Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.87.190
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat, jaké hry vás nejvíce bavily na koňských táborech - myslím, mimo koně - co se hrajou ve volném čase. popř i jak hra probíhala, pravidla. děkuju
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.166.18
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat, jaké hry vás nejvíce bavily na koňských táborech - myslím, mimo koně - co se hrajou ve volném čase. popř i jak hra probíhala, pravidla. děkuju
pár let jezdím pomáhat jako praktitant (nyní už jako vedoucí) vždy jsem byla ta co nechtěla aby děcka přijely z vyjdy a neměli co dělat takže jsem na každý rok vymýšlela celotáborovky a různé hry. Něco se občas chytlo ale co děti nejvíc baví je hraní na koníky loni dostali v rámci jezdeckého desetiboje parkurovou a drezurní úlohu- měly trénovat bez koní aby věděli kde, co... dopadlo to tak že jsme jim museli dát pár břeven i k chajdám aby byl chvilku klid na jízdárně
Nakonec z desetiboje byl jedenácti boj páč soutěžili kdo skočí nejvíc a zapisovali se ze všech turnusů a letos to hodlají opět překonávat
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.87.190
no tak to je skvělé děkuji
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.210.159
Nejvíc děti baví hra na babu na koních v lese. Tam nejde o rychlost, ale o obratnost.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.210.159
A mimo koně měla největší ůspěch výroba lodě a závody se zapálenou svíčkou. Každá skupina měla svou loď, kterou pomocí provázku táhla na druhý břeh. Vyhrál, kdo doplul první a s hořící svíčkou.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.45.4
To já si z tábora pamatuji asi nejlepší hru, co jsem kdy na táboře hrála a to je už přes 10 let :)
fáborky se ohraničí určitý úsek lesa, třeba do kruhu,ale větší území, ne malé kolečko. Uvnitř ohraničeného území jsou praktikanti,vedoucí.... jsou něco jako strážci pokladu. Také se uvnitř ohraničeného území rozhážou papírky (kartičky), různě barevné, každý má jinou bodovou hodnotu. No a my jako děti jsme museli vbíhat do toho území a sbírat ty papírky. Když nás "ochránce pokladu" chytil uvnitř území, musely se odevzdat všechny nasbírané papírky a "život" - bílá kartička- pro který se následně muselo běžet do tábora. Kdykoliv, když někdo uznal, že už má dost papírků, běžel je do tábora odevzdat a ty se mu započítaly podle bodové hodnoty, pak zase běžel zpátky pro další a tak znova, dokud nebyly všechny papírky sesbírané. Karty nebo papírky byly samozřejmě směrem do středu s větší hodnotou bodů. Bylo to super, snad i teď bych si to zahrála :D
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.140.24
Nejezdím na koňské tábory, ale nějakou dobu jsme dělala praktikantku ve vodáckém dětském oddíle a myslím, že nějaké normální hry nejsou od věci. Největší úspěch u nás sklízel "Boj o vlajku": Na louku rozdělíte na dvě pole, děti pak na dvě družstva. Každé družstvo dostane různě barevný šátek "vlajku", který si umístí kdekoliv v poli. Účelem hry je získat do svého pole vlajku soupeře. Vlajku si družstvo smí ve svém poli samozřejmě bránit. Bránit ji mohou stejně jako při hře na babu, dotekem soupeře vyřadí ze hry a ten musí si sednout na místě, kde byl "vybit". Vybití mohou být osvobození a to dotekem svých spoluhráčů. Je dobré zdůraznit, že vybitý se nesmí nijak pohybovat, pouze sedět na bobku a také určit vzdálenost na jakou se smí obránci přiblížit k vlastní vlajce. To aby se nenašli různí vykukové, kteří by chtěli švindlovat. Pokud je vybit v poli soupeře hráč již s ukořistěnou vlajkou, pak vlajka zůstane ležet na místě vybití hráče. Ukořistěnou vlajku si hráči nesmí přenášet. Kdo ji uloví, ji musí i donést.
Další dost u dětí oblíbená hra vycházela z podobného základu. Pracovně jsme ji říkali "hledání pokladu":
Dva tři praktikanti (podle počtu dětí, my jich mívali poměrně málo, byla omezená kapacita místy v lodích) někam v terénu (lese, na mýtině atd.) schovají nějaký předmět (my používali šátek), který hlídají. Děti se poklad snaží najít, ukořistit a odnést na předem dané místo, které zároveň funguje jako nemocnice. Pokud hlídač dítko vybije (opět dotekem ruky, ale dají se asi použít i papírové koule/šišky) to se musí vrátit do "nemocnice" a tím si doplnit život.
Na jednom táboře byl docela úspěšný i turnaj v "námořní bitvě". K tomu stačí jen tužka a čtverečkovaný papír. Ostatně po večerech se dají dělat turnaje v ledačem. Na jedněch horách jsme uspořádali "olympiádu" ve stolních hrách třeba.
Další oblíbená věc je dát jim za úkol namaskovat se přírodními materiály a vymyslet si nějaký válečný tanec nebo třeba vyrobit (opět z přírodních materiálů) totem a k němu vymyslet nějakou legendu.
