Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.12.66
Poslední dobou se mi u koní moc nedařilo, několikrát jsem spadla a prostě jsem se najednou začala bát. Přitom už jsem spadla za dobu svého ježdění hodněkrát, ale teď se to najednou nějak zlomilo a udělal se mi docela blok. Po nějaké době bez ježdění jsem se včera odhodlala, trenérka mě vzala na lonž na hodného koně, většinu hodiny jsme chodili v kroku, dělala jsem cviky jako malé děti, co se učí jezdit, pak jsme trochu klusali, koník v pohodě, ale já jsem přesto měla pocit, že bych nejradši slezla dolů a utekla pryč, prostě jsem se vůbec necítila dobře. Myslíte, že to přejde a zase budu jezdit a cválat a skákat a jezdit na vyjížďky. Při představě cvalu nebo nějakého rychlejšího pohybu se mi zatím dělá spíš nevolno, ale chci to překonat, přece to kvůli pár pádům nevzdám. Taky musím podotknout, že už jsem jak se dnes říká "středního věku", tak to asi všechno nějak moc řeším, pořád si říkám, co se mohlo stát a co kdyby zase...Máte nějaké tipy a triky, jak se s tím vyrovnat? Mohla bych to třeba chvíli nechat být, nejezdit pár měsíců vůbec, ale bojím se, že by to pak bylo ještě horší.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.47.1
Mám to podobné po úrazu páteře následkem pádu z koně. Jezdím tedy pravidelně, ve všech chodech, přesto ta obava tam někde vzadu pořád je. Moje kobylka je mladá, občas lekavější, to nebezpečí číhá všude. Moje děti mne potřebují a pokud by se zase něco stalo, byla by to moje vina, zkazila bych jim život. Na druhou stranu - bez koně bych to nebyla já. Je to můj jediný opravdový koníček a jak jsem zjistila, nedokážu se toho vzdát. Tak dělám maximum pro své bezpečí a doufám, že už se nikdy nic zlého nestane. Jiní lidé riskují na motorkách, při adrenalinových sportech, na lyžích a já na svém koni. K čemu by nám život byl, pokud bychom se z něj nemohli naplno radovat???
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.208.73
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Mám to podobné po úrazu páteře následkem pádu z koně. Jezdím tedy pravidelně, ve všech chodech, přesto ta obava tam někde vzadu pořád je. Moje kobylka je mladá, občas lekavější, to nebezpečí číhá všude. Moje děti mne potřebují a pokud by se zase něco stalo, byla by to moje vina, zkazila bych jim život. Na druhou stranu - bez koně bych to nebyla já. Je to můj jediný opravdový koníček a jak jsem zjistila, nedokážu se toho vzdát. Tak dělám maximum pro své bezpečí a doufám, že už se nikdy nic zlého nestane. Jiní lidé riskují na motorkách, při adrenalinových sportech, na lyžích a já na svém koni. K čemu by nám život byl, pokud bychom se z něj nemohli naplno radovat???
Dobry den..zaujal me vas prispevek..mam mladeho valaska ze ktereho jsem spadla a mam zlomeny bederni obratel.jak dlouho jsre byla marod? Zatim to mam na 2 mesice- korzet....jinak k zadavatelce..ja tedka pred par dny spadla A mam zlomeny obratel..uz ted vim ze.kdyz nalezu do sedla nebudu se bat kone ale toho ze zase nekde spadnu a stane se mi neco takoveho..coz radeji odvolavam...
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.115.191
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Poslední dobou se mi u koní moc nedařilo, několikrát jsem spadla a prostě jsem se najednou začala bát. Přitom už jsem spadla za dobu svého ježdění hodněkrát, ale teď se to najednou nějak zlomilo a udělal se mi docela blok. Po nějaké době bez ježdění jsem se včera odhodlala, trenérka mě vzala na lonž na hodného koně, většinu hodiny jsme chodili v kroku, dělala jsem cviky jako malé děti, co se učí jezdit, pak jsme trochu klusali, koník v pohodě, ale já jsem přesto měla pocit, že bych nejradši slezla dolů a utekla pryč, prostě jsem se vůbec necítila dobře. Myslíte, že to přejde a zase budu jezdit a cválat a skákat a jezdit na vyjížďky. Při představě cvalu nebo nějakého rychlejšího pohybu se mi zatím dělá spíš nevolno, ale chci to překonat, přece to kvůli pár pádům nevzdám. Taky musím podotknout, že už jsem jak se dnes říká "středního věku", tak to asi všechno nějak moc řeším, pořád si říkám, co se mohlo stát a co kdyby zase...Máte nějaké tipy a triky, jak se s tím vyrovnat? Mohla bych to třeba chvíli nechat být, nejezdit pár měsíců vůbec, ale bojím se, že by to pak bylo ještě horší.
