Včera jsem asi po dvaceti letech seděla na koni a absolvovala svou první regulérní výcvikovou hodinu v životě na lonži,bylo to super, sice vím o všech sedacích svalech a kostech, co mám, ale cejtím se skvěle a těším se na další hodinu :-) Musím pochválit neuvěřitelně trpělivou učitelku, která přes moje neustálé žvanění-já už asi jná nebudu- mě vydržela učit celou hodinu , hlavně správný posez,což bylo pro mě maso, celý život se hrbím :-)
esssi
napsal(a):
Včera jsem asi po dvaceti letech seděla na koni a absolvovala svou první regulérní výcvikovou hodinu v životě na lonži,bylo to super, sice vím o všech sedacích svalech a kostech, co mám, ale cejtím se skvěle a těším se na další hodinu :-) Musím pochválit neuvěřitelně trpělivou učitelku, která přes moje neustálé žvanění-já už asi jná nebudu- mě vydržela učit celou hodinu , hlavně správný posez,což bylo pro mě maso, celý život se hrbím :-)
Tak to moc gratuluju,sice asi nožky bolej,co,ale ono co nebolí,když se to dělá správně..
Tak jen přeju vydržať,takovou trpělivou učitelku závidím
,já měla tu smůlu,že při mých počátečních pokusech na nás cvičitelé jen řvali
,no asi jsme fakt byli votroubený,ale třeba u nás se učili jezdit taky zkraje trdla a já jsem se nikdy nesnížila k tomu,abych na někoho řvala,vzpoměla jsem si,jaký to bylo mě a raději jsem napočítala do desíti,to by mi brzo ty začátečníci utekli,ale tenkrát byla jiná doba,jinde koně nebyli,soukromníci sice občas nějácí byli,ale ti využívali koně hlavně k tahu,tak se to prostě v tom oddíle muselo vydržet.
Tak přeju další krásné hodiny v sedle bez pádů a fotička by nebylaaa?????
jaruska
napsal(a):
Tak to moc gratuluju,sice asi nožky bolej,co,ale ono co nebolí,když se to dělá správně..
Tak jen přeju vydržať,takovou trpělivou učitelku závidím
,já měla tu smůlu,že při mých počátečních pokusech na nás cvičitelé jen řvali
,no asi jsme fakt byli votroubený,ale třeba u nás se učili jezdit taky zkraje trdla a já jsem se nikdy nesnížila k tomu,abych na někoho řvala,vzpoměla jsem si,jaký to bylo mě a raději jsem napočítala do desíti,to by mi brzo ty začátečníci utekli,ale tenkrát byla jiná doba,jinde koně nebyli,soukromníci sice občas nějácí byli,ale ti využívali koně hlavně k tahu,tak se to prostě v tom oddíle muselo vydržet.
Tak přeju další krásné hodiny v sedle bez pádů a fotička by nebylaaa?????
Jarko no to mě právě taky děsilo, že na mě někdo bude řvát, jako dítě jsem si na jezdečáku vyslechla výkřiky: Sedíš na tom koni jak zmrzlý hovno atp...nic jsem se tam tenkrát nenaučila nikdo mě nefotil :-)
esssi
napsal(a):
Jarko no to mě právě taky děsilo, že na mě někdo bude řvát, jako dítě jsem si na jezdečáku vyslechla výkřiky: Sedíš na tom koni jak zmrzlý hovno atp...nic jsem se tam tenkrát nenaučila nikdo mě nefotil :-)
Já jsem se taky víc bála než se něco učila,hrozně nerada na tu dobu vzpomínám,
navíc nás tam bylo hodně na pár koní,takže opravdu super,
když se na člověka dostala kobyla,tak už mlela nohama,že jsem myslela,že mě někde ztratí,
nebo že upadne sama.
jaruska
napsal(a):
Já jsem se taky víc bála než se něco učila,hrozně nerada na tu dobu vzpomínám,
navíc nás tam bylo hodně na pár koní,takže opravdu super,
když se na člověka dostala kobyla,tak už mlela nohama,že jsem myslela,že mě někde ztratí,
nebo že upadne sama.
