Těžké rozhodování

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Máme kobylu ČT, 21 let starou. Kupovali jsme jí před asi 4 lety s tím, že má špatné zadní nohy po úraze - zapřáhli jí do sečky, ona se splašila, utrhla a běžela několik kilometrů i s rozporkou, o kterou si omlátila nohy. Majitel (ne ten, od kterého jsme jí kupovali) jí uvázal ve stáji na kamenné podlaze a nechal jí tak stát několik týdnů a když usoudil, že kobyla je "vyléčená", sedl na ní a udělal si asi 20km vyjížďku. Kobyla pak zchromla. My jsme jí koupili po asi roční léčbě v jedné jízdárně, kde se jí ujali.
Měla trochu těžší krok způsobený srůsty na šlachách na zadních nohách, ale jinak byla čiperná a očividně neměla akutní bolesti. Jenže na podzim začala kulhat i na předek, ukázalo se, že se jí rozjela artróza. Kobyla je trvale na pastvině, hodně lehá a když vstane, má problém se rozejít, jde jako robot a dlouho trvá, než trochu srovná krok. Když trochu popoběhne, je pak nějakou dobu úplně vyřízená.
A já se teď rozhoduju, co s ní. Je mi jasné, že tenhle stav je nevratný. Potravinové doplňky problémy pouze zmírňují, zcela to nevyřeší. Mohla bych jí dávat léky proti bolesti, ale má to své pro a proti. Problém to neřeší, spíš ho to zhoršuje protože bez bolestí se nebude tak šetřit a je to i dost finančně nákladné. Prostě jak běží čas, musím si stále více zvykat na myšlenku, že se blíží její konec. A rozhoduju se mezi dvěma možnosti: humánní utracení injekcí a následná likvidace v kafině nebo jatka? (Jatka, kde porážejí koně jsou od nás asi 5km, nejednalo by se o žádný dlouhý převoz.) Nejsem milionář, pro mě je to rozdíl, jestli 5000 dám nebo dostanu. Co mám dělat?
Poskytli jsme jí myslím klidný a příjemný důchod, chtěla bych jí dopřát i pokojný odchod na věčnou pastvinu.

ohledně jatek nebo kafiny bych bych se řídila svědomím, jaký k ní máte vztah.Pokud je již ve stadiu kdy se trápí tak bych to pořešila co nejdřív. ono ani utracení bez jatek se myslím kolikrát dobře nepodaří. Já mám o rok mladší, teda zaklepu je čupr, ale taky jsem již přemýšlela, co kdyby bylo potřeba, já jsem na jatka měkota, mám jí moc ráda, ikdyž teda mi dává zabrat, takže mám rozhodnuto kafilerku. Převozu je stejně neschopná.

Z citového hlediska je jasná varianta první, z reálného druhá...Oboje utracení je rychlé a kůň netrpí, záleží jen na vás, jak se rozhodnete...ale ani na jedné variantě není nic špatného...
Očekávám teĎ dlouho diskuzi na téma "z jatek je mi blivno a to může udělat jen psychopat atd...." a podobné hovadiny...

Pro své koně jsem se zařekla, že když přijde jejich čas, tak pouze uspání a kafina. Jako malej harant jsem se pohybovala ve stáji, kde se koně odváželi běžně na jatka a bylo to fakt hrozný - ti koně to cítí a ví, že je to jejich poslední cesta... :-( Pokud ji máte rádi, dopřejte ji odchod někde na travnatém plácku u stáje, kde ji uspíte a odkud ji kafina lehce vyzvedne. Samozřejmě, pokud máte finanční problémy, je jasné, že budete možná muset uvažovat i o jatkách, nikdo vás za to nebude trestat ani vám nadávat, jen je potřeba si to ujednotit a rozumně zdůvodnit v hlavě, abyste z toho pak neměla špatné sny několik dalších nocí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Za mě: pokojný a důstojný odchod=uspání a následná kafina.

A propo: Když už jste byla ochotná do ní vrážet peníze za léky a přípravky proti bolesti, tak snad můžete ještě obětovat těch 5000 kč, aby kobča odešla v klidu.

Na jatka bych koně v životě nedala, je to pro koně strašně stresující. Vynervení cizí koně, cizí prostředí, pach smrti, cizí lidé, většinou nevrlí a samý spěch a stres.

Co je na kafilérce důstojného? To že se tam válí zdechlina 14 dní na hromadě dalších než na ni dojde řada?

Slyšela jsem,že je možnost nechat koně utratit a zakopat na vlastním pozemku, jen to nesmi být u zdroje pitné vody a je potřeba předem souhlas snad KVS ?

Slyšela jsem,že je možnost nechat koně utratit a zakopat na vlastním pozemku, jen to nesmi být u zdroje pitné vody a je potřeba předem souhlas snad KVS ?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ohledně jatek nebo kafiny bych bych se řídila svědomím, jaký k ní máte vztah.Pokud je již ve stadiu kdy se trápí tak bych to pořešila co nejdřív. ono ani utracení bez jatek se myslím kolikrát dobře nepodaří. Já mám o rok mladší, teda zaklepu je čupr, ale taky jsem již přemýšlela, co kdyby bylo potřeba, já jsem na jatka měkota, mám jí moc ráda, ikdyž teda mi dává zabrat, takže mám rozhodnuto kafilerku. Převozu je stejně neschopná.

