Není "trenér" jako trenér

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
První minuta, kdyby se "trenér" nehezky choval ke koni - tak už je dávno dole. Chce to občas vlastní selský rozum a nenechat si všechno nabulíkovat na nos od "odporníků-odborníků". A hlavně, sama chci vědět (a vidět na vlastní oči) co s mým koněm, kdo dělá a jak. Takže si tím dost eliminuji nevhodné chování.

Budiž ponaučení pro příště a ať koník zase najde důvěru v hodné lidi

Přesně tak, já když přemýšlela nad trenérem, tak jsem se ptala dost lidí v okolí - jak začátečníků, tak sportovních jezdců, jestli ten trenér je dobrý. Pokud mi začátečníci řekli, že je velice fajn, klidný a přátelský přístup, sportovní jezdci, že super, ale výš jak L člověka nevytáhne (což člověku, který je na úrovni cca Z - bohatě stačí pro utvrzení základu) tak beru, pokud opačné reakce, neberu.

Bohužel člověk se chybami učí, ale věřím tomu, že pokud budete ke koni spravedlivá, citlivá, tak bude to trvat, ale půjde to i v klidu a ne násilím.

Já už několikrát přemýšlela, že dám někomu svojeho koně na ježdění - jednak že by se mi hodil nějaký příspěvek a jednak, že by kobča mohla aspoň chodit víc ven, ale když vidím, jak to může dopadnout, tak raději ať chodí 1-2x do týdne a já ji uživím, než jednoho dne přijít ke svému naprosto bezkonfliktnímu, hodnému, klidnému koni, aby se mi u čištění někde pochodoval (když čistím já, tak stojí, kolikrát mi připadá, že chrápe a poté co nasedlám a řeknu "tak pojď jdeme" s sebou cukne, jako bych ji probrala zrovna ), byla protivná, pod sedlem (kdy ji jezdím na volné otěži a jezdím jí jen sedem a případně hlasem), abych se s ní musela přetahovat nebo musela do ní rýt nohy, aby šla dopředu, to mi za to nestojí. Bohužel málokdo má cit pro koně a právě ty citlivější koně umí jezdit málo kdo. Vzít koně a zarýt do něj ostruhy a škubat v držce umí opravdu každý...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně tak, já když přemýšlela nad trenérem, tak jsem se ptala dost lidí v okolí - jak začátečníků, tak sportovních jezdců, jestli ten trenér je dobrý. Pokud mi začátečníci řekli, že je velice fajn, klidný a přátelský přístup, sportovní jezdci, že super, ale výš jak L člověka nevytáhne (což člověku, který je na úrovni cca Z - bohatě stačí pro utvrzení základu) tak beru, pokud opačné reakce, neberu.

Bohužel člověk se chybami učí, ale věřím tomu, že pokud budete ke koni spravedlivá, citlivá, tak bude to trvat, ale půjde to i v klidu a ne násilím.

Já už několikrát přemýšlela, že dám někomu svojeho koně na ježdění - jednak že by se mi hodil nějaký příspěvek a jednak, že by kobča mohla aspoň chodit víc ven, ale když vidím, jak to může dopadnout, tak raději ať chodí 1-2x do týdne a já ji uživím, než jednoho dne přijít ke svému naprosto bezkonfliktnímu, hodnému, klidnému koni, aby se mi u čištění někde pochodoval (když čistím já, tak stojí, kolikrát mi připadá, že chrápe a poté co nasedlám a řeknu "tak pojď jdeme" s sebou cukne, jako bych ji probrala zrovna ), byla protivná, pod sedlem (kdy ji jezdím na volné otěži a jezdím jí jen sedem a případně hlasem), abych se s ní musela přetahovat nebo musela do ní rýt nohy, aby šla dopředu, to mi za to nestojí. Bohužel málokdo má cit pro koně a právě ty citlivější koně umí jezdit málo kdo. Vzít koně a zarýt do něj ostruhy a škubat v držce umí opravdu každý...