Jarko přesně, bylo to o ničem, jen to nadšení, že je člověk u koníků.....no, včerejšek napravil všechno, jsem moc ráda, že jsem narazila na tak prima lidičky :-)
etnies
napsal(a):
Na mě taky hrozně křičeli a já jsem pak hodně padala
To mi připomělo moji první a poslední placenou hodinu na nejmenované jízdárně kdysi dááávno...dostala jsem kobylu, na které se dalo dříví štípat, ale byla docela tlačivá..to bylo řevu.."sakra naklusej, proč ti nejde, požeň ji, nech ty otěže, proč už necváláš?..."..ale jak na to mi nikdo neřekl...bylo mi myslím 13 a docela mě to znechutilo. Ještě že jsem pak na střední narazila na opravdu perfektního trenéra, který mé plácání se v sedle přetvořil v ježdění
kokinka
napsal(a):
To mi připomělo moji první a poslední placenou hodinu na nejmenované jízdárně kdysi dááávno...dostala jsem kobylu, na které se dalo dříví štípat, ale byla docela tlačivá..to bylo řevu.."sakra naklusej, proč ti nejde, požeň ji, nech ty otěže, proč už necváláš?..."..ale jak na to mi nikdo neřekl...bylo mi myslím 13 a docela mě to znechutilo. Ještě že jsem pak na střední narazila na opravdu perfektního trenéra, který mé plácání se v sedle přetvořil v ježdění
mě taky,ted chodim občas k jednomu chladnokrevnikovi,te holce je stejne jako me (15) a neřve na mě a ucim se a nepadam
etnies
napsal(a):
mě taky,ted chodim občas k jednomu chladnokrevnikovi,te holce je stejne jako me (15) a neřve na mě a ucim se a nepadam
V jízdárně jsem byla poze dva měsíce,bylo mi 14,dřela jsem jak kun,kydala16 koním boxy a za to mne dali jdenu výukovou půlhodinu.Hrůze,začínala jsem na turistické jízdárně,byla tam výborná holčina mě bylo 11 let,starala jsem se o 4 koně,vodila jsem turisty a každý den jsem mohla jezdit,bylo to spíš stání na místěm,ale i tak jse mi to líbilo.Pak jsme 3 roky chodila k jedné paní,zvané babička,naučila jsem se starat o tažnou Báru,sama jsem na ní jezdila,pak jsem si dmluvila Bubiho a měla hned koníka,měla jsem ho jen krátce,ale i tak to byli jedny z nejhezčích chvil,první skoky,cval,vyjíždky na celý den.Když Bára zemřela a Bubi se prodal,našla jsem si kamarádku,s kterou jsme u kamarádky 7 let,ač nás dělí 5 let velká dálka.Spolu jsme chodili dva roky k panu Karešovi,já už mohla jezdi mladého koně za 14 dní,byl tam bývalý dostihák Double aut,Polynka čt a arab,která se dožila 32 let a Cecil,který pak vyběhl na dostihovou dráhu,po něm přišlo moje zlatíčko Amfita,kterou jsem přijezdila.Pan Kareš nás naučil jezdi na koi,naučil nás vše co věděl,byl výborný trenér a konak,pomáhali jsme mu se vším,pro dříví do lesa a tak,nyní je to velice starý dědeček,koníci se vyměnili,zůsal stále Daby.To jemu patří mé díky,chodila jsem do více stájí,ale tyto stojí za zmínku,jsem ráda ,že nyní mám svého poníka a děti co na ní jedou se cítí v bezpečí,vše jim vysvětlím a určitě na ně nekladu nároky,jako bývá ve stájích zvykem.Vždyt jízda na koni má být přece potěšením a né stresem
sheril
napsal(a):
