Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

1.6.2006 08:06
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.149.213

Stává se vám někdy, že máte strach se svým koněm? Já mám třeba mlaďocha a vždycky když jdeme dělat něco co je nového a já nevím jak na to zareaguje tak jsem uvnitř nejistá, např. jdeme na vycházku a uvažuju co by bylo, kdyby se lekl, utekl mi a někomu by se něco stalo, prostě cítím vnitřní strach. Je to normální? Vím, že kůň musí cítit jistotu a proto se ptám, jestli bych neměla raděj od koní pryč.
Nemám problém s koníkem, kterého dobře znám a vím jak bude reagovat, ale než se k tomu dopracuji tak to trvá 1 -2 roky - ta jistota.

Neregistrovaný uživatel

1.6.2006 08:19
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.25.214

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Stává se vám někdy, že máte strach se svým koněm? Já mám třeba mlaďocha a vždycky když jdeme dělat něco co je nového a já nevím jak na to zareaguje tak jsem uvnitř nejistá, např. jdeme na vycházku a uvažuju co by bylo, kdyby se lekl, utekl mi a někomu by se něco stalo, prostě cítím vnitřní strach. Je to normální? Vím, že kůň musí cítit jistotu a proto se ptám, jestli bych neměla raděj od koní pryč.
Nemám problém s koníkem, kterého dobře znám a vím jak bude reagovat, ale než se k tomu dopracuji tak to trvá 1 -2 roky - ta jistota.

Zažívala jsem tento strach dlouhé roky v oddílu, dokud jsem se nenaučila s koňmi víc komunikovat. Koně ti předem řeknou, než něco udělají, a když se člověk naučí zvládat standardní leknutí takovým způsobem, aby nepřerostlo u koně v paniku, tak máš vyhráno.

Neregistrovaný uživatel

1.6.2006 08:24
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.97.203

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zažívala jsem tento strach dlouhé roky v oddílu, dokud jsem se nenaučila s koňmi víc komunikovat. Koně ti předem řeknou, než něco udělají, a když se člověk naučí zvládat standardní leknutí takovým způsobem, aby nepřerostlo u koně v paniku, tak máš vyhráno.

Já toto bohužel nyní přožívám se svým koněm po úrazu. Dřív jsem to neznala ale teď s tím bojuji a tom mám koníka již několik let. Asi bych ho měla prodat, ale je to těžký.

Neregistrovaný uživatel

1.6.2006 08:29
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.71.37

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já toto bohužel nyní přožívám se svým koněm po úrazu. Dřív jsem to neznala ale teď s tím bojuji a tom mám koníka již několik let. Asi bych ho měla prodat, ale je to těžký.

Připoňme si že koník za to nemůže a más vás jistě moc moc rád tak proč by za to měl pikat??Zkuste sním navázat nový vztah a pokuste se mu bát kamarádkou!Uvidíte bude to lepčí!!!

Martina

Neregistrovaný uživatel

1.6.2006 08:31
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.25.214

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já toto bohužel nyní přožívám se svým koněm po úrazu. Dřív jsem to neznala ale teď s tím bojuji a tom mám koníka již několik let. Asi bych ho měla prodat, ale je to těžký.

Poúrazový stav, vlastní kůň... znám, moc dobře. Po tříměsíční neschopence zahájené na JIPce po pádu z cizího koně jsem stála před svou vlastní neobsednutou puberťačkou a přemýšlela, co s tím. Skončilo to tak, že první kůň, na kterého jsem po půl roce od toho pádu sedla, byla právě ona - když jsem ji obsedala. Moc mi pomohlo právě to, že jsem ji moc dobře znala. Nevím, jestli bych dokázala v té době vylézt na cizího koně, ale s ní to bylo jiné. Myslím, že vlastní kůň je právě ten, který má největší šanci z toho člověka vytáhnout.

