Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.228.41
ahoj,
chtěla bych jen malou radu, mám zkušenosti s koňmi od dětství (máme je prostě doma), ale spíš ze země, na koni jezdím teprve pár let.
Teď jsem si pořídila kobylku. Prý přiježděná a všechno. Když jsem si ji zkoušela u nich, tak fakt pohoda (na jízdárně). My jízdárnu nemáme, jezdíme do terénu.
A já mám problém, že se mě neustále snaží oblafnout a něco někde okusovat, dát hlavu dolů a pást se. Když se prostě jde krokem, tak to zkouší každou minutu.
Já ji pást nenechám, když se začne nebezpečně sklánět, tak ji podržím. Ale mám jen stíhlo, ona je mladá a silná, takže to vůbec není snadné, po vyjížďce mě dost bolí ruce, pořád musím být ve střehu, jestli zase už nesklání hlavu. Snažím se ji popohnat, aby se nenudila, aby myslela na něco jiného, máme místa, kde si tu trávu může dát, kde jí to já dovolím, je to pravidelně stejný místo, tak by si to mohla spojit...
Nevím, co s ní dělat. Odnaučí se to, když zjistí, že jí nenechám se pást? Nebo s ní budu zápasit takhle pořád? Už je to pár týdnů a přestává mě to bavit.
A zajímalo by mě jen teoreticky, jak se tohle řeší u ještě silnějších koní (třeba norik), toho snad na stíhle takhle neudržíte, aby se nepásl? Nebo jak se to dělá?
Koně, co máme doma, to nedělají, tak nemáme nějak zkušenosti.
Jo ještě přidám, že kobylka určitě nemá hlad.
Díky
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.201.120
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
ahoj,
chtěla bych jen malou radu, mám zkušenosti s koňmi od dětství (máme je prostě doma), ale spíš ze země, na koni jezdím teprve pár let.
Teď jsem si pořídila kobylku. Prý přiježděná a všechno. Když jsem si ji zkoušela u nich, tak fakt pohoda (na jízdárně). My jízdárnu nemáme, jezdíme do terénu.
A já mám problém, že se mě neustále snaží oblafnout a něco někde okusovat, dát hlavu dolů a pást se. Když se prostě jde krokem, tak to zkouší každou minutu.
Já ji pást nenechám, když se začne nebezpečně sklánět, tak ji podržím. Ale mám jen stíhlo, ona je mladá a silná, takže to vůbec není snadné, po vyjížďce mě dost bolí ruce, pořád musím být ve střehu, jestli zase už nesklání hlavu. Snažím se ji popohnat, aby se nenudila, aby myslela na něco jiného, máme místa, kde si tu trávu může dát, kde jí to já dovolím, je to pravidelně stejný místo, tak by si to mohla spojit...
Nevím, co s ní dělat. Odnaučí se to, když zjistí, že jí nenechám se pást? Nebo s ní budu zápasit takhle pořád? Už je to pár týdnů a přestává mě to bavit.
A zajímalo by mě jen teoreticky, jak se tohle řeší u ještě silnějších koní (třeba norik), toho snad na stíhle takhle neudržíte, aby se nepásl? Nebo jak se to dělá?
Koně, co máme doma, to nedělají, tak nemáme nějak zkušenosti.
Jo ještě přidám, že kobylka určitě nemá hlad.
Díky
Moje rady a zkusenosti :)
- na vyjizdce vubec nenechat past, ani na "pasoucich" mistech
- kobylka se muze nudit, tak zabavit ( slalomy mezi stromy, caste zastavovani a prechody mezi vsemi chody, skocit si strom, objevovat nove a nezname cesty, treba i L prvky drezury se ucit a pak je zkouset -dovnitr plec, dovnitr zad, prodlouzeni, shromazdeni - samozrejme postupne s ohledem na kobcu ;) )
- oteze proste drzet, myslim si ze po zabaveni to muze prejit a naucit se, ze se pri vyjizdce pracuje a nezere,
- u jednoho tvrdohlaveho ponika mi jako posledni moznost pomohlo dat bicem pres hubu jemne, stacilo 3x a bylo vyreseno (ale opravdu bych to zkousela jako posledni moznost)
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.138.190
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
ahoj,
chtěla bych jen malou radu, mám zkušenosti s koňmi od dětství (máme je prostě doma), ale spíš ze země, na koni jezdím teprve pár let.
