Anketa-nepříjemné události

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojky..k životu nepatří jen radost BOHUŽEL ,ale taky se někdy stane katastrofa nebo méně katastrofa která vám i vašemu koni změní život.Stalo se vám toto někdy?Nějaká nepřijemná situace...událost..může se stát cokoliv..a my víme že né jen to příjemné

No nevím jestli je to katastrofa, ale je to nepříjemné. moji kobylku jsme jako hříbě dali na hříbárnu - pastviny. Tam se o ni nějak hodně blbě starali, takže se nám domů vrátila naprosto duševně labilní klisnička, na kterou se pomalu nedalo ani šáhout, natož ji vyčistit nebo obsedat. Teď už po roce a půl je obsednutá a jezdí se na ní, ale snese na zádech jen mě a našeho stájníka. Nikoho jiného ne a i my s ní máme dost problémy :-(

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tohle už sem tady někdy dávala a určitě to není nic příjemného..
tahle povídka má i svůj název a můžu vám vklidu říct,že tohle se opravdu stalo.
.********"Kráčeli jsme ke vlaku a došli do nebes"*********

Dopsaly se poslední písemky,odložili jsme poslední domácí úkoly,učitelka rozdala .vysvědčení a děti ze škol se rozeběhli z radostí do svých domovů a my jsme se jen těšily až si vytáhnem koníky z maštalí a vyjedem někam pryč. Letní prázdniny…Slunce svítí,ptáci spívají,větřík příjemně fouká,ano letní poezie.Milovali jsme vyjížďky do přírody…při západu slunce.Jako každý rok nás čekaly závody a tek nám nic jiného nezbývalo,než se vrhnout na koně a jít trénovat.Přípravy vyžadovaly hodně energie..ale my jsme se vraceli vždy v dobré náladě,vžití pohybu koně a hlavně vždy z úsměvem,Takhle si většinou lidé od koní přectavovali úžasně prožitý den.Ano, taky jsme to milovali aniž by jsme věděli co nás čeká.Každý prázdninový den byl pro nás i koně radostí.Každá minutka prožitá s timhle koněm,co jsem tak moc milovala,mi byla drahá…Znovu vytoužený západ slunce.My se vracíme jakoby polítí potem,koňský pot se táhne po Angeline těle.Kobylka ve slunci pohádková,jinak zlatá.Vysoká kobylka ze srdcem milovníka,pohybem tanečníka a očima romantika.Krása snad k nepopsání.Kůň stvořený pro princeznu.Často jsem si kladla otázku“zasloužím si ji“?...a tohle jsem asi neměla dělat.Nakonec jsem pochopila,že jsem si ji opravdu nezasloužila,Bůh to vzal jistě k srdci a to štěstí si vzal k sobě…
2.
Treninků bylo mnoho,ale až ten jeden nám všem změnil život.Jedna jediná hloupá hádka,jediná.Tohle se opravdu muselo stát?Klademe si zbytečnou otázku?Stalo se…bohužel.Nastal nedělní večer,jak už jsem se zmínila,my večery z koňmi přímo milovaly.Když jsem se ale tentýž den vraceli z plavení ani jedna z nás nepromluvila.byli jsme pohádané a ani jedna nechtěla ustoupit.Kvůli blbému krmení se nemuselo stát to co se stalo.Krok po kroku jsme se vraceli uražení a bez chuti.Koně se nakonec nějak nakrmilo a každá z nás šla svou cestou domů. Po krmení se koně pustily do výběhů na noc.Angelika,Kathy a Svitek zůstali tuhle osudnou noc venku.Brzo ráno když já se povalovala ještě v posteli,táta už byl dávno pryč.O koně bylo postaráno,přece jenom jsme měli ohradník a koně ten to styl oplocení velmi respektují,proto jsem se o ně moc nebála a spala spokojeně dál.Bylo to dávno a tak si nevzpomínám jaké se mi točily v hlavě myšlenky,ale vím že sem cítila strach a vlastně ani nevím proč,možná proto,že dominantou našeho stáda byla Kathy a ta usilovala o svobodu.Pocházela totiž z ruských plání a tam byla svobodná,šťastná a bez starostí.Jednoduše zkrocený divoch,který nepřestává věřit ve svobodu a stále o ní bojuje.
3.
Takže už jistě chápete,proč ten strach,cítila jsem,že není něco v pořádku,že se může něco stát.Ale taky mi bylo divné,pročpak zrovna v tu dobu?Kdy se ona katastrofa opravdu stala?
Když jsem se odhodlala vztát z postele,uviděla jsem tátu,jeho tvář byla "bez chuti"tušila jsem že je z něčím konec,ale z čím?Nakonec jsem s něho z těží vysoukala větu,kterou jsme opravdu nechěla slyšet."Angeliku přejel vlak".Propadla jsem pláči.Nechtělo se mi žít.V ten moment jsem opravdu pocítila takovou bolest,která mě nutila se vykřičet a vybrečet,ikdyž by to "mému největšímu štěstí" už nepomohlo.
Jak jsme tušila,koně opravdu utekli.Stádo nejspíš vedla Kathy,jinak by koně zůstali tam kde měli zůstat a to ve výběhu.Brzo ráno se dali na útěk.Bloudili cestou necestou až dokráčeli na pole plné zeleniny a to naše koně měli opravdu rádi.Ale najednou se vyřitila z nedalekého domu paní a koně odehnala.Stádo se rozeběhlo přímo ke vlaku.Angelika stála přímo ve středu nebespečí a tím byli koleje.Lidé,kteří čekali na vlak se snažili koně odehnat,ale marně.Najednou bylo pozdě.Ona byla pryč...na zemi zůstalo jen skrvavené tělo a neobyčejně a vyjímečné srdce...Duše uletěla pryč,jak vánek...Bůh to tak nejspíš chtěl,možná si chtěl vzít pro mne to nejkrásnější,které jsem kdy měla...ať to bylo jak chce...bylo to nespravedlivé.protože kobylka tak mladá a krásná tělem i duší si jistě nezasloužila tak krutou smrt.