Tak tak :)

Sama jsem měla v polovičním nájmu koňoucha a právě nejednotné až velmi rozdílné pomůcky/pobídky a samotný přístup ke koni vyústil k tomu, že jsem si koupila koníka jen a jen pro sebe. Občas půjčím mamince kobylku na vyčištění - ale to je jediný "cizí" člověk pro kobču :D

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně tak, já když přemýšlela nad trenérem, tak jsem se ptala dost lidí v okolí - jak začátečníků, tak sportovních jezdců, jestli ten trenér je dobrý. Pokud mi začátečníci řekli, že je velice fajn, klidný a přátelský přístup, sportovní jezdci, že super, ale výš jak L člověka nevytáhne (což člověku, který je na úrovni cca Z - bohatě stačí pro utvrzení základu) tak beru, pokud opačné reakce, neberu.

Bohužel člověk se chybami učí, ale věřím tomu, že pokud budete ke koni spravedlivá, citlivá, tak bude to trvat, ale půjde to i v klidu a ne násilím.

Já už několikrát přemýšlela, že dám někomu svojeho koně na ježdění - jednak že by se mi hodil nějaký příspěvek a jednak, že by kobča mohla aspoň chodit víc ven, ale když vidím, jak to může dopadnout, tak raději ať chodí 1-2x do týdne a já ji uživím, než jednoho dne přijít ke svému naprosto bezkonfliktnímu, hodnému, klidnému koni, aby se mi u čištění někde pochodoval (když čistím já, tak stojí, kolikrát mi připadá, že chrápe a poté co nasedlám a řeknu "tak pojď jdeme" s sebou cukne, jako bych ji probrala zrovna ), byla protivná, pod sedlem (kdy ji jezdím na volné otěži a jezdím jí jen sedem a případně hlasem), abych se s ní musela přetahovat nebo musela do ní rýt nohy, aby šla dopředu, to mi za to nestojí. Bohužel málokdo má cit pro koně a právě ty citlivější koně umí jezdit málo kdo. Vzít koně a zarýt do něj ostruhy a škubat v držce umí opravdu každý...

Tak tak :)

Sama jsem měla v polovičním nájmu koňoucha a právě nejednotné až velmi rozdílné pomůcky/pobídky a samotný přístup ke koni vyústil k tomu, že jsem si koupila koníka jen a jen pro sebe. Občas půjčím mamince kobylku na vyčištění - ale to je jediný "cizí" člověk pro kobču :D

Zezacatku se trener jevil jako velmi hodny a mile.. Postupem casu kdy se blizil.nas cas rozlouceni najednou jsem slysela od lidi ze staje ze mi kone mlati..a pak sete div se kdyz zniceho nic se vam kun zacne stavet na zadni na jizdarne, je otupeli od ppobidek a do toho reakce na klepnuti bicikem rikam klepnuti..co jsem zkousela takzadek.nereaguje. Slabiny vubec
.krk vubec nic a co delat kdyz se v takhle kun sekne v hodne blbe casti vyjizdky.. A jeste kdyz si reknete ze jste toho cloveka platily jezi se vam z toho vlasy..platila jsem si ho za to aby mi znicil kone..parada

Zezacatku se trener jevil jako velmi hodny a mile.. Postupem casu kdy se blizil.nas cas rozlouceni najednou jsem slysela od lidi ze staje ze mi kone mlati..a pak sete div se kdyz zniceho nic se vam kun zacne stavet na zadni na jizdarne, je otupeli od ppobidek a do toho reakce na klepnuti bicikem rikam klepnuti..co jsem zkousela takzadek.nereaguje. Slabiny vubec
.krk vubec nic a co delat kdyz se v takhle kun sekne v hodne blbe casti vyjizdky.. A jeste kdyz si reknete ze jste toho cloveka platily jezi se vam z toho vlasy..platila jsem si ho za to aby mi znicil kone..parada