Teď jsem si pořídila kobylku. Prý přiježděná a všechno. Když jsem si ji zkoušela u nich, tak fakt pohoda (na jízdárně). My jízdárnu nemáme, jezdíme do terénu.
A já mám problém, že se mě neustále snaží oblafnout a něco někde okusovat, dát hlavu dolů a pást se. Když se prostě jde krokem, tak to zkouší každou minutu.
Já ji pást nenechám, když se začne nebezpečně sklánět, tak ji podržím. Ale mám jen stíhlo, ona je mladá a silná, takže to vůbec není snadné, po vyjížďce mě dost bolí ruce, pořád musím být ve střehu, jestli zase už nesklání hlavu. Snažím se ji popohnat, aby se nenudila, aby myslela na něco jiného, máme místa, kde si tu trávu může dát, kde jí to já dovolím, je to pravidelně stejný místo, tak by si to mohla spojit...
Nevím, co s ní dělat. Odnaučí se to, když zjistí, že jí nenechám se pást? Nebo s ní budu zápasit takhle pořád? Už je to pár týdnů a přestává mě to bavit.
A zajímalo by mě jen teoreticky, jak se tohle řeší u ještě silnějších koní (třeba norik), toho snad na stíhle takhle neudržíte, aby se nepásl? Nebo jak se to dělá?
Koně, co máme doma, to nedělají, tak nemáme nějak zkušenosti.
Jo ještě přidám, že kobylka určitě nemá hlad.
Díky
Ahoj.
A dělá vám to třeba i na prochajdě na ruce? Já bych doporučila techniku bloku. Je to o tom, že koni mavate před trávou bičíkem a on se rozhodne, jestli tam tu hlavu strčí a dostane, anebo chvilku počká. Zkuste třeba, že na ní pojedete krokem, někdo půjde vedle vás a takhle to budete zkoušet tak dlouho, dokud si to kobylka neuvědomí.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.50.178
jazdila som kobylu, ktorú majiteľka nechala presne takto trhať za jazdy trávu, listy zo stromov... neustále vytŕhala oťaž. párkrát som "nastavila ruku", takže kobyla trhla hlavou ako obvykle, ale ejha, nepekne narazila na zubadlo. spravila to párkrát, potom si to podomnou viac nedovolila. bolo to také trochu drsnejšie riešenie, ale kobyla to pochopila a dala si s tým pokoj.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.214.160
Mám stejný problém. Kobyla kterou jsem začala jezdit byla strašně nevychovaná. Žrala prostě co se dalo. I kůru ze stromu . Je tlustá, žere i doma. Držení otěží nepomáhalo.. kobyla prostě škubla hlavou dolu. Tak jsem ji začala za to tresat bičíkem. Potom si na to zvykla. Žrala sice míň ale věděla že jí zato potrestam tak po každym kousnutí se mnou začala hopsat nebo odskočila stranou. Nevim co sní
Škubnout hlavou pro trávu už si nedovolí. Ale když jdeme nečim vysokym nebo větev co má přímo u huby...
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.33.66
Víte jak dlouho se vydrží kůň pást? Celý život... :)
Ta metoda s tím šviháním bičíku se mi nelíbí, kromě žravého koně můžete mít ještě koně, který se bude bát (nebo se naštve), že od vás dostane po hubě kdykoliv skloní hlavu (ale pást se bude stejně).