Rok mi trvalo, než jsem si sedla na vlastního koně...při první vyjížďce mě sundal nehorázným způsobem. Fyzicky mi nic nebylo, ale psychik a uvolněnost byly ty tam a ovládl mě strach...Celý rok jsem se neustále vymlouvala, proč nemůžu jít jezdit - blbý sedlo, bolí mě hlava atd...pak jsem prodala sedlo s tím, že si nechám udělat na míru western, že je to pohodlnější a určitě se v něm lépe udržím..Když jsem měla hotové sedlo, tak už mi nezbývalo moc výmluv a kamarádka mi nasedlala mého vlastního koně, vzala mě na šňůrku a prošla se se mnou po výběhu...měla jsem totální hysterický záchvat i když byl kůň úplně v pohodě, prostě mě chtěl sundat (to byl můj pocit).
Mě nejvíc pomohla kamarádka, která mě tlačila a hlavně mě brala na vyjížďky na šňůrce, to mi dodalo sebevědomí, pak jsem začala sama jezdit na jízdarničce pod dohledem...teď skoro po třech letech, co koně mám a sundal mě, jezdím na jizdárně úplně sama a učíme se chodit od koní...Obrovský vliv na mou psychiku měla práce s koněm ze země (vybudovali jsme si vztah a já mu začala důvěřovat).
Určitě úplně nepřestávejte! Najděte si někoho, kdo s vámi bude trpělivě pracovat a uvidíte, po čase ten největší strach odbouráte...chce to zažít něco positivního (třeba se lekne, uskočí a vy se udržíte, hned to sebevědomí jde nahoru).
Taky už mám o sebe strach, proto nosím ochranné pomůcky (hlavně helmu).
Držim vám palce, ať to překonáte!
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.12.66
Děkuju za příspěvky, člověku udělá dobře i to, když si přečte, že v tom není sám. Doma to nechápou, tam mi prostě řeknou: tak nejezdi, když se bojíš, ale nepochopěj, že se člověk sice bojí, ale zároveň prostě chce jezdit. Koním už jsem věnovala hodně času, peněz a energie a nechtěla (a asi ani nemohla) bych to všechno jen tak zahodit a začít třeba sbírat známky. Vlastního koně nemám, takže musím spoléhat na cizí, ale zase je výhoda, že na toho, co mě naposledy shodil, už nikdy lézt nemusím. Naštěstí mám možnost sednout si na hodného koně a vím o lidech, co mi s tím pomůžou, tak snad to půjde.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.0.206
To dáte! Určitě ježdění neodkládejte, bála by jste se ještě víc. Taky mě kůň škaredě shodil před 2 lety když jsem začínala jezdit, skončila jsem i pod kudlou, věděla jsem, že jezdit i tak chci, takže až bylo po rehabkách a nic nebolelo, šla jsem to opět zkusit.... Strach byl velký, trvalo mi to asi půl roku, než jsem to překonala. Jedno jsem, ale věděla a to, že musím opět do sedla koně co mě shodil, po pár hodinách na tom koni, jsem se ale rozhodla přejít jinam, připlatit si a učit se pod trenérkou. Bylo to to nejlepší rozhodnutí Školní kobyla byla neuvěřitelný flegmatik, ale nic mi nedala zadarmo, takže pár mizerných hodin, kdy mi nic nešlo i když jsem se sebevíc snažila bylo.
