Těhotenství - koně- domácnost- barák ?

Vše se dá zvládnout,jen chtít...zvládla jsem obstarat denně až do porodu 4 koně a lonžovat jednoho denně,kdo chce zvládne to. Jo a ještě jsem chodila do práce a dovážela vodu,a mám třetí dítě.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vše se dá zvládnout,jen chtít...zvládla jsem obstarat denně až do porodu 4 koně a lonžovat jednoho denně,kdo chce zvládne to. Jo a ještě jsem chodila do práce a dovážela vodu,a mám třetí dítě.

to vás obdivuju

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dá se všechno tohle zvládnout? Jezdily jste v těhotenství nebo vůbec? Mám dva koně a nemám nikoho, kdo by je mohl občas projet, má cenu pořídit si dítě, nebo se věnovat zvířatům naplno a mateřství odložit....?Vaše rady, zkušenosti, názory...díky.

Pokud jste zdravá a těhotenství budete snášet dobře, stihnout se dá kde co. A jestli děti nebo koně? Tak to je jen o vašich prioritách, jen mějte na paměti, že i když budete chtít, taky nemusíte otěhotnět hned (klidně až za rok, dva) a s přibývajícím věkem se problémů s otěhotněním objevuje víc + po třicítce stoupá i riziko vrozených vad dítěte. Ale jestli je vám 20, asi nemá cenu to řešit...

Mně koně rok stáli a co...přežili jsme všichni

Mám letos 5 letou kobylu,která potřebuje přijezdit a jezdit.....,ale jen rekreačně.Nemám jí na sport. Je mi 27.Tak nevím zda počkat nebo jít do toho.Bohužel 100% zdraví nemám.

V tomhle věku bych už dítě neodkládala. Kobylu někam na rok na pastviny a hurá do toho.

Tak kobylku připustit..já mam dvě holky do sportu a až to přijde, taky půjdou na obskok..:)

Kamarádka jezdila do šestého, já přestala asi ve druhém. Obě kobyly jsem připustila,a udělala jsem dobře-půl roku po porodu jsem otěhotněla znova. Teď mám šest koní, čekáme hříbo, děti mají dva roky a půl roku, starám se o koně plus nějakou havěť, a chlap mi pomáhá minimálně(teď v těch mrazech natahá vodu). Vaše kobyla je mladá, když bude rok stát, tak se nic nestane, aspoň dýl vydrží Spíš si rozmyslete, zda máte dobré zázemí, ať jí pak nemusíte dát pryč.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
V tomhle věku bych už dítě neodkládala. Kobylu někam na rok na pastviny a hurá do toho.

Proč hned takové striktní rozhodnu, že v tomhle věku dítě neodkládat?? Přehnané obavy moc nechápu.
Mě je letos 28, koně mám taky mladýho, ale že bych se hrnula do rodičovství, to zrovna ne. Myslím, že je to věc každého. Ptala jsem se na tu doktora jestli jsou nějaká vyšší rizika a bylo dvěma doktory (primářem a řadovým gynekologem) řečeno, že dnes normálně ženy rodí až ve věku kolem 30tky i ve vyšším. Spíš než u dítěte je pak riziko u ženy. Můj zdravotní stav taky není ideál ale přes to neřeším, až to příjde tak to příjde.
Každopádně kamarádka jezdila ještě týden před porodem.

přesně mé obavy. Doma 4 koně, příští rok hříbě, první dítě, přítel půl týdne mimo domov za prací. Barák jako hrom, starání se o všechno napůl sama... ale říkám si - zvládly to jiné, zvládnu to i já ;) být Vámi, jestli mimčo vážně chcete, neomezujte se, s dětma to asi o moc lehčí nebude...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Proč hned takové striktní rozhodnu, že v tomhle věku dítě neodkládat?? Přehnané obavy moc nechápu.
Mě je letos 28, koně mám taky mladýho, ale že bych se hrnula do rodičovství, to zrovna ne. Myslím, že je to věc každého. Ptala jsem se na tu doktora jestli jsou nějaká vyšší rizika a bylo dvěma doktory (primářem a řadovým gynekologem) řečeno, že dnes normálně ženy rodí až ve věku kolem 30tky i ve vyšším. Spíš než u dítěte je pak riziko u ženy. Můj zdravotní stav taky není ideál ale přes to neřeším, až to příjde tak to příjde.
Každopádně kamarádka jezdila ještě týden před porodem.

Přesně tak, tohle taky nemám ráda. Letos mi bude 30 let a to mám panikařit, že ještě nemám dítě? Prostě zatím dítě nechci a možná třeba ani chtít nebudu, co já vím...je to prostě věc každého, jeho zdravotního stavu, priorit a zázemí. A co se týká práce okolo koní, ježdění - záleží na zdravotním stavu. Kamarádka má tři děti, při prvních dvou makala a jezdila až do pororu, při třetím musela skoro pořád ležet....

Ahoj, děkuju za tohle, pro mě momentálně dost aktuální téma Mně bude v březnu 29let. Máme s přítelem nekoňákem domeček, u domečku 2koně a doma 2psy. I když zázemí pro dítě skoro ideální, mé rodiče ve vesnici, ještě před půl rokem by mě ani nenapadlo o mimču uvažovat. Zvířata jsou pro mě vším, trávím s nimi všechen svůj volný čas, chodím téměř denně ven a dítě se mi do mého "rozvrhu" nějak nevešlo. Pořád jsem si říkala jak bych to všechno udělala, jednoho koně mam 19letého na kterém mi jezdí kamarádka, ale druhému je 8let a na něm jezdím jen já. Nedovedla jsem si představit, že bych tak dlouho nejezdila, přemýšlela jsem o pastvinách. Ale dva koně bych na ustájku neutáhla, staršího doma samotného nenechám. najednou se ale ve mně vše zlomilo, dost mi teda pomohlo i okolí, protože do mě pořád hučí, že už začínám být pomalu stará, zázemí máme, dlouholetý vztah, tak na co čekat. A já si nějak uvědomila, že mají pravdu. A že se to prostě nějak zvládne. Koně rozhodně pryč nedám. nevím jestli mi hlava i tělo dovolí jezdit i v těhotenství. ráda bych, ale riziko tam je velké, ted říkám že jezdit budu, ale až budu vědět že je ve mně ten malý človíček, možná že jezdit přestanu, ale to nevadí. S koníkem budu chodit na procházky, lonžovat, hrát ty s ním a utužovat náš vztah ze země. Doufám, že to on i já vydrží. A hlavně budu doufat, že budu mít bezproblémové těhotenství a budu se o ty mé chlupatce moct starat až do konce sama. Seno i slámu si děláme sami, ale mam skvélého tatku, přítele, brášku i kamarádku, obracet seno snad zvládnu a hold budu řídit traktor a ostatní budou balíky házet sami. Vím, že v nich budu mít oporu, i když jinak si kolem koní budu stále dělat vše sama, doufám jen jsem přítele upozornila, že budeme muset nosit pořídit dva kočárky, jeden do města a druhý na pole až bude se mnou, s koníky, s psíky, vozit kočárek, abych mohla na vyjíždce kojit a později budu já jezdit v sedle jednoho a mimčo v sedle starého valáška s tatínkem vodičem a okolo budou povíhat naši psíci. Ideální představa

Taky mám mladou kobylu, loni jsem otěhotněla, v těhotenství nejezdila (v podstatě od doby, co js7em se to dozvěděla) a kobyla nevypadala, že by ji neplánované prázdniny nějak vadily. Dokonce na nicnedělání ani neumřela. Jedinné, co jsem si ani v těhotenství neodpustila, byly výstavy a hobby závody se shetlandama. Prcek se narodil na začátku listopadu a já ještě v září odběhala výstavu v Pardubicích a v polovině října jela pony huberta (vyjížďku se starou kobylou v sulce, vozatajský parkurek s hřebcem). Faktem je, že těhotenství jsem měla bez problémů, v podstatě jsem dělala kolem koní vše - krom tahání vody a podobných těžkých věcí. No a to seno jsem také jen hrabala, tahání balíků bych si neriskla. Ono pokud to člověk nepřehání, tak mu tělo samo řekne, co ještě ano a co už ne. Ale je fakt, že to lze snadno přehnat a problém pak může být na světě. No a zase na druhou stranu nic nedělat také není dobře. Asi je na každém, aby sám zvážil rizika a to, zda mu to za to riziko stojí, nebo ne.

