Mladý kůň co s ním ?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pokud se bojíte a nemá kdo by s vámi jel, tak bych ven určitě nejezdila, tím spíš bych přemýšlela, jestli vám vyhovuje s ním jezdit jen na jízdárně, nebo by bylo lepší ho prodat či dát někam jinam na ustájení, než by jste na něho nebo na vaši kobylku našla jezdce....Nehledě na to, že kůň z vás strach ucítí, nebude si i on jistý a tím spíš ho i vás rozruší i blbé zašustění stromů a malér může být na světě. Vím, jak když začínám jezdit nového koně, tak jsem si první vyjížďky nejistá a jak to koně vycítí, tak zkouší - lekají se víc než pod jiným jezdcem, poklusávají, vyhazují,...A gord když je to mladý kůň. V dnešní době, kdy je překoňováno, jezdci si raději ježdění zaplatí, než aby se o koně museli postarat, je těžké najít někoho schopného, takže se nedivím, že nevíte jak dál. Musíte si nejprve odbourat blok z pádů, začít koni důvěřovat, jinak to dál nepůjde. A pokud není jiné řešení než ho prodat nebo ho dát někam na výcvik - či ho aspoň ustájit někam, kde budete moct vyjet ven s někým dalším, tak bych do toho šla, než čekat dalšího půl roku, než se najde jezdec. Třeba se jiným ustájením problém vyřeším do pár dnů či týdnů a vy pak budete moct jezdit sama, ale než riskovat pád a jet na vyjížďku s tím, že dneska asi spadnu, tak raději nejezdit nikam ;)

Právě mi nevyhovuje jezdit jízdárnu. Naopak chci jezdit ven a jízdárnu mít jen jako doplněk. Ustájení měnit nemůžu mám koně doma ( a do vybudování jsem dala už skoro půl míče ). Prodat ho zní tak jednoduše, ale mám ho od odstávčete a mám k němu velkou vazbu. Právě, vím že mu nevěřím tak jezdit sama nechci, za koněm si myslím že by to bylo v pohodě. Takhle sám se pořád při každý příležitosti snaží sbalit to domů. Smysl vyjížďky ? - Trápení koně i mě.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Právě mi nevyhovuje jezdit jízdárnu. Naopak chci jezdit ven a jízdárnu mít jen jako doplněk. Ustájení měnit nemůžu mám koně doma ( a do vybudování jsem dala už skoro půl míče ). Prodat ho zní tak jednoduše, ale mám ho od odstávčete a mám k němu velkou vazbu. Právě, vím že mu nevěřím tak jezdit sama nechci, za koněm si myslím že by to bylo v pohodě. Takhle sám se pořád při každý příležitosti snaží sbalit to domů. Smysl vyjížďky ? - Trápení koně i mě.

A ustájit u sebe ještě nějakého koně? Jehož majitel by mohl jezdit na vyjížďky s vámi? Chápu, že ke koni máte citovou vazbu, ale smysluplným řešením se to jinak samo nevyřeší - takže buď na výcvik - ale tím se taky může vyřešit pouze problém koně a ne problém vás + koně, a nebo pak hledat jezdce či koně s jezdcem na ustájení. Lámat to nějak přes koleno a jezdit na vyjížďku se strachem?! Co pak z té vyjížďky máte že jo, a co ten kůň...Je to akorát o nervy, člověk i kůň si to neužije, takže to nemá smysl.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A ustájit u sebe ještě nějakého koně? Jehož majitel by mohl jezdit na vyjížďky s vámi? Chápu, že ke koni máte citovou vazbu, ale smysluplným řešením se to jinak samo nevyřeší - takže buď na výcvik - ale tím se taky může vyřešit pouze problém koně a ne problém vás + koně, a nebo pak hledat jezdce či koně s jezdcem na ustájení. Lámat to nějak přes koleno a jezdit na vyjížďku se strachem?! Co pak z té vyjížďky máte že jo, a co ten kůň...Je to akorát o nervy, člověk i kůň si to neužije, takže to nemá smysl.

