartáčem a ven nesednu ujedu 5 krokua valach(chladnokrevník) se postavil na zadní a přepadl,byla jsem zvikla držet se pořád,stalo se mě to hodněkrát,ale teď tam byl kámen,zlonila jsem si nohu,na 2 x...smula no,,,koník byl ok táta mě dal první pomoc .Nohu obvázal klacky a fáčem a dal mě do auta a jelo se cca 5 minut cesta....no a to je muj :::zatím::::: jedinný uraz z koně.Pokud chcete mužu vložit foto,,,ale je to doćela ošklivé

luda napsal(a):
Ahoj,tak já jsem byla u táty,jeho kamarád mě řekl,že mu mužu projet koně,tak teda že jo,,,(jezdila jsem bez sedla) dala jsem uzdu,přejela kartáčem a ven nesednu ujedu 5 krokua valach(chladnokrevník) se postavil na zadní a přepadl,byla jsem zvikla držet se pořád,stalo se mě to hodněkrát,ale teď tam byl kámen,zlonila jsem si nohu,na 2 x...smula no,,,koník byl ok táta mě dal první pomoc .Nohu obvázal klacky a fáčem a dal mě do auta a jelo se cca 5 minut cesta....no a to je muj :::zatím::::: jedinný uraz z koně.Pokud chcete mužu vložit foto,,,ale je to doćela ošklivé

Napadl mě huculskej hřebec jen tak bez varování, skočil po mě cvakl mě do čela,7 stehu a jizva uprostřed čela, ale taky jsem nemusal mít nos nebo oko,ještě že tak,jsou to jen koně! K cizím už se nepřiblížím.Nestojí mi to za to.

klawdie napsal(a):
Napadl mě huculskej hřebec jen tak bez varování, skočil po mě cvakl mě do čela,7 stehu a jizva uprostřed čela, ale taky jsem nemusal mít nos nebo oko,ještě že tak,jsou to jen koně! K cizím už se nepřiblížím.Nestojí mi to za to.

Musím že na psychiku to má doted velký dopady, v životě by mě nenapadlo že by po mě skočil když jsem mu vlastně nic neudělala...je to těžce narušená důvěra.

klawdie napsal(a):
Musím že na psychiku to má doted velký dopady, v životě by mě nenapadlo že by po mě skočil když jsem mu vlastně nic neudělala...je to těžce narušená důvěra.

Mě se doposud za těch x let nestalo nic hrozného,měla jsem pár ošklivých pádů kdy si přihlížející mysleli že je už po mě a ono nic zvedla jsem se a jdeme dál.Ale jednou jsem jela se svým poníkem na překážku - proutěnka něco jak pevný oxer s křokama a hle on skočil do ní a šup kotrmelec a já se válela pod ním,koni naštěstí nic nebylo jen já kulhala,ale v poho,akorát druhý den jsem na nohu nepostavila,rozchodila jsem to a trošku s ní chodila bokem ale do týdne fuč.Už jsem se taky s polokrevnou kobylou válela po zemi,zakopla v trysku,jak se rychle zvedala viděla jsem asi 10cm nad hlavou její kopyto které chtělo došlápnout a hle ona ne,překulhala na třech a pak skočila na všechny a valila pryč,naštěstí na zavolání přiběhla zpět.Tak musím zaklepat že se teoreticky nikdy nic nestalo.

myarchie007 napsal(a):
Děkuji za jakékoliv příspěvky. Nemusí být foto, ale může.

Naštěstí si nic nepamatuju, jediný, co vím, tak že jsem lonžovala tehdy tříletýho valáška, pak jsem se probrala druhej den v nemocnici na čelistní chirurgii se zadrátovanou pusou, přeraženou spodní čelistí a ztracenýma třema zubama a polámaným zbytkem stoliček, co zůstaly na svém místě. na bradě šest stehů. Nejspíš se poplašil a nějakým, všem záhadným způsobem, mě nakopnul. Bohužel u toho nikdo nebyl a je to už osm let zpátky. Na koníka jsem nezanevřela, po týdnu v nemocnici jsem za ním hned jela a musela ho aspoň očistit a popovídat si s ním. Byl to stejně můj miláček, rozhodně tenkrát. pak jsem s ním byla ještě půl roku, dokonce jsme si spolu obkroužili po obsednutí několik jízdáren. Jeho prodej jsem těžce obrečela:o)

iridales napsal(a):
Naštěstí si nic nepamatuju, jediný, co vím, tak že jsem lonžovala tehdy tříletýho valáška, pak jsem se probrala druhej den v nemocnici na čelistní chirurgii se zadrátovanou pusou, přeraženou spodní čelistí a ztracenýma třema zubama a polámaným zbytkem stoliček, co zůstaly na svém místě. na bradě šest stehů. Nejspíš se poplašil a nějakým, všem záhadným způsobem, mě nakopnul. Bohužel u toho nikdo nebyl a je to už osm let zpátky. Na koníka jsem nezanevřela, po týdnu v nemocnici jsem za ním hned jela a musela ho aspoň očistit a popovídat si s ním. Byl to stejně můj miláček, rozhodně tenkrát. pak jsem s ním byla ještě půl roku, dokonce jsme si spolu obkroužili po obsednutí několik jízdáren. Jeho prodej jsem těžce obrečela:o)

to já mám sešroubovaný krček. Jela jsem na koni se segrou, na těžším koníku a on začal vyhazovat.Já spadla i segra. Sestře se nic nestalo a já se dobelhala domů 3km s hlavou zakloněnou, nechtěla dopředu :-( A druhý den na rentgenu zjistili nalomenou krční páteř :-( a to mi ta sestra ještě s tím krkem hejbala ze strany na stranu Bylo to před 5 rokama, teď bych tu sestru
Takže 3 šrouby v krku a kus kostičky na kyčli také v krku, kterou potřebovali na spravenía dva měsíce v nemocnici. Na koních jezdím pořád, jen už mám strach. Netroufám si to co jindy :-(

klawdie napsal(a):
Musím že na psychiku to má doted velký dopady, v životě by mě nenapadlo že by po mě skočil když jsem mu vlastně nic neudělala...je to těžce narušená důvěra.

Já si naopak myslím, že to byla naprosto přirozená reakce. Hucul není kůň, který by před nebezpečím utíkal a pokud si mu z jeho pohledu připadala jako možné nebezpečí, napadl Tě. Naši huculové také nemají rádi cizí lidi. S námi jsou v klidu, ale v devadesáti procentech, pokud se k nim přiblíží někdo cizí, tak ho kousnou. Je to myslím o důvěře. K nám ji mají, nemají potřebu na nás útočit, cizím nevěří, tak si je drží od těla.

iridales napsal(a):
Naštěstí si nic nepamatuju, jediný, co vím, tak že jsem lonžovala tehdy tříletýho valáška, pak jsem se probrala druhej den v nemocnici na čelistní chirurgii se zadrátovanou pusou, přeraženou spodní čelistí a ztracenýma třema zubama a polámaným zbytkem stoliček, co zůstaly na svém místě. na bradě šest stehů. Nejspíš se poplašil a nějakým, všem záhadným způsobem, mě nakopnul. Bohužel u toho nikdo nebyl a je to už osm let zpátky. Na koníka jsem nezanevřela, po týdnu v nemocnici jsem za ním hned jela a musela ho aspoň očistit a popovídat si s ním. Byl to stejně můj miláček, rozhodně tenkrát. pak jsem s ním byla ještě půl roku, dokonce jsme si spolu obkroužili po obsednutí několik jízdáren. Jeho prodej jsem těžce obrečela:o)

No u mě můj nejhorší úraz jak vidím asi nebyl tak velký jak u některý z vás.Ale i tak mi pár jizev zústalo.Bylo to v létě,hrozný vedro,jela jsem koníka trochu procválat do lesa.....Nevím co se stalo,možná byl z toho horka přehřátý nebo co,ale když jsem krokovala,tak se najednou rozcválal udělal na místě otočku a rozběhl se semnou do lesa a napral to rovnou do jednoho jediného listnatého stromu co tam byl.Navíc jelikož je valach vysoký,tak jsem schytala zrovna ty tlusté větve do hlavy,krku a hrudníku a k tomu jsem byla celá do krve odřená,měla jsem sedřené celé ruce a krk a od pádu i záda a k tomu krásné modřiny a podezdření na zlomené žebra,ted už mužu děkovat jenom za to,že jsem měla helmu,protože,jinak nevím nevím co by hlava na větve říkala.No a nejlepší na tom bylo,když jsem se zpamatovala,tak valach utíkal někam pryč,takže jsem celá pošrámaná musela běžet za ním a chytat ho po lese.Opravdu super zážitek =)....Od té doby se opravdu snažím listnatým stromům s koněm obloukem vyhýbat.....

myarchie007 napsal(a):
Děkuji za jakékoliv příspěvky. Nemusí být foto, ale může.

Za pár dní tomu budou dva roky... jeden černý norik s hvezdičkou se mi postaral o 5 zlámaných žeber na levé straně + zlomenou levou ruku - v lokti + slabé krvácení ze sleziny a levé ledviny + nějaké ty pohmožděniny = 2 týdny na jipce a půlroční léčení s rehabilitacemi. Dnes se tomu už jen směju, ale tenkrá mi do smíchu vůbec nebylo.

avecaesar napsal(a):
Za pár dní tomu budou dva roky... jeden černý norik s hvezdičkou se mi postaral o 5 zlámaných žeber na levé straně + zlomenou levou ruku - v lokti + slabé krvácení ze sleziny a levé ledviny + nějaké ty pohmožděniny = 2 týdny na jipce a půlroční léčení s rehabilitacemi. Dnes se tomu už jen směju, ale tenkrá mi do smíchu vůbec nebylo.

to je ten "Myšánek" s kámoškou

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

avecaesar napsal(a):
to je ten "Myšánek" s kámoškou

nejprve musím zaklepat že žádný vážný úraz z koně jsem neměla a doufám ani mít nebudu ale přece jen něco přihodím.
Je to asi 7 let co se mě tohle stalo. Chodila jsem do oddílu a jeli jsme s holakma na podvečerní vyjížku, byla už tma a v plánu bylo vyklusat nějakej kopeček. Já jsem jela jako poslední. Měla jsem takovýho dáblíka čt co občas docela blbne. No a to by nebyl on aby při naklusání zase nezačal. Hodil jednoho hrba, já přistála na krku, druhej hrb mě odhodil za sedlo a třetí do strany do křoví. (tenkrátr jsem měla asi 40 kg i s postelí) Ležela jsem tam s vyraženym dechem a nikdo si nevšimnul že jim chybým. Holky zaregistrovali až po pár metrech že kůn je bez jezdce jenže v tý tmě mě nikde neviděli, já se snažila na ně ze křoví zařvat ale bez toho dechu mě to moc nešlo. Snažila jsem se mlátit do zad a dech naštěstí znovu naskočil a já mohla z5 do sedla. Měla jsem pekelně naražený záda a nějaký oděrky. Docela vtipný na tom taky bylo že ten den jsem spala u známí, měla akorát novou přistýlku , ráno se mě omlouvala, že mě prý asi tlačili ty péra z postele jelikož jsem celou noc hekala :)

charliebob napsal(a):
Já si naopak myslím, že to byla naprosto přirozená reakce. Hucul není kůň, který by před nebezpečím utíkal a pokud si mu z jeho pohledu připadala jako možné nebezpečí, napadl Tě. Naši huculové také nemají rádi cizí lidi. S námi jsou v klidu, ale v devadesáti procentech, pokud se k nim přiblíží někdo cizí, tak ho kousnou. Je to myslím o důvěře. K nám ji mají, nemají potřebu na nás útočit, cizím nevěří, tak si je drží od těla.