Ahoj :) jsem v šestém a v maštali mě stojí kobča minulý rok obsedlá..po obsednutí jsem zjistila, že čekáme baby..tak jsem na ni tři měsíce jezdila a pak z bezpečnostních důvodů musela být odstavena na druhou kolej ve jménu mimča. Je to těžké, plánovala jsem si příští rok závody s oběma mejma koníkama, měla jsem aji slušně potrénovánu s tou starší a teď se na ně chodím koukat..ani lonžovat nemůžu, když je tak tvrdo. Na starší mi chodí holky, mladou nechávám stát..je to trochu sígr a než se dívat, jak se naučí schazovat, to ji raději nechám pro sebe, až bude malej na světě... život je otázkou priorit, koně sou super, ale nebudou tu věčně a když partner miminko chce, nejsem zas takovej sobec, abych mu řekla, až s koňma dokážu tohle a tohle..pač u koní vždy bude důvod, proč mateřství odložit tak sem ráda, že mi aspoň polovina vyšla přes zimu, což mě nebude žrát tolik, jako kdybych měla být těhu od jara do podzimu, držím palce a pokud máš chlapa s kterým mimčo chceš, tak to neodkládej, pač ono vážně je to prostě zabitej rok, ale dá se zvládnout a pak už to budeš mít aspoň za sebou

Já jsem nečekaně otěhotněla a díky tomu jsem přišla o jednu z mých kobylek. Když kobylka zemřela, tak jsem měla pocit, že to nezvládnu, předčasně jsem porodila. Teďka bych ale za nic na světě neměnila.
Určitě bych nečekala na první dítě do 30ti a výš. Mě je 21 a mám 15ti měsíčního špunta a užívám si mateřství. Když vidím ty starší maminky, tak mi přijde, že jsou víc ve stresu že něco nezvládnou. A hlavně, až malej bude dospělej, tak mě bude 40 a budu moct s klidným svědomim lítat kolem koní nebo třeba cestovat a budu mít ještě spoustu let před sebou.
Manželovo rodiča adoptovali malý mimčo když jim bylo něco málo přes 30. Klučinovi je 12, pomalu na něj leze puberta a tchán s tchýní na něj nemají už tolik sil. Je to jen můj názor, ale přijde mi proti přírodě vychovávat děti až takhle dlouho...

Ahoj já jsem byla minulý rok těhotná, bydleli jsme u našich, barák jsme měli v rekonstrukci a dva koně. Starala jsem se o ně prakticky do porodu...měla jsem rizikové těhotenství i tak se to dalo zvládnout, je pravda, že v některých věcech jsem dost riskovala...takže na ježdění jsem nemohla mít ani pomyšlení :-( ale kobylka byla na pastvě a neuškodilo jí to. Teď mám doma 11 měsíční holčičku a prakticky měsíc po porodu jsme koupili třetího koně, takže zvládnout se to dá... Sem tam mi s koňma pomohl přítel nebo rodiče. A celou rekonstrukci taky hotovou ještě nemáme, takž práce hromada, ale není nad to vypadnout z toho blázince a jet se projet na koni...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já jsem nečekaně otěhotněla a díky tomu jsem přišla o jednu z mých kobylek. Když kobylka zemřela, tak jsem měla pocit, že to nezvládnu, předčasně jsem porodila. Teďka bych ale za nic na světě neměnila.
Určitě bych nečekala na první dítě do 30ti a výš. Mě je 21 a mám 15ti měsíčního špunta a užívám si mateřství. Když vidím ty starší maminky, tak mi přijde, že jsou víc ve stresu že něco nezvládnou. A hlavně, až malej bude dospělej, tak mě bude 40 a budu moct s klidným svědomim lítat kolem koní nebo třeba cestovat a budu mít ještě spoustu let před sebou.
Manželovo rodiča adoptovali malý mimčo když jim bylo něco málo přes 30. Klučinovi je 12, pomalu na něj leze puberta a tchán s tchýní na něj nemají už tolik sil. Je to jen můj názor, ale přijde mi proti přírodě vychovávat děti až takhle dlouho...

Něco natom je.
Mě je 24 a tak nějak to poslední dobou na mě dolíhá - jo, nebo ne. Řešit to, neřešit. Jen chci dítě do nového...takže se musí postavit, aby prostě vědělo, kde je ,,to doma,,. Takže se to asi budu odvíjet od toho. Nicméně se na to všechno těším a pokud to zvládly ostatní slečny, dámy...tak si řikám že já taky. Nemusím denně sedět koni na hřbetě, takže tohle mě trápit nebude.

Jinak obdivuju vás všechny, sem sama zvědavá jak to budu jednou zvládat já

Ja teda nejsem matka a zatim se na to v nejblizsi dobe ani nechystam, byt mi bude 31, jsem 3 roky vdana a 8 let celkem s jednim partnerem.
Z deti odvarena proste nejak nejsem a nedokazu si sama sebe predstavit jako matku. Ale to jen na okraj.

Nemuzu soudit skrz skloubeni materstvi a predmaterskeho zivota s konem, ale urcite bych nedoporucila, aby zadavatelka nechala kobylu pripustit at ma hribe ve stejne dobe, jako ona dite. I pro netehotneho majitele kone je tato udalost do jiste miry stresujici, protoze netusi, jestli vse probehne jak ma. Hlidat kobylu nonstop do porodu, pomahat pri pripadnych komplikacich, pece o oba po porodu atd to je pro cloveka obrovska zatez a musi se to nutne odrazit i na fyz.stavu cloveka, notabene nastavajici matky a to nemluvim o moznosti, ze by kobyla nebo hribe nebo oba pri porodu nebo po nem posli...
Do toho bych urcite nesla.

Nemam to z vlastni zkusenosti a ani ne z konskeho okoli, ale jedna moje znama tuhle kravinu udelala se svoji fenou a horce toho litovala. Na zacatku, ze jaka to bude parada, fena stenata a ona dite a jak bude mit cas se starat a vsechno bude uzasne. Fena rodila s problemama, znama mela prvni dite a taky problem. Namisto, aby se setrila do a po porodu, tak litala kolem psa jak vztekla a namisto klidu jen totalni stres. Dite urvane, ona unavena na smrt a po nejake dobe mi rekla, ze toto byl v jejim zivote jeden z tech nejblbejsich napadu co kdy mela... Takze si nenechte od nikoho navykladat, jake to bude uzasne mit hribatko a miminko naraz, at potom nesplacete nad vysledkem

Tak já měla první dcerku ve 23,a z lásky. Měla jsem hobby sporťáka. Jezdila jsem do poslední chvíle,musela jsem,byť jen z ohrady,ale povolovaly mě záda. Malá zdravá. Zároveň jsme stavěli. Pak přišly fin.problémy,tak šel kůň pryč. Dala jsem si pauzu. Pak pořídila poníka,připustila a otěhotněla. Mezitím mě čekalo stěhování do rozestavěného baráku. Termín mám 25.5 a kobuška 30.5. Nebojím se,že by jsem to nezvládla. Druhé dítko bude vyrůstat s hříbkem. Mě přijde,že ty pozdní matky jsou strášně opatrné. A navíc to riziko,že to bude postižené,já půjdu na potrat,nebude se dařit,no jsem šťastná mladá maminka.

