Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.148.183
Myslím tím, že už je moc starý a máme pověsit sedlo na hřebík....už jste si to prožili? Když opomenu příznaky, jako kulhání atd, tam je to jasný - tak kdy je ten čas? Stále se rozhoduji...
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.84.93
Pověsit sedlo na hřebík a nebo už úplný konec?
No asi je dobré poradit se s veterinářem, nejlíp co koně dobře zná. A řídit se pocitem, když už kůň z ježdění nemá radost, je po práci unavený a skleslý... Když už nezvládá ani občasné krátké krokovky... No pokud je nějaký konkrétní problém, rozhodování bývá jednodussi....
Na tohle není univerzální rada.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.148.183
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Pověsit sedlo na hřebík a nebo už úplný konec?
No asi je dobré poradit se s veterinářem, nejlíp co koně dobře zná. A řídit se pocitem, když už kůň z ježdění nemá radost, je po práci unavený a skleslý... Když už nezvládá ani občasné krátké krokovky... No pokud je nějaký konkrétní problém, rozhodování bývá jednodussi....
Na tohle není univerzální rada.
Asi bych tam musela říct ano pro - to, že už nemá z ježdění radost, že je unavený. Když běžíme, hodně celým hřbetem pohybuje do stran, často ošklivě zakopává i v kroku... Už se s ním bojím běhat, abysme se nesvalili. Běhá pomalu, těžkopádně... Krokovky zvládá dlouhé pěkně. Někdy má chuť běhat, ale to je tak 1 z 10 vyjížděk... Jezdíme jen několikrát do měsíce.
Nevím, jestli ho něco bolí...Nic tomu nenasědčuje, ale není to vyloučeno...
Akorát jsem nepochopila otázku - úplně konec.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.87.75
Úplně konec... nojo, to není nepochopitelné.
Taky tyhle věci řeším. Nějak jsem se ale usnesla, že nejhorší, co můžu udělat, je to, že to zvíře prostě přestanu potřebovat. Už jem viděla koní, co do půl roku sešli, totálně, protože choděj jen na pastvinu či kam, a domů... a nic. Ať si kdo chce co chce říká, je to tak.
Takže chodíme na dlouhé krokovky, zpestřené občas svižnějším pohybem, inu, jak je kobyla v chuti.
krásné je, když s námi jde mladší kůň. To se pak dáma předvádí, že ji musím brzdit - něco jako "hele, ty mládě, TAKHLE se má chovat jezdeckej kůň!"
Ona by možná ještě i drezurovala, skákala a jánevím co. Ale spolehnout se na to nedá, takže nějaká příprava nepřichází v úvahu. Prostě bereme každý den jako bonus.
A zátěž - no, vychází nám to taky přibližně 3-4x týdně jako akorát. Ať už ty krokovky, nebo cokoli. Jistě, že ji musím někdy mírnit. Jindy zas slezu a jdu pěšky.
Z toho, co jsem voděla za ty roky: myslím, že to poznám, ten konec. Doufám. Koně měli vždycky v očích takovej pohled "nech mě už jít". To se nedalo splést.
A projevem téhle věci - tentokrát objektivním - je to, že je od sebe odhání stádo. To je pro koně velice zlé.
Tož tak. Netěším se na to, ale jednou to přijde. Ovšem ten pocit bezpečí, souladu, vzájemného pochopení... prostě toho, co jsme budovaly spoustu let - ten si užívám i teď, i v kroku, vedle ní, všude a pořád. Druhá taková není a nebude.
Jen chci říct, že i stáří může být krásné. Koňské nebo člověčí...to je asi jedno. Pokud je v něm pochopení, respekt a tolerance plynoucí ze zkušenosti a zmoudření... je to fajn.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.215.229
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Úplně konec... nojo, to není nepochopitelné.
Taky tyhle věci řeším. Nějak jsem se ale usnesla, že nejhorší, co můžu udělat, je to, že to zvíře prostě přestanu potřebovat. Už jem viděla koní, co do půl roku sešli, totálně, protože choděj jen na pastvinu či kam, a domů... a nic. Ať si kdo chce co chce říká, je to tak.
