Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.147.142
Dobrý den, už delší dobu mě trápí strach ze cvalu. Mírný je i strach z klusu ve volném prostranství.Na jízdárně problémy nemám, ale vzhledem k tomu, že koník je zvyklí spíše na terén je to velký problém. Strach mám od té doby co jsem hodně ošklivě spadla z koně při cvalu: po pádu jsem měla těžký otřes mozku a na měsíc blokovaná záda.Poraďte prosím co se strachem. Jak se z něj dostat.Díky
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.230.222
Pokud na jízdárně strach nemáte, jeďte do terénu za druhým koněm, jehož jezdec na vás bude brát ohledy. Můžete přecházet z kroku do klusu v krátkých intervalech a postupně je prodlužovat, pak přidat cval. Pokud máte strach i na jízdárně, jezděte rovněž často přechody. Tím získáte jistotu, že koně ovládáte. A poproste někoho, aby vás vzal na lonž, kde nebudete hlídat koně, ale soustředíte se pouze na sebe a svůj sed. Hodně štěstí.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.36.31
necválej. choď třeba krokem celou vyjížďku. na jednom koni, kterému věříš. jednou to příjde a na nějakém místě kousek nacváláš.
kdysi jsem letěla v hale na stěnu a pod koně. psychický blok trval 5 let. a dodnes na uzavřenou plochu s koníkem nemusím. ale strach ze cvalu popsanou metodou zmizel poměrně rychle.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.147.142
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Pokud na jízdárně strach nemáte, jeďte do terénu za druhým koněm, jehož jezdec na vás bude brát ohledy. Můžete přecházet z kroku do klusu v krátkých intervalech a postupně je prodlužovat, pak přidat cval. Pokud máte strach i na jízdárně, jezděte rovněž často přechody. Tím získáte jistotu, že koně ovládáte. A poproste někoho, aby vás vzal na lonž, kde nebudete hlídat koně, ale soustředíte se pouze na sebe a svůj sed. Hodně štěstí.
Lonž bohužel nepřichází v úvahu, protože klisna na lonži dost zlobí-Vyhazuje, kozluje a staví se na zadní ..Do terénu se s druhým koněm moc nedostaneme. Málokdy se stane, že se ve stáji potkáme s někým s kým bysme mohli jít ven.. Největší problém je, že klisna ze mě strach cití a tím pádem i zlobí a snaží se mě shodit. Je to zamotaný kruh . Ale koně jsou můj život a bez ježdění bych asi zešílela ...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.147.142
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
necválej. choď třeba krokem celou vyjížďku. na jednom koni, kterému věříš. jednou to příjde a na nějakém místě kousek nacváláš.
kdysi jsem letěla v hale na stěnu a pod koně. psychický blok trval 5 let. a dodnes na uzavřenou plochu s koníkem nemusím. ale strach ze cvalu popsanou metodou zmizel poměrně rychle.
Se svým koníkem chodíme krokem už téměř měsíc ..Koníka mám v dlouhodobém pronájmu, tudíž se naštěstí o víkendech proběhne s majitelkou . Svůj osudový pád jsem měla s bývalým koněm. S tímto jsem zkoušela už párkrát nacválat nebo i klusat ale bohužel cítí ze mě strach a shazuje mě ..
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.204.136
No, hlavně pro znovuzískání sebedůvěry a důvěry v koně potřebujete koně spolehlivého, spíše tlačivějšího a hlavně pohodáře s dobrým charakterem. Máte takového?
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.230.222
Tak si domluvte pár vyjížděk někde na jízdárně, kde s Vámi někdo pojede. Určitě se to vyplatí, takhle byste se mohla začít bát ještě víc.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.147.142
Tlačivější to ona je ..Není taková, že by se rozběhla a nedala se zastavit..Je v celku pomalejší ale spíš uskakuje do boků, nebo dělá "piruetky" což je ve cvalu, nebo i v klusu dost nepříjemné..částečně si za to ale mohu sama, cítí ze mě tu nejistotu a strach..a tak si myslím, že ona je pán a zkouší co všechno vydržím ..
