Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

1.3.2011 07:54
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.12.171

Trochu se v práci nudím, co takhle téma veselé příhody s koňmi či jinými zvířaty? A prosím bez rýpání, je to pro pobavení,ne aby se tady zas lidi hádali .
Jelikož vlastním dva koně, psa, tři kočky a několik desítek králíků, často mě ta moje smečka rozesměje.Tak jen namátkou:
Kobyla plňas, si v době říje vše ve větší vzdálenosti plete s hřebcem. Nejčastěji cyklisty. Tak si v klidu jedem, najednou zbystří,ocas nahoru, kroutí se...cyklista přijíždí blíž, stále však dost daleko na to, aby ho kobyla nepovažovala za hřebce. Ocas už snad ani výš a víc do boku dát nedokáže, poťapává a lehce si pořechtne. Cyklista mizí za stromy, kobyla lehce nervozní, ale šlape dál s ocasem vzhůru. Cyklista nás míjí a moje roztoužená kobyla vypustí vzdech jako by říkala,tak zas nic nebude.... a z natěšeného dostiháka je hromádka neštěstí. Cyklista nechápavě hledí, čemu že se to směju, když koníček je nějakej skleslej.

Valach pažravka mě taky často dostává do kolen. Jedem si lesem, kochám se na zahozené otěži a ejhle, houbař. Než jsem stačila cokoliv udělat, strčil valach hubu do košíku a cpe do sebe houbu. Pán povídá: Koníček má hlad, chudáček.. Byla jsem rudá až na zadku, s omluvama jsem zmizela mezi stromy s koněm žvejkajícím houbu. Čekala jsem, že ji vyplivne, ale on ji spolknul.

Tak a zas někdo další

Neregistrovaný uživatel

1.3.2011 08:03
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.156.234

Tak u nás je takových příhod taky spousta. Poslední takový velký šok byl když pul roční hříbě (hafling+QH) si jen tak vyskočí a chodí po velkých kulatých balících sena a slámy, přitom se honí se psem. Pes si myslel že uteče na balíky

Neregistrovaný uživatel

1.3.2011 09:24
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.12.171

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak u nás je takových příhod taky spousta. Poslední takový velký šok byl když pul roční hříbě (hafling+QH) si jen tak vyskočí a chodí po velkých kulatých balících sena a slámy, přitom se honí se psem. Pes si myslel že uteče na balíky

Pes asi musel být dost překvapenej, ne? A co další, pochlubte se, co se vám přihodilo veselého.

Neregistrovaný uživatel

1.3.2011 10:45
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.117.196

Tak to já kdysi se starala o poníky, kteří stáli na štontu vedle sebe a potom koza.....no, ale jedné ponyčce se podařilo uvolnit se z úvazu ve chvíli kdy paní domáci procházela kolem s čerstvě nadojeným kozím mlékem.....ale domů ho už nedonesla. Milá ponyčka mlask a hlavu do kýble a všechny 2 litry do sebe zunkla - skoro na ex......

Neregistrovaný uživatel

1.3.2011 13:00
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.70.138

Vloni:
Učila jsem tříletku kobylu ( slezský norik) nakládat se do Avie kvůli převozu. Kobyla je komediantka, nebyl žádný problém - objevování nových věcí ji baví, uměla to hned.
Další v pořadí bylo naučit ji chodit v postroji.
Capeme po dvoře, řetězy z pobočků cinkají po asfaltu, kobyla kus za mnou na prověšeném vodítku. Přemýšlím si nad svým - najednou se vodítko napnulo, rachot a docinkáno...
Ohlédnu se, co se to děje- kobyla vlezená, co vodítko dovolilo napůl ve vedle stojící Avii, napůl ještě na rampě ... s výrazem - tohle je nuda, nastupovat je lepší zábava