Takže chodíme na dlouhé krokovky, zpestřené občas svižnějším pohybem, inu, jak je kobyla v chuti.
krásné je, když s námi jde mladší kůň. To se pak dáma předvádí, že ji musím brzdit - něco jako "hele, ty mládě, TAKHLE se má chovat jezdeckej kůň!"
Ona by možná ještě i drezurovala, skákala a jánevím co. Ale spolehnout se na to nedá, takže nějaká příprava nepřichází v úvahu. Prostě bereme každý den jako bonus.
A zátěž - no, vychází nám to taky přibližně 3-4x týdně jako akorát. Ať už ty krokovky, nebo cokoli. Jistě, že ji musím někdy mírnit. Jindy zas slezu a jdu pěšky.
Z toho, co jsem voděla za ty roky: myslím, že to poznám, ten konec. Doufám. Koně měli vždycky v očích takovej pohled "nech mě už jít". To se nedalo splést.
A projevem téhle věci - tentokrát objektivním - je to, že je od sebe odhání stádo. To je pro koně velice zlé.
Tož tak. Netěším se na to, ale jednou to přijde. Ovšem ten pocit bezpečí, souladu, vzájemného pochopení... prostě toho, co jsme budovaly spoustu let - ten si užívám i teď, i v kroku, vedle ní, všude a pořád. Druhá taková není a nebude.
Jen chci říct, že i stáří může být krásné. Koňské nebo člověčí...to je asi jedno. Pokud je v něm pochopení, respekt a tolerance plynoucí ze zkušenosti a zmoudření... je to fajn.
Krásně napsané.
Mě tohle ještě čeká, kobyle je 16 let, řekla bych doslova den ode dne mládne :) Jsem s ní jen a jen spokojená, ale už ve mě nahlodává ten pocit, kdy začneme ubírat (myslím, že pár let ještě není třeba, ale kdo ví, co bude), kdy začneme vyloženě brzdit, a kdy už to bude jen o tom odpočinku... A pak ten konec? Otázka na to nebyla, ale obecně doufám, že se rozhodnu dobře i ve správný čas.
Nahoře popsané mi trochu připomíná staré manžele. Přesně vědí, co od sebe očekávat, proto i přesto se mají rádi, a všichni jim to můžou jen závidět.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.87.75
Děkuju
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.84.93
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Asi bych tam musela říct ano pro - to, že už nemá z ježdění radost, že je unavený. Když běžíme, hodně celým hřbetem pohybuje do stran, často ošklivě zakopává i v kroku... Už se s ním bojím běhat, abysme se nesvalili. Běhá pomalu, těžkopádně... Krokovky zvládá dlouhé pěkně. Někdy má chuť běhat, ale to je tak 1 z 10 vyjížděk... Jezdíme jen několikrát do měsíce.
Nevím, jestli ho něco bolí...Nic tomu nenasědčuje, ale není to vyloučeno...
Akorát jsem nepochopila otázku - úplně konec.
Uplne konec jsem myslela utratit kone. To taky nekteri lide resi. Neslo mi totiz do hlavy ten smajlik jak breci. Jestli uz kun nemuze slouzit jako jezdecky, to neni jeste takova traga ne?
Jestli zvlada v pohode krokovky a "beha pomalu a tezkopadne" tak na to jen reknu- a proc teda behate?
Ja bych rekla, ze stary kun (kolik je mu?) jeste muze slouzit napohodove vyjizdky jeste x let, ale na nejake zavodeni uz to proste neni dlouho pred tim, nez se sedlo pověsí na hřebík.
Jestli na koni jezdite, musite byt pprevedcena ze nema zadny problem. !Neni to vylouceno" mi nezni jako ze vite (mate potvrzene od vete) ze mu nic neni....