ahojky, máme psiska i koniska, dvě děti, snad se dočkáme i třetího. pesani a díte - naprosto ideální záležitost, pokud nejsou takový mrazy jako teď může člověk trávit čas venku o 106:o) když prcka ukodrcáte s hafany zacvičíte, pomazlíte, zablbnete....a jede se dál. hodně i nosím, mimi v šátku, větší v manduce - tam kde není terén na kočár, lesem nelesem:o)

koníci se taky daj, ale máme od jara do podzimu na loukách, v zimě na noc doma - to ovšem obstará přítel. s koníkem se dá chodit na prochajdy, lonžovat, práce v kruhovce - prcek u mě v šátku nebo větší kouká z kočárku nebo už si někde kolem stáje hraje. kámen úrazu je ježdění, tam je člověk odkázán na hlídání, pokud teda nestačí jízdárna po obědě když mrně chrupe. a potom práce kolem když je velká zimu, prcek nastydlej - tj zas na hlídání:o/

vím že děti mohou být nespavé, uplakané, chtějí se pořád chovat, apod. ale já takové nemám :oD

A tak si říkám, jak to čtu a jak to prožívám, páč zrovna těhotná jsem: jaký si to uděláš, takový to máš :-) A co si vychováš, to máš => v tomhle případě jak dítě, tak koně

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ja teda nejsem matka a zatim se na to v nejblizsi dobe ani nechystam, byt mi bude 31, jsem 3 roky vdana a 8 let celkem s jednim partnerem.
Z deti odvarena proste nejak nejsem a nedokazu si sama sebe predstavit jako matku. Ale to jen na okraj.

Nemuzu soudit skrz skloubeni materstvi a predmaterskeho zivota s konem, ale urcite bych nedoporucila, aby zadavatelka nechala kobylu pripustit at ma hribe ve stejne dobe, jako ona dite. I pro netehotneho majitele kone je tato udalost do jiste miry stresujici, protoze netusi, jestli vse probehne jak ma. Hlidat kobylu nonstop do porodu, pomahat pri pripadnych komplikacich, pece o oba po porodu atd to je pro cloveka obrovska zatez a musi se to nutne odrazit i na fyz.stavu cloveka, notabene nastavajici matky a to nemluvim o moznosti, ze by kobyla nebo hribe nebo oba pri porodu nebo po nem posli...
Do toho bych urcite nesla.

Nemam to z vlastni zkusenosti a ani ne z konskeho okoli, ale jedna moje znama tuhle kravinu udelala se svoji fenou a horce toho litovala. Na zacatku, ze jaka to bude parada, fena stenata a ona dite a jak bude mit cas se starat a vsechno bude uzasne. Fena rodila s problemama, znama mela prvni dite a taky problem. Namisto, aby se setrila do a po porodu, tak litala kolem psa jak vztekla a namisto klidu jen totalni stres. Dite urvane, ona unavena na smrt a po nejake dobe mi rekla, ze toto byl v jejim zivote jeden z tech nejblbejsich napadu co kdy mela... Takze si nenechte od nikoho navykladat, jake to bude uzasne mit hribatko a miminko naraz, at potom nesplacete nad vysledkem

kamarádka rodila zároveň se svojí ponicí... jsem majitelkou toho hříběte. známá se po porodu ke koním nedostala jak by chtěla, mladýho jsem brala neošahanýho, úplně syrovýho, neměla žádný čas se mu věnovat. Naštěstí to bylo jen k dobru, to že se s ním začalo později zapříčinilo to, že je to neuvěřitelný mazel a fixlák na lidi, aniž by cokoli zkusil.. čekala jsem opak a jsem moc ráda že je vše tak jak je.. ale je to o náhodě že proběhlo vše bez komplikací. kdyby se naskytl problém, nevím, jak bych ho v situaci známé řešila.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Proč hned takové striktní rozhodnu, že v tomhle věku dítě neodkládat?? Přehnané obavy moc nechápu.
Mě je letos 28, koně mám taky mladýho, ale že bych se hrnula do rodičovství, to zrovna ne. Myslím, že je to věc každého. Ptala jsem se na tu doktora jestli jsou nějaká vyšší rizika a bylo dvěma doktory (primářem a řadovým gynekologem) řečeno, že dnes normálně ženy rodí až ve věku kolem 30tky i ve vyšším. Spíš než u dítěte je pak riziko u ženy. Můj zdravotní stav taky není ideál ale přes to neřeším, až to příjde tak to příjde.
Každopádně kamarádka jezdila ještě týden před porodem.

No jo, nejdříve se nechce, a pak to nejde ........... To, že dnes normálně ženy rodí v pozdějším věku je pravda. Jenže to slovo "normálně" by tam asi nemělo být. Samotný porod už doktoří zvládnou, jenže ty problémy, co tomu předcházejí. Když já jsem byla těhotná, nebo ve věku, který tady teď řešíte, neznala jsem prakticky žádnou ženu, která byla na rizikovém těhotenství, zašitá, v nemocnici nebo měla problémy s otěhotněním, případně s potraty. Dnes je to najednou někaj běžnější, řeklo by se, že otěhotnění, pokud se to tedy povede, vede rovnou na nemocenskou, aby se náhodou nic nestalo. Těhotenství se nějak povýšilo na nemoc.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No jo, nejdříve se nechce, a pak to nejde ........... To, že dnes normálně ženy rodí v pozdějším věku je pravda. Jenže to slovo "normálně" by tam asi nemělo být. Samotný porod už doktoří zvládnou, jenže ty problémy, co tomu předcházejí. Když já jsem byla těhotná, nebo ve věku, který tady teď řešíte, neznala jsem prakticky žádnou ženu, která byla na rizikovém těhotenství, zašitá, v nemocnici nebo měla problémy s otěhotněním, případně s potraty. Dnes je to najednou někaj běžnější, řeklo by se, že otěhotnění, pokud se to tedy povede, vede rovnou na nemocenskou, aby se náhodou nic nestalo. Těhotenství se nějak povýšilo na nemoc.

Nevim čím to je. Nicméně i moje máma - mě samotnou měla v 22 letech a bráchy myslím o 6 let později. Nicméně problémy měla s náma oběma. Takže je to asi otázka daného člověka.

Ale souhlasím s tím, že mít první dítě po 30 letech je větší riziko. Navíc když si maminka v 22 letech vyprcne potomka, tak ve 30 už je to dítě, co je schopné poslechnout a fungovat. Takže je docela brzy mamina zase ve hře s tím, že má skvělé roky! A dle mě ji nic neuteklo. A děti má za sebou.
Partner má 30 a říkal, že mimouše by teda nechtěl až bude dědek Neměl by nato nervy.