Zezacatku se trener jevil jako velmi hodny a mile.. Postupem casu kdy se blizil.nas cas rozlouceni najednou jsem slysela od lidi ze staje ze mi kone mlati..a pak sete div se kdyz zniceho nic se vam kun zacne stavet na zadni na jizdarne, je otupeli od ppobidek a do toho reakce na klepnuti bicikem rikam klepnuti..co jsem zkousela takzadek.nereaguje. Slabiny vubec
.krk vubec nic a co delat kdyz se v takhle kun sekne v hodne blbe casti vyjizdky.. A jeste kdyz si reknete ze jste toho cloveka platily jezi se vam z toho vlasy..platila jsem si ho za to aby mi znicil kone..parada

Zezacatku se trener jevil jako velmi hodny a mile.. Postupem casu kdy se blizil.nas cas rozlouceni najednou jsem slysela od lidi ze staje ze mi kone mlati..a pak sete div se kdyz zniceho nic se vam kun zacne stavet na zadni na jizdarne, je otupeli od ppobidek a do toho reakce na klepnuti bicikem rikam klepnuti..co jsem zkousela takzadek.nereaguje. Slabiny vubec
.krk vubec nic a co delat kdyz se v takhle kun sekne v hodne blbe casti vyjizdky.. A jeste kdyz si reknete ze jste toho cloveka platily jezi se vam z toho vlasy..platila jsem si ho za to aby mi znicil kone..parada

Zezacatku se trener jevil jako velmi hodny a mile.. Postupem casu kdy se blizil.nas cas rozlouceni najednou jsem slysela od lidi ze staje ze mi kone mlati..a pak sete div se kdyz zniceho nic se vam kun zacne stavet na zadni na jizdarne, je otupeli od ppobidek a do toho reakce na klepnuti bicikem rikam klepnuti..co jsem zkousela takzadek.nereaguje. Slabiny vubec
.krk vubec nic a co delat kdyz se v takhle kun sekne v hodne blbe casti vyjizdky.. A jeste kdyz si reknete ze jste toho cloveka platily jezi se vam z toho vlasy..platila jsem si ho za to aby mi znicil kone..parada

Toto je väčšinou problém začiatočníkov, že nevedia rozpoznať čo je dobré a dajú sa potom ľahko ovplyvniť. Aspoň ste sa poučili a nabudúce už budete pri výbere opatrnejšia. Treba si najprv zistiť referencie od viacerých ľudí, nie je to hamba ak dotyčného nepoznáte.

Ale toho čo píšete mi to príde, že tie veci čo popisujete ste sama nevidela, niekto vám to reprodukoval, niečo ste si domysleli.. takže to nemusí byť ani tak celkom pravda. To len aby ste zas trénerovi zbytočne neškodili, ono tie ostrohy ešte nemusia znamenať, že je to zlý tréner a to, že ich vám ako začiatočníkovi nedal a on si ich bral je úplne normálne. Kôň len teraz možno vie, že k vám si môže dovoliť a skúša to. Možno by stálo za pokus začať jazdiť pod dohľadom toho trénera, nie dávať koňa jazdiť len jemu, to často nemá veľký význam.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Toto je väčšinou problém začiatočníkov, že nevedia rozpoznať čo je dobré a dajú sa potom ľahko ovplyvniť. Aspoň ste sa poučili a nabudúce už budete pri výbere opatrnejšia. Treba si najprv zistiť referencie od viacerých ľudí, nie je to hamba ak dotyčného nepoznáte.

Ale toho čo píšete mi to príde, že tie veci čo popisujete ste sama nevidela, niekto vám to reprodukoval, niečo ste si domysleli.. takže to nemusí byť ani tak celkom pravda. To len aby ste zas trénerovi zbytočne neškodili, ono tie ostrohy ešte nemusia znamenať, že je to zlý tréner a to, že ich vám ako začiatočníkovi nedal a on si ich bral je úplne normálne. Kôň len teraz možno vie, že k vám si môže dovoliť a skúša to. Možno by stálo za pokus začať jazdiť pod dohľadom toho trénera, nie dávať koňa jazdiť len jemu, to často nemá veľký význam.

