Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.179.26
Oproti loňským rokům jsem vzdala jezdit ve tmě, nebo jezdit úplně sama. Pořádáme tedˇ s dětmi asi půl hodinové procházky na ruce, aby koně nestáli v menším výběhu. Myslíte si,že ty procházky budou pro koně přínosem, aby se prošli, víc na nás zvykli, naučili se předvídat ,,bubáky,, celkově se zklidnili? Máte někdo podobnou zkušenost se zlepšením povahy?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.210.251
Tak já takto chodila s hříbětem a že jsem s ním nachodila spousty kilometrů. Kůň mi věřil, naučil se nebát bubáků, projít vším kam jsem s ním šla. V době kdy dospěl a byl čas na obsedání neměl s ničím problém, důvěřoval mi a i v neznámém prostředí se choval jako doma. Potoky, srnky, auta, vlaky-bez problému...
Takže za mě doporučuji s koněm chodit i jen na vodítku na procházky. Posílí to vztah a kůň se okouká
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.107.70
Určitě po psychické stránce prospívají. Já to tak dělám taky. Koně pak nejsou tak "vykoukaní", když se vezmou po nějaké době znovu pod sedlo do terénu.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.34.52
Procházky na ruce jsou výborná věc. Chodím ven již s odstávčaty, s dospělými méně, protože na to už není tolik času. Ale opravdu doporučuji chodit ven s koněm i pěšky, upevňuje to vztah mezi koněm a člověkem, posiluje důvěru a též koňovu samostatnost (zajímá se o vás, nikoli o stádo). Zlepšuje tak i svoje dovednosti, získává další zkušenosti, což je ve využití pod sedlem obrovské plus. Na procházkách můžete nacvičit všechno, s čím třeba pod sedlem má kůň problém - louže, potůčky, příkopy, auta, traktory, psy, lidi s kočárky, cyklisty... zejména pro hříbata je to výborná škola (hrou) :-)
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.94.254
i já přidám jako klad a vřele doporučuju, mino jiné jim i zpestříte den a nekoukají jen zpoza výběhu, moji koníci to mají moc rádi.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.9.116
díky procházkám na ruce jsem si získala u svého koně respekt.....v kruhovce ho měl, ale na ruce ne, takže jsme začali chodit, asi to byly útrapy pro oba, ale přežili jsme a teď chodí jak pejsek a reaguje výborně jen na pohyb mého těla a přesně ví, co po něm chci :)
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.144.229
Stávalo se vám ze začátku, že se vám koník např. vytrhnul? Mám teď koníka, který není na terén absolutně zvyklý. Lekne se všeho a stalo se mi, že se vytrhnul a utíkal pryč. Popoběnul cca 50 m, pak se zastavil a čekal, až k němu dojdu.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.102.25
Z toho mám strach proto, na procházky na ruce moc nechodím. Máme stáj v blískosti vlaku, frekventované silnice, všude dokola máme pole. Chtěla bych s koníkem chodit na procházky, ale co děláte, když začnou dělat bordel? a nedej Bože se vytrhnou?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.121.51
Z tohto dovodu ja napriklad so svojim konom chodim na dlhsie prechadzky na ruke vzdy na udidle a na lonzi. Udidlo vam umozni mat kona viac pod kontrolou a lonzka zase dlhsie pole posobnosti - v jednej ruke ju drzim ako voditko a v druhej mam ten namotany zbytok, takze ak sa mi vytrhne, tak mam stale tak 10 metrov na to, aby som stihla zareagovat a de facto nema sancu utiect.
Napriek tomu, ze dnes je uz kon naprosto spolahlivy a o nic sa nepokusa, nikdy by som ho na prechadzku na ruke nevzala inak - kvoli jeho vlastnej bezpecnosti a tiez bezpecnosti okolia.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.101.94
Souhlasím,když už procházku, tak uzdečku a lonžku. Moc jsem s koněm na procházky nechodila,když bylo hříbětem. A teď není problém ani jít samotní do terénu.Kde jsme vyrazili ve 4 letech.Záleží i na povaze koně.Je kůň flegmoš a kůň co se lekne pokaždé,ikdyby znal místo od malička.Pokaždé bude dělat,že je tam prvně v životě. Každý jedinec iriginál.Ale obdivuju,ty kdož chodí takhle na ruce na procházky Ze sedla se mi to zdá bezpečnější.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.5.188
S mladým koníkem jsem začala chodit na parelce, přece jenom v roce a půl je na udidlo dost brzy. Taky už se pak těšil a když viděl parelku, už věděl, že jdem na vycházku, bavilo ho to. Provázky jsou dost "ostré", aby šel kůň ukočírovat, určitě k tomu je potřeba předvídat, rychle reagovat a nedostat se do fáze, kdy se kůň může vytrhnout.