Neregistrovaný uživatel

1.3.2011 19:37
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.77.14

Minulý rok jsem se rozhodla že budu chodit s mladým na procházky po velké pauze.Vyběhly jsme kopec lesem ovšem v půlce jsem nestíhala jeho rychlejší tempo.Začala jsem lapat po vzduchu jako leklá ryba.Koníka jsem s radostí osvobodila s vodítka.Kupodivu šlapal přede mnou.Na vrcholu cesty nás čekal ráj.Velké louky ohraničené lesem.Tady mi neuteče nemá kam. Ale jak jsem mýlila.Koník na největší louce zmizel s radostí za obzorem.Vyčkávám tedy a volám.Čímdál víc a víc-už je z toho řev.Poslouchám dunění kopyt-marně.Vydávám se tedy směrem kudy kůn zmizel.Vydávám zkřeky podobné ropuše,sípu zrychluji kroky.Překonávám louku no spíše oraniště,boty obalené jakousi hmotou,jde se ztěška.Předemnou les a strž.Už mám vidiny že je můj milánek pod strží se zlomenou nohou.Urychleně se vydávám prozkoumat terén.Nic,volám co hrdlo ráčí-muselo mě být slyšet na míle daleko.Všude hrobové ticho.Vydám se tedy zpět přes louku-musí tady někde být.Nachodila jsem kolem deseti km,nohy mě nechtěli nést,ještě několikrát pokus tam a zpět,slzy v očích-nemám koně,co když ho někdo najde a nedej bože rozporcuje do mrazáku.Jediné co mi zbylo bylo vodítko a zablácené boty.Po třech hodinách hledání jsem se vydala na cestu domů-dva kiláky to zvládnu je to z kopce.Táto volám kde je?Vykoukne ze dveří a kdo?Já povídám no přeci Gasin.Musíme ho najít pojd se mnou.Začíná pršet.Startuje motorku-před námi velký kopec a lesní cesta mezi skalami.Naskočím a rachtáme vzhůru.Motorka se dusí skoro nejede.Mámo ty si stloustla!!!Seskakuji z motorky táta mizí v dálce-už si zvykám na ten pohled.Skoro utíkám-leje jako z konve,kopec vyběhnu jako závodní kůn a kříčím za rachtající motorkou kudy má jet.Málem zkolabuju srdce v krku,blížím se k místu kde jsme naposledy byly spolu.Najednou se ozve tady je!!!!Přesně kde mě opustil na tom samém místě čekal.Křičím Gasííí!!!!Koník ke mě běží oči stejně vykulené jako já,udělá několik kruhů kolem mě,přitom si vyhazuje a řechtá a řechtá.Připnu vodítko a jdeme pomalým krokem domů,s puchýři na nohách ale štastná že se můj milánek našel.

Neregistrovaný uživatel

1.3.2011 20:05
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.48.123

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Minulý rok jsem se rozhodla že budu chodit s mladým na procházky po velké pauze.Vyběhly jsme kopec lesem ovšem v půlce jsem nestíhala jeho rychlejší tempo.Začala jsem lapat po vzduchu jako leklá ryba.Koníka jsem s radostí osvobodila s vodítka.Kupodivu šlapal přede mnou.Na vrcholu cesty nás čekal ráj.Velké louky ohraničené lesem.Tady mi neuteče nemá kam. Ale jak jsem mýlila.Koník na největší louce zmizel s radostí za obzorem.Vyčkávám tedy a volám.Čímdál víc a víc-už je z toho řev.Poslouchám dunění kopyt-marně.Vydávám se tedy směrem kudy kůn zmizel.Vydávám zkřeky podobné ropuše,sípu zrychluji kroky.Překonávám louku no spíše oraniště,boty obalené jakousi hmotou,jde se ztěška.Předemnou les a strž.Už mám vidiny že je můj milánek pod strží se zlomenou nohou.Urychleně se vydávám prozkoumat terén.Nic,volám co hrdlo ráčí-muselo mě být slyšet na míle daleko.Všude hrobové ticho.Vydám se tedy zpět přes louku-musí tady někde být.Nachodila jsem kolem deseti km,nohy mě nechtěli nést,ještě několikrát pokus tam a zpět,slzy v očích-nemám koně,co když ho někdo najde a nedej bože rozporcuje do mrazáku.Jediné co mi zbylo bylo vodítko a zablácené boty.Po třech hodinách hledání jsem se vydala na cestu domů-dva kiláky to zvládnu je to z kopce.Táto volám kde je?Vykoukne ze dveří a kdo?Já povídám no přeci Gasin.Musíme ho najít pojd se mnou.Začíná pršet.Startuje motorku-před námi velký kopec a lesní cesta mezi skalami.Naskočím a rachtáme vzhůru.Motorka se dusí skoro nejede.Mámo ty si stloustla!!!Seskakuji z motorky táta mizí v dálce-už si zvykám na ten pohled.Skoro utíkám-leje jako z konve,kopec vyběhnu jako závodní kůn a kříčím za rachtající motorkou kudy má jet.Málem zkolabuju srdce v krku,blížím se k místu kde jsme naposledy byly spolu.Najednou se ozve tady je!!!!Přesně kde mě opustil na tom samém místě čekal.Křičím Gasííí!!!!Koník ke mě běží oči stejně vykulené jako já,udělá několik kruhů kolem mě,přitom si vyhazuje a řechtá a řechtá.Připnu vodítko a jdeme pomalým krokem domů,s puchýři na nohách ale štastná že se můj milánek našel.

To je ůžasný

Neregistrovaný uživatel

1.3.2011 21:35
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.40.197

Měli jsme od hříbátka huculku Dubinu. Ze začátku bydlela volně na dvoře, odkud je vstup do domu. Jednou takhle v létě stojím v kuchyni u sporáku a větrám otevřenými dveřmi do chodby a dál ven. A najednou dusot - kobylka stojí v chodbě, klouže jí to na dlaždičkách, ale statečně se cpe až do kuchyně. Chodba je celkem úzká, tam se neotočila, musela jsem jí pustit dovnitř, v kuchyni otočit a vyhnat ven.
Jindy naše fena dostala uvařenou skopovou stehenní kost i s kusem masa. Vykouknu na dvůr a tam vidím, jak kobyla kopytem přidržuje kost na zemi a odborně zubama strhává a žere maso. Fena jen smutně koukala.
Nejoblíbenější úlovky naší Dubinky byly psí granule a vajíčka, jak je viděla, neodolala a kradla.

Přidejte reakci

Přidat smajlík