Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.59.49
Jen mě tak napadlo, dá se nějak řízeně padat z koně, myslím třeba na všechny čtyři, nebo do nějakých kotoulů jako kaskadér. Prostě, aby si člověk co nejmíň namlátil. A taky, jestli je rozdíl když spadne hubeňour a nebo když sletí obézní člověk.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.4.69
No nevím, na všechny čtyři by to asi nebylo moc příjemný. Jinak trenérka mi vyprávěla, že je kdysi v jezdeckém klubu učili padat z koně, ale já bych o takový trénink asi moc nestála :-) Podle mě je důležitý nejen jak padat, tak i kam, ale chápu, že to se vždycky ovlivnit nedá.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.35.226
No, v armádě se padat učilo. Později, tak po 60. letech, se někde v zimě vyhledala závěj a učilo se to taky. Dneska už si to nikdo netroufne.
V každým případě když člověk padá, nemá moc možností, jak ovlivnit způsob (to by pak spadnout nemusel, že). Někdy je to takovej prodlužovanej pád - s pauzou na visení z boku koně - to se dá dopadnout i na nohy. Neb, jak se to jmenuje, ten horolezeckej kotoul, horrain?
Vlastní váha myslím rozhodující není. Někdy je lepší být lehčí, jindy býti vypolstrovaný. Rozdíl je spíš ve věku - s přibývajícími lety to jaksi bolí víc.
Ale drtivá většina pádů je v pohodě - jednoduše proto, že v kroku spadne fakt málokdo a rychlejší chody se dělají na měkkém podkladu.
Jinak samozřejmě pravděpodobnost pádů se zvyšuje s úrovní sportování, ale to už většinou každej ví svý a je už vypadanej.
Člověk si podvědomě při jakékoli takové krizi chrání hlavu a břicho. To znamená, že se pudově stočí s rukama vpředu nahoře a padá spíš na zadek nebo na bok. Nejhorší pády jsem (kromě skoků, jasně) viděla z poníků - jsou prostě malí a na zemi jseš hodně rychle. To je takovej smeč. Zato z velkýho koně se dá ledacos stihnout. Většinou ;-)
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.48.139
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
No, v armádě se padat učilo. Později, tak po 60. letech, se někde v zimě vyhledala závěj a učilo se to taky. Dneska už si to nikdo netroufne.
V každým případě když člověk padá, nemá moc možností, jak ovlivnit způsob (to by pak spadnout nemusel, že). Někdy je to takovej prodlužovanej pád - s pauzou na visení z boku koně - to se dá dopadnout i na nohy. Neb, jak se to jmenuje, ten horolezeckej kotoul, horrain?
Vlastní váha myslím rozhodující není. Někdy je lepší být lehčí, jindy býti vypolstrovaný. Rozdíl je spíš ve věku - s přibývajícími lety to jaksi bolí víc.
Ale drtivá většina pádů je v pohodě - jednoduše proto, že v kroku spadne fakt málokdo a rychlejší chody se dělají na měkkém podkladu.
Jinak samozřejmě pravděpodobnost pádů se zvyšuje s úrovní sportování, ale to už většinou každej ví svý a je už vypadanej.
Člověk si podvědomě při jakékoli takové krizi chrání hlavu a břicho. To znamená, že se pudově stočí s rukama vpředu nahoře a padá spíš na zadek nebo na bok. Nejhorší pády jsem (kromě skoků, jasně) viděla z poníků - jsou prostě malí a na zemi jseš hodně rychle. To je takovej smeč. Zato z velkýho koně se dá ledacos stihnout. Většinou ;-)
dobrý, dává palec nahoru
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.59.49
Já jsem zatím spadla jen párkrát a vždy na bok s překulením na záda. Nic mě nebolelo, ale spíš jsem byla otřesená. Z bezpečnostních důvodů nosím helmu a vestu. přivítala bych i nějaký airbeg na zbytek těla..
No, když spadlo otylé dítě, tak většina přihlížejích s opovržením konstatovala, no jo tlusťoch, to je vozembouch. Ale i tlustí lidé bývají šikovní a obratní. Tak mě jen zajímalo, jestli tloušťka je nějaké mínus vůči pádům. Já jsem spíš hubeňour a je pravda, že co mi není "cet", tak se jednak víc bojím a jednak když sebou říznu třeba na ledě, tak mi to vstávání jde hůř a hůř
. No jo, jenomže koník nepozná, že na něm sedí člověk už víceletý a když se lekne, tak zdrhá bez ohledu na věk jezdce. No a teď mě napadlo, do kolika let se dá jezdit?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.63.177
Na spadnutí z koně nemůže být přece nikdo připravený,je to tak vteřinový okamžik,že až za chvíli pochopíte že jste vlastně na zemi,natož aby se člověk ještě učil padat z koně.Kůn může udělat cokoliv a na to podle mě neexistuje žádná příprava jak se naučit z něj padat..
