Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

7.2.2011 19:02
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.4.69

Mám takový problém, se kterým si nevím rady. Jezdím teprve několik let, začínala jsem až kolem 30ti, učila jsem se v jezdecké škole u dobré trenérky. Asi půl roku teď jezdím soukromého koníka, s ježděním vlastně nemám problém, to si myslím nám spolu docela jde, aspoň kůň tedy nikdy neprojevoval nějakou nespokojenost a ti, kdo nás viděli, říkali také, že nám to spolu jde. Ale poslední dobou začal zlobit, když si pro něj jdu do výběhu, začne zdrhat a je skoro nemožné ho chytit. Ostatním to nedělá nebo jenom trochu, ale pak se chytit nechá. Já za ním můžu lítat celé odpoledne a nemám šanci :-( Majitelka říká, že je to tím, že jsem na něj moc hodná a on to prostě zkouší, když se mu nechce pracovat. A já nevím, co s tím mám dělat, jak nějak zlepšit náš vztah (je zajímavé, že to začal dělat teprve před pár týdny). Neumím být "zlá", nevím, jestli ho mám začít mlátit a pak přijde? To je přece blbost. Jakmile ho chytím, tak je jako zlatíčko, při čištění, při sedlání, při ježdění, jenom to chytání je problém. Nevíte, jak si mám získat autoritu, jak mu dát najevo, že mu všechno neprojde? Když si usmyslí, že ho nechytím, tak nemám šanci, nedokážu běhat rychle jako kůň, navíc se svým astmatem nedokážu běhat skoro vůbec :-( Dělám něco špatně?

Neregistrovaný uživatel

7.2.2011 19:16
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.253.104

Zkus to takhle a uvidíš. http://ifauna.cz/clanek/kone/jak-odchytit-kone/5342/

Jinak je to především o změně přístupu, nebo také změny vašeho chování vůči koni. Vybudovat respekt je běh "na dlouhou trať". A v žádném případě to neznamená, abyste začala koně mlátit!!! Respekt není totéž co strach!!!"Jen" se musíte naučit ovládat své tělo tak, aby tomu rozumněl jak kůň, tak vy. Být důsledná a spravedlvá.

Neregistrovaný uživatel

7.2.2011 19:22
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.70.138

Hlavně nelítej a nehoň, to je přesně cesta, jak koně nechytit.
Vždycky je rychlejší a má zafixováno prchat, pokud je honěn ve své podstatě býložravce loveného šelmami.
Choď za ním do ohrady i jindy, nejen když jdeš jezdit a nedejbože v nějakém časovém presu. Staň se součástí ohrady - nechci tě chytat, jenom sem jdu tak lelkovat, jdu se za tebou podívat, jestli postojíš a máš náladu, tak tě třeba podrbat ( většina koní je úplatná na drbání - stačí mi vlézt do výběhu s kartáčem a hned jsem středem zájmu a pozornosti - každý chce být ten kartáčovaný, jsou schopní se o to prát).
Prostě jenom tak přijít, příblížit se, oddálit se, jen si tak pohrávat. Když dovolí přiblížit, za odměnu podrbat, pohladit - to, co má rád a kde má rád.
Abys byla pro něj příjemný element, za kterým je pro něj výhodné přijít. Někdo řeší i pamlsky, já s tím moc dobrou zkušenost nemám. Holky, co chodily dřív jezdit je koním nosily do té doby, než je jedna kobyla převálcovala, jak se jich domáhala - pak teprv si s tím daly pokoj. Nemám na to koně naučené, protože jsou mi nepříjemní loudiči po kapsách - čímž netvrdím, že to jinému nemůže fungovat, pokud mu loudiči nevadí. Na dobré žrádlo jsou snad úplatní všichni.

Neregistrovaný uživatel

7.2.2011 19:41
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.4.69

Jo, s těmi pamlsky jsem to přesně z tohohle důvodu zavrhla, je tam jeden dominantní valach, ten nejen že odežene všechny ostatní, ale pak za mnou pořád chodil a docela agresivně se dožadoval dalších a dalších mlsek a já už neměla šanci se ho zbavit.
Ten článek je hodně zajímavý, zjistila jsem, že opravdu na něj působím agresivně svojí řečí těla a dělám toho dost špatně. Ale pak mi vysvětlete, jak to že neutíká před jinými lidmi, kteří určitě tu řeč těla taky neovládají (aspoň mi to tak připadá). Nebo to bude tím, že většinou mi pomáhají holky, co ho nejezdí a on pozná, kdo je jeho jezdec a s kým bude muset pracovat?