Přesně tak bych to napsala já, zkusit vzít někoho na ustájko ať jezdí s vámi, mám 4 koně a ono začínala jsem se dvěmi, mám své tři a jednho na ustájko a když chci jedu si sama a jinak s kámoškou, jeden z koníků je také mlaďoch a je to lepší, strach z vás kůň vycítí a tak jeho nejistota stoupá a raději to zabalí domů, kde má své jistoty -domov, a hlavně druhého koně, táhne mi na 40 let a tak sama vím, jaká je zodpovědnost vůči dětem, také se mi nechce padat jako vám, ono v patnácti člověk spadl, otřepal se a skočil na koně a jel dál, dnes se ze zemně sbirám, na koně vylezu jen přes třmen a z kopečku apod, věk nezastavíme a čím je člověk starší pocti zodpovědnosti za sebe, za koně, okolí, se zvětšuje, s tím nic nenaděláte, buď vemte někoho na levné ustájko, pomůže vám s prací kolem a budete se vy i kůň cítit lépe, vaše pohoda se přenese na něj, jet ven se strachem sama to nemůže jednou opravdu dobře dopadnout, musíte si to sama v sobě srovnat, koně jsou hodně, ale nejsou všechno, dělám koně 30 let vím o čem mluvím....mít doma jen dva koně, vždy se většinou řeší závislost koní a neochota jít sám ven či jen s problémy a to je opravdu nebezpečné. Dáte-li koně jinam, přivezete jej zpět a koník se vrátí k obvyklé neposlušnosti dříve či později.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Právě mi nevyhovuje jezdit jízdárnu. Naopak chci jezdit ven a jízdárnu mít jen jako doplněk. Ustájení měnit nemůžu mám koně doma ( a do vybudování jsem dala už skoro půl míče ). Prodat ho zní tak jednoduše, ale mám ho od odstávčete a mám k němu velkou vazbu. Právě, vím že mu nevěřím tak jezdit sama nechci, za koněm si myslím že by to bylo v pohodě. Takhle sám se pořád při každý příležitosti snaží sbalit to domů. Smysl vyjížďky ? - Trápení koně i mě.

Máte k němu vazbu, ale nevěříte mu.... to si hodně odporuje. Já bych si pozvala nějakého starého koňáka zabývající se PK a pracovala bych hlavně na nalezení vzájemné důvěry. To, že půjdete ven s druhým koněm problém nevyřeší si myslím. Vy se budete bát tak či tak a budete sledovat každé šustnutí. Kůň by vám měl být partnerem a měl by se s vámi cítit jistě a bezpečně.
Takže buď bych promyslela prodej a koupila si třeba klidného irského coba na couračky ven, nebo ho dala do stáda na 24/7 (otrká se tam na venkovní strašáky - vítr, šustění křoví, vylétající bažanti, srnky, zajíci, bouřka...). a do toho se snažila utužit váš vztah s koněm.
Mě kůň shodil před 2 lety, tak že jsem musela na operaci, ač pádů bylo hodně, tak až dnes se s tím začínám vyrovnávat. Koní jsem se vzdát nechtěla, i když jsem pokaždé před ježděním dostala ze strachu průjem pak v sedle mě ta nervozita mirně přešla, i tak jsem se dlouho necítila jistě...
Blok z pádu v hlavě nezmizí jen tak za měsíc, chce to hodně času. Mě celkem pomohla jezdecká vesta, člověk v ní vypadá hrozně, ale dodá to pocit jistoty- chrání to hrudník, páteř, klíční kosti.

A nějakou stáj poblíž nemáte? Že by s Vámi jel někdo na svém koni-to seženete snadněji, než jezdce na svého koně.

Nepíšete, odkud jste

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Máte k němu vazbu, ale nevěříte mu.... to si hodně odporuje. Já bych si pozvala nějakého starého koňáka zabývající se PK a pracovala bych hlavně na nalezení vzájemné důvěry. To, že půjdete ven s druhým koněm problém nevyřeší si myslím. Vy se budete bát tak či tak a budete sledovat každé šustnutí. Kůň by vám měl být partnerem a měl by se s vámi cítit jistě a bezpečně.
Takže buď bych promyslela prodej a koupila si třeba klidného irského coba na couračky ven, nebo ho dala do stáda na 24/7 (otrká se tam na venkovní strašáky - vítr, šustění křoví, vylétající bažanti, srnky, zajíci, bouřka...). a do toho se snažila utužit váš vztah s koněm.
Mě kůň shodil před 2 lety, tak že jsem musela na operaci, ač pádů bylo hodně, tak až dnes se s tím začínám vyrovnávat. Koní jsem se vzdát nechtěla, i když jsem pokaždé před ježděním dostala ze strachu průjem pak v sedle mě ta nervozita mirně přešla, i tak jsem se dlouho necítila jistě...
Blok z pádu v hlavě nezmizí jen tak za měsíc, chce to hodně času. Mě celkem pomohla jezdecká vesta, člověk v ní vypadá hrozně, ale dodá to pocit jistoty- chrání to hrudník, páteř, klíční kosti.

Ano mám k němu vazbu citovou - to si myslím neodporuje s tím, že mu plně nedůvěřuji pod sedlem. Jsem už prostě zvyklá na hodné koně a asi jsem zpohodlněla když mám teď koně, který je temperamentnější a mladý. Sama jsem z toho nešťastná, dřív jsem tenhle problém neměla nebála jsem se na žádném koni. Nechci říct že se vyloženě bojím, prostě jdu a vezmu ho pod sedlo ale necítím se jistě, předvídám, a nechci ho brát ven protože vím, že je to takové to 50:50 buď se zase splaší a shodí mě nebo to projde v pohodě.... navíc pokaždé když je šance tak třeba v klusu se začne točit že by se otočil směrem domu a odběhl.