Takže za mě určitě jasné ano, ještě přidám další nezmíněný obrovský klad - když se kůň zraní a potřebujete ho nějakou dobu jen vodit, pak je velká výhoda, když je kůň na to zvyklý a je to rozhodně lepší než si něco vysvětlovat s koněm, který má chodit málo a v klidu
Na nás koukali lidi dost nechápavě, když jsme s koněm chodili na procházky bez problémů na stájovce a prověšeném vodítku po měsíci režimu 23h denně box a 2x denně 30minut klidného kroku na ruce
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.211.92
Prochajdy jsou určitě super věc- koník se vytáhne z každodenního sterotipu, naučí se více důvěřovat člověku a pozná spoustu nového.No a mě to taky koneckonců neuškodí:)
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.210.251
Tak já musím také říct, že ze začátku jsem s koněm chodila na parelce, ve dvou letech dostal udidlo a chodili jsme na udidle. Mně zas přijde více bezpečné manipulovat s koněm ze země než ze sedla. Ještě dnes, kdy kůň chodí bez problému v sedle a já si nejsem jistá nějakou situací, prostě slezu a koně vedu...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.138.50
Pripojuju se, za me taky parelka+ten delsi vodak(3,7m) a vse dostacujici. I na starsiho konika i na mladoska hrebecka. Postupem casu jsme se s mladochem naucili i na ruce na slovni povel nacvalat. Neubehnu to moc daleko, ale dulezite je pro me to, ze se na slovni povel naskoceni do cvalu naucil
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.166.138
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Z tohto dovodu ja napriklad so svojim konom chodim na dlhsie prechadzky na ruke vzdy na udidle a na lonzi. Udidlo vam umozni mat kona viac pod kontrolou a lonzka zase dlhsie pole posobnosti - v jednej ruke ju drzim ako voditko a v druhej mam ten namotany zbytok, takze ak sa mi vytrhne, tak mam stale tak 10 metrov na to, aby som stihla zareagovat a de facto nema sancu utiect.
Napriek tomu, ze dnes je uz kon naprosto spolahlivy a o nic sa nepokusa, nikdy by som ho na prechadzku na ruke nevzala inak - kvoli jeho vlastnej bezpecnosti a tiez bezpecnosti okolia.
No já nevím moje ročka mě na lonži odtáhla po břichu asi 150 m, než se jí rozsvítilo a začala myslet, takža mě ani lonž nezachránila. Většinou je v pohodě, neleká se a když už tak jen trochu hopsne, ale asi měla nějaké zatmění a vzala to takovým stylem, že se mi provaz zamotal do rukávu od bundy a už jsem jela, kdybych měla možnost ji pustit, určitě by její prchací dráha byla tak poloviční, ale na vycházky chodíme dál. Aspoň si zvyká.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.9.116
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Stávalo se vám ze začátku, že se vám koník např. vytrhnul? Mám teď koníka, který není na terén absolutně zvyklý. Lekne se všeho a stalo se mi, že se vytrhnul a utíkal pryč. Popoběnul cca 50 m, pak se zastavil a čekal, až k němu dojdu.
mě se koník lekal, ale cítil se u mě tak dobře, že když se lekl a vytrhl se, tak se šel za mě schovat. Teď když se vytrhne, tak zásadně z trucu, ale dostane vynadáno, zvýším hlas a to vždycky pochopí, že to pos*al a pak je úplně v klidu. Je dobrý osvojit si základy komunikace ze země, jak můžeš koni znepříjemňovat život a on pak pochopí, že to bílý v tý trávě ho fakt nemůže pokousat, ale nedej bože, aby mi moje "maminka" začala před čumákem máchat tím vodítkem.
Taky se nám na strach osvědčil velký gymnastický míč, který jsem s nimi nechávali ve výběhu (samozřejmě pod dozorem), nejdřív se báli, teď už ne a ani venku je jen tak něco nerozhodí.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.128.128
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
No já nevím moje ročka mě na lonži odtáhla po břichu asi 150 m, než se jí rozsvítilo a začala myslet, takža mě ani lonž nezachránila. Většinou je v pohodě, neleká se a když už tak jen trochu hopsne, ale asi měla nějaké zatmění a vzala to takovým stylem, že se mi provaz zamotal do rukávu od bundy a už jsem jela, kdybych měla možnost ji pustit, určitě by její prchací dráha byla tak poloviční, ale na vycházky chodíme dál. Aspoň si zvyká.