Nezlob se na mě ale mě to normální nepřijde, kůn co přizabije kohokoliv kdo k němu přijde????to zvíře majitele zlomilo klíčni kost, oštřovatelce narazilo rameno a bůh ví jak by to dál pokračovalo....no a nebýt kamarádky tak mě tam dodupal, naštestího ho odehnala a vytáhla mě ven, ono až tě zvíře podrazí težko mu znova budeš věřit. takový zvíře bych mít nemohla pro mě je můj kůn parták a určitěě netoužím po tom mít zvíře u kterýho bych měla obavu se otočit zády aby mě neskočil kolem krku. Měla jsem do té doby důvěru ke každému koni, naivně jsem si myslela že když jim neudělám nic já tak proč by on měl udělat něco mě když se k němu hezky chovám....nebylo to poprvé co mě kůn prohnal,ale tímhle jsem s cizíma konma skončila.Beru že tě kun shodí, či se lekne,ale nechápu umysl člověku ublížit.

klawdie napsal(a):
Nezlob se na mě ale mě to normální nepřijde, kůn co přizabije kohokoliv kdo k němu přijde????to zvíře majitele zlomilo klíčni kost, oštřovatelce narazilo rameno a bůh ví jak by to dál pokračovalo....no a nebýt kamarádky tak mě tam dodupal, naštestího ho odehnala a vytáhla mě ven, ono až tě zvíře podrazí težko mu znova budeš věřit. takový zvíře bych mít nemohla pro mě je můj kůn parták a určitěě netoužím po tom mít zvíře u kterýho bych měla obavu se otočit zády aby mě neskočil kolem krku. Měla jsem do té doby důvěru ke každému koni, naivně jsem si myslela že když jim neudělám nic já tak proč by on měl udělat něco mě když se k němu hezky chovám....nebylo to poprvé co mě kůn prohnal,ale tímhle jsem s cizíma konma skončila.Beru že tě kun shodí, či se lekne,ale nechápu umysl člověku ublížit.

Jenže to je právě ono. Ta naivní představa lidí, že koníček je hodné zvířátko a když ho někde vidím, hurá, jdu si ho pohladit a ejhle, ono mě to roztomilé zvířátko hryzlo. Naši dva huclíci měli hodně špatné zkušenosti s lidmi a právě proto cizí nesnáší a pokud mají možnost kousnou. Pro nás jsou to ti nejlepší parťáci a ani za nic bychom je neprodali. Takže pokud se mi ke koni hrne dospělý člověk, už jsem to vzdala a neokřikuji. Ten kůň je pouze kousne, nezabije, chce mít klid. Pokud vidím, že jde k mému koni dítě, okřiknu ho. Samozřejmě, že jsem v očích těch lidí za příšernou ženskou, co má koně a nikomu nechce dovolit, aby si ho pohladil, ale ne vždy mám náladu s každým ke svému koni běhat, aby si jej pohladil, neboť mám také právo na odpočinek, stejně jako můj kůň.
Pokud onen hucul napadal i majitelku a ošetřovatelku, neměli zde vyřešený vztah nadřazenosti a podřízenosti, ale to je chyba lidí. Koník nedostal správnou výchovu. Pokud napadl Tebe, pro něho cizího člověka, přijde mi to normální. Nevidím v tom úmysl člověku ublížit, vidím v tom mazej pryč, s Tebou nechci mít nic společného. Tys neměla u cizího koně co dělat.

charliebob napsal(a):
Jenže to je právě ono. Ta naivní představa lidí, že koníček je hodné zvířátko a když ho někde vidím, hurá, jdu si ho pohladit a ejhle, ono mě to roztomilé zvířátko hryzlo. Naši dva huclíci měli hodně špatné zkušenosti s lidmi a právě proto cizí nesnáší a pokud mají možnost kousnou. Pro nás jsou to ti nejlepší parťáci a ani za nic bychom je neprodali. Takže pokud se mi ke koni hrne dospělý člověk, už jsem to vzdala a neokřikuji. Ten kůň je pouze kousne, nezabije, chce mít klid. Pokud vidím, že jde k mému koni dítě, okřiknu ho. Samozřejmě, že jsem v očích těch lidí za příšernou ženskou, co má koně a nikomu nechce dovolit, aby si ho pohladil, ale ne vždy mám náladu s každým ke svému koni běhat, aby si jej pohladil, neboť mám také právo na odpočinek, stejně jako můj kůň.
Pokud onen hucul napadal i majitelku a ošetřovatelku, neměli zde vyřešený vztah nadřazenosti a podřízenosti, ale to je chyba lidí. Koník nedostal správnou výchovu. Pokud napadl Tebe, pro něho cizího člověka, přijde mi to normální. Nevidím v tom úmysl člověku ublížit, vidím v tom mazej pryč, s Tebou nechci mít nic společného. Tys neměla u cizího koně co dělat.

Chápu co máš na myysli a kousavé koníky taky ještě beru, ale tohle byl utok stylu zabiju tě, protže ty tu jen stojíš nebraníš se tak toho využiju a pomstím se na tobě za všechny křivdy které mi kdo udělal...tak asi takhle žádny a jdi pryč, řikám ti že ten kůn by si mě podal a byl podlej šel ke mě jakože pro pohlazení a jakmile viděl že tam stojím jak dobrej cíl jakmile byl na dostřel a já něměla šanci se jakkoliv bránil dal uši dozadu vyvalil bělmo skočil po mě...jestli máš zájem o takového koníka klidně ho vysvobod pač je stale zavřený v kravíně.Nikdo ho nechce, všichni se ho bojí, majitel už není...vysbození je dle mého jedině řezník, ale neříkám to ráda,ale nevím co jiného s ním opravdu to není jen takovej nějakej kousálek.

roxy live napsal(a):
nejprve musím zaklepat že žádný vážný úraz z koně jsem neměla a doufám ani mít nebudu ale přece jen něco přihodím.
Je to asi 7 let co se mě tohle stalo. Chodila jsem do oddílu a jeli jsme s holakma na podvečerní vyjížku, byla už tma a v plánu bylo vyklusat nějakej kopeček. Já jsem jela jako poslední. Měla jsem takovýho dáblíka čt co občas docela blbne. No a to by nebyl on aby při naklusání zase nezačal. Hodil jednoho hrba, já přistála na krku, druhej hrb mě odhodil za sedlo a třetí do strany do křoví. (tenkrátr jsem měla asi 40 kg i s postelí) Ležela jsem tam s vyraženym dechem a nikdo si nevšimnul že jim chybým. Holky zaregistrovali až po pár metrech že kůn je bez jezdce jenže v tý tmě mě nikde neviděli, já se snažila na ně ze křoví zařvat ale bez toho dechu mě to moc nešlo. Snažila jsem se mlátit do zad a dech naštěstí znovu naskočil a já mohla z5 do sedla. Měla jsem pekelně naražený záda a nějaký oděrky. Docela vtipný na tom taky bylo že ten den jsem spala u známí, měla akorát novou přistýlku , ráno se mě omlouvala, že mě prý asi tlačili ty péra z postele jelikož jsem celou noc hekala :)

Se mnou se jednou (bylo mi 10let) na jizdarne skacel A1/1 (uklouzly mu nohy v jednom rohu) a prilehl me pod sebou. Nemohl se postavit, tak se na me jeste valel nez se poradne rozhoupal aby se postavil. Stesti bylo, ze jsem padla hlavou zhruba 5cm od fosny, ktera oznacovala hranici jizdarny. Narazena zada, pohmozdena noha, nastesti nic zlomeneho. Jeste me na kone pak posadili, i kdyz jsem brecela strachy, ale meli recht, myslim, ze kdybych to tehda neudelala, uz si nesednu. Timhle pravidlem se ridim porad, jakmile spadnu, musim znova nahoru, i kdyby jen na 2 minuty, aby se ve mne neudelal "jezdecky blok"

Pak me jeste jednou stihla ve vybehu nacutnout bez duvodu kobyla a trefila se, malem mi zlomila sanici. Asi dva tydny jsem pak nosila velice verny otisk podkovy na krku hned pod celisti.

Moje teta z prahy mela taky konika (ted uz myslim nema), ale jednou jeli po nejakem obrovskem naspu (asi 30m vyska), konik ji zacal blbnout a stavet se na zadni no a preklopil se i s ni z toho naspu dolu a dvakrat sel pres ni, nez se od sebe oddelili. Myslim, ze mela tehdy zlomene zebra, zlomenou celist a ruku. Draty vsude, ale prezila a myslim, ze ten konik to prestal jeste lip nez ona. Samozrejme jako kazdy spravny konak byla hned jak to slo znova u koni.

klawdie napsal(a):
Chápu co máš na myysli a kousavé koníky taky ještě beru, ale tohle byl utok stylu zabiju tě, protže ty tu jen stojíš nebraníš se tak toho využiju a pomstím se na tobě za všechny křivdy které mi kdo udělal...tak asi takhle žádny a jdi pryč, řikám ti že ten kůn by si mě podal a byl podlej šel ke mě jakože pro pohlazení a jakmile viděl že tam stojím jak dobrej cíl jakmile byl na dostřel a já něměla šanci se jakkoliv bránil dal uši dozadu vyvalil bělmo skočil po mě...jestli máš zájem o takového koníka klidně ho vysvobod pač je stale zavřený v kravíně.Nikdo ho nechce, všichni se ho bojí, majitel už není...vysbození je dle mého jedině řezník, ale neříkám to ráda,ale nevím co jiného s ním opravdu to není jen takovej nějakej kousálek.

Ten kůň je dominantní, nebere člověka jako svého šéfa. Choval se k Tobě, jako by se choval k nově příchozímu koni do stáda. Tím jsem si jistá. Jenže Ty nejsi kůň a co pro koně znamená obyčejné kousance či kopance, pro Tebe může být smrt. Je smutné, že chybou lidí skončí asi na jatkách. Naše jsme museli také vychovat. Také nás chtěli sežrat a zadupat do země. Máme ještě chlaďase, ten nás přijal jako vůdce stáda a nemá potřebu si s námi svůj vztah k nám každodenně vyjasňovat, ale huculové jsou jiní. Ti to každý den vyzkouší, jestli by se náhodou nedostali nad nás. Pokud jdu v ohradě a naše klisnička přijde a vyjede po mě s ušklebenou hubou s přískokem, tak udělám krok proti ní a ukážu směr, kam má vypadnout, ona se stáhne, splaskne, začne žvejkat a je vše v pohodě. Pokud tam bude někdo cizí, kdo tohle neudělá, začne třeba utíkat,je to velikánskej průšvih. A neletí ke mě z dálky ušklebená a varující, vyrazí kousek ode mě.

charliebob napsal(a):
Ten kůň je dominantní, nebere člověka jako svého šéfa. Choval se k Tobě, jako by se choval k nově příchozímu koni do stáda. Tím jsem si jistá. Jenže Ty nejsi kůň a co pro koně znamená obyčejné kousance či kopance, pro Tebe může být smrt. Je smutné, že chybou lidí skončí asi na jatkách. Naše jsme museli také vychovat. Také nás chtěli sežrat a zadupat do země. Máme ještě chlaďase, ten nás přijal jako vůdce stáda a nemá potřebu si s námi svůj vztah k nám každodenně vyjasňovat, ale huculové jsou jiní. Ti to každý den vyzkouší, jestli by se náhodou nedostali nad nás. Pokud jdu v ohradě a naše klisnička přijde a vyjede po mě s ušklebenou hubou s přískokem, tak udělám krok proti ní a ukážu směr, kam má vypadnout, ona se stáhne, splaskne, začne žvejkat a je vše v pohodě. Pokud tam bude někdo cizí, kdo tohle neudělá, začne třeba utíkat,je to velikánskej průšvih. A neletí ke mě z dálky ušklebená a varující, vyrazí kousek ode mě.

TAk to tě obdivuju já jsem fakt zlomená, nemužu ke koni dominantnímu, kazila bych ho protože proti cizímu koni já už krok neudělám...vím to o sobě, bohužel.vystačím si s tím svým trdlem, který si mi nedovolí ani dupnout na nohu nebo do mě strčit, máme spolu dohodu,musí na mě být opatrný a musím říct že je fakt zlatý.TAkhle jsem si ho vychovala a jsem za to ráda, že se nemusím bát že mě ublíží i když se leká je to vždy tak aby nestrčil do mě.A hlavně vím že mě nikdy nekopne a ni nekousne, je to můj parták,až vyleze z tý puberty bude to naprosto úžasný!Nenažranec

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

alfi pav napsal(a):
Se mnou se jednou (bylo mi 10let) na jizdarne skacel A1/1 (uklouzly mu nohy v jednom rohu) a prilehl me pod sebou. Nemohl se postavit, tak se na me jeste valel nez se poradne rozhoupal aby se postavil. Stesti bylo, ze jsem padla hlavou zhruba 5cm od fosny, ktera oznacovala hranici jizdarny. Narazena zada, pohmozdena noha, nastesti nic zlomeneho. Jeste me na kone pak posadili, i kdyz jsem brecela strachy, ale meli recht, myslim, ze kdybych to tehda neudelala, uz si nesednu. Timhle pravidlem se ridim porad, jakmile spadnu, musim znova nahoru, i kdyby jen na 2 minuty, aby se ve mne neudelal "jezdecky blok"

Pak me jeste jednou stihla ve vybehu nacutnout bez duvodu kobyla a trefila se, malem mi zlomila sanici. Asi dva tydny jsem pak nosila velice verny otisk podkovy na krku hned pod celisti.

