Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.38.96
Obracim se na diskusi s obrovskym problemem. Mam trileteho kone, od sve klisny, narodil se u me a ja ho zboznuju. Je obsedly umi zaklady, problem je ze mu neverim. Vzdy kdyz jsem s nim jela ven byla jsem malinko nervozni ale posledne se lekl kdyz vyskocily srnky ze krovi a jak jsem se ho snazila udrzet spadli jsme spolu dost osklive - postavil se na zadni a prepadli jsme. Od te doby se vyloulzene bojim, mam myslenky na to jak mi zlomi pater a podobne....prste jsem z nej vystresovana. Asi je to i tim ze uz jsem starsi -26 a postupne zacinam mit pud sebezachovy. Na jinych konivh co vim ze jsou ok pod sedlem se nebojim. Z nej mam ale pod sedlem strach. Chci to prekonat, podotykam ze jsem zkuseny jezdec jezdim 12let aktivne sport drezura dobL
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.96.18
to je těžké...sama jsem závodila, obsedala mladé koně, dělala s hřebci, s problémovými koňmi,každý koník byl pro mne výzvou, tak šup už jsem se na něj hrnula a dnes??? patřím k těm koňařkám co si pořídili děti až hodně po třicítce, nyní je mi 40 let a už bych nikdy nedělala co kdysi, není to přímo strach jako takový, ale už koně neobsedám, jezdím si jen rekre a i tak mi cosi vzadu v mozku našeptává to co nikdy dříve...né tu větev neskákej, ten příkop objeď apod, dříve jsem vše co vybízelo ke skoku skákala, mé výjížďky terénem ostatní onznačovali za malou cross -country či mini militari jízdu, nechápala jsem, že některé starší jezdkyně mně označují za blázna a že se mnou nejezdí, viď Jitko Kutmanová ze Zmrzlíku, že?? apod.Když byl kň temreramentní a vyhazoval tak o to větší to byl pro mne adrenalin, klidní vyrovnaní pohodoví koně mně nebavili a ..dnes už to nedávám, mám zodpovědnost a dávám více pozor, jak se takový našeptávač u vás objeví, tak se s tím těžko bojuje, u koní chci zůstat mám jich několik, ale nikdy už to nebude jako za mlada, kdy se člověk nestressoval a neřešil co bude, poradit je těžké...z ježdění máte mít radost a né obavy, jezdím nyní jen pohodovky, tu a tam skůček, ale bezpečný, rychleší cvalík jen kde to dobře znám apod....musíte si to srovnat sama se sebou, zda na toho koně máte či ne...nepíšete zda když jede někdo s vámi se cítíte lépe, často je člověku lépe jet s někým než sám....a postupně si třeba dodáte odvahu, pokud se to nepodaří můžete koně zcela zkazit, s nejistým jezdcem bude i on nejistý a vypěstuje si špatné návky, ale to asi sama tušíte...máte-li možnost jízdárny, přiježdování na jízdárně, s trenérem, tak bych se vrátila k základům s koníkem a krok za krokem v tom v čem si věříte posouvala pomyslné mety dál a dál, je-li někdo kdo by s vámi koníka dobře jezdil, bylo by to jen k plusu....hodně štěstí, asi jsem neporadila, ale rozumím vám
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.210.175
Starší v šestadvaceti? Mě je 32 a právě jsem obsedla svou odchovanku. Taky mám trochu vítr z prvních vyjížděk, ale víc se bojím magorů na silnici vedle stáje.
Ve Vašem případě bych pracovala s koněm na jízdárně -pod sedlem, abyste mu začala věřit. A také ze země, aby on věřil Vám. Můžete ho učit nebát se strašáků, dát si na bičík igeliťák, kůži, plechovku, cokoli a mávat s tím u něho, až mu to bude jedno. To samé plastové lahve, hlasité zvuky z rádia apod. Až uvidíte, že je to lepší, choďte na procházky na ruce. Klidně s jiným koněm.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.205.252
A musíte zrovna tohohle koně mít?Nebo spíš,musíte ho zrovna vy obsedat?
Máte li strach,tím mladému koni jen kazíte radost.Cítí z vás obavy,neví z čeho,přenášíte na něj nervózu ,nespokojenost a on se pak bude o to víc bát a vlastně neví čeho,takže všeho........
Jako řešení bych viděla,buď koně prodat,nebo si ho nechat udělat od někoho jiného,schopného.Uvidíte li,že je zvíře klidné a vstřícné,pod jiným jezdcem,třeba se vaše nelogické obavy a strachy zmírní,případně zmizí.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.230.254
Byla jsem v podobné situaci, po té co jsem porodila jsem nebyla schopná obsedat... prostě už to nešlo... Našla jsem si jiný systém práce. Prostě mladé koně nejdříve velice důkladně na vše připravím ze země, dám si s tím čas, všechno projdu ze země, všechny bubáky, natrénujeme reakci na holeň a na otěž, rozejít, zastavit, do strany, obraty, stranové chody alespoň v kroku atd je toho fakt hromada, a klidně na rok práce a až pak si vždy seženu v okolí někoho mladého schopného kdo na to zvíře pod mým dohledem sedne a dělám s tím koněm opět já ze země s tím PASIVNÍM člověkem na zádech až pak na něj sedám já... Myslím, že je takové "vlak se nažere a koza zůstane celá"?
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.230.254
pardon je vlak, ale vlk...
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.26.88
přidala bych se se svým asi příběhem víc než radou. Měla jsem valacha byl super, přiježděný, skákal, jezdila jsem na něm až do 7 měsíce těhotenství, po porodu ještě v šestinedělí, ale měla jsem na něho samozřejmě méně času a jednou mě takhle zvesela poslal k zemi, spadla jsem dříve a nikdy mi to nevadilo, ale od té doby už to nikdy nebylo ono, i on to cítil a začal mě testovat, nakonec jsem ho prodala a bylo to ku prospěchu nás obou. Mám jiné koně taky mi občas pošlou hrba, ale u nich i to nevadí