Dělám všechno špatně,nebo je to spíš plus?

Rozhodně neděláte nic špatně!Kor když máte koně na rekreaci!Buďte ráda že ho máte tak jemného,každý ať má svého koně naučeného jak chce a hlavně jak mu to vyhovuje.Já měla koně naučenýho jen na hlas ve všech chodech,přiložená holeň ´to jsme neznali.Kůň byl jen můj a nikomu sem ho nepůjčovala. Takže jsem si ho přijezdila jak jsem chtěla já.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
zatočí.A to je taky prý špatně,protože jezdím v anglii.No a za 3.,když jdu v kroku,tak mám úplně volnou otěž do té doby,než naklušu,to je prý taky špatně,protože má být pořád na přilnutí,jen občas nechat protáhnout krk povolením oteží.Ale já si myslím že ne,že nejsme na jízdárně,tak at si kůň vyjíždku taky trochu užije.Mám teda něco změnit?Budu vděčná za vaše názory a vysvětlení, proč to třeba mám dělat jinak.Jen do mě,snesu všechno i se z toho poučím.

Rozhodně nic neměňte!

No jak se to vezme... Jaké pomůcky si člověk udělá, takové je má. Teoreticky jde naučit koně naklusat a nacválat na poplácání po krku. Koník se přizpůsobí jezdci. Jde spíš o to, že systém ježdění, jak je vybudován klasickými pomůckami, umožňuje další práci s koníkem a další rozvíjení jeho dovedností. A také pomůckami upravuje správný sed jezdce, aby koníkovi nevadil a nepřekážel - to u vás bez zhlédnutí nikdo neposoudí. Já to znám sama - jezdila jsem bez trenéra a dobré, koníci poslouchali na "moje" pobídky, byli poslušní a já se cítila dobře, ale nikam dál jsem se nedostala. Teprve s trenérem jsem si uvědomila, kolik věcí jsem dělala špatně. Teď rozlišuju dvě věci - když jedu na vytrvalosti, koníka taky naklusávám, nacválávám slovními povely. Když jsem na drezurním obdélníku, dbám o naskočení do cvalu na pobídku, ve správném kmihu a přilnutí...

Jinak, ježdění na volné otěži problém není, problém budou spíš ty holeně.. Ono nejde o to, mít je stále přitisknuté na koni, ale přiložené holeně se říká správné pozici nohou. Pokud máte holeně od koně, můžete mít špatný sed, ale to bez zhlédnutí opravdu nikdo neposoudí...

V klidu. Těm jízdárenským hujerům nemusíte všechno sbaštit. Záleží na tom, jestli chce člověk sportovat, nebo špacírovat. Já už taky dávno nejezdím tak, jako kdysi na kolbišti nebo v hale, ale je to tím, že jezdím jen do terénu. V terénu by si měl kůň zrelaxovat a nebýt permanentně nabrnkaný na pomůckách.

Pomůcky jsou "vymyšleny" tak, aby byly pro koně snadno srozumitelné a vedly je do "správného" (ve spráném držení těla) provedení. Samozřejmě koně můžete naučit na libovolné pomůcky. Problém se může dostavit s vaším jezdeckým výpadkem (např. dlouhodobější nemoc, prodej koně, těhotenství...), kdy bude těžké sehnat adekvátní náhradu. Schopný jezdec bude znát běžné pomůcky a můžou vznikat konflikty s koníkem, který nebude rozumět. Nebo si můžete vychovat "svého" jezdce, ale zase omezeně - pod vaším dohledem, což je "polovičaté" řešení.
Pokud Vám i vašemu koni, vaše jezdecké provedení vyhovuje, neměňte jej. Ale jak již bylo zmíněno, nikam dál se bez odborného vedení neposunete.

Zadavatelka: kamarádka na něm taky jela a používala pomůcky z jízdárny (kromě těch přitisklých holení) a koník reagoval velmi dobře,asi tak jezdila i bývalá majitelka.Dokonce jsem od ní dostala i tušírku,prý bez ní nejezdila.Občas si teda zezačátku postavil hlavu,že jako dál nepůjde,ale to se odbouralo asi tak na šesté vyjížďce.Tento koník nic nezapomíná.Žádné přiježďování u něho neprobíhá,je naprosto spolehlivý i když delší dobu nejde pod sedlo.Tož asi tak a díky všem,pište dál