Moje teta z prahy mela taky konika (ted uz myslim nema), ale jednou jeli po nejakem obrovskem naspu (asi 30m vyska), konik ji zacal blbnout a stavet se na zadni no a preklopil se i s ni z toho naspu dolu a dvakrat sel pres ni, nez se od sebe oddelili. Myslim, ze mela tehdy zlomene zebra, zlomenou celist a ruku. Draty vsude, ale prezila a myslim, ze ten konik to prestal jeste lip nez ona. Samozrejme jako kazdy spravny konak byla hned jak to slo znova u koni.

od koní jsem měla rozlámanou čéšku v koleně, zlomený asi 2 žebra, oba palce na nohách, 3 obratle krční páteře. několikrát otřes mozku, naraženiny a modřiny po celém těle nedokážu a nechci spočítat

bospor napsal(a):
od koní jsem měla rozlámanou čéšku v koleně, zlomený asi 2 žebra, oba palce na nohách, 3 obratle krční páteře. několikrát otřes mozku, naraženiny a modřiny po celém těle nedokážu a nechci spočítat

teda opravdu trochu drsne tema, to cist nekdo kdo kone nema, nebo uz dele nezna, tak se k nim snad ani nepriblizi. A jinak jeste k tomu kousani, myslim, ze neni zrovna v poradku, kdyz ke koni prijde clovek, at uz znamy nebo neznamy a on ho kousne... Myslím, ze to delaji jen kone, kteri maji s lidmi nejake spatne zkusenosti a ze to rozhodne neni prirozena konska reakce na neznameho cloveka.

krai napsal(a):
teda opravdu trochu drsne tema, to cist nekdo kdo kone nema, nebo uz dele nezna, tak se k nim snad ani nepriblizi. A jinak jeste k tomu kousani, myslim, ze neni zrovna v poradku, kdyz ke koni prijde clovek, at uz znamy nebo neznamy a on ho kousne... Myslím, ze to delaji jen kone, kteri maji s lidmi nejake spatne zkusenosti a ze to rozhodne neni prirozena konska reakce na neznameho cloveka.

nooo ať je nebo není, člověk nemá co dělat u cizího koně a já zakazuju cizím lidem lézt mezi moje koně do výběhu

bospor napsal(a):
nooo ať je nebo není, člověk nemá co dělat u cizího koně a já zakazuju cizím lidem lézt mezi moje koně do výběhu

to máš pravdu něc se jim stane a je to pak na tobě

woldemortik napsal(a):
to máš pravdu něc se jim stane a je to pak na tobě

No to je sice pravda, ale kone jiste nemate pod dohledem 24 hodin denne a takove dite kdyz vidi kone, tak asi nepremysli, zda tam ma ci nema co delat a pokud se neco stane budete za to opet vy, je to sice nefer ale budete. Jen si myslim, ze je na houby bat se odejit od vybehu, aby kone nekoho nepokousali. Samozrejme nemaji tam cizi lidi co delat, ale ne kazdy vi co kun dokaze...

krai napsal(a):
No to je sice pravda, ale kone jiste nemate pod dohledem 24 hodin denne a takove dite kdyz vidi kone, tak asi nepremysli, zda tam ma ci nema co delat a pokud se neco stane budete za to opet vy, je to sice nefer ale budete. Jen si myslim, ze je na houby bat se odejit od vybehu, aby kone nekoho nepokousali. Samozrejme nemaji tam cizi lidi co delat, ale ne kazdy vi co kun dokaze...

já mám na ohradě asi 6 cedulek pozor koušku nekrmit, vestupujde do ohradya pozor elektrický ohradník a kdyby někdo přišel,že ho můj kům kousnul nebo,že dostal šlupu od ohradníku tak ho počlu do dálky cedule tamjsu a tak tam neměl co lízt

woldemortik napsal(a):
já mám na ohradě asi 6 cedulek pozor koušku nekrmit, vestupujde do ohradya pozor elektrický ohradník a kdyby někdo přišel,že ho můj kům kousnul nebo,že dostal šlupu od ohradníku tak ho počlu do dálky cedule tamjsu a tak tam neměl co lízt

jj vsak o tomhle ja vubec nedebatuju, nemaji tam co delat. Predtim jsem jen reagovala na to, ze neni spravna reakce kone: hele cizi clovek kousnu ho. Proste kun, ktery je odmalicka spravne veden, tohle nedela, pokud kun kouse muzou za to vzdy lide...

krai napsal(a):
jj vsak o tomhle ja vubec nedebatuju, nemaji tam co delat. Predtim jsem jen reagovala na to, ze neni spravna reakce kone: hele cizi clovek kousnu ho. Proste kun, ktery je odmalicka spravne veden, tohle nedela, pokud kun kouse muzou za to vzdy lide...

Nevěřím tomu, že by za to vždy mohli lidé i koně mají různé povahy, nálady a ne každý stojí o přítomnost cizích. V tomto případě šlo navíc o huculského hřebce. Huculové jsou jiní než třeba ČT či chladnokrevníci. Vidím to na nich každý den. Pro nás jsou ochotní udělat cokoliv a kdyby je člověk nechal, tak se klidně strhnou, jen aby vyhověli. Ale o cizí nestojí. Nemyslím si, že by to bylo jen tím, že byli týraní. Stejně jako nepolezu do stáda koní Převalského i ti jsou zvyklí na lidi, ošetřovatele, přesto zde útok hřebce budu očekávat. A poleze někdo z vás do stáda krav, kde je i plemenný býk, taky je zvyklý na lidi na ošetřovatele. Vždyť jste mu nic neudělali, tak proč by vám měl ublížit. No já to zkoušet nebudu a do ohrady k němu nepolezu.
Pokud mi vleze dítě do ohrady, kde mám cedulku, že jde o nebezpečné zvíře, měla by být odpovědnost na rodičích. Mám děti, od mala je učím, že na cizí věci a zvířata, se nesahá. Je naprosto jedno, jestli je to kočka, pes či kůň. Vždy se musí zeptat majitele. Dokonce už jsem slyšela i názor, že tam může vlézt dítě, které ještě neumí číst. Tak malé dítě tam už vůbec nemá co dělat samo bez dozoru. Neučme se pořád svalovat vinu na ty druhé. Mě tam vlezlo dítě, měla jsem ho hlídat. Já jsem matka, nikdo jiný, na mě je zodpovědnost za mé dítě.
Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, ale tohle jsou věci, které mi hodně vadí. Vlastně je úplně jedno, jestli je to povahou či výchovou. Pokud jdu k cizímu koni, nic o něm nevím. Tudíž k němu bez majitele nejdu. Nikdy.

charliebob napsal(a):
Nevěřím tomu, že by za to vždy mohli lidé i koně mají různé povahy, nálady a ne každý stojí o přítomnost cizích. V tomto případě šlo navíc o huculského hřebce. Huculové jsou jiní než třeba ČT či chladnokrevníci. Vidím to na nich každý den. Pro nás jsou ochotní udělat cokoliv a kdyby je člověk nechal, tak se klidně strhnou, jen aby vyhověli. Ale o cizí nestojí. Nemyslím si, že by to bylo jen tím, že byli týraní. Stejně jako nepolezu do stáda koní Převalského i ti jsou zvyklí na lidi, ošetřovatele, přesto zde útok hřebce budu očekávat. A poleze někdo z vás do stáda krav, kde je i plemenný býk, taky je zvyklý na lidi na ošetřovatele. Vždyť jste mu nic neudělali, tak proč by vám měl ublížit. No já to zkoušet nebudu a do ohrady k němu nepolezu.
Pokud mi vleze dítě do ohrady, kde mám cedulku, že jde o nebezpečné zvíře, měla by být odpovědnost na rodičích. Mám děti, od mala je učím, že na cizí věci a zvířata, se nesahá. Je naprosto jedno, jestli je to kočka, pes či kůň. Vždy se musí zeptat majitele. Dokonce už jsem slyšela i názor, že tam může vlézt dítě, které ještě neumí číst. Tak malé dítě tam už vůbec nemá co dělat samo bez dozoru. Neučme se pořád svalovat vinu na ty druhé. Mě tam vlezlo dítě, měla jsem ho hlídat. Já jsem matka, nikdo jiný, na mě je zodpovědnost za mé dítě.
Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, ale tohle jsou věci, které mi hodně vadí. Vlastně je úplně jedno, jestli je to povahou či výchovou. Pokud jdu k cizímu koni, nic o něm nevím. Tudíž k němu bez majitele nejdu. Nikdy.

jo je to tak

klawdie napsal(a):
Musím že na psychiku to má doted velký dopady, v životě by mě nenapadlo že by po mě skočil když jsem mu vlastně nic neudělala...je to těžce narušená důvěra.

Měla jsem dříve také hucula,hřebce a taky měla takové sklony,pár lidí napad, musela jsem být furt ve střehu, pomocí PNH se to výrazně zlepšilo a byl to supr koník

klawdie napsal(a):
Chápu co máš na myysli a kousavé koníky taky ještě beru, ale tohle byl utok stylu zabiju tě, protže ty tu jen stojíš nebraníš se tak toho využiju a pomstím se na tobě za všechny křivdy které mi kdo udělal...tak asi takhle žádny a jdi pryč, řikám ti že ten kůn by si mě podal a byl podlej šel ke mě jakože pro pohlazení a jakmile viděl že tam stojím jak dobrej cíl jakmile byl na dostřel a já něměla šanci se jakkoliv bránil dal uši dozadu vyvalil bělmo skočil po mě...jestli máš zájem o takového koníka klidně ho vysvobod pač je stale zavřený v kravíně.Nikdo ho nechce, všichni se ho bojí, majitel už není...vysbození je dle mého jedině řezník, ale neříkám to ráda,ale nevím co jiného s ním opravdu to není jen takovej nějakej kousálek.

Ja bych si s ním poradila, měla jsem jeden taky takovej případ doma, taky hucula a hřebce.

bospor napsal(a):
jo je to tak

Ahoj,takže bych se mohla přidat mezi zraněné
Malí úrazek se mi stal dneska,ale vím že jich v životě bude spoustu,a mnohem horších,, Tenhle je jenom oproti vaším,takový malí ,,škrábanec"
Takže jsem přijela s kamarádkou která se koní bojí,ke koníkům schovávajícím se před mouchami do stínu stromů,a podupávajíc na místě aby odehnali dotěrné ovády a mouchy.Šla jsem do jejich stání,které mají přes den volně otevřené,aby se mohli jít schovat před žárem slunce.Vybrala jsem koblížky,zatímco kámoška stála za ohradou u koníků.Za chvíli přišla ke mě a řekla mi,že po ní Majk kouše. ,,Nesmysl" ! řekla jsem,vyšla ze stáje a šla si pohladit Majka,nervozně se drbajcího o ještě nervoznější kobylu Jívu.Jen jsem k němu natáhla ruku,už otvíral hubu jako by chtěl něco dobrého.Plácla jsem ho lehce přes čumáček se smíchem řekla že pro něj nic nemam,a pohladila ho znovu.Zase otvíral hubu.Tentokrát si asi ale spletl můj prst s mrkví.Vzal mi celí palec u uky do huby a tiskl mezi zuby.A já jen ječela,jelikož v tom místě je plot vysoký,tak jsem ho nemohla ani plácnout,aby mě pustil.Čím více jsem škubala rukou,tím více to samozřejmě bolelo...
Tak kamarádka,nekoňařka,zasáhla Svými dlouhými nehty Majka štípala do čumáku,vrčela na něj a štípala dokud mi Majk palec nepusti
Palec mi do pár minut napuchl,trochu zmodral.A měla jsem před sebou ještě cestu domů na kole.8 km.Tak to mě dodělalo uplně prst bolí tím víc,,ale snad to bude lepšíí.....
Ale vůbec teda nevim proč to ten Majk udělal....Chápu že byl nervozní od ovad,ale... ALE....!

