Odchod koníka na věčné pastviny

Přidejte téma Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

3.2.2011 08:07
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.253.138

Včera jsem musela uspat svého koňského kamaráda.I když to byl už dědeček ( 26 let) a už se s tím počítalo,že to přijde.Jak překonat tuto ztrátu ? Pořád se z toho nemůžu vzpamatovat.O to horší je,že dceru to tak vzalo,že pořád bulí a bulí.Já vím, že to chce čas, ale nemůžu se na ni dívat a nevím jak jí pomoci.

Neregistrovaný uživatel

3.2.2011 08:14
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.204.155

Vybrečte se a nechte vybrečet dceru, hlavně to v sobě nedržte. Smutek musí ven. Prošla jsem si tím na podzim a bolí to pořád. A poohlédněte se po dalším koníkovi, nejlepším lékem na smutek je práce. Dana

Neregistrovaný uživatel

3.2.2011 08:46
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.63.177

Neumím si představit jaké to musí být ztratit konského přítele, i když vím,že nic netrvá věčně a nás to taky čeká..ale psího kamaráda ano.Nedá se popsat,co člověk cítí,jsou to všechno vzpomínky,které se člověku v hlavě honí do posledního dechu svého společníka.Musím říct,že je tomu již skoro 20let a sem tam se neubráním slzám,nejde to.Jedno vím jistě,bez pejska a koní už bych neuměla žít,patří k mému životu..Zkuste, jestli je to jen trochu možné,poohlídnout se po novém partákovi a vzít dceru sebou..Nevím jak bych vám jinak mohla pomoci snad jen podobnou životní situací..

Neregistrovaný uživatel

3.2.2011 10:13
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.64.232

Myslím, že chápu vaší dceru moc dobře, i když každý je jinačí... U nás ve stáji, asi před dvěma roky umřeli dva koně...Byl to nějaký strašný rok a všichni jsme si přáli, ať je rychle za náma...Jednoho koně, devítiletého belgika, si k nám přivezl jeden chlap, ustájili jsme mu ho dali jsme mu pěkné seno, vodu, ... On na druhý den přišel a řekl nám, že si seno doveze svoje od jeho kamaráda a krmit si bude jezdit sám.Hned si přivezl balík sena, a začal s ním krmit..Seno bylo jako kdyby zatuchlé bylo jasné, že se koníkovi něco stane.Na třetí den ho ustajovatel varoval, že to seno není vůbec dobré a jestli ho bude koni dávat, ať si hledá jiné ustájení. To bylo ale pozdě...Koník ještě v ten den dostal koliku a na ni taky umřel. Mi tento koník přirostl k srdci hned první den, co jsem ho viděla. Brečela jsem pak asi ještě dva týdny, i když jsem měla svého zdravého poníka. Pořád dokola jsem si říkala, že konečně už toho koníka nic netrápí a než aby byl s takovým troubou, je asi lepší, že umřel. Z tohoto jsem se dostala ještě vcelku v pohodě, i když mě to ještě pořád velice bolí.
Druhý koník, bylo hříbě, které se narodilo kobyle od majitele stáje a on ho daroval své snaše. Všichni jsme byli moc šťastní, že porod a vůbec všechno dopadlo dobře a hříbek už lítal s ostatníma v ohradě...Uplynulo 6 měsíců a hříbek byl bez energie, smutný, nechtěl si s nikým hrát. Asi po třech dnech dostal taky koliku...Ihned jsme zavolali veterináře, přijel hned mu dával kapku a všechno možné. Museli jsme ho po dvou hodinách uspat, už jsme nechtěli aby se trápil. Hříbek byl skoro jako můj, zase mi přirost strašně moc k srdci, ale víc než ten předchozí. Byla jsem u toho, jak se uspával......Bylo to strašné a já zase brečela a brečela dlohou dobu. Kamarádka taky, ale do týdne si přivezla další hříbě! To mě velice naštvalo, jak ho takhle mohla nahradit. Neříkala jsem jí nic, jen mě to velice mrzelo. Ale asi je to o tom, jaký kdo je. Někdo potřebuje rychle náhradu za koně, ale někdo jako já to chce nechat chvíli uležet a až pak se rozhodnout co dál. Vím, že to není úplně to samé, protože koníci nebyli moji a já měla ještě poníka, ale i tak si myslím, že vy jste jediná, který by si s dcerou měla popovídat co a jak dál. Každý je jinačí...Každý na to má svůj názor...