Ja resim se svoji kobcou to same. Delala jsem si ji sama od zacatku s durazem na jemnost ovladani. Je jemna, vyborne ovladatelna na hlasove povely, dobre reaguje i na holen. Taky jezdime na zahozene otezi nebo i uplne bez uzdeni na provazku kolem krku a reaguje velmi dobre.
Termin stale prilozeni holene je u nas obtizne proveditelny, protoze je kobca hodne uzka(vzrustem maly, stihly kun) a ja ji proste holenema konstantne necitim , pokud tedy neprovadim extremni alotria s vlastnima nohama (az do mezi krece mych svalu).
Kamaradka me taky upozornuje, ze jezdim spatne, ze si takhle kobca neudela ty spravne svaly a nebude schopna me dobre nest. Podle ni by taky mela byt kobca na stalem (a pro me tvrdem) prilnuti, mela by se neustale pobizet a jen tak si udela ty spravne svaly. Kdyz mam kobcu na "vlastnim prilnuti" kdy citim jeji hubu a v otezich jemny tlak, tak podle kamaradky je to malo a mela bych ji vzit za hubu vic... Porovnam-li ovladatelnost jejich koni s tim mym, tak v terenu jednoznacne vedeme na body, na jizdarne je to tak nastejno jen s rozdilem, ze ona presne vi, co s konem dela (resp. ma naucene pomucky anglie) a ja se to pomalu s kobcou ucim ucim a kobca je sikovna.
Taky tapu. Vzdycky me ucili, ze kun se ma pobizet odzadu, ze do otezi musi prijit sam a ne si drzeni hlavy na kolmici vynutit nejakym zkracenim otezi, ze by nejvyssi bod na hlave pri jizde na prilnuti mel byt za usima a ne az nekde na krku. Taky me ucili, ze okopavat kone stalym prikladanim holeni pro pobizeni v chodu je jen mrhanim pomucek, pokud tedy kun jde v kmihu, jak ma.
Jezdim ciste rekreacne, kdyby se nekdy zadarilo, tak bych chtela zkusit nejaky hobby parkur nebo hobby drezuru, ale nebaziruju na tom. Pro me je dulezitejsi, aby kun reagoval "na myslenku", abych mu pri jizde nevadila a obe strany byly spokojene.
Kobcu nezavisle na sobe zkousel i westernak i jezdec anglie a oba byli prekvapeni, jak je prijemne prijezdena.
Je tady nekdo znalejsi, kdy by to nejak dokazal rozseknout? Taky by me zajimalo, jestli si kone mrsim svym stylem jezdeni nebo ne.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ja resim se svoji kobcou to same. Delala jsem si ji sama od zacatku s durazem na jemnost ovladani. Je jemna, vyborne ovladatelna na hlasove povely, dobre reaguje i na holen. Taky jezdime na zahozene otezi nebo i uplne bez uzdeni na provazku kolem krku a reaguje velmi dobre.
Termin stale prilozeni holene je u nas obtizne proveditelny, protoze je kobca hodne uzka(vzrustem maly, stihly kun) a ja ji proste holenema konstantne necitim , pokud tedy neprovadim extremni alotria s vlastnima nohama (az do mezi krece mych svalu).
Kamaradka me taky upozornuje, ze jezdim spatne, ze si takhle kobca neudela ty spravne svaly a nebude schopna me dobre nest. Podle ni by taky mela byt kobca na stalem (a pro me tvrdem) prilnuti, mela by se neustale pobizet a jen tak si udela ty spravne svaly. Kdyz mam kobcu na "vlastnim prilnuti" kdy citim jeji hubu a v otezich jemny tlak, tak podle kamaradky je to malo a mela bych ji vzit za hubu vic... Porovnam-li ovladatelnost jejich koni s tim mym, tak v terenu jednoznacne vedeme na body, na jizdarne je to tak nastejno jen s rozdilem, ze ona presne vi, co s konem dela (resp. ma naucene pomucky anglie) a ja se to pomalu s kobcou ucim ucim a kobca je sikovna.
Taky tapu. Vzdycky me ucili, ze kun se ma pobizet odzadu, ze do otezi musi prijit sam a ne si drzeni hlavy na kolmici vynutit nejakym zkracenim otezi, ze by nejvyssi bod na hlave pri jizde na prilnuti mel byt za usima a ne az nekde na krku. Taky me ucili, ze okopavat kone stalym prikladanim holeni pro pobizeni v chodu je jen mrhanim pomucek, pokud tedy kun jde v kmihu, jak ma.
Jezdim ciste rekreacne, kdyby se nekdy zadarilo, tak bych chtela zkusit nejaky hobby parkur nebo hobby drezuru, ale nebaziruju na tom. Pro me je dulezitejsi, aby kun reagoval "na myslenku", abych mu pri jizde nevadila a obe strany byly spokojene.
Kobcu nezavisle na sobe zkousel i westernak i jezdec anglie a oba byli prekvapeni, jak je prijemne prijezdena.
Je tady nekdo znalejsi, kdy by to nejak dokazal rozseknout? Taky by me zajimalo, jestli si kone mrsim svym stylem jezdeni nebo ne.

rozseknout by to dokázal jen někdo zkušený, kdo by tě viděl.. A záleží na tom, jak kůň chodí - zda podsazený, rozpadlý atd.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ja resim se svoji kobcou to same. Delala jsem si ji sama od zacatku s durazem na jemnost ovladani. Je jemna, vyborne ovladatelna na hlasove povely, dobre reaguje i na holen. Taky jezdime na zahozene otezi nebo i uplne bez uzdeni na provazku kolem krku a reaguje velmi dobre.
Termin stale prilozeni holene je u nas obtizne proveditelny, protoze je kobca hodne uzka(vzrustem maly, stihly kun) a ja ji proste holenema konstantne necitim , pokud tedy neprovadim extremni alotria s vlastnima nohama (az do mezi krece mych svalu).
Kamaradka me taky upozornuje, ze jezdim spatne, ze si takhle kobca neudela ty spravne svaly a nebude schopna me dobre nest. Podle ni by taky mela byt kobca na stalem (a pro me tvrdem) prilnuti, mela by se neustale pobizet a jen tak si udela ty spravne svaly. Kdyz mam kobcu na "vlastnim prilnuti" kdy citim jeji hubu a v otezich jemny tlak, tak podle kamaradky je to malo a mela bych ji vzit za hubu vic... Porovnam-li ovladatelnost jejich koni s tim mym, tak v terenu jednoznacne vedeme na body, na jizdarne je to tak nastejno jen s rozdilem, ze ona presne vi, co s konem dela (resp. ma naucene pomucky anglie) a ja se to pomalu s kobcou ucim ucim a kobca je sikovna.
Taky tapu. Vzdycky me ucili, ze kun se ma pobizet odzadu, ze do otezi musi prijit sam a ne si drzeni hlavy na kolmici vynutit nejakym zkracenim otezi, ze by nejvyssi bod na hlave pri jizde na prilnuti mel byt za usima a ne az nekde na krku. Taky me ucili, ze okopavat kone stalym prikladanim holeni pro pobizeni v chodu je jen mrhanim pomucek, pokud tedy kun jde v kmihu, jak ma.
Jezdim ciste rekreacne, kdyby se nekdy zadarilo, tak bych chtela zkusit nejaky hobby parkur nebo hobby drezuru, ale nebaziruju na tom. Pro me je dulezitejsi, aby kun reagoval "na myslenku", abych mu pri jizde nevadila a obe strany byly spokojene.
Kobcu nezavisle na sobe zkousel i westernak i jezdec anglie a oba byli prekvapeni, jak je prijemne prijezdena.
Je tady nekdo znalejsi, kdy by to nejak dokazal rozseknout? Taky by me zajimalo, jestli si kone mrsim svym stylem jezdeni nebo ne.