ono ani utracení bez jatek se myslím kolikrát dobře nepodaří
co to je za blbost? To jakože "poloutracenýho" koně vezete na jatka ....? Zkušený vet bezbolestně koně uspí, a v tomto případě se nemusí ani bát zvýšit dávku, aby byla jistota. To, jak se zachází se zvířatama na jatkách, a co si ten kůň před porážkou zažije ani nechtějte vědět

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ono ani utracení bez jatek se myslím kolikrát dobře nepodaří
co to je za blbost? To jakože "poloutracenýho" koně vezete na jatka ....? Zkušený vet bezbolestně koně uspí, a v tomto případě se nemusí ani bát zvýšit dávku, aby byla jistota. To, jak se zachází se zvířatama na jatkách, a co si ten kůň před porážkou zažije ani nechtějte vědět

jsem to blbě napsala, myslela jsem, když utrácí vet

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Co je na kafilérce důstojného? To že se tam válí zdechlina 14 dní na hromadě dalších než na ni dojde řada?

...Jenže to už ten kůň nevnímá... Kdežto než na něj dojde řada na jatkách, je tam spousta stresujících faktorů...

Nikomu tento svůj názor nevnucuji.

Nechci, aby z mého příspěvku začaly spory. Proto prosím nechytejte za slovíčka a nesnažte se vyvolávat spory proto, že s mým názorem nesouhlasíte.

Pouze jsem vyjádřila svůj názor na ZADAVATELČIN DOTAZ.

Jak to ve skutečnosti bude, si musí zadavatelka zvolit sama.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Co je na kafilérce důstojného? To že se tam válí zdechlina 14 dní na hromadě dalších než na ni dojde řada?

zdechlině je to už jedno kde se válí, ale na ty jatka jde ŽIVÝ kůň!

No, pokud vím, předpisy o porážení na jatkách jsou už o hodně přísnější než to byo dřív, například se nesmí porážet zvířata v přítomnosti dalších zvířat. Prostě vše se musí dělat tak, aby byla zvířata co nejméně stresována.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
zdechlině je to už jedno kde se válí, ale na ty jatka jde ŽIVÝ kůň!

Ano, to je mi jasné, ale nechápu co je na tom důstojné? Důstojné je nechat koně v tichosti uspat doma...ale pokud není zakopán, tak jde přece jakákoliv důstojnost už stranou...Vím, jak to všichni myslí, ale prostě mi vadí tady ten slovní obrat, protože v důsledku je to kravina....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano, to je mi jasné, ale nechápu co je na tom důstojné? Důstojné je nechat koně v tichosti uspat doma...ale pokud není zakopán, tak jde přece jakákoliv důstojnost už stranou...Vím, jak to všichni myslí, ale prostě mi vadí tady ten slovní obrat, protože v důsledku je to kravina....

a babičku s dědečkem si taky zakopete na zahradě nebo snad nabalzámujete, aby byli furt krásní? Důstojnost se týká odchodu - každá mrtvola vypadá nedůstojně, a je jedno, jestli hnije na zahradě (ať žijou podzemní zdroje vody) nebo ji spálí v kafině (a pak si ji koupíte v granulích pro psa)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Co je na kafilérce důstojného? To že se tam válí zdechlina 14 dní na hromadě dalších než na ni dojde řada?

jenže to už to ty koně nevědí narozdíl od toho když je na ty jatka vezeš, poznaj i to když je chceš prodat natož tohle!!! a koně jsou dost chytrý na to aby to věděli, chodí si po pastvinách nic po ní nechceš a najednou jí někam vezeš... a jak zminovali předešlé odpovědi, když jsi měla dopusud jí živit a léčit, tak bys měla snad ušetřit i na to jí nechat uspat... držim palce, prošla jsem si tím taky, a je to žal pouze pro majitele, ne koně pro něj je to vysvobození!! co si hodně jidí nedokáže připustit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jenže to už to ty koně nevědí narozdíl od toho když je na ty jatka vezeš, poznaj i to když je chceš prodat natož tohle!!! a koně jsou dost chytrý na to aby to věděli, chodí si po pastvinách nic po ní nechceš a najednou jí někam vezeš... a jak zminovali předešlé odpovědi, když jsi měla dopusud jí živit a léčit, tak bys měla snad ušetřit i na to jí nechat uspat... držim palce, prošla jsem si tím taky, a je to žal pouze pro majitele, ne koně pro něj je to vysvobození!! co si hodně jidí nedokáže připustit.

Krista pána, to je jak hrách na zeď házet....vždyť píšu, že odchod je důstojný, ale to, co se děje pak už ne....proto nechápu spojení kafilérka = důstojnost....Prostě napíšu, že koně nechám důstojně odejít v tichosti doma, ne že mi ho důstojně odveze kafina...už si rozumíme???

Já svého koně necham uspat a to i kdybych si musela půjčit peníze. Nikdy bych koně na jatka nedala. Toť můj názor.

