Životní rozhodnutí,máte to taky tak těžké?

sheril napsal(a):
spolu na vyjíždce-starý časy

Ahoj, taky to máme těžké, neboj nejsi v tom sama. Můj přítel trvá na tom, abych měla jen jednoho koně, nemá k nim žádný vztah, často u nás byli hádky a dokonce i jednou rozchod. Trochu jsem se musela přizpůsobit. Mám jednu kobču na svým pozemku, kde nebydlím, takže dojíždím, ale nejsem tam každý den, mám tam koníka na ustájení tak se s holčinou střídáme. Trochu ho chápu, trávit všechen volný čas s koněm asi není to právé do života a chlapů od koní je jak šafránu, takže jsem se rozhodla to omezit, protože skoro manžela mám moc ráda i když to někdy neklape. S námi koňařkami je dost složité a občas těžko pro jiné pochopitelné. Ale pokud chceš rodinu, tak nezbívá než se trochu uskromnit a nevěnovat všechen čas a peníze jen do koní. Já jezdim jen rekreačně třeba dvakrát týdně a jsem spokojená. Kobyla má celorční výběh takže ji nezavírám a to taky šetří čas. Tak přeju hodně sil a správné rozhodnutí.

teruska napsal(a):
Ahoj, taky to máme těžké, neboj nejsi v tom sama. Můj přítel trvá na tom, abych měla jen jednoho koně, nemá k nim žádný vztah, často u nás byli hádky a dokonce i jednou rozchod. Trochu jsem se musela přizpůsobit. Mám jednu kobču na svým pozemku, kde nebydlím, takže dojíždím, ale nejsem tam každý den, mám tam koníka na ustájení tak se s holčinou střídáme. Trochu ho chápu, trávit všechen volný čas s koněm asi není to právé do života a chlapů od koní je jak šafránu, takže jsem se rozhodla to omezit, protože skoro manžela mám moc ráda i když to někdy neklape. S námi koňařkami je dost složité a občas těžko pro jiné pochopitelné. Ale pokud chceš rodinu, tak nezbívá než se trochu uskromnit a nevěnovat všechen čas a peníze jen do koní. Já jezdim jen rekreačně třeba dvakrát týdně a jsem spokojená. Kobyla má celorční výběh takže ji nezavírám a to taky šetří čas. Tak přeju hodně sil a správné rozhodnutí.

Právě ,že je těžké,že zvířata má rád,každou kočku co potkáme tak taháme,ale ty domácí neschody,příjdu utahaná od koní a mám hned uklízet,vadí mi ,že je pořád u babičjky i na obědy a já vařím jen pro sebe.Příjde domů a jde na televizi,já jsem s konmi 2,5 hodiny denně a to není moc,ale on je pořád pryč,tvrdí mi ,že mě má rád.Jé kdyby někdo hledal konaka tak Vám dám na něj email a to znám dva 28 letého z Chomutova a 43 z Nového boru.Hned bych je brala,ale jsem prostě hloupá nebo čekám až jednou výjde slunce a hlavní je ,že sio nemám s kým o tom popovídat.Díky němu jsem totiž přišla o všechny přátelé,protože mu neseděli.Takže s kým si tak pokecám a kde se vyjádřím je internet

sheril napsal(a):
Pořád se trápím,pořád si nejsem jistá.Mám přítele,3 roky a stejnou dobu spolu bydlíme.Není to už jako dřív ,žádné jiskření lásky,alespon z jeho strany,už známe své mouchy a zvykat si na někoho jiného je těžké.Trápí mě jak náš skřípavý vztah tak stálá nezaměstnanost.Zajistila tak,že mám kroužek jezdectví,takže veškeré fin.výdaje za koně a ostatní poplatí příspěvky z kroužku.Jenže jde to tak dál?Do ted jsem měla ,alespon mamku nablísku.Ted bydlím sama v Rumburku a nikoho tu nemám,jen ten malý ranč co mi leží v srdci.Ráda bych šla do Liberce za prací,ale co koníci,pes a další,nemám to srdce jim brát jejich domov a mě tak blýzké místo,kde jsem si svá,svá paní.
Po Novém roce se mám znovu hlásit do lesa ke koním,ale podmínkou je auto.Co by jste dělali na mém místě,šli za prací a nebo stále čekali,jak to samo dopadne.Máte někdo taky takové problémy ve vztahu s přítelem,manželem a jste spolu dál.Dnes jsem si s přítelem promluvila a dokonce ho dostala na koně,jeli jsme na krásnou projíždku lesem,o tolik jsme přišli.Ze začátku jsme spolu chodili na koně na placené vyjíždky a on jak rád jezdil a cválal.Dnes jel semnou poprvé co máme dva koně.A ještě něco Báru měl přítel strašně rád,když se prodávala tak mu tekly slzy a to chlapy nebrečí

Ja ti nevim ale každý má podle mě problémy jednou za čas.. já řeším tedkom neco podobného.. Nemáš icq? já tedkom řeším takové věci hlavně s holkama přes icq to si popovidaš a nemusí to číst celý národ Takhle na veřejnosti se mi takové problémy moc řešit nechcou

pilgrisek napsal(a):
Ja ti nevim ale každý má podle mě problémy jednou za čas.. já řeším tedkom neco podobného.. Nemáš icq? já tedkom řeším takové věci hlavně s holkama přes icq to si popovidaš a nemusí to číst celý národ Takhle na veřejnosti se mi takové problémy moc řešit nechcou

Já s icQ mám,ale už si nepamatuji číslo a ani s tím neumím,na internetu jsem jen na ifauna,bazos,lidé a email

sheril napsal(a):
Já s icQ mám,ale už si nepamatuji číslo a ani s tím neumím,na internetu jsem jen na ifauna,bazos,lidé a email

Ahoj, hlásím nejsi na tom sama, taky už jsem uvažovala, že přítele asi vyměním, i když je to konák, po té co jsme pořídili barák, běhám kolem zvířeny jen já,a připadá mi,že se najednou obrátil.....co ten kontakt na toho chlápka z chomutova?
Chjo, ti chlapi jsou opravdu někdy hrůza a děs, k tomu ještě taky sháním práci, takže ti rozumím.Kdysi to taky byla jiná,ted ho vytáhnot společně na vyjíždku je zázrak

shantal88 napsal(a):
Ahoj, hlásím nejsi na tom sama, taky už jsem uvažovala, že přítele asi vyměním, i když je to konák, po té co jsme pořídili barák, běhám kolem zvířeny jen já,a připadá mi,že se najednou obrátil.....co ten kontakt na toho chlápka z chomutova?
Chjo, ti chlapi jsou opravdu někdy hrůza a děs, k tomu ještě taky sháním práci, takže ti rozumím.Kdysi to taky byla jiná,ted ho vytáhnot společně na vyjíždku je zázrak

i já hlásím, hlavně ponorku z baraku, vzali mi řidičák do čistírny do ledna takže uvazana u baraku, bez auta a bez prace navíc v takové prdeli světa kde je jen kostel a hospoda...jenou jsi nahoře a jednou zase dole, s přítelem jak já někdy říkam se spolubydlícím je to taky asi jak všude někdy v poho, někdy na stěhování

sajma napsal(a):
i já hlásím, hlavně ponorku z baraku, vzali mi řidičák do čistírny do ledna takže uvazana u baraku, bez auta a bez prace navíc v takové prdeli světa kde je jen kostel a hospoda...jenou jsi nahoře a jednou zase dole, s přítelem jak já někdy říkam se spolubydlícím je to taky asi jak všude někdy v poho, někdy na stěhování