Já jako dítě milovala právě různé ty bojovky v lese, kdy jsme sbíraly různé poklady a tak, jak už tu někdo psal.
Často jsem chystala i různé šifrovačky, zprávy ve vlajkové abecedě, vázání uzlů na čas, ale to už asi se hodí spíš na běžný tábor než na tábor se zaměřením.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.112.75
Už roky jezdím na tábory... nejdříve jako vedoucí, posléze jako instruktor a nyní už pěkných pár let jako vedoucí. Sice ne na koňské, ale na tom myslím moc nesejde.
Dost záleží na tom, jak staré jsou děti a kolik jich je.
Ovšem asi nejoblíbenější hra našich dětí (a že se jich za ty roky vystřídalo...) byto HUTUTUTU: máme hrací plochu rozdělenou na dvě části, v každé části jednu skupinu dětí. Úkolem je vyřadit ze hry celé družstvo protivníku než oni vyřadí vás. A jak? Družstva si střídají, vždy vybíhá do soupeřova pole jeden člen týmu, ve chvíli kdy překročí čáru se nadechuje a říká HUtutututututu....... a nesmí přestat "tutat" ani se nadechnout dokud se nevrátí do své části pole. Každý soupeř kterého se během "tutání" dotknul vypadává ze hry. Protivníci se jej mohou pokusit ve svém poli zadržet (přestane li "tutat" samozřejmě vypadává, pokud se mu přesto podaří dostat do svého pole, vypadává každý, kdo se ho dotknul). Jakmile se vrátí do svého pole, vybíhá člen druhého týmu. Vyhrává družstvo které vyřadí posledního protivníka. Děti hru opravdu zbožňují - a úplně nejraději ji hrají proti nám vedoucím.
Další velmi oblíbenou hrou je džungle. Vcelku pěkně je vysvětlena tady: http://www.hranostaj.cz/hra3568 Jen bych ráda podotkla, že nemá smysl aby se děti chytaly navzájem - hra je smysluplná když hrají alespoň tři (lépe více) týmy.
No a vcelku zábavné je poslat někam s vedoucím jednoho člena oddílu. Vedoucí má za úkol schovat nějaký předmět (třeba vlajku) a dítě má nakreslit cestou mapu, která ostatní zavede na místo, kde se schovaný předmět nachází.
Jinak na uvedených stránkách je docela solidní sbírka her ;)
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.11.150
Když jsme ještě pořádali koňské dětské tábory, tak děti nejvíc bavily jízdy zručnosti, třeba převézt na koni vajíčko na lžičce z bodu A do bodu B, dále pak třeba z latí udělaná dráha, různě klikatá a s ležícími kavaletami, kterou projížděli na čas. To bavilo i koně, úplně bylo vidět, jak se snaží soutěžit . No a protože děti musely ve dvojicích koně vyčistit a vykydat, tak pak zbyla energie jen na takové ,,sedací hry,,.To jsme si ovšem myslili mi, pořadatelé. Naše děcka se nám po letech svěřila(páč se jim u nás moc líbylo, takže většina nás pravidelně navštěvuje), že nejlepší bylo, když jsme utahaní odpadli MI, protože oni si za stanama dali cigárko a vyprávěli sprostý vtipy
.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.166.18
ted jsem si ještě vzpomněla na jednu supr hru říkáme jí různě ale většinou překážková dráha:
vyberou se dvě děti a ze židlí, stolů apod se udělá dráha např. nejdřív přelézt židli, po třech krocích podlézt pod stolem pak slalom kolem židlí apod.... pak se jeden z vybraných odvede někam mimo dohled a zavážou se mu oči pak se přivede zpátky a druhý ho musí navádět tak aby drahou bez úrazu prošel.... vtip byl v tom že se celá dráha uklidila a ,,slepý" prolézal neexistující dráhu ti ztřeštěnější po dokončení dráhy začly vykřikovat jak jsou dobří že to přešli bez doteku jaký to byl šok když si sundaly šátek
obměna této dráhy je taková že se z dětí udělají dvojice a musí dráhou prolézt aniž by jim spadl balonek co drží mezi hlavami
jinak mě dost bavila hra ,,stůl"
vyberou se 4 (nejlíp podobně vysocí) židle se postaví podle obrázku, děti si na ně sednou a lehnou si na sebe- další 4 děti jim nějak jemně vyndají židle zpod zadků a ve chvíli kdy se vyndaná poslední židle se začíná stopovat- ti co vydrží nejdéle vítězí u těch koní je pak vidět jak ti zkušenější co opravdu jezdí poctivě a déle vyhrávají
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.146.16
Já osobně milovala na táborech rozplétání hada. Všichni si stoupnou do kruhu, natáhnou ruce dopředu a zavřou oči. Pak jdou všichni pomalu doprostřed a musi se pochytat za ruce. Až se všichni drží, tak otevřou oči a musí se postupně rozplétat, aby zase udělali kruh, aniž by pustily ruce. Takže se různě přes ruce přelézá nebo podlézá.