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.35.226
Jezdit se dá, dokud na to vylezeš a zase slezeš. Ale to první se dá ze židle a u toho druhýho tě může někdo jistit ;-)
. ale jasně, nejde to samo. je potřeba doma trochu cvičit, hlavně mít rozhejbaný kyčle, na to samotný ježdění nestačí. A taky mít nohy v teple, hlavně kolena, ty jsou vrah ježdění, jakmile začnou odcházet. Takže - ibalgin do kabelky, na zimu westernový chapsy nebo tak něco, a´t kolena neprofouknou, do koupleny Rowatimex, pokud zabolí močovej měchýř, šikovnou šálu, aby nebolela - neprofoukla krční páteř...a wo co jde, že... jezdíme, dokud lezem.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.35.226
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já jsem zatím spadla jen párkrát a vždy na bok s překulením na záda. Nic mě nebolelo, ale spíš jsem byla otřesená. Z bezpečnostních důvodů nosím helmu a vestu. přivítala bych i nějaký airbeg na zbytek těla..
No, když spadlo otylé dítě, tak většina přihlížejích s opovržením konstatovala, no jo tlusťoch, to je vozembouch. Ale i tlustí lidé bývají šikovní a obratní. Tak mě jen zajímalo, jestli tloušťka je nějaké mínus vůči pádům. Já jsem spíš hubeňour a je pravda, že co mi není "cet", tak se jednak víc bojím a jednak když sebou říznu třeba na ledě, tak mi to vstávání jde hůř a hůř
. No jo, jenomže koník nepozná, že na něm sedí člověk už víceletý a když se lekne, tak zdrhá bez ohledu na věk jezdce. No a teď mě napadlo, do kolika let se dá jezdit?
Jinak fantastickej způsob, jak se otrkat a rozhýbat (v "sát zejména") je jet na kurz Karola Hollého do Hronoviec. Jednak si člověk ověří, že ještě stačí ostatním a vydrží, jednak se rozhejbe, sedne na x koní ve všech typech sedel a tak... a hrozně, hrozně moc se naučí. On i pohled z kapku jiné strany je cenná věc. A Karol je výbornej učitel.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.237.229
Z vlastní zkušenosti je na učení pádu super voltiž ;) ale jen dokud je člověk mladej a pružnej. Ale vážne, naučila jsem se tam padat....
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.35.226
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Z vlastní zkušenosti je na učení pádu super voltiž ;) ale jen dokud je člověk mladej a pružnej. Ale vážne, naučila jsem se tam padat....
To je naprostá pravda. Viděla jsem pár lidí, co voltiž dělali a je to obrovskej rozdíl a výhoda.
No, na některé věci je prostě v "sáti" už docela pozdě... ale kdoví, třeba by se dalo vymyslet nějaké očesané cvičení i tak.
Ono vlastně u Karola na kurzu se přesně tohle dělá. V kruhovce. Au :-)) A ještě přitom máte házet druhejm míče a taky je chytat! No - bomba.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.213.108
Neni to tak davno, co jsem sedla na ciziho kone a ten semnou vzal kramle. Zaplat panbuh na jizdarne a ne venku, protoze to by me nejspis asi zabil - krava jsem nemela ani helmu - od te doby nosim porad, vicemene - na svem nekdy ne . No, je to asi ten nejrychlejsi kun, jakeho jsem kdy poznala, plnas, velkej narostlej, skoda ho, ze nebeha, ale ma cosi s nohama. Kazdopadne, drzela jsem se zuby nehty, neupadla jsem, ale uvazovala jsem, kdyz tam semnou lital a nesel zastavit, ze spadnu dobrovolne. No, ale neprisla jsem na to jak? Tak jestli mate nekdo nejaky tip na to, jak dobrovolne spadnout z leticiho kone, sem s nim. :-)
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.4.69
Mě se stalo něco podobného, taky se mnou takhle kůň lítal a už jsem byla smířená s tím, že spadnu, ale dobrovolně to nějak nešlo, člověk prostě neví, jak na to. Nakonec prudce zatočil já letěla a vůbec to nebyl příjemný pád. Naopak, mnohem lepší jsou pro mě takové ty nečekané, kdy kůň uskočí a člověk neudrží rovnováhu než ta panika, kdy už tušíte, ale nevíte, kdy to přijde, spadla jsem už kolikrát, ale po tomhle pádu jsem byla úplně v šoku, nekontrolovaně jsem se klepala a tekly ze mě slzy a nemohla jsem proti tomu nic dělat.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.3.250
Když kůň letí po široširým lánu, tak je to jiný pocit, než když letí po cestičce z jedné strany stromy a z druhé podpěrné sloupky.. To bych měla před očima tragický pád sáňkaře před zahájením olympijských her, jak nalítl na ten sloupek. Brrr.