Jako bych četla ,,osudy, mých známých. Skoro to samé ve vztahu s nekoňákem.
Narozdíl od nich mám doma koňáka, už jsme spolu pěknou řádku let. Nikdy mi nevyčítal, že nestíhám uvařit, udělat to a ono. Je fakt, že taky v domácnosti moc nepřiloží ruku k dílu. Kolem koní mi dost pomáhá, na druhou stranu sem tam nějaký dohad kolem koní taky je, to je asi všude. Co člověk, to názor. Sám má plno jiných hobby, takže někdy musím kolem koní fakt sama udělat to a ono, projet je a pak honem domů, učit se s dětma, zatímco můj drahý jede tam a tam za svým. Na víkend si představuji společnou vyjíždku, ale drahý má hon, nebo turnaj ve fotbale. Kdysi bych si také přitáhla každé zviřátko, co najdu, ale nyní se bráním i morčátku pro děti, o které bych se samo musela starat já. Chápu, že život jsou kompromisy a musíš sama vědět, jestli si vyděláš tím, že budeš vozit holky na koních, nebo se odstěhovat někam do města, vydělat si víc a koníka mít někde ustájeného a mít to jako hobby a mít doma víc času jeden na druhého.Proto asi i přítel utíká, že koně pro něj nejsou to pravé ořechové. Vztah je o kompromisech a toleranci.

marketka napsal(a):
Jako bych četla ,,osudy, mých známých. Skoro to samé ve vztahu s nekoňákem.
Narozdíl od nich mám doma koňáka, už jsme spolu pěknou řádku let. Nikdy mi nevyčítal, že nestíhám uvařit, udělat to a ono. Je fakt, že taky v domácnosti moc nepřiloží ruku k dílu. Kolem koní mi dost pomáhá, na druhou stranu sem tam nějaký dohad kolem koní taky je, to je asi všude. Co člověk, to názor. Sám má plno jiných hobby, takže někdy musím kolem koní fakt sama udělat to a ono, projet je a pak honem domů, učit se s dětma, zatímco můj drahý jede tam a tam za svým. Na víkend si představuji společnou vyjíždku, ale drahý má hon, nebo turnaj ve fotbale. Kdysi bych si také přitáhla každé zviřátko, co najdu, ale nyní se bráním i morčátku pro děti, o které bych se samo musela starat já. Chápu, že život jsou kompromisy a musíš sama vědět, jestli si vyděláš tím, že budeš vozit holky na koních, nebo se odstěhovat někam do města, vydělat si víc a koníka mít někde ustájeného a mít to jako hobby a mít doma víc času jeden na druhého.Proto asi i přítel utíká, že koně pro něj nejsou to pravé ořechové. Vztah je o kompromisech a toleranci.

Je v tom háček oon má stálou práci a má tu rodinu do 29 let žil u babičky,babinčin mazánek,do Liberce bych musela jet sama a tím by náš vztah skončil na dobro.Nehodlá se nikdy odstěhovat z téhle pr,...le.Sice je to město,ale všude vládnou větnamci a český je jedině Lidl,penny a tesco a všechno na jedný silnici,normální krám tu nenajdete

shantal88 napsal(a):
Ahoj, hlásím nejsi na tom sama, taky už jsem uvažovala, že přítele asi vyměním, i když je to konák, po té co jsme pořídili barák, běhám kolem zvířeny jen já,a připadá mi,že se najednou obrátil.....co ten kontakt na toho chlápka z chomutova?
Chjo, ti chlapi jsou opravdu někdy hrůza a děs, k tomu ještě taky sháním práci, takže ti rozumím.Kdysi to taky byla jiná,ted ho vytáhnot společně na vyjíždku je zázrak

farl@seznam.cz-Tomáš chce se semnou pořád seznámit,má dva valachy,ale já jsem hold blbá a nechám ho upláchnout.Zkus mu něco napsat a nezminuj se o mě,hledá holku hodnou a upřímnou.

sheril napsal(a):
Pořád se trápím,pořád si nejsem jistá.Mám přítele,3 roky a stejnou dobu spolu bydlíme.Není to už jako dřív ,žádné jiskření lásky,alespon z jeho strany,už známe své mouchy a zvykat si na někoho jiného je těžké.Trápí mě jak náš skřípavý vztah tak stálá nezaměstnanost.Zajistila tak,že mám kroužek jezdectví,takže veškeré fin.výdaje za koně a ostatní poplatí příspěvky z kroužku.Jenže jde to tak dál?Do ted jsem měla ,alespon mamku nablísku.Ted bydlím sama v Rumburku a nikoho tu nemám,jen ten malý ranč co mi leží v srdci.Ráda bych šla do Liberce za prací,ale co koníci,pes a další,nemám to srdce jim brát jejich domov a mě tak blýzké místo,kde jsem si svá,svá paní.
Po Novém roce se mám znovu hlásit do lesa ke koním,ale podmínkou je auto.Co by jste dělali na mém místě,šli za prací a nebo stále čekali,jak to samo dopadne.Máte někdo taky takové problémy ve vztahu s přítelem,manželem a jste spolu dál.Dnes jsem si s přítelem promluvila a dokonce ho dostala na koně,jeli jsme na krásnou projíždku lesem,o tolik jsme přišli.Ze začátku jsme spolu chodili na koně na placené vyjíždky a on jak rád jezdil a cválal.Dnes jel semnou poprvé co máme dva koně.A ještě něco Báru měl přítel strašně rád,když se prodávala tak mu tekly slzy a to chlapy nebrečí

Asi tak, rid se tim, co citi tvoje srdicko, at uz je to stehovani a vymena partnera, nebo zustat..Delej to co veli srdce..Taky sem to tak udelala, i kdyz i ja sem obcas mela pocit, ze je to blaznovstvi, ale dneska vim, ze nebylo a mam vedle sebe uzasnyho chlapa, kteryho si moc vazim. Podporuje me ve vsem, i kdyz nekdy je to na ukor casu pro nej, nekdy navari, upece mi neco dobreho..A ja mam pocit, ze obcas mu to vracim malo. Ale stalo me to rok trapeni a cekani na nej, az si srovna ve sve hlave co chce (byli jsme v jednom meste tak blizko a pritom daleko..). Takze pokud tve srdce rika, ze je to uzasnej chlap a kdykoli se podivas na jinyho chlapa, stejne se ve tve hlave objevi ten tvuj a mas pocit, ze to je laska tveho zivota, asi bych neutikala. Pokud mas chut odejit, kazdeho setkani s nim se desis, co zas bude za problem a mas vedle nej ne nejlepsi pocit, asi bych odesla, ale zalezi jen na tvem srdci a na tom, co chces.

kes napsal(a):
Asi tak, rid se tim, co citi tvoje srdicko, at uz je to stehovani a vymena partnera, nebo zustat..Delej to co veli srdce..Taky sem to tak udelala, i kdyz i ja sem obcas mela pocit, ze je to blaznovstvi, ale dneska vim, ze nebylo a mam vedle sebe uzasnyho chlapa, kteryho si moc vazim. Podporuje me ve vsem, i kdyz nekdy je to na ukor casu pro nej, nekdy navari, upece mi neco dobreho..A ja mam pocit, ze obcas mu to vracim malo. Ale stalo me to rok trapeni a cekani na nej, az si srovna ve sve hlave co chce (byli jsme v jednom meste tak blizko a pritom daleko..). Takze pokud tve srdce rika, ze je to uzasnej chlap a kdykoli se podivas na jinyho chlapa, stejne se ve tve hlave objevi ten tvuj a mas pocit, ze to je laska tveho zivota, asi bych neutikala. Pokud mas chut odejit, kazdeho setkani s nim se desis, co zas bude za problem a mas vedle nej ne nejlepsi pocit, asi bych odesla, ale zalezi jen na tvem srdci a na tom, co chces.