Nesouhlasím, že je to problém začátečníků. . .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zezacatku se trener jevil jako velmi hodny a mile.. Postupem casu kdy se blizil.nas cas rozlouceni najednou jsem slysela od lidi ze staje ze mi kone mlati..a pak sete div se kdyz zniceho nic se vam kun zacne stavet na zadni na jizdarne, je otupeli od ppobidek a do toho reakce na klepnuti bicikem rikam klepnuti..co jsem zkousela takzadek.nereaguje. Slabiny vubec
.krk vubec nic a co delat kdyz se v takhle kun sekne v hodne blbe casti vyjizdky.. A jeste kdyz si reknete ze jste toho cloveka platily jezi se vam z toho vlasy..platila jsem si ho za to aby mi znicil kone..parada

Ale no tak, do takového stavu se kůň nedostane po jedné výcvikové hodině. Muselo to trvat dýl, indicie že něco není v pořádku museli zesilovat. A mimochodem, vy jste zodpovědná za své zvíře a máte právo říct dost a vypadněte od mého koně.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nesouhlasím, že je to problém začátečníků. . .

Přesně tak, nemusí to být jen problém začátečníků.

Uvedu svůj případ. Jsem u koní asi 13 let. za tu dobu jsem vyzkoušela snad opravdu úplně vše, od poníků, chlaďasů, sportovních koní (opravdu sportovní od S nahoru), rekre koní, měla jsem svěřenýho i hřebce remontu Fríse, rekre koní, zkažených koní, hodných koní... tak asi jako každý, když začíná, lepší se, a je v různých stájích, kde je dost lidí a koní a jezdí nejenom svého...

Už jsem měla dost nějakých dohad a různých názorů s majitelkou koní, na kterých jsem jezdila, už v té době jsem byla dospělá, vydělávala, a tak jsem se naštvala, ušetřila peníze a koupila jsem si koně. Tehdy to byl dá se říci mladá vyjukaná remonta (valach). Začínali jsme od začátku, vadilo mu neskutečně přesednutí v sedle, když jsem se potřebovala poupravit, když jsem zvedla ruku, abych si dala z obličeje atd, to hned buď vyskočil a nebo vyletěl, ale jinak to byl neskutečně vnímavý a snaživej koník, časem už mu bylo jedno, co na něm dělám. Jezdila jsem si ho sama, jen na skoky jsem se přidala vždy na trénink s druhou kobčou, která byla v podobném stadiu výcviku. Půl roku uběhlo, a když na něho sedla moje bývalá trenérka (učila mě jezdit a ona sama je drezurní jezdkyně), tak dojezdila, a řekla mi, že smeká , že ten kůň je naprosto špičkovej, neskutečně jemnej a je připravenej do L drezury. Málem mi vyhrkly slzy dojetí, to přiznávám, z osobních důvodů jsem toho koně dala pryč a koupila si ještě mladší (vytouženou) kobylu a tu mám doteď a té se to také bude týkat.