Já rodila poprvé ve 28mi, a doktor říkal, že tak snadný porod jsem měla kvůli tomu, jakou mám fyzičku. Že už se to dneska jen tak nevidí. A to nejsem žádný sportovec, nic neuběhnu, neposiluju, u tenisu bych asi vypustila duši. Ale starala jsem se sama o dva koně, poslední kydání bylo v době, kdy jsem rodila, a měla stahy po sedmi minutách. Také jsem oba dva každý den odjezdila, tak ono se to pak na té fyzičce malinko projeví.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No jo, nejdříve se nechce, a pak to nejde ........... To, že dnes normálně ženy rodí v pozdějším věku je pravda. Jenže to slovo "normálně" by tam asi nemělo být. Samotný porod už doktoří zvládnou, jenže ty problémy, co tomu předcházejí. Když já jsem byla těhotná, nebo ve věku, který tady teď řešíte, neznala jsem prakticky žádnou ženu, která byla na rizikovém těhotenství, zašitá, v nemocnici nebo měla problémy s otěhotněním, případně s potraty. Dnes je to najednou někaj běžnější, řeklo by se, že otěhotnění, pokud se to tedy povede, vede rovnou na nemocenskou, aby se náhodou nic nestalo. Těhotenství se nějak povýšilo na nemoc.

Četla jsem velmi zajímavý článek, rozhovor s nějakým předním MUDr. přes reprodukci, jak se v populaci množí dispozice k neplodnosti. Tak, jak se vyvíjí medicína, zvyšuje se procento problematických otěhotnění, těhotenství apod.: jinými slovy: ten, kdo byl "mírně defektní"(myslím tím naprosto normálního člověka) a nemohl se množit, tak se kdysi nerozmnožil. Prostě takové páry neměly děti. A já sama několik pamatuju, takže zas taková výjimka to asi nebyla. Dnes se všemi kouzly asistované reprodukce se tento jedinec rozmnoží a rozmnoží se tak další dispozice k neplodnosti. Velmi laicky řečeno, protože už si nepamatuju, zda už byl nejpodezřelejší gen zachycen, nebo šlo o více genů, to už nevím. V kombinaci s vyšším věkem matek to pak vypadá, jak to vypadá.

a tím porodem dítěte a hříbětě naráz je spíš otázka, jak to načasovat. Určitě je špatně, aby kobylka rodila první, nastávající maminka s bříškem opravdu asi moc pomoci nemůže a bude tím vstáváním vyčerpaná. Ale pokud žena připustí kobylku až poté, co otěhotní, tak si myslím, že by to mohlo být v pohodě - hříbě se narodí až tři, čtyři měsíce po porodu. Maminky s dětmi stejně moc nespí, pokud je kobylka u baráku, nejspíš by ji při tom šlo snadno kontrolovat... A kobylka bude mít dostatečný klid na hříbě. Ale to je jen můj názor, zkušenosti zatím nemám Ale plánuju to tak...

Jsem typická matka, která těhotenství odkládala. Dítě jsem nepotřebovala, ani nijak nechtěla, stačili mi koně, psi a jiná zvěř (a dlouholetý partner:-))a taky jsem vedla všeliké sílácké řeči o zatracených harantech a podobně. Kdybych neotěhotněla v rámci nehody , asi bych dítě neměla doteď. A byla by to sakra škoda. Dítě bylo tedy neplánované, ale po odeznění prvotního šoku bylo chtěné, samozřejmě :-))). V těhotenství (bylo mi 31) nějaké (menší) problémy byly, ten děs a strach o život ještě nenarozeného človíčka nikomu nepřeju (a to šlo o prd) a veřejně jsem se bila do hlavy, jaká jsem kráva, že jsem neotěhotněla mladší. Naštěstí vše dobře dopadlo.
Nyní bych dítě už neodkládala, kdybych měla možnost si vybrat.
A skloubení těhotenství - barák -koně...no, dva týdny před porodem už to za mě vzala rodina, ale do té doby jsem si dělala vše sama (bez ježdění). A taky to byla kravina. Hýbat se je potřeba, ale taky je potřeba poslouchat své tělo. Protože nejpohodlnější z celého těhotenství byly paradoxně ty poslední dva týdny, páč mi netvrdlo břicho, které mi tvrdlo tak 30x denně až do bolesti už od 5tého měsíce.
Kobylu bych osobně nepřipouštěla. Čím víc koní, tím víc šancí na průser, často jsem bývala s miminem sama a průsery musím řešit taky sama. Nedovedu si představit, že bych třeba nemohla dohlížet na porod. Další věc, kterou je potřeba si uvědomit, že až se mimčo narodí, je to ještě náročnější, ono rodit kozí prvničku s většíma kůzlátkama a v mezičasech mezi kůzlátkama mastit kojit maličkaté, silně refluxní miminko, taky nic moc. Pokud kvůli jiné věci, porodu, nemoci (zvířat), probdíte noc, nikdy ji nedospíte. Ale stojí to za to. Ale pokud máte fajn rodinu, přítele nebo manžela, co pomůžou a nepracují někde v pytli, tak bych neváhala ani minutku a nic neodkládala . Navíc, malá se svýma kolečkama na hnůj a lopatičkou je k sežrání a už čumím po poníkovi :-)

První dítě jsem měla ve 28 a teď při druhém si říkám, že jsem je měla mít dřív. Někdy jsem z malé tak zmordovaná, že usínám večer u zpráv. Hlavně teď v té zimě, než oběhám maštal a koně. Člověk vymrzne a pak večer u televize postupně roztává a usíná. Jelikož jsem měla obě riziková, tak jsem nejezdila a ani moc práce kolem jsem nezvládala. Při prvním těhu jsem si sehnala dvě holky, které začaly jezdit a starat se o kobylu. Teď už jezdí sice jen jedna a ta možná za chvíli skončí - nevím, kam se dostane na výšku. Od podzimku hledám někoho dalšího, ale tentokrát se mi nějak nedaří někoho najít. Manžel pořád v práci,takže všechno většinou obstarávám sama. Občas díky za babičky a dědečky, že pohlídnou na děcka. Sice nemám barák jak ze škatulky, ale chlap to bere sportovně. Hlavně, že má co do pusy, čisté oblečení a děcka jsou v pohodě. Že jsou občas někde rozkramované hračky a utřený prach podle toho, jak to stíhám to nebere zase tragicky.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No jo, nejdříve se nechce, a pak to nejde ........... To, že dnes normálně ženy rodí v pozdějším věku je pravda. Jenže to slovo "normálně" by tam asi nemělo být. Samotný porod už doktoří zvládnou, jenže ty problémy, co tomu předcházejí. Když já jsem byla těhotná, nebo ve věku, který tady teď řešíte, neznala jsem prakticky žádnou ženu, která byla na rizikovém těhotenství, zašitá, v nemocnici nebo měla problémy s otěhotněním, případně s potraty. Dnes je to najednou někaj běžnější, řeklo by se, že otěhotnění, pokud se to tedy povede, vede rovnou na nemocenskou, aby se náhodou nic nestalo. Těhotenství se nějak povýšilo na nemoc.

Souhlas, já první dítě měla ve 24, a porodnice byla plná třicátnic n riziku druhhé jsem měla ve 29. a byla jsem riziková taky.
Doma dítě 5 koz a 3 kon, psy a kočky nepočtám. zvládli jsme to já dělala co se dalo , vzhledem k riziku jsem nejezdila ale jinak vše okolo.otěhotněla jsem na podzim a malej se narodil v květnu, no a v červnu jsem s ním sušila seno, byl tozápřah, ale jak už bylo psáno když se chc všechno jde. Kobyle určitě prázdniny neuškodí, jen se pak trochu vrtíte ve výcviku ale to není na škodu nikdy, no ne?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Souhlas, já první dítě měla ve 24, a porodnice byla plná třicátnic n riziku druhhé jsem měla ve 29. a byla jsem riziková taky.
Doma dítě 5 koz a 3 kon, psy a kočky nepočtám. zvládli jsme to já dělala co se dalo , vzhledem k riziku jsem nejezdila ale jinak vše okolo.otěhotněla jsem na podzim a malej se narodil v květnu, no a v červnu jsem s ním sušila seno, byl tozápřah, ale jak už bylo psáno když se chc všechno jde. Kobyle určitě prázdniny neuškodí, jen se pak trochu vrtíte ve výcviku ale to není na škodu nikdy, no ne?