Co je na tom, rozhodnout se co chci, tak těžkýho? Jediný co je těžký je najít tu odvahu a sílu něco změnit a udělat, setrvávat v "něčem" je to nejjednodušší, ale zároveň to stojí jen roky čekání, trápení a nepsokojenosti. Je ti kolem dvaceti, když tohle je pro tebe těžký, co budeš říkat za pár let, s rodinou, manželem... Jsou totiž vždy jen dvě možnosti - chci a nechci, a zatím můžeš bejt ráda, že jsi na to rozhodování jen ty sama. A promiň, řešit takovýhloe věci na diskuzi... Taky jsem kvůli jednomu pitomýmu rozhodnutí málem přišla o štěstí, který mně potkalo, a to jen proto, že jsem byla "líná" řešit si to sama, řešilo mně celý okolí, a taky se mi nechtělo z místa, který jsem měla ráda, taky jsem měla zvířata, taky jsem měla koně, kus pozemku, měla jsem se i vdávat, ale svatbu jsem zrušila... když chybí pravý partner, je pak vše jen o kompromisu a toleranci. A jak říkám, rozhodnutí je jen a jen na tobě, na nikom a ničem jiném. V tomhle ti neporadí nikdo, i kdyby měl sebevíc zkušeností...

sheril napsal(a):
Pořád se trápím,pořád si nejsem jistá.Mám přítele,3 roky a stejnou dobu spolu bydlíme.Není to už jako dřív ,žádné jiskření lásky,alespon z jeho strany,už známe své mouchy a zvykat si na někoho jiného je těžké.Trápí mě jak náš skřípavý vztah tak stálá nezaměstnanost.Zajistila tak,že mám kroužek jezdectví,takže veškeré fin.výdaje za koně a ostatní poplatí příspěvky z kroužku.Jenže jde to tak dál?Do ted jsem měla ,alespon mamku nablísku.Ted bydlím sama v Rumburku a nikoho tu nemám,jen ten malý ranč co mi leží v srdci.Ráda bych šla do Liberce za prací,ale co koníci,pes a další,nemám to srdce jim brát jejich domov a mě tak blýzké místo,kde jsem si svá,svá paní.
Po Novém roce se mám znovu hlásit do lesa ke koním,ale podmínkou je auto.Co by jste dělali na mém místě,šli za prací a nebo stále čekali,jak to samo dopadne.Máte někdo taky takové problémy ve vztahu s přítelem,manželem a jste spolu dál.Dnes jsem si s přítelem promluvila a dokonce ho dostala na koně,jeli jsme na krásnou projíždku lesem,o tolik jsme přišli.Ze začátku jsme spolu chodili na koně na placené vyjíždky a on jak rád jezdil a cválal.Dnes jel semnou poprvé co máme dva koně.A ještě něco Báru měl přítel strašně rád,když se prodávala tak mu tekly slzy a to chlapy nebrečí

Zdá se mi, že tady je těch krizových míst více. Nemůžeš čekat, že jiskřivá zamilovanost vydrží na věky. Dle odborníků je zamilovanost chemická reakce v mozku, která vydrží tak půl roku. Člověk se musí smířit s faktem, že pak už je to normální vztah partnerské dvojice, která, jak píšeš, zná své mouchy a naučí se spolu žít. Jak já říkám, je to vzájemná výhodnost. Dále těžko můžeš partnera uvázat ke svým zájmům. Já mám 3 koně, 3 psy, odrostlé děti, nikdy však jsem nikoho nepřesvědčovala, aby se mnou dřel a lítal kolem toho, když to jsou zájmy moje. Pravda, když dovezou seno, makáme všichni. Jako velký problém vidím tu nezaměstnanost, ta hýbe vztahy v mnoha rodinách. Těžko ale můžeš uživit svá zvířata, navázat jich na sebe tolik, když máš problém s financemi. Je to pěkná záliba, úžasné poslání, ale jíst potřebujete všichni, u toho žvance to bohužel nakonec vždycky skončí, ať člověk chce, nebo ne. Pokud je člověk na rozhodování sám, je to vždycky depka, i když na diskuzi to u toho pc vypadá velmi jednoduše. Držím palce, ať to dobře dopadne.

makki napsal(a):
Zdá se mi, že tady je těch krizových míst více. Nemůžeš čekat, že jiskřivá zamilovanost vydrží na věky. Dle odborníků je zamilovanost chemická reakce v mozku, která vydrží tak půl roku. Člověk se musí smířit s faktem, že pak už je to normální vztah partnerské dvojice, která, jak píšeš, zná své mouchy a naučí se spolu žít. Jak já říkám, je to vzájemná výhodnost. Dále těžko můžeš partnera uvázat ke svým zájmům. Já mám 3 koně, 3 psy, odrostlé děti, nikdy však jsem nikoho nepřesvědčovala, aby se mnou dřel a lítal kolem toho, když to jsou zájmy moje. Pravda, když dovezou seno, makáme všichni. Jako velký problém vidím tu nezaměstnanost, ta hýbe vztahy v mnoha rodinách. Těžko ale můžeš uživit svá zvířata, navázat jich na sebe tolik, když máš problém s financemi. Je to pěkná záliba, úžasné poslání, ale jíst potřebujete všichni, u toho žvance to bohužel nakonec vždycky skončí, ať člověk chce, nebo ne. Pokud je člověk na rozhodování sám, je to vždycky depka, i když na diskuzi to u toho pc vypadá velmi jednoduše. Držím palce, ať to dobře dopadne.