ještě sem chtěla dodat,že kobylka Byla A 1/1 a byli jí tři...když se tohle stalo,teď už si užívá nekonečných plání...v nebíčku

Pizneta

To je krásný úplně mě to rozbrečelo :-(

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tohle už sem tady někdy dávala a určitě to není nic příjemného..
tahle povídka má i svůj název a můžu vám vklidu říct,že tohle se opravdu stalo.
.********"Kráčeli jsme ke vlaku a došli do nebes"*********

Dopsaly se poslední písemky,odložili jsme poslední domácí úkoly,učitelka rozdala .vysvědčení a děti ze škol se rozeběhli z radostí do svých domovů a my jsme se jen těšily až si vytáhnem koníky z maštalí a vyjedem někam pryč. Letní prázdniny…Slunce svítí,ptáci spívají,větřík příjemně fouká,ano letní poezie.Milovali jsme vyjížďky do přírody…při západu slunce.Jako každý rok nás čekaly závody a tek nám nic jiného nezbývalo,než se vrhnout na koně a jít trénovat.Přípravy vyžadovaly hodně energie..ale my jsme se vraceli vždy v dobré náladě,vžití pohybu koně a hlavně vždy z úsměvem,Takhle si většinou lidé od koní přectavovali úžasně prožitý den.Ano, taky jsme to milovali aniž by jsme věděli co nás čeká.Každý prázdninový den byl pro nás i koně radostí.Každá minutka prožitá s timhle koněm,co jsem tak moc milovala,mi byla drahá…Znovu vytoužený západ slunce.My se vracíme jakoby polítí potem,koňský pot se táhne po Angeline těle.Kobylka ve slunci pohádková,jinak zlatá.Vysoká kobylka ze srdcem milovníka,pohybem tanečníka a očima romantika.Krása snad k nepopsání.Kůň stvořený pro princeznu.Často jsem si kladla otázku“zasloužím si ji“?...a tohle jsem asi neměla dělat.Nakonec jsem pochopila,že jsem si ji opravdu nezasloužila,Bůh to vzal jistě k srdci a to štěstí si vzal k sobě…
2.
Treninků bylo mnoho,ale až ten jeden nám všem změnil život.Jedna jediná hloupá hádka,jediná.Tohle se opravdu muselo stát?Klademe si zbytečnou otázku?Stalo se…bohužel.Nastal nedělní večer,jak už jsem se zmínila,my večery z koňmi přímo milovaly.Když jsem se ale tentýž den vraceli z plavení ani jedna z nás nepromluvila.byli jsme pohádané a ani jedna nechtěla ustoupit.Kvůli blbému krmení se nemuselo stát to co se stalo.Krok po kroku jsme se vraceli uražení a bez chuti.Koně se nakonec nějak nakrmilo a každá z nás šla svou cestou domů. Po krmení se koně pustily do výběhů na noc.Angelika,Kathy a Svitek zůstali tuhle osudnou noc venku.Brzo ráno když já se povalovala ještě v posteli,táta už byl dávno pryč.O koně bylo postaráno,přece jenom jsme měli ohradník a koně ten to styl oplocení velmi respektují,proto jsem se o ně moc nebála a spala spokojeně dál.Bylo to dávno a tak si nevzpomínám jaké se mi točily v hlavě myšlenky,ale vím že sem cítila strach a vlastně ani nevím proč,možná proto,že dominantou našeho stáda byla Kathy a ta usilovala o svobodu.Pocházela totiž z ruských plání a tam byla svobodná,šťastná a bez starostí.Jednoduše zkrocený divoch,který nepřestává věřit ve svobodu a stále o ní bojuje.
3.
Takže už jistě chápete,proč ten strach,cítila jsem,že není něco v pořádku,že se může něco stát.Ale taky mi bylo divné,pročpak zrovna v tu dobu?Kdy se ona katastrofa opravdu stala?
Když jsem se odhodlala vztát z postele,uviděla jsem tátu,jeho tvář byla "bez chuti"tušila jsem že je z něčím konec,ale z čím?Nakonec jsem s něho z těží vysoukala větu,kterou jsme opravdu nechěla slyšet."Angeliku přejel vlak".Propadla jsem pláči.Nechtělo se mi žít.V ten moment jsem opravdu pocítila takovou bolest,která mě nutila se vykřičet a vybrečet,ikdyž by to "mému největšímu štěstí" už nepomohlo.
Jak jsme tušila,koně opravdu utekli.Stádo nejspíš vedla Kathy,jinak by koně zůstali tam kde měli zůstat a to ve výběhu.Brzo ráno se dali na útěk.Bloudili cestou necestou až dokráčeli na pole plné zeleniny a to naše koně měli opravdu rádi.Ale najednou se vyřitila z nedalekého domu paní a koně odehnala.Stádo se rozeběhlo přímo ke vlaku.Angelika stála přímo ve středu nebespečí a tím byli koleje.Lidé,kteří čekali na vlak se snažili koně odehnat,ale marně.Najednou bylo pozdě.Ona byla pryč...na zemi zůstalo jen skrvavené tělo a neobyčejně a vyjímečné srdce...Duše uletěla pryč,jak vánek...Bůh to tak nejspíš chtěl,možná si chtěl vzít pro mne to nejkrásnější,které jsem kdy měla...ať to bylo jak chce...bylo to nespravedlivé.protože kobylka tak mladá a krásná tělem i duší si jistě nezasloužila tak krutou smrt.