V tomhle budete muset být důsledná - důslednější než vaše kobylka - a prostě si trvat na svém. Vždycky když vám koník urve ruku aby si kousnul, důsledně trvat na tom, že hlavu musí zvednout a šlapat dál. Jestli je hodně silný, a přetahuje vás pravidelně, zvažte i jiné uždění, protože jestli už poznala, že má větší sílu než vy, a že si vás odtáhne kam potřebuje, mohla by to využít i v jiných situacích - a to je hodně nebezpečné, mohli byste oba přijít k úrazu.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.115.210
Mela jsem , respektive porad mam konika, ktery delal to same, furt jenom zral, uzdeni jsem mu teda nezmenila, ale pretahoval me kdykoliv se mu chtelo....Bicik nepouzivam takze ani pri tomhle jsem ho nezkousela....Bylo to doslova o hubu, vzdy skubnul hlavou a nacpal si plnou hubu travy, delat to i ve cvalu coz uz bylo na hrane poradneho padu...Vracela jsem se z vyjizdky s vytahanejma rukama jako opicak....:)
No a pomohlo az zabavit jak pise nekdo vyse..
Taky nemame jizdarnu tak jsem si ji udelala v lese , vzala jsem holky a sli jsme do lesa, pripravila jsem si tam par skoku z vetvi a klacu, slalom mezi stromy, ktere jsem oznacila kridou a mista na zastaveni, mista na nacvalani, no a chodila jsem jenom do toho lesa, kdyz prestal zrat stomy zkousela jsem to s nim i na louce a dnes uz to nedela ale trvalo to skoro rok.. Takze drzim palce at se vam to povede a hlavne trpelivost...
Jo a jeste pomahalo kdyz jsem mu na louce pred ttim nez skubnul dolu, to uz sem mela najety kdy to udela,,, v hube trosku zahejbala udidlem ne moc jen z lehka, rychle za sebou do leva do prava a zas byl klid to bych rekla ze fungovalo nejlip
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.11.166
Mela jsem strašně dlouho žravou kobylu, když už byla babča(ale pořád čupr), tak jsem si jí tak rozmazlila, že jsme taky vyjížďky absolvovali jako boj. Nakonec baba jedna, ani nechtěla jít, jen se pást. No, už je na věčných pastvinách, ale je fakt, že je to moje vina, já jí vzhledem k věku a dlouhým letům, co mi byla dobrým parťákem tak rozmazlila. Jinak, aby vám kůň tak nerval otěže, když chce sklonit hlavu, překřižte otěže nad krkem, narazí si sám hubou, celkem to pomáhá.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.230.254
Mě dost překvapuje, že všichni řešíte, jak máte vytahané ruce od otěží a jak vás vaši koně neposlouchají a prostě žerou třeba i ve cvalu, ale nepadlo tu nikde ani jedno slovo o tom, že toto má co dělat s tím, že na vás ten kůň totálně sere a to ze sedla nespravíte.
Slezte z koní, vezměte si pevné delší vodítko, aby nemohl vzít kramle a jděte s ním na louku. Jakmile dá hlavu dolů, povel rázné NE a škubnout vodítkém tak fest, aby byl nucený okamžitě přestat žrát a dal hlavu nahoru. Při opakování opět to samé a tak do zblbnutí, dokud kůň nepochopí, že na povel NE se žrát nesmí. Ze začátku to bude drsné a možná budete muset použít i nějaký bičík, ale je naprosto nezbytné aby si spojil povel NE s tím, že MUSÍ v tu chvíli přestat žrát. Může být samozřejmě libovolný povel, dle uvážení, ale musí být dost úderný.
Nesmíte se nechat přečurat, že to bude jakkoli zkoušet a co kdyby to šlo tak, co kdyby jinak. Prostě nesmíte povolit a nesmíte povolit už nikdy poté. Jakmile řeknete NE, tak žrát nebude a přes to jede vlak i kdybyste měli literárně toho koně zabít.
