Pokrevní příbuzenská plemenitba

Přidejte téma Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

2.6.2013 19:58
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.38.157

Ahoj. Nevíte někdo něco bližšího, případně konkrétní příklady, jaká jsou rizika, atd?
Mám na mysli krytí (nebo jak to nazvat) matka/syn, otec/dcera, sourozenci. Snažila jsem se něco najít na googlu, ale je to hrozně složité na pochopení, všude píšou něco o homozygotech a alelách a já se v tom úplně ztrácím...

Neregistrovaný uživatel

2.6.2013 22:20
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.65.76

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj. Nevíte někdo něco bližšího, případně konkrétní příklady, jaká jsou rizika, atd?
Mám na mysli krytí (nebo jak to nazvat) matka/syn, otec/dcera, sourozenci. Snažila jsem se něco najít na googlu, ale je to hrozně složité na pochopení, všude píšou něco o homozygotech a alelách a já se v tom úplně ztrácím...

Všechny uvedené případy příbuzenské plemenitby jsou příliš úzkou příbuzenskou plemenitbou. Kůň jako druh je méně citlivý na imbríding, takže tuto příbuznost sice snese, ale má smysl pouze v těchto případech:
1. pro klisnu není dostupný nepříbuzný plemeník
2. v rámci šlechtění potřebujete upevnit vlastnosti vyjímečné matky nebo otce u potomstva - tedy aby potomek měl v genotypu víc jak 50% genů mimořádného jedince

Riziko je v tom, že negativní - letální, tj. smrtelné geny jsou recesivní
(tedy neprojeví se, pokud jedinec vlastní zdravý dominantní gen) a naopak zabijí nebo poškodí jedince, když se tentýž gen zdědí od otce I od matky a má tedy tyto geny dva. Jsou jinak v populaci přenášení nenápadně, protože má-li jej jedinec jen jeden, neprojeví se - párový zdravý gen udrží zdraví jedince (stačí pro syntézu proteinů a pod.).
Pokud tedy jedinec X má skrytý smrtelný gen a má potomstvo s nepříbuzným zvířetem, je malá pravděpodobnost, že ten bude mít stejný letální gen. Pokud se takový jedinec připustí se synem/dcerou/bratrem, je 50% riziko mrtvého hříběte (vstřebání plodu, zmetání, potratu - podle síly vady). Pokud je jedinec geneticky zdravý, bude mít zdravé potomky i z příbuzenské plemenitby.

Neregistrovaný uživatel

2.6.2013 23:03
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.38.157

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Všechny uvedené případy příbuzenské plemenitby jsou příliš úzkou příbuzenskou plemenitbou. Kůň jako druh je méně citlivý na imbríding, takže tuto příbuznost sice snese, ale má smysl pouze v těchto případech:
1. pro klisnu není dostupný nepříbuzný plemeník
2. v rámci šlechtění potřebujete upevnit vlastnosti vyjímečné matky nebo otce u potomstva - tedy aby potomek měl v genotypu víc jak 50% genů mimořádného jedince

Riziko je v tom, že negativní - letální, tj. smrtelné geny jsou recesivní
(tedy neprojeví se, pokud jedinec vlastní zdravý dominantní gen) a naopak zabijí nebo poškodí jedince, když se tentýž gen zdědí od otce I od matky a má tedy tyto geny dva. Jsou jinak v populaci přenášení nenápadně, protože má-li jej jedinec jen jeden, neprojeví se - párový zdravý gen udrží zdraví jedince (stačí pro syntézu proteinů a pod.).
Pokud tedy jedinec X má skrytý smrtelný gen a má potomstvo s nepříbuzným zvířetem, je malá pravděpodobnost, že ten bude mít stejný letální gen. Pokud se takový jedinec připustí se synem/dcerou/bratrem, je 50% riziko mrtvého hříběte (vstřebání plodu, zmetání, potratu - podle síly vady). Pokud je jedinec geneticky zdravý, bude mít zdravé potomky i z příbuzenské plemenitby.

Moc děkuji za odpověď. Konečně jsem to pochopila

Neregistrovaný uživatel

3.6.2013 13:32
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.69.167

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Všechny uvedené případy příbuzenské plemenitby jsou příliš úzkou příbuzenskou plemenitbou. Kůň jako druh je méně citlivý na imbríding, takže tuto příbuznost sice snese, ale má smysl pouze v těchto případech:
1. pro klisnu není dostupný nepříbuzný plemeník
2. v rámci šlechtění potřebujete upevnit vlastnosti vyjímečné matky nebo otce u potomstva - tedy aby potomek měl v genotypu víc jak 50% genů mimořádného jedince

Riziko je v tom, že negativní - letální, tj. smrtelné geny jsou recesivní
(tedy neprojeví se, pokud jedinec vlastní zdravý dominantní gen) a naopak zabijí nebo poškodí jedince, když se tentýž gen zdědí od otce I od matky a má tedy tyto geny dva. Jsou jinak v populaci přenášení nenápadně, protože má-li jej jedinec jen jeden, neprojeví se - párový zdravý gen udrží zdraví jedince (stačí pro syntézu proteinů a pod.).
Pokud tedy jedinec X má skrytý smrtelný gen a má potomstvo s nepříbuzným zvířetem, je malá pravděpodobnost, že ten bude mít stejný letální gen. Pokud se takový jedinec připustí se synem/dcerou/bratrem, je 50% riziko mrtvého hříběte (vstřebání plodu, zmetání, potratu - podle síly vady). Pokud je jedinec geneticky zdravý, bude mít zdravé potomky i z příbuzenské plemenitby.