ještě sem chtěla dodat,že kobylka Byla A 1/1 a byli jí tři...když se tohle stalo,teď už si užívá nekonečných plání...v nebíčku

Pizneta

Pizneto, tenhle příběh mě opravdu rozbrečel, nedokážu si ani představit, jak ti bylo. Ale ta hádka za to snad nemohla, nebo ne? Já zažila smrt milovaného koně taky jednou a bylo to šílený, myslela jsem že to nezvládnu. Také mu byly tři a byl to paint horse hřebec. Umřel mi s hlavou v náručí, lítal ve výběhu a najednou se zastavil a padl. Veterinář řekl že infarkt. Měl slabý srdíčko. I když to není tak drastický, zažila jsem si to taky a myslím že nesem jediná. Je to moc smutný ale po jednom životě následuje další-v mém případě jeho jediný syn, se kterým jsem prožila rok (Billy) a chtěla si ho koupit. Bohužel to nevyšlo. Teď na ně oba vzpomínám s velkou láskou a doufám že Billyho jednou potkám. No, už zase nevidím na obrazovku, bylo toho dost... Hlavu vzhůru! Život je i plnej štěstí

Kuníček

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No nevím jestli je to katastrofa, ale je to nepříjemné. moji kobylku jsme jako hříbě dali na hříbárnu - pastviny. Tam se o ni nějak hodně blbě starali, takže se nám domů vrátila naprosto duševně labilní klisnička, na kterou se pomalu nedalo ani šáhout, natož ji vyčistit nebo obsedat. Teď už po roce a půl je obsednutá a jezdí se na ní, ale snese na zádech jen mě a našeho stájníka. Nikoho jiného ne a i my s ní máme dost problémy :-(

Ahoj,taky přihodím příběh co se stal u nás ve stáji.Chodila jsem do jedné stáje,kde nebyl nic moc výběh,uprostřed vesnice okolo samé baráčky se zahrádkami takže věčně naštvaní majitelé, že se jim práší do zahrad, když tam koně skotačí atd. Koníka tam měla ustájeného i kamarádka,byl to plnas hřebeček,naprostý zlatíčko,stál vedle kobylky v boxe. Jednoho dne, bylo to nějak v zimě přišla holčina později a jelikož už byla tma vzala ho jen na lonž do výběhu aby se aspon trochu proběhl,když ho dolonžovala koníka pustila ve výběhu aby si ještě užil trošku volnosti..V tom se koník nevíme proč rozcválal dolů po výběhu, pak jen byla slyšen rána praskajícího dřeva.Koník nabořil do hrazení probořil ho a zůstal ležet mimo výběh,byla tma a jen se ozívalo jak těžce dýchá a vzdychá. Nezkoušel se postavit,Bohužel dopad tak nešikovně že tam byla v tom místě strán po zbouraném baráku,vysoká tráva,křoví atd a tak jsme ho museli vytáhnout traktorem na volné prostranctví.Koníka jsem uklidnovala jelikož holčina byla přímo v šoku a nemohla být pomalu ani u toho.Měla jsem jeho hlavu v klíně,nevěděli jsme co mu je,měl po těle různě rány a z tlamy mu tekla krev.Musel tedy vstát tak sme se ho pokoušeli zvednou,pak to zvládl sám. Hůrá stojí je to v pohodě říkali jsme si,ale nebylo.Když jsme ho chtěli vzít do stáje na světlo koník šel jen po třech a čtvrtá noha se mu jen bezvládně houpala.Veterinář nám oznámil že koník má zlomenou nohu a musí být utracen. Po téhle události sem měla několik šílených nocí kdy sem se budila s vidinou jak mám jeho hlavu v klíně,byl to šílenej zážitek co už nikdy nechci zažít.Karolína