Každý kůń je jiný. A cest ke stejnému výsledku je více.
Je jen na konkrétní dvojici jak si spolu sednou a jakou si zvolí cestu. Ve sportovní stáji, kde jsem působila jsme si rozdělovali podle zkušeností a povahy, hlavní slovo měl trenér. Já jezdla temperamentnější a sebevědomější koníky. Kamarádka citlivé, jemńounké, ušlápnuté truhlíky,co potřebovali více pochopení a času. Já se na jejích koníkách trápila, ona mé nezvládala. Přitom stejná stáj, stejné postupy...
Je jedno kdo co a jak jezdí, ale pokud má trochu empatie s koněm, a základní povědomí o etologii, anatomii a učení, neměl by řeit zásadní problémy, ale odlaďovat drobnosti.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Rozhodně neděláte nic špatně!Kor když máte koně na rekreaci!Buďte ráda že ho máte tak jemného,každý ať má svého koně naučeného jak chce a hlavně jak mu to vyhovuje.Já měla koně naučenýho jen na hlas ve všech chodech,přiložená holeň ´to jsme neznali.Kůň byl jen můj a nikomu sem ho nepůjčovala. Takže jsem si ho přijezdila jak jsem chtěla já.

Super.. a keď ho raz nedajboh budeš musieť predať tak novému majiteľovi k nemu dáš sto stranový manuál

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Super.. a keď ho raz nedajboh budeš musieť predať tak novému majiteľovi k nemu dáš sto stranový manuál

To je zcela jasně "nikdynebudenaprodej" kůň, přeci;))

Jinak z hlediska akademického, kamarádka má zřejmě víceméně pravdu, kůň se má jezdit na stálém lehkém kontaktu holení atd. atd. Ty si se svým koněm pochopitelně můžeš dělat co chceš, když ho naučíš nacválat na vysmrkání se, bude cválat, když smrkneš, a tak dál. Ty základy, o kterých ona mluví, jsou dané tak jak jsou proto, že na ně navazuje další práce, když dál než k naklusání a nacválání nemíříš, může ti to být buřt.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No jak se to vezme... Jaké pomůcky si člověk udělá, takové je má. Teoreticky jde naučit koně naklusat a nacválat na poplácání po krku. Koník se přizpůsobí jezdci. Jde spíš o to, že systém ježdění, jak je vybudován klasickými pomůckami, umožňuje další práci s koníkem a další rozvíjení jeho dovedností. A také pomůckami upravuje správný sed jezdce, aby koníkovi nevadil a nepřekážel - to u vás bez zhlédnutí nikdo neposoudí. Já to znám sama - jezdila jsem bez trenéra a dobré, koníci poslouchali na "moje" pobídky, byli poslušní a já se cítila dobře, ale nikam dál jsem se nedostala. Teprve s trenérem jsem si uvědomila, kolik věcí jsem dělala špatně. Teď rozlišuju dvě věci - když jedu na vytrvalosti, koníka taky naklusávám, nacválávám slovními povely. Když jsem na drezurním obdélníku, dbám o naskočení do cvalu na pobídku, ve správném kmihu a přilnutí...

Do písmene podepisuji:-)

"V klidu. Těm jízdárenským hujerům nemusíte všechno sbaštit. Záleží na tom, jestli chce člověk sportovat, nebo špacírovat. Já už taky dávno nejezdím tak, jako kdysi na kolbišti nebo v hale, ale je to tím, že jezdím jen do terénu. V terénu by si měl kůň zrelaxovat a nebýt permanentně nabrnkaný na pomůckách."

To je samozřejmě pravda. Mě jen vždy zajímalo, kvůli jakému vypětí ti rekre koně v terénu musí nutně relaxovat, asi jsou z toho courání po výběhu celí ve stresu?:-))))

Já myslím, že koník by měl být v nějakém kontaktu s jezdcem. Když vidím ty samouky, koupí koně a sám se naučí, kůň mu nakluše, nacválá,zatočí, tak co řešit. Většina koníků je úplně rozpadlá, hřbet strnulý, podsazení žádné, krk trčí nahoru. Podle mne by měl mít základ jízdárenské práce každý, kdo chce jezdit.Koně může z takového ježdění pěkně bolet v zádech. Nejen.