Přitom paradoxně když mi udělal ten úraz, splašil se, nacválal, a jak jsem se jej snažila zbrzdit shodil mě. Domu neutekl zastavil a stál kus ode mně ...... takže si myslím že najednou mě viděl, zjistil že tam není sám a už se uklidnil. Takže myslím že dva koně na vyjížďce by to snad vyřešili, s tou důvěrou k němu .... chci si jí vybudovat, hrozně chci mu věřit jako mé klisně ..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Máte k němu vazbu, ale nevěříte mu.... to si hodně odporuje. Já bych si pozvala nějakého starého koňáka zabývající se PK a pracovala bych hlavně na nalezení vzájemné důvěry. To, že půjdete ven s druhým koněm problém nevyřeší si myslím. Vy se budete bát tak či tak a budete sledovat každé šustnutí. Kůň by vám měl být partnerem a měl by se s vámi cítit jistě a bezpečně.
Takže buď bych promyslela prodej a koupila si třeba klidného irského coba na couračky ven, nebo ho dala do stáda na 24/7 (otrká se tam na venkovní strašáky - vítr, šustění křoví, vylétající bažanti, srnky, zajíci, bouřka...). a do toho se snažila utužit váš vztah s koněm.
Mě kůň shodil před 2 lety, tak že jsem musela na operaci, ač pádů bylo hodně, tak až dnes se s tím začínám vyrovnávat. Koní jsem se vzdát nechtěla, i když jsem pokaždé před ježděním dostala ze strachu průjem pak v sedle mě ta nervozita mirně přešla, i tak jsem se dlouho necítila jistě...
Blok z pádu v hlavě nezmizí jen tak za měsíc, chce to hodně času. Mě celkem pomohla jezdecká vesta, člověk v ní vypadá hrozně, ale dodá to pocit jistoty- chrání to hrudník, páteř, klíční kosti.

PS: Je v režimu 24/7

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A nějakou stáj poblíž nemáte? Že by s Vámi jel někdo na svém koni-to seženete snadněji, než jezdce na svého koně.

Právě že mám vedle sebe jen jediné koňáky ( přes louku 1km ) a s nimi jsme měli dohady kvůli pozemkům ( udělali si výběhy na našich loukách bez souhlasu ) takže s nima nevycházíme měli jsme dost rozbroje kvůli tomu. Jsme trochu stranou, další koně jsou až 10km v sousední vesnici