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

charliebob napsal(a):
Jenže to je právě ono. Ta naivní představa lidí, že koníček je hodné zvířátko a když ho někde vidím, hurá, jdu si ho pohladit a ejhle, ono mě to roztomilé zvířátko hryzlo. Naši dva huclíci měli hodně špatné zkušenosti s lidmi a právě proto cizí nesnáší a pokud mají možnost kousnou. Pro nás jsou to ti nejlepší parťáci a ani za nic bychom je neprodali. Takže pokud se mi ke koni hrne dospělý člověk, už jsem to vzdala a neokřikuji. Ten kůň je pouze kousne, nezabije, chce mít klid. Pokud vidím, že jde k mému koni dítě, okřiknu ho. Samozřejmě, že jsem v očích těch lidí za příšernou ženskou, co má koně a nikomu nechce dovolit, aby si ho pohladil, ale ne vždy mám náladu s každým ke svému koni běhat, aby si jej pohladil, neboť mám také právo na odpočinek, stejně jako můj kůň.
Pokud onen hucul napadal i majitelku a ošetřovatelku, neměli zde vyřešený vztah nadřazenosti a podřízenosti, ale to je chyba lidí. Koník nedostal správnou výchovu. Pokud napadl Tebe, pro něho cizího člověka, přijde mi to normální. Nevidím v tom úmysl člověku ublížit, vidím v tom mazej pryč, s Tebou nechci mít nic společného. Tys neměla u cizího koně co dělat.

Tak mi to nedá a musím semka něco ze svých zkušeností písnout.... Doma máme několik koníků-ať už naše, který mme od miminka tak už dospěláky dokoupený, nebo na ustájení... Vím že každej kůň je osobnost jako člověk, ale prostě aby si při každém krmení nebo návštěvě výběhu, zkoušel na nás nadřazenost??? !!!( kdyby sme se náhodou nechali...))) To si myslím teda není zrovna nejlepší-už z toho důvodu že kolikrát neohlídáš, kdo si chce koně pohladit, jde k nim i když by neměl a pod.... a pak, pořád přemejšlet kdy a kterej to zkusí???? !!! Nedovedu si takovouhle spolupráci vůbec představit!!! Kůň musí od začátku vědět, co si může a co ne dovolit, to se na mě nezlobte, ale kolikrát stojí proti Vám 700 kg živé váhy!!! , kdyby si tenhle mrňousek vzpomněl, že Vás kousne, asi by jsi mu přišla spíš směšná a asi si dovolim tvrdit bys ho tím ,,nezastrašila"!!! Hlavně nezapomeň že za svého koně jsi zodpovědná Ty! Takže až se zakousne do nějakýho človíčka, kterej to ještě zveličí a ejhle hned budeš v novinách nebo ještě líp na TV Nova...:-)))I když kolikrát mají za sebou koníci otřesné zacházení ( každý samozřejmě reaguje jinak-některý se bojí všech lidí a jiný se brání útokem) pořád je ale důležitý, když už se dostane do dobrých podmínek k dobrým a zkušeným lidem, aby hned od začátku věděl, co může a co ne!!!Určitě musíš na každou vlastnost reagovat jinak- ten kterej bude vystrašenej, potřebuje jinej přístup, než ten, kterej ude útočit na vše dvounohé... Rozhodně bych takovéhle chování koní nebrala jako samozřejmost a že to prostě k nim patří!!! Problémy je třeba řešit hned a i 16 -ti letý kůň se dá do určité míry převychovat! Jinak to zavání pěkným průšvihem! Když je to tak jak říkáš, že dospělím to kolikrát ani už nevysvětluješ, co tam nechat alespoň nějaký cedulky s výstrahou že koušou??? Je to i na Tvou ochranu kdyby se něco nedej bože stalo... Prostě je to jako kdybys měla na dvoře psa, o kterym víš že je záludnej a ty si na něj dáš pozor, ale co ostatní? Třeba uteče a to pak všechny pokouše?? Taky to není normální chování, je to třeba řešit od začátku kdy už třeba s problémem přijde, lépe mu však předcházet!!! Mám zkušenosti i s tejranými zvířaty, proto vím o čem mluvím.
Taky jsme u nás měli lidmi zkaženého hřebce-Kladrubáka, takže skutečně drobek... Původní majitel ho neodstavil a ano nedal do stáda, byl pouze s matkou do třech...Co následovalo, když se prodal známemu....ani se mi nechce mluvit... No zkrátím to-vrcholilo to tak, že ho nikdo nemohl ani jít nakrmit, páč by Tě zakousnul, udupal a pod... Prostě kolikrát, co nevychová člověk, dovychová stádo a pod. ale tady selhalo veškeré snažení...Byl u nás půl roku na obsedání a zákl. sedl. výcvik.. My jsme s ním vyšli, bylo to o tom, že nás začal brát tak jak má( ze začátku totiž si každého oťukával a když poznal, že se ho někdo bojí bylo zle)My jsme od začátku daly pevný mantinely, co jo a co ne a on to začal respektovat, my jsme určitá opatření také museli udělat-nikdo jiný k němu nesměl, , když se někdo přišel podívat na koně do stáje, od začátku se mu řeklo, co ten kůň dělá...A byl relativní klid. Pak se vrátil ke známemu, který má ve stáji ošetřovatele-jenže to byl ten kámen úrazu-tam se moc často měnila spousta lidí, chodili zákazníci o zápřahy kočárů..... Prostě když jsme ho viděli po roce a půl, kdy když jsi přišla do stáje on šel na zadní a přes katra na tebe dostával zubama( mohl by z fleku hrát v Jurskym parku) to prostě bylo hrozný.... Veta mu nemohl dát injekci, očkování....kastrace nepomohla prostě nic, šel po všech-nemohl chodit s koňma v zápřeži a pod.... Prostě dopadl tak, že se musel nechat utratit.....toť asi vše....Omlouvám se za délku psaní, ale holt mi to nedalo! To že kůň útočí i na své lidi :-) prostě normální není!!!

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

ponyka napsal(a):
Ahoj,takže bych se mohla přidat mezi zraněné
Malí úrazek se mi stal dneska,ale vím že jich v životě bude spoustu,a mnohem horších,, Tenhle je jenom oproti vaším,takový malí ,,škrábanec"
Takže jsem přijela s kamarádkou která se koní bojí,ke koníkům schovávajícím se před mouchami do stínu stromů,a podupávajíc na místě aby odehnali dotěrné ovády a mouchy.Šla jsem do jejich stání,které mají přes den volně otevřené,aby se mohli jít schovat před žárem slunce.Vybrala jsem koblížky,zatímco kámoška stála za ohradou u koníků.Za chvíli přišla ke mě a řekla mi,že po ní Majk kouše. ,,Nesmysl" ! řekla jsem,vyšla ze stáje a šla si pohladit Majka,nervozně se drbajcího o ještě nervoznější kobylu Jívu.Jen jsem k němu natáhla ruku,už otvíral hubu jako by chtěl něco dobrého.Plácla jsem ho lehce přes čumáček se smíchem řekla že pro něj nic nemam,a pohladila ho znovu.Zase otvíral hubu.Tentokrát si asi ale spletl můj prst s mrkví.Vzal mi celí palec u uky do huby a tiskl mezi zuby.A já jen ječela,jelikož v tom místě je plot vysoký,tak jsem ho nemohla ani plácnout,aby mě pustil.Čím více jsem škubala rukou,tím více to samozřejmě bolelo...
Tak kamarádka,nekoňařka,zasáhla Svými dlouhými nehty Majka štípala do čumáku,vrčela na něj a štípala dokud mi Majk palec nepusti
Palec mi do pár minut napuchl,trochu zmodral.A měla jsem před sebou ještě cestu domů na kole.8 km.Tak to mě dodělalo uplně prst bolí tím víc,,ale snad to bude lepšíí.....
Ale vůbec teda nevim proč to ten Majk udělal....Chápu že byl nervozní od ovad,ale... ALE....!

Tak ja to mám trochu úsmevné Najväčší úraz môjho života vôbec sa mi stal pred týždňom. Diagnóza: zlomená noha. ´Dôvod: Zrazila som sa s mini poníkom Dva roky som sa starala o dvojročné žrebce, rok som mala doma vlastného koňa, ktorý keď sa naštval v lese skákali sme hocičo a teraz si kúpim mini poníka, prvá prechádzka, a skončila som zlomenou nohou Malá Beauty má 75 cm a 80 kg Má iba dva roky a na to, že sa s ňou absolútne nič nerobilo veľmi pekne vedela bežkať popri nožke, až do momentu kedy sa niečoho zľakla a bruškom do mňa drgla. No a ja šikovník som zle stúpila. Tak aspoň má malá odo mňa na mesiac pokoj a mne začala práve dovolenka Takže žrebce huculy sú ovečky, BOJTE SA MINI PONÍKOV

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

myarchie007 napsal(a):
Děkuji za jakékoliv příspěvky. Nemusí být foto, ale může.

No tak sem si nemohu dovolit nepřispět.. Jak to tak pozoruji, jsem asi největší tragéd tady ze všech Nebudu to dlouze rozepisovat, to by byl román - kotrmelec s koněm - pochroumané vazy a šlachy na noze (14 dní sádra) ; kopanec - prokopnutá ledvina, pohmožděná slezina (14 dní v nemocnici) ; pád - podvrknutej krční obratel (3 týdny límec) ; a nejvěčí bonus těď z ledna: pád - přeseknutá slezina (operace, 6 dní v nemocnici, doma skoro dva měsíce, jizva přes půl břicha) Tohohle koníka jsem si o čtvrt roku později koupila Chybami se člověk učí, pak víc přemýšlí a neriskuje.. Je mi 22, budujeme stáj a koně jsou můj život..můj přístup k nim se změnil, dokonce i k celému životu..

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

chypi napsal(a):
No tak sem si nemohu dovolit nepřispět.. Jak to tak pozoruji, jsem asi největší tragéd tady ze všech Nebudu to dlouze rozepisovat, to by byl román - kotrmelec s koněm - pochroumané vazy a šlachy na noze (14 dní sádra) ; kopanec - prokopnutá ledvina, pohmožděná slezina (14 dní v nemocnici) ; pád - podvrknutej krční obratel (3 týdny límec) ; a nejvěčí bonus těď z ledna: pád - přeseknutá slezina (operace, 6 dní v nemocnici, doma skoro dva měsíce, jizva přes půl břicha) Tohohle koníka jsem si o čtvrt roku později koupila Chybami se člověk učí, pak víc přemýšlí a neriskuje.. Je mi 22, budujeme stáj a koně jsou můj život..můj přístup k nim se změnil, dokonce i k celému životu..