Neregistrovaný uživatel

1.6.2006 08:34
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.30.18_1

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Stává se vám někdy, že máte strach se svým koněm? Já mám třeba mlaďocha a vždycky když jdeme dělat něco co je nového a já nevím jak na to zareaguje tak jsem uvnitř nejistá, např. jdeme na vycházku a uvažuju co by bylo, kdyby se lekl, utekl mi a někomu by se něco stalo, prostě cítím vnitřní strach. Je to normální? Vím, že kůň musí cítit jistotu a proto se ptám, jestli bych neměla raděj od koní pryč.
Nemám problém s koníkem, kterého dobře znám a vím jak bude reagovat, ale než se k tomu dopracuji tak to trvá 1 -2 roky - ta jistota.

Taky jsem se svojí mladou klisnou měla strach, než jsme se pořádně poznali a já jsem se naučila předvídat její chování. Trvalo mi to skoro rok, ale dnes už vím co v jaké situaci udělá za ty 4 roky se už známe.

Neregistrovaný uživatel

1.6.2006 08:36
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.25.214

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Stává se vám někdy, že máte strach se svým koněm? Já mám třeba mlaďocha a vždycky když jdeme dělat něco co je nového a já nevím jak na to zareaguje tak jsem uvnitř nejistá, např. jdeme na vycházku a uvažuju co by bylo, kdyby se lekl, utekl mi a někomu by se něco stalo, prostě cítím vnitřní strach. Je to normální? Vím, že kůň musí cítit jistotu a proto se ptám, jestli bych neměla raděj od koní pryč.
Nemám problém s koníkem, kterého dobře znám a vím jak bude reagovat, ale než se k tomu dopracuji tak to trvá 1 -2 roky - ta jistota.

Pořád lepší člověk, který předvídá, že by se něco mohlo stát, než suverén, který se diví, až když se něco stane.

Neregistrovaný uživatel

1.6.2006 08:38
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.215.66

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Stává se vám někdy, že máte strach se svým koněm? Já mám třeba mlaďocha a vždycky když jdeme dělat něco co je nového a já nevím jak na to zareaguje tak jsem uvnitř nejistá, např. jdeme na vycházku a uvažuju co by bylo, kdyby se lekl, utekl mi a někomu by se něco stalo, prostě cítím vnitřní strach. Je to normální? Vím, že kůň musí cítit jistotu a proto se ptám, jestli bych neměla raděj od koní pryč.
Nemám problém s koníkem, kterého dobře znám a vím jak bude reagovat, ale než se k tomu dopracuji tak to trvá 1 -2 roky - ta jistota.

Mala si nejaký úraz na koni? U mňa sa to totiž začalo práve vtedy,keď som dosť blbo zlietla z koňa a zrazu som si začala uvedomovť, že to nie je len tak jazdiť na koni.....Trvalo mi rok kým som začala jazdiť ale nie kôli úrazu, ale kôli strachu. A to som ešte bola k tomu okolnosťami viac menej prinútená (buď sa spamätáš a budeš jazdiť, alebo kone budú musieť ísť preč) a tak som jazdiť začala a zrovna na mladej čerstvo obsadnutej kobyle. Tá bola tak neskutočne vyplašená zo života,nechcela sa dať nasedlať, nedalo sa nasadnúť,proste bála sa úplne všetkého. Po dvoch rokoch si kobylku vzali a já som plakala ako malé decko, lebo som veľmi dobre vedela za čo tej kobylke vďačím a čomu ma naučila. Musela som si to všetko prelúskať sama, museli sme sa naučiť dôverovať jedna druhéj a ver, že to bolo úžasné. Verila som jej do takej miery, že aj keď sme neboli dlhšiu dobu pod sedlom nemala som absolútne žiadny problém ísť von pod sedlo a vedela som, že to bude v poriadku. Tá kobylka ma naučila čo je to vzťah s koňom a zamenila môj panický strach za REŠPEKT.Naučila ma čo je to život s koňom a ukázala mi aký môže byť krásny. Aj teraz jazdím mladú kobylku, ktorá bola takmer rovnaká ako tá predtým a já už aspoň trocha viem ako sa mám správať a nesmierne sa teším z každého pokroku a prejavu dôvery od nej,lebo vidím, že si rozumieme a že nám to klape.Takže chápem Tvoj strach z mladého koňa a neistotu, ktorú to v Tebe vyvoláva,ale ver, že keď to zvládneš a uvidíš prvé výsledky tak sa Ti to 1000 násobne vráti. Chce to kľud a zdravý rešpekt a uvidíš, že to prerastie vo vzájomnú dôveru. Držím Tebe aj koníkovi palce a nech sa Vám obom darí.Táňa