Kobču jsem jezdila a jezdím tím stejným stylem. Je to bývalá dostihanda (sice krátko, ale to stačí), tudíž jsme hrozně moc dlouho pracovali na rovnováze, aby chodila po všech 4 a netahala to vše jen předkama a šla zatím aspoň na všechny 4. Kdo má plňase ví, že toto je opravdu oříšek, je pro ně obtížnější pochopit, aby chodili od zadku a uměli se poskládat, přece jenom na toto nejsou zvyklí a není to pro ně až tak "samozřejmé" jako třeba u ČT. Nějak jsme udělali základní práci a začaly zase skákat, ze začátku moc nevěděla co s nožkama, takže řady mě kolikrát chodila jak koza, ale posléze pochopila a neskutečně jí to začalo bavit. Když někdo skáče, kord s mladým koněm je vždy lepší, aby byl někdo na zemi a člověka ze země podpořil, stavěl a upozorňoval ho na chyby, všechno bylo v pohodě, kobča spolupracovala všechno bylo v pohodě. Poté jsem se přestěhovala do jiné stáje. Začaly jsme víc dělat v terénu (samé kopečky.. no jo, už hory ) a byly spokojené maximálně obě dvě. Po nějakém přiježďování a práce v terénu a poté, co povolila jízdárna po mrazech jsem si zavolala opět tuto kamarádku, že bychom mohly zase začít po zimě něco dělat. Začaly jsme samozřejmě kavaletama, apod. JENŽE, kamarádka začala jezdit pod jednou trenérkou (jezdí ČT) a najednou po nás chtěla moc věcí. Otěže na kraťoučko, pracovat na maximálním podsazení, dokonalém projetí v tomto sestavení v malém kruhu, samozřejmě naordinovala průvlečky (aby se mi neskládala na předek), a co kobyla? Samozřejmě, ta byla protivná najedou pro ní neznámé "tahání" za hubu (jemnohubý kůň) a přehnané tlačení holení do toho (aby udělala ten kruh), začala se zakousávat, nebyla vůbec uvolněná... takže jsem po 2 trénincích řekla A DOST. Kamarádka nepochopila, že tak jak jezdí se svěřeným ČT, který se jí zahryzává a je to jak tank, tak nemůže pracovat s koněm, který je velice jemný a hlavně, že to není ČT. A co udělala já? Začaly jsme jezdit zase do terénu nasvalovat a skákat si venku valy, spadlé stromy apod., jezdím ji tak, jak jsem jí jezdila doteď, na volné otěži. Občas mám pocit, že mám pod zadkem westrerňáka a ne anglicky ježděného koně . Na jízdárně jezdím asi na 2 přesku v terénu to samé. Nemám problém ji otočit a zastavit na místě sedem nebo zapískáním. Jedem si dál to svoje a jsme spokojené obě dvě neskutečně - a světe div se, kobča mi i těma zádama chodí krásně a to mám "zahozené" otěže, aniž by byla na průvlečkách. Z toho plyne to, že opravdu ne vše, co trenér či "trenér" řekne musí být pravda, je důležité najít si to, co koni i jeho jezdci vyhovuje, co nese ovoce a toho se držet. Všichni chybujeme - což je taky normální, kdo nechybuje - nežije.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně tak, nemusí to být jen problém začátečníků.

Uvedu svůj případ. Jsem u koní asi 13 let. za tu dobu jsem vyzkoušela snad opravdu úplně vše, od poníků, chlaďasů, sportovních koní (opravdu sportovní od S nahoru), rekre koní, měla jsem svěřenýho i hřebce remontu Fríse, rekre koní, zkažených koní, hodných koní... tak asi jako každý, když začíná, lepší se, a je v různých stájích, kde je dost lidí a koní a jezdí nejenom svého...

Už jsem měla dost nějakých dohad a různých názorů s majitelkou koní, na kterých jsem jezdila, už v té době jsem byla dospělá, vydělávala, a tak jsem se naštvala, ušetřila peníze a koupila jsem si koně. Tehdy to byl dá se říci mladá vyjukaná remonta (valach). Začínali jsme od začátku, vadilo mu neskutečně přesednutí v sedle, když jsem se potřebovala poupravit, když jsem zvedla ruku, abych si dala z obličeje atd, to hned buď vyskočil a nebo vyletěl, ale jinak to byl neskutečně vnímavý a snaživej koník, časem už mu bylo jedno, co na něm dělám. Jezdila jsem si ho sama, jen na skoky jsem se přidala vždy na trénink s druhou kobčou, která byla v podobném stadiu výcviku. Půl roku uběhlo, a když na něho sedla moje bývalá trenérka (učila mě jezdit a ona sama je drezurní jezdkyně), tak dojezdila, a řekla mi, že smeká , že ten kůň je naprosto špičkovej, neskutečně jemnej a je připravenej do L drezury. Málem mi vyhrkly slzy dojetí, to přiznávám, z osobních důvodů jsem toho koně dala pryč a koupila si ještě mladší (vytouženou) kobylu a tu mám doteď a té se to také bude týkat.