Neregistrovaný uživatel

7.2.2011 20:17
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.253.104

To je taky možné. Je důležité začít budovat vztah nezaložený jen na ježdění. Zkuste práci na ruce a neuplácejte pamlsky (přesně jak jste psaly výše), ale drbte, hlaďte - neplácejte (koně se mezi sebou taky neplácají). Nehledejte jeho společnost jen kvůli tomu, že si "chcete svést zadek", ale i proto, že se s ním chcete mazlit, čistit, přátelit a ježdění by mělo být vám až za odměnu, když věnujete koni "socializaci" (nevím, jak bych to lépe napsala, snad je to pochopitelné a nedojde ke špatnému vysvětlení). Při práci s koněm (ať už na ruce či při péči o něho) buďte důrazná, ale spravedlivá a nenechte se ničím vyvést z míry (prostě nesmíte vybouchnout), ale také nesmíte dělat to, že "tak dneska ti to výjimečně dovolím, ale příště už nic". Tímto postojem dáváte koni najevo, že sama nevíte, co chcete a chcete po koni, aby to věděl (on zkrátka nepochopí, že jednou ano a podruhé ne). Musíte si stanovit přesné hranice a ty dodržovat, ať se děje, co se děje.
Být vámi, vynechám teď ježdění a zdokonalím se v komunikaci ze země. Tohle vám tady sáhodlouze popisovat nebudu (ani to není v mé moci vám radit bez toho, abych věděla, jaké u vás vládnou poměry). Snad jen doporučím studovat, číst a konzultovat s odborníkem (v lepším případě), nebo praktikovat metodu pokus-omyl (i tak se dá dosáhnout výsledku, zabere vám to však mnohem víc času).

Neregistrovaný uživatel

7.2.2011 20:32
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.4.69

To už jsem taky zjistila, že ježděním si člověk natrénuje sebeovládání, občas mám chuť ho zabít, ale snažím se přesně jak píšete nenechat se vyvést z míry, někdy je to těžké, ale jde to :-)
Ono je to ztížené asi i tím, že kůň není můj, kromě majitelky a mě na něj chodí ještě jedna holčina a poslední dobou, jak jsem vypozorovala ještě spousta dalších lidí, takže netuším, jak jsou na tom ti známí a kamarádi s jezdeckým uměním (nebo neuměním), ale tenhle problém nastal právě tak asi několik posledních týdnů, kdy na něm jezdí skoro každý den někdo jiný. To samozřejmě musí vědět majitelka, co je pro jejího koně dobré, do toho jí mluvit nemůžu. Ještě na podzim jsem tam občas zašla i v jiný den než chodím jezdit, vzala jsem ho třeba na procházku, napást, byla jsem prostě s ním, pracovali jsme ze země, ale přes zimu to bylo horší (komu se chce postávat v mrazu v ohradě, že? :-), ale určitě chci na tom zapracovat, ráda bych, abychom si opravdu rozuměli a to se vším všudy.

Neregistrovaný uživatel

7.2.2011 23:11
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.253.104

Tak v tomhle vás asi zklamu, ale pokud se i ti ostatní, kteří na něho chodí, nebudou chovat podobně jako vy a nebudou po něm chtít totéž (vytvořit vztah, zkamarádit,...), dovolím si říct, že se vám to (s tímto koníkem) nikdy nepovede. Vy s ním budete komunikovat a další den na něho bude někdo křičet a honit ho po poli..
Takže ještě jedna rada, vyměňte koně, nebo se s majitelkou domluvte na jasných pravidlech.
A ať vám koně jdou.

Neregistrovaný uživatel

8.2.2011 00:28
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.70.138

Může být přetažený, ježdění/jezdci mu lezou na nervy, spojil si to do souvislosti - jde pro mne člověk = protivné ježdění.
Musí se rozbít ta souvislost - že ne vždycky půjde jen o protivné ježdění ( může jít i o příjemnou "jen" společnost člověka) a ježdění co nejvíc koni zpříjemnit (nepřetěžovat, být jemný, chválit za sebemenší pokrok, ovládat se= nebýt vzteklý, když se nedaří).
Což půjde dost těžko, pokud se lidi střídají a zadavatelka není majitelka - nemůže ovlivnit, jak a kdo bude na koni jezdit a k němu se chovat...