Zítra jedu do Liberce ,konečně oslavit mé narozky,které jsem strávila sama a koupila si vysavač,promluvím si s rodinou(brácha a mamka).Mnohé příspěvky mají co do sebe a pomohli mi k zamyšlení a také ,že nejsem sama.Člověk se musí prát s životem.Počkám ty dva měsíce a půjdu zpět do lesa tahat,možná že tohle malé město,,tenhle malý byt v kterém sedím u Pc,má něco do sebe.Zůstanu při svých snech a budu milovat pouze jednoho i přes ty jeho manýry,kdo by mi toleroval ten můj svět,svět plný bláznivých snů.A ten největší je mít JK,mít licenci cvičitele.Třeba jednou.Doufám,že od ledna jsem budu zas posílat fotky noriků

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

sheril napsal(a):
Zítra jedu do Liberce ,konečně oslavit mé narozky,které jsem strávila sama a koupila si vysavač,promluvím si s rodinou(brácha a mamka).Mnohé příspěvky mají co do sebe a pomohli mi k zamyšlení a také ,že nejsem sama.Člověk se musí prát s životem.Počkám ty dva měsíce a půjdu zpět do lesa tahat,možná že tohle malé město,,tenhle malý byt v kterém sedím u Pc,má něco do sebe.Zůstanu při svých snech a budu milovat pouze jednoho i přes ty jeho manýry,kdo by mi toleroval ten můj svět,svět plný bláznivých snů.A ten největší je mít JK,mít licenci cvičitele.Třeba jednou.Doufám,že od ledna jsem budu zas posílat fotky noriků

Tak! Jestli to bude dobré rozhodnutí, to se dopředu neví. Ale pozitivní na tom je, že to rozhodnutí padlo, člověku se pak obrovsky uleví. Já mám manžela, který je absolutní nekoňák, ale mé zájmy toleruje bezezbytku. Jeho oblíbená činnost, když odjedeme ven, je lehnout si k televizi a tu dobu naší nepřítomnosti si vychutnat u Hvězdné brány. Je to takový náš rituál, roky stejný. Vracíme se, zaštěkají psi, klepne zadní branka, manžel vyskočí s gauče, než odsedláme je venku z chalupy a tváří se strašně zaměstnaně. Oba víme, jak to probíhá, koukneme na sebe a víme, ale každý relaxujeme po svém a funguje to. Znám i klasické jezdecké rodiny, kde vznikají konflikty právě kvůli koním, různým názorum na výcvik apod. Člověk musí uchopit to, co se nabízí. Na zázrak lze čekat, ale je třeba znát tu správnou míru rizika, aby se z toho čekání lákavé budoucnosti nestalo pak ohlížení se do minulosti.......že tehdy jsem měla.....a už to bude nenávratně pryč.

makki napsal(a):
Tak! Jestli to bude dobré rozhodnutí, to se dopředu neví. Ale pozitivní na tom je, že to rozhodnutí padlo, člověku se pak obrovsky uleví. Já mám manžela, který je absolutní nekoňák, ale mé zájmy toleruje bezezbytku. Jeho oblíbená činnost, když odjedeme ven, je lehnout si k televizi a tu dobu naší nepřítomnosti si vychutnat u Hvězdné brány. Je to takový náš rituál, roky stejný. Vracíme se, zaštěkají psi, klepne zadní branka, manžel vyskočí s gauče, než odsedláme je venku z chalupy a tváří se strašně zaměstnaně. Oba víme, jak to probíhá, koukneme na sebe a víme, ale každý relaxujeme po svém a funguje to. Znám i klasické jezdecké rodiny, kde vznikají konflikty právě kvůli koním, různým názorum na výcvik apod. Člověk musí uchopit to, co se nabízí. Na zázrak lze čekat, ale je třeba znát tu správnou míru rizika, aby se z toho čekání lákavé budoucnosti nestalo pak ohlížení se do minulosti.......že tehdy jsem měla.....a už to bude nenávratně pryč.

No já mám teda koňáka a také to není ideální. Přesně jak je psáno výše, jiné názory na výcvik, krmení atd. On je zvyklí na ten tvrdší přístup ke koním a péči moc nepřehánět, já jsem zase opatrtnější a pečilvá...Ano samozřejmě ze začátku to bylo jiné, ale to je u každého I když narazíš na někoho, kdo se Ti bude zdát na první pohled ideální, třeba z hlediska koní, zase Ti na něm bude vadit něco jiného. Takže neporadím, jelikož řeším to samé

brenton napsal(a):
No já mám teda koňáka a také to není ideální. Přesně jak je psáno výše, jiné názory na výcvik, krmení atd. On je zvyklí na ten tvrdší přístup ke koním a péči moc nepřehánět, já jsem zase opatrtnější a pečilvá...Ano samozřejmě ze začátku to bylo jiné, ale to je u každého I když narazíš na někoho, kdo se Ti bude zdát na první pohled ideální, třeba z hlediska koní, zase Ti na něm bude vadit něco jiného. Takže neporadím, jelikož řeším to samé

Vztah přece není o tom co nám vadí na druhém. Je to o kompromisu a toleranci. Člověk si nemůže dělat co chce bez ohledu na partnera, pokud si někdo myslí, že jo tak radši ať partnera nemá a má klid na své zájmy. Každý by měl mít své zájmy ale taky společné, měla by být určitá volnost. Když se podívám na svůj vztah, tedy manžel a děti tak musíme dělat kompromisů ještě víc, protože někdo musí hlídat. A když chce někdo z nás někam jít za svými zájmy tak druhý hlídá. Ale nemůžu očekávat, že si budu chodit kam chci a kdy chci bez ohledu na něj a stejně tak on. U většiny vztahů je zásadní problém komunikace, pokud máte něco co se vám nelíbí nebo nějaký problém je lepší si o tom s partnerem promluvit, protože těžko můžete doufat, že něco pochopí z náznaků. Takže jak je problém tak mluvit a mluvit a domluvit se.

thesis napsal(a):
Vztah přece není o tom co nám vadí na druhém. Je to o kompromisu a toleranci. Člověk si nemůže dělat co chce bez ohledu na partnera, pokud si někdo myslí, že jo tak radši ať partnera nemá a má klid na své zájmy. Každý by měl mít své zájmy ale taky společné, měla by být určitá volnost. Když se podívám na svůj vztah, tedy manžel a děti tak musíme dělat kompromisů ještě víc, protože někdo musí hlídat. A když chce někdo z nás někam jít za svými zájmy tak druhý hlídá. Ale nemůžu očekávat, že si budu chodit kam chci a kdy chci bez ohledu na něj a stejně tak on. U většiny vztahů je zásadní problém komunikace, pokud máte něco co se vám nelíbí nebo nějaký problém je lepší si o tom s partnerem promluvit, protože těžko můžete doufat, že něco pochopí z náznaků. Takže jak je problém tak mluvit a mluvit a domluvit se.

Tak jak jsem ve snaze ušetřit kopila barvu na vlasy za 39 Kč,rosvítila mi hlavu jak slunce,a nejen hlavu,ale i cestu k lásce,a k štěstí,dá se to mu říci zítra si jedu pro autíčko KIA SEPHIA,r.v.97,vínová,bez koroze a se všemi kolečky jak na zimu tak na léto s centrálkem za 15.000,-A tím se mi otevírá v pondělí cestička do mého srdíčka a to do práce mé zalíbené,plné koníčků,lesa a bez lidí.Fakt čekat se vyplatí,šéf mi totiž sám včera volal ,jestli mohu nastoupit.A ještě něco mám zamluvenou koobču na jaro,ČSP145 v kvh-můj první velký kůn.V úterý nás navštívil veterinář,naočkoval pravidelně zvěřinec cenné papírky jen lítali,ale pro to štěstí na duši?To autíčko bylo problém,nebylo se jak dostat,ted plácnu několik much jednou ranou a zas konečně bude snadná doprava na ranč,jak osob,vody a krmení.Musím se svěřit je mi fakt krásně.První nešvary,pomlácené nohy jsem si vlse odbila běham prvních dní,nyní povely pro chladásky už mám i zaběhlé doma na ty drobnásky.Takže žádný problém.Fakt jsem v nebi