V jízdárně jsem byla poze dva měsíce,bylo mi 14,dřela jsem jak kun,kydala16 koním boxy a za to mne dali jdenu výukovou půlhodinu.Hrůze,začínala jsem na turistické jízdárně,byla tam výborná holčina mě bylo 11 let,starala jsem se o 4 koně,vodila jsem turisty a každý den jsem mohla jezdit,bylo to spíš stání na místěm,ale i tak jse mi to líbilo.Pak jsme 3 roky chodila k jedné paní,zvané babička,naučila jsem se starat o tažnou Báru,sama jsem na ní jezdila,pak jsem si dmluvila Bubiho a měla hned koníka,měla jsem ho jen krátce,ale i tak to byli jedny z nejhezčích chvil,první skoky,cval,vyjíždky na celý den.Když Bára zemřela a Bubi se prodal,našla jsem si kamarádku,s kterou jsme u kamarádky 7 let,ač nás dělí 5 let velká dálka.Spolu jsme chodili dva roky k panu Karešovi,já už mohla jezdi mladého koně za 14 dní,byl tam bývalý dostihák Double aut,Polynka čt a arab,která se dožila 32 let a Cecil,který pak vyběhl na dostihovou dráhu,po něm přišlo moje zlatíčko Amfita,kterou jsem přijezdila.Pan Kareš nás naučil jezdi na koi,naučil nás vše co věděl,byl výborný trenér a konak,pomáhali jsme mu se vším,pro dříví do lesa a tak,nyní je to velice starý dědeček,koníci se vyměnili,zůsal stále Daby.To jemu patří mé díky,chodila jsem do více stájí,ale tyto stojí za zmínku,jsem ráda ,že nyní mám svého poníka a děti co na ní jedou se cítí v bezpečí,vše jim vysvětlím a určitě na ně nekladu nároky,jako bývá ve stájích zvykem.Vždyt jízda na koni má být přece potěšením a né stresem
Baruška
esssi
napsal(a):
no to řvaní je zřejmě součást jakéhosi machrování, co některý lidi od koní předváděj
né snaž z tebe udělat pitomce a přitom jsou to oni,takový lidé by neměli trénovat,je to jako ve škole,naučíš se látku která tě baví a né to co nesnášíš.Trenér má poradit,mít chladnou hlavu,pochválit každý úspěch.
sheril
napsal(a):
Baruška
Hezký :-)
Přidávám fotku Lorečka, hodného koníka, co včera ochotně vozil můj těžkej zadek :-)
sheril
napsal(a):
né snaž z tebe udělat pitomce a přitom jsou to oni,takový lidé by neměli trénovat,je to jako ve škole,naučíš se látku která tě baví a né to co nesnášíš.Trenér má poradit,mít chladnou hlavu,pochválit každý úspěch.
No to je asi fakt..ale nechápu, komu může být k užitku udělat z někoho pitomce...
esssi
napsal(a):
No to je asi fakt..ale nechápu, komu může být k užitku udělat z někoho pitomce...
jaruska
napsal(a):
Pěknej koník ten Loreček,
já mám kobylku,jmenuje se Lora.
hezká Baruška a Loreček
esssi
napsal(a):
Včera jsem asi po dvaceti letech seděla na koni a absolvovala svou první regulérní výcvikovou hodinu v životě na lonži,bylo to super, sice vím o všech sedacích svalech a kostech, co mám, ale cejtím se skvěle a těším se na další hodinu :-) Musím pochválit neuvěřitelně trpělivou učitelku, která přes moje neustálé žvanění-já už asi jná nebudu- mě vydržela učit celou hodinu , hlavně správný posez,což bylo pro mě maso, celý život se hrbím :-)
Prostě sláva všem prima učitelům a uřvanci ať si trhnou:-)
jaruska
napsal(a):
Přesně tak,dneska je lepší doba na koně,je jich víc a hlavně jsou povětšinou soukromí,
tak kdyby na mě křičel dneska nějákej trenér,tak se v klidu můžu sebrat a jít o vesnici dál,ale tenkrát to nešlo...