Neregistrovaný uživatel

3.2.2011 10:44
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.253.138

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Myslím, že chápu vaší dceru moc dobře, i když každý je jinačí... U nás ve stáji, asi před dvěma roky umřeli dva koně...Byl to nějaký strašný rok a všichni jsme si přáli, ať je rychle za náma...Jednoho koně, devítiletého belgika, si k nám přivezl jeden chlap, ustájili jsme mu ho dali jsme mu pěkné seno, vodu, ... On na druhý den přišel a řekl nám, že si seno doveze svoje od jeho kamaráda a krmit si bude jezdit sám.Hned si přivezl balík sena, a začal s ním krmit..Seno bylo jako kdyby zatuchlé bylo jasné, že se koníkovi něco stane.Na třetí den ho ustajovatel varoval, že to seno není vůbec dobré a jestli ho bude koni dávat, ať si hledá jiné ustájení. To bylo ale pozdě...Koník ještě v ten den dostal koliku a na ni taky umřel. Mi tento koník přirostl k srdci hned první den, co jsem ho viděla. Brečela jsem pak asi ještě dva týdny, i když jsem měla svého zdravého poníka. Pořád dokola jsem si říkala, že konečně už toho koníka nic netrápí a než aby byl s takovým troubou, je asi lepší, že umřel. Z tohoto jsem se dostala ještě vcelku v pohodě, i když mě to ještě pořád velice bolí.
Druhý koník, bylo hříbě, které se narodilo kobyle od majitele stáje a on ho daroval své snaše. Všichni jsme byli moc šťastní, že porod a vůbec všechno dopadlo dobře a hříbek už lítal s ostatníma v ohradě...Uplynulo 6 měsíců a hříbek byl bez energie, smutný, nechtěl si s nikým hrát. Asi po třech dnech dostal taky koliku...Ihned jsme zavolali veterináře, přijel hned mu dával kapku a všechno možné. Museli jsme ho po dvou hodinách uspat, už jsme nechtěli aby se trápil. Hříbek byl skoro jako můj, zase mi přirost strašně moc k srdci, ale víc než ten předchozí. Byla jsem u toho, jak se uspával......Bylo to strašné a já zase brečela a brečela dlohou dobu. Kamarádka taky, ale do týdne si přivezla další hříbě! To mě velice naštvalo, jak ho takhle mohla nahradit. Neříkala jsem jí nic, jen mě to velice mrzelo. Ale asi je to o tom, jaký kdo je. Někdo potřebuje rychle náhradu za koně, ale někdo jako já to chce nechat chvíli uležet a až pak se rozhodnout co dál. Vím, že to není úplně to samé, protože koníci nebyli moji a já měla ještě poníka, ale i tak si myslím, že vy jste jediná, který by si s dcerou měla popovídat co a jak dál. Každý je jinačí...Každý na to má svůj názor...

Bohužel momentálně se mnou dcera vůbec nemluví.Jen brečí.Nového koníka momentálně pořizovat nebudeme i když by byla možnost jednu krásnou kobylku koupit.Dcera jde na školu a penízků není nazbyt.Pořád uvažuju, zda prodat veškeré vybavení a nebo ho nechat pro "strýčka příhodu".Věřím a jsem přesvědčená,že až dcera dostuduje, že si koně pořídí.Od koní odříznutá,pokud bude mít stále zájem,nebude.Ve stáji,kde jsme Aldíka měli ustájeného je plno dalších koní a možnost ježdění.Akorát mně štve,že Alda měl do poslední chvíle chuť do života,ale zradily ho nohy.Na jeho pořehtávání a kukuč nezapomenu.