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

sheril napsal(a):
Tak jak jsem ve snaze ušetřit kopila barvu na vlasy za 39 Kč,rosvítila mi hlavu jak slunce,a nejen hlavu,ale i cestu k lásce,a k štěstí,dá se to mu říci zítra si jedu pro autíčko KIA SEPHIA,r.v.97,vínová,bez koroze a se všemi kolečky jak na zimu tak na léto s centrálkem za 15.000,-A tím se mi otevírá v pondělí cestička do mého srdíčka a to do práce mé zalíbené,plné koníčků,lesa a bez lidí.Fakt čekat se vyplatí,šéf mi totiž sám včera volal ,jestli mohu nastoupit.A ještě něco mám zamluvenou koobču na jaro,ČSP145 v kvh-můj první velký kůn.V úterý nás navštívil veterinář,naočkoval pravidelně zvěřinec cenné papírky jen lítali,ale pro to štěstí na duši?To autíčko bylo problém,nebylo se jak dostat,ted plácnu několik much jednou ranou a zas konečně bude snadná doprava na ranč,jak osob,vody a krmení.Musím se svěřit je mi fakt krásně.První nešvary,pomlácené nohy jsem si vlse odbila běham prvních dní,nyní povely pro chladásky už mám i zaběhlé doma na ty drobnásky.Takže žádný problém.Fakt jsem v nebi

To jsem já s parukou

sheril napsal(a):
To jsem já s parukou

Taky trochu přispěju. Poprvé jsem si vzala koňaře. Hrůza a děs, vešketá starost o koně, rod. finance, a dokonce i opravy byly na mě. Neustálí tlak na početí potomka. Sportovala jsem na vlastní kobyle. Poslední parkur sezony S už jsem absolvovala jako těhule. Ani tehdy mi s ničím nepomohl. Po narození dcery kterou pořádně nevyděl, jsem došla k názoru, že než takový táta, tak radči žádný. Navíc jsem od jejích tří měsíců nastupovala do práce, abych nás uživila. Celý den u koní, pak aspoň základní starost o domácnost. Změnilo mě to. Pak k nám do stáje kamarádka přivedla známého, že se chce naučit starat o koně. Velice inteligentní, ochotný, pracovitý. Koně ho chytly. Netrvalo dlouho a pochopil moji sytuaci a nabídl mi pronájem u něho v domku. Nebyli jsme si lhostejní a tak když měla malá osum měsíců stěhovali jsme se. Přes půl roku jsme spolu bydlely jako kamarádi. Já se rozvedla. Zamilovala jsem se do něj hned před nastěhováním a společné soužití ně jen utvrdilo že dělám dobře. Při našem zblížení sjme počaly dceru a hned na to syna. Jsem doma se třemi malými dětmi, máme čtyři koně, krávu, kačeny, slepice, krůty, psa a pole. Seno děláme sami. Manžel chodí do práce a já se o skoro vše starám sama, ale s velkým rozdílem. Nemusím se etarat o finance, manžel si plně uvjedomuje kolik toho na mě leží a snaží se mi to plně vynahradit. O víkendu vaří, hlídá abych mohla jezdit. Podporu je mě v návratu do sportu. Nikdy neřekl prodejme něco, k tomu jsem musela dospět sama. Lehce redukujeme počet koní, na chov jsem se vykašlala. Máme oba nějaké nectnosti a víme o nich, ale snažíme se si pomáhat, respektujeme se, vážíme si jeden druhého, a až zestárnem bude za námi něco vydět.

kuklovska napsal(a):
Taky trochu přispěju. Poprvé jsem si vzala koňaře. Hrůza a děs, vešketá starost o koně, rod. finance, a dokonce i opravy byly na mě. Neustálí tlak na početí potomka. Sportovala jsem na vlastní kobyle. Poslední parkur sezony S už jsem absolvovala jako těhule. Ani tehdy mi s ničím nepomohl. Po narození dcery kterou pořádně nevyděl, jsem došla k názoru, že než takový táta, tak radči žádný. Navíc jsem od jejích tří měsíců nastupovala do práce, abych nás uživila. Celý den u koní, pak aspoň základní starost o domácnost. Změnilo mě to. Pak k nám do stáje kamarádka přivedla známého, že se chce naučit starat o koně. Velice inteligentní, ochotný, pracovitý. Koně ho chytly. Netrvalo dlouho a pochopil moji sytuaci a nabídl mi pronájem u něho v domku. Nebyli jsme si lhostejní a tak když měla malá osum měsíců stěhovali jsme se. Přes půl roku jsme spolu bydlely jako kamarádi. Já se rozvedla. Zamilovala jsem se do něj hned před nastěhováním a společné soužití ně jen utvrdilo že dělám dobře. Při našem zblížení sjme počaly dceru a hned na to syna. Jsem doma se třemi malými dětmi, máme čtyři koně, krávu, kačeny, slepice, krůty, psa a pole. Seno děláme sami. Manžel chodí do práce a já se o skoro vše starám sama, ale s velkým rozdílem. Nemusím se etarat o finance, manžel si plně uvjedomuje kolik toho na mě leží a snaží se mi to plně vynahradit. O víkendu vaří, hlídá abych mohla jezdit. Podporu je mě v návratu do sportu. Nikdy neřekl prodejme něco, k tomu jsem musela dospět sama. Lehce redukujeme počet koní, na chov jsem se vykašlala. Máme oba nějaké nectnosti a víme o nich, ale snažíme se si pomáhat, respektujeme se, vážíme si jeden druhého, a až zestárnem bude za námi něco vydět.

Teda,skláním klobouk.Opravdu ze života,některé osudy by stáli o sfilmování ,či napsání knihy,opravdu dojemné s krásným koncem,přeji Vám at Vám to vydrží do konce Vašeho života,musí to být krásné

sheril napsal(a):
Teda,skláním klobouk.Opravdu ze života,některé osudy by stáli o sfilmování ,či napsání knihy,opravdu dojemné s krásným koncem,přeji Vám at Vám to vydrží do konce Vašeho života,musí to být krásné

Vždy jsem byla hodně ctižádostivá, a asi pořád jsem. Je pro mě deprimující se jen starat o ten náš zvěřinec. Byla jsem v irsku, selý život směřovala ke sportu. A teď je mím spotrovním vrcholem připravená klisna na ZZV tříletých. Ale na sezonu 2010 už bych se zase měla vrátit, teda když se nic nepokazí, nikdo nezchromně atd.

sheril napsal(a):
farl@seznam.cz-Tomáš chce se semnou pořád seznámit,má dva valachy,ale já jsem hold blbá a nechám ho upláchnout.Zkus mu něco napsat a nezminuj se o mě,hledá holku hodnou a upřímnou.

Já bych brala kontakt na toho 43 let.....

kuklovska napsal(a):
Vždy jsem byla hodně ctižádostivá, a asi pořád jsem. Je pro mě deprimující se jen starat o ten náš zvěřinec. Byla jsem v irsku, selý život směřovala ke sportu. A teď je mím spotrovním vrcholem připravená klisna na ZZV tříletých. Ale na sezonu 2010 už bych se zase měla vrátit, teda když se nic nepokazí, nikdo nezchromně atd.