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.204.136
No, pak až tak moc spolehlivá zas není... a nějakého staršího provozního koníka u vás nemáte? Takového, co třeba bez problémů vozí i děti? U vaší kobyly, když neustále čekáte nějakou vylomeninu, asi jen tak strach mít nepřestanete... Jinak bych doporučovala taky zatím necválat. Dokud nebude spolehlivě chodit v klusu, necválala bych. Až i vy si budete jistější a strach bude menší, tak můžete zkusit nacválat někde na lesní cestě, nebo v užším prostoru, ne na velké otevřené louce...a nejlépe za klidným koněm, který vám bude dělat "vodiče".
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.147.142
Bohužel jiného koně k dispozici nemám.. Ale pořád věřím, že ta důvěra se bude čas od času zlepšovat..Jen ten strach mě trápí ..Je trapné, když sem tam jedeme jedeme ven s jiným koníkem a oni chtějí cválat po poli a já musím říct, že raději ne, že mám strach ..
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.36.31
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Se svým koníkem chodíme krokem už téměř měsíc ..Koníka mám v dlouhodobém pronájmu, tudíž se naštěstí o víkendech proběhne s majitelkou . Svůj osudový pád jsem měla s bývalým koněm. S tímto jsem zkoušela už párkrát nacválat nebo i klusat ale bohužel cítí ze mě strach a shazuje mě ..
nespěchej a nepřemáhej se. ono to jednou vyplyne samo. neboj opravdu. přijde období, kdy se budeš sama nutit, abys nechtěla do rychlejšího chodu. a někdy potom na bezpečném místě přidáš...
alespoň tak to bylo u mne. a poradil mi jeden hodně starý koňák. taky jsem v tu dobu nevěřila
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.38.5
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den, už delší dobu mě trápí strach ze cvalu. Mírný je i strach z klusu ve volném prostranství.Na jízdárně problémy nemám, ale vzhledem k tomu, že koník je zvyklí spíše na terén je to velký problém. Strach mám od té doby co jsem hodně ošklivě spadla z koně při cvalu: po pádu jsem měla těžký otřes mozku a na měsíc blokovaná záda.Poraďte prosím co se strachem. Jak se z něj dostat.Díky
Jak tu již zaznělo, do ničeho se nenuť, jinak to bude ještě horší. Choď krokem, klusej jen tam, kde je ti to příjemné, pokud nebudeš cválat, vůbec to nevadí. Musíš se naučit koníkovi víc věřit, i když je to kvítko, respektive nauč se víc předvídat. Neboj se sama sebe pochválit. Návrat sebedůvěry je dlouhá cesta, ale pomalými kroky se dá navrátit ;o))) Vloni jsem takto jezdila s mojí kamarádkou. Má moc hodného a příjemného valacha haflinga,v bývalé stáji jí ho rvali ovsem, takže byl bujný a jednou ji venku dost hnusně sundal. Zakódovala si, že jakmile nacválá, koník vyhodí a stane se jí to znovu, takže byla strašně ztuhlá a koník to z ní cítil, takže se jí just snažil toho hrbáka hodit (jinak to nedělal). Nevím, jak jsou na tom teď, ale když jsem s ní párkrát byla, cválala jsem tak pomaličku, že ona šla klusem a když si byla sebejistá, kousek nacválala. Pokroky byly vidět, hlavně ona sama ze sebe měla radost, od léta s ní nejsem v kontaktu, snad se pohnuli zase dál. Základ je se prostě nepřemáhat, nenutit se do ničeho, postupovat dál, až když na to cítíš vhodnou chvíli. Pokud jedeš s někým ven, hned na začátku se mu svěř, tohle každý koňák musí pochopit, pokud ne, nemá cenu s člověkem, který nebere ohledy, jezdit ven a nervovat se... Jezdíme přeci pro radost, ne z donucení, je mnohem milejší zajet si terén krokem a pohodovým klusem a vracet se uvolněná, než jezdit ven vynervovaná a v křeči... Hodně štěstí ;o)))
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.4.69