Dnes už je to v pohodě, jen jsem měla panickou hrůzu z "druhého cválání" (první proběhlo, když se se mnou kůň rozběhl a nekontrolovatelně běžel, až mě po chvilce vyhodil ze sedla). Takže cval pro mě byl opravdu velkým strašákem a pokud se člověk opravdu takto bojí, tak i vám doporučuji jít pod odborný dohled na pár hodin na hodného školního koně, trenéra obeznámit se svým strachem a uvidíte, že se po pár hodinách určitě víc uvolníte
Taky jsem ve středním věku a moje kosti nejsou ohebné tolik jako ty dětské :D takže teď na koně bez jezdecké bezpečnostní vesty a helmy nevlezu . Je to navržené přímo pro ježdění a už jsem ji měla možnost i vyzkoušet a řekla bych, že při pádu to určitě pomůže a navíc celkově to na koni přidá větší pocit bezpečí
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.106.98
Když jsem začala jezdit, tak si mě brala trenérka na lonž. Kůň byl docela pohodář, 5-letá chlaďaska, ale prostě si uměla vyhodit. Lonžovala mě na louce, kde byly kopřivy. Ze začátku jsem jezdila dost vez sedla, aby se naučila sedět, no a jednou jsem to už neuseděla. Nebyl to žádný pád (prostě bylo vedro, kůň i já spocení, po půl hodině jsem už byla vyřízená a tak jsem sklouzla. A přímo do těch kopřiv. Hned jak jsem spadla, tak mě trenérka vyhodila zpět na koně. Asi kdyby na něj nevylezla hned, tak už bych nevylezla nikdy. Hned v tu chvíli jsem si říkala, že na to kašlu, takhle padat do kopřiv a podobně :D Ale zato jsem se na tom koni pak držel zuby nehty. Prostě ta představa, že bych tam měla letět znovu mi pomohla se na tom koni udržet a víc na sobě makat, aby se to jen tak neopakovalo ;)
Kdo nepadá, není jezdec ;) Těch pádů ještě zažijete, ale musíte si pořád říkat, že i lepší se tolik napadali, než se někam dopracovali ;) To k tomu ježdění prostě patří. Někdy spadnete z vlastní blbosti, někdy, že je kůň ,,veselý,, ;) Kvůli své vlastní blbosti, když jsem cválala v zimě, tak jsem letěli i s koněm. Ten den foukalo a byly závěje a jednu jsem prostě neviděla, neodhadla a zahučeli jsme. Prostě si pořád říkám, že pořád se co učit a dobrý vzpomínky převládají, a chuť být lepší a něco dokázat mě motivuje ;)
Amii

XXX.XXX.83.66
Ahoj já jsem taky právě spadla z koně a říkám si jestli budu dál jezdit .Ten strach tam je a nemůžu ho aspoň posunout někam na stranu.Ale ležím v nemocnici a uvědomuji si že mě tak nic nevistihuje jako jezdectví.Už jsem několikrát spadla,bylo mnoho důvodů ale něco to pořád propojovalo.Až jsem si uvědomila že jsem padala jenom z anglických sedel (nechci říkat že anglické sedla jsou horší a jiné lepší, každý se cítí v jiném jinak,to je můj názor a doufám že ho pochopíte).Tak jsem se rozhodla že budu jezdit western a tady paní držím palečky ať se svého strachu zbaví 😃👍
Amii
napsal(a):
Ahoj já jsem taky právě spadla z koně a říkám si jestli budu dál jezdit .Ten strach tam je a nemůžu ho aspoň posunout někam na stranu.Ale ležím v nemocnici a uvědomuji si že mě tak nic nevistihuje jako jezdectví.Už jsem několikrát spadla,bylo mnoho důvodů ale něco to pořád propojovalo.Až jsem si uvědomila že jsem padala jenom z anglických sedel (nechci říkat že anglické sedla jsou horší a jiné lepší, každý se cítí v jiném jinak,to je můj názor a doufám že ho pochopíte).Tak jsem se rozhodla že budu jezdit western a tady paní držím palečky ať se svého strachu zbaví 😃👍
Myslím, že za 7 let už to paní nějak vyřešila.
Uživatel s deaktivovaným účtem

lenacia
napsal(a):
Někdy potřebuje člověka který to s ním nejenom myslí dobře, ale taky je mu ukradený že brečíte že se bojíte a prostě budete cvalat a Just jo
No mě by to příjemné nebylo , že by mi někdo brečel na koni, že nebude cválat, tak bych ho nechala slézt, o tom že chce jezdit musí být přesvědčený, byť jen krokem, ne že ho bude přesvědčovat někdo jiný....to mená budoucnost.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
No mě by to příjemné nebylo , že by mi někdo brečel na koni, že nebude cválat, tak bych ho nechala slézt, o tom že chce jezdit musí být přesvědčený, byť jen krokem, ne že ho bude přesvědčovat někdo jiný....to mená budoucnost.
Tak asi to nejde na každého, ale upřímně... kdyby mi to neprovedla, dodnes bych se zřejmě bála
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
No mě by to příjemné nebylo , že by mi někdo brečel na koni, že nebude cválat, tak bych ho nechala slézt, o tom že chce jezdit musí být přesvědčený, byť jen krokem, ne že ho bude přesvědčovat někdo jiný....to mená budoucnost.