Jak se říká... Každý svého štěstí strůjce. Nevím jak Vám, ale mě příjde že by to mělo být jinak. Můj osud spíše ovlivnili lidé kolem. V 18-ti letech jsem se s prosebným inzerátem obracela na koňáky skoro se slzičkama v očích, abych se směla vrátit do koňskýho světa. Přišla mi odpověď na péči o dva haflingerský kluky. Přijala jsem samozřejmě bez váhání a o víkendu hurá na první návštěvu. Čas letěl já spokojeně lítala mezi školou a koňma, kde jsem si myslela že mám nejlepší partičku lidí na světě. Zde jsem i poznala svou drahou polovičku. Po nějakém čase ze dvou haflingů jsme se rozrostli na 6 a spokojeně jsme pokarčovali v žití v koňským světě. Veselé vyjižďky s drahou polovičkou po boku a s nej.. koňma pod zadnicí ... Jenže po dvou letech skvělého soužití a božských zážitků jsem se dozvídala z okolních úst jak mě majitelka pomlouvá a podobně... Ta se mnou již moc nekomunikovala tak já koza místo , abych si s ní promluvila jsem se urazila a odešla. jelikož přítel bydlí ve stejné vesnici a garáže které vlastní a trávili jsme v nich většinu času má hned naproti ohradě. Tak jsem rok chodila jak zmoklá slípka kolem ohrad a koukala jak se "moji" miláčci toulaj ve výběhu a vesele lítaj. trhalo mi to srdce. Věřím , že i příteli, ale ani jeden jsme to nedávali najevo. Po roce jsem koupila flašku rumu a valila za majitelkou . Dali jsme si po kalíšku a vše si vyříkali. Zjistila jsem že pár lidem se prostě nelíbilo, že tam jsem tak mezi nama chodili a říkali nám navzájem jak ta druhá pomlouvá. Byli to lidi , kterým jsem bezmezně věřila. Hnus. Dnes jsme u koní skvělá nová partička. Rajtujeme , vykládáme a držíme basu všichni pohromadě. Zase jsem to já. Úplná, celá a spokojená se svými oři. Po roce trápení vím, že s osudem si můžou hrát i ostatní. Už zase rajtuju po boku své drahé polovičky a vím, že majitelka mých zlaťáků i přes veškeré nesvary , které má snad každý, je vlastně naše "koní máma" a všichni jsme ji vděční za ubytování v domě za její dobrotu a důvěru s kterou nám své koně svěřuje. A za to , že ona je nám a my jí po boku.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

ewanie napsal(a):
Jak se říká... Každý svého štěstí strůjce. Nevím jak Vám, ale mě příjde že by to mělo být jinak. Můj osud spíše ovlivnili lidé kolem. V 18-ti letech jsem se s prosebným inzerátem obracela na koňáky skoro se slzičkama v očích, abych se směla vrátit do koňskýho světa. Přišla mi odpověď na péči o dva haflingerský kluky. Přijala jsem samozřejmě bez váhání a o víkendu hurá na první návštěvu. Čas letěl já spokojeně lítala mezi školou a koňma, kde jsem si myslela že mám nejlepší partičku lidí na světě. Zde jsem i poznala svou drahou polovičku. Po nějakém čase ze dvou haflingů jsme se rozrostli na 6 a spokojeně jsme pokarčovali v žití v koňským světě. Veselé vyjižďky s drahou polovičkou po boku a s nej.. koňma pod zadnicí ... Jenže po dvou letech skvělého soužití a božských zážitků jsem se dozvídala z okolních úst jak mě majitelka pomlouvá a podobně... Ta se mnou již moc nekomunikovala tak já koza místo , abych si s ní promluvila jsem se urazila a odešla. jelikož přítel bydlí ve stejné vesnici a garáže které vlastní a trávili jsme v nich většinu času má hned naproti ohradě. Tak jsem rok chodila jak zmoklá slípka kolem ohrad a koukala jak se "moji" miláčci toulaj ve výběhu a vesele lítaj. trhalo mi to srdce. Věřím , že i příteli, ale ani jeden jsme to nedávali najevo. Po roce jsem koupila flašku rumu a valila za majitelkou . Dali jsme si po kalíšku a vše si vyříkali. Zjistila jsem že pár lidem se prostě nelíbilo, že tam jsem tak mezi nama chodili a říkali nám navzájem jak ta druhá pomlouvá. Byli to lidi , kterým jsem bezmezně věřila. Hnus. Dnes jsme u koní skvělá nová partička. Rajtujeme , vykládáme a držíme basu všichni pohromadě. Zase jsem to já. Úplná, celá a spokojená se svými oři. Po roce trápení vím, že s osudem si můžou hrát i ostatní. Už zase rajtuju po boku své drahé polovičky a vím, že majitelka mých zlaťáků i přes veškeré nesvary , které má snad každý, je vlastně naše "koní máma" a všichni jsme ji vděční za ubytování v domě za její dobrotu a důvěru s kterou nám své koně svěřuje. A za to , že ona je nám a my jí po boku.

Souhlasím. Bydlíme v posledním domku ve vesnici, za naží zahradou jsme si koupili ještě 4ha polí a stejně jsme trnem v oku. Manžel jde jednou za čas na pivo a co se pak dovídáme, no hrůza. Koně jsou celodeně venku. Když je horko tak v sadu, aby jim nebylo horko. Chudáci koně. Nemáme takovou kapacitu seníku, takže seno postupně dokupujeme. Chudáci koně nemájí co žřat. atd. Děti jsou nejradši venku co doma. Zase chudáci, vždyť jsou spinavý, ale že nejsou nemocní, v noci krásně spí, vždy pozdraví jsou vychovaní to už vidí málokdo. Mladá paní má jen jedno dítě, celé dny tráví u babičky aby nemusela vařit, o kočár a teť už skoro tříletou vnučku se doslova rvou prarodiče kdo bude hlídat, to se to pak moralizuje. Závist je hnusná. Lidi si myslí kolik nemáme peněz že si můžeme dovolit živit tolik zvířat, ale nikdo nevidí tu dřinu, nekouříme, nepijen, nemaluju se, spoustu jídla si vypěstujeme. Děcka nechodí ve značkovém a vůbec jim to nevadí, aspoň zatím.

kuklovska napsal(a):
Souhlasím. Bydlíme v posledním domku ve vesnici, za naží zahradou jsme si koupili ještě 4ha polí a stejně jsme trnem v oku. Manžel jde jednou za čas na pivo a co se pak dovídáme, no hrůza. Koně jsou celodeně venku. Když je horko tak v sadu, aby jim nebylo horko. Chudáci koně. Nemáme takovou kapacitu seníku, takže seno postupně dokupujeme. Chudáci koně nemájí co žřat. atd. Děti jsou nejradši venku co doma. Zase chudáci, vždyť jsou spinavý, ale že nejsou nemocní, v noci krásně spí, vždy pozdraví jsou vychovaní to už vidí málokdo. Mladá paní má jen jedno dítě, celé dny tráví u babičky aby nemusela vařit, o kočár a teť už skoro tříletou vnučku se doslova rvou prarodiče kdo bude hlídat, to se to pak moralizuje. Závist je hnusná. Lidi si myslí kolik nemáme peněz že si můžeme dovolit živit tolik zvířat, ale nikdo nevidí tu dřinu, nekouříme, nepijen, nemaluju se, spoustu jídla si vypěstujeme. Děcka nechodí ve značkovém a vůbec jim to nevadí, aspoň zatím.