Tak kdo bude mít na tohle, při běžné vyjížďce, na dvacetitří leté plňasce: kobyla deset dní stála, protože jsem měla nastydlé ledviny, tak že si vyjedeme na louky, že už je bába stará a hubená a proč by se semnou měla tahat do kopců, ejhle, na první louce to nabrala, jak se sluší a patří plňákům, začala řehtat, což ona čas od času dělá, tak mě tím celkem pobavila, mno jenže pak začala vyhazovat, tak jsem se klasicky zaklonila a najednou jsem se válela na zemi. Nejdřív jsem chtěla dojet dom, ale když jsem nemohla zvednout nohu do třmenu, tak sem se na to vykašlala a že to dojdu, bylo to cca 2 km od baráku, to taky nešlo, po pěti metrech jsem byla ztahaná, jako když sem běžela závod života, v tom mi kobyla přervala otěže a zdrhla, myslela sem že letí dom, ale ona okolo mě běhala dokola, asi v průměru kilometru a řehtala a řehtala, došlo mi, že ji asi nedohoni, tak jsem jen sebrala uzdečku, kterou si strhla, když si dupla na druhou otěž a zavolala tátovi, ať pro ni dojde, když táta přišel, tak se kobyla zastavila a nechala chytit, ke mě celou dobu nepřišla, jen vždycky proběhla a zase zmizela za křovím, strašnej pocit, ta uběhla dobrejch pět šest kiláků, sem se bála, že jí klepne, ale ona to ustála, přišel táta, ona mokrá jak myš, klepala se jak po pardubický a mě došlo, že asi něco nebude úplně ok, myslela sem že mám naraženou kostč. Ha ha, když mě přítel odvezl do nemocnice, tak se zjistilo, že mám rozdrcený obratel. Jak sem se zaklonila, když si kobča vyhodila, tak mě přiklepla zadní rozsocha do jednoho jedinýho obratle a ten to nevydržel. Zítra jdu na 5 operaci, protože mi doktoři při operaci do rány zavlekli infekci a záda se nehojí, první operaci jsem podstupovala 28.12.2006, takže fakt super. Ale jezdím z vesela dál, mám stále své koníky i tu starou kobču, na které se stále jezdí a stále tryská a stále je veselá, jen už u toho nevyhazuje jo jinak nutno dodat, že koně vlastním téměř devět let, jezdím jedenáct let, mám jezdeckou licenci, pomáhala jsem jezdit koně do military sportu na hradecku a pardubicku a se svým valachem máme sice neoficka, ale vychozený "S"ale stejně budu ta co to asi moc neumí, protože si zlomila páteřtakže lidi, nelezte do hlubokých sedel, zadní rozsochy jsou svině

mudrous napsal(a):
Tak kdo bude mít na tohle, při běžné vyjížďce, na dvacetitří leté plňasce: kobyla deset dní stála, protože jsem měla nastydlé ledviny, tak že si vyjedeme na louky, že už je bába stará a hubená a proč by se semnou měla tahat do kopců, ejhle, na první louce to nabrala, jak se sluší a patří plňákům, začala řehtat, což ona čas od času dělá, tak mě tím celkem pobavila, mno jenže pak začala vyhazovat, tak jsem se klasicky zaklonila a najednou jsem se válela na zemi. Nejdřív jsem chtěla dojet dom, ale když jsem nemohla zvednout nohu do třmenu, tak sem se na to vykašlala a že to dojdu, bylo to cca 2 km od baráku, to taky nešlo, po pěti metrech jsem byla ztahaná, jako když sem běžela závod života, v tom mi kobyla přervala otěže a zdrhla, myslela sem že letí dom, ale ona okolo mě běhala dokola, asi v průměru kilometru a řehtala a řehtala, došlo mi, že ji asi nedohoni, tak jsem jen sebrala uzdečku, kterou si strhla, když si dupla na druhou otěž a zavolala tátovi, ať pro ni dojde, když táta přišel, tak se kobyla zastavila a nechala chytit, ke mě celou dobu nepřišla, jen vždycky proběhla a zase zmizela za křovím, strašnej pocit, ta uběhla dobrejch pět šest kiláků, sem se bála, že jí klepne, ale ona to ustála, přišel táta, ona mokrá jak myš, klepala se jak po pardubický a mě došlo, že asi něco nebude úplně ok, myslela sem že mám naraženou kostč. Ha ha, když mě přítel odvezl do nemocnice, tak se zjistilo, že mám rozdrcený obratel. Jak sem se zaklonila, když si kobča vyhodila, tak mě přiklepla zadní rozsocha do jednoho jedinýho obratle a ten to nevydržel. Zítra jdu na 5 operaci, protože mi doktoři při operaci do rány zavlekli infekci a záda se nehojí, první operaci jsem podstupovala 28.12.2006, takže fakt super. Ale jezdím z vesela dál, mám stále své koníky i tu starou kobču, na které se stále jezdí a stále tryská a stále je veselá, jen už u toho nevyhazuje jo jinak nutno dodat, že koně vlastním téměř devět let, jezdím jedenáct let, mám jezdeckou licenci, pomáhala jsem jezdit koně do military sportu na hradecku a pardubicku a se svým valachem máme sice neoficka, ale vychozený "S"ale stejně budu ta co to asi moc neumí, protože si zlomila páteřtakže lidi, nelezte do hlubokých sedel, zadní rozsochy jsou svině

Téma vyloženě pro nás, koukám
Tak když pominu klasické pády při skákání, převrácení kobči i se mnou v sedle a jiné "chuťovky", které odneslo jen pár kostiček, či nějaká modřinka, tak můj největší úraz bylo, když mi jeden asi 700kg valach dal hubana. Teda on se ohnal po mouše, jenže tam jsem v cestě stála já.
V bezvědomí převoz do jednoho špitálu, rtg, ct, převoz do druhého špitálu - zašitý nos, brada, spodní ret a horní ret až po nos (ten byl durch roztržený). Páni doktoři si dali záležet, abych zase vypadala jako ženská.
K mé smůle jsem ale měla přeražené obě čelisti, pohnuté zuby (všechny uvolněné) a roztříštěný nos...no, spíš nenos, páč ten neexistoval. Takže během pár dní další převoz do nemocnice na plastickou chirurgii a tam mi mistři doktorři sestavili nový frňáček. Čelisti naštěstí fixaci nepotřebovali...
Nevypadala jsem zdaleka jako člověk, natož holka...Po dvou letech na poúrazových trvalých následcích mi bylo zjištěno, že se nosní přepážka zbortila a je nutná reoperace....Takže vzhůru dotoho a nový nos je na světě.

Dalších několik měsíců léčby...ale je to za mnou:o)
A přestože jsem nevěřila, že zase budu moct mezi lidi - na první pohled nikdo nic nepozná:o) A na ten druhý jen jizvu pod nosem:o) Sláva plastické chirurgii:o)))

hell napsal(a):
Téma vyloženě pro nás, koukám
Tak když pominu klasické pády při skákání, převrácení kobči i se mnou v sedle a jiné "chuťovky", které odneslo jen pár kostiček, či nějaká modřinka, tak můj největší úraz bylo, když mi jeden asi 700kg valach dal hubana. Teda on se ohnal po mouše, jenže tam jsem v cestě stála já.
V bezvědomí převoz do jednoho špitálu, rtg, ct, převoz do druhého špitálu - zašitý nos, brada, spodní ret a horní ret až po nos (ten byl durch roztržený). Páni doktoři si dali záležet, abych zase vypadala jako ženská.
K mé smůle jsem ale měla přeražené obě čelisti, pohnuté zuby (všechny uvolněné) a roztříštěný nos...no, spíš nenos, páč ten neexistoval. Takže během pár dní další převoz do nemocnice na plastickou chirurgii a tam mi mistři doktorři sestavili nový frňáček. Čelisti naštěstí fixaci nepotřebovali...
Nevypadala jsem zdaleka jako člověk, natož holka...Po dvou letech na poúrazových trvalých následcích mi bylo zjištěno, že se nosní přepážka zbortila a je nutná reoperace....Takže vzhůru dotoho a nový nos je na světě.

Dalších několik měsíců léčby...ale je to za mnou:o)
A přestože jsem nevěřila, že zase budu moct mezi lidi - na první pohled nikdo nic nepozná:o) A na ten druhý jen jizvu pod nosem:o) Sláva plastické chirurgii:o)))

tak já se přidám k vám můj zatím nejhorší ůraz se mi stal minulé úterý ,přijel k nám kovář na ořezání kopyt naše dvě kobylky byly bez problému ale jakmile přišla řada na mého pětiměsíčního drobečka bylo to peklo jelikož nebyl zviklý na takové množství lidí kolem sebe a u nás byl teprv pár dní trochu víc divočel jednu nohu jsme zvládli ale u té druhé už to bylo horší já jsem držel koně a známej mu držel nohu hřebeček se vzepnul a už to bylo měl jsem rozseklou hlavu a neviděl jsem na jedno oko ted už je to v pohodě mám čtyři stehy a vidím normálně už je to za mnou a ted se tomu jen směju................ to je on

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

myarchie007 napsal(a):
Děkuji za jakékoliv příspěvky. Nemusí být foto, ale může.

Mno můj nejhorší případ byl asy to že jsem cválala na koníkovi a pak hodil vyhybku o 180% a já bez sedla jsem muležela na krku a on cválal dál...zletěla jsem před jeho nohy a on se zastavil koukl na mě skočil pře ze mě (naštěstí) jsem ráda že to dopadlo takhle a neli hůř...

dajanka napsal(a):
Mno můj nejhorší případ byl asy to že jsem cválala na koníkovi a pak hodil vyhybku o 180% a já bez sedla jsem muležela na krku a on cválal dál...zletěla jsem před jeho nohy a on se zastavil koukl na mě skočil pře ze mě (naštěstí) jsem ráda že to dopadlo takhle a neli hůř...

Jely jsme s kamarádkou po polní cestě na klisnách A1/1. Dlouho jsme je znaly, takže jsme nečekal, že by mohl být nějaký problém. No z polnícesty jsme vyjely na pole, kde byly kdysi zvyklé běhat. Začly jsme cválat, ale kobyly jakoby popadl amiok a letěly jak splašené, nešlo zastavit A´t jsem zkoušela uklidňováním, pískáním, točením, taháním a nakonec i škubáním - nic bez reakce letěly přímo na hlavné cestu a nešlo zastavit. První jsem běžela já s kobylou. Přibližovali jsme se k cestě, kde byla příkopa, ktero kobyla přeskočila a tím skočila přímo do velkého betonového kanálu, který tvořil odpadní stavení z příkopy, Kobyla se zadrhla plecama a tak jsme bokem sjeli po asfaltce. KObyla se hned postavila na nohy, byla podřená a visel jí celý předek- maso, krev, hnus! Kobyla co jela s mou k¨ámoškou za náma to viděla a zabrzdila, kámoška sjela po krku a spadla. Obě kobyly letěly zpátky do stáje. No mě pak v nemocnici zjistili prasklý ramenní kloub a kobyla je už tři roky zahojená bez toho aby to šlo na ní poznat.

myarchie007 napsal(a):
Děkuji za jakékoliv příspěvky. Nemusí být foto, ale může.

některý příspěvky jsou docela hustý, že až zůstává rozum stát. já měla nejhorší jednu vyjížďku v zimě - nebyl sníh, ale ve škole jsem končila ve 4 , takže ke koním a než jsme se vypravili tak bylo kolem 5 a to už se stmívalo, nicméně jsme si vyrazili já a kámoška ven, jeli jsme obvyklou cestou a pak přes jednu vísku a tou že projedem a vracíme se do stáje. tak si tak jedu tou vískou a už končilo veřejný osvělení a za pár metrů měla začínat polňačka domů. Tak končilo světlo, začínala tma , já šla první, kámoška deset metrů zamnou, jen jsem cítila nějaký nerovnosti a nějaký divný zvuky a tam kdy měl být konec asfaltky, tak byl tří metrovej výkop na jakýsy trubky. Bylo to jako blesk z čistýho nebe, upe nepopsatelný, neviděla jsem to já ani koník, prostě jakoby vám najednou někdo podtrhl nohy a vteřina pádu a najednou se nemůžete hnout, půl tělem pod koněm. Kůň v pozici lehu na boku až skoro na zádech, já pod ním nohu a přiražená ke stěně výkopu.Fakt nedoporučuju. Kámoška nechápala. doba než někoho sehnala, doba než pomohli, hlína , šutry a voda kolem, já si myslela , že má miláček minimálně poobou stranovejch nožkách + zlomený sedlo. lidi kolem taky nevěděli, volali policajty, záchranku i hasiče s jeřábem. nakonec jsme se z toho dostali skoro sami- já díky snaze valáška a on díky svému odhodlání a bojovnosti, i když to vypadalo, že už to dávno vzdal-dloho ležel v mokrém úzkym příkopu skoro na zádech. jakoby zázrak, já jsem byla totálně zoufalá a s nervala v prdeli. Ale zvládli jsme to- já koník a hromada lidí. VE VÝSLEDKU : jemu nic nebylo, jen nějaký škrábance, sedlo taky ready, já se zlomeným nosem a naraženou celou nohou od zadku po lýtko, že jsem sotva lezla + 3 dny v nemocnici a místo ve večerních zprávách na Primě a článek ve Vysočině a vyšetřování policijí, protože ten co to tam kopal neměl výkop řádně označen -ničím-(najsem blbá-kdybych tam něco viděla, tak tam nejdu) a bylo to označeno jako dopravní přestupek - bylo to ještě na silnici .Od té doby jsem po tmě ještě nikam nejela a ani se k tomu nechystám. Do dneška to nechápu, asi máme hodnýho andílka strážného.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

bospor napsal(a):
jo je to tak

zajimava diskuze :) no kazdopadne je fakt ze clovek nema u ciziho kone co delat, nesmi k nemu vlezt. ale tech lidi co si ho chteji jen pohladit, zvlast pokud se tvari mirumilovne je hodne...Je fakt ze asi bych na celej vybeh rozmistila cedulky s napisem, ale stejne, mit kone o kterym vim ze utoci na lidi, byla bych z toho nesva jak bych se vzdalila na 2m od vybehu....asi bych tam udelala 2m plot

no a k tem urazum, je fakt ze je nespocitam, co bylo z tech horsich:
nastiple hrudni obratle+zbytek hodne zhmozdenych, zlomene zebro na ktere se prislo az pri dalsim rtg za pul roku, zlomena ruka v zapesti, 3kopance do hlavy-posunuta krcni pater, zhmozdeny kycelni kloub a nekolikrat ruky-pak dal uuz jen kopance, kousance, prislapnuti, podupani, parkrat se po me doslova kun prosel....ale to se neda takhle pocitat, to jsou urazy od detsvi za tu dobu so jsem u koni - 15let :) a clovek se uci a dava si priste vetsi pozor....je fakt ze bez prilby na kone nesednu, mam se rada...