Ale má. Jde o to odhadnout, zda to dotyčný zvládne. Mám stejnou zkušenost, jako Lenacia,ne svou,ale známého. Dnes má vlastniho koně a je spokojený. Jen to prostě chtělo léčbu šokem.
Uživatel s deaktivovaným účtem

lenacia
napsal(a):
Tak asi to nejde na každého, ale upřímně... kdyby mi to neprovedla, dodnes bych se zřejmě bála
Myslím, že se bojíte stále, jen méně, možná si i vlastně lžete, že se už nebojíte. Strach nebo spíš u někoho respekt si člověk musí přiznat sám, být k sobě upřímný a sám s ním umět buď žít nebo se nechat přemlouvat a myslet si, že to za mě někdo vyřešil. Sedla by jste na cizího koně, kterého neznáte?
Já třeba ředím krev, beru warfarin a mám teď větší obavu z pádu, zkrátka mám jisté obavy o zdraví (nedavno jsem se válela jak ten chrobák, už je to 3 měsíce a pořád mě bolí obě ramena-nepověsím se za ruce) Svůj strach si přiznávám a je to přirozené mít strach o zdaví-co by to zvíře beze mě dělalo, ale chci jezdit a nikdo mě k tomu nepřemlouvá. No, každý to máme jinak. ....
Oh... Takhle ste to pojala. Já netvrdím že se vůbec nebojím... Jasně že se bojím plno věcí a mám ten respekt. Ale není to strach, který by mi tvořil psychický blok a hrůzu a absolutně mi zabraňoval dál jezdit.
Sednu na cizího koně? Pravda, koně kterého by den před tím přivezli a nikdy ho neviděla bych nesedla. Ale na cizího koně kterého už sem pod někým viděla jet už se posadím.
Sára už mi zvládla hodit pár hrbů. Uskočit do strany stylem že v Anglii už bych letěla... A přesto sem zůstala v sedle, uklidnila se a jela dál... Myslela sem jak mi bohatě stačí že umím cvalat. Nepotřebuju víc... Jako třeba skákání, to je přece nebezpečné. Možná tak přes zvýšenou kavaletu... "Drž pusu a deš přes červenej" řekla trenérka... Moje nasedání před lety, kdy sem se strašně nervila a nasedala na xkrát, a ptala se tu na rady? Inu, stupínek sice potřebuji furt a Sára si třeba 2x odkročí, ale jakmile stojí, jsem na ní během pár vteřin.
Jestli se bojím? Ano, bojím. Třeba když se Sára rozběhne a natáhne cval a jede opravdu hodně rychle, toho se bojím. Kavalety na zemi, vím že to na Sáře má tendenci hodně vyhazovat ze sedla, že okolo cizích koní umí být dost nervní, a taky mám občas strach, že mě zase nějaký kůň nakopne do holeně... Ale teď už vím, že sem ochotná s tím bojovat a že tyhle věci chci zvládnout a vím že to jde překonat...
Dotaz
napsal(a):
Musím říct, že jste udělala mentálně docela pokrok, už nejste zaseknutá v tom hledání důvodů, proč něco/cokoliv nejde, ale spíš hledáte způsoby. Super, za to chválím!
Děkuji, ale jak říkám, nedokázala bych to bez pomoci druhých. Nebo spíš bez jejich nucení mě do toho a nezájmu že já nechci
Uživatel s deaktivovaným účtem

Ta fotka jak tam jste na tom haflingovi, co to má od sedla přes hrbet za řemeny? Nejaká stabilizace?
AdelFary

XXX.XXX.34.156
Stalo se mi něco podobného. Mě pomohlo, když jsem jela na jiném ,,klidnějším/hodném'' koni s kamarádkou které věřím. Potom jsem jela s kamarádkou kt. věřím a s kobylou na které jsem se bála a párkrát jsme jeli na společnou vyjížďku. Pak jsme dělali hodně práci ze země, abych jí začala věřit apod. Sice, když na ní někdy sednu a dělá mi ,,bordel'' už ze začátku, ještě si nejsem úplně s ní jistá, ale musím se kousnout a překonat to! Jinak vám přeju hodně štěstí ať strach překonáte, protože je to hodně těž ké.