Jestli kůň pozná poslední cestu na jatka, pak určitě pozná i poslední cestu na tichý zelený plácek, kde dostane injekci. Zase tak velký rozdíl v tom není. Jestliže jsou jatka tak blízko a nejedná se o dlouhý převoz, tak bych neváhala. Podobné rozhodování jsem zažila loni.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jestli kůň pozná poslední cestu na jatka, pak určitě pozná i poslední cestu na tichý zelený plácek, kde dostane injekci. Zase tak velký rozdíl v tom není. Jestliže jsou jatka tak blízko a nejedná se o dlouhý převoz, tak bych neváhala. Podobné rozhodování jsem zažila loni.

mám stejný názor, kůň to pozná na člověku a je úplně jedno kam jej vede. Prostě cítí na těch lidech, že není vše jak má. Pokud Vám to nedovolí finance, klidně bych šla i na jatka, v dnešní době se tak zvíšil "komfort" , že zvíře neví vůbec co se děje, než na něj přijde řada. Také o tom teď musím přemýšlet, ale jatka máme dost daleko. Kdyby byly takový kousek tak nerozmýšlím a klidně ji tam odvedu až nastane ten smutný okamžik. Jde jen o to, že na té poslední cestě bude s Vámi, pak už o ničem neví...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
mám stejný názor, kůň to pozná na člověku a je úplně jedno kam jej vede. Prostě cítí na těch lidech, že není vše jak má. Pokud Vám to nedovolí finance, klidně bych šla i na jatka, v dnešní době se tak zvíšil "komfort" , že zvíře neví vůbec co se děje, než na něj přijde řada. Také o tom teď musím přemýšlet, ale jatka máme dost daleko. Kdyby byly takový kousek tak nerozmýšlím a klidně ji tam odvedu až nastane ten smutný okamžik. Jde jen o to, že na té poslední cestě bude s Vámi, pak už o ničem neví...

Děkuju za podporu. Je mi hrozně smutno.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
mám stejný názor, kůň to pozná na člověku a je úplně jedno kam jej vede. Prostě cítí na těch lidech, že není vše jak má. Pokud Vám to nedovolí finance, klidně bych šla i na jatka, v dnešní době se tak zvíšil "komfort" , že zvíře neví vůbec co se děje, než na něj přijde řada. Také o tom teď musím přemýšlet, ale jatka máme dost daleko. Kdyby byly takový kousek tak nerozmýšlím a klidně ji tam odvedu až nastane ten smutný okamžik. Jde jen o to, že na té poslední cestě bude s Vámi, pak už o ničem neví...

Konečně rozumný přísěvek bez vyšilování a emocí...naprosto se s tímto ztožňuji, moc hezky napsané...

Věřím :( Každopádně kobylka vám jistě přinesla i krásné chvíle, které určitě vykompenzují tu jednu těžkou...

Necetla jsem celou diskusi ale pouze vas prispevek. Prvni co me napadlo, kdyz jsem ho docetla je, ze uz jste prece davno rozhodnuta, jen mate cerne svedomi a tak chcete utesit, ze jste se rozhodla dobre. Neodsoudila bych vas, kdyz ze rozhodnete, tak jak uz v hloubi duse vite, ze rozhodnuta jste. Tak nebo tak, bude to tezke a preji hodne sil

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Necetla jsem celou diskusi ale pouze vas prispevek. Prvni co me napadlo, kdyz jsem ho docetla je, ze uz jste prece davno rozhodnuta, jen mate cerne svedomi a tak chcete utesit, ze jste se rozhodla dobre. Neodsoudila bych vas, kdyz ze rozhodnete, tak jak uz v hloubi duse vite, ze rozhodnuta jste. Tak nebo tak, bude to tezke a preji hodne sil

Perou se ve mě city s rozumem. Hledám někoho, kdo si tím prošel a vyrovnal se s tím. Tohle rozhodování nemá dobrý řešení.

přijde mi že většině dnešních dam vyskočí při vyslovení slova jatka obrázek roztrhaných končetin již před hlavním vchodem.. ale nikdo tu vlastně pořádně nenapsal, jak to v dnešní době na jatkách chodí. Dle mého úsudku bude asi jinak manipulováno s jedním koněm přivezeným majitelem a kamionem plného dobytka..? Kdo má tu osobní zkušenost, ať ji napíše, sama bych se dozvěděla více. Já bych se jatek nebála, pokud jste si jistá, do čeho jdete. Pevné nervy přeji

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
přijde mi že většině dnešních dam vyskočí při vyslovení slova jatka obrázek roztrhaných končetin již před hlavním vchodem.. ale nikdo tu vlastně pořádně nenapsal, jak to v dnešní době na jatkách chodí. Dle mého úsudku bude asi jinak manipulováno s jedním koněm přivezeným majitelem a kamionem plného dobytka..? Kdo má tu osobní zkušenost, ať ji napíše, sama bych se dozvěděla více. Já bych se jatek nebála, pokud jste si jistá, do čeho jdete. Pevné nervy přeji

Mám s koňmi na jatkách osobní zkušenosti, byť staršího data (mezi 1980-1989). Jezdila jsem v jezdeckém oddíle při jednom JZD, a několik starých či zchromlých koní jsem za těch 10 let vyprovázela na jejich poslední cestě.Majitelem koní bylo družstvo, a to tenkrát o uspání koně ani neuvažovalo.
Kůň musel mít průvodní list od veterináře, na jatka se vezl vždy brzy ráno, a to na tzv.nutnou porážku, tedy dozadu. Nikdy se neporážel na hlavní lince, kde se porážel dobytek a prasata. Přístup řezníků byl vždy profesionální, vše probíhalo v klidu, žádný z koní se nikdy neděsil ani neplašil. Ono nebylo a není v zájmu řezníka dodnes, aby mu vystresované zvíře zdemolovalo pracoviště nebo přivodilo úraz. O kvalitě masa z takového zvířete nemluvě (protože na jatkách jde hlavně o to maso).
V dnešní době je možná o něco obtížnější najít jatka, kde mohou a dokážou porazit koně.
Daleko větším omezením je ale nová povinnost veterináře uvést do zdravotního průkazu koně informaci o jeho vhodnosti či nevhodnosti pro porážku na jatkách (resp. pro lidský konzum). Při léčbě některými léky už takový kůň nesmí být poražen na jatkách, a tato skutečnost musí být vyznačena v průkaze.
Pro zadavatelku - tvého koníka je mi líto, podobnou situaci jsem prožila před lety s prvním ze svých koní, a tak vím, jak těžké je takové rozhodování. Ale taky vím, že emotivní výkřiky typu: já bych nikdy! jsou většinou od lidí, kteří se do obtížné životní situace (zatím) nedostali. Vyřeš si to podle svého, a jestli můžeš, sežeň si co nejdřív jiné zvíře - nemusí to být zrovna kůň, co ti pomůže překonat smutek.