To samé ze sedla. Povel NE, trest bičíkem, fest trhnutím otěžemi, prostě jakkoli aby přestal žrát. Nejde o to, že ubohý koníček bude trpět. Ten ubohý koníček určitě trpět nebude (těžko v sobě najdete tu sílu, abyste ho šlahli jak jeho koňský kámoš), prostě vás musí poslouchat a to si hlazením a ňuňáním nevymůžete. Vy mu prostě natolik znepříjemníte onu činnost, že to na povel raději přestane dělat, aby se vyhnul trestu. A zase, dělat do té doby, dokud mu nedojde, že povel NE znamená "dej tu hlavu nahoru ty příšero a neser mě nebo uvidíš". Pokud by si něco uštipl, prostě mu otočte hlavu a z huby mu to vytrhněte.
Nějakou dobu to bude trvat, zejména u zavilých žravců a bude to vyžadovat hodně disciplíny a pevných nervů, ale nakonec to kůň přestane dělat. Také intenzita nutného trestu bude s postupem tréninku klesat, kůň není blbej, jen to na vás hraje. Moc dobře ví, co si může dovolit a co ne a těží z toho. Po uposlechnutí povelu velká pochvala a kokino podané z ruky (ne pasení, to by bylo v takové situaci kontraproduktivní)
Je jasné, že musíte toto pravidlo poté dodržovat už navždy. To že koně pod sedlem odstavíte od trávy ho určitě nezabije a oba si v budoucnu ušetříte hodně sil a nervů.
Já razím heslo a na tom trvám u svých koní, že když se jde nebo nějak jinak pracuje (i v zastavení), tak se prostě nežere a basta. Koně to berou a nemám s nimi v tomto ohledu vůbec problém.
To, jak tu někdo psal, že musíte koně zaměstnat, aby na žraní nemyslel a ergo nežral je sice hezké, ale značně nepraktické. Hodně často se naskytnou situace, zejména u ježdění v terénu, kdy koně prostě nebudete moci zaměstnat a přesto budete potřebovat aby nežral a v tom případě jste nahraní.
Ve chvíli kdy žrát naopak dovolím a chci, aby se pásl, dávám povel "žer" a sama mu lehce zatlačím na temeno hlavy směrem dolů.
Trochu jsem se sice rozvášnila, ale tohle je postup, který mám ověřený 20l zkušeností a při důsledném dodržování funguje na 100% i u žravých a věčně hladových příšer typu hafling, fjord.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.201.120
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Mě dost překvapuje, že všichni řešíte, jak máte vytahané ruce od otěží a jak vás vaši koně neposlouchají a prostě žerou třeba i ve cvalu, ale nepadlo tu nikde ani jedno slovo o tom, že toto má co dělat s tím, že na vás ten kůň totálně sere a to ze sedla nespravíte.
Slezte z koní, vezměte si pevné delší vodítko, aby nemohl vzít kramle a jděte s ním na louku. Jakmile dá hlavu dolů, povel rázné NE a škubnout vodítkém tak fest, aby byl nucený okamžitě přestat žrát a dal hlavu nahoru. Při opakování opět to samé a tak do zblbnutí, dokud kůň nepochopí, že na povel NE se žrát nesmí. Ze začátku to bude drsné a možná budete muset použít i nějaký bičík, ale je naprosto nezbytné aby si spojil povel NE s tím, že MUSÍ v tu chvíli přestat žrát. Může být samozřejmě libovolný povel, dle uvážení, ale musí být dost úderný.
Nesmíte se nechat přečurat, že to bude jakkoli zkoušet a co kdyby to šlo tak, co kdyby jinak. Prostě nesmíte povolit a nesmíte povolit už nikdy poté. Jakmile řeknete NE, tak žrát nebude a přes to jede vlak i kdybyste měli literárně toho koně zabít.