lllow napsal(a):
některý příspěvky jsou docela hustý, že až zůstává rozum stát. já měla nejhorší jednu vyjížďku v zimě - nebyl sníh, ale ve škole jsem končila ve 4 , takže ke koním a než jsme se vypravili tak bylo kolem 5 a to už se stmívalo, nicméně jsme si vyrazili já a kámoška ven, jeli jsme obvyklou cestou a pak přes jednu vísku a tou že projedem a vracíme se do stáje. tak si tak jedu tou vískou a už končilo veřejný osvělení a za pár metrů měla začínat polňačka domů. Tak končilo světlo, začínala tma , já šla první, kámoška deset metrů zamnou, jen jsem cítila nějaký nerovnosti a nějaký divný zvuky a tam kdy měl být konec asfaltky, tak byl tří metrovej výkop na jakýsy trubky. Bylo to jako blesk z čistýho nebe, upe nepopsatelný, neviděla jsem to já ani koník, prostě jakoby vám najednou někdo podtrhl nohy a vteřina pádu a najednou se nemůžete hnout, půl tělem pod koněm. Kůň v pozici lehu na boku až skoro na zádech, já pod ním nohu a přiražená ke stěně výkopu.Fakt nedoporučuju. Kámoška nechápala. doba než někoho sehnala, doba než pomohli, hlína , šutry a voda kolem, já si myslela , že má miláček minimálně poobou stranovejch nožkách + zlomený sedlo. lidi kolem taky nevěděli, volali policajty, záchranku i hasiče s jeřábem. nakonec jsme se z toho dostali skoro sami- já díky snaze valáška a on díky svému odhodlání a bojovnosti, i když to vypadalo, že už to dávno vzdal-dloho ležel v mokrém úzkym příkopu skoro na zádech. jakoby zázrak, já jsem byla totálně zoufalá a s nervala v prdeli. Ale zvládli jsme to- já koník a hromada lidí. VE VÝSLEDKU : jemu nic nebylo, jen nějaký škrábance, sedlo taky ready, já se zlomeným nosem a naraženou celou nohou od zadku po lýtko, že jsem sotva lezla + 3 dny v nemocnici a místo ve večerních zprávách na Primě a článek ve Vysočině a vyšetřování policijí, protože ten co to tam kopal neměl výkop řádně označen -ničím-(najsem blbá-kdybych tam něco viděla, tak tam nejdu) a bylo to označeno jako dopravní přestupek - bylo to ještě na silnici .Od té doby jsem po tmě ještě nikam nejela a ani se k tomu nechystám. Do dneška to nechápu, asi máme hodnýho andílka strážného.

Tak já jsme naštěstí měla nanejvíš jen rozdrcenou a dolámanou ruku!

Ale kamarád měl hodně hnusnej úraz,kterej ho málem stál život!
Na závodech mu začal kůň bordelařit(jako obvykle),jenže tentokrát to kámoš neuseděl a slítnul přímo pod něj...koník byl ovšem tak ,,happy", že skákal dál i přes něj...kopnul kámoše do hlavy a prošlápnul mu hrudník....otřes mozku a bezvědomí, rozdrcená žebra a potrhané plíce-silné vnitřní krvácení!
Sanitka se volala okamžitě,přijela za 20 minut...

Kamarád úžasně bojoval...nakonec ale musela přiletět helikoptéra.....skoro rok ležel v nemocnici na přístrojích!


Koně ale nevzdal,jezdí dál a pořád se stejným koněm.Dokázal nemožné a ze zabijíka udělal super skokana...

Opravdu doteď děkuju,že byl takovej bojovník a přežil,nevím,co bych dělala kdyby.....

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

lllow napsal(a):
některý příspěvky jsou docela hustý, že až zůstává rozum stát. já měla nejhorší jednu vyjížďku v zimě - nebyl sníh, ale ve škole jsem končila ve 4 , takže ke koním a než jsme se vypravili tak bylo kolem 5 a to už se stmívalo, nicméně jsme si vyrazili já a kámoška ven, jeli jsme obvyklou cestou a pak přes jednu vísku a tou že projedem a vracíme se do stáje. tak si tak jedu tou vískou a už končilo veřejný osvělení a za pár metrů měla začínat polňačka domů. Tak končilo světlo, začínala tma , já šla první, kámoška deset metrů zamnou, jen jsem cítila nějaký nerovnosti a nějaký divný zvuky a tam kdy měl být konec asfaltky, tak byl tří metrovej výkop na jakýsy trubky. Bylo to jako blesk z čistýho nebe, upe nepopsatelný, neviděla jsem to já ani koník, prostě jakoby vám najednou někdo podtrhl nohy a vteřina pádu a najednou se nemůžete hnout, půl tělem pod koněm. Kůň v pozici lehu na boku až skoro na zádech, já pod ním nohu a přiražená ke stěně výkopu.Fakt nedoporučuju. Kámoška nechápala. doba než někoho sehnala, doba než pomohli, hlína , šutry a voda kolem, já si myslela , že má miláček minimálně poobou stranovejch nožkách + zlomený sedlo. lidi kolem taky nevěděli, volali policajty, záchranku i hasiče s jeřábem. nakonec jsme se z toho dostali skoro sami- já díky snaze valáška a on díky svému odhodlání a bojovnosti, i když to vypadalo, že už to dávno vzdal-dloho ležel v mokrém úzkym příkopu skoro na zádech. jakoby zázrak, já jsem byla totálně zoufalá a s nervala v prdeli. Ale zvládli jsme to- já koník a hromada lidí. VE VÝSLEDKU : jemu nic nebylo, jen nějaký škrábance, sedlo taky ready, já se zlomeným nosem a naraženou celou nohou od zadku po lýtko, že jsem sotva lezla + 3 dny v nemocnici a místo ve večerních zprávách na Primě a článek ve Vysočině a vyšetřování policijí, protože ten co to tam kopal neměl výkop řádně označen -ničím-(najsem blbá-kdybych tam něco viděla, tak tam nejdu) a bylo to označeno jako dopravní přestupek - bylo to ještě na silnici .Od té doby jsem po tmě ještě nikam nejela a ani se k tomu nechystám. Do dneška to nechápu, asi máme hodnýho andílka strážného.

No tak jsou tu mnohem horší úrazy až mě mrazí, ale mě se stalo v červnu tohle... Začla jsem chodit po půl roce nebo kolik neježdění (nemohla jsem nic sehnat) k poníkům. Je tam jedna kobča, co je nejspíš křížená s plňasem, ať už podle chování i vzhledu... No bylo mi řečeno, že podle toho jak dlouho jezdím atd, že bych jim s ní mohla pomáhat.. Já jsem si tím moc jistá nebyla, protože to se mnou a ježděním jde poslední dva roky hodně z kopce a bohužel to, co se pak stalo mě jaksi dorazilo... No nic ale, viděla jsem kobču pod sedlem s kamarádkou a všechno vypadalo docela v pohodě, kobylka nedělala žádné brikule nic.. Další den jsem tedy řekla, že to s ní zkusím, nasedla jsem, ve spěchu jakž takž upravila třmeny, protože kobylka nestála a holčina co mi ji "podržela" se jaksi radši zdejchla.. Šly jsme krokem, ještě jsem si říkala jo, to bude dobrý.. Jenže při druhém kolečku to se mnou kobča sbalila, já to nečekala a už jsme lítaly po jízdárně (resp. výběhu ;)... Snažila jsem se ji zastavit (přiznávám, beru to celé jako svou chybu, ale po té době co jsem nejezdila jsem na tohle vážně připravená nebyla..). Asi po čtvrtém kolečku, kdy nereagovala ani na holčinu co se jí postavila do cesty a snažila se jí zastavit ze země, to šmejkla doleva, mě vylítly třmeny a já šla bohužel doprava, jak už to tak bývá :D No takovéto jak si ve vteřině říkáte "jo je to tady, holt spadnu", bohužel se mi do cesty připletl dřevěný trám, pražec, na který jsem spadla nabok a hlavou letěla přímo proti zemi... Zapíchla jsem to hlavou (a děkuju mojí přilbě, na tu vážně nedám dopustit, protože nevím, jak by to dopadlo bez ní) do země, sedřela jsem si ruku o ten pražec či co a vyrazila dech. Holky mi pak pomohly plácáním do zad, naskočil, ale nemohla jsem mluvit, takhle vyražený dech jsem ještě neměla... držela jsem se za bok a triko měla špinavé od krve od té ruky... Když jsem se zvedla a ještě ke všemu jsem viděla, že spadnout o tak 15 cm vedle, bych měla v těch žebrech zapíchnuté hřebíky co trčely z toho pražce, ani nemyslet... Navíc nemůžu pochopit, co toto dělá ve výběhu/jízdárně pro koně . Chtěla jsem zpátky na koně, už kvůli tomu, abych neměla strach, sice jsem se na tu koču vyškrábala, ale všechno mě bolelo a vystrašili mě, abych neměla ta žebra zlomená... No dovezli mě pak domů, já jsem nemohla ležet ani na měkkém gauči a celou noc prohekala.. Druhý den jsem šla na rentgen žeber a doktor mi oznámil, že je tam jedno nejspíš zlomené, že si mě tam nechají.. Byla jsem pár dní v nemocnici na pozorování i kvůli ledvinám, no naštěstí se z toho celého vyklubalo jenom trošku to žebro naprasklé, ale bolest vám řeknu vážně nesnesitelná, celé to bylo naražené... No závěrem je to, že mám dnes strach na koních jezdit, protože holky jezdí teď jen ven a ty zběsilé vyjížďky opravdu pro mě nejsou to pravé... Bohužel nevím co s tím mám dělat, koně miluju, miluju práci kolem nich a být s nimi, ale to ježdění mi teď nahání strach.. To je přesně to co jsem nechtěla, no stalo se :( Nestalo se někomu z vás něco podobného? Vrátili jste se třeba pak do sedla v pohodě, nebo taky s problémem? Mrzí mě, že to takhle dopadlo, ale přičítám si to jako svojí chybu.... Omlouvám se za rozepsání, asi to muselo ven