Neregistrovaný uživatel

3.2.2011 12:09
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.64.232

To věřím, na to se zapomenout ani nedá. Myslím, že dcera po delší době stejně brečet přestane, sama přijde na to, že už má bohužel jen ty vzpomínky a už to prostě nevrátí.. Navíc se bude muset učit do školy, tak i to ji trochu hlavu zaplní. Jestli má dobré kamarádky u koní a všechny kolem sebe, myslím, že ji to za chvíli přejde. Myslet na něho však bude pořád...

Neregistrovaný uživatel

3.2.2011 12:13
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.213.241

jediná rada je nový kůň,každý je jiný,já sem docela tvrda,když sem nechávala uspat svého prvního psa-rakovina,bulila sem asi 5 min a druhý den si přivezla novýho psa,je to hrozný,ale život jde dál,na všem špatném se dá najít něco dobrého v tomto případě nový tvor,kterého můžete poznávat,vychovávat a je zase o zábavu postaráno,před pár lety mi málem umřel na koliku kůň od té doby se ve mně něco zlomilo, nějak mi smrt už nepřijde,je to divný,ale od té doby,kdy sme se snažili 12 hodin koně zachránit a vet už mi říkal ,že to vypadá špatně,sem se jaksi přepla ,přestala bulet a uvažovala kde ho uspím,aby ho mohli odvést a nakonec se ho povedlo zachránit,ale už sem na to připravená a pokud některý z koní umře těším se na nového jak ho budu vybírat a poznávat se,já bych radila nového koně nebo nějaké jiné zvíře

Neregistrovaný uživatel

3.2.2011 13:29
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.176

taky radím nového koně. Mě před pěti lety umřela 3,5 letá kobylka na těžkou koliku. Měla jsem jí od jednoho roku. Taky jsem chtěla skončit, ale ustajovatelka mi nabídla 1,5 letého hřebečka norika na " hraní", abych se trochu od smrti kobylky odreagovala. Samozřejmě že mi zbyl.Teď mu bude 7 let, nedala bych ho za nic .

Neregistrovaný uživatel

3.2.2011 14:25
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.164.18

Taky radím nového koníka a nebo změnit prostředí. Nevím jestli kamarádky od koní jsou vždy to nejlepší řešení. Já bych zas na druhou stranu brala raději kamarádku z jiného prostředí. Ono když pak vidíte ty mamrádky koňařky,jak se baví o koních,nebo máte společné vzpomínky co bylo... No není to zrovna dvakrát příjemné. Mě koník neumřel, bohužel jsem ho musela prodat a věřte,že lepšího koně jsem mít nemohla,to co jsme spolu zažili! Když by umřel snad by to bylo i lepší,než poslouchat,jaký je to hajzl,jak kde koho zmrzačil-a to mi ho vodil 3letý synovec a jezdili postižení. Nakonec ani nevím kde je.

Neregistrovaný uživatel

3.2.2011 16:48
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.104.49

Já taky přišla o koně, musela jsem ho nechat utratit. Několik měsíců jsem koně nechtěla ani vidět a trvalo skoro rok a půl, než jsem zase začla jezdit. Před tím jsem se jezdila na koně jen koukat. Teď to byly tři roky a co si budem povídat, občas si na něho vzpomenu a je mi fakt smutno.
Chci jen říct, že ne vždy je záchrana okamžitě nový kůň. Zvlášť pokud půjde dcera na novou školu - bude mít ze začátku jistě dost "problémů" tam. Než se rozkouká, najde nové kamarády, zjistí, jak to v nové škole chodí. Dejte tomu čas, však ona si sama řekne. A co se týče věcí - do dneška mám doma sedlo a všechny cajky, co byly jeho, teď používám na "svou" kobylu, kterou jezdím. To se nikdy neztratí.