Chapu ze se bojite, ale je spatne, ze koni neduverujete. On to vi a pak ve vas venku nema oporu. Ja si koupila kobylku jako 13 mesicni, stravily jsme dva roky praci ze zeme a prochazkama na ruce venku. Pak se ve trech letech obsedla a stejne jako vy - mam kone doma (dva), druhy jezdec jaksi nikde a tak jsme musely ven take samy. Jenze - po tech dvou letech spolecneho zivota mi kobyla verila - a ja musela verit ji. A i kdyz se sem tam venku lekla, nikdy me neshodila. Ale... taky jsem ji nedala moc prilezitost. :) Jsem taky opatrna (je mi 37).
Zkusila jste jit ven s konikem nasedlanym, proste ho vest? A v prihodnem miste, tam kde se vam bude zdat ze je to bezpecne (vsak uz nejspis vite, kde podle vaseho kone zije nejvic bubaku), tak tam nasednete a kousek jedte. A jakmile se zacnete bat - kun sebou zacne sit, nebude si jisty, tak slezte! A zase ho vedte kousek pesky - cili mu nedovolite, aby to s vami sbalil zpatky, bude muse jit s vami tam kam vy chcete. A ze nejedete? No a co, ale nic se vam nestane a sebevedomi vam casem naroste. Az projdete rizikovy usek, zase nasednete a zkuste jet dalsi kousek. A delejte ty vyjizdky kratke, zezacatku. Treba i jen 500m, 1km, 2km, prodluzujte postupne a jedte treba jen krokem. Cil neni jezdit hodinku venku s nervama v kyblu, ale ujet treba i jen 1km, ale bez caplovani kone a v klidu! A cim lip vam to pujde, tim lip se budete citit a priste si treba troufnete o kousek dal.
Pridavejte postupne, konika hodne chvalte, musite mu byt oporou. A to se vam podari jen kdyz budete v klidu - proto postupujte tak, abyste byla v sedle jen kdyz se citite co nejlip - jak se zacnete bat, slezte dolu.
Ja jsem zezacatku slezala treba 5x za pulhodinovou vyjizdku - kobyla se neceho zacala bat, sup dolu. Bubaka jsme obesly (traktor, auto, cyklista co ja vim), jak se kobyla uklidnila, hup zpatky do sedla. Dneska je ji pet let, a uz zvladneme projet o samotne skoro vsechno, dokonce i kolem krav, kterych ona se hrozne boji. Jeste to neni 100%, ale to pujde.
Jeste, nemate-li v okoli vhodneho spolu-jezdce, nevadi. Zkuste se domluvit s nejakou kamaradkou, at s vami jde pesky. Zezacatku budete delat ty vyjizdky kratsi, takze ten 1-2km s vami pesky snadno ujde. Vy se budete citit lip, ze mate podporu a ze ma kdo volat sanitku, kdyby vas kun shodil - a uz tim vedomim se uvolnite a budete vic v pohode. Verte tomu!
Drzim vam palce.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chapu ze se bojite, ale je spatne, ze koni neduverujete. On to vi a pak ve vas venku nema oporu. Ja si koupila kobylku jako 13 mesicni, stravily jsme dva roky praci ze zeme a prochazkama na ruce venku. Pak se ve trech letech obsedla a stejne jako vy - mam kone doma (dva), druhy jezdec jaksi nikde a tak jsme musely ven take samy. Jenze - po tech dvou letech spolecneho zivota mi kobyla verila - a ja musela verit ji. A i kdyz se sem tam venku lekla, nikdy me neshodila. Ale... taky jsem ji nedala moc prilezitost. :) Jsem taky opatrna (je mi 37).
Zkusila jste jit ven s konikem nasedlanym, proste ho vest? A v prihodnem miste, tam kde se vam bude zdat ze je to bezpecne (vsak uz nejspis vite, kde podle vaseho kone zije nejvic bubaku), tak tam nasednete a kousek jedte. A jakmile se zacnete bat - kun sebou zacne sit, nebude si jisty, tak slezte! A zase ho vedte kousek pesky - cili mu nedovolite, aby to s vami sbalil zpatky, bude muse jit s vami tam kam vy chcete. A ze nejedete? No a co, ale nic se vam nestane a sebevedomi vam casem naroste. Az projdete rizikovy usek, zase nasednete a zkuste jet dalsi kousek. A delejte ty vyjizdky kratke, zezacatku. Treba i jen 500m, 1km, 2km, prodluzujte postupne a jedte treba jen krokem. Cil neni jezdit hodinku venku s nervama v kyblu, ale ujet treba i jen 1km, ale bez caplovani kone a v klidu! A cim lip vam to pujde, tim lip se budete citit a priste si treba troufnete o kousek dal.
Pridavejte postupne, konika hodne chvalte, musite mu byt oporou. A to se vam podari jen kdyz budete v klidu - proto postupujte tak, abyste byla v sedle jen kdyz se citite co nejlip - jak se zacnete bat, slezte dolu.
Ja jsem zezacatku slezala treba 5x za pulhodinovou vyjizdku - kobyla se neceho zacala bat, sup dolu. Bubaka jsme obesly (traktor, auto, cyklista co ja vim), jak se kobyla uklidnila, hup zpatky do sedla. Dneska je ji pet let, a uz zvladneme projet o samotne skoro vsechno, dokonce i kolem krav, kterych ona se hrozne boji. Jeste to neni 100%, ale to pujde.
Jeste, nemate-li v okoli vhodneho spolu-jezdce, nevadi. Zkuste se domluvit s nejakou kamaradkou, at s vami jde pesky. Zezacatku budete delat ty vyjizdky kratsi, takze ten 1-2km s vami pesky snadno ujde. Vy se budete citit lip, ze mate podporu a ze ma kdo volat sanitku, kdyby vas kun shodil - a uz tim vedomim se uvolnite a budete vic v pohode. Verte tomu!
Drzim vam palce.

Víte, já valáška ( tenkrát hřebečka ) kupovala na odstavu na půl roce. Do roka a půl byl v hříbárně ( kam jsem za ním 2x týdně jezdila a učili jsme se chodit na procházky od koní ). V roce a půl jsem dodělala doma stáje a přivezla oba koně domů. Od té doby se mu věnuji denně. Chodili jsme na procházky, většinou tak 2-3x týdně na hodinku až dvě, vzala jsem psa a koně a šlo se. Takhle je fajn a nebojí se. Pak na třech jsme začli lonžovat, a obsedat. Vloni jsme dělali jen jízdárnu a do toho chodili procházky, už jen tak 1x týdně. No tak jsem nějak myslela že to bude v pohodě ze sedla venku a není... nevím proč, když venku je zvyklý. A na jízdárně mi funguje, tak nevím jak ho "dotlačit" bez druhého koně k tomu, aby se venku nebál.

Nasedlaného jsem ho ven nevodila, jen na ohlávce. To co píšete s tím postupným vedením a jetím je docela dobrý nápad, asi to vyzkouším, ale nepřijde na to, že když udělá "bububu" jezdec sleze a on to má pohodlnější ? Aby se to nezhoršovalo...

Ale nevím jestli si tahle odvykne pořád se natáčet že by šel domů a otočil to...



Každopádně děkuju za radu moc si toho vážím !

