Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

27.6.2014 18:20
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.28.156

Jak sám v sobě objevit vůdce : silnou osobnost se kterou kůň bude rád a bez použití donucovacích prostředků a sil spolupracovat?
Tak jsem zvědavá, kdo mi co odpoví. Klidně i příběhy, jak se vám povedlo být pro koně osoba, kterou budou přirozeně respektovat smajlík Nechci být koni "diktátorem", kterému když nesplní požadavek tak dostanou výprask, tak si přirozený respekt nepředstavuji, chci koně za partnery, kamarády. Důsledná jsem, ale prostě měkota a příliš hodná a nějak toho "vůdce" v sobě ne a ne objevit. Děkuji smajlík

Neregistrovaný uživatel

27.6.2014 18:59
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.64.140

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jak sám v sobě objevit vůdce : silnou osobnost se kterou kůň bude rád a bez použití donucovacích prostředků a sil spolupracovat?
Tak jsem zvědavá, kdo mi co odpoví. Klidně i příběhy, jak se vám povedlo být pro koně osoba, kterou budou přirozeně respektovat smajlík Nechci být koni "diktátorem", kterému když nesplní požadavek tak dostanou výprask, tak si přirozený respekt nepředstavuji, chci koně za partnery, kamarády. Důsledná jsem, ale prostě měkota a příliš hodná a nějak toho "vůdce" v sobě ne a ne objevit. Děkuji smajlík

Velmi těžko říct. Někdo je autoritativní od přírody a nemusí to řešit...smajlík

Aby kůň rád spolupracoval nezáleží jen na "silné osobnosti", ale prostě na systému práce s koněm, jak ho to baví, jak je s vámi spokojený.

Jinak já vždycky byla extrémně psychicky slabá (ve smyslu submisivní) a nevýrazná, změnilo se to tak nějak pomalu postupně s tím, jak jsem přešla do jiné stáje a začala pracovat s jiným koněm-takovou docela citlivou kobylkou A1/1, na druhou stranu pod sedlem trochu poblázněnou a občas si vymýšlející. Postupně jsem poznala, že to "ne" musím myslet opravdu vážně a zároveň s tím, jak se mi dařilo napravit nějaké menší zlozvyky jsem získávala sebedůvěru. Také mi pomohly jisté změny v osobním životě, ale to je zase něco jiného.

Nicméně, zamyslete se, jestli jste opravdu submisivní a chováte se tak vždy a ve společnosti lidí, pokud ano, pak potřebujete změnit své chování i tady. Pokud ne, tak můžete mít z nějakého důvodu problém prosadit se jen s koňmi a to stojí za zvážení, zda se podvědomě nebojíte apod.

Jestli chcete konkrétnější radu, musíte holt o sobě a svém chování a způsobu přemýšlení napsat víc...smajlík

Neregistrovaný uživatel

27.6.2014 19:21
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.28.156

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Velmi těžko říct. Někdo je autoritativní od přírody a nemusí to řešit...smajlík

Aby kůň rád spolupracoval nezáleží jen na "silné osobnosti", ale prostě na systému práce s koněm, jak ho to baví, jak je s vámi spokojený.

Jinak já vždycky byla extrémně psychicky slabá (ve smyslu submisivní) a nevýrazná, změnilo se to tak nějak pomalu postupně s tím, jak jsem přešla do jiné stáje a začala pracovat s jiným koněm-takovou docela citlivou kobylkou A1/1, na druhou stranu pod sedlem trochu poblázněnou a občas si vymýšlející. Postupně jsem poznala, že to "ne" musím myslet opravdu vážně a zároveň s tím, jak se mi dařilo napravit nějaké menší zlozvyky jsem získávala sebedůvěru. Také mi pomohly jisté změny v osobním životě, ale to je zase něco jiného.

Nicméně, zamyslete se, jestli jste opravdu submisivní a chováte se tak vždy a ve společnosti lidí, pokud ano, pak potřebujete změnit své chování i tady. Pokud ne, tak můžete mít z nějakého důvodu problém prosadit se jen s koňmi a to stojí za zvážení, zda se podvědomě nebojíte apod.