Kobču jsem jezdila a jezdím tím stejným stylem. Je to bývalá dostihanda (sice krátko, ale to stačí), tudíž jsme hrozně moc dlouho pracovali na rovnováze, aby chodila po všech 4 a netahala to vše jen předkama a šla zatím aspoň na všechny 4. Kdo má plňase ví, že toto je opravdu oříšek, je pro ně obtížnější pochopit, aby chodili od zadku a uměli se poskládat, přece jenom na toto nejsou zvyklí a není to pro ně až tak "samozřejmé" jako třeba u ČT. Nějak jsme udělali základní práci a začaly zase skákat, ze začátku moc nevěděla co s nožkama, takže řady mě kolikrát chodila jak koza, ale posléze pochopila a neskutečně jí to začalo bavit. Když někdo skáče, kord s mladým koněm je vždy lepší, aby byl někdo na zemi a člověka ze země podpořil, stavěl a upozorňoval ho na chyby, všechno bylo v pohodě, kobča spolupracovala všechno bylo v pohodě. Poté jsem se přestěhovala do jiné stáje. Začaly jsme víc dělat v terénu (samé kopečky.. no jo, už hory ) a byly spokojené maximálně obě dvě. Po nějakém přiježďování a práce v terénu a poté, co povolila jízdárna po mrazech jsem si zavolala opět tuto kamarádku, že bychom mohly zase začít po zimě něco dělat. Začaly jsme samozřejmě kavaletama, apod. JENŽE, kamarádka začala jezdit pod jednou trenérkou (jezdí ČT) a najednou po nás chtěla moc věcí. Otěže na kraťoučko, pracovat na maximálním podsazení, dokonalém projetí v tomto sestavení v malém kruhu, samozřejmě naordinovala průvlečky (aby se mi neskládala na předek), a co kobyla? Samozřejmě, ta byla protivná najedou pro ní neznámé "tahání" za hubu (jemnohubý kůň) a přehnané tlačení holení do toho (aby udělala ten kruh), začala se zakousávat, nebyla vůbec uvolněná... takže jsem po 2 trénincích řekla A DOST. Kamarádka nepochopila, že tak jak jezdí se svěřeným ČT, který se jí zahryzává a je to jak tank, tak nemůže pracovat s koněm, který je velice jemný a hlavně, že to není ČT. A co udělala já? Začaly jsme jezdit zase do terénu nasvalovat a skákat si venku valy, spadlé stromy apod., jezdím ji tak, jak jsem jí jezdila doteď, na volné otěži. Občas mám pocit, že mám pod zadkem westrerňáka a ne anglicky ježděného koně . Na jízdárně jezdím asi na 2 přesku v terénu to samé. Nemám problém ji otočit a zastavit na místě sedem nebo zapískáním. Jedem si dál to svoje a jsme spokojené obě dvě neskutečně - a světe div se, kobča mi i těma zádama chodí krásně a to mám "zahozené" otěže, aniž by byla na průvlečkách. Z toho plyne to, že opravdu ne vše, co trenér či "trenér" řekne musí být pravda, je důležité najít si to, co koni i jeho jezdci vyhovuje, co nese ovoce a toho se držet. Všichni chybujeme - což je taky normální, kdo nechybuje - nežije.

Lenže v tom je presne ten rozdiel, vy už nie ste začiatočník a uvedomila ste si, že vám daný výcvik nevyhovuje. Začiatočník by to nevidel, mal by pocit, že musí ešte viac makať, ešte viac držať a ešte viac tlačiť, lebo tréner káže.. Ja som pri koňoch celý život, viac ako 20 rokov a tých trénerov som už čo to skúsila a môžem povedať, že sa mi stalo aj také, že mi "nesadol" tréner, ktorý je inak celkom kapacita. Ja som si ale dokázala všimnúť, že môj kôň stratil takú tú iskru a zrazu sa vyhýbal sedlaniu, šklebil sa, keď ma videl radšej odchádzal. Pritom jazdecky sme "stúpali" no nie ochotou, ale z donútenia. Niekomu by to bolo jedno, ale mne nie a tak som sa s trénerom rozlúčila aj napriek jeho menu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně tak, nemusí to být jen problém začátečníků.