Mám také mladého koně, kterého právě obsedám. Možná Vám trošku pomůže náš příběh, ale předem upozorňuji, že nejsem žádný zkušený koňák, řídím se citem a zdravým rozumem. Velice často chodíme na procházky na ruce, kde se leká minimálně, je klidný a když mě má na zemi, tak mi 100% důvěřuje. Pomalu jsem začala obsedat a téměř okamžitě jsme začali jezdit i do terénu, ale postupně jsem zjistila, že to byla chyba. Samozřejmě kůň nechápe, že mi stejně může důvěřovat i ze sedla a venku byl lekavý, prostě jiný než jsem ho znala a ani jeden z nás si vyjížďku neužíval. Vrátila jsem se tedy jen do kruhovky a procházky venku jsem nechala jen na ruce. Chtěla jsem dosáhnout toho, aby chápal, že mi může věřit ze země i ze sedla. takže jsem začala dělat to, že po práci v kruhovce (ze země), jsem si na něj (bez sedla) sedla a jen seděla, povídala mu, chválila ho a hlavně ho drbala (což miluje). Různě jsem se na něm houpala, otáčela, přenášela váhu a hlavně chválila, takhle tak 10min a pak slezla a práci jsme ukončili. Postupně se na to začal těšit a už jen stál s hlavou dole a čekal, kdy na něj vylezu a budem se mazlit....dělala jsem to každý den...bez jediného kroku vpřed. když jsem cítila, že je pode mnou maximálně uvolněný, tak jsme udělali pár kroků. Další den obešli několik koleček, dělali obraty atd. a za několik týdnů vyrazili ven (a to jezdím jen na ohlávce). Kůň šel i venku uvolněný a choval se uplně stejně, jako kdybych šla vedle něj, začal mi jednoduše důvěřovat....v našem případě to bylo opravdu jen o důvěře a vyplatilo se......chodíme venku na volné otěži, na ohlávce a nemá žádný problém (ťuk ťuk)

Mám také mladého koně, kterého právě obsedám. Možná Vám trošku pomůže náš příběh, ale předem upozorňuji, že nejsem žádný zkušený koňák, řídím se citem a zdravým rozumem. Velice často chodíme na procházky na ruce, kde se leká minimálně, je klidný a když mě má na zemi, tak mi 100% důvěřuje. Pomalu jsem začala obsedat a téměř okamžitě jsme začali jezdit i do terénu, ale postupně jsem zjistila, že to byla chyba. Samozřejmě kůň nechápe, že mi stejně může důvěřovat i ze sedla a venku byl lekavý, prostě jiný než jsem ho znala a ani jeden z nás si vyjížďku neužíval. Vrátila jsem se tedy jen do kruhovky a procházky venku jsem nechala jen na ruce. Chtěla jsem dosáhnout toho, aby chápal, že mi může věřit ze země i ze sedla. takže jsem začala dělat to, že po práci v kruhovce (ze země), jsem si na něj (bez sedla) sedla a jen seděla, povídala mu, chválila ho a hlavně ho drbala (což miluje). Různě jsem se na něm houpala, otáčela, přenášela váhu a hlavně chválila, takhle tak 10min a pak slezla a práci jsme ukončili. Postupně se na to začal těšit a už jen stál s hlavou dole a čekal, kdy na něj vylezu a budem se mazlit....dělala jsem to každý den...bez jediného kroku vpřed. když jsem cítila, že je pode mnou maximálně uvolněný, tak jsme udělali pár kroků. Další den obešli několik koleček, dělali obraty atd. a za několik týdnů vyrazili ven (a to jezdím jen na ohlávce). Kůň šel i venku uvolněný a choval se uplně stejně, jako kdybych šla vedle něj, začal mi jednoduše důvěřovat....v našem případě to bylo opravdu jen o důvěře a vyplatilo se......chodíme venku na volné otěži, na ohlávce a nemá žádný problém (ťuk ťuk)

Nezvykne. Protože i na ruce půjde směrem, kam se mu kvůli bubáku nechtělo, a vámi vyžadovanou rychlostí. A protože po menší či větší chvíli na něho zase sednete.

Chápu vás. A doufám, že neskončím stejně - obsedání nás čeká za rok, tak snad si do té doby vybudujeme pevnou oboustrannou důvěru. Kobylku mám měsíc, do dvou let nedělala nic. Takže se učí úplné základy, zatím jsme u vyvedení z pastviny do kruhovky, tam stání v klidu a čištění. Ještě bez zvedání nohou, korektnímu vodění, natož uvazování, vodění venku... Před 5 týdny byla vystrašená i v boxe, když jsem jí zkoušela šáhnout jinam než na čelo. Při koupi jsem počítala i s variantou, že se jí nebudu moci v 4 ha výběhu první měsíc ani dotknout. Nemá výchovu od člověka, neměla ani výchovu od stáda, byla v boxu s dalším koněm a chodila s ním do malého výběhu. Člověka k ničemu nepotřebuje, postupně a po krůčcích ale zjišťuje, že člověk dokáže být dobrá drbací jednotka. Jsem zvědavá, kdy zvládneme klidné vedení venku bez koní - toho se obávám více než samotného obsedání, kdysi mě kůň při vodění přizabil. Jenže jak čtu různé příspěvky, důvěra při práci na ruce nemusí pod sedlem stačit. Když koník svého člověka nevidí. Co třeba kurz vedení na dvou lonžích, kdy si kůň zvyká na vedení, i když na člověka tak dobře nevidí? Myslím si ale, že ve vašem případě - kdy už je klidný na jízdárně, bude střídání chůze a jízdy během vyjížďky to nejlepší. Držím vám pěsti.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Víte, já valáška ( tenkrát hřebečka ) kupovala na odstavu na půl roce. Do roka a půl byl v hříbárně ( kam jsem za ním 2x týdně jezdila a učili jsme se chodit na procházky od koní ). V roce a půl jsem dodělala doma stáje a přivezla oba koně domů. Od té doby se mu věnuji denně. Chodili jsme na procházky, většinou tak 2-3x týdně na hodinku až dvě, vzala jsem psa a koně a šlo se. Takhle je fajn a nebojí se. Pak na třech jsme začli lonžovat, a obsedat. Vloni jsme dělali jen jízdárnu a do toho chodili procházky, už jen tak 1x týdně. No tak jsem nějak myslela že to bude v pohodě ze sedla venku a není... nevím proč, když venku je zvyklý. A na jízdárně mi funguje, tak nevím jak ho "dotlačit" bez druhého koně k tomu, aby se venku nebál.