Neregistrovaný uživatel

1.6.2006 08:45
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.23.1

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Stává se vám někdy, že máte strach se svým koněm? Já mám třeba mlaďocha a vždycky když jdeme dělat něco co je nového a já nevím jak na to zareaguje tak jsem uvnitř nejistá, např. jdeme na vycházku a uvažuju co by bylo, kdyby se lekl, utekl mi a někomu by se něco stalo, prostě cítím vnitřní strach. Je to normální? Vím, že kůň musí cítit jistotu a proto se ptám, jestli bych neměla raděj od koní pryč.
Nemám problém s koníkem, kterého dobře znám a vím jak bude reagovat, ale než se k tomu dopracuji tak to trvá 1 -2 roky - ta jistota.

Občas ano, tak se snažím krizovým situacím předcházet, do nových terénů za spolehlivým koněm, tam kde to zná klidně i sama. když dělám třeba na jízdárně něco u čeho nevím jak zareaguje, mám na zemi člověka, který uklidní mě i koně a kdyžtak mě sebere. S touto jistotou jsem svůj strach omezila, o tom, že bez helmy nevlezu ani na svojí starou a klidnou důchodkyni asi nemusím psát. Aby jste si nemysleli, že jsem moc velký posera, normálně jezdíme a to i docela akční vyjížďky, skáčeme a tak. Já se jenom snažím riziko minimalizovat. Taky jsem zjistila, že když jsem mrzutá nebo tak jedu na klidnou vyjížďku a nic po koni nechci, nebo si s ním hraju ze země. Prostě bezpečnost především.

Neregistrovaný uživatel

1.6.2006 09:18
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.30.18_1

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Občas ano, tak se snažím krizovým situacím předcházet, do nových terénů za spolehlivým koněm, tam kde to zná klidně i sama. když dělám třeba na jízdárně něco u čeho nevím jak zareaguje, mám na zemi člověka, který uklidní mě i koně a kdyžtak mě sebere. S touto jistotou jsem svůj strach omezila, o tom, že bez helmy nevlezu ani na svojí starou a klidnou důchodkyni asi nemusím psát. Aby jste si nemysleli, že jsem moc velký posera, normálně jezdíme a to i docela akční vyjížďky, skáčeme a tak. Já se jenom snažím riziko minimalizovat. Taky jsem zjistila, že když jsem mrzutá nebo tak jedu na klidnou vyjížďku a nic po koni nechci, nebo si s ním hraju ze země. Prostě bezpečnost především.

Rozhodně, bezpečnost je důležitá, protože když se člověk necítí, tak ten stres přenáší i na koně. Já sama jsem vloni spadla. Kobyla mě sundala ve cvalu, nikdy to neudělala a mě to velmi překvapilo. Ztratila jsem v ní důvěru a získávám ji vlastně do dneška. Ale nikdy nevsednu na koně bez helmy, nejsem posera, ale vyděla jsem už mnoho pádů a pár natržených hlav jsem i vezla do nemocnice, takže nic pěkného. Navíc nemám ráda takové Ty machry co se holedbají, že oni nic nepotřebují a zvládnou všecko na světě. Viz. Gehm varovali ho ať na toho plňase nesedá, že kůň je velmi špatně zvladatelný a nepředvídatelný a tudíž dost nebezpečný. Holedbal se, že to zvládne a jak dopadl, možná už nikdy nebude chodit. Každý člověk by měl v sobě mít dostatek pokory.