Neregistrovaný uživatel

4.2.2011 12:45
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.94.4

ano...opravdu ne vždy bych hledala záchranu v nocém koníkovi...nebudeme si nic namlouvat...ta velká pravá koňská láska je jen jedna... a na tu si zvyknete a až vám odejde a koukáte se na jiný koníky tak si řikáte tak on nebo ona by se nezachovala... to by neudělal/a...atd... a se slzami v očích musite řict cobychdala zato aby tu ted byl/a....známá měla svého koníka od hříbátka do skoro 13 let... pár měsícu před jeho 13.narozeninama dostal koliku a v brně na klinice při operaci zjistily že mu praskla žaludeční stěna a koliku způsobily polipy na střevech. Valášek byl uspán.. majitelka se nervově zhroutila...prvni tyden nevycházela z pokoje, nechtěla jist ani pít... vubec nekomunikovala...jen opakovala že chce jit za ním... jenže na zahradě ji stály další 2 kobylky z toho jedna vysoko březí a ještě navíc sestra mrtvého valáška...naštěstí se z toho dostala...radim zatnout zuby...vyřvat se...a hřát se pocitem že máte krásné vzpomínky... já mám 20 letého valáška ve sportovní kondici ale taky očekávám každým dnem že to muže přijít.Držím palce Vám i vaší dceři... Moc mě to mrzí

Neregistrovaný uživatel

8.2.2011 19:20
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.114.93

Dobrý večer, vložím zde tak= svuj příspěvek, zítra musím také spat svou kobylku a bylo to hrozně těžké rozhodnutí. Vše za mě vyřizuje tatínek,jinak bych to asi ani nezvládla,vubec nevím jak to zítra zvládnu,hrozně mi přilnula k srdíčku a od doby co jsme se tak rozhodli usínám každý den s brekem,ze o ni prijdu.mám doma ještě další koníky a milované hříbátko a jeho maminku,tak si říkam,ze me snad oni uteší,ale bude to tezké a nezávidím nikomu,kdo přijde o čtyřnohého kamaráda:(hodně štěstí s dcerkou

Neregistrovaný uživatel

8.2.2011 22:12
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.74.164

Před 9 ti lety jsem musela nechat uspat svého prvního koníka,bolí to dodnes...,nicméně přešně,zrada byly zadní nohy,už byl jen na injekcích,takže jsme se museli rozhodnout,trápit ho nebo uspat,jednoznačně jsme nechtěli aby musel trpět,po uspání se zhroutila jak máma,tak táta,já jsem také jen brečela a brečela,pak se naskytla koupě hříbátka,rodiče mi řekli,že dalšího koně už nepořídí,že to hrozné,když pak odejde,byl to člen rodiny.Já ale potřebovala nového komaráda a tak jsem šla na brigádu,prodala některé nepotřebné vybavení a pořídila si koníka sama i přesto,že jsem studovala.Naši o tom nevěděli a když to prasklo,tak samozřejmě naši zas finančně i fyzicky pomáhat.Koníka mám dodnes,ale na prvního koně nikdy nezapomenu a i dnes mám slzy v očích,když na něj vzpomínám.. Takže já také doporučuji nového kamaráda.

Neregistrovaný uživatel

9.2.2011 09:16
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.0.0

Tak jako nemá psí pelíšek vychladnout, tak stejně by neměl zůstat prázdný koňský box. O svého prvního koníka jsem přišla nešťastně - klkal a vdechnul granule. Do 24 hodin jsem o něj přišla, zápal plic a sepse byly strašně rychlé. Obrečeli jsme to všichni, zvažovala jsem, jestli mám nebo nemám na dalšího koňoucha sílu. Manžel mě tenkrát vzal, ukázal mi milion inzerátů na bazoši a ačkoliv to není člověk, který by mi kdy něco rozkazoval, dostala jsem rozkaz: Budeš tady sedět tak dlouho, dokud si nevybereš! Půl hodiny jsem se vztekala a brečela, za další půlhodinu už jsem byla zaujatá výběrem vhodného "dědečka" (dodnes se tomu smějeme) a do dvou týdnů stál v boxe nový koník a já si pamatuji, jak jsem stála, dívala se na něj a ačkoliv jsem bulela jak krokodýl, bylo mi hrozně dobře. Najednou jsem neměla čas zaobírat se vlastními myšlenkami, musela jsem jít něco dělat - mou péči a přátelství potřeboval nový přítel.