Uvedu svůj případ. Jsem u koní asi 13 let. za tu dobu jsem vyzkoušela snad opravdu úplně vše, od poníků, chlaďasů, sportovních koní (opravdu sportovní od S nahoru), rekre koní, měla jsem svěřenýho i hřebce remontu Fríse, rekre koní, zkažených koní, hodných koní... tak asi jako každý, když začíná, lepší se, a je v různých stájích, kde je dost lidí a koní a jezdí nejenom svého...

Už jsem měla dost nějakých dohad a různých názorů s majitelkou koní, na kterých jsem jezdila, už v té době jsem byla dospělá, vydělávala, a tak jsem se naštvala, ušetřila peníze a koupila jsem si koně. Tehdy to byl dá se říci mladá vyjukaná remonta (valach). Začínali jsme od začátku, vadilo mu neskutečně přesednutí v sedle, když jsem se potřebovala poupravit, když jsem zvedla ruku, abych si dala z obličeje atd, to hned buď vyskočil a nebo vyletěl, ale jinak to byl neskutečně vnímavý a snaživej koník, časem už mu bylo jedno, co na něm dělám. Jezdila jsem si ho sama, jen na skoky jsem se přidala vždy na trénink s druhou kobčou, která byla v podobném stadiu výcviku. Půl roku uběhlo, a když na něho sedla moje bývalá trenérka (učila mě jezdit a ona sama je drezurní jezdkyně), tak dojezdila, a řekla mi, že smeká , že ten kůň je naprosto špičkovej, neskutečně jemnej a je připravenej do L drezury. Málem mi vyhrkly slzy dojetí, to přiznávám, z osobních důvodů jsem toho koně dala pryč a koupila si ještě mladší (vytouženou) kobylu a tu mám doteď a té se to také bude týkat.

Kobču jsem jezdila a jezdím tím stejným stylem. Je to bývalá dostihanda (sice krátko, ale to stačí), tudíž jsme hrozně moc dlouho pracovali na rovnováze, aby chodila po všech 4 a netahala to vše jen předkama a šla zatím aspoň na všechny 4. Kdo má plňase ví, že toto je opravdu oříšek, je pro ně obtížnější pochopit, aby chodili od zadku a uměli se poskládat, přece jenom na toto nejsou zvyklí a není to pro ně až tak "samozřejmé" jako třeba u ČT. Nějak jsme udělali základní práci a začaly zase skákat, ze začátku moc nevěděla co s nožkama, takže řady mě kolikrát chodila jak koza, ale posléze pochopila a neskutečně jí to začalo bavit. Když někdo skáče, kord s mladým koněm je vždy lepší, aby byl někdo na zemi a člověka ze země podpořil, stavěl a upozorňoval ho na chyby, všechno bylo v pohodě, kobča spolupracovala všechno bylo v pohodě. Poté jsem se přestěhovala do jiné stáje. Začaly jsme víc dělat v terénu (samé kopečky.. no jo, už hory ) a byly spokojené maximálně obě dvě. Po nějakém přiježďování a práce v terénu a poté, co povolila jízdárna po mrazech jsem si zavolala opět tuto kamarádku, že bychom mohly zase začít po zimě něco dělat. Začaly jsme samozřejmě kavaletama, apod. JENŽE, kamarádka začala jezdit pod jednou trenérkou (jezdí ČT) a najednou po nás chtěla moc věcí. Otěže na kraťoučko, pracovat na maximálním podsazení, dokonalém projetí v tomto sestavení v malém kruhu, samozřejmě naordinovala průvlečky (aby se mi neskládala na předek), a co kobyla? Samozřejmě, ta byla protivná najedou pro ní neznámé "tahání" za hubu (jemnohubý kůň) a přehnané tlačení holení do toho (aby udělala ten kruh), začala se zakousávat, nebyla vůbec uvolněná... takže jsem po 2 trénincích řekla A DOST. Kamarádka nepochopila, že tak jak jezdí se svěřeným ČT, který se jí zahryzává a je to jak tank, tak nemůže pracovat s koněm, který je velice jemný a hlavně, že to není ČT. A co udělala já? Začaly jsme jezdit zase do terénu nasvalovat a skákat si venku valy, spadlé stromy apod., jezdím ji tak, jak jsem jí jezdila doteď, na volné otěži. Občas mám pocit, že mám pod zadkem westrerňáka a ne anglicky ježděného koně . Na jízdárně jezdím asi na 2 přesku v terénu to samé. Nemám problém ji otočit a zastavit na místě sedem nebo zapískáním. Jedem si dál to svoje a jsme spokojené obě dvě neskutečně - a světe div se, kobča mi i těma zádama chodí krásně a to mám "zahozené" otěže, aniž by byla na průvlečkách. Z toho plyne to, že opravdu ne vše, co trenér či "trenér" řekne musí být pravda, je důležité najít si to, co koni i jeho jezdci vyhovuje, co nese ovoce a toho se držet. Všichni chybujeme - což je taky normální, kdo nechybuje - nežije.