Tak já se přiznám, že pokud někoho trénuji, neřvu na něj. Ale někdy mám chuť dotyčného sundat z koně a odnést v zubech... Stává se mi to hlavně s dětmi. Chtějí si jen vozit pozadí a nejčastější věta je To nejde, to nebudu dělat. GRR. Začínám to dělat jako náš trenér, ten neřve, ale každého prudí až uráží. Člověk si pak řekne buď já to dokážu, já se to naučím a předvedu mu to, zatne zuby a trénuje. Nebo si řekne já to nedokážu a přestane trénovat. Tak nemá žádné neúspěšné klienty. Takže děti neurážím, ale nediskutuji s nimi. Když už nelze jinak, řeknu jim, že pokud to neudělají, dostanou hůř ovladatelného koně a pojedou bez sedla ven, to zabírá.
canis lupus
napsal(a):
Tak já se přiznám, že pokud někoho trénuji, neřvu na něj. Ale někdy mám chuť dotyčného sundat z koně a odnést v zubech... Stává se mi to hlavně s dětmi. Chtějí si jen vozit pozadí a nejčastější věta je To nejde, to nebudu dělat. GRR. Začínám to dělat jako náš trenér, ten neřve, ale každého prudí až uráží. Člověk si pak řekne buď já to dokážu, já se to naučím a předvedu mu to, zatne zuby a trénuje. Nebo si řekne já to nedokážu a přestane trénovat. Tak nemá žádné neúspěšné klienty. Takže děti neurážím, ale nediskutuji s nimi. Když už nelze jinak, řeknu jim, že pokud to neudělají, dostanou hůř ovladatelného koně a pojedou bez sedla ven, to zabírá.
Njn, jenže řvaní je prostě na nic, v autoškole kdyby na mě instruktor zařval, už mě neuvidí..taktéž ve škole....při zkoušce na mě kdokoliv zařvat, nezkousnu to...
esssi
napsal(a):
Njn, jenže řvaní je prostě na nic, v autoškole kdyby na mě instruktor zařval, už mě neuvidí..taktéž ve škole....při zkoušce na mě kdokoliv zařvat, nezkousnu to...
Já jsem taky takovej posera,mě by vadilo i to,kdyby mě někdo urážel,pardon,ale prostě lidi jsou každej jiná nátura,ano,někoho urazíš a on teda se zabejčí a jde a maká,ale někdo ne a pak ty vzpomínky si na to,kde začínal,nese celej život...
jaruska
napsal(a):
Já jsem taky takovej posera,mě by vadilo i to,kdyby mě někdo urážel,pardon,ale prostě lidi jsou každej jiná nátura,ano,někoho urazíš a on teda se zabejčí a jde a maká,ale někdo ne a pak ty vzpomínky si na to,kde začínal,nese celej život...
Jarko tjn, takový věci se nezapomínaj...
esssi
napsal(a):
Jarko tjn, takový věci se nezapomínaj...
Někdy je to těžké, nezařvat. U nás i nejmladší děti dělají na koních voltižní cviky, třeba kolotoč, nebo si sednou do dámského sedu apod... Sice jsou vyklepané, ale udělají to a pak mají radost. Ale máme tu jednu osmnáctiletou slečnu, která je na ježdění odst levá, což by ani nevadilo, ale ona odmítá dělat tyhle cviky. S výmluvami jako to nejde, já bych při tom spadla, a s tou vestou to nejde apod. (má bezpečnostní vestu- nevím, jak moc omezuje, nikdy jsem ji neměla). Mě to vytáčí, protože dělám všechno, aby holka nespadla, kůň je vyvázaný na lonži nebo ho držím, a naučila se trochu jezdit. Navíc dává špatný příklad.
canis lupus
napsal(a):
Někdy je to těžké, nezařvat. U nás i nejmladší děti dělají na koních voltižní cviky, třeba kolotoč, nebo si sednou do dámského sedu apod... Sice jsou vyklepané, ale udělají to a pak mají radost. Ale máme tu jednu osmnáctiletou slečnu, která je na ježdění odst levá, což by ani nevadilo, ale ona odmítá dělat tyhle cviky. S výmluvami jako to nejde, já bych při tom spadla, a s tou vestou to nejde apod. (má bezpečnostní vestu- nevím, jak moc omezuje, nikdy jsem ji neměla). Mě to vytáčí, protože dělám všechno, aby holka nespadla, kůň je vyvázaný na lonži nebo ho držím, a naučila se trochu jezdit. Navíc dává špatný příklad.