Jestli chcete konkrétnější radu, musíte holt o sobě a svém chování a způsobu přemýšlení napsat víc...smajlík

Neřekla bych, že jsem submisivní. Když jsme například dostali nějaký úkol ve škole a muselo se pracovat v týmu, naopak jsem se tlačila do vedoucích pozic v takových skupinkách... i když jsem velmi nekonfliktní typ člověka, který chce "uspokojit potřeby všech", prostě jsem si vyslechla názory druhých a nějak se to snažila dát dohromady aby to fungovalo, a aby byli všichni spokojení a v 99% případů se mi to povedlo.

Tak to mám i u koní, jezdím na tvrdohlavější kobylce, nikdy mě nic nedala zadarmo a je pro mě velkou učitelkou, která mi ukazuje, že ten respekt ke mě koně prostě nemají... Když vím, že je například na jízdárně něco (například pohozená igelitka vedle hrazení) a pro ni je to strašák, kterého by se měla bát, tak tam prostě nejdu a obejdu to. Nemám důvod vystavovat ji stresové situaci a sebe možnému pádu. Jiný případ už je, když jedu na kobyle a ona se rozhodne jít někam kam nemá, to se snažím důsledně a trpělivě vytrvat a "nenechat ji vyhrát"... Její výmysly jí netoleruji.
Přesto mě koně prostě "neberou" a dle mého jste to asi s tím podvědomým strachem tipla správně. Spadla jsem hodněkrát, tolikrát jsem se oprášila a zase nasedla, v pohodě, vysmátá.... ale jednou přišel vážně nehezký pád, potom kdy se mnou kůň utekl... a já si díky němu udělala výlet na operační sál a to mi mírně podlomilo důvěru ke koním. Což asi bude ta příčina. I když jsou to více než 2 roky zpět. Sama na sobě cítím, že si jízdu na koni neužívám tak jak předtím, ne že bych se bála, ale nemám to už jako 100% relax.

Neregistrovaný uživatel

27.6.2014 21:58
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.166.55

jsem dost podobná jako Vy smajlík
Jenže letos na jaře se mnou začal můj valášek dost zametat- prostě se mu chtělo a věděl že přes ten zadek nedostane došlo i na pomoc trenéra. První hodinu jsem probrečela a všichni co tam tak stáli kolem mě začali brblat něco o tom zda mi za to trápení ten zmetek stojí.... Prý ať ho dám pryč a najdu si lepšího, hodnějšího to způsobilo, že jsem probrečela pěkných pár nocí ale pak se to ve mě ,,zlomilo" a při poslouchání revolty (dej do toho všechno, gladiátor apod.) a lítost a strach se změnil ve vztek a odhodlání. To, že mi všichni řekni ať to vzdám mi dalo jedno- teď to prostě vzdát nemůžu co jsem si navařila to si sním smajlík Musím jezdit ven sama takže stále tu byl strach že mě někde nechá a hurá domů ale jak se on choval ke mě chovala jsem se já k němu (ale vždy FÉR!!)
Jo miláčku ty po mě kopeš?! tady to máš zpátky
nebo
vyhazuješ?? ok, mě nesundáš, tumáš jednu přes zadek...
Vždy se zatvářil naprosto překvapeně a nechápavě- já se bráním! oplácím mu stejnou mincí!!
Kopat přestal po prvním kopanci ode mě a kousat cca po 4 štípnutí a vyhazování??? dostal jednu, jedinou pořádnou a už stačí tím bičem jen výhružně pohnout a zadnice zůstává tam kde má a problémy vymizely smajlík
Myslím, že jedna výchovná žádnému koni neuškodí, i mě bylo proti srsti použít kapku té síly ale nelituju, od té doby valášek ví, že pokud překročí meze bude to pro něj nepříjemné (stejnak jako ve stádě, vůdčího koně taky nebude vyhánět od sena že...) a musím říct že tohle ,,seknutí" ve mě vyvolalo větší sebevědomí a pokud se mi něco nelíbí řeknu to. Dřív jsem držela ve velkých skupinách hubu a krok ale pokud si jedna Lady ve třídě usmyslí, že ona má tahák takže psát budem ikdyž nikdo nic neumí a neví, že se mělo psát tak ji patřičně umlčím smajlík snažím se chovat asertivně (tj. bez breku, křiku a agerese dosáhnout svého) ale v určitých situacích se prostě musím chovat nasertivně- kvůli jedné pipi nebudu mít s většinou třídy pětku že??
Chce to víc si věřit narovnat se v zádech a jít do toho bez většího přemýšlení! smajlík
hodně štěstí!!