Kvůli lidem, zvláště pak koňákům a jejich úžasné povaze, jsem se nabrečela už dost a dost. Že lidi závidí a pomlouvají.... Ale člověk musí sám přijít na to, kde má hranice a meze. Nebojím se říct svůj názor, proto nemám kamarády. Dělám si vše po svém podle svého svědomí a vědomí, a že se to někomu nelíbí a prohlašuje o mně to či ono, zvláště lidé, kteří mně znají jen z rychlíku, mi poslední dobou fakt žíly netrhá. Že jsem si to vše dobře spočítala, s bejvalým naprosto zametla (odešla jsem se svýma věcma, blbým favoritem a jedním psem, zůstal mu po třech letech plně vybavenej barák, auto, a té práce... to je přece fuk) a vzala si podnikatele milionáře, to slýchávám dodnes. Ale že jsme dneska s manželem ve dvojku rodili tele na pastvině, já téměř v osmém měsíci těhotenství, že lítáme od nevidím do nevidím, pomalu každý den, soboty neděle práce, dovolená téměř neexistuje... hlavně že máme spoustu prachů a žijem si jak v bavlnce, ale chudáci krávy a koně, musej i v mrazech a zimě být venku,.... Nejhorší je lidská hloupost a když se jí člověk neumí postavit, pak i ten "osud" někdy nemá šanci, a lidi jsou asi šťastný, když můžou někomu ublížit. Prostě jsem dospěla k názoru, že starat se jen o to svý je v tomhle světě bohužel asi ta jediná možnost. Ale pořád si myslím, že jak si to kdo udělá, takový to má...
Káťa

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kvůli lidem, zvláště pak koňákům a jejich úžasné povaze, jsem se nabrečela už dost a dost. Že lidi závidí a pomlouvají.... Ale člověk musí sám přijít na to, kde má hranice a meze. Nebojím se říct svůj názor, proto nemám kamarády. Dělám si vše po svém podle svého svědomí a vědomí, a že se to někomu nelíbí a prohlašuje o mně to či ono, zvláště lidé, kteří mně znají jen z rychlíku, mi poslední dobou fakt žíly netrhá. Že jsem si to vše dobře spočítala, s bejvalým naprosto zametla (odešla jsem se svýma věcma, blbým favoritem a jedním psem, zůstal mu po třech letech plně vybavenej barák, auto, a té práce... to je přece fuk) a vzala si podnikatele milionáře, to slýchávám dodnes. Ale že jsme dneska s manželem ve dvojku rodili tele na pastvině, já téměř v osmém měsíci těhotenství, že lítáme od nevidím do nevidím, pomalu každý den, soboty neděle práce, dovolená téměř neexistuje... hlavně že máme spoustu prachů a žijem si jak v bavlnce, ale chudáci krávy a koně, musej i v mrazech a zimě být venku,.... Nejhorší je lidská hloupost a když se jí člověk neumí postavit, pak i ten "osud" někdy nemá šanci, a lidi jsou asi šťastný, když můžou někomu ublížit. Prostě jsem dospěla k názoru, že starat se jen o to svý je v tomhle světě bohužel asi ta jediná možnost. Ale pořád si myslím, že jak si to kdo udělá, takový to má...
Káťa

Já s lidmi bojuji od dětství,jako malou mě šikanovali,že mám ráda koně,krásně kreslím a jezdím na chladnokrevníkovi,že nemám plnokrevníka.Na intru nabych zapadl do jejich kolektivu jsem začala kouřit,naštěstí jsem od tam tud odešla včas,byli to konaci,zemědělka,ale i tak zlí lidé,po přestěhování do Rumburka,na jaře 7 let jsem začala žít nový život a splnovat si sny,chodila jsem do práce v necelých 17 letech a vydělala si tak na prvního vlastního koně.Stála na slunci ,řetěz kolem krku,30 stpnu a bez vody,byla malá a padla jiskra v oku a já si jí odvezla,za dva dny.Nikoho jseem ve městě neznala,začali mě pomluvat,že nemá podkovy a tahá těžký vozík.Jednou jsem zkusila povozit děti a to se tak zalíbilo,že mi chodili nabídky od různých ffirem na vožení během jejich akcí-to už jsem Lucku týrala.Chodila vždy hodku ve vozíku,či v sedle,vydělali jsme si na krmení,veterináře a na stáj,tenkrát mě vyšla na 20 tis.,Na podzim jsem nastoupila zpět do školy,dostala jsem nabídku dělat sv.Martina,ujalo se to,lidé každým rokem přibívali do konce jsme byli vyfoceni s Luckou na první stránce novin a tutu fotku používají dodnes jako rekamu,tak i jako na slavnostech Letnic.Pomlouvali mě pouze konáci s velkými komi,že je chudák a tak,a přitom sami lezli s konmi kam se dalo.Když byla březí tak pomlouvali jak hříbě zahine,že se na ní jezdí,jezdila jí malá Šárka,vážila tenkrát 25 kilo,hříbě porodila krásné ,již zminovanou výše a zase jsme byli opět na prní stránce novin,můj rančík navštívila redaktorka novin a jakošto ůucka nejznámější poník Rumburku,musela být zaznána i její dcerka.Hodně lidí závidělo popularitu mých koníků a tak se snažili jak to šlo,níčili postroje,rozbíjeli ohrady,plašili koně,schválně najížděli s velkými konmi na malé pasoucí hříbě,dovrcholilo to vykradením v r.2007 a rozbitím stáje s uvnitř stojící Lucinkou,Tehdy jsem už byla zaměstnaná,nevozila jsem jen letnice a sv.Martina převzala Matějíčková s shagya arabem,představení odgflákla,děti nesměli ani hladit koně a mi s Luckou museli stát na betoně a vozit ve voze,na to už kašlu,letos už tam nejdu,at si vozí na zádech třeba farář....Jinač jak jsem se někde tady uvedla,před skoro třemi lety jsme kupovali užitkový vůz-Favorita 135 Lx-vozila jsem v něm seno,piliny,vodu a krmení,zase škodolibá závist loni mi nejdříve probodali nové zimní pneu,za bílého dne,za měsíc vyndali přední sklo a do finiše probodli nádrž.Auto se stalo dva měsíce před technickou v mrazech nepojízdným,20 kg pytle s ranulemi jsem musela vozit na skládačce(kolo),takže od ledna 09 jezdím na ranč na kole a to mám cca 6 km.Nyní je klid co ranč hlídá pes,v létě jsme sjezdili všechny akce,a nikdo ani nepípl,jelikož mi byli ve předu a v dáli s nažili sehnat zákazníky,a co je na tom tak vozim,mám poníky,já je jezdit můžu jen párjkrát do měsíce,a když si takhle výjdou dvakrát do měsíce,v kroku to už ty holky v kroužku jim daj víc zabrat,když s nimi sem tam nacválají.Právě většina holek ke mě přešla právě od výše z zminované Matějíčkové,jezdili tam riok a nic neuměj,nevěděkli ani jak se držejí otěže hřebelcuje kun a to ona má JK a má licenci,já jí nemám,ale myslím ,že jim dám víc.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