Jak potom spadnout, aby to nevyšlo zrovna do sloupku nebo kmene?
No a taky vesta je dobrá věc, ale kdyby ji tak vyráběli i na zadek, ten u mých dětí trpí nejvíc. Prostě u nich je zadek první věc, co se dotkne země. Náš kůň, když se lekne málo, tak přidřepne, to se dá v poho ustát, je to pohyb dolů, ale když se lekne hodně, tak zdrhá třista z místa. Naposledy se lekl velblouda..
Je to hodný koníček, člověk se nechá na vycházce úplně uondat klidnou chůzí a pak najednou to přijde jako výstřel a člověk je dole natotata.
Jezdit chci do tý doby, co to půjde, ještě že kůň najde cestu domů, kdybych už byla náhodou senilní, abych trefila , teda aby mě někde nevyklopil. A nebo budu jezdit v bryčce. Co mi bude vyhovovyt časem poznám, jestli se toho tedy dožiju..
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.237.229
Kontrolovaný páz d letícího koně (vlastně spíš seskok) jsme jednou praktikovala. Na vyjížďce s námi utekli koně, celou dobu jsme to čekaly, jasné předem, ale o tom to tady není. Bylo to v lese a to uskakování v svižném cvalu těsně před kmeny stromů, nevyčištěnej les (klacky, kořeny, pařezy, díry...). No čekala jsem, že buď se složíme oba, nebo že mě na nějaký strom odloží, až si špatně tipnu, na jakou stranu uskočí. Tak jsem v místě mezi dvěma stromy hodně přitáhla pravou otěž(de facto mu otočila hlavu ke třmenu, tou dobou už obě nohy ze třemnů venku) a seskočila. Dokonce jsem ho i udržela. Ale mám za sebou 12let závodní voltiže. tak mi seskakování v ryhclosti přijde normální.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.5.188
Zažila jsem kobylu, která nic nedala zadarmo, mě naučila padat - pustit se ve správný čas a dobře se zabalit do kotoulu, aby to tolik nebolelo. Asi o rok později jsem řešila situaci, že jsem s jiným koněm jela domů, on se lekl a jel, naplno, na lesní cestě toho moc nevyřešíte a on si vybral tu nejblbější cestu domů, která vedla na asfaltku (sice minimální provoz, ale občas tam jel třeba i náklaďák). Bylo po dešti a nás čekalo točení do pravýho úhlu na mokrým asfaltu nebo druhá varianta byla namáznout se na železný plot s dírama akorát na koňskou nohu. Problesklo mi hlavou několik scénářů a po posledním pokusu o zabrždění jsem vytáhla nohy za třmenů, odrazila se od sedla dozadu, smotala se do klubíčka a doufala, že mě nekopne... nekopnul, ale o ty kořeny na cestě jsem se trošku pomlátila... Kůň si uvědomil, že tam nejsem, zpomalil a domů docela bezpečně doklusal, já jsem našla v lese spadlou botu a došla taky v pohodě po svých. Tenkrát jsem byla ráda, že už mám tolik napadáno
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.72.181
Já osobně si myslím, že sesedání v rychlosti zpravidla končí tak, že je člověk zády ke směru jízdy, dopadne teda na nohy, je mrštěn na zadek a do kotoulu vzad. Podobně když kůň odskočí a prchá a jezdec stihne vytáhnout nohy ze třmenů. Jinak já měla dva nehezký pády - jeden bez sedla na ohlávce ve výběhu, kobyla naklusala, já předpokládala, že u hrazení zastaví, jenže jak jsem se jí zapřela koleny při brždění do hřbetu, lekla se a uskočila, takže moje tělo letělo dolů po zádech, ale nohy byly zvednuté hřbetem koně a dala jsem si ošklivou ránu po hlavě (bez helmy, samozřejmě). Druhý byl po skoku, kdy si mě kobyla zadní rozsochou hodila nad sebe, já dopadla do sedla a čapla se jí za krk... no a kačena se lekla, šla na zadní a do obratu, takže se mnou doslova třískla o zem. Stihla jsem před sebe taktak natáhnout ruce, odnesla jsem to jen vykloubeným palcem, ale rozhodně se nedalo nijak přemýšlet nad způsobem pádu.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.93.23
Nekončí, prostě seskočíš a stojíš - pokud se ti podaří koně udržet, tak do pádu na zadek a do kotoulu nejdeš.Ikdyž i to je o štěstí...
Kl.