Neregistrovaný uživatel

8.2.2011 09:42
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.179.23

Chodit za koníkem jen tak, hezky v klidu. Pokud ho jednou chytíš, jít s ním na procházku, na travičku, až bude. Bohužel si tě zatím spojuje jen s ježděním....

Neregistrovaný uživatel

8.2.2011 13:00
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.0.0

Kůň má vytvořené asociace -jezdec = otravná práce, honem od něj pryč. Až si vytvoří asociaci s tímhle člověkem je pohoda, pak nebude prchat, ale bude tě vyhledávat. Někteří koně přiběhnou na zavolání i z velké dálky a těší se, že po nudě na pastvině přijde nějaká změna. Snaž se koně svou přítomností zabavit, ne otrávit. Ježdění je až to poslední co se dá s koněm dělat (řada lidí to ovšem považuje za jediné).

Neregistrovaný uživatel

8.2.2011 13:32
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.4.69

Tak já vám nevím, nejradši bych to vzdala :-) Přitom jsem měla pocit, že máme s koníkem hezký vztah, jak jsem psala, když byla travička, brala jsem ho i mimo ježdění jenom tak ven, na procházku, teď spolu děláme aspoň různé cviky ze země, když je v boxe a přijdu tam, tak se ke mě hned otočí, přijde blíž, spolupracuje, nevím, netváří se, že bych něco dělala špatně :-( Jenže dovedete si představit, co to udělá s lidským sebevědomím, když před vámi kůň hodinu nebo dýl utíká? Já už si nevím rady a včera mě to stálo hodně sebeovládání, abych se vzteky nerozbrečela :-(
Dneska jsem za ním zašla ráno před prací, překvapivě mě nechal přijít, vzal si mrkvičku, nechal se podrbat, ale pak jako by si to uvědomil, otočil se a byl pryč. Zkoušela jsem to podle toho výše uvedeného článku, ale autor asi nepočítal s tím, že se ve výběhu můžou nacházet i další koně a ti nám to strašně kazili :-( Jedna kobyla chodila celou dobu za mnou s hubou přilepenou na mojí kapse (i když jsem jí nic nedala). Kdykoli jsem se zastavila, tak jsem o ni málem zakopla :-) Další dva valaši se přidali k tomu mému a měli radost, že se konečně něco děje, lítali tam jak šílení, kopali se, kousali, hráli si, takže jsem vlastně honila tři koně. Občas ani neviděli, kam letěj, že jsem sotva stihla uskočit. Prostě zase totální neúspěch :-( U koní se pohybuju teprve krátkou dobu a pořád z nich mám dost respekt, tak jsem radši vyklidila pole.

Neregistrovaný uživatel

8.2.2011 14:18
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.253.104

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak já vám nevím, nejradši bych to vzdala :-) Přitom jsem měla pocit, že máme s koníkem hezký vztah, jak jsem psala, když byla travička, brala jsem ho i mimo ježdění jenom tak ven, na procházku, teď spolu děláme aspoň různé cviky ze země, když je v boxe a přijdu tam, tak se ke mě hned otočí, přijde blíž, spolupracuje, nevím, netváří se, že bych něco dělala špatně :-( Jenže dovedete si představit, co to udělá s lidským sebevědomím, když před vámi kůň hodinu nebo dýl utíká? Já už si nevím rady a včera mě to stálo hodně sebeovládání, abych se vzteky nerozbrečela :-(
Dneska jsem za ním zašla ráno před prací, překvapivě mě nechal přijít, vzal si mrkvičku, nechal se podrbat, ale pak jako by si to uvědomil, otočil se a byl pryč. Zkoušela jsem to podle toho výše uvedeného článku, ale autor asi nepočítal s tím, že se ve výběhu můžou nacházet i další koně a ti nám to strašně kazili :-( Jedna kobyla chodila celou dobu za mnou s hubou přilepenou na mojí kapse (i když jsem jí nic nedala). Kdykoli jsem se zastavila, tak jsem o ni málem zakopla :-) Další dva valaši se přidali k tomu mému a měli radost, že se konečně něco děje, lítali tam jak šílení, kopali se, kousali, hráli si, takže jsem vlastně honila tři koně. Občas ani neviděli, kam letěj, že jsem sotva stihla uskočit. Prostě zase totální neúspěch :-( U koní se pohybuju teprve krátkou dobu a pořád z nich mám dost respekt, tak jsem radši vyklidila pole.