Je to problem zacatecniku.

Vy jste po druhe hodiny sama zjistila, ze takhle ne a vzala to do svych rukou (a nezkur*ila si kobylu)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to problem zacatecniku.

Vy jste po druhe hodiny sama zjistila, ze takhle ne a vzala to do svych rukou (a nezkur*ila si kobylu)

Spíš než problém začátečníka je to, že si to majitel neuhlídá a nechá to tak zajít. Člověk si musí ověřit, co to je za člověka a ne pak plakat nad výsledkem.

Kamarádka, která studovala tak před 15 lety zemědělku chov koní, koně vlastní doma má asi 20 let taky naletěla. Přestěhovala si koně do ustájení, a hledala kdo jí bude koně jezdit. Měla jednu, ale s koněm chodila tak cca 4x do měsíce. A tak našla další. Všude si neskutečně vychvalovala, jak je to úžasná jezdkyně, jak se k těm koním skvěle chová, s klidem, kůň je spokojený, klidný a jak konečně chodí pravidelně ven. A realita?? Vzala koně, který nebyl zvyklý makat nějakou dobu už (dříve byla dobře naježděná, ale cca 1,5 se už jen tak flákala - slečna jezdkyně znala moc dobře všechny skutečnosti vč. toho, jak je kůň ježděn, kolikrát, jakým stylem), vzala na jízdárnu a hodinu ho tam doslova drtila v plném shromáždění jak sportovního drezuráka a tak to bylo nějakou dobu, než kobyla začala kulhat (dost nečekaně vzhledem k tomu, jak na tom kobyla s nohama je, jedna noha poranění šlacha, druhá noha na zadku prošláplá spěnka), pak už ji samozřejmě ta kobyla nezajímala a co. Posléze to majitelce došlo, holku vyrazila a měla kulhavého koně.

Ano, může si za to paní majitelka sama i když není žádný začátečník. Kdyby si pohlídala slečnu od začátku a nenechávala jí hned volnou ruku...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to problem zacatecniku.

Vy jste po druhe hodiny sama zjistila, ze takhle ne a vzala to do svych rukou (a nezkur*ila si kobylu)

Nevím, ale řekla bych, že když člověk někomu důvěřuje, tak prostě různé věci "nevidí" - (schválně píši v uvozovkách)

Také jsem měla tu "čest" a pozvala jsem si člověka, který byl hodně lidmi chválen a stačilo mi to 2x
Mám hodně jemného, citlivého a temperamentního koně a jeho přístup pro mě nebyl žádoucí.

trenér ze začátku byl opravdu super,pomohl atd..postupem času,jsem měla pocit , že si na mém koni něco chce dokazovat a tlachá si svoje ego... a stačilo když sedl dalším 3 lidem na koně co mají ke koním citlivý přístup... trenér nasedl na koně ,seřezal je a dal jim totální dril a řval na ně...tohle mi otevřelo oči -bohužel později než bych chtěla- a "pracovní" vztah jsem poté ještě vše v dobrém ukončila. chování "rádoby " trenéra po oznámení ukončení " vztahu" jsem opravdu koukala.. že profesionální uroveň klesla na pozici- malého fakana.. kdy začal " rádoby trenér" kolem sebe kopat a házet na mě špínu... a to vás ujistí ještě více,že jste udělaly to nejlepší