Na toho prvního často s láskou zavzpomínám a když mě to bere na slzy, jdu, podívám se na toho "nového" a hned je mi veselo. V mém srdci totiž nezůstalo prázdné, bolavé místo po kamarádovi, který odešel

Já jsem pro nového koníka...

Neregistrovaný uživatel

9.2.2011 11:02
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.253.138

Zadavatelka:
bohužel u nás je to složitější.Manžel s koníkem nikdy nesouhlasil,pouze ho toleroval( měli jsme ho 8 let ) a navíc je teď bez práce. Momentálně nejsou na koníka ani peníze ( něco nás stála léčba se kterou jsme se potýkali od listopadu - zranění nohy,kolika,ošetření zubů,uspání,kafilerie ).Do dnešního dne jsme ve stáji nebyly,nemáme sílu.Už to bylo dost těžké při odvozu věcí. Dcera už to jaksi zvládá nebo se aspoň snaží, ale teď to dolehlo na mně.Jsem psychicky totálně vyčerpaná .Všichni mně obdivují,že ještě funguju.Od nového roku je toho na mně moc - autonehoda starší dcery,manžel bez práce a teď ještě umrtí koníka. Čekám co dalšího přijde.Omlouvám se za "vylití" srdíčka.Monika

Neregistrovaný uživatel

9.2.2011 11:31
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.204.155

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelka:
bohužel u nás je to složitější.Manžel s koníkem nikdy nesouhlasil,pouze ho toleroval( měli jsme ho 8 let ) a navíc je teď bez práce. Momentálně nejsou na koníka ani peníze ( něco nás stála léčba se kterou jsme se potýkali od listopadu - zranění nohy,kolika,ošetření zubů,uspání,kafilerie ).Do dnešního dne jsme ve stáji nebyly,nemáme sílu.Už to bylo dost těžké při odvozu věcí. Dcera už to jaksi zvládá nebo se aspoň snaží, ale teď to dolehlo na mně.Jsem psychicky totálně vyčerpaná .Všichni mně obdivují,že ještě funguju.Od nového roku je toho na mně moc - autonehoda starší dcery,manžel bez práce a teď ještě umrtí koníka. Čekám co dalšího přijde.Omlouvám se za "vylití" srdíčka.Monika

Prožívám něco podobného. Manžel přišel o práci v říjnu, kobylka nám klempírovala od srpna. Kobylku jsme měli od hříbátka, 7 let, byl to náš první kůň, se kterým jsme se hodně vyvztekali a ještě víc se naučili. Manžel taky nebyl nikdy příznivcem koní, jen nám tu naší Dubču toleroval. Měla zánět ve všech kopytech, který se přes veškerou péči nelepšil, ale já jsem tvrdohlavá a rozhodla se, že dokud bude Dubinka žrát, utratit jí nedám. Dcera byla v té době už hodně těhotná, bála jsme se, jak by s ní smrt milované kobylky zamávala. Léčba trvala přes dva měsíce, spolykala naše peníze určené na koupení krmiva na zimu pro další zvířata. Do toho dcera musela do nemocnice se zvýšenými jaternímy testy. Veterinář tu byl denně, cestu si ani neúčtoval, moc nám fandil. Kobylu jsme denně stavěli a obraceli, měla ošklivé proleženiny. Tři nohy se jí zahojily, ale levá zadní byla hrozná, koruna nateklá a uvnitř to úplně čvachtalo, čekali jsme, že se asi vyzuje. A když už to konečně jednou večer vypadalo, že se to lepší, hnis z kopyta začal vytékat, přes noc jí selhalo srdíčko a já jí našla ráno mrtvou. Dcera pak po třech dnech předčasně porodila naštěstí zdravého chlapečka. Tušila jsem to, že se to může stát a už proto nelituju, že jsem kobylu držela tak dlouho. Takhle už byl Vojta dost velký na to, aby porod zvládnul. Pořád ale ještě se mi o Dubince zdá a dceři taky, občas se na sebe koukneme a najenou obě brečíme. Máme ještě jednu kobylku, starou babču, a moc bych chtěla pořídit další, jenže teď nejsou peníze ani čas. Teď v boxu po Dubince bydlí naše kravka, minulý týden byla nemocná a mě se zase vrací ten obraz, jak tam Dubinka leží a už je to jenom její tělo. Dušička už se pase na té nejzelenější louce. Ale kráva už je naštěstí fit. Dana