Jsem dcera zadavatelky.
Rozhodly jsme se, že kobylku necháme uspat. Je to pro nás hodně těžký, ale pro ní to nejlepší řešení.
Další zvíře si pořizovat nebudeme, máme jich ještě dost (kráva, ovce, kozy, psy...) a ještě jednoho koně na pastvině, ale ten není náš. Majtelka mu bude muset najít nové bydlení a na nějakej čas zkončíme s koněma. Nějak se nám nedaří a už na to nemáme nervy. Za poslední 2 roky, to bude 3. kůň o kterého příjdeme.
Možná za pár let začneme zase uplně od začátku...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Máme kobylu ČT, 21 let starou. Kupovali jsme jí před asi 4 lety s tím, že má špatné zadní nohy po úraze - zapřáhli jí do sečky, ona se splašila, utrhla a běžela několik kilometrů i s rozporkou, o kterou si omlátila nohy. Majitel (ne ten, od kterého jsme jí kupovali) jí uvázal ve stáji na kamenné podlaze a nechal jí tak stát několik týdnů a když usoudil, že kobyla je "vyléčená", sedl na ní a udělal si asi 20km vyjížďku. Kobyla pak zchromla. My jsme jí koupili po asi roční léčbě v jedné jízdárně, kde se jí ujali.
Měla trochu těžší krok způsobený srůsty na šlachách na zadních nohách, ale jinak byla čiperná a očividně neměla akutní bolesti. Jenže na podzim začala kulhat i na předek, ukázalo se, že se jí rozjela artróza. Kobyla je trvale na pastvině, hodně lehá a když vstane, má problém se rozejít, jde jako robot a dlouho trvá, než trochu srovná krok. Když trochu popoběhne, je pak nějakou dobu úplně vyřízená.
A já se teď rozhoduju, co s ní. Je mi jasné, že tenhle stav je nevratný. Potravinové doplňky problémy pouze zmírňují, zcela to nevyřeší. Mohla bych jí dávat léky proti bolesti, ale má to své pro a proti. Problém to neřeší, spíš ho to zhoršuje protože bez bolestí se nebude tak šetřit a je to i dost finančně nákladné. Prostě jak běží čas, musím si stále více zvykat na myšlenku, že se blíží její konec. A rozhoduju se mezi dvěma možnosti: humánní utracení injekcí a následná likvidace v kafině nebo jatka? (Jatka, kde porážejí koně jsou od nás asi 5km, nejednalo by se o žádný dlouhý převoz.) Nejsem milionář, pro mě je to rozdíl, jestli 5000 dám nebo dostanu. Co mám dělat?
Poskytli jsme jí myslím klidný a příjemný důchod, chtěla bych jí dopřát i pokojný odchod na věčnou pastvinu.

Před rokem jsem byla ve stejné situaci, koník 21 - let, oslepl. Měla jsem ho skoro 17 - let, byl mi největším přítelem jakého jsem kdy měla. Nikdy bych ho nedala na jatka. Dostal injekci a umřel mi v náručí. Hodinu jsem držela jeho hlavu v klíně a rozloučila se. Taky jsem neměla moc peněz a ještě dluhy u veterinářky ale kdybych měla prodat nevím co, nikdy bych ho nedala na jatka.

Jsem zadavatelka. Ještě jsem se nerozhodla, přikláním se spíš k těm jatkám, ještě to chci probrat s veterinářem, jak moc akutní ty její bolesti asi jsou. A taky jak vyřešit přepravu, radši bych jí tam převedla na ruce, aby neprožívala ten stres z převozu, cesta na jatka je slabá hodinka chůze, jen nevím, jestli bych toho byla schopná citově. Jsem asi srab. A taky jak s druhým koněm, odvézt ho před tím,nebo potom...jak to udělat, aby vše bylo co nejmíň bolestivé pro všechny.
Dneska jsem sledovala kobylku u krmelce, nádherná mohutná postava, lesklá srst, už byla i rozchozená, takže šla v podstatě normálně, ale když jí sleduju, jak je toporná po tom, co vstane, všechny nohy strnulé, jde jako robot, jeden by neřekl, že je to stejný kůň.

u jatek jsei ještě vázána zdravotním stavem koně. ale max půjde vše do konfiskátu. i tak vyjde levněji než kafilerka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jsem zadavatelka. Ještě jsem se nerozhodla, přikláním se spíš k těm jatkám, ještě to chci probrat s veterinářem, jak moc akutní ty její bolesti asi jsou. A taky jak vyřešit přepravu, radši bych jí tam převedla na ruce, aby neprožívala ten stres z převozu, cesta na jatka je slabá hodinka chůze, jen nevím, jestli bych toho byla schopná citově. Jsem asi srab. A taky jak s druhým koněm, odvézt ho před tím,nebo potom...jak to udělat, aby vše bylo co nejmíň bolestivé pro všechny.
Dneska jsem sledovala kobylku u krmelce, nádherná mohutná postava, lesklá srst, už byla i rozchozená, takže šla v podstatě normálně, ale když jí sleduju, jak je toporná po tom, co vstane, všechny nohy strnulé, jde jako robot, jeden by neřekl, že je to stejný kůň.