To samé ze sedla. Povel NE, trest bičíkem, fest trhnutím otěžemi, prostě jakkoli aby přestal žrát. Nejde o to, že ubohý koníček bude trpět. Ten ubohý koníček určitě trpět nebude (těžko v sobě najdete tu sílu, abyste ho šlahli jak jeho koňský kámoš), prostě vás musí poslouchat a to si hlazením a ňuňáním nevymůžete. Vy mu prostě natolik znepříjemníte onu činnost, že to na povel raději přestane dělat, aby se vyhnul trestu. A zase, dělat do té doby, dokud mu nedojde, že povel NE znamená "dej tu hlavu nahoru ty příšero a neser mě nebo uvidíš". Pokud by si něco uštipl, prostě mu otočte hlavu a z huby mu to vytrhněte.
Nějakou dobu to bude trvat, zejména u zavilých žravců a bude to vyžadovat hodně disciplíny a pevných nervů, ale nakonec to kůň přestane dělat. Také intenzita nutného trestu bude s postupem tréninku klesat, kůň není blbej, jen to na vás hraje. Moc dobře ví, co si může dovolit a co ne a těží z toho. Po uposlechnutí povelu velká pochvala a kokino podané z ruky (ne pasení, to by bylo v takové situaci kontraproduktivní)
Je jasné, že musíte toto pravidlo poté dodržovat už navždy. To že koně pod sedlem odstavíte od trávy ho určitě nezabije a oba si v budoucnu ušetříte hodně sil a nervů.
Já razím heslo a na tom trvám u svých koní, že když se jde nebo nějak jinak pracuje (i v zastavení), tak se prostě nežere a basta. Koně to berou a nemám s nimi v tomto ohledu vůbec problém.
To, jak tu někdo psal, že musíte koně zaměstnat, aby na žraní nemyslel a ergo nežral je sice hezké, ale značně nepraktické. Hodně často se naskytnou situace, zejména u ježdění v terénu, kdy koně prostě nebudete moci zaměstnat a přesto budete potřebovat aby nežral a v tom případě jste nahraní.
Ve chvíli kdy žrát naopak dovolím a chci, aby se pásl, dávám povel "žer" a sama mu lehce zatlačím na temeno hlavy směrem dolů.
Trochu jsem se sice rozvášnila, ale tohle je postup, který mám ověřený 20l zkušeností a při důsledném dodržování funguje na 100% i u žravých a věčně hladových příšer typu hafling, fjord.
Sice jsem to byla já co radila zaměstnat. Ale koně mám také naučené na "smrtonosné syknutí" (=přestaň v jakékoli činnosti, většinou co se mi nelíbí). Je to také otázka respektu (nejen důvěry vznikající nuňáním) - když bude koník na mě sprostý (žere trávu, otírá se o mě hlavou,..) jsem sprostá i já. Pokud jdeme, pracujeme hezky chválením nešetřím. A nemám s těmito základními manipulačními činnosti problém :)
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.107.171
Na každého koně bude z výše uvedených rad fungovat něco jiného a je potřeba to vyzkoušet. A jsou patrně i koně, kteří budou fungovat i na každého jezdce jinak. Zaměstnat - souhlasím. Škubnout za udidlo co to dá - no, asi u některých koní cesta k vytvoření nervního koně, u jiných to může vést snížení reakcí koně na udidlo i při normální práci. Plesknutí přes čumák - vychovám si koně, který bude uskakovat při každém pohybu jezdcovy ruky. Proto bych doporučila tyto postupy raději kombinovat, protože neexistuje zaručený způsob, který bude fungovat vždy a na všechny koně (a při různě vysoké trávě). A hlavně používat je s rozumem a citem. Mně třeba ze sedla nejvíce fungovalo netahat za obě otěže, ale přidržet jen jednu a druhou nechat volně koni vyškubnout. Jednou levou, jednou pravou. Je to účinnější, nebolí z toho tak ruce. A při práci ze země mi kůň lépe reaguje na dvou lonžích, než na jednom vodítku. Nemusím ho škubat nahoru když chce sehnout hlavu k trávě, ale zezadu ho pobídnu k tomu, aby šel, dosáhnu svého a hubu mu pošetřím.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.226.86