Neregistrovaný uživatel

28.6.2014 10:07
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.28.156

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jsem dost podobná jako Vy smajlík
Jenže letos na jaře se mnou začal můj valášek dost zametat- prostě se mu chtělo a věděl že přes ten zadek nedostane došlo i na pomoc trenéra. První hodinu jsem probrečela a všichni co tam tak stáli kolem mě začali brblat něco o tom zda mi za to trápení ten zmetek stojí.... Prý ať ho dám pryč a najdu si lepšího, hodnějšího to způsobilo, že jsem probrečela pěkných pár nocí ale pak se to ve mě ,,zlomilo" a při poslouchání revolty (dej do toho všechno, gladiátor apod.) a lítost a strach se změnil ve vztek a odhodlání. To, že mi všichni řekni ať to vzdám mi dalo jedno- teď to prostě vzdát nemůžu co jsem si navařila to si sním smajlík Musím jezdit ven sama takže stále tu byl strach že mě někde nechá a hurá domů ale jak se on choval ke mě chovala jsem se já k němu (ale vždy FÉR!!)
Jo miláčku ty po mě kopeš?! tady to máš zpátky
nebo
vyhazuješ?? ok, mě nesundáš, tumáš jednu přes zadek...
Vždy se zatvářil naprosto překvapeně a nechápavě- já se bráním! oplácím mu stejnou mincí!!
Kopat přestal po prvním kopanci ode mě a kousat cca po 4 štípnutí a vyhazování??? dostal jednu, jedinou pořádnou a už stačí tím bičem jen výhružně pohnout a zadnice zůstává tam kde má a problémy vymizely smajlík
Myslím, že jedna výchovná žádnému koni neuškodí, i mě bylo proti srsti použít kapku té síly ale nelituju, od té doby valášek ví, že pokud překročí meze bude to pro něj nepříjemné (stejnak jako ve stádě, vůdčího koně taky nebude vyhánět od sena že...) a musím říct že tohle ,,seknutí" ve mě vyvolalo větší sebevědomí a pokud se mi něco nelíbí řeknu to. Dřív jsem držela ve velkých skupinách hubu a krok ale pokud si jedna Lady ve třídě usmyslí, že ona má tahák takže psát budem ikdyž nikdo nic neumí a neví, že se mělo psát tak ji patřičně umlčím smajlík snažím se chovat asertivně (tj. bez breku, křiku a agerese dosáhnout svého) ale v určitých situacích se prostě musím chovat nasertivně- kvůli jedné pipi nebudu mít s většinou třídy pětku že??
Chce to víc si věřit narovnat se v zádech a jít do toho bez většího přemýšlení! smajlík
hodně štěstí!!

smajlík děkuji, to mi pomohlo

Neregistrovaný uživatel

28.6.2014 11:13
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.64.140

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Neřekla bych, že jsem submisivní. Když jsme například dostali nějaký úkol ve škole a muselo se pracovat v týmu, naopak jsem se tlačila do vedoucích pozic v takových skupinkách... i když jsem velmi nekonfliktní typ člověka, který chce "uspokojit potřeby všech", prostě jsem si vyslechla názory druhých a nějak se to snažila dát dohromady aby to fungovalo, a aby byli všichni spokojení a v 99% případů se mi to povedlo.