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.205.252
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Asi bych tam musela říct ano pro - to, že už nemá z ježdění radost, že je unavený. Když běžíme, hodně celým hřbetem pohybuje do stran, často ošklivě zakopává i v kroku... Už se s ním bojím běhat, abysme se nesvalili. Běhá pomalu, těžkopádně... Krokovky zvládá dlouhé pěkně. Někdy má chuť běhat, ale to je tak 1 z 10 vyjížděk... Jezdíme jen několikrát do měsíce.
Nevím, jestli ho něco bolí...Nic tomu nenasědčuje, ale není to vyloučeno...
Akorát jsem nepochopila otázku - úplně konec.
Spíš bych zhodnotila všechny okolnosti.Hlavně samozřejmě věk.Dosavadní zátěž.Současný zdravotní stav.
Tzn. máte li 25letého teplokrevníka co 16let intenzivně skákal.Poslední léta třeba občas kulhá,je dušný ,hubne,apod.Běžné rekre vyjížďky dosud zvládal,ale poslední měsíc už mu vadí rychlejší tempo.Tam je celkem jasné,že ježdění byste měla omezit .Na krokovky,bude li mít lepší den,třeba ho nechat popoběhnout.
Máte li 14 ti letého křížence,co doteď chodil jen rekreaci a najednou se mu děje,to ,co popisujete,tam omezením ježdění nic nevyřešíte,ale zavoláte veterináře.
Člověk by měl být soudný a pokud se pod ním kůň sotva motá ,prostě na něj nelézt.Chce to jen trošku selského rozumu.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.41.2
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Uplne konec jsem myslela utratit kone. To taky nekteri lide resi. Neslo mi totiz do hlavy ten smajlik jak breci. Jestli uz kun nemuze slouzit jako jezdecky, to neni jeste takova traga ne?
Jestli zvlada v pohode krokovky a "beha pomalu a tezkopadne" tak na to jen reknu- a proc teda behate?
Ja bych rekla, ze stary kun (kolik je mu?) jeste muze slouzit napohodove vyjizdky jeste x let, ale na nejake zavodeni uz to proste neni dlouho pred tim, nez se sedlo pověsí na hřebík.
Jestli na koni jezdite, musite byt pprevedcena ze nema zadny problem. !Neni to vylouceno" mi nezni jako ze vite (mate potvrzene od vete) ze mu nic neni....
Přesně tak, souhlasím s váma!! Také by mě zajímal věk koně..
Pokud kůň je takový jak zadavatelka píše, tak jaký je problém chodit jenom na krkokovky pod sedlem nebo se jen tak projít s koněm na ruce?? Pokud koně necháte jen tak stát na pastvě, někteří to mohou brát špatně a chudnou, chudnou, dokud neumřou. Znám 30letého koně, je skoro úplně slepá, skoro úplně hluchá, je bez zubů už, ale kořínek má tuhý, brává se sem tam pod sedlo na oťapání na jízdárně ve všech chodech, na krokovky do terénu a to máte vidět, jak takovej kůň z radosti a plný elánu dává nafrak dětem a v kroku venku to jsou doslova dostihy, že mu ani mladí koně nestačí A děti na ni moc sedat nechcou, že se bojí, že spadnou, hodí se na styl hřebce a vyhodit zadníma z té radosti není vůbec problém
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.148.183
Zadavatelka:
No je to takhle... Bude mu 20 let, je to ČT, každý rok má horší období, že se mu nechce. Letos ještě nepřišlo období, že se mu chce... Nenechávám ho stát na pastvě, chodím s kobylou a on jde s náma na volno - očividně bez jezdce mu běhat nevadí Sportem je žničený, skákal cca 10 let a bohužel na dlouhých kopytech a se skostnatělou šlachou a divným ramenem (nevím jak jinak to nazvat). Když se dostal ke mě, už se dalo věci jen zlepšovat, ale ne uzdravit. Pravidelně mi na něj kouká fyzioterapeut, párkrá tu byl veterinář, když se mi něco nezdálo. Vesměs je zdravý, nekulhá. Ale prostě ztěžka běží...Mám ho téměř 5 let a bral jsem si ho s tím, že jeho budoucnost je nejistá... Je to můj první kůň...