A´t člověk se snaží chovat sebebezpečněji vždy může něco překvapit. Dobré je mít cvik. Mlaďochy je dobré mít na obnosku, tak jsou nejlépe spacifikovatelní a dbát na to, aby člověk nestál nikdy před koněm, nebo za koněm při úleku, vždy lehce zboku, aby člověk mohl koně stočit. Já mívám bavlněnou lonž a vždy rukavice, smyčky mám namotané přes sebe a když se kůń vyleká, odhodím pár smiček, na ty tři cvalové, během kterých bez proti-tlaku ten první nával paniky vyprchá, mezitím se nachystam, zapřu se nohama a koně stočím. Obvykle i kůň při drobných úlecích už má tendenci podívat se, cože to bylo za zajíce... Ale holt někdy ti raubíři stejně překvapí. Prostě se stane, že si lonž přehodí přes hlavu, zašlápnou, nebo nedejbože se zamotá vodič. Vy jste měla štěstí, že jste vyvázla bez úhony, i té psychické.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.204.136
malá hříbátka vodím na stájovce, od roka až po dospělce na parelce a vodítku cca 4 m dlouhé. Myslím, že se mi za ta léta stalo jednou nebo vůbec, že by se mi kůń vytrhl. Ale asi mám štěstí na nelekavé a poslušné koně (učím si je od narození). Z procházek jsme postupně přešli na vyjížďky a vodím koně ze sedla (i uvázané). To je mohu konečně také naučit slovní pobídky na klus a cval, přece jen ze země to neuběhnu a na chození na kruhu jsou moc mladí (do tří let nelonžuju).
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.143.134
mohu poprosit o Váš e-mail, chtěla bych se o odchování a trénovaní hříbat dozvědět více, ale v knihách jsou jen obecná pravidla která se ještě kniha od knihy liší, nebo napište prosím na muj e-mail Agutterova@seznam.cz
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.94.254
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
malá hříbátka vodím na stájovce, od roka až po dospělce na parelce a vodítku cca 4 m dlouhé. Myslím, že se mi za ta léta stalo jednou nebo vůbec, že by se mi kůń vytrhl. Ale asi mám štěstí na nelekavé a poslušné koně (učím si je od narození). Z procházek jsme postupně přešli na vyjížďky a vodím koně ze sedla (i uvázané). To je mohu konečně také naučit slovní pobídky na klus a cval, přece jen ze země to neuběhnu a na chození na kruhu jsou moc mladí (do tří let nelonžuju).
plně souhlasím, můj dopělý kun velmi dobře chápe, že když je na laně tak se prostě drží u mě....i když se poleká poskočí jen na místě a to vždy tak aby do mě nestrčil, tyto pravidla jsme si vymezili ještě když to byl tříleták a právě procházky na ruce nám velmi pomohli, nyní to učím mladého a i ten to má v hlavě srovnané...procházky nebo základní vycvik na laně to jen umocňuje...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.35.127
S hribatama chodime ven na ruku spolecne s kobylou sefkou a vsichni na stajovce. Obvykle jsou prochazky pohoda. Nejmladsi se obcas prala protoze si chtela jit kam by chtela ale ted uz po sezone zmoudrela. Vytrhla se ale 2x kdyz se priserne lekla a 1x pritelovi kterej se s ni loudal a ona si pak vsimla ze jsou pozadu. Neznamena to ze kdyz se cloveku kun vytrhne ze uz pak neposloucha. Jina mlada se uz taky vytrhla a ted chodi jak pejsek na provesenym voditku. Strasne dobry tyhle vychazky na ruku nejen vychovne ale take pro zdravi cloveka. Preci jen ten kun udava tempo, neni to tudiz flakarna, to se psem muzete nekam dojit a tam ho pustit a poflakovat se. Ja jsem s konma jistejsi preci jen ze zeme takze se prochazkama upevnuje duvera a poznani se navzajem. Mala napr. na uzke cesticce ze vsech stran se bala moc ale kun preci jen i mysli takze vidi ze ostatni tam chodit nemaji problem a chozeni tam casto - vysledek je ze ted uz tam projde absolutne klidne. Take jsou obcas konici zivejsi, je videt ze se jim chce behat a tak mne ty kone i decka "ukecaj" a zaklusem si vsichni dokud jeste popadam dech, coz ja byt na prochazce jen tak tak urcite teda klusat nebudu. Ale je fakt ze klusat takhle v paru vedle sebe je uplne o necem jinem nez behat sama. Ubehnu vic. Ja bejt atletickym trenerem tak nazenu sverence do staji
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.201.122
Já měla kdysi na starost hřebečka..od jeho 2 do 5 let. Chodila jsem s ním pravidelně na procházky na ruce.někdy jen na 20 minut, jindy klidně i na 2 hodiny. Vzala jsem lonž, sedla doprostřed louky, hřebčák se chvilku popásl a pak jsme zase vyrazili třeba scházet a vycházet kopečky..to ho ohromně bavilo. Procházeli jsme se po lese, kolem zahrádek...prostě všude. Ohromně mu to prospělo, protože jakmile jsem na něj sedla a šla do terénu tak nebylo spolehlivějšího koně. Nebál se absolutně ničeho, všechno bral jako samzřejmost a díky svému chování mohl být vzorem i svým mnohem starším kolegům. A nám to upevnilo vztah, který do té doby byl docela pošramocený...nebyl zrovna jednoduchý koník, muselo se na něj jinak a tak nám to docela trvalo.
Za sebe procházky na ruce jen doporučuji...ráda na ně vzpomínám :-)
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.1.176
Chodím, valachovi už bude 8, mám ho od hříběte, chodím s ním na houby, na borůvky, k rybníku , popást a moc mě to baví, čmuchá mi za krk, je to děsně příjemný :-)