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj,taky přihodím příběh co se stal u nás ve stáji.Chodila jsem do jedné stáje,kde nebyl nic moc výběh,uprostřed vesnice okolo samé baráčky se zahrádkami takže věčně naštvaní majitelé, že se jim práší do zahrad, když tam koně skotačí atd. Koníka tam měla ustájeného i kamarádka,byl to plnas hřebeček,naprostý zlatíčko,stál vedle kobylky v boxe. Jednoho dne, bylo to nějak v zimě přišla holčina později a jelikož už byla tma vzala ho jen na lonž do výběhu aby se aspon trochu proběhl,když ho dolonžovala koníka pustila ve výběhu aby si ještě užil trošku volnosti..V tom se koník nevíme proč rozcválal dolů po výběhu, pak jen byla slyšen rána praskajícího dřeva.Koník nabořil do hrazení probořil ho a zůstal ležet mimo výběh,byla tma a jen se ozívalo jak těžce dýchá a vzdychá. Nezkoušel se postavit,Bohužel dopad tak nešikovně že tam byla v tom místě strán po zbouraném baráku,vysoká tráva,křoví atd a tak jsme ho museli vytáhnout traktorem na volné prostranctví.Koníka jsem uklidnovala jelikož holčina byla přímo v šoku a nemohla být pomalu ani u toho.Měla jsem jeho hlavu v klíně,nevěděli jsme co mu je,měl po těle různě rány a z tlamy mu tekla krev.Musel tedy vstát tak sme se ho pokoušeli zvednou,pak to zvládl sám. Hůrá stojí je to v pohodě říkali jsme si,ale nebylo.Když jsme ho chtěli vzít do stáje na světlo koník šel jen po třech a čtvrtá noha se mu jen bezvládně houpala.Veterinář nám oznámil že koník má zlomenou nohu a musí být utracen. Po téhle události sem měla několik šílených nocí kdy sem se budila s vidinou jak mám jeho hlavu v klíně,byl to šílenej zážitek co už nikdy nechci zažít.Karolína

Moc smutný, ach jo.....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Moc smutný, ach jo.....

Když už sem se tak rozepsala tak napíšu ještě jeden příběh co se mi stal,zkusím to zkrátit.Takže v té samé stáji jsem jezdila jednoho koníka Kenta,bylo léto a já si ho uvázala venku a že vykydám box,vjela jsem s kolečkem do boxu a tak si v pohodě kydám když v tom slyším ránu a když se podívám proběhl Kent,popadla sem ohlávku a běžim mu naproti a v tu chvíli on mě taky jenže napálil to okolo mě a vlítl do boxu kde bylo kolečko,když sem ta doběhla už ležel na zemi,mlátil sebou a zadní nohu měl zašprajclou v tom jak se o to opírá kolečko,je to takovej trojuhelník. Vůbec sem se k němu nemohla přiblížit pač tam sebou mlátil jak magor,hned sem zavolala pomoc a trochu ho zklidnila,nohu se nám podařilo vyprostit ven,měl jí jenom odřenou.Když sem mu jí pak stříkala tak jsme se oba klepali a já bulela štěstím že se mu nic víc nestalo.Karolína

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojky..k životu nepatří jen radost BOHUŽEL ,ale taky se někdy stane katastrofa nebo méně katastrofa která vám i vašemu koni změní život.Stalo se vám toto někdy?Nějaká nepřijemná situace...událost..může se stát cokoliv..a my víme že né jen to příjemné