Jenze jak rozeznat tu dobrou jizdarenskou praci od te spatne, kor pokud nejsme na jizdarne moc zvykli?

Mam si nechat valit kliny do hlavy a slepe poslouchat, co mi nejaky trener tvrdi, jako zaryte spravnou vec, kdyz treba ja vyctu v teorii jezdeni neco jineho?
Nelibi se mi treba praktikovane prehnane protahovani udidla v hube v jakemkoli chodu s jeho soucasnym pusobeni smerem vzad k jezdcove ruce, ktere byva oznacovane za snahu o uvolneni spodni celisti a tim i spodni linie kone. Paalman treba uvadi tuto snahu v souvislosti s naucenim kone reflexu ke snizeni hlavy a nosu pri skoku nad prekazkou. Taky tvrdi, ze by se tato pomucka nemela vubec pouzit ve forme pusobeni na otez tahem vzad, ale vzdy jen do stran - ma to navodit pocit kone z lonzovani na chambonu a jeho tendenci prozvyknutim snizit hlavu aby se vyhnul tlaku. Proc mi tedy trener resp. v jizdarenske praci zkusenejsi osoba nez ja tvrdi, ze to prehnane protahovani udidla spolu s jeho pohybem vzad je spravne a kone uvolnuje, kdyz podle Paalmana to koni spis vadi a muze mu to zpusobit tvrdou hubu?
Nebo pri praci na podsazeni, proc bych mela syroveho a jizdarenske praci nenavykleho kone brat hned od prvnich lekci na prilnuti na kolmici, kdyz se ve vsech knihach o jezdeni pise, ze kun se spravnym vycvikem zacne podsazovat odzadu sam a nejake extremni prilnuti a jeho hlava na kolmici je prehnana resp. pouzitelna pro vyborne prijezdeneho kone?

Tech otazek je samozrejme vic, ale at uz jsem se ptala kohokoli, tak se mi vzdy dostalo neurcitych odpovedi ve stylu "tak to ma byt a basta". Jsem jezdec teoretik, jezdit se stale ucim (i po tech 20letech u koni), ale u vyse popsanych praktik mam proste nejaky blok, ze takhle by to byt nemelo. Potom cloveka jednoduse napadne, jestli neni vyse popsany styl prace s konem spise kontraproduktivni nez prinosny...

Co si o tom myslite vy?

Tak je a neni mno...já také na jízdárně jezdím na holeně,přilnutí atd., ale v terénu jen na ohlavce,holene mi plandaji,konik chodil na hlas...trener by me za to nepochvalil, lae me i konikovi to tak vyhovovalo

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jenze jak rozeznat tu dobrou jizdarenskou praci od te spatne, kor pokud nejsme na jizdarne moc zvykli?

Mam si nechat valit kliny do hlavy a slepe poslouchat, co mi nejaky trener tvrdi, jako zaryte spravnou vec, kdyz treba ja vyctu v teorii jezdeni neco jineho?
Nelibi se mi treba praktikovane prehnane protahovani udidla v hube v jakemkoli chodu s jeho soucasnym pusobeni smerem vzad k jezdcove ruce, ktere byva oznacovane za snahu o uvolneni spodni celisti a tim i spodni linie kone. Paalman treba uvadi tuto snahu v souvislosti s naucenim kone reflexu ke snizeni hlavy a nosu pri skoku nad prekazkou. Taky tvrdi, ze by se tato pomucka nemela vubec pouzit ve forme pusobeni na otez tahem vzad, ale vzdy jen do stran - ma to navodit pocit kone z lonzovani na chambonu a jeho tendenci prozvyknutim snizit hlavu aby se vyhnul tlaku. Proc mi tedy trener resp. v jizdarenske praci zkusenejsi osoba nez ja tvrdi, ze to prehnane protahovani udidla spolu s jeho pohybem vzad je spravne a kone uvolnuje, kdyz podle Paalmana to koni spis vadi a muze mu to zpusobit tvrdou hubu?
Nebo pri praci na podsazeni, proc bych mela syroveho a jizdarenske praci nenavykleho kone brat hned od prvnich lekci na prilnuti na kolmici, kdyz se ve vsech knihach o jezdeni pise, ze kun se spravnym vycvikem zacne podsazovat odzadu sam a nejake extremni prilnuti a jeho hlava na kolmici je prehnana resp. pouzitelna pro vyborne prijezdeneho kone?

Tech otazek je samozrejme vic, ale at uz jsem se ptala kohokoli, tak se mi vzdy dostalo neurcitych odpovedi ve stylu "tak to ma byt a basta". Jsem jezdec teoretik, jezdit se stale ucim (i po tech 20letech u koni), ale u vyse popsanych praktik mam proste nejaky blok, ze takhle by to byt nemelo. Potom cloveka jednoduse napadne, jestli neni vyse popsany styl prace s konem spise kontraproduktivni nez prinosny...

Co si o tom myslite vy?

Já bych si dovolila odpovědět obrázkem - http://obrazky-foto.nahraj.cz/fotografie-sport/45147-zuzka

Ono nejde o to, dělat věci podle trenéra nebo knížky, chce to cit a snahu hledat společnou řeč. Já si vezmu od každého trenéra něco a použiju to, co se mi líbí, nebo mi přijde vhodné pro mě a mého koně...