V každém případě ať už kobyla skončí svůj život na jatkách nebo doma, neujdete bolesti z rozloučení. Na těch jatkách mi to přijde skoro lepší, protože bych u toho nemusela být, předala bych živého koně, pohladila ho a odešla. Koně jsme zatím neutráceli, ani nedávali zabít, ale už jsme o dvě kobyly přišly. Museli jsme jejich mrtvoly přepravit na místo, kde je mohla naložit kafilerka, pár hodin tam ležely pod plachtou, ale i po odvezení člověk pořád kouká, kde umřely, kde ležely mrtvé, má před očima jak je navijákem natahoval kafilerák na vůz - není na tom nic hezkýho. A vykopat koni jámu - taky ho do ní musíte nějak odtáhnout.
Koni je to jedno, jak život ukončí. Jestli ho pistole omráčí a řezník vykrví, nebo jestli se omámí veterinářem injekčně a následně druhou injekcí v podstatě udusí. To jen lidé mají pocit, že případné využití masa z koně zabitého na jatkách je cosi nemravného. Přitom při obojím je to VAŠE odpovědnost, kdy rozhodnete, že kůň se víc trápí než užívá života. Odhadnout to je těžké, ale každý to nakonec dokáže.
Utrácela jsem s veterinářem nedávno psa, moc nemocný,byl skoro hluchý, občas se mu stalo, že upadl. Dokud mohl chodit a vyměšovat, bojovali jsme. A pes byl rád že je s námi, ovšem zhoršoval se - až musel přijet vet a pomoci mu na druhý břeh. Za 12 let života a věrné služby jsem mu dlužila držet ho přitom v náručí, manžel si vzal za úkol druhou část této těžké věci - pochoval ho pod borovici.

Proberte to s veterinářem, pokud je jen ztuhlá po ležení nebo stání, není ještě utrácení nutné. Viděla jsem u dostihového koně, že po noci v boxe také "tahal" zadní nohy a přitom pořád pracoval a vyhrával bez dalších projevů. Jinak bych se asi na jatkách domluvila, abyste tam nečekala a přišla tam hned ráno a pak by to neměl být pro ni stres. Horší bude udržet cestou vlastní pocity na uzdě.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Před rokem jsem byla ve stejné situaci, koník 21 - let, oslepl. Měla jsem ho skoro 17 - let, byl mi největším přítelem jakého jsem kdy měla. Nikdy bych ho nedala na jatka. Dostal injekci a umřel mi v náručí. Hodinu jsem držela jeho hlavu v klíně a rozloučila se. Taky jsem neměla moc peněz a ještě dluhy u veterinářky ale kdybych měla prodat nevím co, nikdy bych ho nedala na jatka.

Přesně tak, souhlasím.

Až jednou příjde čas a budu se muset rozhodnout, určitě zvolím jatka. Vet, který k nám jezdí, tam pracuje a tak říkal, že není problém se dnes domluvit a koně dovézt hned ráno, než začne veškerý humbuk. Mají přísné hygienické podmínky, takže možná tak zápach desinfekce místo krve. A kobylu bych dovedla po svých, máme to nějaké 3 km od baráku. O první kobylu jsme přišli při porodu, takže chystání pro kafilerku a následné nakládání mi přišlo daleko horší.
Takže si raději zvolím tu variantu, že koně někde odvedu, rozloučím se a už je neuvidím, co se s ním děje. Jen pak vrátí ohlávku a vodítko. Nakládání kafinou už bych se chtěla vyhnout.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Až jednou příjde čas a budu se muset rozhodnout, určitě zvolím jatka. Vet, který k nám jezdí, tam pracuje a tak říkal, že není problém se dnes domluvit a koně dovézt hned ráno, než začne veškerý humbuk. Mají přísné hygienické podmínky, takže možná tak zápach desinfekce místo krve. A kobylu bych dovedla po svých, máme to nějaké 3 km od baráku. O první kobylu jsme přišli při porodu, takže chystání pro kafilerku a následné nakládání mi přišlo daleko horší.
Takže si raději zvolím tu variantu, že koně někde odvedu, rozloučím se a už je neuvidím, co se s ním děje. Jen pak vrátí ohlávku a vodítko. Nakládání kafinou už bych se chtěla vyhnout.

Nemusíte u nakládání být. Já jsem po hodině od svého mrtvého koně odešla a víc jsem neviděla. To je chabá výmluva ale proč na tom něco netrhnout, že?