Tak já měla dítě v 18 letech a jsem za to moc ráda Jezdila jsem do 6. měsíce, ale jinak jsem kolem koní dělala dokud to šlo. Svojí klisnu jsem ale v průběhu těhotenství prodala, protože nebyla spolehlivá(nejspíš ataxie). Doma jsme měli další koně, takže bylo práce dost. Ale po porodu jsem se rozhodla koupit hříbě. Hříbě nepotřebuje tolik péče, jako kdybych si koupila dospělého, na kterém bych neměla tolik času jezdit, jak bych si představovala a navíc hříbě si můžu vychovat k obrazu svému. Takže malá vyrůstala s hříbětem. Říkám, že mám dvě děti Dneska má malá 3 roky a kůň taky. V tomto věku malé už je více času, takže i jsem si obsedla koně a můžu jezdit.
Jinak v průběhu těch tří let mi hlídali babičky, když bylo potřeba, ale většinou byla a je malá semnou ve stájiKdyž člověk chce, dá se to. Jen ten byt není takový, jaký bych si představovala Jednou za čas uklidím, chlap to bere, hlavně že má denně uvaříno. Stejně jsme celý den u koní, domu chodíme se jen vyspat

Já nechápu proč to tu furt všichni tak hrotí. To úplně krajně nesnášim. Taky mi táhne 30tka a dítě nemám. Problémy s otěhotněním a rizikama byly dřív, jsou i teď a budou i za sto let. Dřív se o tom akorát tolik nemluvilo a nedělal se takový humbuk.
A důvod proč díte odkládám, přestože mám téměř 10let jednoho partnera, který mě v koních podporuje, je ten, že když vidím ty děti co mají děti a neuměj si je vychovat, tak bych zvracela. Holka v 25letech už má 5, 6ti letého smrada co je nevychovaný až na půdu to děs!! To je právě ta největší antikoncepce! A rizik se rozhodně nebojím a vím že moje děcko bude tedy asi dle vás dosti buzerované, ale bude vychované. Nebude to žádnej rozcapenej spratek, protože mladý maminky si ty děti vůbec neuměj srovnat, jsou jak se říká free a stojí to za starou belu... proto ten svět taky spěje tam kam spěje (díte vychovává dítě), pak to támhle čtu v novinách se smradi šikanujou ve škole apodobně do toho ještě dostane na hubu i učitel ale hlavně, že jejich mamky a fotříci jsou třicátníci co jim je u zadku co jejich dítě dělá, protože mají potřebu lítat matky po diskotékách atd. protože když měli věk na diskotéku, tak seděli doma s dudlíkem a kojily.

Nemyslím si, že to někdo hrotí...jen se tu ptáme. Kdy kdo a jak je spokojenej
Co tolik rozhořčení?
Já zas třeba právě naopak znám lidi co maj děti pozdě a nemaj na ně už tolik síly. Jsou taky nevychovaní a naopak ,,mladší,, rodiče si s dětma moc dobře rozumí - jsou jim bližší.
Stejně je to dle toho jak si to kdo udělá. Ale myslím že tady jde spíš o to, jak to skoubit s koňmi a časem. Na úkor toho zdravotního kdy mít děti.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nemyslím si, že to někdo hrotí...jen se tu ptáme. Kdy kdo a jak je spokojenej
Co tolik rozhořčení?
Já zas třeba právě naopak znám lidi co maj děti pozdě a nemaj na ně už tolik síly. Jsou taky nevychovaní a naopak ,,mladší,, rodiče si s dětma moc dobře rozumí - jsou jim bližší.
Stejně je to dle toho jak si to kdo udělá. Ale myslím že tady jde spíš o to, jak to skoubit s koňmi a časem. Na úkor toho zdravotního kdy mít děti.

Rozhořčení proto, že krájně nesnášim, když to někdo odsuzuje tak jako tady na diskuzi. Jako bychom my co nemáme ještě ve 30 děti nejlépe dvě, byly prašivé. A jenom mladým se nemůže nic stát, jenom mladý to zvládaj líp, atd. Já to tedy vidím jinak, zatím jsem nepoznala mladou mamku, která má své dítko pořádně vychované. A že jich znám. Za to holky, kterým je 35 a mají třeba 6letýho prcka tak je vychovaný, že když mu řekne nedělej to tady si sedni a hraj si, tak poslechne. Řekne nelez k těm koním a jen koukej z dálky, jsme tu na návštěvě a dítě si sedne před ohradou na trávu a jen se dívá.
Zatím co holky co jsou daleko mladší vůbec dítě neokřiknou, neusměrní a jen blbě čučí jak srad zlobí a zlobí, takový mi sem taky občas příjdou. A upřímně z takových matek do slova a do písmene kvetu, stejně tak můj chlap.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Rozhořčení proto, že krájně nesnášim, když to někdo odsuzuje tak jako tady na diskuzi. Jako bychom my co nemáme ještě ve 30 děti nejlépe dvě, byly prašivé. A jenom mladým se nemůže nic stát, jenom mladý to zvládaj líp, atd. Já to tedy vidím jinak, zatím jsem nepoznala mladou mamku, která má své dítko pořádně vychované. A že jich znám. Za to holky, kterým je 35 a mají třeba 6letýho prcka tak je vychovaný, že když mu řekne nedělej to tady si sedni a hraj si, tak poslechne. Řekne nelez k těm koním a jen koukej z dálky, jsme tu na návštěvě a dítě si sedne před ohradou na trávu a jen se dívá.
Zatím co holky co jsou daleko mladší vůbec dítě neokřiknou, neusměrní a jen blbě čučí jak srad zlobí a zlobí, takový mi sem taky občas příjdou. A upřímně z takových matek do slova a do písmene kvetu, stejně tak můj chlap.

To chápu, kvetla bych taky.
Ale myslím si, že se to nedá zaškatulkovat. Pokud se tu bavíme o rokách - tak si myslím že to všichni myslely tak, že s věkem roste riziko. Nic víc. A jestli je lepší když je člověk u koní mít mímo dřív, nebo právě naopak později.

Tak se tu nehádejme. Mě to čtení zajímá, třeba. Děti zatím nemám a každej názor dobrej

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To chápu, kvetla bych taky.
Ale myslím si, že se to nedá zaškatulkovat. Pokud se tu bavíme o rokách - tak si myslím že to všichni myslely tak, že s věkem roste riziko. Nic víc. A jestli je lepší když je člověk u koní mít mímo dřív, nebo právě naopak později.