Jinak, Zuzka, co je na obrázku, odmítá udidlo úplně, tvrdí, že drezurní přiježdění se zrovna tak dá udělat i na parelce a na EQ byly moc hezké fotky z ježdění na bezudidlovce, takže základem podsazení není protahování udidla nebo extrémní přilnutí. Ale to už je úplně jiný směr diskuze. Musím uznat, jak už někdo psal výše, že mnoho jezdecky nezkušených majitelů koní svým stylem ježdění koni ubližuje, opravdu také vídám mnoho rozpadlých koní s jelením krkem a prohlým hřbetem, do kterého jim jejich nadšení jezdci ještě znovu a znovu padají. Takovýmto lidem by trenér opravdu jen prospěl, jezdecké základy jsou nutnou podmínkou.

Já tedy jezdím více koní a dělám s nimi protažení dopředu a dolů, a z každým jiným způsobem - resp. každému koni jinak nabídnu udidlo, aby se za ním natáhl, ale ani s jedním nedělám násilné protahování, a myslím, že by mě levou zadní přeprali A myslím, že Paalman měl to snižování spojené s odžvýkáváním, které dělal nejprve na jednu stranu a teprve poté chtěl po koni obě. Ale to už jsme trochu OT. Já konkrétně se také snažím dělat věci jinak, lépe a radostněji pro koně, a snažím se, aby mi ty cviky včetně podsazení nabízel dobrovolně. Nepoužívám žádné pomocné otěže a také to jde, i když pomaleji...

Já osobně si myslím, že pro každého jezdce je dobré, když ho alespoň jednou za čas zkoukne někdo zkušenější, kdo ho případně poopraví a poradí. A pokud se vám nelíbí praktiky vašeho trenéra, změňte ho, např. zmíněná Zuzka vám udidlo stejně ani nedovolí

Jen reakce na trenéra. Ne každý cvičitel jezdí dobře a ne každý cvičitel umí naučit. A pro neznalého člověka je poměrně těžké tohle rozpoznat. Pokud se vám něco nezdá, zkuste někoho jiného. Trenérovi musíte věřit a pokud nebudete, budete trénink podvědome "šidit" a nebude to k ničemu. Já mám v okolí 3 drezurní T jezdce, jejich úroveň by měla být stejná a na moje Zka naprosto dostatečná:) S jedním z nich jsem strávila 3 roky a odnesla si jen spoustu základních zlozvyků... Trénink soustředěný na koně a jeho hlavu na kolmici :) Druzí 2 jezdci jsou fajn, ale jako trenér mi skutečně vyhovuje jen jeden z nich. Ježdění mě baví a vidím pokrok.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak je a neni mno...já také na jízdárně jezdím na holeně,přilnutí atd., ale v terénu jen na ohlavce,holene mi plandaji,konik chodil na hlas...trener by me za to nepochvalil, lae me i konikovi to tak vyhovovalo

Přesně. Záleží na tom, co člověk chce s koněm dělat a do od ježdění očekává. Jedna stránka je regulerní sport, druhá relax-ježdění v terénu. Kůň spolehlivě pozná, kdy se sportuje a kdy se jde jenom tak trošku fláknout do terénu, vypustit jízdárenský dril, uvolnit svaly, uklidnit nervičky, koukat do zelena..............

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně. Záleží na tom, co člověk chce s koněm dělat a do od ježdění očekává. Jedna stránka je regulerní sport, druhá relax-ježdění v terénu. Kůň spolehlivě pozná, kdy se sportuje a kdy se jde jenom tak trošku fláknout do terénu, vypustit jízdárenský dril, uvolnit svaly, uklidnit nervičky, koukat do zelena..............

Napadá mě: a pak se lidí diví, že koně na jízdárnu nechtějí chodit, nebo jsou na jízdárně líní

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jenze jak rozeznat tu dobrou jizdarenskou praci od te spatne, kor pokud nejsme na jizdarne moc zvykli?

Mam si nechat valit kliny do hlavy a slepe poslouchat, co mi nejaky trener tvrdi, jako zaryte spravnou vec, kdyz treba ja vyctu v teorii jezdeni neco jineho?
Nelibi se mi treba praktikovane prehnane protahovani udidla v hube v jakemkoli chodu s jeho soucasnym pusobeni smerem vzad k jezdcove ruce, ktere byva oznacovane za snahu o uvolneni spodni celisti a tim i spodni linie kone. Paalman treba uvadi tuto snahu v souvislosti s naucenim kone reflexu ke snizeni hlavy a nosu pri skoku nad prekazkou. Taky tvrdi, ze by se tato pomucka nemela vubec pouzit ve forme pusobeni na otez tahem vzad, ale vzdy jen do stran - ma to navodit pocit kone z lonzovani na chambonu a jeho tendenci prozvyknutim snizit hlavu aby se vyhnul tlaku. Proc mi tedy trener resp. v jizdarenske praci zkusenejsi osoba nez ja tvrdi, ze to prehnane protahovani udidla spolu s jeho pohybem vzad je spravne a kone uvolnuje, kdyz podle Paalmana to koni spis vadi a muze mu to zpusobit tvrdou hubu?
Nebo pri praci na podsazeni, proc bych mela syroveho a jizdarenske praci nenavykleho kone brat hned od prvnich lekci na prilnuti na kolmici, kdyz se ve vsech knihach o jezdeni pise, ze kun se spravnym vycvikem zacne podsazovat odzadu sam a nejake extremni prilnuti a jeho hlava na kolmici je prehnana resp. pouzitelna pro vyborne prijezdeneho kone?