Uspávala jsem dva koně a tak deset jsem pomáhala nakládat při odjezdu na njatka. NEDÁ se VŮBEC srovnat odhod koně injekcí a odvoz na jatka. Ty nervy, co ti koně měli při nakládání..to jak řechtali, když odjížděli, ač to byli třeba sporťáci, co normálně cestovali..prostě z mého hlediska i kdybych měla být měsíc o chlebu, dopřeji svému příteli klidný odchod. Můj kamarád pracuje na jatkách a říkal mi, že nejhorší je porazit koně, že to pozná, ač je místnost na porážku umýta, chovají se k němu slušně atd. Vím že vidina 5 tis. je lákavá, nicméně ten kůň celej živoz makal pro člověka, aspoň tu smrt si zaslouží mít v klidu domova a v okruhu jemu blízkých....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Uspávala jsem dva koně a tak deset jsem pomáhala nakládat při odjezdu na njatka. NEDÁ se VŮBEC srovnat odhod koně injekcí a odvoz na jatka. Ty nervy, co ti koně měli při nakládání..to jak řechtali, když odjížděli, ač to byli třeba sporťáci, co normálně cestovali..prostě z mého hlediska i kdybych měla být měsíc o chlebu, dopřeji svému příteli klidný odchod. Můj kamarád pracuje na jatkách a říkal mi, že nejhorší je porazit koně, že to pozná, ač je místnost na porážku umýta, chovají se k němu slušně atd. Vím že vidina 5 tis. je lákavá, nicméně ten kůň celej živoz makal pro člověka, aspoň tu smrt si zaslouží mít v klidu domova a v okruhu jemu blízkých....

Přesně to samé si myslím i já.

Kamarádka jednou byla nucena jet na jatka s koněm z oddílu, říkala, že vůbec nic netušil, choval se úplně normálně a za krátkou chvilku dostala zpátky ohlávku s vodítkem, že už je na druhém břehu. Já nikoho neodsuzuju, pokud dá koně na jatka. Ale pro mé koně jednoznačně zvolím uspání, jak již psáno výše, budu radši o chlebu a vodě.A popravdě řečeno, z těch pěti tisíc, které bych dostala za jejich maso, by se mi leda chtělo zvracet.Nic ve zlém, rýpalové do mne.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kamarádka jednou byla nucena jet na jatka s koněm z oddílu, říkala, že vůbec nic netušil, choval se úplně normálně a za krátkou chvilku dostala zpátky ohlávku s vodítkem, že už je na druhém břehu. Já nikoho neodsuzuju, pokud dá koně na jatka. Ale pro mé koně jednoznačně zvolím uspání, jak již psáno výše, budu radši o chlebu a vodě.A popravdě řečeno, z těch pěti tisíc, které bych dostala za jejich maso, by se mi leda chtělo zvracet.Nic ve zlém, rýpalové do mne.

Kdyby mi za koně dali na jatkách nevím kolik, nikdy bych to svému příteli nemohla udělat. Tolik let mne nosil na svých zádech, tolik krásy co mi dal, tolik zážitků.

Tak jak se chováme ke zvířatům TAKOVÍ jsme!!

Souhlasím s Vámi to se penězi vyvážit nedá ale jak vidíte pro někoho je 5 000,- tak lákavých, že zapomene na to, že by měl být lidskou bytostí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Co je na kafilérce důstojného? To že se tam válí zdechlina 14 dní na hromadě dalších než na ni dojde řada?

Minulý týden mi kobylku musel uspat doktor na výběhu a kafilerie přijela druhý den, posílali jsme ji na pitvu. Je to druhý kůň, o kterého jsem přišla, a pokaždé to bylo náhlé-ale osobně bych odvoz na jatka ani nezvažovala, a to ani v případě, že bych si na uspání a odvoz koně musela půjčit. Ani bych si ty peníze nemohla vzít, pro mě kůň není hospodářské zvíře, ale pet, úplně stejně jako třeba pes nebo kočka, city pracují víc než cokoliv jiného. Neodsuzuji zadavatelku, neznám její situaci, ale zabouchnutá vrata jatek asi nejsou hezká poslední vzpomínka na zvíře, které mě provázelo životem a za které jsem zodpovědná až do konce jeho dní. Sváťa

Za ta léta, co máme koně, jsem zažila i kafilérku i jatka.Kafilérku naposledy loni, kdy jsme museli nechat uspat kobylu, ovšem bylo jí krásných 33 let.Jednoho dne se už nezvedla, takže tady nebylo co řešit.Jatka jsme zvolili kdysi před lety.U nás je majitel jatek zároveň i koňák.Po domluvě veme koně na porážku hned ráno, do čistě vystříkané haly.Koně tam tehdy dovedl přítel.Kůň prý, ačkoli místnost zářila čistotou, něco vytušil a začal frkat a točit se.Přišel řezník, taky v čistém, nic neuspěchal, na koně promluvil, pohladil ho a když se kůň zklidnil, porazil ho.Nicméně, za mě jatka ne.Já nevím, jak je to teď nebo jinde, ale už to, že bych svou kobylu musela přivázt dovnitř a držet při porážce, já nevím, pro mě je lepší ta injekce, třeba v boxe, kde to ale zvíře dokonale zná a domácí prostředí ho uklidňuje.Nebo, pokud je na tom špatně, ho ještě někam rvát.Já vím i o případech, kdy lidi zavolali pro vůz z navyjákem, jak se nakládají krávy, co už se nepostaví, ale to je hrozné i u těch krav, takže za mě kafina.Peníze bych neřešila, když se člověk rozhodne, tak jde o poslední investici do zvířete, co mi bylo přítelem i mi sloužilo k mé zábavě(alespoň já to tak beru).