Nasedlaného jsem ho ven nevodila, jen na ohlávce. To co píšete s tím postupným vedením a jetím je docela dobrý nápad, asi to vyzkouším, ale nepřijde na to, že když udělá "bububu" jezdec sleze a on to má pohodlnější ? Aby se to nezhoršovalo...

Ale nevím jestli si tahle odvykne pořád se natáčet že by šel domů a otočil to...



Každopádně děkuju za radu moc si toho vážím !

No, on ale nedela bububu, on se opravdu boji. A kdyz vy se pak v tom sedle taky bojite, tak on nema ve vas oporu - a tim padem si mysli, ze bude asi lepsi utect domu. Kdybyste se vy nebala, tak to projedete, to je jasne. Ale myslim (me se to tedy osvedcilo) ze je lepsi slezt - a tim mistem ho provest, nechat ho treba at si to prohledne, ceho se boji, a klidne jit kolem toho sem tam nekolikrat, dokud nebude v klidu. A pak to bud zkusit projet ze sedla - kdyz mate jistotu, ze uz vi ze ten bubak tedy vlastne neni bubak (podle toho jak se budete citit bezpecne), anebo to projdete na ruce a nasednete zas nekde jinde. A treba to projedete ze sedla priste.

On se nataci domu proto, ze se doma citi v bezpeci. Venku s vami se v bezpeci neciti - a dobre vi, ze se bojite. Tim padem se on boji jeste vic. Kdyby ve vas videl oporu, tak se bude bat min a ven s vami pujde vic v pohode.
Z toho duvodu je na jizdarne v pohode - je to skoro jako doma, uzavreny prostor, porad to same. Tam uz to zna, vy jste tam asi i vic v klidu - a tim padem on je taky v klidu.

Na ruce s vami ven jde v pohode, protoze vy jdete prvni - a on jde az za vami, ze? Tim padem vy vedete, a on nasleduje. Tudiz z jeho pohledu, bubaky resite vy a on se nemusi tolik bat. Ovsem kdyz jedete, tak je on "prvni" - jeho hlava je prvni na rane, vy sedite az na zadech :) Tim padem bubaky musi resit on a najednou je to vsechno o hodne strasidelnejsi. No a kdyz vy se taky bojite, tak je to uplne v haji. Takze kdyz slezete a kolem bubaka ho provedete jako prvni - tak jste zase sef a on vas zase nasleduje... takze si u nej splhnete, vam zustane nepochroumane zdravi a sebevedomi... rozumite jak to myslim? :)

Tohle neni bitva kdo s koho, ze vy musite nad nim vyhrat atd. Tady jde o navazani duvery, kontaktu a spoluprace, aby ten kun s vami byt chtel a bavilo ho to, co delate. Pak nebude chtit zdrhat domu, protoze zustat s vami bude zajimavejsi. Momentalne je to jaksi naopak.

Myslím, že s mojí kobuš to bylo hodně podobné.. jen na začátku jsem chodila s koněm. Po měsíci (pár vyjížděk) jsem začala zkoušet, aby šla první i při bubákách. Když začala takto fungovat na stále stejném terénu s koněm, zkusila jsem jít sama.. A relativně to šlo.. Bojí se, ale nepanikaří (na tom jsme pracovaly i ze země). Jako vy, potřebuji, aby byla schopná chodit sama. S koněm chodí docela dobře. Sama - nejsem si úplně jistá, ale vím, že mě nechce shodit a neprchá. Minimálně to zatím nebylo o život.. Být Vámi, zkusím sehnat v okolí ochotného jezdce, který by s vámi alespoň 5x šel stejný terén a pak ho zkusit o samotě.. Dle spokojenosti koně.. Podle mě potřebuje získat důvěru, že tím, že jste nahoře se v terénu nic nemění..
A určo bych i ze země zapracovala na věcech, kterých se bojí.. Nejde ani tak o to, aby se přestal úplně bát, ale aby nepanikařil. Začal pracovat se strachem. Ta má zpočátku když se začala bát, tak byla naprosto mimo a třeba hodinu trvalo, než se relativně zklidnila, ale přesto už se s ní nic pořádného dělat nedalo. Teď je vidět, že se snaží pracovat se svých strachem, když se bojí, zastaví, ví že chci, aby šla dopředu.. Takže buď se pomalu rozchází nebo stojí a kouká..