Po zkušenostech s nenažranou haflingerkou bych pasení nekompromisně zatrhla. Pokud je jezdec na hřbetě tak se nežere a přes to nejede vlak. Pokud chcete popást tak sesednout. Důležitá je naprostá důslednost a ne jeden den povolit a pak ne. S cukáním otěží a narážením na udidlo bych byla opatrná, mě se takhle kobyla naučila vzpínat a začla to používat k zastrašování jezdce. Řešila jsem to nejprve získáním respektu ze země a posléze bezudidlovým užděním. Díky většímu respektu kobyla už nevymáhala pasení házením hrbů a vzteklým vykopáváním, ale to vzpínání se nás drželo opravdu dlouho. Nakonec to vypadalo tak, že se kobyla dala uhlídat ale okamžitě zneužila toho, že člověk nedává pozor.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.77.251
Taky souhlas. Je blbost rvát koni za hubu cukáním otěžemi. Své koně mám taky vychované, že s udidlem se nežere (kříženka huculka, co tu mám krátce, to ale často zkouší a občas si uškubává, ale když jdeme ve vysokém, kde jí prostě tráva pleská přes nos, a ona si občas něco utrhne, aniž bych to pomalu cítila v ruce, nechávám jí - to bych jí musela umlátit a to pokušení je moc velké..). Na ohlávce by neměli žrát, jen ta nová využívá chvilek typu "zavírám vrátka, tak na ní nemám čas"... ale nechá se lehce odvolat. A taky používám povel "Tráva" - když mají žraní povoleno.
Pokud bych měla koně, který by si vehementně vytrhával otěže, aby se mohl nažrat, používala bych pro naučení (vyzkoušeno, funguje dobře:) 1) mít kratší otěže a prostě si je pověsit na sedlo za přední rozsochu - na zem nedosáhne a v tu chvíli narazí hubou "o sedlo" a ne o moje ruce. Nápad s tušírkou se mi líbil - ne mlátit ho po hubě, ale aby se mnou někdo šel vedle a mrskal mezi hubou a trávou bičíkem, aby kůň, pokud neuposlechne "NE", dostal prostě jednu po čumáku... je to jeho volba. A možná v téhle kombinaci by ho to mohlo přestat poměrně rychle bavit ;) Good luck! ;)
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.56.81
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Mě dost překvapuje, že všichni řešíte, jak máte vytahané ruce od otěží a jak vás vaši koně neposlouchají a prostě žerou třeba i ve cvalu, ale nepadlo tu nikde ani jedno slovo o tom, že toto má co dělat s tím, že na vás ten kůň totálně sere a to ze sedla nespravíte.
Slezte z koní, vezměte si pevné delší vodítko, aby nemohl vzít kramle a jděte s ním na louku. Jakmile dá hlavu dolů, povel rázné NE a škubnout vodítkém tak fest, aby byl nucený okamžitě přestat žrát a dal hlavu nahoru. Při opakování opět to samé a tak do zblbnutí, dokud kůň nepochopí, že na povel NE se žrát nesmí. Ze začátku to bude drsné a možná budete muset použít i nějaký bičík, ale je naprosto nezbytné aby si spojil povel NE s tím, že MUSÍ v tu chvíli přestat žrát. Může být samozřejmě libovolný povel, dle uvážení, ale musí být dost úderný.
Nesmíte se nechat přečurat, že to bude jakkoli zkoušet a co kdyby to šlo tak, co kdyby jinak. Prostě nesmíte povolit a nesmíte povolit už nikdy poté. Jakmile řeknete NE, tak žrát nebude a přes to jede vlak i kdybyste měli literárně toho koně zabít.