Jednou jsem přijela s koníkem z vyjížďky, ve stáji už nikdo nebyl, tak jsem ho dala do boxu-odsedlala, oduzdila-vzala jsem vybavení a šla ho odnést do sedlovny. Ze stáje se ozývaly takový divný zvuky, ale moc jsem se jim nevěnovala, napustila jsem si vodu do kýbla a šla za koněm. Když jsem se blížila k jeho boxu zvuky sílily, bylo to jako když někdo kope vší silou do zdi. A taky, že jo, koník se chtěl po vyjížďce pěkně vyválet, ale skončil nohama u zdi, tak, že se nemohl pohnout-od jeho břicha ke zdi bylo tak 50,80cm a nohy měl složené mezi břichem a zdí. Chudák se nemohl ani pohnout, házel sebou, škubal, ale pořád nic, hlavu měl tak nešikovně položenou, že se ani nemohl pořádně nadechnout-čumák měl přímo v pilinách. Házelk takhle sebou dobrých 5 minut, už mu docházeli síly a mě pořád nenapadalo, jak mu pomoct, sama ho přece od zdi nedotáhnu. Dostala jsem nápad, že ho chytnu za nohu a pomůžu mu se převrátit, ale nohama pořád kopal...vypadalo to strašně-kůň k smrti vyděšený a téměř bez sil...Pomalu jsem k němu přišla, hladila ho..začal se uklidňovat, jemně jsem mu šáhla na nohu, nevím jestli poznal, že mu chci pomoct, ale přestal kopat...prvně jsem mu jemně zatáhla za nožky na jedné straně, asi pochopil, co má dělat...na druhý pokus jsem zatáhla víc-koník kopl nohama do zdi a snažil se otočit...nepocedlo se...na jeho zoufalý pohled nikdy nezapomenu..tak ještě jednou...pořádně zatáhnout....a konečně koník ležel na druhé boku, chudák neměl ani sílu vstát...

Zní to celkem divně, co? Ale co jiného byste dělali, kdyby vám takhle zůstal kůň u zdi.... Od té doby si hlídám každého koně, který se válí v boxe-vždycky mám před očima tady tohohle....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Když už sem se tak rozepsala tak napíšu ještě jeden příběh co se mi stal,zkusím to zkrátit.Takže v té samé stáji jsem jezdila jednoho koníka Kenta,bylo léto a já si ho uvázala venku a že vykydám box,vjela jsem s kolečkem do boxu a tak si v pohodě kydám když v tom slyším ránu a když se podívám proběhl Kent,popadla sem ohlávku a běžim mu naproti a v tu chvíli on mě taky jenže napálil to okolo mě a vlítl do boxu kde bylo kolečko,když sem ta doběhla už ležel na zemi,mlátil sebou a zadní nohu měl zašprajclou v tom jak se o to opírá kolečko,je to takovej trojuhelník. Vůbec sem se k němu nemohla přiblížit pač tam sebou mlátil jak magor,hned sem zavolala pomoc a trochu ho zklidnila,nohu se nám podařilo vyprostit ven,měl jí jenom odřenou.Když sem mu jí pak stříkala tak jsme se oba klepali a já bulela štěstím že se mu nic víc nestalo.Karolína

Tohle se sice nestalo mě, ale znám to z vyprávění.
Konečně se mi splnil sen, dodělala jsem školu, pracuji jako trenérka v prosperujícím klubu. Konečně mám i nějakej ten peníz a tak si můžu splnit i ten největší sen a to koupit si koně. Vyhlídla jsem si jí, krásná, mladá, nadějná kobyla po výborných rodičích. Co víc si můžu přát. Koněčně mám jí u nás v klubu, povahově je úplný zlatíčko, výborná v tréninku, později i na svých prvních závodech je dokonce první. Říkám si paráda na lepší kobylu jsem nemohla narazit. Ale....

Jenomže né všechno má svůj happy end.. Jedno krásné ráno se jako vždy šlo jezdit, ale moje kobča měla ten den volna. Pustila jsem jí s ostatníma koňma do výběhu. Odpoledne jsem ji vzala do boxu dostala seno atd. mezitím jsem si šla dělat jinou práci. Najednou slyším hrozné rány a ječící děti, říkám si pane bože co to je? Rychle jsem utíkala do stáje a poznávám, že ty rány jdou z boxu mé klisny. Bože!!! to byly moje první slova, která jsem vyhrkla protože moje kobyla (nevím do dneška jak to udělala) měla zaseklou zadní nohu v napáječce a vší svojí silou se z ní snažila dostat. Okamžitě jsem volala pomoc a veta, ale jak se kobyla zmítala nedalo se k ní dostat. Nakonec se uklidnila a nohu sme jí vyndali. A diagnoza? Vykloubená noha a roztříšěná kost. Snažili sme se jí léčit, ale marně. Vůbec nechtěla jíst, byli sme i v Brně na veter. Později na radu veta byla utracena.
Někdy si pořád dokola opakuju, proč zrovna já????