Jen malá poznámka:
Je inbríding, nikoliv imbríding.

Jinak víceméně souhlasím s výše napsaným.
Kromě toho ale dochází při používání opakované příbuzenské k tak zvané inbrídingové depresi. To znamená, že se zmenšuje genetická variabilita - potomci dostávají od obou rodičů více stejných genů, protože rodiče jsou příbuzní, takže jejich geny jsou málo "různorodé". (Následkem toho může být u potomka třeba snížená imunita, menší plodnost...) Takže produkt úzké příbuzenské může být zdánlivě zdravý, ale následky inbrídingové deprese se projeví v dalších generacích. (Znalí by poukázali třeba na situaci v chovu dobrmanů. Pravda, jiný druh, ale genetické zákonitosti stejné.)
Nezavrhuju příbuzenskou a priori, ale myslím, že patří "do rukou" jen velmi zkušených, rozumných chovatelů, kteří dokážou dohlédnout následky svých činů a nejsou přesvědčeni o své božské neomylnosti.
Lucie

Neregistrovaný uživatel

3.6.2013 14:14
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.70.138

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jen malá poznámka:
Je inbríding, nikoliv imbríding.

Jinak víceméně souhlasím s výše napsaným.
Kromě toho ale dochází při používání opakované příbuzenské k tak zvané inbrídingové depresi. To znamená, že se zmenšuje genetická variabilita - potomci dostávají od obou rodičů více stejných genů, protože rodiče jsou příbuzní, takže jejich geny jsou málo "různorodé". (Následkem toho může být u potomka třeba snížená imunita, menší plodnost...) Takže produkt úzké příbuzenské může být zdánlivě zdravý, ale následky inbrídingové deprese se projeví v dalších generacích. (Znalí by poukázali třeba na situaci v chovu dobrmanů. Pravda, jiný druh, ale genetické zákonitosti stejné.)
Nezavrhuju příbuzenskou a priori, ale myslím, že patří "do rukou" jen velmi zkušených, rozumných chovatelů, kteří dokážou dohlédnout následky svých činů a nejsou přesvědčeni o své božské neomylnosti.
Lucie

Jde o to, ji neopakovat, pokud to není nutné. Při jednorázovém použití jsou rizika malá.
Na potomka z tohoto spojení je třeba zodpovědně vybírat partnera, co se týče příbuznosti, pokud možno se jí vyhnout.

Neregistrovaný uživatel

3.6.2013 16:58
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.38.157

Všem děkuju za názory. Rozhodně jsem neměla na mysli, že by šlo o cílenou plemenitbu. Spíš mě zajímalo, jak je to ve smíšených stádech volně žijících koní, kde to nereguluje člověk a jak se to potom může projevit

Neregistrovaný uživatel

3.6.2013 19:39
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.204.66

Znám kobylku, která měla hříbě s vlastním otcem (utekl jim a připustil dceru). Byl z toho krásný, absolutně zdravý a normální hřebeček.

Neregistrovaný uživatel

3.6.2013 19:50
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.139.211

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Všem děkuju za názory. Rozhodně jsem neměla na mysli, že by šlo o cílenou plemenitbu. Spíš mě zajímalo, jak je to ve smíšených stádech volně žijících koní, kde to nereguluje člověk a jak se to potom může projevit

V divokém stádě jsou mladí hřebci vypakováni dominantním hřebcem na prahu pohlavní dospělosti a i mladé klisny se často od původního stáda oddělí. Navíc se kolikrát jeden hřebec neudrží na vedoucí pozici tak dlouho, aby stihl připouštět své dcery (a musí být ještě o kus lepší/silnější/zdravější než ostatní hřebci, aby se vůbec do vedení dostal a něco připustil). Navíc v přírodě je případná příbuzenská plemenitba vyrovnávána vysokým selekčním tlakem ze strany prostředí, predátorů atd. Prostě konstitučně slabší nebo jinak znevýhodněný jedinec nepřežije tak dlouho aby měl sám potomky a problém je vyřešen. U domácích koní je to jiné, veterinární medicína dokáže divy a do tvorby rodičovských dvojic zasahují úplně jiné vlivy než v přírodě. Proto chov vyžaduje spoustu znalostí, zkušeností a zodpovědnosti, ne žádné hurá akce "připustíme naší Máňu Pepíkem od vedle, protože hříbátka jsou táák krásná".

Přidejte reakci

Přidat smajlík