To samé ze sedla. Povel NE, trest bičíkem, fest trhnutím otěžemi, prostě jakkoli aby přestal žrát. Nejde o to, že ubohý koníček bude trpět. Ten ubohý koníček určitě trpět nebude (těžko v sobě najdete tu sílu, abyste ho šlahli jak jeho koňský kámoš), prostě vás musí poslouchat a to si hlazením a ňuňáním nevymůžete. Vy mu prostě natolik znepříjemníte onu činnost, že to na povel raději přestane dělat, aby se vyhnul trestu. A zase, dělat do té doby, dokud mu nedojde, že povel NE znamená "dej tu hlavu nahoru ty příšero a neser mě nebo uvidíš". Pokud by si něco uštipl, prostě mu otočte hlavu a z huby mu to vytrhněte.
Nějakou dobu to bude trvat, zejména u zavilých žravců a bude to vyžadovat hodně disciplíny a pevných nervů, ale nakonec to kůň přestane dělat. Také intenzita nutného trestu bude s postupem tréninku klesat, kůň není blbej, jen to na vás hraje. Moc dobře ví, co si může dovolit a co ne a těží z toho. Po uposlechnutí povelu velká pochvala a kokino podané z ruky (ne pasení, to by bylo v takové situaci kontraproduktivní)
Je jasné, že musíte toto pravidlo poté dodržovat už navždy. To že koně pod sedlem odstavíte od trávy ho určitě nezabije a oba si v budoucnu ušetříte hodně sil a nervů.
Já razím heslo a na tom trvám u svých koní, že když se jde nebo nějak jinak pracuje (i v zastavení), tak se prostě nežere a basta. Koně to berou a nemám s nimi v tomto ohledu vůbec problém.
To, jak tu někdo psal, že musíte koně zaměstnat, aby na žraní nemyslel a ergo nežral je sice hezké, ale značně nepraktické. Hodně často se naskytnou situace, zejména u ježdění v terénu, kdy koně prostě nebudete moci zaměstnat a přesto budete potřebovat aby nežral a v tom případě jste nahraní.
Ve chvíli kdy žrát naopak dovolím a chci, aby se pásl, dávám povel "žer" a sama mu lehce zatlačím na temeno hlavy směrem dolů.
Trochu jsem se sice rozvášnila, ale tohle je postup, který mám ověřený 20l zkušeností a při důsledném dodržování funguje na 100% i u žravých a věčně hladových příšer typu hafling, fjord.
Tak, dělám koně 32 let. A toto je jediný přístup, který fakt funguje na pažravé a vychcané koně. Tečka. :-D
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.87.75
Přesně.
Nebo-li: když kůň dělá něco, co nechceš, tak mu to zakaž. Tečka.
V průběhu let jsem to zjemnila a zrychlila, protože jsem přišla na to, že je šikovný současně s "NE" učit i to "ANO".
Na ne/pasení jsem si vykoumala povel rukou, který jindy nedělám, a ten znamená "ano, můžeš se pást".
A pokud ho nedám, platí NE.
Je to docela praktické: jednak se to dobře koně uči a jednak na delších courech nebo při čekání tenhle povel můžu dát, aniž bych se dopustila nedůslednosti, která by se mi setsakra rychle vymstila ;-)
Ten povel dávám přejetím rukou dloouuze od kohoutku po uši, po hřebeni krku. Začala jsem ze země (stačilo třikrát), pak ze sedla (stačilo jednou) - mám na mysli oboje; "ano" i "ne".
