Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

3.3.2012 21:45
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.240.3

Dobrý den, jaké máte zkušenosti-co Vám nejlépe pomohlo překonat strach??

Jedna paní ze stáje s náma v terénu spadla a od té doby se nocela dost bojí. Prosila nás, abychom jí pomohli překonat strach, ale nedaří se. Trenéra nemá a prý si ho nemůže dovolit. Na jízdárně je to je stejné jako v terénu. Rádi bychom jí pomohli, aspoň co je v našich silách, ale jasi nevíme jak

Neregistrovaný uživatel

3.3.2012 23:58
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.35.226

Choďte s ní krokem, a když bude chtít dolů, respektujte to.
Sama si řekne, co už jo a co ještě ne. Pokud jí chcete vážně pomoct, nelamte to, ale dejte jí znát, že tohle se může stát každému a jednou tu pomoc třeba ona poskytne zas někomu jinému.
Protože přesně takhle to taky je.

Mladej člověk - i dítě - takovou věc snadno překoná; prostě nasedne a nemaže se s tím. Dospělák, a zejména žena, to má složitější. Prostě čím vyšší věk, tím ty pády víc bolí a modřiny se hůř hojí. Zkušený jezdec si s tím poradí; prosadí si sám potřebný postup podle svého. Tahleta paní ale asi potřebuje hlavně podporu - pocit, že není naprostej idiot - tak jí ho dejte.

Opravdu se to může stát každému, a tolerantní vodič je pak většinou jediná cesta, jak člověk může u koní vůbec zůstat.

Neregistrovaný uživatel

4.3.2012 11:31
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.240.3

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Choďte s ní krokem, a když bude chtít dolů, respektujte to.
Sama si řekne, co už jo a co ještě ne. Pokud jí chcete vážně pomoct, nelamte to, ale dejte jí znát, že tohle se může stát každému a jednou tu pomoc třeba ona poskytne zas někomu jinému.
Protože přesně takhle to taky je.

Mladej člověk - i dítě - takovou věc snadno překoná; prostě nasedne a nemaže se s tím. Dospělák, a zejména žena, to má složitější. Prostě čím vyšší věk, tím ty pády víc bolí a modřiny se hůř hojí. Zkušený jezdec si s tím poradí; prosadí si sám potřebný postup podle svého. Tahleta paní ale asi potřebuje hlavně podporu - pocit, že není naprostej idiot - tak jí ho dejte.

Opravdu se to může stát každému, a tolerantní vodič je pak většinou jediná cesta, jak člověk může u koní vůbec zůstat.

Děkuji. Když mi dali na starost děti tak to bylo jednoduché-buď chceš jezdit nebo ne-chvíli protestovaly že se bojí, ale pak to překously a když zjistily, že se nic neděje a ani občasné poskočení koně je nerozhodí, začly si věřit a je klid. S dospělým člověkem je to složitější.

Snažíme se chodit v klidu na procházky i na kolbiště, ráda chodí s kobylkou i na procházky na ruce. Byla by škoda ten strach nepřekonat

Neregistrovaný uživatel

4.3.2012 11:38
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.162.129

nevím jestli jezdí jen na svém koni nebo na více, ale někdy pomůže pokud máte k dispozici koně o kterém se ví, že ho opravdu nic nerozháže posadit člověka na takového koně, cítí se bezpečně a má větší jistotu,

Neregistrovaný uživatel

4.3.2012 11:44
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.240.3

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
nevím jestli jezdí jen na svém koni nebo na více, ale někdy pomůže pokud máte k dispozici koně o kterém se ví, že ho opravdu nic nerozháže posadit člověka na takového koně, cítí se bezpečně a má větší jistotu,

paní má svojeho koníka-hodného, důchodce po drezurní kariéře. Občas jí ho jezdí jedna slečna, ať se protáhne a pocválá si

Neregistrovaný uživatel

4.3.2012 23:24
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.2.151

Taky není špatné, aby se chodila dívat, jak jezdí ostatní - když uvidí, že takový cval/ klus/ změna směru vlastně nic není, že se nic nestalo, dodá jí to odvahy - bude mít časem chuť zkusit to taky.

A chce to zažít několik vyjížděk/ výukových hodin bez pádu po sobě, aby si zase začala věřit.

Já jsem měla přetržený stehenní sval hned ze své první hodiny na koni - hodina už mi končila, už už jsem se chystala sesednout a koník se najednou příšerně leknul auta,které přijelo a parkovalo vedle jízdárny, vyskočil na zadní, já jsem letěla pod něj a podupal mi okutýma nohama stehno - pak jsem se taky bála...

Nechala jsem se potom jednu vyjížďku vést terénem - jen v kroku. A pak několik "vyjížděk" bez vedení jen v kroku na starém klidném koníkovi, kterého jsem měla napozorovaného a věděla jsem, že ho fakt nic nerozhodí a pak až začala zase jezdit.

Neregistrovaný uživatel

5.3.2012 23:18
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.201.122

Chce to opravdu pomalu. Ty procházky na ruce by mohly pomoct- paní odkouká na co jak koník reaguje a tím, že spolu budou trávit čas, si vytvoří nějaký vztah. Určitě bych ji vzala na lonž a začínala úplně od nuly.
U mne třeba nasadili skoro léčbu šokem Spadla jsem z koně, potrhala si vazy v koleni, půl roku nejezdila. Mezitím jsem se starala o tříletého hřebečka..no a jakmile jsem byla trochu fit tak mi bylo řečenu, že za odměnu, že se o něj tak skvěle starám si na něj můžu sednout. Byl to boj..opravdu jsem bojovala sama se sebou. Na jedné straně příšerný strach a na druhé touha po tom si sednout na naprosto dokonalého koně, kterého mám navíc strašně ráda. Dopadlo to tak, že jsem se překonala a s pomocí kamarádky na něj šla. Chvilku mne vodila v kroku a pak jsem šla sama. Tomu koni to nikdy nezapomenu. Dával na mne pozor jako na malé dítě. Našlapoval zlehounka, ničeho si nevšímal, jen mne vezl...v tomhle byl úžasný.
Opravdu to chce motivovat. Vytvořit si vztah ke spolehlivému koni a trénovat a trénovat..ale hlavně nenutit, nekřičet.. Ono to půjde..držím palce

Neregistrovaný uživatel

5.3.2012 23:37
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.2.151

Taky není špatné podpořit to bezpečnou výstrojí - helma, vesta.

Madýlko na sedlo pro možnost držení se nebo posadit do westernu s hruškou - ta možnost chytit se, i když nevyužitá, dělá pro klid hodně.

Když jsem si koupila helmu vlastní, která mi skutečně perfektně padla, cítíla jsem se hned o trochu lépe, než s helmou půjčovanou, o které jsem věděla, že mi nesedí 100%, jak bych si představovala, a že v ní už Xkrát kdosi spadl...

Přidejte reakci

Přidat smajlík