Tak se tu nehádejme. Mě to čtení zajímá, třeba. Děti zatím nemám a každej názor dobrej

Ale já se nehádám, jen mi hrozně vadí, jak všechny holky co tu napsaly že jim je 28,29,30,31 a co já vím kolik že nemaj děti, že jsou špatný! Že na co jako se ještě čekát a tak.
Já třeba nečekám na nic, přítel vydělává dost, zázemi je taky, přesto že nejsem absolutně zdravá (ale to nikdo) ale prostě ještě nemám potřebu mít dítě. A je mi jedno jestli tam nějaký rizika jsou nebo nejsou. Když to nepůjde, tak prostě dítě nebude. Nejsem prostě nutně závislá na tom abych spasila svět svým potomkem.
Chápu, že někdo to má třeba jinak a za to ho taky neodsuzuju. Ale vadí mi jak tu každý starší holku hned bere jako divnou, že nemá kinder a snaží se je zastrašovat apod.
Vidím, že mladým holkám to prostě nejde vychovávat dítě a taky je za to neodsuzuju. Každýho věc a každý strůjcem svého osudu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Rozhořčení proto, že krájně nesnášim, když to někdo odsuzuje tak jako tady na diskuzi. Jako bychom my co nemáme ještě ve 30 děti nejlépe dvě, byly prašivé. A jenom mladým se nemůže nic stát, jenom mladý to zvládaj líp, atd. Já to tedy vidím jinak, zatím jsem nepoznala mladou mamku, která má své dítko pořádně vychované. A že jich znám. Za to holky, kterým je 35 a mají třeba 6letýho prcka tak je vychovaný, že když mu řekne nedělej to tady si sedni a hraj si, tak poslechne. Řekne nelez k těm koním a jen koukej z dálky, jsme tu na návštěvě a dítě si sedne před ohradou na trávu a jen se dívá.
Zatím co holky co jsou daleko mladší vůbec dítě neokřiknou, neusměrní a jen blbě čučí jak srad zlobí a zlobí, takový mi sem taky občas příjdou. A upřímně z takových matek do slova a do písmene kvetu, stejně tak můj chlap.

Řekla bych, že spratkovitost vůbec nesouvisí s věkem matky. To už by ty analýzy byly na zcela jinou diskuzi. Každý ať si to udělá, jak mu libo. Kdo si to chce odbýt zkraje, ať to udělá, kdo se chce s parchantíkama trápit do pozdního věku, ať to zkusí. Dobrovolnosti se meze nekladou. Jen nechápu, proč tak startujete proti druhému názoru. Každý tady jen napsal svou zkušenost a v čem vidí její klady a zápory. Kdyby příroda nepředpokládala brzkou reprodukci živočišného druhu, asi by zvířecí či lidské potenciální matky nevybavila tak časnou funkcí příslušných orgánů. Že je teď u lidí v módě něco jiného a u zvířat se zkouší kde co a až na hranici biologické možnosti, to je věc druhá.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ale já se nehádám, jen mi hrozně vadí, jak všechny holky co tu napsaly že jim je 28,29,30,31 a co já vím kolik že nemaj děti, že jsou špatný! Že na co jako se ještě čekát a tak.
Já třeba nečekám na nic, přítel vydělává dost, zázemi je taky, přesto že nejsem absolutně zdravá (ale to nikdo) ale prostě ještě nemám potřebu mít dítě. A je mi jedno jestli tam nějaký rizika jsou nebo nejsou. Když to nepůjde, tak prostě dítě nebude. Nejsem prostě nutně závislá na tom abych spasila svět svým potomkem.
Chápu, že někdo to má třeba jinak a za to ho taky neodsuzuju. Ale vadí mi jak tu každý starší holku hned bere jako divnou, že nemá kinder a snaží se je zastrašovat apod.
Vidím, že mladým holkám to prostě nejde vychovávat dítě a taky je za to neodsuzuju. Každýho věc a každý strůjcem svého osudu.

Moje řeč, cítím to naprosto stejně :-)

Víte v čem je problém? Ti, co už mají děti odchované, dnes se zase naplno věnují svým koním, případně se prohánějí na koních i se svými dětmi, možná už učí jezdit i vnoučata, tak ti už mají své rozhodnutí ověřené praxí a dokáží s jistotou říci, že to, že se pro děti rozhodli hned zkraje, udělali dobře. Na druhé straně ti, co se ne a ne vzdát svých zálib, stále si namlouvají, že jsou ještě příliš mladí na rodinu, že si ještě nedostatečně užili, že ve 30 ještě není pozdě atd. atd. atd., jsou stále ve fázi plánování, jakési vize, přesvědčují sami sebe i své okolí, že dělají dobře. Jenže jestli je tomu opravdu tak, to si ověří až za řadu let. Dnes jen doufají, že konají správně. Takže tyto dva názory se nikdy nemohou sejít v jeden okamžik. Jedni už vědí, druzí doufají. Takže třicátnice neurážejte se, život vám dá jednou taky zpětnou vazbu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Rozhořčení proto, že krájně nesnášim, když to někdo odsuzuje tak jako tady na diskuzi. Jako bychom my co nemáme ještě ve 30 děti nejlépe dvě, byly prašivé. A jenom mladým se nemůže nic stát, jenom mladý to zvládaj líp, atd. Já to tedy vidím jinak, zatím jsem nepoznala mladou mamku, která má své dítko pořádně vychované. A že jich znám. Za to holky, kterým je 35 a mají třeba 6letýho prcka tak je vychovaný, že když mu řekne nedělej to tady si sedni a hraj si, tak poslechne. Řekne nelez k těm koním a jen koukej z dálky, jsme tu na návštěvě a dítě si sedne před ohradou na trávu a jen se dívá.
Zatím co holky co jsou daleko mladší vůbec dítě neokřiknou, neusměrní a jen blbě čučí jak srad zlobí a zlobí, takový mi sem taky občas příjdou. A upřímně z takových matek do slova a do písmene kvetu, stejně tak můj chlap.

Je mi téměř 35 a jsem v 5 měsíci...od 5 týdne jsem na rizikáči, protože jsem STARÁ ...mnohem víc se o mimčo bojím, než kdyby mi bylo o 10 let méně. Vždycky jsem mimčo chtěla, ale napřed bylo moc brzo, pak nebyl vhodný partner, pak to nešlo.Teď jsem naprosto neplánovaně otěhotněla s chlapem, který to dítě nechce...Pořád lítám po vyšetřeních, pořád nějaké krvácení, mám doma dva koně a dělají mi je sousedi, protože jen pohled na kolečka ve mně způsobuje krvácení. Čeho jsem v životě chtěla dosáhnout jsem nedosáhla a je mi naprosto jasné, že už nedosáhnu.Takže kdybych měla dítě tehdy, když se mi zdálo, že je ještě brzo, tak by teď mělo 10-15 let, nemusela bych řešit co teď budu dělat s prckem na hubertky, kam ho dám když budu chtít na vandr a pod...Celou dobu se opravoval barák, na akce jako takové stejně nebylo tolik času..mohlo to být odbyté a já si teď mohla začít užívat...Místo toho mi teď začíná na spoustu let ,,domácí vězení "....Na jednu stranu mě to děsně štve a lituji, že jsem do toho nevlítla už v těch 20....ale na druhou stranu jsem šťastná maminka a strašně se na mimčo těším...na každý den s ním...Nicméně, kdybych měla možnost to udělat znovu a líp, tak bych ho měla už v těch 20.....A co se týče výchovy...nemyslím si že je rozdíl ve věku maminky, ale v přístupu....Je úplně jedno, jestli na to kašlu teď ,nebo před 15 lety...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je mi téměř 35 a jsem v 5 měsíci...od 5 týdne jsem na rizikáči, protože jsem STARÁ ...mnohem víc se o mimčo bojím, než kdyby mi bylo o 10 let méně. Vždycky jsem mimčo chtěla, ale napřed bylo moc brzo, pak nebyl vhodný partner, pak to nešlo.Teď jsem naprosto neplánovaně otěhotněla s chlapem, který to dítě nechce...Pořád lítám po vyšetřeních, pořád nějaké krvácení, mám doma dva koně a dělají mi je sousedi, protože jen pohled na kolečka ve mně způsobuje krvácení. Čeho jsem v životě chtěla dosáhnout jsem nedosáhla a je mi naprosto jasné, že už nedosáhnu.Takže kdybych měla dítě tehdy, když se mi zdálo, že je ještě brzo, tak by teď mělo 10-15 let, nemusela bych řešit co teď budu dělat s prckem na hubertky, kam ho dám když budu chtít na vandr a pod...Celou dobu se opravoval barák, na akce jako takové stejně nebylo tolik času..mohlo to být odbyté a já si teď mohla začít užívat...Místo toho mi teď začíná na spoustu let ,,domácí vězení "....Na jednu stranu mě to děsně štve a lituji, že jsem do toho nevlítla už v těch 20....ale na druhou stranu jsem šťastná maminka a strašně se na mimčo těším...na každý den s ním...Nicméně, kdybych měla možnost to udělat znovu a líp, tak bych ho měla už v těch 20.....A co se týče výchovy...nemyslím si že je rozdíl ve věku maminky, ale v přístupu....Je úplně jedno, jestli na to kašlu teď ,nebo před 15 lety...