Ale vidíte, že ráno přišel. Asociuje si tedy pravděpodobně: člověk - odpoledne - otravná práce. Na pastvině pro něho nejste dost zajímavá, v boxe vlastně nemá na výběr.
K tomu "nahánění" ve výběhu. Na kobylu lezoucí do vaší kapsy musíte reagovat důrazně, ne však agresivně. Odstrčte jí hlavu, důrazně proti ní vykročte a odežeňte ji - můžete i mávat rukama a důrazně opakovat "jdi, jdi, jdi", dokud neodběhne. Pokud zase přijde, udělejte to samé. Uvidíte, že kobka za chvíli pochopí, že není chtěná.
S tím vaším koníkem postupujte tak, jak je to v článku, snažte se za každou cenu směřovat do stejného bodu jako váš koník. Pokud nebudete bezradně kroužit po výběhu, koník si vaší snahy za chvíli všimne a začne reagovat. Z počátku to může trvat klidně i hodinu, ale musíte vydržet - jakmile něco začnete, nemůžete skončit v polovině, takže z počátku bude stačit, když k vám přijde a nechá se podrbat. Nenechte ho však, aby odešel sám, musíte mu dát povel. Když tedy bude chtít odejít, snažte se ho upoutat tak, aby se natočil k vám a věnoval vám pozornost. Pak mu zavčas (tak, aby neměl čas udělat, co se mu zlíbí) dejte povel, aby šel zpátky do stáda tak, že mu odstříte hlavu a volnou rukou mu ukážete směr, kam chcete, aby šel. Jak pochopí, že má jít, můžete s klidem odejít a radovat se z úspěchu. ;)

Neregistrovaný uživatel

8.2.2011 14:58
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.208.237

Kdyi jsme měli malou jízdárnu.Nejhodnější kobylka samozřejmě nejvíc chodila, takže jednou jí nešlo za žádnou cenu chytit.Zrovna tak potom s dětmi, nejraději jezdili na nejhodnějším koníkovi, takže pak se nedal chytit.A pozorovala jsme to i u více lidí, koník, který byl příliš ježděn, nechtěl se nechat chytit.Když byli chyceni, spolupracovali všichni jak dříve, žádné bejkárny.Další věc je, jestli se nestalo mezi vámi a koníkem něco, co jste ani nezaregistrovala, ale koníka třeba vylekalo.Moje kobylka za mnou na zavolání přijde ze stáda, ale jednou, když jsem jí volala a nechtělo se mi do výběhu a stála jsem na kraji, chtěla ke mě přiběhnout a nevšimla si, že elektrika je sundaná jen u mě.Byla to moje blbost, ale netušila jsem, že jí napadne jít našikmo.Dostala ránu a dva měsíce nepřišla.Už je to dobrý, ale pro mě ponaučení, že člověk musí předvídat a myslet na všechno, zdánlivá maličkost pak může mít velký význam.