Dobrý trenér by se zkrátka takových výjevů měl opravdu vyvarovat,někoho to opravdu odradí,samozřejmě nic nemám proti tomu,když to některé lidi nabudí a jedou,ale lidi jsou každej jinej a někdo se i bojí,i s tím by měl člověk,který trénuje,počítat...
jaruska
napsal(a):
Já jsem taky takovej posera,mě by vadilo i to,kdyby mě někdo urážel,pardon,ale prostě lidi jsou každej jiná nátura,ano,někoho urazíš a on teda se zabejčí a jde a maká,ale někdo ne a pak ty vzpomínky si na to,kde začínal,nese celej život...
Né posera, jsi citlivé děvče, každej nemá duši na štípání dřeva stavěnou
esssi
napsal(a):
Né posera, jsi citlivé děvče, každej nemá duši na štípání dřeva stavěnou
Díky,no jo,nejsem hádací ani dohadovací typ,vždycky jsem tedy držela hubu a krok
,ale psychika dostávala zabrat,
ale zase si říkám,asi to tak prostě mělo být,koně mám ráda pořád,tak mě to neodradilo zas tolik,abych už je nemohla vidět.Ale ty vzpomínky na ty začátky opravdu moc nic,teda.
jaruska
napsal(a):
Díky,no jo,nejsem hádací ani dohadovací typ,vždycky jsem tedy držela hubu a krok
,ale psychika dostávala zabrat,
ale zase si říkám,asi to tak prostě mělo být,koně mám ráda pořád,tak mě to neodradilo zas tolik,abych už je nemohla vidět.Ale ty vzpomínky na ty začátky opravdu moc nic,teda.
Jak psala Canis Lupus, že pohrozí dětem, že pojedou bez sedla ven do terénu, tak jsem si náhle vzpoměla na sůvj první zážitek na jízdárně na VŠ... přišla jsem, dostala jsem koně na vyzkoušení (aby bylo vidět, co umím já, ne kůň) a protože bylo málo času, tak bez sedla, ať je prča... chladnokrevná norička, holka velká jak hora, na chlaďáskovi jsem seděla prvně... stoupla mi na nohu, pak nechtěla, abych nasedla, tak se točila... už jsem byla dost nervní.. prvně bez sedla... paní zařvala, že buď tam už vylezu nebo se na to mám vys... tak jsem vyskočila napoprvé a měla dost dobrý pocit, že jsem to zvládla... poposednu dopředu a zmáčknu holeně a nic...tak přiťuknu kotníky a to se paní nelíbilo, ale kobyla se rozešla... došly jsme na konec jízdárny s tím, že nechtěla zatáčet... na konci začalo lejt jako z konve, já bez sedla, držení jen za hřívu a nohama a kobyla cvalem až do stáje, já jí visela na krku zespod... paní obrovský smích a že ještě jednou... já dost nešťastná a snažila jsem se to ukecat na lepší počasí - ne - buď teď nebo už nemám chodit... snad něco vydržím než se rozpustím... že ona tam taky musí stát...tak jsem seskočila, znovu vyskočila na správném místě koně a znovu krokem nakonec jízdárny a na druhé straně kobyla hrrr až do otevřené stáje, já jí opět visela na krku... zmoklá jsem byla až na kost, ruce mě bolely zimou, kobyle šíleně klouzala srst a paní, že ještě jednou... ještě jsem to zkusila dvakrát, ale pak už jsem brečela a řekla, že teda už radši nikdy... Nevím, zda to byl jen můj špatný den nebo špatný den kobyly nebo nás obou... nikdy už jsem na chlaďáskovi neseděla, protože se mi nenaskytla další příležitost a nikdy už jsem nebyla v té stáji... našla jsem si jinou, kde po mě nikdo nechtěl za každou cenu něco, co prostě nešlo...