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Poslední dobou se mi u koní moc nedařilo, několikrát jsem spadla a prostě jsem se najednou začala bát. Přitom už jsem spadla za dobu svého ježdění hodněkrát, ale teď se to najednou nějak zlomilo a udělal se mi docela blok. Po nějaké době bez ježdění jsem se včera odhodlala, trenérka mě vzala na lonž na hodného koně, většinu hodiny jsme chodili v kroku, dělala jsem cviky jako malé děti, co se učí jezdit, pak jsme trochu klusali, koník v pohodě, ale já jsem přesto měla pocit, že bych nejradši slezla dolů a utekla pryč, prostě jsem se vůbec necítila dobře. Myslíte, že to přejde a zase budu jezdit a cválat a skákat a jezdit na vyjížďky. Při představě cvalu nebo nějakého rychlejšího pohybu se mi zatím dělá spíš nevolno, ale chci to překonat, přece to kvůli pár pádům nevzdám. Taky musím podotknout, že už jsem jak se dnes říká "středního věku", tak to asi všechno nějak moc řeším, pořád si říkám, co se mohlo stát a co kdyby zase...Máte nějaké tipy a triky, jak se s tím vyrovnat? Mohla bych to třeba chvíli nechat být, nejezdit pár měsíců vůbec, ale bojím se, že by to pak bylo ještě horší.
Ahoj! Já jsem spadla jen dvakrát, a to rakv max. 40 km/h
Fellen

XXX.XXX.184.129
Mam teď stejný problém. 😪 jezdím 16 let a teď najednou strach.. Nevím co to se mnou je... 😔 zkoušela jsem i jiného koně ale stejně.. Pár rychlých cvalových a byla jsem úplně podělaná a už jsem pak nezvládla nic jen dojet z vyjížďky krokem domu..
.......

XXX.XXX.39.22
Dobrý den jsem na téhle stránce poprvé a potřebovala bych radu. Už od mala jsem milovala koně a moc ráda jsem jezdila a jednou jsem si uz rekla ze zacnu jezdit sama. Pani trenerka me posadila na kone a hned po 10 minutach nas rozcvalala na lonzi a ja se proste neudrzela. Po delsi dobe jsem se do staje opet vratila stim ze zacnu opet jezdit byl ve me ten stjny strach jak po padu a hned mi v hlave naskakovali myslenky typu ,,Cokdyž se neudržím" ,,Co když me vyhodí ze sedla" priradila mi toho stejneho kone ze ktereho jsem naposled spadla a moc dobre vedela ze jsem si s tim konem nesedla ale proste sem na nem musela jet. Vzala si nas na halu a na lonz zacla jsem kone pobizet a mela jsem v sobe ten srach ten kun to proste vicitil a zacal vyhazovat a vyhazovat az sem se neudrezela hned me vysadila spatky na kone a jezdila jsem jen v kroku. Byla jsem vytrepanq a od te doby jsem uz si na kone nesedla... je to uz rok co jsem nejezdila a rozhodla jsem se opet zacit jezdit uz sem si vse domluvila treninky novou staj nove lidi a hodneho kone jo je ve me porad takovy ten pocit strachu ale porad si rikam ze to zvladnu ale potom tu jsou moje rodice mamka me v tom podporuje a una ten pocit ona totiz take jezdila ale potom je tu tatka ktery se hrozne boji ze si neco udelam s pateri a zkoncim na voziku apodobne... to mi proste tu odbahu zacit zase jezdit uplne shazuje a nevim co mqm delat ale ja proste kone miluju a je to laska uz od mala ale ted vubec nevim jak to mam s tatkou probrat aby pochopil ze proste mi na nem hodne zalezi ale ze bych chtela zase zacit jezdit ze to je proste to co me naplnuje. A taky abych mu vysvetlila ze proste i ti nejlepsi jezdci padali a ze to proste k tomu patri ale potom je ve me porad ten strach
Uživatel s deaktivovaným účtem

Určitě je dobrý krok že jste si našla jinou stáj s trpělivým trenérem a hodným koněm. Toho se držte a kdybyste z toho zas neměla dobrý pocit hledejte jinde. Ztuhlá strachy stejně jezdit nedokážete (vlastní zkušenost :)).
Třeba by taťkovi i Vám pomohlo, kdybyste kromě helmy nosila na koně ještě vestu nebo páteřák (chránič páteře, takový krunýř). Co vídám u dětí je to už často samozřejmost. Mívají je na půjčení i přímo ve stáji.
Hodně štěstí!