Neregistrovaný uživatel

1.6.2006 10:35
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.56.83

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Rozhodně, bezpečnost je důležitá, protože když se člověk necítí, tak ten stres přenáší i na koně. Já sama jsem vloni spadla. Kobyla mě sundala ve cvalu, nikdy to neudělala a mě to velmi překvapilo. Ztratila jsem v ní důvěru a získávám ji vlastně do dneška. Ale nikdy nevsednu na koně bez helmy, nejsem posera, ale vyděla jsem už mnoho pádů a pár natržených hlav jsem i vezla do nemocnice, takže nic pěkného. Navíc nemám ráda takové Ty machry co se holedbají, že oni nic nepotřebují a zvládnou všecko na světě. Viz. Gehm varovali ho ať na toho plňase nesedá, že kůň je velmi špatně zvladatelný a nepředvídatelný a tudíž dost nebezpečný. Holedbal se, že to zvládne a jak dopadl, možná už nikdy nebude chodit. Každý člověk by měl v sobě mít dostatek pokory.

Přidávám se, po úraze páteře a několika dalších pádu za asistence ,,dobrých kamarádů,, co jezdí s větrem o závod jsem ztratila důvěru v sebe než v koně. Protože, ale bez ,, jezdění ,, být nemohu, zdravě jsem se naštvala taky na sebe. Jezdím - jsem opatrná, hlídám si terén a snažím se koně nenervačit. Mám nového koně - jen na rekreačku. (půl roku). Začala jsem jezdit s helmou a protože jezdím často sama - s mobilem. Ale vím, že to bude ještě chvíli trvat. To nejde odnaučit, musí to přejít samo! Hodně štěstí. Dana

Neregistrovaný uživatel

1.6.2006 10:45
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.215.66

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přidávám se, po úraze páteře a několika dalších pádu za asistence ,,dobrých kamarádů,, co jezdí s větrem o závod jsem ztratila důvěru v sebe než v koně. Protože, ale bez ,, jezdění ,, být nemohu, zdravě jsem se naštvala taky na sebe. Jezdím - jsem opatrná, hlídám si terén a snažím se koně nenervačit. Mám nového koně - jen na rekreačku. (půl roku). Začala jsem jezdit s helmou a protože jezdím často sama - s mobilem. Ale vím, že to bude ještě chvíli trvat. To nejde odnaučit, musí to přejít samo! Hodně štěstí. Dana

Zásadne odmietam jazdiť a ani nejazdím s "dobrými kamarátmi s vetrom o závod".Nikdy!!! Jazdiť s nezodpovednými ľuďmi je najlepší recept na to ako prísť k úrazu. Máš pravdu, že sa to nedá odnaučiť. Naozaj to musí prejsť samo a nejakú tú chvílu to trvá kým človek tú dôveru a istotu zasa nadobudne. Chce to jazdiť a pracovať na svojej aj na konskej psychike. Táňa

Neregistrovaný uživatel

1.6.2006 11:50
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.123.170

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zásadne odmietam jazdiť a ani nejazdím s "dobrými kamarátmi s vetrom o závod".Nikdy!!! Jazdiť s nezodpovednými ľuďmi je najlepší recept na to ako prísť k úrazu. Máš pravdu, že sa to nedá odnaučiť. Naozaj to musí prejsť samo a nejakú tú chvílu to trvá kým človek tú dôveru a istotu zasa nadobudne. Chce to jazdiť a pracovať na svojej aj na konskej psychike. Táňa

tayk te to strach pocituju, zvlast, kdyz jedu se svym konem do terenu. Po uraze, ktery jsem na nem mela, jsem na chvili do terenu prestala uplne jezdit. Kun se strasne plasi a diky memu leknuti, ktere on pozna, se stava nezvladatelnym, diky panice. Pracovala jsem s konikem ze zeme, vice jsme se poznali, budovali vztah. Taky jsem pracovala na sobe, na mych nervech. ted je to uz lepsi, i kdyz v terenu radsi kdyz neco slezu, prece jenom - bezpecnost na 1. miste