Když je člověk srozumitelný, může tohle naučit i koně půjčeného, pro účel jedné jediné vyjížďky - pokud to samozřejmě jeho majitel nemá vychytáno či nežádá jinak. Ale většinou jsem se potkala spíš s tím, že koně, které majitelé půjčují, si žerou jak chtějí (nemám na mysli vzdělané školní koně) - tak když už se přihodilo, že jsem na takového sedla, udělala jsem to takhle, každý kůň to velice rychle pochopil a vyjížďka byla fajn. Možná i pro toho koně.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.230.254
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Na každého koně bude z výše uvedených rad fungovat něco jiného a je potřeba to vyzkoušet. A jsou patrně i koně, kteří budou fungovat i na každého jezdce jinak. Zaměstnat - souhlasím. Škubnout za udidlo co to dá - no, asi u některých koní cesta k vytvoření nervního koně, u jiných to může vést snížení reakcí koně na udidlo i při normální práci. Plesknutí přes čumák - vychovám si koně, který bude uskakovat při každém pohybu jezdcovy ruky. Proto bych doporučila tyto postupy raději kombinovat, protože neexistuje zaručený způsob, který bude fungovat vždy a na všechny koně (a při různě vysoké trávě). A hlavně používat je s rozumem a citem. Mně třeba ze sedla nejvíce fungovalo netahat za obě otěže, ale přidržet jen jednu a druhou nechat volně koni vyškubnout. Jednou levou, jednou pravou. Je to účinnější, nebolí z toho tak ruce. A při práci ze země mi kůň lépe reaguje na dvou lonžích, než na jednom vodítku. Nemusím ho škubat nahoru když chce sehnout hlavu k trávě, ale zezadu ho pobídnu k tomu, aby šel, dosáhnu svého a hubu mu pošetřím.
Můj postup převýchovy ze sedla vychází z toho, že jste si s koněm udělali odpovídající práci na ruce a že chápe povel NE, tudíž by logicky nemělo být složité tento povel přenést do sedla. Nervního koně si vyrobíte, pokud otěžemi budete škubat pořád a BEZ příčiny. Pokud jednou cuknete fest a donutíte ho dát hlavu na horu s předchozím použitím povelu "NE", podruhé to možná budete muset udělat taky a potřetí si to kůň na ten povel už rozmyslí...
Nesouhlasím s tím, že několikerým pro koně odůvodnitelným škubnutím za otěže snížíte citlivost koně pro normální práci. Je velký rozdíl jemně si hrát s udidlem při práci a trhnout s ním. Kůň dokáže rozlišit trest od práce. Je jasné, že se bavíme o jezdcích, kteří jsou schopni jezdit s klidnou rukou. Navíc u pažravých příšer, které se vehementně pasou i přes odpor jezdce se o jemné hubě zrovna moc mluvit nedá...
Plesknutí přes čumák určitě nedoporučuji. Kůň se nesmí bát lidské ruky.
Při trhnutí vodítkem si kůň trest nespojí s rukou, ale s vodítkem a povelem.
Švihat bičíkem mezi koněm a trávou je ulítlé jak hrom a zbytečné mrhání silami. Není jednodušší, koni dát jednu fest ve chvíli, kdy opravdu dá hlavu dolů a začne se pást a pak zas čekat až dá zase tu hlavu dolů?
Někdy se až divím, jak velké problémy mají někteří lidé u koní s úplně obyčejnými a základními věcmi.
Umí krásně chodit na jízdárně, ale na ruce vás převálcuje... Umí hezky skákat, ale pase se i ve cvalu... Je fakt normálně hodně klidný, ale nevydrží stát v klidu u žádného úvazu a trhá je... Normálně nemá problém odejít od koně, to jen dneska... Nemůže chodit v lotu, protože pak dělá bordel ... Bojí se náklaďáků, traktorů, čehokoliv...
V dnešní době si člověk chce de facto jen vozit zadek a řeší prakticky jen jezdecký výcvik koně a nikoli všeobecný výcvik tak, aby byl kůň bez problémů kdykoli a kdekoli použitelný a ustál prakticky jakoukoli situaci s klidnou hlavou. Naučit koně chodit na jízdárně je jedna věc, ale udělat z něho opravdu dobře vychovaného koně je věc jiná a málokdo si to dnes uvědomuje