Tech otazek je samozrejme vic, ale at uz jsem se ptala kohokoli, tak se mi vzdy dostalo neurcitych odpovedi ve stylu "tak to ma byt a basta". Jsem jezdec teoretik, jezdit se stale ucim (i po tech 20letech u koni), ale u vyse popsanych praktik mam proste nejaky blok, ze takhle by to byt nemelo. Potom cloveka jednoduse napadne, jestli neni vyse popsany styl prace s konem spise kontraproduktivni nez prinosny...

Co si o tom myslite vy?

Jízdárna není žádné zlo.
I pro hobíka má dle mě význam. Není špatné čas od času si projet pěkně obrat, přistavit koníka k ruce a trošku se na sebe zasoustředit, případně si nechat udělat nějakou fotečku nebo video, aby se na sebe člověk podíval. V terénu, je člověk i kůň rozptylován a spíše se kochá krajinkou...
Pokud se chcete jízdárensky vzdělávat, musí vám trenér "sednout". Obvykle není na jízdárně tolik času, aby Vám mohl trenér každý povel a radu vysvětlovat. Obvykle vám řekne to, co považuje v tu chvíli po vás za nutné. Já se občas uchyluji ke kroucení reality, pokud vidím, že jezdec má nějaký blok, který mu nedovolí hnout se z místa.
Čtení knih je věc jedna a reálný trénink je věc druhá. Jezdec je zpravidla velmi neoběktivní ve vnímání svého vlastního těla (parádní jsou videa a fotky). Pokud řeíte však nějakou pro vás zásední věc, měl by vám ji trenér (cvčitel) vysvětlit, pokud ne, rychle od něj utíkejte. Investujte svůj čas a peníze efektivně. Raději jeden kvalitní trénink měsíčně, za kterým dojíždíte, nežli holčina od vedle každý druhý den.

Jo, to s tím trenérem můžu potvrdit. Nedávno jsem dostala dárkový poukaz do jedné nejmenované stáje. Normálně chtějí za 3/4 hodiny výcviku 500 Kč! Když jsem tam dorazila, bylo tam jenom několik holek, nejstarší bylo tak 14,nikde žádný dospělý. Holky přivedly koně, posadily mě na něj a jedna už se chystala vést hodinu. Naštěstí jsem prohlásila, že chci jet na vyjížďku, protože podobných hodin jsem si ve svých jezdeckých začátcích užila až dost a dodnes z nich mám akorát spoustu zlozvyků, i když už dávno jezdím s dobrou trenérkou.

Nechci řešit kvalitu trenérů, ale základy jízdárny by měl mít každý, jezdec i kůň.Jasně, na rekreačku si každý koně může naučit na co chce, taky rekreační courání je něco jiného než drezura, ale jde o to, že když se někdy třeba bude koník prodávat, nastane pro nového majitele nepříjemná situace, kdy koupí koně, u něhož neví, na jaké povely vlastně reaguje.Každý se může dostat do situace, kdy koně bude muset prodat, kůň není čivava, co se strčí do tašky a jdem.Setkala jsem se s touto situací už několikrát, lidé po letech museli prodat koně, sami příliš zkušení jezdci nebyli, po letech courání si vytvořili svůj styl a koně se museli znovu učit.Když si takového koně koupí nezkušený člověk, může vzniknout problém.Další věc je, že pokud si někdo takový jde zajezdit někam jinam, nemusí si zrovna porozumět s jízdárensky zaježděným koněm.Myslím, že hodně platí poučka, že kdo chce dobře jezdit, musí střídat koně.Ale to jen na okraj.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně. Záleží na tom, co člověk chce s koněm dělat a do od ježdění očekává. Jedna stránka je regulerní sport, druhá relax-ježdění v terénu. Kůň spolehlivě pozná, kdy se sportuje a kdy se jde jenom tak trošku fláknout do terénu, vypustit jízdárenský dril, uvolnit svaly, uklidnit nervičky, koukat do zelena..............

V každé knížce najdete poučku, že i rekreační hobby kůň by měl chodit alespoň v nějakém stupni podsazení, shromáždění a uvolnění. Kvůli jeho zdraví.

Jízdárenský dril - a tady bude právě asi něco špatně. Moji koně se na jízdárnu těší, i tam sami zatáčí, když jdeme ven.. Střídáme drezurní práci, kavalety, skoky a gymnastické řady, ale i prvky westernu - pole bending, jízdu okolo barelů, trailové cviky , ale i práci ze země... Koně jsou spokojení, všestranní a nic je nenudí. A i když trochu vážněji pracujeme před drezurními závody, stejně stále platí pravidlo - jakmile se kůň snaží a provede cvik dobře, dostane pochvalu a pohov. Není žádný důvod, proč by si měl jízdárnu protivit, pokud ho někdo nehoní stále dokola s opakujícími se cviky. A já mám nyní 14 a 15 leté koně, kteří se stejně neuvěřitelně těší na skoky a je nutné je před skoky držet, navzdory tomu, že x let skáčou.

Další věc je to již zmiňované jezdecké uvolnění koně- nedovedu si ho představit v terénu. Tam se můj koník kouká, kde co lítá a bude lítat, těší se v očekávání běhu a svaly na něm jen hrajou. Nedovedu si představit, že bych ho venku žádala o nějakou pozici hlavy a krku, korektní přistvavení nebo aby mě vzal pořádně na hřbet a nesl se.