Neregistrovaný uživatel

1.6.2006 12:03
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.26.26_1

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
tayk te to strach pocituju, zvlast, kdyz jedu se svym konem do terenu. Po uraze, ktery jsem na nem mela, jsem na chvili do terenu prestala uplne jezdit. Kun se strasne plasi a diky memu leknuti, ktere on pozna, se stava nezvladatelnym, diky panice. Pracovala jsem s konikem ze zeme, vice jsme se poznali, budovali vztah. Taky jsem pracovala na sobe, na mych nervech. ted je to uz lepsi, i kdyz v terenu radsi kdyz neco slezu, prece jenom - bezpecnost na 1. miste

Ano přesně tak pracovat na psychice své i koně, člověk se časem otrká. Když jsem měla s mojim předchozím koněm dost špatné zkušenosti už jsem nevěřila, že ještě někdy zvládnu s koněm někam jít natož jet, ale už je to OK a jsem ráda, že jsem to překonala. Já jsem věděla že mám strach a že to kůň vycítí a proto jsem používala různé maskovadla na ruce a do podpaží, prostě tam kde to nejvíc vycítí a už jenom tím jsem si byla jistější. Hodně pomáhá celer, koně celkově uklidňuje jeho aroma, mně taky a když se poleká kůň nebo je nějaká prekérné situace, zdá se mi že to jde lépe. Hlavně že necítí strach, když mi nebije srdce jak o život a někdy i když byl strach, tak se snažit mluvit klidným hlasem. A to že máš strach nebo spíš obavy, je správné jenom zas to moc nepřehánět, někdy je lepší nerozmýšlet nad tím co se stane, zbytečně se nervuješ. Stejně jsem nakonec zjistila, že se stany vždycky něco když to nejméně čekám. Tak hodně zdaru. Pa Leňa.

Neregistrovaný uživatel

1.6.2006 18:44
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.97.203

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano přesně tak pracovat na psychice své i koně, člověk se časem otrká. Když jsem měla s mojim předchozím koněm dost špatné zkušenosti už jsem nevěřila, že ještě někdy zvládnu s koněm někam jít natož jet, ale už je to OK a jsem ráda, že jsem to překonala. Já jsem věděla že mám strach a že to kůň vycítí a proto jsem používala různé maskovadla na ruce a do podpaží, prostě tam kde to nejvíc vycítí a už jenom tím jsem si byla jistější. Hodně pomáhá celer, koně celkově uklidňuje jeho aroma, mně taky a když se poleká kůň nebo je nějaká prekérné situace, zdá se mi že to jde lépe. Hlavně že necítí strach, když mi nebije srdce jak o život a někdy i když byl strach, tak se snažit mluvit klidným hlasem. A to že máš strach nebo spíš obavy, je správné jenom zas to moc nepřehánět, někdy je lepší nerozmýšlet nad tím co se stane, zbytečně se nervuješ. Stejně jsem nakonec zjistila, že se stany vždycky něco když to nejméně čekám. Tak hodně zdaru. Pa Leňa.

Já taky bojuju ze strachem. Mám vlastního koníka 9 rok, dříve jsem se ničeho nebála ale před pár lety jsem měla ošklivý pád a od té doby se bojím a hlavně si nevěřím a ani koni. Většina lidí co znám tak to prostě neřešej ale já pořád musím myslet na to co se stane když spadnu a to mě vlastně hrozně omezuje. Snažím se to překonat už je to lepší ale někdy do toho zpátky spadnu. Uvažuji o tom že koníka prodám a koupím si klidnějšího ale zatím jsem to nezvládla. Rozum říká prodej ale srdce říká neprodávej. Je to po těch letech moc těžký rozhodnutí.