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tohle už sem tady někdy dávala a určitě to není nic příjemného..
tahle povídka má i svůj název a můžu vám vklidu říct,že tohle se opravdu stalo.
.********"Kráčeli jsme ke vlaku a došli do nebes"*********

Dopsaly se poslední písemky,odložili jsme poslední domácí úkoly,učitelka rozdala .vysvědčení a děti ze škol se rozeběhli z radostí do svých domovů a my jsme se jen těšily až si vytáhnem koníky z maštalí a vyjedem někam pryč. Letní prázdniny…Slunce svítí,ptáci spívají,větřík příjemně fouká,ano letní poezie.Milovali jsme vyjížďky do přírody…při západu slunce.Jako každý rok nás čekaly závody a tek nám nic jiného nezbývalo,než se vrhnout na koně a jít trénovat.Přípravy vyžadovaly hodně energie..ale my jsme se vraceli vždy v dobré náladě,vžití pohybu koně a hlavně vždy z úsměvem,Takhle si většinou lidé od koní přectavovali úžasně prožitý den.Ano, taky jsme to milovali aniž by jsme věděli co nás čeká.Každý prázdninový den byl pro nás i koně radostí.Každá minutka prožitá s timhle koněm,co jsem tak moc milovala,mi byla drahá…Znovu vytoužený západ slunce.My se vracíme jakoby polítí potem,koňský pot se táhne po Angeline těle.Kobylka ve slunci pohádková,jinak zlatá.Vysoká kobylka ze srdcem milovníka,pohybem tanečníka a očima romantika.Krása snad k nepopsání.Kůň stvořený pro princeznu.Často jsem si kladla otázku“zasloužím si ji“?...a tohle jsem asi neměla dělat.Nakonec jsem pochopila,že jsem si ji opravdu nezasloužila,Bůh to vzal jistě k srdci a to štěstí si vzal k sobě…
2.
Treninků bylo mnoho,ale až ten jeden nám všem změnil život.Jedna jediná hloupá hádka,jediná.Tohle se opravdu muselo stát?Klademe si zbytečnou otázku?Stalo se…bohužel.Nastal nedělní večer,jak už jsem se zmínila,my večery z koňmi přímo milovaly.Když jsem se ale tentýž den vraceli z plavení ani jedna z nás nepromluvila.byli jsme pohádané a ani jedna nechtěla ustoupit.Kvůli blbému krmení se nemuselo stát to co se stalo.Krok po kroku jsme se vraceli uražení a bez chuti.Koně se nakonec nějak nakrmilo a každá z nás šla svou cestou domů. Po krmení se koně pustily do výběhů na noc.Angelika,Kathy a Svitek zůstali tuhle osudnou noc venku.Brzo ráno když já se povalovala ještě v posteli,táta už byl dávno pryč.O koně bylo postaráno,přece jenom jsme měli ohradník a koně ten to styl oplocení velmi respektují,proto jsem se o ně moc nebála a spala spokojeně dál.Bylo to dávno a tak si nevzpomínám jaké se mi točily v hlavě myšlenky,ale vím že sem cítila strach a vlastně ani nevím proč,možná proto,že dominantou našeho stáda byla Kathy a ta usilovala o svobodu.Pocházela totiž z ruských plání a tam byla svobodná,šťastná a bez starostí.Jednoduše zkrocený divoch,který nepřestává věřit ve svobodu a stále o ní bojuje.
3.
Takže už jistě chápete,proč ten strach,cítila jsem,že není něco v pořádku,že se může něco stát.Ale taky mi bylo divné,pročpak zrovna v tu dobu?Kdy se ona katastrofa opravdu stala?
Když jsem se odhodlala vztát z postele,uviděla jsem tátu,jeho tvář byla "bez chuti"tušila jsem že je z něčím konec,ale z čím?Nakonec jsem s něho z těží vysoukala větu,kterou jsme opravdu nechěla slyšet."Angeliku přejel vlak".Propadla jsem pláči.Nechtělo se mi žít.V ten moment jsem opravdu pocítila takovou bolest,která mě nutila se vykřičet a vybrečet,ikdyž by to "mému největšímu štěstí" už nepomohlo.
Jak jsme tušila,koně opravdu utekli.Stádo nejspíš vedla Kathy,jinak by koně zůstali tam kde měli zůstat a to ve výběhu.Brzo ráno se dali na útěk.Bloudili cestou necestou až dokráčeli na pole plné zeleniny a to naše koně měli opravdu rádi.Ale najednou se vyřitila z nedalekého domu paní a koně odehnala.Stádo se rozeběhlo přímo ke vlaku.Angelika stála přímo ve středu nebespečí a tím byli koleje.Lidé,kteří čekali na vlak se snažili koně odehnat,ale marně.Najednou bylo pozdě.Ona byla pryč...na zemi zůstalo jen skrvavené tělo a neobyčejně a vyjímečné srdce...Duše uletěla pryč,jak vánek...Bůh to tak nejspíš chtěl,možná si chtěl vzít pro mne to nejkrásnější,které jsem kdy měla...ať to bylo jak chce...bylo to nespravedlivé.protože kobylka tak mladá a krásná tělem i duší si jistě nezasloužila tak krutou smrt.