sheril napsal(a):
Já s lidmi bojuji od dětství,jako malou mě šikanovali,že mám ráda koně,krásně kreslím a jezdím na chladnokrevníkovi,že nemám plnokrevníka.Na intru nabych zapadl do jejich kolektivu jsem začala kouřit,naštěstí jsem od tam tud odešla včas,byli to konaci,zemědělka,ale i tak zlí lidé,po přestěhování do Rumburka,na jaře 7 let jsem začala žít nový život a splnovat si sny,chodila jsem do práce v necelých 17 letech a vydělala si tak na prvního vlastního koně.Stála na slunci ,řetěz kolem krku,30 stpnu a bez vody,byla malá a padla jiskra v oku a já si jí odvezla,za dva dny.Nikoho jseem ve městě neznala,začali mě pomluvat,že nemá podkovy a tahá těžký vozík.Jednou jsem zkusila povozit děti a to se tak zalíbilo,že mi chodili nabídky od různých ffirem na vožení během jejich akcí-to už jsem Lucku týrala.Chodila vždy hodku ve vozíku,či v sedle,vydělali jsme si na krmení,veterináře a na stáj,tenkrát mě vyšla na 20 tis.,Na podzim jsem nastoupila zpět do školy,dostala jsem nabídku dělat sv.Martina,ujalo se to,lidé každým rokem přibívali do konce jsme byli vyfoceni s Luckou na první stránce novin a tutu fotku používají dodnes jako rekamu,tak i jako na slavnostech Letnic.Pomlouvali mě pouze konáci s velkými komi,že je chudák a tak,a přitom sami lezli s konmi kam se dalo.Když byla březí tak pomlouvali jak hříbě zahine,že se na ní jezdí,jezdila jí malá Šárka,vážila tenkrát 25 kilo,hříbě porodila krásné ,již zminovanou výše a zase jsme byli opět na prní stránce novin,můj rančík navštívila redaktorka novin a jakošto ůucka nejznámější poník Rumburku,musela být zaznána i její dcerka.Hodně lidí závidělo popularitu mých koníků a tak se snažili jak to šlo,níčili postroje,rozbíjeli ohrady,plašili koně,schválně najížděli s velkými konmi na malé pasoucí hříbě,dovrcholilo to vykradením v r.2007 a rozbitím stáje s uvnitř stojící Lucinkou,Tehdy jsem už byla zaměstnaná,nevozila jsem jen letnice a sv.Martina převzala Matějíčková s shagya arabem,představení odgflákla,děti nesměli ani hladit koně a mi s Luckou museli stát na betoně a vozit ve voze,na to už kašlu,letos už tam nejdu,at si vozí na zádech třeba farář....Jinač jak jsem se někde tady uvedla,před skoro třemi lety jsme kupovali užitkový vůz-Favorita 135 Lx-vozila jsem v něm seno,piliny,vodu a krmení,zase škodolibá závist loni mi nejdříve probodali nové zimní pneu,za bílého dne,za měsíc vyndali přední sklo a do finiše probodli nádrž.Auto se stalo dva měsíce před technickou v mrazech nepojízdným,20 kg pytle s ranulemi jsem musela vozit na skládačce(kolo),takže od ledna 09 jezdím na ranč na kole a to mám cca 6 km.Nyní je klid co ranč hlídá pes,v létě jsme sjezdili všechny akce,a nikdo ani nepípl,jelikož mi byli ve předu a v dáli s nažili sehnat zákazníky,a co je na tom tak vozim,mám poníky,já je jezdit můžu jen párjkrát do měsíce,a když si takhle výjdou dvakrát do měsíce,v kroku to už ty holky v kroužku jim daj víc zabrat,když s nimi sem tam nacválají.Právě většina holek ke mě přešla právě od výše z zminované Matějíčkové,jezdili tam riok a nic neuměj,nevěděkli ani jak se držejí otěže hřebelcuje kun a to ona má JK a má licenci,já jí nemám,ale myslím ,že jim dám víc.

Tak tohle je ta kobylka co si jí chci koupit na jaře,dnes sem se byla za ní podívat,znám jí dlouho,znám její předchozí majitelku,kobylku jim darovali ve zuboženém stavu.Připadalo mi,že majitelka,věkem ne daleko odemne,na krku asi 15 koní,že nemá vztah ke klisně ,že po zjištění,že jsem to já co jsem jezdila na poníkovi,tak se snažila mi její koupi rozmluvit,že vyhazuje,tahá za hubu a pak nejednou,že se aní nesmí jezdit a padalo pátý přes devátý a pak ,že má ještě jednu zájemkyni,řekla jsem jí ,že je to na ní,komu jí pro dá,at se přijede ke mně podívat,chci jí pro holky a pro mé občasné svezení,vážim si její mírumilovné povahy,nekouše nekope,je fakt strašně hodná,když ted mám to autíčko a práci ráda bych rozšířila nabídku volných míst a dopřála více dětem tu možnost být s konmi,Nevěřila mi,že mi majitel Barči,jí bude za rok darovat,psala mi holčina co se o ní starala,že jí prý prodá a tak,tak jsem hned mu volala co se děje,koně prý neprodává a nechce,hříbě si nechá a Barču mi po odstavu přiveze.Co je na tom těžkého k chápání,pořizovací cena koně je minimum,ale péče o něj je několika násobně dražší.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

sheril napsal(a):
Tak tohle je ta kobylka co si jí chci koupit na jaře,dnes sem se byla za ní podívat,znám jí dlouho,znám její předchozí majitelku,kobylku jim darovali ve zuboženém stavu.Připadalo mi,že majitelka,věkem ne daleko odemne,na krku asi 15 koní,že nemá vztah ke klisně ,že po zjištění,že jsem to já co jsem jezdila na poníkovi,tak se snažila mi její koupi rozmluvit,že vyhazuje,tahá za hubu a pak nejednou,že se aní nesmí jezdit a padalo pátý přes devátý a pak ,že má ještě jednu zájemkyni,řekla jsem jí ,že je to na ní,komu jí pro dá,at se přijede ke mně podívat,chci jí pro holky a pro mé občasné svezení,vážim si její mírumilovné povahy,nekouše nekope,je fakt strašně hodná,když ted mám to autíčko a práci ráda bych rozšířila nabídku volných míst a dopřála více dětem tu možnost být s konmi,Nevěřila mi,že mi majitel Barči,jí bude za rok darovat,psala mi holčina co se o ní starala,že jí prý prodá a tak,tak jsem hned mu volala co se děje,koně prý neprodává a nechce,hříbě si nechá a Barču mi po odstavu přiveze.Co je na tom těžkého k chápání,pořizovací cena koně je minimum,ale péče o něj je několika násobně dražší.

Kia sephia

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

sheril napsal(a):
Kia sephia

Jinak auto šlo do dobrých rukou,od chovatele krav ke chovatelce pony

Zavřít galerii  

Zavřít galerii