Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.28.156
Jak jste učili své mladé koně na auta a hlavně na provoz. S auty problém nemáme, je jedno jestli stojí, nebo přijíždějí nebo odjíždějí z ranče, nebo jestli má auto otevřený kufr.... ale poblíž stáje je silnice (mimo obec), kde auta jezdí 80-100km / hod, předjíždějí se, apod. a jsem si jistá, že s tímto problém mít budeme, protože když jsme viděli a slyšeli prosvištění rychle jedoucího auta v dálce, tak jsme se malinko lekali a to jsme byli v bezpečné vzdálenosti. V budoucnu až budeme chodit na vyjížďky, tak krátký úsek cesty k loukám a lesům vede okolo této silnice, takže proto potřebuji aby to koník zvládal.
Jen úplně stoprocentně nevím jak na to, jestli postupně koně vodit na cestu a den ode dne pomaloučku zvětšovat vzdálenost, kdy se k silnici budeme přibližovat? Aby si to v klidu prohlédl a zjistil, že ho to nesežere? Nebo vzít s sebou druhého koně, kterému to nedělá problémy, aby mému ukázal, že se není čeho bát?
Kůň mi důvěřuje a já jeho důvěru nechci podlomit.
Nějaký tip? Děkuji vám mockrát
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.41.0
Já to v tomhle mám zlatý. Kobylku mám v režimu 24/7, kdy se ale jedná už spíše o travnatý výběh než pastvu. Koně tedy dostávají nasekanou trávu, která se jim dováží buď osobákem s vozíkem nebo častěji tatrou. Auta při rozdávání trávy dobrovolně následují. Nebo se ve vozíku převáží barel s vodou hřebečkům do samostatného výběhu, to dělá i hluk, šplouchá a tak. Občas se auta ponechají ve výběhu přes noc - kobylka má tatru prozkoumanou.
Plus občas to samé s bagrem, když se odváží hnůj. Na kobylce se ještě nejezdí, ale neočekávám problémy, v pohodě je i při chůzi po silnici s malým provozem, i když s procházkami teprve začíná. Potíže by mohly nastat snad jedině v případě bezohledné jízdy řidiče, náhlé brzdění, zrychlení, troubení, najíždění blízko ve velké rychlosti. Ale hlavní tahy jsou daleko, při vyjížďkách přecházíme maximálně okresky. A v tom pomůžou i další koně ze stáje.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.33.66
Já bych se hlavně soustředila na to, abych se během učení na auta nebála já sama. Vesnické silničky jsou OK, ty kobča neřešila nikdy, ale také chodíme ven přes silnici, kde auta frčí (úplně mě dorážejí hovada, která řítí přes 100, zdálky vidí, že ukazuji ať zpomalí, na vestě mám nápis Pozor mladý kůň, ale stejně to šmiknou na plný plyn půl metru od kobyly). Postupně na tohle se kobča naučit nedala (terén to nedovoluje), takže jsem využila naší starou důchodkyni, u které mám ozkoušené, že s ní nehne ani autobus, ani kamion, a vůbec auta jí nechávají naprosto chladnou. Abych se napoprvé nezačala bát, protože si nejsem jistá jak kobča v nové situaci zareaguje, první dva přechody jsem raději slezla a mladou vedla po kraji. Párkrát se oklepala, když to bzíklo těsně vedle nás, ale když viděla, že kobyla vepředu to vůbec neřeší a já také ne, napodruhé byla OK. Potřetí jsem už jela v sedle, a (musím to zaklepat), mladá je OK.