vendulka2066
napsal(a):
Jak psala Canis Lupus, že pohrozí dětem, že pojedou bez sedla ven do terénu, tak jsem si náhle vzpoměla na sůvj první zážitek na jízdárně na VŠ... přišla jsem, dostala jsem koně na vyzkoušení (aby bylo vidět, co umím já, ne kůň) a protože bylo málo času, tak bez sedla, ať je prča... chladnokrevná norička, holka velká jak hora, na chlaďáskovi jsem seděla prvně... stoupla mi na nohu, pak nechtěla, abych nasedla, tak se točila... už jsem byla dost nervní.. prvně bez sedla... paní zařvala, že buď tam už vylezu nebo se na to mám vys... tak jsem vyskočila napoprvé a měla dost dobrý pocit, že jsem to zvládla... poposednu dopředu a zmáčknu holeně a nic...tak přiťuknu kotníky a to se paní nelíbilo, ale kobyla se rozešla... došly jsme na konec jízdárny s tím, že nechtěla zatáčet... na konci začalo lejt jako z konve, já bez sedla, držení jen za hřívu a nohama a kobyla cvalem až do stáje, já jí visela na krku zespod... paní obrovský smích a že ještě jednou... já dost nešťastná a snažila jsem se to ukecat na lepší počasí - ne - buď teď nebo už nemám chodit... snad něco vydržím než se rozpustím... že ona tam taky musí stát...tak jsem seskočila, znovu vyskočila na správném místě koně a znovu krokem nakonec jízdárny a na druhé straně kobyla hrrr až do otevřené stáje, já jí opět visela na krku... zmoklá jsem byla až na kost, ruce mě bolely zimou, kobyle šíleně klouzala srst a paní, že ještě jednou... ještě jsem to zkusila dvakrát, ale pak už jsem brečela a řekla, že teda už radši nikdy... Nevím, zda to byl jen můj špatný den nebo špatný den kobyly nebo nás obou... nikdy už jsem na chlaďáskovi neseděla, protože se mi nenaskytla další příležitost a nikdy už jsem nebyla v té stáji... našla jsem si jinou, kde po mě nikdo nechtěl za každou cenu něco, co prostě nešlo...
Ale já po nikom nechci nic, co nejde... Naopak chci, aby koně i lidi byli v pohodě. A po té slečně vyžaduji cvičení, protože vím, že se bojí. Bez těch cviků nikdy jistotu v sedle mít nebude, a když bude nejistá, udělá venku nějakou hovadinu a spadne. Tomu bych chtěla zabránit, tak chci, aby se snažila. Zatím to zvládli všichni a průměrný počet pádů je jeden na jedno dítě za rok. Jen ona tento průměr přesahuje.
esssi
napsal(a):
Včera jsem asi po dvaceti letech seděla na koni a absolvovala svou první regulérní výcvikovou hodinu v životě na lonži,bylo to super, sice vím o všech sedacích svalech a kostech, co mám, ale cejtím se skvěle a těším se na další hodinu :-) Musím pochválit neuvěřitelně trpělivou učitelku, která přes moje neustálé žvanění-já už asi jná nebudu- mě vydržela učit celou hodinu , hlavně správný posez,což bylo pro mě maso, celý život se hrbím :-)
Vendulko hu prosímtě co to jako mělo být a kde proboha???
Vlčku jo to chápu, já ty cviky typu kolotoč teď absolvovala taky, je to prima, že si člověk protáhne svaly strnulé nebývalou námahou....
Jo, udržet dekórum, to je fuška :-)
esssi
napsal(a):
Vendulko hu prosímtě co to jako mělo být a kde proboha???
Vlčku jo to chápu, já ty cviky typu kolotoč teď absolvovala taky, je to prima, že si člověk protáhne svaly strnulé nebývalou námahou....
Jo, udržet dekórum, to je fuška :-)
Taky nemám nic proti cvikům v sedle,ale pokud to chceš po 18 letý holce,musíš počítat s tím,že se jí to líbit nebude,protože to přece dělaj děti.