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Máme kobylu ČT, 21 let starou. Kupovali jsme jí před asi 4 lety s tím, že má špatné zadní nohy po úraze - zapřáhli jí do sečky, ona se splašila, utrhla a běžela několik kilometrů i s rozporkou, o kterou si omlátila nohy. Majitel (ne ten, od kterého jsme jí kupovali) jí uvázal ve stáji na kamenné podlaze a nechal jí tak stát několik týdnů a když usoudil, že kobyla je "vyléčená", sedl na ní a udělal si asi 20km vyjížďku. Kobyla pak zchromla. My jsme jí koupili po asi roční léčbě v jedné jízdárně, kde se jí ujali.
Měla trochu těžší krok způsobený srůsty na šlachách na zadních nohách, ale jinak byla čiperná a očividně neměla akutní bolesti. Jenže na podzim začala kulhat i na předek, ukázalo se, že se jí rozjela artróza. Kobyla je trvale na pastvině, hodně lehá a když vstane, má problém se rozejít, jde jako robot a dlouho trvá, než trochu srovná krok. Když trochu popoběhne, je pak nějakou dobu úplně vyřízená.
A já se teď rozhoduju, co s ní. Je mi jasné, že tenhle stav je nevratný. Potravinové doplňky problémy pouze zmírňují, zcela to nevyřeší. Mohla bych jí dávat léky proti bolesti, ale má to své pro a proti. Problém to neřeší, spíš ho to zhoršuje protože bez bolestí se nebude tak šetřit a je to i dost finančně nákladné. Prostě jak běží čas, musím si stále více zvykat na myšlenku, že se blíží její konec. A rozhoduju se mezi dvěma možnosti: humánní utracení injekcí a následná likvidace v kafině nebo jatka? (Jatka, kde porážejí koně jsou od nás asi 5km, nejednalo by se o žádný dlouhý převoz.) Nejsem milionář, pro mě je to rozdíl, jestli 5000 dám nebo dostanu. Co mám dělat?
Poskytli jsme jí myslím klidný a příjemný důchod, chtěla bych jí dopřát i pokojný odchod na věčnou pastvinu.

nečetla jsem celou diskuzi a tak nevím, jestli už se to řešilo - ale myslím, že na jatka vám nevezmou koně, který bere nějaké léky. Ale pokud bydlíte, nebo máte pozemky někde na kopci nebo dál od domů, zjistila bych si co a jak, vypapírovala to nechala bych koně doma. Tam kde to zná. Někde v rohu ohrady. To mi přijde jako nejlepší varianta pro toho koně. Bude spát, tam, kde je zvyklý.
Určitě se dá zjistit i případné ohrožení vod a podobně, jak už tady někdo psal. Pokud je pasvina někoho jiného, záleží jak on by to povolil .
Až to jednou přijde na mého koně, doufám, že to nebude náhle a dá mi čas abych to vyřešila takto.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kdyby mi za koně dali na jatkách nevím kolik, nikdy bych to svému příteli nemohla udělat. Tolik let mne nosil na svých zádech, tolik krásy co mi dal, tolik zážitků.

Tak jak se chováme ke zvířatům TAKOVÍ jsme!!

Souhlasím s Vámi to se penězi vyvážit nedá ale jak vidíte pro někoho je 5 000,- tak lákavých, že zapomene na to, že by měl být lidskou bytostí.

i lidská bytost musí jíst. a jsme všežravci, ať se nám líbí nebo ne.

koně jsou jatečná zvířata. vtloukala bych všem majitelům do hlavy. pak by si někteří snad vzpomněli na motlitbu koně a pod záminkou soucitu by přestali schovávat svou nezodpovědnost a srabovství, (tedy neschopnost ukončit trápení koně)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
přijde mi že většině dnešních dam vyskočí při vyslovení slova jatka obrázek roztrhaných končetin již před hlavním vchodem.. ale nikdo tu vlastně pořádně nenapsal, jak to v dnešní době na jatkách chodí. Dle mého úsudku bude asi jinak manipulováno s jedním koněm přivezeným majitelem a kamionem plného dobytka..? Kdo má tu osobní zkušenost, ať ji napíše, sama bych se dozvěděla více. Já bych se jatek nebála, pokud jste si jistá, do čeho jdete. Pevné nervy přeji

Mám nedávnou osobní zkušenost s jatkama. Důvod popisovat nebudu, kobyla měla 6 let, po 1 hříběti, které mi zůstalo. Domluvili jsme se na jatkách předem na hodinu, kdy přivezem, ale bohužel jsme hodinu museli čekat. Tak jsem s kobylou chodila po dvorku, ta sice řehtala, ale bylo kolem dost podnětů, protože jatka jsou uprostřed města. Kobyla z převozu neměla žádné trauma, normálně nastoupila na dobytčák a i když jsme chodili po plácku 10x 10 metrů, nebyla nějak nervozní. Sice jsme nadávali, a chtěli odjet, ale nakonec po hodině přišel řezník, řekl tady jí přivažte (bylo to venku, spíš mi bylo líto těch oveček nacpaných v uličce), zašla jsem za traktor, ozvala se rána a kobyla padla. dostali jsme zpět ohlávku a vazák, na kobylu jsem ještě koukala a v duchu se ještě rozloučila, a odjeli jsme. Toť má zkušenost s jatkama před půl rokem. Kdybych jí nechala uspat, nikdy bych se nedozvěděla proč a jak, jen kdybych si zaplatila ještě pitvu. Za sebe můžu říct, že o peníze nešlo ani v nejmenším. Je docela hrozné, že všichni odsuzují ty, co dají koně na jatka. Nebo jako v mém případě, to ještě rozmazávají na internetu. Každý má právo na svůj názor a každý to holt vidí jinak. Ale nevím, proč by hned člověk, který dá koně na jatka musel být hajzl, který si svého přítele neváží. Lidi, važte někdy prosím vás slova....
Káťa

Ještě zadavatelce, je to jen a jen na Vás, jak se rozhodnete, a jak se se svým rozhodnutím vyrovnáte Vy osobně. Ostatním je do toho s prominutím prd.
K.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
i lidská bytost musí jíst. a jsme všežravci, ať se nám líbí nebo ne.

koně jsou jatečná zvířata. vtloukala bych všem majitelům do hlavy. pak by si někteří snad vzpomněli na motlitbu koně a pod záminkou soucitu by přestali schovávat svou nezodpovědnost a srabovství, (tedy neschopnost ukončit trápení koně)

Vůbec nejsem schopna a to mám IQ dost nadsandartní - pochopit co jste chtěla říci??