A co jet na kobyle a ho mít na ruce? Jestli umí chodit hezky na ruce a kobyla je kliďaska, tak by to mohlo fungovat...

Nejhorší je,že se už předem bojíte vy.Chápu,existenční starosti,taky jsem starší osoba a mám toho na krku spoustu.Ale když obsedám a dělám mladého koně,tohle prostě musí stranou.Vím,lehce se to řekne,hůř udělá.Ale to dáte!
Se všemi mladými,které jsem obsedala a "dělala" chodím záměrně hned zpočátku sama.Musí jít se mnou a ne jako vagon za jiným koněm.Na jízdárně krátce natrénuji základní pobídku pro krok a zastavení,taky v samotě,samozřejmě klidné stání při nasedání.Pak jdeme hned ven.Ze země nedělám nic,kromě vodění do výběhů ,čištění a zvedání nohou.
Jak už zaznělo výše,rizikové úseky sesedněte,veďte.Ať už se zdají rizikové vám,nebo koni.Samozřejmě ne stylem honem hop dolů a šup zas nahoru.Vše pokud možno bez emocí.Prostě jdete na společnou pohodovou vycházkovyjížďku.Nic vás nehoní a nenutí jít určitý úsek a v daném tempu.Je to na vás.Klidně někde dovolte popást,stát,koukat.Povídejte si s koněm,cokoli ,ukazujte mu ,že vás to baví a užíváte si to,Že je venku prima,Tohle z vás musí jít a vycházet a mladík se rychle uklidní a půjde to.
Mě se to takhle daří léta.Případné problémy nastanou většinou,až když se remonta"postaví na nohy" a začne pubertálně něco zkoušet,ale taky ne pokaždé.
Držím palce...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A co jet na kobyle a ho mít na ruce? Jestli umí chodit hezky na ruce a kobyla je kliďaska, tak by to mohlo fungovat...

A jak to vyřeší problém že se bojí na něm jezdit ven? Píše že na vodění je v pohodě ale pod sedlem je problém tak když ho bude brát na ruce vedle kobyly tak to nic neřeší ne?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No, on ale nedela bububu, on se opravdu boji. A kdyz vy se pak v tom sedle taky bojite, tak on nema ve vas oporu - a tim padem si mysli, ze bude asi lepsi utect domu. Kdybyste se vy nebala, tak to projedete, to je jasne. Ale myslim (me se to tedy osvedcilo) ze je lepsi slezt - a tim mistem ho provest, nechat ho treba at si to prohledne, ceho se boji, a klidne jit kolem toho sem tam nekolikrat, dokud nebude v klidu. A pak to bud zkusit projet ze sedla - kdyz mate jistotu, ze uz vi ze ten bubak tedy vlastne neni bubak (podle toho jak se budete citit bezpecne), anebo to projdete na ruce a nasednete zas nekde jinde. A treba to projedete ze sedla priste.

On se nataci domu proto, ze se doma citi v bezpeci. Venku s vami se v bezpeci neciti - a dobre vi, ze se bojite. Tim padem se on boji jeste vic. Kdyby ve vas videl oporu, tak se bude bat min a ven s vami pujde vic v pohode.
Z toho duvodu je na jizdarne v pohode - je to skoro jako doma, uzavreny prostor, porad to same. Tam uz to zna, vy jste tam asi i vic v klidu - a tim padem on je taky v klidu.

Na ruce s vami ven jde v pohode, protoze vy jdete prvni - a on jde az za vami, ze? Tim padem vy vedete, a on nasleduje. Tudiz z jeho pohledu, bubaky resite vy a on se nemusi tolik bat. Ovsem kdyz jedete, tak je on "prvni" - jeho hlava je prvni na rane, vy sedite az na zadech :) Tim padem bubaky musi resit on a najednou je to vsechno o hodne strasidelnejsi. No a kdyz vy se taky bojite, tak je to uplne v haji. Takze kdyz slezete a kolem bubaka ho provedete jako prvni - tak jste zase sef a on vas zase nasleduje... takze si u nej splhnete, vam zustane nepochroumane zdravi a sebevedomi... rozumite jak to myslim? :)

Tohle neni bitva kdo s koho, ze vy musite nad nim vyhrat atd. Tady jde o navazani duvery, kontaktu a spoluprace, aby ten kun s vami byt chtel a bavilo ho to, co delate. Pak nebude chtit zdrhat domu, protoze zustat s vami bude zajimavejsi. Momentalne je to jaksi naopak.