Já jsem se svého strachu (trval asi rok a půl) zbavila šokem, což samozřejmě nemůžu doporučovat jako metodu, ale u mě to zafungovalo. Domluvila jsem si vyjížďku, jak tady někdo radí, na spolehlivé líné chlaďasce a ta potvůrka místo aby byla líná a tlačivá, tak se mnou zdrhla a procválala celé pole a zastavila se až v lese. Cestou jsem ztratila třmeny a když jsem se přestala klepat, zeptala jsem se majitelky, jestli si můžeme zacválat ještě jednou a najednou jsem zjistila, že strach je pryč :-) Ale tohle byla spíš náhoda, těžko se to dá někomu radit...:-)
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.208.106
Přidám se Jezdím školního koně pod trenérem. Párkrát mě sundal, ne nějak hnusně, ale mám špatná záda a po každém pádu je mám tak na měsíc mimo provoz a skoro nemůžu chodit. Ke koni jsem si našla důvěru (nikdy nebyl extra spolehlivý, vždycky vymyslel vylomeninu) a dotáhli jsme to před vánocema tak daleko, že jsem na něj v hale sedla bez sedla a bez uzdečky jen na nákrčáku a obcválala jsem s ním halu na obě ruce. Prostě 100% důvěra. přes vánoční svátky ale někde nastal zlom. Neměla jsem čas za ním jezdit a nevím kdo ho měl na starosti, když jsem přijela jezdit asi po týdnu, tak mě bezmilosti sejmul a já měla zase záda v ****. Jezdím na něm dál, ale už na něm poznám, kdy mě chce sundat, vyhybá ze stěny, tak zvláštně se zasekává, ... Mám strach (a oprávněný) že spadnu znova a fakt se o ty záda bojím. Klidně bych s ním pracovala pomaleji, klusala, vždyť i tak se dá dělat dost práce - přiježďovat, kavalety, .... Problém nastává v trenérce, která mi řekne doslova ať držím hubu, na nic se neptám a jezdím (mám s ní celkově problém, ale bohužel změna trenéra není možná). Když nejezdím vůbec, tak na mě řve taky. Já vlastně nevím proč to sem píšu, když jinou možnost než jezdit a čekat, kdy mě zase sundá nemám, ale třeba mi někdo poradí co mám dělat. Děkuji
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.134.133
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Přidám se Jezdím školního koně pod trenérem. Párkrát mě sundal, ne nějak hnusně, ale mám špatná záda a po každém pádu je mám tak na měsíc mimo provoz a skoro nemůžu chodit. Ke koni jsem si našla důvěru (nikdy nebyl extra spolehlivý, vždycky vymyslel vylomeninu) a dotáhli jsme to před vánocema tak daleko, že jsem na něj v hale sedla bez sedla a bez uzdečky jen na nákrčáku a obcválala jsem s ním halu na obě ruce. Prostě 100% důvěra. přes vánoční svátky ale někde nastal zlom. Neměla jsem čas za ním jezdit a nevím kdo ho měl na starosti, když jsem přijela jezdit asi po týdnu, tak mě bezmilosti sejmul a já měla zase záda v ****. Jezdím na něm dál, ale už na něm poznám, kdy mě chce sundat, vyhybá ze stěny, tak zvláštně se zasekává, ... Mám strach (a oprávněný) že spadnu znova a fakt se o ty záda bojím. Klidně bych s ním pracovala pomaleji, klusala, vždyť i tak se dá dělat dost práce - přiježďovat, kavalety, .... Problém nastává v trenérce, která mi řekne doslova ať držím hubu, na nic se neptám a jezdím (mám s ní celkově problém, ale bohužel změna trenéra není možná). Když nejezdím vůbec, tak na mě řve taky. Já vlastně nevím proč to sem píšu, když jinou možnost než jezdit a čekat, kdy mě zase sundá nemám, ale třeba mi někdo poradí co mám dělat. Děkuji
Zmnenit trenera a nez nejakyho najdes tak se na trenovani zatim vyprdni. To vis ze je zmena trenera mozna, ne asi hned ale vsechno je mozny.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.217.94
Od takové trenérky bych zdrhla. Jsou i dobří trenéři, kteří na své klienty řvou, ale dobrému trenérovi jde v první řadě o zdraví jezdce. Jděte do jiného oddílu, jinak skončíte buď s vážným úrazem, nebo přestanete jezdit.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.208.106
Odpověď na dva výše:
CHodím do 4. ročníku Jezdecké akademie a jezdíme v rámci školy, takže změna trenéra není možná a přestat jezdit bohužel taky ne. Naštěstí nám zbývají 3 měsíce do konce školy a pak si pravděpodobně nějakýho koníka koupím a trenéra budu teda sakra pečlivě vybírat. Nevadí mi, když po mě trenér zařve (a vlastně to i uvítám), ale musí mít rozum a cit pro trénování. Díky za rady a ať vám koně jdou
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.138.50
K zadavatelce... a ten konik(kobyla) co ji mate ted, to je ta, s kterou se vam uraz stal? Zvazila bych i zmenu kone. Protoze chapu, jak je tezky tomu stejnemu koni znovu verit. Kor, kdyz kobyla pozna , ze nejste v pohode a dela vylomeniny...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.48.43
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Přidám se Jezdím školního koně pod trenérem. Párkrát mě sundal, ne nějak hnusně, ale mám špatná záda a po každém pádu je mám tak na měsíc mimo provoz a skoro nemůžu chodit. Ke koni jsem si našla důvěru (nikdy nebyl extra spolehlivý, vždycky vymyslel vylomeninu) a dotáhli jsme to před vánocema tak daleko, že jsem na něj v hale sedla bez sedla a bez uzdečky jen na nákrčáku a obcválala jsem s ním halu na obě ruce. Prostě 100% důvěra. přes vánoční svátky ale někde nastal zlom. Neměla jsem čas za ním jezdit a nevím kdo ho měl na starosti, když jsem přijela jezdit asi po týdnu, tak mě bezmilosti sejmul a já měla zase záda v ****. Jezdím na něm dál, ale už na něm poznám, kdy mě chce sundat, vyhybá ze stěny, tak zvláštně se zasekává, ... Mám strach (a oprávněný) že spadnu znova a fakt se o ty záda bojím. Klidně bych s ním pracovala pomaleji, klusala, vždyť i tak se dá dělat dost práce - přiježďovat, kavalety, .... Problém nastává v trenérce, která mi řekne doslova ať držím hubu, na nic se neptám a jezdím (mám s ní celkově problém, ale bohužel změna trenéra není možná). Když nejezdím vůbec, tak na mě řve taky. Já vlastně nevím proč to sem píšu, když jinou možnost než jezdit a čekat, kdy mě zase sundá nemám, ale třeba mi někdo poradí co mám dělat. Děkuji
Tak to se mi libi
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.150.243
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Přidám se Jezdím školního koně pod trenérem. Párkrát mě sundal, ne nějak hnusně, ale mám špatná záda a po každém pádu je mám tak na měsíc mimo provoz a skoro nemůžu chodit. Ke koni jsem si našla důvěru (nikdy nebyl extra spolehlivý, vždycky vymyslel vylomeninu) a dotáhli jsme to před vánocema tak daleko, že jsem na něj v hale sedla bez sedla a bez uzdečky jen na nákrčáku a obcválala jsem s ním halu na obě ruce. Prostě 100% důvěra. přes vánoční svátky ale někde nastal zlom. Neměla jsem čas za ním jezdit a nevím kdo ho měl na starosti, když jsem přijela jezdit asi po týdnu, tak mě bezmilosti sejmul a já měla zase záda v ****. Jezdím na něm dál, ale už na něm poznám, kdy mě chce sundat, vyhybá ze stěny, tak zvláštně se zasekává, ... Mám strach (a oprávněný) že spadnu znova a fakt se o ty záda bojím. Klidně bych s ním pracovala pomaleji, klusala, vždyť i tak se dá dělat dost práce - přiježďovat, kavalety, .... Problém nastává v trenérce, která mi řekne doslova ať držím hubu, na nic se neptám a jezdím (mám s ní celkově problém, ale bohužel změna trenéra není možná). Když nejezdím vůbec, tak na mě řve taky. Já vlastně nevím proč to sem píšu, když jinou možnost než jezdit a čekat, kdy mě zase sundá nemám, ale třeba mi někdo poradí co mám dělat. Děkuji
Určitě by šlo trenérce říct, že prostě vždy na začátku hodiny chceš nějakou chvíli sama pro sebe pro opracování... tam si koníka trochu zpracuj a půjde to lépe...
Další věc, co se týče těch zad, mohu jen doporučit páteřák nebo pořádnou vestu! čím pevnější matroš, tím lepší (molitanové destičky jsou podle mě naprd). mě už vesta dost pomohla u dostiháků :)
čudinka