ještě sem chtěla dodat,že kobylka Byla A 1/1 a byli jí tři...když se tohle stalo,teď už si užívá nekonečných plání...v nebíčku

Pizneta

Fakt smutný příběh, ale sorry, Pizneto, ty hrubky!
vZtát, Skrvavené, nebeSpečí, Spívají ...
A taky ta paní, co se "vyřitila" - ha, ha, ha, to jako z řiti?
Promiň, nechci zlehčovat tvůj příběh, raději snad jezdi na koni a nepiš povídky.
H.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Fakt smutný příběh, ale sorry, Pizneto, ty hrubky!
vZtát, Skrvavené, nebeSpečí, Spívají ...
A taky ta paní, co se "vyřitila" - ha, ha, ha, to jako z řiti?
Promiň, nechci zlehčovat tvůj příběh, raději snad jezdi na koni a nepiš povídky.
H.

Vy si vždycky na mě něco najdete,ale já už to teď beru zz humorem...!!!No nejsem dokonalá a taky k dokonalosti mám moc daleko....psala jsem to tak,že jsem se nedívala na chyby...musím to ještě proletět a opravit...dík za upozornění aspoň se poučím...Č.J zvládám na jedničku ,ale na internetu na to nedbám....
pizneta
Nechtěla jsem aby ste se soustředili na chyby, ale na příběh..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jednou jsem přijela s koníkem z vyjížďky, ve stáji už nikdo nebyl, tak jsem ho dala do boxu-odsedlala, oduzdila-vzala jsem vybavení a šla ho odnést do sedlovny. Ze stáje se ozývaly takový divný zvuky, ale moc jsem se jim nevěnovala, napustila jsem si vodu do kýbla a šla za koněm. Když jsem se blížila k jeho boxu zvuky sílily, bylo to jako když někdo kope vší silou do zdi. A taky, že jo, koník se chtěl po vyjížďce pěkně vyválet, ale skončil nohama u zdi, tak, že se nemohl pohnout-od jeho břicha ke zdi bylo tak 50,80cm a nohy měl složené mezi břichem a zdí. Chudák se nemohl ani pohnout, házel sebou, škubal, ale pořád nic, hlavu měl tak nešikovně položenou, že se ani nemohl pořádně nadechnout-čumák měl přímo v pilinách. Házelk takhle sebou dobrých 5 minut, už mu docházeli síly a mě pořád nenapadalo, jak mu pomoct, sama ho přece od zdi nedotáhnu. Dostala jsem nápad, že ho chytnu za nohu a pomůžu mu se převrátit, ale nohama pořád kopal...vypadalo to strašně-kůň k smrti vyděšený a téměř bez sil...Pomalu jsem k němu přišla, hladila ho..začal se uklidňovat, jemně jsem mu šáhla na nohu, nevím jestli poznal, že mu chci pomoct, ale přestal kopat...prvně jsem mu jemně zatáhla za nožky na jedné straně, asi pochopil, co má dělat...na druhý pokus jsem zatáhla víc-koník kopl nohama do zdi a snažil se otočit...nepocedlo se...na jeho zoufalý pohled nikdy nezapomenu..tak ještě jednou...pořádně zatáhnout....a konečně koník ležel na druhé boku, chudák neměl ani sílu vstát...

Zní to celkem divně, co? Ale co jiného byste dělali, kdyby vám takhle zůstal kůň u zdi.... Od té doby si hlídám každého koně, který se válí v boxe-vždycky mám před očima tady tohohle....

Pisatelce i ostatním, kteří se kdy dostanou do podobné situace(stává se to poměrně často, zažila jsem to několikrát): koně, který se zavalil, nechytejte za nohu - kope kolem sebe až do vyčerpání, mohl by vás i zabít - chyťte ho za ocas a odtáhněte mu záď od stěny. Ten ocas to vydrží bez problému a je to nejjednodušší a nejrychlejší, co můžete udělat, jde to i v úzkém prostoru (štont ap.), lepší jsou na to dva lidi, zvlášť máte - li kus koně a vážíte padesát kilo i s klíčema , ale zoufalství většinou dodá v takové situaci sílu - navíc stačí malá pomoc a kůň už většinou rychle vstane sám. Jen včas uskočte, až se začne zvedat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pisatelce i ostatním, kteří se kdy dostanou do podobné situace(stává se to poměrně často, zažila jsem to několikrát): koně, který se zavalil, nechytejte za nohu - kope kolem sebe až do vyčerpání, mohl by vás i zabít - chyťte ho za ocas a odtáhněte mu záď od stěny. Ten ocas to vydrží bez problému a je to nejjednodušší a nejrychlejší, co můžete udělat, jde to i v úzkém prostoru (štont ap.), lepší jsou na to dva lidi, zvlášť máte - li kus koně a vážíte padesát kilo i s klíčema , ale zoufalství většinou dodá v takové situaci sílu - navíc stačí malá pomoc a kůň už většinou rychle vstane sám. Jen včas uskočte, až se začne zvedat.