Tohle je ale zase o tom načasování, pokud j ten kůň chytrý, taky by si mohl osvoji vzorec chování: leknu se, člověk kterému věřim sesedne a provede mě tím strašidelným místem - nemusím řešit bubáka "sam" a ještě ke všemu se zbavím váhy na hřbetě - takže lekání mi přináší výhody a příště to mám důvod udělat zase.
Takže načasovat tak, aby si vaše slezení ze hřbetu kůň nespojil jen s výše uvedeným.
Já bych s ním šla ven... v nejlepším, dokud by se ještě nebál bych slezla, chvilku ho vedla, šla bych kolem bubáků, na nějakém "bezpečnějším území" bych zase nasedla... Odměnila bych ho za vzorné chování "klidem" - slezením ze sedla, pohlazením a pokračováním na ruce.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tohle je ale zase o tom načasování, pokud j ten kůň chytrý, taky by si mohl osvoji vzorec chování: leknu se, člověk kterému věřim sesedne a provede mě tím strašidelným místem - nemusím řešit bubáka "sam" a ještě ke všemu se zbavím váhy na hřbetě - takže lekání mi přináší výhody a příště to mám důvod udělat zase.
Takže načasovat tak, aby si vaše slezení ze hřbetu kůň nespojil jen s výše uvedeným.
Já bych s ním šla ven... v nejlepším, dokud by se ještě nebál bych slezla, chvilku ho vedla, šla bych kolem bubáků, na nějakém "bezpečnějším území" bych zase nasedla... Odměnila bych ho za vzorné chování "klidem" - slezením ze sedla, pohlazením a pokračováním na ruce.

Jo to znám Opravdu jsou někteří koně tak chytří, že když se něčeho bojí, jezdec sleze a oni nemusí nic řešit. A dělají to rádi dál a často. Takto kamarádka obsedala svoji kobylku asi 20x. Jednou se sedla nebála. V pohodě. Podruhé ani dečku. Vyřešeno, už jezdila. Pak zase jednou přijela a zase sedlo problém a tak pořád dokola. Kobča zjistila, že když bude dělat strašpytla, tak nedostane sedlo a nepůjde jezdit (dodávám, že sedlo a veškeré vybavení bylo v pořádku, dnes už jezdí :)) Takže na to pozor, ale neříkám, že vše se má lámat přes koleno a za každou cenu vyřešit v sedle :) Člověk musí odhadnou situaci.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tohle je ale zase o tom načasování, pokud j ten kůň chytrý, taky by si mohl osvoji vzorec chování: leknu se, člověk kterému věřim sesedne a provede mě tím strašidelným místem - nemusím řešit bubáka "sam" a ještě ke všemu se zbavím váhy na hřbetě - takže lekání mi přináší výhody a příště to mám důvod udělat zase.
Takže načasovat tak, aby si vaše slezení ze hřbetu kůň nespojil jen s výše uvedeným.
Já bych s ním šla ven... v nejlepším, dokud by se ještě nebál bych slezla, chvilku ho vedla, šla bych kolem bubáků, na nějakém "bezpečnějším území" bych zase nasedla... Odměnila bych ho za vzorné chování "klidem" - slezením ze sedla, pohlazením a pokračováním na ruce.

Vsimnete si ale toho - "clovek kteremu verim, sesedne...". My tu ale mame problem, ze konik zadavatelce neveri. Kdyby ji veril, nebude se tolik bat... a spolehne se na pani. Ale pani ma sama strach, tudiz konik mlady, nezkuseny, se boji o to vic.

Jinak souhlasim, ano lze take jit a slezt jeste nez dojdou ke kritickemu mistu - tudiz nez se zacne bat zadavatelka nebo kun. Anebo, nez dojdou ke kritickemu mistu, kde zadavatelka vi, ze kun ma jakysi "bod zlomu" a kde se zacina otacet zpatky... a tento bod projit na ruce.

Ja mam krome te mlade kobylky jeste valaska a ten zaboha nechce chodit sam ven. Proste mi jeste tolik neveri. Tak s nim chodim ven na ruce, a ma sedlo, a ty "zlomove body" kde se chce vracet, proste projdeme pesky na ruce, a kdyz dojdeme treba 1km daleko od ohrady, tak nasednu a otocim to a jedeme zpatky, s velkou pochvalou. Zpatky on je ochoten jit pod sedlem, ale na druhou stranu je zas tak liny, ze nepospicha... takze dojdeme zpatky v klidu krokem, eventuelne zaklusame. No a takhle to budeme prodluzovat (nemam na nej tolik casu, pracuji vic s kobcou), az se snad casem dopracujeme k tomu, ze odjedeme pod sedlem i od te ohrady, no.

Clovek musi byt trpelivy, vynalezavy a hlavne to brat vsechno s humorem.

Možná je to proto, že nejste jeho "srdeční" panička? Měla jsem kobču, která pode mnou pulovala jako šílená, ale když si na ní sedla kamarádka, okamžitě si padly do oka... Najednou byla ochotná cválat ve volném prostoru, aniž by se snažila dosáhnout nadzvukové rychlosti nebo vyhazovat. V kruhovce, kde se na mě nikdy nenapojila, chodila za kamarádkou jako pejsek. Můj styl ježdění ani chování téhle kobyle vůbec nevyhovoval - myslím, že kdyby zůstala u mě, nikdy by se z ní nestala koňská dáma, které si dnes velice vážím - ale už jí neotravuji snahou na ní jezdit, za "svého" jezdce mě nikdy neuznala.