Neregistrovaný uživatel

9.2.2011 10:05
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.184.101

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak já vám nevím, nejradši bych to vzdala :-) Přitom jsem měla pocit, že máme s koníkem hezký vztah, jak jsem psala, když byla travička, brala jsem ho i mimo ježdění jenom tak ven, na procházku, teď spolu děláme aspoň různé cviky ze země, když je v boxe a přijdu tam, tak se ke mě hned otočí, přijde blíž, spolupracuje, nevím, netváří se, že bych něco dělala špatně :-( Jenže dovedete si představit, co to udělá s lidským sebevědomím, když před vámi kůň hodinu nebo dýl utíká? Já už si nevím rady a včera mě to stálo hodně sebeovládání, abych se vzteky nerozbrečela :-(
Dneska jsem za ním zašla ráno před prací, překvapivě mě nechal přijít, vzal si mrkvičku, nechal se podrbat, ale pak jako by si to uvědomil, otočil se a byl pryč. Zkoušela jsem to podle toho výše uvedeného článku, ale autor asi nepočítal s tím, že se ve výběhu můžou nacházet i další koně a ti nám to strašně kazili :-( Jedna kobyla chodila celou dobu za mnou s hubou přilepenou na mojí kapse (i když jsem jí nic nedala). Kdykoli jsem se zastavila, tak jsem o ni málem zakopla :-) Další dva valaši se přidali k tomu mému a měli radost, že se konečně něco děje, lítali tam jak šílení, kopali se, kousali, hráli si, takže jsem vlastně honila tři koně. Občas ani neviděli, kam letěj, že jsem sotva stihla uskočit. Prostě zase totální neúspěch :-( U koní se pohybuju teprve krátkou dobu a pořád z nich mám dost respekt, tak jsem radši vyklidila pole.

A co to pojmout úplně novým stylem a naučit koníka na přivolání? Je to běh na dlouhou trať, ale později se vám to moc vyplatí... Je to převzato " z přirozených " metod, nejvíce to učí Zuzka Prokopová. Napřed na parelce ( či ohlávce ) s delším vodítkem zavolat na koníka - vymyslet si nějaký pokyn pro to, aby k vám přišel. Následuje lehounký tlak na vodítko a jakmile kůň vykročí směrem k vám, tlak okamžitě povolit. Když přijde, tak strašně moc moc chválit ( horsemani by mě sice za pamlsek zabili, ale on někdy pamlsek ve správný čas koni leccos usnadní ), případně podrbat, udělat cokoliv, co je koni příjemné. Když už kůň bude rozumět, co po něm chcete, tak to udělat bez tlaku na vodítko, posléze úplně bez vodítka - ideální je menší prostor, kruhovka, obdélník, ale stačí i chodbička stáje... Koník si to zafixuje jako povel a je mu to i příjemné, nic se po něm nechce, jen aby přišel k člověku a dostal velikou pochvalu. ( My to už hrajeme i jako hru - chyť si mě. Už ale vyhrává jen kobyla ) No a zanedlouho to přesně takhle jde i na pastvě.

Jinak, z mé zkušenosti, koník přesně rozlišuje lidi, kteří na něm jezdí a tudíž od nich se na pastvě nechce nechat chytit. Jsou to chytrá zvířata. No, a na všeobecný respekt bych opravdu vyzkoušela nějaký kurz přirozené komunikace - nějaké základy od kvalitního trenéra. Moc se mi líbila jedna zásada - jakmile máš pocit, že koně za něco musíš uhodit, tak jsi ve výchově selhal a udělal chybu. Já se sice teď už definitivně věnuji pouze anglickému stylu ježdění, ale děkuju bohu, že mě osvítil a koně už mi nešlapou po nohou a netahají mě na ohlávce. A také obsedání velmi temperamentního hříběte, na které jsem si pořídila zvláštní úrazové pojištění byla jedna z nejnudnějších věcí

Neregistrovaný uživatel

9.2.2011 12:28
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.4.69

Děkuju moc za rady, ale obávám se, že dokud nebudu mít vlastního koně, tak tyhle metody moc nepomůžou, protože k němu chodí víc lidí, a když to budu dělat jenom já, stejně to nebude fungovat :-(
Jinak za tu dobu, co se známe, ještě nikdy nepřišel sám, maximálně, když má hodně dobrou náladu, tak udělal pár kroků směrem ke mě, ale většinou jenom stojí a čeká, až se dobrodím blátem až k němu. No a posledních pár týdnů už nestojí, ale zdrhá :-( Takže to teď řeším tak, že pro něj pošlu někoho, kdo na něm nejezdí, ale mému sebevědomí to rozhodně nepřidá...

Neregistrovaný uživatel

9.2.2011 13:05
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.165.66

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Děkuju moc za rady, ale obávám se, že dokud nebudu mít vlastního koně, tak tyhle metody moc nepomůžou, protože k němu chodí víc lidí, a když to budu dělat jenom já, stejně to nebude fungovat :-(
Jinak za tu dobu, co se známe, ještě nikdy nepřišel sám, maximálně, když má hodně dobrou náladu, tak udělal pár kroků směrem ke mě, ale většinou jenom stojí a čeká, až se dobrodím blátem až k němu. No a posledních pár týdnů už nestojí, ale zdrhá :-( Takže to teď řeším tak, že pro něj pošlu někoho, kdo na něm nejezdí, ale mému sebevědomí to rozhodně nepřidá...