Dík za radu. Taky už jsem přemýšlela jak se v takové situaci správně zachovat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pisatelce i ostatním, kteří se kdy dostanou do podobné situace(stává se to poměrně často, zažila jsem to několikrát): koně, který se zavalil, nechytejte za nohu - kope kolem sebe až do vyčerpání, mohl by vás i zabít - chyťte ho za ocas a odtáhněte mu záď od stěny. Ten ocas to vydrží bez problému a je to nejjednodušší a nejrychlejší, co můžete udělat, jde to i v úzkém prostoru (štont ap.), lepší jsou na to dva lidi, zvlášť máte - li kus koně a vážíte padesát kilo i s klíčema , ale zoufalství většinou dodá v takové situaci sílu - navíc stačí malá pomoc a kůň už většinou rychle vstane sám. Jen včas uskočte, až se začne zvedat.

A nezlomí se ten ocas???

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj,taky přihodím příběh co se stal u nás ve stáji.Chodila jsem do jedné stáje,kde nebyl nic moc výběh,uprostřed vesnice okolo samé baráčky se zahrádkami takže věčně naštvaní majitelé, že se jim práší do zahrad, když tam koně skotačí atd. Koníka tam měla ustájeného i kamarádka,byl to plnas hřebeček,naprostý zlatíčko,stál vedle kobylky v boxe. Jednoho dne, bylo to nějak v zimě přišla holčina později a jelikož už byla tma vzala ho jen na lonž do výběhu aby se aspon trochu proběhl,když ho dolonžovala koníka pustila ve výběhu aby si ještě užil trošku volnosti..V tom se koník nevíme proč rozcválal dolů po výběhu, pak jen byla slyšen rána praskajícího dřeva.Koník nabořil do hrazení probořil ho a zůstal ležet mimo výběh,byla tma a jen se ozívalo jak těžce dýchá a vzdychá. Nezkoušel se postavit,Bohužel dopad tak nešikovně že tam byla v tom místě strán po zbouraném baráku,vysoká tráva,křoví atd a tak jsme ho museli vytáhnout traktorem na volné prostranctví.Koníka jsem uklidnovala jelikož holčina byla přímo v šoku a nemohla být pomalu ani u toho.Měla jsem jeho hlavu v klíně,nevěděli jsme co mu je,měl po těle různě rány a z tlamy mu tekla krev.Musel tedy vstát tak sme se ho pokoušeli zvednou,pak to zvládl sám. Hůrá stojí je to v pohodě říkali jsme si,ale nebylo.Když jsme ho chtěli vzít do stáje na světlo koník šel jen po třech a čtvrtá noha se mu jen bezvládně houpala.Veterinář nám oznámil že koník má zlomenou nohu a musí být utracen. Po téhle události sem měla několik šílených nocí kdy sem se budila s vidinou jak mám jeho hlavu v klíně,byl to šílenej zážitek co už nikdy nechci zažít.Karolína

Ahoj,
taky mám jeden moc smutný příběh,můj milovaný kůň mi zemřel na zahradě,v noci dostal silné bolesti a vinou slabé petlice,kterou by vytrkla i koza rohama,on v těch bolestech do těch dveří strčil a chodil po dvoře,pak šel na zahradu.Opravdu nebyl vůbec slyšet,kdyby bývaly ty dveře vydržely,určitě by mě rány kopajícího koně vzbudily,nese se to celým berákem,jenže on se dostal ven a já byla bez jediné šance mu pomoct.Ráno jsme našli prázdný box a Feldona mrtvého na zahradě......
Nikomu to nikdy nepřeju,byla to zbytečná smrt velmi hodného koníka,který rozdával radost,kudy chodil.Nikdy v životě si neodpustím to,že jsem manželovi asi málo důrazně říkala,že to zavírání boxu je špatné,ale znáte chlapy.Sice mám dnes jiného koníka,ale na Feldona nikdy nezapomenu a pořád i po létech,když si na něj vzpomenu,slzy se mi řinou do očí.
Bylo to pro mě poučení,že mám být ve svých požadavcích ohledně bezpečnosti koní důslednější,nesmí nikde koukat ani malý drátek,prostě všechno musí být O.K.

Feldonku,odpusť mi............

Jarka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A nezlomí se ten ocas???

Neměj strach nezlomí, při větší síle se může trošku natrhnout, jako třeba u lidí ucho.
Je fakt, že koníci se umí zavalit docela často, je to teď asi měsíc co se mi zavalil valášek, ale tak blbě, že byl namáčknutý na branku a strašně kolem sebe kopal, neměla jsem jak vlézt k němu. Naštěstí je mladý a silný a po chvilce se odkopal sám a postavil, měl jen trošku odřenou zadní nohu.