Mrzí mě, že partner jej nechce, smutně se to čte.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je mi téměř 35 a jsem v 5 měsíci...od 5 týdne jsem na rizikáči, protože jsem STARÁ ...mnohem víc se o mimčo bojím, než kdyby mi bylo o 10 let méně. Vždycky jsem mimčo chtěla, ale napřed bylo moc brzo, pak nebyl vhodný partner, pak to nešlo.Teď jsem naprosto neplánovaně otěhotněla s chlapem, který to dítě nechce...Pořád lítám po vyšetřeních, pořád nějaké krvácení, mám doma dva koně a dělají mi je sousedi, protože jen pohled na kolečka ve mně způsobuje krvácení. Čeho jsem v životě chtěla dosáhnout jsem nedosáhla a je mi naprosto jasné, že už nedosáhnu.Takže kdybych měla dítě tehdy, když se mi zdálo, že je ještě brzo, tak by teď mělo 10-15 let, nemusela bych řešit co teď budu dělat s prckem na hubertky, kam ho dám když budu chtít na vandr a pod...Celou dobu se opravoval barák, na akce jako takové stejně nebylo tolik času..mohlo to být odbyté a já si teď mohla začít užívat...Místo toho mi teď začíná na spoustu let ,,domácí vězení "....Na jednu stranu mě to děsně štve a lituji, že jsem do toho nevlítla už v těch 20....ale na druhou stranu jsem šťastná maminka a strašně se na mimčo těším...na každý den s ním...Nicméně, kdybych měla možnost to udělat znovu a líp, tak bych ho měla už v těch 20.....A co se týče výchovy...nemyslím si že je rozdíl ve věku maminky, ale v přístupu....Je úplně jedno, jestli na to kašlu teď ,nebo před 15 lety...

držím palce, ať těhotenství a porod broběhne v pořádku. Těhotenství, i když je většinou plné obav, je jedno z nejhezčích období v životě.
MImochodem, je mi 21, právě ležim se svým 15ti měsíčním synem na gauči a kojím ho

:-) NO mě už to přemrzelo....prostě si místo otce časem pořídíme nějakého tatínka a zase bude dobře :-)

Děkuji....po prvním šoku že jsem ,,v tom" už je dál jen radost :-) Moc se na mimčo těším a prostě momentálně jdou bokem koně a i všechny běžné starosti...zůstává jen těšení se :-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
:-) NO mě už to přemrzelo....prostě si místo otce časem pořídíme nějakého tatínka a zase bude dobře :-)

Tak pokud to berete takhle sportovně, tak se klaním Ikdyž je fakt, že se nedá nic dělat. Pokud to chlap sračkovsky nechce a rodinu opustí - není hoden vaší přítomnosti!

Já si právě těhotenství vykresluju tak hezky, že doufám, že nepadnu na prdel, až to jednou přijde. Navíc si myslím, že ta podpora ,,tatínka,, by měla být na místě, aby byli všichni v co největší psychické pohodě. Je to škoda, když to neklape. Ovšem svět se nebortí.

Tak se dívám, že se tady objevily všechny tři skupiny, z jejichž zkušeností by si mohla zadavatelka příspěvku, i další jí podobní, vzít ponaučení. Jedni, co už to všechno mají za sebou, druzí, kteří plánují a najivně očekávají, že jim v životě vše vyjde podle jejich představ, a ti, co s tím aktuálně bojují. Držím palce, i když je mi jasné, že to není vždy jednoduché. Patřím k té první skupině, i když se nepřímo účastním dění v té třetí kategorii. Život není jednoduchý v žádném věku

Pro změnu můj příběh. Prvního koně jsem si pořídila po škole v roce 1985. Odchovala jsem od kobyly jedno hříbě, ona byla březí, já těhotná. Když jsem čekala druhou dceru, bylo těhotenství rizikové (a kobyla březí nebyla). V roce 1988 nebyly jiné možnosti při vlastnictví koně než si krmení obstarat sám, nasušit s hráběmi, nebylo u koho koně ustájit, kam pustit na nějakou dobu na pastviny. Volba byla jasná, s břichem a prvorozenou dcerou v kočárku jsem to zvládnout nemohla. Kobylu jsme prodali a později koupili poníka. Dcerky by mi stejně někdo těžko hlídat každý den, abych si mohla zajezdit, a naopak - poníka jsem zapřáhla, děti naložila do korbičky a užívala si aspoň s poníkem. Pak jsem dcery učila jezdit, pořídila druhého poníka, pak většíhoponíka až jsme se vrátili k chovu koní. Nejstarší dcera dělala intenzivně pony sport, odchovali jsme několik opravdu šikovných jezdeckých poníků. Když to holky už nebavilo a třetí potomek, syn, se ke koním nikdy moc neměl, zůstaly mi na krku 1 plnokrevná kobyla, 1 ČT a 2 haflošky. A poníci, které jsem vedle koní stále držela - minimálně 1, 2. Jednu kobylu HF jsem občas jezdila, ale nakonec jsem postupně všechny udala a zůstalo mi jen stádo poníků. Největší ponici si zapřahám do sulky, ostatní občas vozí děti.
Poučení ? Děti stojí za to, i kdyby jim koně museli dočasně ustoupit. Nebude to napořád a s dětmi si u koní hodně užijete.

Já jsem si svoji první kobylu koupila, když mi bylo 32 let. Za mlada jsem jezdila a cvičitelovala v jezdeckém oddíle, pak jsme toho na 10 let nechala a věnovala se dětem. Dnes máme koně tři, jezdíme s dcerou, zapřaháme, prostě nic nám neuteklo. Nespornou výhodou je, když má žena někoho, kdo jí dítě pohlídá, pak se to s těmi koňmi dá zvládnout i při dětech. Ale to štěstí asi nikdo moc nemá. Na případné těhotenství své dcery jsem připravena, bude to nějakou dobu jenom na mně, ale snad to půjde.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já jsem nečekaně otěhotněla a díky tomu jsem přišla o jednu z mých kobylek. Když kobylka zemřela, tak jsem měla pocit, že to nezvládnu, předčasně jsem porodila. Teďka bych ale za nic na světě neměnila.
Určitě bych nečekala na první dítě do 30ti a výš. Mě je 21 a mám 15ti měsíčního špunta a užívám si mateřství. Když vidím ty starší maminky, tak mi přijde, že jsou víc ve stresu že něco nezvládnou. A hlavně, až malej bude dospělej, tak mě bude 40 a budu moct s klidným svědomim lítat kolem koní nebo třeba cestovat a budu mít ještě spoustu let před sebou.
Manželovo rodiča adoptovali malý mimčo když jim bylo něco málo přes 30. Klučinovi je 12, pomalu na něj leze puberta a tchán s tchýní na něj nemají už tolik sil. Je to jen můj názor, ale přijde mi proti přírodě vychovávat děti až takhle dlouho...