Svým příspěvkem nemyslím pro zadavatelku to, že pokud jezdí jen do terénu, je to špatně, ale nelíbí se mi příspěvky typu - když máš koně na couračku, absolutně nepotřebuješ žádný jízdárenský dril..

"Další věc je to již zmiňované jezdecké uvolnění koně- nedovedu si ho představit v terénu. Tam se můj koník kouká, kde co lítá a bude lítat, těší se v očekávání běhu a svaly na něm jen hrajou. Nedovedu si představit, že bych ho venku žádala o nějakou pozici hlavy a krku, korektní přistvavení nebo aby mě vzal pořádně na hřbet a nesl se. "

Máte malou představivost. I v terénu lze samozdřejmě přiježďovat, pokud terén dovolí. Naopak terén je mnohem pestřejší a ukáže, nakolik je kůň "pod kontrolou". Přistavovat, ustupovat, přechodovat...lze kdekoli. Fajn je zapojit i kopečky, slalom mezi stromy (to se člověk aspoń pořádně zasnaží oby netrefil strom nohou). Uvolnění nám trvá v terénu trochu déle, díky podkladu a vnějším vlivům, ale zase prodloužené chody mají pořádné grády :-)
V terénu se nemusí pouze kochat na volné otěži.

Ale to je jasné, zrovna my s terénu rozhodně nenudíme - ale práci, co na obdélníku, bych tam v žádném případě neudělala.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
"Další věc je to již zmiňované jezdecké uvolnění koně- nedovedu si ho představit v terénu. Tam se můj koník kouká, kde co lítá a bude lítat, těší se v očekávání běhu a svaly na něm jen hrajou. Nedovedu si představit, že bych ho venku žádala o nějakou pozici hlavy a krku, korektní přistvavení nebo aby mě vzal pořádně na hřbet a nesl se. "

Máte malou představivost. I v terénu lze samozdřejmě přiježďovat, pokud terén dovolí. Naopak terén je mnohem pestřejší a ukáže, nakolik je kůň "pod kontrolou". Přistavovat, ustupovat, přechodovat...lze kdekoli. Fajn je zapojit i kopečky, slalom mezi stromy (to se člověk aspoń pořádně zasnaží oby netrefil strom nohou). Uvolnění nám trvá v terénu trochu déle, díky podkladu a vnějším vlivům, ale zase prodloužené chody mají pořádné grády :-)
V terénu se nemusí pouze kochat na volné otěži.

Ja jsem prave toho nazoru, ze vetsi cast jizdarenske prace se da delat i v terenu, jen se musi najit vhodne mista. Hodne lidi mi to ale vyvraci ve smyslu, ze to nemuze nahradit praci na jizdarne.
Ja jsem si kobcu od zacatku delala venku, na jizdarne jsme byly doted vseho vsudy 4x (je ji letos 11let). Nevim proc, asi mam nechut k prostorove uzavrenym mistum k jakym jizdarna patri. Kdyz tam jsem, tak okamzite ztuhnu, necitim se tam dobre a kun na to samozrejme reaguje...
V terenu stridam praci na prilnuti a na volne otezi aby byl kun ovladatelny v obou pripadech, snazim se maximalne vyuzit moznosti terenu (treba takove couvani do kopce, to je ta spravna sranda ).

Ja myslim, ze rozumny dohled trenera nad zaklady ano, ale kazdy par (kun/jezdec) si musi najit to, co jim sedi a toho se drzet i za dohledu trenera

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ja jsem prave toho nazoru, ze vetsi cast jizdarenske prace se da delat i v terenu, jen se musi najit vhodne mista. Hodne lidi mi to ale vyvraci ve smyslu, ze to nemuze nahradit praci na jizdarne.
Ja jsem si kobcu od zacatku delala venku, na jizdarne jsme byly doted vseho vsudy 4x (je ji letos 11let). Nevim proc, asi mam nechut k prostorove uzavrenym mistum k jakym jizdarna patri. Kdyz tam jsem, tak okamzite ztuhnu, necitim se tam dobre a kun na to samozrejme reaguje...
V terenu stridam praci na prilnuti a na volne otezi aby byl kun ovladatelny v obou pripadech, snazim se maximalne vyuzit moznosti terenu (treba takove couvani do kopce, to je ta spravna sranda ).

Ja myslim, ze rozumny dohled trenera nad zaklady ano, ale kazdy par (kun/jezdec) si musi najit to, co jim sedi a toho se drzet i za dohledu trenera

Mě připadá neetický chtít po koni v terénu shromáždění, když pomalu na každým druhým kroku každou nohou došlápne jinak vysoko. A absolutně rovná louka prostě neexistuje, pokud ji neprojdu centimetr po centimetru a neověřím si to.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mě připadá neetický chtít po koni v terénu shromáždění, když pomalu na každým druhým kroku každou nohou došlápne jinak vysoko. A absolutně rovná louka prostě neexistuje, pokud ji neprojdu centimetr po centimetru a neověřím si to.

Taky ale neexistuje absolutne rovna jizdarna.
A u piskovych jizdaren rozhodne dochazi k vetsi zatezi veskereho aparatu kone nez kdyby delal tu samou praci venku nehlede na to, ze kun na takove jizdarne taky nedoslapuje stejne vysoko, protoze se bori na ruznych mistech ruzne hluboko do pisku...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taky ale neexistuje absolutne rovna jizdarna.
A u piskovych jizdaren rozhodne dochazi k vetsi zatezi veskereho aparatu kone nez kdyby delal tu samou praci venku nehlede na to, ze kun na takove jizdarne taky nedoslapuje stejne vysoko, protoze se bori na ruznych mistech ruzne hluboko do pisku...