A kobyla je přítelova, takže chce samozřejmě taky jezdit - nejlépe s náma. Kolem bydlí pár koňáků, ale na krokovku s námi nikdo nepůjde. Tak je mi trochu líto, že pokud budou jen krokovky, zůstaneme sami proto ten plačící smajlík...
Ale utratit ne, nikdy bych ho neopustila, dokud nepřijde jeho čas. Jen se cítím špatně, protože opravdu nevím, jestli má z ježdění radost... Býval to výtržník a zlobidlo, teď už je spíš takový, ten starý pán, který mlčí, protože ví...
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.148.183
Jinak na ruce chdíme asi častěji než pod sedlo Máme totiž hřábátko a tak vezmem kobylu, vylycha a mimčo a jdem. Jeden je na vodítku, aby ostatní nezdrhli - ti lítaj kolem a pak se zas vystřídají
Ale to víte...budou mi chybět naše malý čundry a výlety "kamsi na pivčo" ...
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.148.183
Jinak na ruce chdíme asi častěji než pod sedlo Máme totiž hřábátko a tak vezmem kobylu, vylycha a mimčo a jdem. Jeden je na vodítku, aby ostatní nezdrhli - ti lítaj kolem a pak se zas vystřídají
Ale to víte...budou mi chybět naše malý čundry a výlety "kamsi na pivčo" ...
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.131.153
....
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.131.153
....
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.61.217
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Úplně konec... nojo, to není nepochopitelné.
Taky tyhle věci řeším. Nějak jsem se ale usnesla, že nejhorší, co můžu udělat, je to, že to zvíře prostě přestanu potřebovat. Už jem viděla koní, co do půl roku sešli, totálně, protože choděj jen na pastvinu či kam, a domů... a nic. Ať si kdo chce co chce říká, je to tak.
Takže chodíme na dlouhé krokovky, zpestřené občas svižnějším pohybem, inu, jak je kobyla v chuti.
krásné je, když s námi jde mladší kůň. To se pak dáma předvádí, že ji musím brzdit - něco jako "hele, ty mládě, TAKHLE se má chovat jezdeckej kůň!"
Ona by možná ještě i drezurovala, skákala a jánevím co. Ale spolehnout se na to nedá, takže nějaká příprava nepřichází v úvahu. Prostě bereme každý den jako bonus.
A zátěž - no, vychází nám to taky přibližně 3-4x týdně jako akorát. Ať už ty krokovky, nebo cokoli. Jistě, že ji musím někdy mírnit. Jindy zas slezu a jdu pěšky.
Z toho, co jsem voděla za ty roky: myslím, že to poznám, ten konec. Doufám. Koně měli vždycky v očích takovej pohled "nech mě už jít". To se nedalo splést.
A projevem téhle věci - tentokrát objektivním - je to, že je od sebe odhání stádo. To je pro koně velice zlé.
Tož tak. Netěším se na to, ale jednou to přijde. Ovšem ten pocit bezpečí, souladu, vzájemného pochopení... prostě toho, co jsme budovaly spoustu let - ten si užívám i teď, i v kroku, vedle ní, všude a pořád. Druhá taková není a nebude.
Jen chci říct, že i stáří může být krásné. Koňské nebo člověčí...to je asi jedno. Pokud je v něm pochopení, respekt a tolerance plynoucí ze zkušenosti a zmoudření... je to fajn.
Při čteni tothot přispevku,mě i ukáplo,moc hezky napsáno,jde vidět ,že jste srdcem konák,,mám mladého koně,,ale vím,že v mých rukách dožije a Vaše slova byly krásné pohlazení,,,víc lidí jako Vy,,,
R.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.72.69
Může to být i výživou. Kobyla mi chodila jak lemra. Přidala jsem bílkoviny, konkrétně vojtěšku a kobylu musím brzdit.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.148.183
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Může to být i výživou. Kobyla mi chodila jak lemra. Přidala jsem bílkoviny, konkrétně vojtěšku a kobylu musím brzdit.
Paráda, to zkusím!