Jako tím, že jsme masožravci mi chcete naznačit, že sežeru i koně? Nevím jak cikáni ale já se řadím k bílé ELITĚ!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vůbec nejsem schopna a to mám IQ dost nadsandartní - pochopit co jste chtěla říci??

Jako tím, že jsme masožravci mi chcete naznačit, že sežeru i koně? Nevím jak cikáni ale já se řadím k bílé ELITĚ!!

Je pravda, že kůň je jateční zvíře, ale zrovna tady skoro všichni lidi ho berou jako mazlíka. Jsou lidi, co jezdí třeba na krávě, mají k ní takovej vztah, jako my ke koním, a nikdy by je nenapadlo jí dát na jatka a pak si z ní udělat třeba svíčkovou. A my hovězí normálně jíme, ne?
Dřív bylo normální, že kůň, kterej už nemohl sloužit tak, jak bylo zapotřebí, tak ho poslali na jatka a šel třeba do klobás. M.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nemusíte u nakládání být. Já jsem po hodině od svého mrtvého koně odešla a víc jsem neviděla. To je chabá výmluva ale proč na tom něco netrhnout, že?

No jo, ale někdo musí koně předat kafilerce za vás a zaplatit řidičovi odvezení...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám nedávnou osobní zkušenost s jatkama. Důvod popisovat nebudu, kobyla měla 6 let, po 1 hříběti, které mi zůstalo. Domluvili jsme se na jatkách předem na hodinu, kdy přivezem, ale bohužel jsme hodinu museli čekat. Tak jsem s kobylou chodila po dvorku, ta sice řehtala, ale bylo kolem dost podnětů, protože jatka jsou uprostřed města. Kobyla z převozu neměla žádné trauma, normálně nastoupila na dobytčák a i když jsme chodili po plácku 10x 10 metrů, nebyla nějak nervozní. Sice jsme nadávali, a chtěli odjet, ale nakonec po hodině přišel řezník, řekl tady jí přivažte (bylo to venku, spíš mi bylo líto těch oveček nacpaných v uličce), zašla jsem za traktor, ozvala se rána a kobyla padla. dostali jsme zpět ohlávku a vazák, na kobylu jsem ještě koukala a v duchu se ještě rozloučila, a odjeli jsme. Toť má zkušenost s jatkama před půl rokem. Kdybych jí nechala uspat, nikdy bych se nedozvěděla proč a jak, jen kdybych si zaplatila ještě pitvu. Za sebe můžu říct, že o peníze nešlo ani v nejmenším. Je docela hrozné, že všichni odsuzují ty, co dají koně na jatka. Nebo jako v mém případě, to ještě rozmazávají na internetu. Každý má právo na svůj názor a každý to holt vidí jinak. Ale nevím, proč by hned člověk, který dá koně na jatka musel být hajzl, který si svého přítele neváží. Lidi, važte někdy prosím vás slova....
Káťa

Vím, že je tohle hodně citlivé téma, ale jak se teda vlastně ti koně porážejí? Vy píšete, že byla kobyla poražená venku, já myslela, že se taky jako ostatní jenom omráčí a hned vykrví? Nebo koně ne?

Jinak tedy pokud mám napsat svůj názor, tak i když proti jatkám (pokud probíhá všechno tak jak má) nemám nic, ale svoje "osobní" zvíře bych jednoznačně nechala umřít doma ve "svém", pro mě je to prostě citová záležitost a pokud má někdo takové zvíře velikosti koně a s předpokladem zdravotních problémů hlavně ve stáří měl by s nějakou investicí navíc počítat a tudíž by to neměla být otázka peněz při jeho poslední cestě. Vždyť se jedná i o úplně poslední investici. Je pro mě i nemyslitelné,že by šel dál na porcování, konzumaci atd. Stále tedy mluvím o svém srdečním zvířeti.

Je to zkrátka hodně osobní, zadavatelce přeju hlavně pevné nervy a brzké vypořádání se s tím vším ať už se rozhodne jakkoli.

Jednu dobu jsem se starala o kone ve staji, ktera byla nedaleko jatek a obcas se kolem jatek jezdilo i na vyjizdky.

Ty zvuky, co se z tama ozyvaly (udesne kviceni, beceni, a jednou i zoufale rehtani...) pro me byly natolik traumatizujici, ze jsem tama potom uz odmitala jezdit nehlede na to, ze nasi kone z toho byli hodne mimo a to i kdyz meli staj nedaleko a meli by tedy byt na ty zvuky zvykli.

Po tomhle zazitku bych NIKDY v zivote sveho kone na jatka nedala, byt by moje financni situace byla jakakoli. Tech par tisicovek z jatek mi nestoji za psychicke trauma po nasledujicich x mesicu. Spis se srovnam s uspanim kone v jeho domacim prostredi, poslednim rozloucenim s nim a naslednym odvozem kafilerkou. Klidne priznam, ze jsem tezka citlivka a ze jsem na sveho kone hodne fixovana, jatka proste nikdy ne.