ponitko napsal(a):
No tak jsou tu mnohem horší úrazy až mě mrazí, ale mě se stalo v červnu tohle... Začla jsem chodit po půl roce nebo kolik neježdění (nemohla jsem nic sehnat) k poníkům. Je tam jedna kobča, co je nejspíš křížená s plňasem, ať už podle chování i vzhledu... No bylo mi řečeno, že podle toho jak dlouho jezdím atd, že bych jim s ní mohla pomáhat.. Já jsem si tím moc jistá nebyla, protože to se mnou a ježděním jde poslední dva roky hodně z kopce a bohužel to, co se pak stalo mě jaksi dorazilo... No nic ale, viděla jsem kobču pod sedlem s kamarádkou a všechno vypadalo docela v pohodě, kobylka nedělala žádné brikule nic.. Další den jsem tedy řekla, že to s ní zkusím, nasedla jsem, ve spěchu jakž takž upravila třmeny, protože kobylka nestála a holčina co mi ji "podržela" se jaksi radši zdejchla.. Šly jsme krokem, ještě jsem si říkala jo, to bude dobrý.. Jenže při druhém kolečku to se mnou kobča sbalila, já to nečekala a už jsme lítaly po jízdárně (resp. výběhu ;)... Snažila jsem se ji zastavit (přiznávám, beru to celé jako svou chybu, ale po té době co jsem nejezdila jsem na tohle vážně připravená nebyla..). Asi po čtvrtém kolečku, kdy nereagovala ani na holčinu co se jí postavila do cesty a snažila se jí zastavit ze země, to šmejkla doleva, mě vylítly třmeny a já šla bohužel doprava, jak už to tak bývá :D No takovéto jak si ve vteřině říkáte "jo je to tady, holt spadnu", bohužel se mi do cesty připletl dřevěný trám, pražec, na který jsem spadla nabok a hlavou letěla přímo proti zemi... Zapíchla jsem to hlavou (a děkuju mojí přilbě, na tu vážně nedám dopustit, protože nevím, jak by to dopadlo bez ní) do země, sedřela jsem si ruku o ten pražec či co a vyrazila dech. Holky mi pak pomohly plácáním do zad, naskočil, ale nemohla jsem mluvit, takhle vyražený dech jsem ještě neměla... držela jsem se za bok a triko měla špinavé od krve od té ruky... Když jsem se zvedla a ještě ke všemu jsem viděla, že spadnout o tak 15 cm vedle, bych měla v těch žebrech zapíchnuté hřebíky co trčely z toho pražce, ani nemyslet... Navíc nemůžu pochopit, co toto dělá ve výběhu/jízdárně pro koně . Chtěla jsem zpátky na koně, už kvůli tomu, abych neměla strach, sice jsem se na tu koču vyškrábala, ale všechno mě bolelo a vystrašili mě, abych neměla ta žebra zlomená... No dovezli mě pak domů, já jsem nemohla ležet ani na měkkém gauči a celou noc prohekala.. Druhý den jsem šla na rentgen žeber a doktor mi oznámil, že je tam jedno nejspíš zlomené, že si mě tam nechají.. Byla jsem pár dní v nemocnici na pozorování i kvůli ledvinám, no naštěstí se z toho celého vyklubalo jenom trošku to žebro naprasklé, ale bolest vám řeknu vážně nesnesitelná, celé to bylo naražené... No závěrem je to, že mám dnes strach na koních jezdit, protože holky jezdí teď jen ven a ty zběsilé vyjížďky opravdu pro mě nejsou to pravé... Bohužel nevím co s tím mám dělat, koně miluju, miluju práci kolem nich a být s nimi, ale to ježdění mi teď nahání strach.. To je přesně to co jsem nechtěla, no stalo se :( Nestalo se někomu z vás něco podobného? Vrátili jste se třeba pak do sedla v pohodě, nebo taky s problémem? Mrzí mě, že to takhle dopadlo, ale přičítám si to jako svojí chybu.... Omlouvám se za rozepsání, asi to muselo ven

No me se teda nic hroznyho nestalo Nastesti ,,ale jedinej pád co me bolel to bylo kdyz sem jela na kobylce čt a kamoska na chladakovi kdyz kamoska chtela skusit jet prvni tak sem si rekla proc ne :) tak sme chtely nejdriv zaklusat ale jelikoz kobyla je zvykla jezdit prvni tak se nejak nastvala rozbehla se a zacala mi klickovat zabocila doprava aja doleva :) no a to sem mela naraženou kostrč mely sme jeste pulku cesty ppred sebou tak sem nasedla a jely sme :) ale myslela semze to nevydrzim pri klusu x) Jinak kamoska mela horsi pad kdyz jely pres louku tak ji kobyla zacala vyhazovat ona spadla a kobca ji slapla na ruku taky to nebylo hezky ,,,,

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

kubeska napsal(a):
No me se teda nic hroznyho nestalo Nastesti ,,ale jedinej pád co me bolel to bylo kdyz sem jela na kobylce čt a kamoska na chladakovi kdyz kamoska chtela skusit jet prvni tak sem si rekla proc ne :) tak sme chtely nejdriv zaklusat ale jelikoz kobyla je zvykla jezdit prvni tak se nejak nastvala rozbehla se a zacala mi klickovat zabocila doprava aja doleva :) no a to sem mela naraženou kostrč mely sme jeste pulku cesty ppred sebou tak sem nasedla a jely sme :) ale myslela semze to nevydrzim pri klusu x) Jinak kamoska mela horsi pad kdyz jely pres louku tak ji kobyla zacala vyhazovat ona spadla a kobca ji slapla na ruku taky to nebylo hezky ,,,,

ponitko: no já naposledy spadla ze svého koníka na poli po dvouch pěkných hrbech, připadala jsem si jak v jízdě na býkovi, no a spadla jsem na hlavu a pravé rameno, samozřejmě vyražený dech a pipinky co byli se mnou na mě ze sedla volali, jestli jsem oki, nenamáhali se ani slést dolů na štěstí jsem se nějak zpamatovala a začala jsem dýchat, možná to byl jen šok a ne vyražený dech, nejsem doktor,takže nevím, no ale rameno v prd.. myslela jsem že mam zlomenou klíční kost, nemohla jsem pohnout rukou a poprvé z mých mnoha pádů jsem nevylezla zpět do sedla na rengenu mi doktorka nic nenašla a poslala mě domuale je to 3 měsíce a mě ruka bolí tolik,že nemůžu na pravém boku ani spát
ale k věci koupila jsem jinou koby a prvních 14 dní jsem z ní byla uplně vys.... strašně jsem se bála, teď ona je ještě dost dopředná a plašmuška,takže jsem po 10min. slézala a předávala otěže kamarádce, nebyla jsem schopná,ale zlepšilo se to a teď už zase i skáču a nechám jí občas i letět a neřešim
rada: najdi si hodného koníka, který ti vrátí důvěru v sama sebe, začni od začátku, stačí jen v kroku a postupně jak si sama začneš věřit,tak si přidávej hodně štěstí

jahudka napsal(a):
ponitko: no já naposledy spadla ze svého koníka na poli po dvouch pěkných hrbech, připadala jsem si jak v jízdě na býkovi, no a spadla jsem na hlavu a pravé rameno, samozřejmě vyražený dech a pipinky co byli se mnou na mě ze sedla volali, jestli jsem oki, nenamáhali se ani slést dolů na štěstí jsem se nějak zpamatovala a začala jsem dýchat, možná to byl jen šok a ne vyražený dech, nejsem doktor,takže nevím, no ale rameno v prd.. myslela jsem že mam zlomenou klíční kost, nemohla jsem pohnout rukou a poprvé z mých mnoha pádů jsem nevylezla zpět do sedla na rengenu mi doktorka nic nenašla a poslala mě domuale je to 3 měsíce a mě ruka bolí tolik,že nemůžu na pravém boku ani spát
ale k věci koupila jsem jinou koby a prvních 14 dní jsem z ní byla uplně vys.... strašně jsem se bála, teď ona je ještě dost dopředná a plašmuška,takže jsem po 10min. slézala a předávala otěže kamarádce, nebyla jsem schopná,ale zlepšilo se to a teď už zase i skáču a nechám jí občas i letět a neřešim
rada: najdi si hodného koníka, který ti vrátí důvěru v sama sebe, začni od začátku, stačí jen v kroku a postupně jak si sama začneš věřit,tak si přidávej hodně štěstí

No já žádné hrozné pády nemám...
Jen když se obsedalo, tak na lonži mě to ve cvalu vyneslo ven z kruhu a kobylka jak si poskočila, tak mi pomohla a já letěla rovně a ona pokračovala na kruhu - spadla jsem a naštěstí jen několik škrábanců, nejhorší byl na ruce, kde se mi jizva hojila ještě rok.
A jednou to bylo o fous, byla jsem na vyjíždce na poničce a měla s sebou i pejska. Jeli jsme vedle příkopu a pes se začuchal a jak vyběhnul, tak ponclica se lekla a já to nečekala, tak jsem hňápla. Bohužel přímo pod ňu, do pola, ale její kopyto mi minulo hlavu o asi centimetr. Podotýkám, že to bylo jednou když jsem se odhodlala jet bez přilby, od té doby takové nutkání už nemám.
H.

Já jsem měla úrazy 3, ale vážnější byl jen jeden. Jela jsem na školním koni. Cválali jsme a já jsem chtěla udělat kruh, jenomže on se roztryskal a najednou prudce změnil směr a já jsem spadla na hlavu. Praskla mi helma a měla jsem lehký otřes mozku a pohmožděnou krční páteř

Tak kromě pádu kdy mi praskl kloubní obal v kyčli si můžu od úterý připsat nový...
Během ježdění na travnatém výběhu, kde se mimo jiné pásla volně kobyla, která má bolavé nohy, na nás se Sarou právě tahle 'marodná chudinka' začala nacouvávat i když sem brala Sáru pryč, a vykopla. Trefila mě přímo do holeně. Naštěstí netrefila Sáru, která je teď v 6 měsíci březosti, a naštěstí netrefila ani jednu z dívek, které tam jely na dalších koních... Sára absolutně milionová. Přežila moje řvaní bolestí, od kobyly vklidu odešla a nikam nevyrazila a vklidu zastavila a zůstala stát. ♥️
Noha naštěstí jen oteklá s obří modřinou. Ale kuriózní byla i pro doktory:
"Takže vás nakopl kůň, když ste jela na koni? Jakože další kůň?"
A já zase pobavila když se mě ptali:
"A do které holeně vás kopl?"
"Do vnější, ehh totiž do pravé."

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

klawdie napsal(a):
Musím že na psychiku to má doted velký dopady, v životě by mě nenapadlo že by po mě skočil když jsem mu vlastně nic neudělala...je to těžce narušená důvěra.

Kůň mol mít blbou minulost..Třeba Jste udělal něco co měl z minulosti spojené s nějakou ošklivou zkušeností.

charliebob napsal(a):
Jenže to je právě ono. Ta naivní představa lidí, že koníček je hodné zvířátko a když ho někde vidím, hurá, jdu si ho pohladit a ejhle, ono mě to roztomilé zvířátko hryzlo. Naši dva huclíci měli hodně špatné zkušenosti s lidmi a právě proto cizí nesnáší a pokud mají možnost kousnou. Pro nás jsou to ti nejlepší parťáci a ani za nic bychom je neprodali. Takže pokud se mi ke koni hrne dospělý člověk, už jsem to vzdala a neokřikuji. Ten kůň je pouze kousne, nezabije, chce mít klid. Pokud vidím, že jde k mému koni dítě, okřiknu ho. Samozřejmě, že jsem v očích těch lidí za příšernou ženskou, co má koně a nikomu nechce dovolit, aby si ho pohladil, ale ne vždy mám náladu s každým ke svému koni běhat, aby si jej pohladil, neboť mám také právo na odpočinek, stejně jako můj kůň.
Pokud onen hucul napadal i majitelku a ošetřovatelku, neměli zde vyřešený vztah nadřazenosti a podřízenosti, ale to je chyba lidí. Koník nedostal správnou výchovu. Pokud napadl Tebe, pro něho cizího člověka, přijde mi to normální. Nevidím v tom úmysl člověku ublížit, vidím v tom mazej pryč, s Tebou nechci mít nic společného. Tys neměla u cizího koně co dělat.

Je to jednoduchý: Ke koni kterýho neznáš NELEZ
Nic o koních nevíš tak nelez za žádnym koněm bez dohledu trenéra.
Nevěř pohádkám a nemysli si že koník je ťuťu zvířátko...NENI

Dělají se mi tři skrabance na levém boku samo od sebe ráno se probudím a mám to tam nevím z čeho to mám

Mona1978 napsal(a):
Dělají se mi tři skrabance na levém boku samo od sebe ráno se probudím a mám to tam nevím z čeho to mám

???

No mám teď za sebou takový nevinný žuchanec, při sesedání se mi koník poplašil a zozeběhl se, já "odpružila" do písku na zadek, ale držela jsem statečně otěže....takže naražený zadek a vytahané ruce, nedám je do upažení a výš, pak už jo - impigement syndrom z náhlého přetížení, na jedné ruce už jsem něčím podobným trpěla, ale na obou...cítím se jako krabička s kostkama, když tou krabičkou někdo zatřese a kostičky se uvnitř přesypou...

No mě vlastně nakopla druhá kobyla když sem jezdila do holeně. Dodnes tam mám otok a v tom místě to mám necitlivý na dotek.