Obávám se, že mě jste stále nepřesvědčila. Nedovedu si představit v terénu korektní cviky, a plochu k nim dostatečně vhodnou. Ale jak to tak čtu, ono je asi rozdíl, co si představujete pod pojmem drezurní práce. Pokud je to ohnutí okolo stromu a nejtěžší cviky jsou pro vás překroky, tak pak věřím, že tohle vše je možné i v terénu. Respektive, ať v tom máme jasno, účastnil se váš koník nějakých drezurních závodů, byť třeba jen Z1? Ale to už jsme dost ujeli od tématu zadavatelky... No a vzhledem k tomu, že jezdím vytrvalost ,s k koníkem a musíme být připraveni na všechny možné povrchy, tak ten na jízdárně je pomalu jeden z těch šetrnějších. A také nezapomeňte, že každá jízdárna je jiná, nelze paušalizovat, že všude je hluboká a všude je písek A aby bylo jasno, já terén v žádném případě nezavrhuji, naopak, nedovedu si představit chodit s koníkem jen na jízdárnu, terén jednoznačně pomáhá v rozvoji rovnováhy, koordinace a samozřejmě i svalíků. Říkám jen, že terén je terén, a jízdárna je jízdárna, a tyhle dvě věci se nedají zaměnovat, jako že je v pořádku jen jedno nebo druhé...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně. Záleží na tom, co člověk chce s koněm dělat a do od ježdění očekává. Jedna stránka je regulerní sport, druhá relax-ježdění v terénu. Kůň spolehlivě pozná, kdy se sportuje a kdy se jde jenom tak trošku fláknout do terénu, vypustit jízdárenský dril, uvolnit svaly, uklidnit nervičky, koukat do zelena..............

Tak tomuhle nerozumím!!!

TO je přesně ono, asi tady přijde normální, že kůn na jízdárně je neuvolněný, nervní a pak ta práce taky podle toho vypadá
Na jízdárně má mít kůn uvoněné svaly, v naprosté psychycké pohodě, jinak se taky nemůže jednat o žádný pořádný přilnutí a podsazení....asi proto taky tak těžko scháním trenéra, když jsem takového názoru, jeden trenér horší než druhej, že si radši toho koně trénuju sama, vidim pokroky, potom si můžu vyjet se skvěle ovladatelným koněm do terénu, kde je bezpečí více třeba, než na jízdárně, toho koně musím mít opravdu pod kontrolou a vždy musí poslechnout a to nezískám skrz nervy a jízdárenský dril

Nechápu, co se tu řeší.
Zadavatelka píše, že má koně na rekre - ne, že s ním někde ( drezurně) soutěží. Na přípravu do soutěží by rovný povrch jízdárny jistě potřebovala už jen proto, že soutěže se jezdí na stejně nudných pláccích.
Pokud má koně na svezení v terénu, včechno podstatné pro tu činnost nejlíp natrénuje tam, obratnost i přiježděnost. To neznamená, že každý hobby kůň chodí nutně rozpadlý nebo s obráceným krkem stáhnutým parelkou k podbřišníku
Dál, že jí kamarádka kritizuje míchání western a angl stylu - takhle jezdí hodně hobbíků, včetně mě. Člověk vybere, co se hodí nejlépe, koně si tak naučí - a co na tom? (Ikdyž jsem takového koně prodala, nemá nová majitelka nejmenší problém se s ním domluvit i bez vysvětlovacího manuálu )
Ono 4 hodiny v sedle v kopcích držet koně tak, jak ho drží na pomůckách někdo při půlhodinovém tréninku někde na rovné stále stejné jízdárně ani dost dobře nejde... by si někde mezi šutry a stromy rozbili hubu

No, vidíte a mi jsme takovou kobylku ježděnou stylem ,,takhle jezdím já,, koupili a trvalo nám to nějakou dobu, než jsme se shodli.Ale byla učenlivá, takže jsme to zvládli, ale práce na jízdárně nám pomohla.Ale tohle není problém jen rekreačních jezdců, tam se to dá i pochopit, konečně, kůň je tady pro člověka, ale třeba chtěla jsem koupit kobylu od bývalé drezurní jezdkyně a ta kobyla byla tak zkažená, že na normální pobítku šla do svíčky, na přitáhnutí otěže reagovala naprosto opačně a vztekle, ostatně, paní ji prodávala, protože se na ní bála jezdit, kobyla, když měla vyjížďky dost, tak jí prostě sundala a jednou tak paní ležela půl dne se zlomeným obratlem.Kobylu měla od hříbátka a vychovávali si jí pro sebe.Kobyla byla moc pěkná, bylo jí 8 let, bojím se, že nedopadla slavně .

Tohle mi ale přijde normální, že člověk, když koupí koně, detaily musí doladit podle sebe.
S každým novým koněm jsou počátky ježdění o diskuzích "jak budem spolu fungovat" a je úplně jedno, jestli je ježděn striktně anglicky, westernově nebo cosi mezi tím. Pokud jezdec umí vysvětlit, co chce a kůň není zkažený ( nebojuje s kozlovačem, zdrhačem, zakusovačem udidla, "samonasíračem"...), nic není problém.