Já bych radila, vrátit se na zem. Tím myslím kruhovku, procházky. Místo ježdění jen několikrát přijít a odejít. Je pravda, že když chodí za koníkem více lidí, je to složitější, ale musím podotknout, že za mým koněm také chodí více lidí a on bezpečně pozná, kdy jdu já a co může a nemůže. A dost koník pochopil systémem - jseš u mě, odpočíváš. Nechceš být u mě, pracuješ.
Nebo místo kruhovky ohraničenou pastvu, jízdárnu, bez ostatních koní, tam můžeš vyzkoušet i pamlsky (horsemani mě ukamenují ), ale i to ze začátku pomůže, pokud ti koník pak neleze po hlavě.
Přeji hodně zdaru a nevěš hlavu. Každý má nějaký problém a kdo tvrdí, že nemá, tak lže a nebo si ho nechce připustit.....

Neregistrovaný uživatel

9.2.2011 21:00
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.11.52

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Děkuju moc za rady, ale obávám se, že dokud nebudu mít vlastního koně, tak tyhle metody moc nepomůžou, protože k němu chodí víc lidí, a když to budu dělat jenom já, stejně to nebude fungovat :-(
Jinak za tu dobu, co se známe, ještě nikdy nepřišel sám, maximálně, když má hodně dobrou náladu, tak udělal pár kroků směrem ke mě, ale většinou jenom stojí a čeká, až se dobrodím blátem až k němu. No a posledních pár týdnů už nestojí, ale zdrhá :-( Takže to teď řeším tak, že pro něj pošlu někoho, kdo na něm nejezdí, ale mému sebevědomí to rozhodně nepřidá...

Je úplně jedno, že k němu chodí víc lidí. Kůň si vytváří vazby ve dvojici. Sama jste řekla, že když jste ho brala na procházku a tam se jen pásl, nebyl problém. On má spojenou vaší osobu s prací. Vidí vás v ohradě s ohlávkou, tak zdrhá. Musíte pro něj začít být atraktivní. Pamlsky klidně ano, ale ne ve stádu. Vezměte si jen vodítko a nebo skryjte ohlávku. Sedněte si v ohradě a počkejte, až kůň ze zvědavosti přijde. Dřív nebo později přijde. Pochvalte ho, pohlaďte. Nasaďte ohlávku a pak ji zase sundejte a nechte ho jít. Třeba vícekrát za den. Naučí se, že ne každá vaše návštěva znamená práci. Pak ho můžete chytit za krk vodítkem a odvést mimo. Tam mu dejte pamlsky a pusťte ho zpět do ohrady. Nevznikne tak konflikt s ostatními koňmi. Můžete ho i jemně odehnat. To je začátek práce. Tom

Neregistrovaný uživatel

16.2.2011 18:39
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.4.69

Jsem zadavatelka :-)
Tak jsme dneska pracovali na sblížení a musím říct, že jsem hodně příjemně překvapená. Vzala jsem si ho do kruhovky, jen tak navolno a pracovali jsme na tom tzv. napojení. Sice jsem asi nedělala úplně všechno správně, ale přišlo mi, že koník super fungoval. Ke konci za mnou chodil jako pejsek, vůbec jsem tomu nevěřila :-) Myslím, že kdyby proti mě osobně něco měl, tak přece za mnou chodit nebude a nebude tak krásně spolupracovat. Pak jsme se šli chvilku projít na ruce, jak slezl sníh, tak už se dají ukusovat zbytky trávy, tak měl radost. Nakonec jsem ho pustila do výběhu, kde jsem ještě chvíli pobyla, a když jsem za ním přišla ještě po nějaké době, tak už vůbec neutíkal! Už se těším na jaro, budeme chodit nejen pod sedlo a doufám, že se náš problém brzy vyřeší. Všem moc děkuji za rady, už jsem trochu optimističtější.

Přidejte reakci

Přidat smajlík