Neregistrovaný uživatel

9.2.2011 14:06
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.0.0

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelka:
bohužel u nás je to složitější.Manžel s koníkem nikdy nesouhlasil,pouze ho toleroval( měli jsme ho 8 let ) a navíc je teď bez práce. Momentálně nejsou na koníka ani peníze ( něco nás stála léčba se kterou jsme se potýkali od listopadu - zranění nohy,kolika,ošetření zubů,uspání,kafilerie ).Do dnešního dne jsme ve stáji nebyly,nemáme sílu.Už to bylo dost těžké při odvozu věcí. Dcera už to jaksi zvládá nebo se aspoň snaží, ale teď to dolehlo na mně.Jsem psychicky totálně vyčerpaná .Všichni mně obdivují,že ještě funguju.Od nového roku je toho na mně moc - autonehoda starší dcery,manžel bez práce a teď ještě umrtí koníka. Čekám co dalšího přijde.Omlouvám se za "vylití" srdíčka.Monika

Člověk musí poznat, jak může být blbě, aby poznal, že je dobře. Moc držím palce a věřím, že se vše v dobré obrátí.

Neregistrovaný uživatel

9.2.2011 15:08
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.144.229

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Prožívám něco podobného. Manžel přišel o práci v říjnu, kobylka nám klempírovala od srpna. Kobylku jsme měli od hříbátka, 7 let, byl to náš první kůň, se kterým jsme se hodně vyvztekali a ještě víc se naučili. Manžel taky nebyl nikdy příznivcem koní, jen nám tu naší Dubču toleroval. Měla zánět ve všech kopytech, který se přes veškerou péči nelepšil, ale já jsem tvrdohlavá a rozhodla se, že dokud bude Dubinka žrát, utratit jí nedám. Dcera byla v té době už hodně těhotná, bála jsme se, jak by s ní smrt milované kobylky zamávala. Léčba trvala přes dva měsíce, spolykala naše peníze určené na koupení krmiva na zimu pro další zvířata. Do toho dcera musela do nemocnice se zvýšenými jaternímy testy. Veterinář tu byl denně, cestu si ani neúčtoval, moc nám fandil. Kobylu jsme denně stavěli a obraceli, měla ošklivé proleženiny. Tři nohy se jí zahojily, ale levá zadní byla hrozná, koruna nateklá a uvnitř to úplně čvachtalo, čekali jsme, že se asi vyzuje. A když už to konečně jednou večer vypadalo, že se to lepší, hnis z kopyta začal vytékat, přes noc jí selhalo srdíčko a já jí našla ráno mrtvou. Dcera pak po třech dnech předčasně porodila naštěstí zdravého chlapečka. Tušila jsem to, že se to může stát a už proto nelituju, že jsem kobylu držela tak dlouho. Takhle už byl Vojta dost velký na to, aby porod zvládnul. Pořád ale ještě se mi o Dubince zdá a dceři taky, občas se na sebe koukneme a najenou obě brečíme. Máme ještě jednu kobylku, starou babču, a moc bych chtěla pořídit další, jenže teď nejsou peníze ani čas. Teď v boxu po Dubince bydlí naše kravka, minulý týden byla nemocná a mě se zase vrací ten obraz, jak tam Dubinka leží a už je to jenom její tělo. Dušička už se pase na té nejzelenější louce. Ale kráva už je naštěstí fit. Dana

Zdravím,
nejste Vy náhodou Dana z fóra o ovcích a kozách? Když jsou nemocné zvířata, tak člověk to pomalu prožívá stejně, ne-li více (nemůžou nám říci, co je bolí, jak jim je), než u vlastních dětí.

Přidejte reakci

Přidat smajlík