Tak to mám i u koní, jezdím na tvrdohlavější kobylce, nikdy mě nic nedala zadarmo a je pro mě velkou učitelkou, která mi ukazuje, že ten respekt ke mě koně prostě nemají... Když vím, že je například na jízdárně něco (například pohozená igelitka vedle hrazení) a pro ni je to strašák, kterého by se měla bát, tak tam prostě nejdu a obejdu to. Nemám důvod vystavovat ji stresové situaci a sebe možnému pádu. Jiný případ už je, když jedu na kobyle a ona se rozhodne jít někam kam nemá, to se snažím důsledně a trpělivě vytrvat a "nenechat ji vyhrát"... Její výmysly jí netoleruji.
Přesto mě koně prostě "neberou" a dle mého jste to asi s tím podvědomým strachem tipla správně. Spadla jsem hodněkrát, tolikrát jsem se oprášila a zase nasedla, v pohodě, vysmátá.... ale jednou přišel vážně nehezký pád, potom kdy se mnou kůň utekl... a já si díky němu udělala výlet na operační sál a to mi mírně podlomilo důvěru ke koním. Což asi bude ta příčina. I když jsou to více než 2 roky zpět. Sama na sobě cítím, že si jízdu na koni neužívám tak jak předtím, ne že bych se bála, ale nemám to už jako 100% relax.

No, tak jádro problému znáte, ale asi je těžké s tím nějak hnout. Pravděpodobně pomůže čas... hodně času kdy se nic nestane, ale nevím. Já naštěstí měla všchny pády jen nějakou modřinu či oděrku (vlastně nejhorší úraz ve stáji jsem měla, když jsem spadla do dvoumetrové díry po bývalé jímce:-D)

"Neberou" vás opravdu všichni ostatní koně ve stáji? Třeba já se s jednou kobylou prostě nedomluvím, navzájem se nemáme rádi a nerozumíme si-vůbec. Takže funguje jedině tichá úmluva když ona půjde vždycky tam, co je potřeba, já u ní budu minimum času a nebudu jí otravovat.

A také otázka co přesně znamená to neberou. Je asi jen málo šťastlivců, co si rozumí a vyjdou s jakýmkoli (typem) koněm. Je to trochu jako s lidmi, s některými si rozumíte hned, k některým najdete cestu a některé prostě nikdy nepochopíte.

Neregistrovaný uživatel

28.6.2014 19:01
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.106.98

Není to jen o respektu, ale i o důvěře. Pokud na tyto dvě věci budete přihlížet rovnoměrně, tak se vás kůň nebude bát, ale na druhou stranu řekne svůj názor na věc. Což je taky dobře, že kůň není chodící stroj, který si nechá vše líbit. u mojí kobylky hned takto poznám, kdy na ni moc tlačím - chci po ní těžší cvik ve volnosti nechápe - tak si vyhodí, odcválá, uklidní se a za půl minutky přiběhne zpět. Prostě řekne svůj názor na to, že už toho na ní moc. Takže respekt ze mě, nezasahuje mi do prostoru, poslechne, ale vyjádří názor, když se jí něco nelíbí. A aby k vám měl kůň respekt se naučíte časem - když vás jednou převálcuje, podupe nohy, tak pochopíte, že jste na něj asi trochu měkká. Naopak, když vás kůň uvidí a začne utíkat, vezmete bič a uskočí 2m, tak z vás má naopak strach. Každý musí mezi sebou a koněm najít tu správnou cestu rovnováhy mezi důvěrou a respektem. A každým kůň i člověk je jiný. Jeden kůň potřebuje tvrdší ruku, velmi jasná pravidla - jinak s vámi zatočí, promete mezi stromy a jiný je jemný, klidný a člověk zas musí být opatrnější, aby ho psychicky nezlomil tvrdými pobídkami a velkým nátlakem. Stejné je to s člověkem - jednomu nevadí, že kůň žere za jízdy nebo že se o něj drbe, apod. A jinému to zase vadí. Takže je jen na vás a na koni, jaká si mezi sebou nastavíte pravidla :)

Přidejte reakci

Přidat smajlík