Já jsem pro to,když se někdo chce naučit jezdit,tak prostě musí jezdit,ven,do terénu,na lonži,na jízdárně,ale prostě jezdit,jedině tak se člověk vyjezdí,nemyslím si,že když budu umět v sedle metat kotrmelce,tak až koník začne metat kozelce podemnou venku,že to spolehlivě usedím,ale jen jízdou v terénu získám na jistotě,ale musí se začínat krok,až ten člověk uzná za vhodný sám,že se už v kroku nebojí,tak se zeptat,jestli si troufne na klus,a postupně prostě,podle každého jednotlivce,jak se cítí a jak mu to jde nebo nejde.
No Pavlí,to byl asi hroznej zážitek,tak tady by mě už taky nikdo neviděl.
jaruska
napsal(a):
Taky nemám nic proti cvikům v sedle,ale pokud to chceš po 18 letý holce,musíš počítat s tím,že se jí to líbit nebude,protože to přece dělaj děti.
Já jsem pro to,když se někdo chce naučit jezdit,tak prostě musí jezdit,ven,do terénu,na lonži,na jízdárně,ale prostě jezdit,jedině tak se člověk vyjezdí,nemyslím si,že když budu umět v sedle metat kotrmelce,tak až koník začne metat kozelce podemnou venku,že to spolehlivě usedím,ale jen jízdou v terénu získám na jistotě,ale musí se začínat krok,až ten člověk uzná za vhodný sám,že se už v kroku nebojí,tak se zeptat,jestli si troufne na klus,a postupně prostě,podle každého jednotlivce,jak se cítí a jak mu to jde nebo nejde.
No Pavlí,to byl asi hroznej zážitek,tak tady by mě už taky nikdo neviděl.
no a co,to jsou předsudky,mě je 32 a dělala jsem to taky, co je na tom??? :-)
esssi
napsal(a):
Včera jsem asi po dvaceti letech seděla na koni a absolvovala svou první regulérní výcvikovou hodinu v životě na lonži,bylo to super, sice vím o všech sedacích svalech a kostech, co mám, ale cejtím se skvěle a těším se na další hodinu :-) Musím pochválit neuvěřitelně trpělivou učitelku, která přes moje neustálé žvanění-já už asi jná nebudu- mě vydržela učit celou hodinu , hlavně správný posez,což bylo pro mě maso, celý život se hrbím :-)
Jéé, to koukám. Moc děkuji za pochvalu Zní to blbě, ale těší mě, že Vás vše bolí. Je vidět, že jste to neflákala
Také se těším na další hodinu.
K tématu, myslím, že je také veliký rozdíl, pokud má někdo od rána do večera 7 dní v týdnu na jízdárně někoho, tak ta trpělivost se časem zákonitě snižuje. Ovšem pokud někdo jednou za čas vezme pár nadšenců pod sedlo a svým flákajícím se koním na pastvinách tím dopřeje trošku té práce, trpělivost není takový problém. Navíc ten nás zvěřinec mě v trpělivosti pravidelně proškoluje a testuje
techeska
napsal(a):
Jéé, to koukám. Moc děkuji za pochvalu Zní to blbě, ale těší mě, že Vás vše bolí. Je vidět, že jste to neflákala
Také se těším na další hodinu.
K tématu, myslím, že je také veliký rozdíl, pokud má někdo od rána do večera 7 dní v týdnu na jízdárně někoho, tak ta trpělivost se časem zákonitě snižuje. Ovšem pokud někdo jednou za čas vezme pár nadšenců pod sedlo a svým flákajícím se koním na pastvinách tím dopřeje trošku té práce, trpělivost není takový problém. Navíc ten nás zvěřinec mě v trpělivosti pravidelně proškoluje a testuje
Pochvala víc než zasloužená manžel mi cestou domů pravil, že bych nemohla bejt jeho podřízená, protože mám na všechno tisíc komentářů
já se budu příště snažit trochu mlčet, slibuju
A hlásím, že dnes mě od neděle poprvé nic nebolí, nejdýl se ozývaly svaly vnitřní strany stehen Neflákala jsem to, to se ani nedalo,všechno jste hned zmerčila
.......žokej už ze mně asi nebude, ale nadšení koníkama je celoživotní, jen tak se mně nezbavíte