Neregistrovaný uživatel

1.6.2006 18:54
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.48.142

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já taky bojuju ze strachem. Mám vlastního koníka 9 rok, dříve jsem se ničeho nebála ale před pár lety jsem měla ošklivý pád a od té doby se bojím a hlavně si nevěřím a ani koni. Většina lidí co znám tak to prostě neřešej ale já pořád musím myslet na to co se stane když spadnu a to mě vlastně hrozně omezuje. Snažím se to překonat už je to lepší ale někdy do toho zpátky spadnu. Uvažuji o tom že koníka prodám a koupím si klidnějšího ale zatím jsem to nezvládla. Rozum říká prodej ale srdce říká neprodávej. Je to po těch letech moc těžký rozhodnutí.

Myslím si, že když člověk koni nemůže věřit, měl by ho prodat. Zdraví především. Když koník příjde do dobrých rukou, tak není čeho litovat. Kůň není pes! Raději si koupit koně klidnějšího, než být ve stresu a z ježdění nic nemít.Toť můj názor.

Neregistrovaný uživatel

1.6.2006 21:15
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.123.170

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Myslím si, že když člověk koni nemůže věřit, měl by ho prodat. Zdraví především. Když koník příjde do dobrých rukou, tak není čeho litovat. Kůň není pes! Raději si koupit koně klidnějšího, než být ve stresu a z ježdění nic nemít.Toť můj názor.

taky mam obcas chvile, kdy koni neverim...A to ho mam teprve 2. rok. Rozum mi tvrdi - prodej ho. Je strasne velky a pady z nej moc prijemne nejsou. I kdyz uz tolika lidem (nechtene) ublizil a hlavne me, nedokazu se mu podivat do oci a rict mu "sbohem". Nikdy jsem si s zadnym konem tolik nerozumela, za ty 2 roky mame tolik zazitku, tolik radosti i spatnych chvili, ktere jsme spolu museli travit, ze ho nedokazu vymenit. Vzdyt kone jsou pratele a pro me ti nejlepsi

Neregistrovaný uživatel

2.6.2006 07:40
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.103.7

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já taky bojuju ze strachem. Mám vlastního koníka 9 rok, dříve jsem se ničeho nebála ale před pár lety jsem měla ošklivý pád a od té doby se bojím a hlavně si nevěřím a ani koni. Většina lidí co znám tak to prostě neřešej ale já pořád musím myslet na to co se stane když spadnu a to mě vlastně hrozně omezuje. Snažím se to překonat už je to lepší ale někdy do toho zpátky spadnu. Uvažuji o tom že koníka prodám a koupím si klidnějšího ale zatím jsem to nezvládla. Rozum říká prodej ale srdce říká neprodávej. Je to po těch letech moc těžký rozhodnutí.

To je práve ten problém, že to analyzujete zo vštkých možných a aj nemožných strán. To je to čo ma držalo rok na zemi a nedovolilo mi sadnúť do sedla. Zamýšľate sa nad tým,čo mi zasa môže urobiť a čo sa mi môže stať a to Vám bráni zamýšlať sa nad tým ako sa správať a čo robiť aby sa mne aj koňovi niečo také nestalo. Spadla som z koňa a počas toho roka som si vytvorila najmenej 100 teórií a verzií prečo a ako sa mi to stalo a v čom som robila chybu, ale všetky smerovali k tomu, že na vine je kôň a že to bola chyba kúpiť takého mladého koňa a to len utvrdzovalo môj strach z neho. A pritom riešenie bolo jednoduché: mladý obsadnutý kôň a totálne zelený sviatočný jazdec...... V prvom rade som si musela urobiť poriadok v hlave ja a musela som uznať, že kôň to má v hlave úplne v poriadku a že neurobil nič neobvyklé čo by mladé kone nerobili. A na moje veľké šťastie som do toho sedla nakoniec "musela" sadnúť, lebo moja láska ku koňom bola silnejšia ako moje preanalyzované teórie a predstava, že by som koňa mala predať ma zložila do kolien. Preto som sa nakoniec odvážila a osud zariadil, že to zasa muselo byť na mladého koňa a ako som už vyššie napísala bolo to krásne aj keď niekedy to bola pre mňa riadna drina (nie fyzická, ale psychická). Neznamená to, že sa nad takým niečím, že by sa mi mohlo niečo stať nezamýšlam, keď sadám do sedla, len rozdiel je v tom, že do toho sedla sadám z rešpektom a nie strachom, ktorý mi spôsoboval zmeravené telo, trasúce ruky a chudákovi koňovi jazdca, ktorý mu visel na krátkych oťažiach a zomieral od strachu aj keď si koník čo i len trochu veselšie poklusával. Chce to klud a chladnú hlavu, lebo v strese človek urobí neskutočné hlúposti, ktoré spustia lavínu ďalších hlúpostí. Táňa