Ja dikybohu bic vic nez nastiplej obratel a vyrazeny dech a narazeny hrudnik (dva mesice velmi omezeneho pohybu) nemela. Kdyz nepocitam prokouslou slachu s úlomkem zubu (dvoumetrovy had a ne nejvetsi jakeho mam) . To první bylo otravné a bolavé ale dalo se přežít. To druhé jsem se dennodenně musela dopovat praskama abych rukou hnula. Dikybohu bez trvalych následků. Kdyz to ale porovnam. Z ruznych padu, zlomenin se clovek nebo aspon ja tak nejak dostane relativne cajk. Ovšem kdyz tri mesice bez bolesti nepohnete prstem protoze vas milasek naznal ze ho sejrite... Nak mi to peijde horsi.
Nicmene opravdu vazne pady a urazy od koni jsou horsi o tom ani potom.

Kdyz uz jsme u zraneni. Jake nejkurioznejsi se vam povedlo na sobe vytvořit? 😁

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kdyz uz jsme u zraneni. Jake nejkurioznejsi se vam povedlo na sobe vytvořit? 😁

Tak to bych se asi přidala k Mona1978.
Čas od času ráno mám pravidelně divné škrábance na těle v oblasti nohou a boků, případně sou strupy na ránách ráno rozdrbané. Přemýšlela jsem, jestli to není od kočky třeba, ale už se mi to udělalo i na dovolené, takže si to dělám sama, nohama či rukama ve spaní

Mě občas i vzbudí, jak si usilovně škrábu nějaký kousanec od hmyzu

Nejhorší zranění jezdecké asi zlomený kotník, pokud jsem to tady už nepsala. Ještě jsem s tou "bolavou nohou" běžela asi kilometr za koněm, který zmizel zmateně v lese. Dobelhala jsem ho (stál udiveně uprostřed lesní cesty a koukal, kde se flákám), pomocí té nezlomené ("jen" naražené) nohy jsem vylezla přes třmen do sedla, no a o kilometr zpět jsem už musela slézt za asistence přivolaného příbuzenstva na lavici, na zem bych to asi nedala. Ještě že ten kůň je naučený stát.

No a pak mi jednou cizí kobyla vycouvala skrz zavřenou přepážku v přepravníku na rampu, kterou jsem právě zavírala. Byla jsem hbitá, rampa mi ustřelila jen nos Tuším 15 stehů to bylo, a nějaké ty skořepiny mi vytahali ven. Kupodivu to na poho zašili tak elegantně, že to vůbec není poznat!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kdyz uz jsme u zraneni. Jake nejkurioznejsi se vam povedlo na sobe vytvořit? 😁

Mě se jako dítěti (tak v 10 letech) taková "kuriozita" stala. Byli jsme na Hubertovi, pořádala se nějaká sranda soutěž, kdy se po areálu měly hledat stužky a já vyhrála. Na předávání cen jsem šla s kobylou na ruce, nadšená ze svojí první stužky. A jak jsme tam stály, tak mi ta napůl chladnokrevná kobyla přišlápla nohu, fakt brutálně, ještě na mě přenesla váhu. Já hrála, že nic, přeci jsem se tam nemohla rozbrečet na předávání svojí první ceny, to by se moje dětské já propadlo do země. Nakonec si kobyla, díkybohu, přešlápla, ale myslela jsem, že mám nohu placatou. Tak jsem se styděla, že jsem to přiznala až doma, protože jsem necítila malíček. Zlámané to kupodivu nebylo, akorát nervy se nikdy úplně neobnovily a zůstal mi necitlivý kus nártu.

Ale jinak se mi větší úrazy u koní zatím vyhýbají (honem ťukám na dřevo). I když jsem měla hodně karambolů, tak to vždycky skončilo u odřenin a modřin a jednoho malého otřesu mozku, tam mě zachránila helma, která se rozkřápla na dvě části místo mojí hlavy.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mě občas i vzbudí, jak si usilovně škrábu nějaký kousanec od hmyzu

Nejhorší zranění jezdecké asi zlomený kotník, pokud jsem to tady už nepsala. Ještě jsem s tou "bolavou nohou" běžela asi kilometr za koněm, který zmizel zmateně v lese. Dobelhala jsem ho (stál udiveně uprostřed lesní cesty a koukal, kde se flákám), pomocí té nezlomené ("jen" naražené) nohy jsem vylezla přes třmen do sedla, no a o kilometr zpět jsem už musela slézt za asistence přivolaného příbuzenstva na lavici, na zem bych to asi nedala. Ještě že ten kůň je naučený stát.

No a pak mi jednou cizí kobyla vycouvala skrz zavřenou přepážku v přepravníku na rampu, kterou jsem právě zavírala. Byla jsem hbitá, rampa mi ustřelila jen nos Tuším 15 stehů to bylo, a nějaké ty skořepiny mi vytahali ven. Kupodivu to na poho zašili tak elegantně, že to vůbec není poznat!

A změnilo se čichové vnímání? Pokud tedy nejsem nemístně zvědavá.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A změnilo se čichové vnímání? Pokud tedy nejsem nemístně zvědavá.

Pokud vas zajima poskozeni cichu mechanicky. Fakt decka triskejte za dloubani v nose. U me to jako haranta neuhlidali. Dnes dira v nosni přepážce jak krava dik tomu. Nekdy citim skoro normálně jindy vyrazne hůř. Už hodně let.

Já se teda nešťourala a mám čichové kvality taky jinde než ostatní. Něco cítím míň nebo skoro vůbec (třeba kopr), něco naopak víc. :)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A změnilo se čichové vnímání? Pokud tedy nejsem nemístně zvědavá.

Teda... nad tím jsem nikdy nepřemýšlela.... ale myslím, že nikoli, protože mi to ten nos fakt jen způlky setřelo s kouskem tváře z obličeje. Nejsou čichové receptory až někde v lebezni? Koukala jsem na wiki a vypadá to tak...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Teda... nad tím jsem nikdy nepřemýšlela.... ale myslím, že nikoli, protože mi to ten nos fakt jen způlky setřelo s kouskem tváře z obličeje. Nejsou čichové receptory až někde v lebezni? Koukala jsem na wiki a vypadá to tak...

Zpracování čichových vjemů ano. Ale čichová sliznice s receptory je v nosní dutině právě na těch skořepách.

Taky se podělím o svůj zážitek, je to už skoro 30 let, ale na tohle se nezapomíná
Tenkrát byl velký boom poníků a vedoucí jezdeckého klubu rozhodl, že při parkurových závodech uspořádá dostih pro pony. Týden před termínem dovezl několik poníků, rozdělil mezi děcka a šlo se trénovat. Po opracování nás seřadil na louce a zavelil start. Jen dodám, že se kolem sešlo dost lidí - chtěli vidět, jak to děckám s poníky jde. Já měla kobylku - typický soudek, bez sedla. Odhodlaně vyrazila kupředu, a držela tempo s ostatními. Pak ani nevím, jestli zakopla nebo uskočila, ale ztratila jsem rovnováhu a začala se sunout z jejího kulatého hřbetu. Ruce se mi nějak zamotaly do hřívy, takže jsem vlála za cválající klisnou. Tenkrát jsem jezdila v obyč volných teplákách, které kobyla přišlápla. Tepláky se roztrhly až ke švu, dál se netrhaly, ale začaly sjíždět. I s kalhotkama. Dobrých 100 metrů jsem takhle vlála s holým zadkem před širokým publikem...

L.A.S. napsal(a):
Taky se podělím o svůj zážitek, je to už skoro 30 let, ale na tohle se nezapomíná
Tenkrát byl velký boom poníků a vedoucí jezdeckého klubu rozhodl, že při parkurových závodech uspořádá dostih pro pony. Týden před termínem dovezl několik poníků, rozdělil mezi děcka a šlo se trénovat. Po opracování nás seřadil na louce a zavelil start. Jen dodám, že se kolem sešlo dost lidí - chtěli vidět, jak to děckám s poníky jde. Já měla kobylku - typický soudek, bez sedla. Odhodlaně vyrazila kupředu, a držela tempo s ostatními. Pak ani nevím, jestli zakopla nebo uskočila, ale ztratila jsem rovnováhu a začala se sunout z jejího kulatého hřbetu. Ruce se mi nějak zamotaly do hřívy, takže jsem vlála za cválající klisnou. Tenkrát jsem jezdila v obyč volných teplákách, které kobyla přišlápla. Tepláky se roztrhly až ke švu, dál se netrhaly, ale začaly sjíždět. I s kalhotkama. Dobrých 100 metrů jsem takhle vlála s holým zadkem před širokým publikem...

Tak teď jsem se fakt zasmála, díky.

lenacia napsal(a):
No mě vlastně nakopla druhá kobyla když sem jezdila do holeně. Dodnes tam mám otok a v tom místě to mám necitlivý na dotek.

Jo, to se mi stalo taky, jen to nebyla kobyla, ale CT hrebec, poctivych 650kg, okovany i na zadek a skoncilo to otevrenou dislokovanou zlomeninou obou kosti v holeni. Taky tam mam i po letech zmenenou tkan, zmenu citlivosti a v miste lomu to casto poboliva...

Gerlinda napsal(a):
Jo, to se mi stalo taky, jen to nebyla kobyla, ale CT hrebec, poctivych 650kg, okovany i na zadek a skoncilo to otevrenou dislokovanou zlomeninou obou kosti v holeni. Taky tam mam i po letech zmenenou tkan, zmenu citlivosti a v miste lomu to casto poboliva...

zákon schválnosti praví, že pokud chce jiný kůň nakopnout toho, na kterém sedíte, trefí se jistotně do vaší nohy. Zažila jsem mnohokrát... Přijde mi, vzhledem k tomu, jakou mají koně koordinaci, že to dělají schválně....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
zákon schválnosti praví, že pokud chce jiný kůň nakopnout toho, na kterém sedíte, trefí se jistotně do vaší nohy. Zažila jsem mnohokrát... Přijde mi, vzhledem k tomu, jakou mají koně koordinaci, že to dělají schválně....

To ani ne, jenom mají rychlejší reakce než my. Takže stačí uhnout.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To ani ne, jenom mají rychlejší reakce než my. Takže stačí uhnout.

Jako že tomu koni uhnu do rány? Nebo jak to myslíte :-)
Protože prostě když po sobě koně pod sedlem vyhodí, zákonitě se trefí jezdcům do nohou :-) Určitě to nedělají schválně, to byla jen taková vtipná poznámka. Ale je to prostě Murphyho zákon asi.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jako že tomu koni uhnu do rány? Nebo jak to myslíte :-)
Protože prostě když po sobě koně pod sedlem vyhodí, zákonitě se trefí jezdcům do nohou :-) Určitě to nedělají schválně, to byla jen taková vtipná poznámka. Ale je to prostě Murphyho zákon asi.

Ne, uhne kůň a v dráze kopance zůstane jezdcova noha. Jsem to špatně napsala.

Znám i jedince, co míří zásadně na jezdce druhého koně. A trefí.

Já sem nakonec ráda že trefila raději mě než Sáru, vzhledem k tomu že je březí... A Sára mě zase opravdu překvapila. Celou dobu byla jak raketa před startem, pořád se rozebíhala, vztekala se. Pak na nás nacouvala kobyla, mrd mě přímo do nohy, já tam ječela bolestí protože to prostě nešlo nekřičet v tu chvíli, trochu sem se pozvracela a nebyla schopná ničeho, natož ovládat Sáru. A ta... Odešla od dané kobyly vklidu krokem pryč a zastavila se a zůstala stát a čekala až někdo přijde. Fascinuje mě jak někdo dokáže jít se zlomeninou a ještě ovládat koně, velký respekt, já měla problém po tom načutnutí dýchat jaký to byl šok.

Dotaz napsal(a):
Znám i jedince, co míří zásadně na jezdce druhého koně. A trefí.

pěkný mrchy

Dotaz napsal(a):
Znám i jedince, co míří zásadně na jezdce druhého koně. A trefí.

Potvrzuji ,můj zrzavej nesnáší mého partnera,takže při vyjížďce a nepozornosti se trefí naprosto přesně do jeho nohy a ještě tak,že má jen modřinu a nic mu nezlomí...Nevěřím,že to je náhoda

Mě se teda nic tak hroznýho nestalo ale asi když mi bylo 10 tak jsme byly u kamarádky a šly jsme se projít a jejím sousedům utekli koně a oni nebyli vychvaný ani se o ně nikdo moc nestaral a my je navedli zpátky do výběhu a já v tom výběhu zůstala a najednou vykopl a já jsem dostala kopanec do břicha naštěstí to nic vážného nebylo.