My dvě jsme stejně staré a máme podobně staré špuntíky, ten můj má přesně rok a půl. Sice koně nemám ( dřív jsem jezdila ), zato studuju VŠ a aktivně se věnuji výcvikařině psa, myslím, že se taky doma neflákám. My mladé maminy máme hromadu výhod a hromadu nevýhod. Mezi výhody určitě patří zpravidla lepší zdraví a to, že oproti rodícím čtyřicítkám máme reálnou šanci dožít se plnoletosti našich dětí. Ovšem taky máme hendikep na trhu práce - nevím jak ty, ale já např. nemám žádnou praxi, ve spojením s malým dítětem budu pro zaměstnavatele vysoce ceněná, hehe. A taky nevím, zda to zažíváš, ale já mám docela problém najít spřízněnou duši. Mí bývalí spolužáci studují prezenčně, každý druhý večer pařby ( o zkouškovém teda každý třetí ), s nima si už nemám moc co říct a maminy v okolí jsou téměř o generaci starší než já ( často se dívají skrz prsty - "co ty můžeš vědět, dítě co má dítě..."), máme odlišné názory na výchovu atd. Mohla bys mi prosím nechat mail? Ráda bych si alespoň občas virtuálně vyměnila pár písmen, přijde mi, že nás mladých mamin je hrozně málo.

Andrea ( espanola@centrum.cz )

tak já poprvé rodila v 35 a teď budu podruhé rodit v 37, ve 30 jsem o děti zájem neměla a kdyby nebylo problémů v práci možná bych je neměla ještě ani teď, s otěhotněním jsem problémy neměla, dá se říct, že když jsme se rozhodli tak to bylo hned, to, že obě moje těhotenství jsem bohužel celé prozvracela není spojené věkem, ale spíš tím, že asi nejsu správný těhotenský tip:) kamarádka má 37 čeká dvojčata a nezvracela ani jednou, jinak co se týče dítěte a porodu bylo těhotenství naprosto bezproblémů. Co se týče kdy mít dítě, každý to má individuální, někdo se cítí na dítě v 23, tikají mu biologické hodiny, někomu netikají ani v 35, ze svého okolí vidím případy kdy 25leté holky mají problém otěhotnět ať už kvůli partnerovi nebo sobě, mám také kamarádky co dítě odsunovaly po té 30 a najednou se jim objevily zdravotní komplikace a dítě musí zase odsunout, ale nyní už nuceně, je to zase individuální. Jediný problém je v tom, že to nikdo nezjistí pokud se o dítě nepokusí a nebo neumí věštit.
A jak tu někdo psal, že jsou děti rozmazlené a nevychované atd. ono je hodně rozdílné dívat se na děti jako bezdětná a jako matka se zkušenostmi, když jsem byla bezdětná, nechápala jsem jak může matka nechat dítě ječet v trolejbuse, jak ho může nechat lítat po obchodě a když se dítě nedej bože vzteklo a málem se válelo po zemi, tak jsem si říkala, bože ta to nezvládá.
Teď díky tomu, co mám jeden exemplář doma, který má k takovým záchvatům sklony už je chápu, už nikoho neodsuzuji, zjistila jsem, že holt některé věci musíme vydržet a přetrpět a to, že řeknu svému dítěti tady budeš teď sedět a hrát si, považuji za úplnou utopii. Ano rodí se i hodné děti,ale mám obavu, že těch je hodně málo. Každopádně bych radila všem ať si pořídí dítě bez ohledu na věk, hlavně v době, kdy už opravdu cítí, že by ho chtěli a ne proto, že by jim ujel vlak, mají trochu zázemí a pokud možno partnera na kterého se můžou spolehnout (což se někdy těžko odhaduje)

Já rodila ve 30 a těhotenství i porod jsem měla úplně bez problémů. Tenkrát bylo kobče 8.let a jejímu hříběti 2.roky. Kobča se ke mě chovala strašně jemně a já na ní mohla jezdit do 7.měsíce, bez problémů jsem jí udržela v kroku celou vyjížďku, měla jsem pocit, že ví že jsem těhotná a proto je tak hodná a poslušná (ježdění mi pomáhalo na bolavá záda). Hřebeček tak ohleduplný nebyl, ale protože jsem nepodcenila výchovu, nebylo to nic brutálního. Když už jsem nemohla jezdit, chodila jsem s nima na procházky a moc jsem si to užívala. Vodu, seno i kydání jsem si dělala sama cca do 7.měsíce, pak už mě manžel a moji rodiče hlídali abych se nedřela a za každé samostatné vykydání, uklizení sena a nanošení vody, dostala sprďáka. Jenže já si nemohla pomoct, celej život jsem zvyklá makat a najednou mám jen koukat, prostě to nešlo já tu práci okolo koní miluju. V den porodu jsem s nima byla na procházce a ještě jim natahala kýble s vodou.
Tenkrát mi strašně pomohl manžel (nekoňák+měšťák), práce okolo koní mu nedělala sebemenší problém a bral to tak automaticky, že mě tím strašně překvapil. Když jsme byly s malou v porodnici, staral se mi o koně on a i potom mi ještě dlouho pomáhal. Lidičky jak já se těšila až si zase sama vykydám. Další pomoc přišla od babiček, neměla jsem problém s hlídáním, takže jsem se mohla koním věnovat a mlaďase v klídku obsednout.
Těhotenství i mateřskou jsem si užila a ještě víc mě těší, že moje 3.letá dceruška je koňomil po mě, pomáhá mi kydat, upravovat ohradník, prostě všechno a ježdění je pro ní ta nejlepší odměna :)
Co se týče výchovy, možná s tím věk souvisí, ale spíš bych řekla že je to o tom co má ta dotyčná maminka v hlavě. A trošku mi přijde nefér, když tu mladé maminky soudí někdo kdo vlastní děti ještě nemá. Já jsem byla taky chytrá jak rádio, ale co mám malou a už vím z vlastní zkušenosti o co jde, tak už nekritizuju.

Tak me je temer 25 a moji kobyle je temer rok. Takze az bude holka na obsedani - ja budu holka na vdavani a v mych ocich i na miminkovani (vzdycky jsem chtela deti kolem 28let) a nevim, jak to zkloubime. S pritelem jsme 4 roky, je nekonak a tak uplne mou koupi jeste nerozdychal...ale kdyz bych nahodou za ty dva roky byla v jinem stavu, tak si holt kobca prodlouzi mladi, uzijeme si dalsi rok prace ze zeme a s obsedanim na ni nabehnu okamzite, co se zbavim balonu pred sebou - proste zaparkuju kocar ke kruhovce a nazdar :-) Dost idealisticke predstavy, ja vim... ale opravdu nejsem ten matersky typ, co by sislal na vsechny kocarky v okoli...kdyz budou deti az za deset let (to uz kobca bude sedm let jezdit, coz mi ted prijde jako brutalni sci-fi), tak je mi jasne, ze to pujde hur, ale tez to pujde.... Rozhodne bych tohle tema nijak nepausalizovala, kazdy to ma jinak, kazdy si muze otehotnet nebo poridit kone v jinem veku a jak budou hribak nebo mimous vychovan rouhodne nezalezi jen na veku matky/majitelky ;-)

proste zaparkuju kocar ke kruhovce a nazdar :-)

jo takove ideje ma asi kazdy, u me tohle nehrozilo ani omylem, prcek od narozeni pres den prospal max 2 hodiny a to jeste po 20 minutovych intervalech, navic pokud se kocar zastavil, okamzite rev, takze moje plany jak si pekne v klidku budu jezdit rychle vzaly za sve ted skoro v roce je to malinko lepsi - obcas spi i hodinu v kuse, ale celkove denni skore prospanych hodin je porad stejne