Neregistrovaný uživatel

2.6.2006 08:43
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.25.214

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
taky mam obcas chvile, kdy koni neverim...A to ho mam teprve 2. rok. Rozum mi tvrdi - prodej ho. Je strasne velky a pady z nej moc prijemne nejsou. I kdyz uz tolika lidem (nechtene) ublizil a hlavne me, nedokazu se mu podivat do oci a rict mu "sbohem". Nikdy jsem si s zadnym konem tolik nerozumela, za ty 2 roky mame tolik zazitku, tolik radosti i spatnych chvili, ktere jsme spolu museli travit, ze ho nedokazu vymenit. Vzdyt kone jsou pratele a pro me ti nejlepsi

Kůň to zas tak nebere, pokud se k němu někdo jiný chová pěkně, tak si na něho taky zvykne. Pokud je strach vázán na konkrétního koně, je lepší se ho zbavit.

Neregistrovaný uživatel

2.6.2006 13:50
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.107.204

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To je práve ten problém, že to analyzujete zo vštkých možných a aj nemožných strán. To je to čo ma držalo rok na zemi a nedovolilo mi sadnúť do sedla. Zamýšľate sa nad tým,čo mi zasa môže urobiť a čo sa mi môže stať a to Vám bráni zamýšlať sa nad tým ako sa správať a čo robiť aby sa mne aj koňovi niečo také nestalo. Spadla som z koňa a počas toho roka som si vytvorila najmenej 100 teórií a verzií prečo a ako sa mi to stalo a v čom som robila chybu, ale všetky smerovali k tomu, že na vine je kôň a že to bola chyba kúpiť takého mladého koňa a to len utvrdzovalo môj strach z neho. A pritom riešenie bolo jednoduché: mladý obsadnutý kôň a totálne zelený sviatočný jazdec...... V prvom rade som si musela urobiť poriadok v hlave ja a musela som uznať, že kôň to má v hlave úplne v poriadku a že neurobil nič neobvyklé čo by mladé kone nerobili. A na moje veľké šťastie som do toho sedla nakoniec "musela" sadnúť, lebo moja láska ku koňom bola silnejšia ako moje preanalyzované teórie a predstava, že by som koňa mala predať ma zložila do kolien. Preto som sa nakoniec odvážila a osud zariadil, že to zasa muselo byť na mladého koňa a ako som už vyššie napísala bolo to krásne aj keď niekedy to bola pre mňa riadna drina (nie fyzická, ale psychická). Neznamená to, že sa nad takým niečím, že by sa mi mohlo niečo stať nezamýšlam, keď sadám do sedla, len rozdiel je v tom, že do toho sedla sadám z rešpektom a nie strachom, ktorý mi spôsoboval zmeravené telo, trasúce ruky a chudákovi koňovi jazdca, ktorý mu visel na krátkych oťažiach a zomieral od strachu aj keď si koník čo i len trochu veselšie poklusával. Chce to klud a chladnú hlavu, lebo v strese človek urobí neskutočné hlúposti, ktoré spustia lavínu ďalších hlúpostí. Táňa

po uraze mam ted vlastniho konika, ktereho znam spoustu let a je de facto jediny, na kterem se nebojim a verim mu. u cizich koni mam ale porad blok a zacnu se bat:(

Přidejte reakci

Přidat smajlík