Kdo z Vas umi jezdit?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jj souhlas... kdykoliv se me nekdo zepta, jestli umim jezdit tak netusim co bych mela odpovedet.... jezdim pres osm let... ale nikdy bych suverenne neprohlasila " dejte sem jakyhokoliv kone a ja ho zkrotim"podle me nejvic umi jezdit ti, kteri se tim nechlubi ... ale nejde jen o jezdeni... jde o to umet s konmi zit... znam lidicky, kteri jezdit "umi" ale lopatu v ruce neudrzi, natoz aby vedeli jak se kun sedla...

Totéž je s výkonností koní, a ani to nemusí být veselá nabídka "Prodám parkurového koně ...stáří 6 měsíců..."

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Totéž je s výkonností koní, a ani to nemusí být veselá nabídka "Prodám parkurového koně ...stáří 6 měsíců..."

jezdim taky mnoho let,ale pouze jako rekreacni jezdec.sice mam svyho konika,ale odmitam o sobe tvrdit,ze umim jezdit.snazim se koni neublizovat a neprekazet a celkem si rozumime ale ze umim jezdit,to rict nemuzu.a to sem si toho svyho lumpa sama obsedala...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdarec, jak tak procitam tuhle diskuzi, je to tu samy odbornik na drezuru, parkur, western nebo na vsechno dohromady. Proc si nepriznate, ze jezdit a udrzet se na koni neni totez? Udrzet se na koni se naucite za par dni az tydnu, ale jezdit se muzete (a meli byste) ucit cely zivot.Porad jde neco zlepsovat.
Nejsem zadny super jezdec, jezdim prevazne na hobby urovni, ale vadi mi ta arogance nekterych reakci... Na lidi, ktere treba neznate. Zamyslete se, prosim.
Motto: Zadny uceny z nebe nespadl.

Jak říká můj manžel-na koni se udržím a snažím se mu nepřekážet.....naše koně ho bezmezně zbožňují.Ono jezdit ukázkově na jízdárně skočit nějakou překážku umí dozajista hodně lidí,ale pak přijdou do terénu a nevědí......koník hodí hrb a už studují z blízkosti květenu na zemi.Já jsem u koníků ta ošklivá,jelikož dělám ošetření oděrek,ran,omývání všenek,rehabilitace(v posledním případě šlach),injekce.Koníci mě mají spojenou se samými příjemnými činnostmi takže když na ně nesu sedlo mají oči navrch hlavy

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jak říká můj manžel-na koni se udržím a snažím se mu nepřekážet.....naše koně ho bezmezně zbožňují.Ono jezdit ukázkově na jízdárně skočit nějakou překážku umí dozajista hodně lidí,ale pak přijdou do terénu a nevědí......koník hodí hrb a už studují z blízkosti květenu na zemi.Já jsem u koníků ta ošklivá,jelikož dělám ošetření oděrek,ran,omývání všenek,rehabilitace(v posledním případě šlach),injekce.Koníci mě mají spojenou se samými příjemnými činnostmi takže když na ně nesu sedlo mají oči navrch hlavy

Jo,já jsem taky takovej jezdec,snažím se nepřekážet,ale skákat neumím vůbec,za prvé se bojim a za druhé mě to v mém oddíle nikdy nikdo neučil,když jsme měli jízdy,tak mě nenaučili ani pořádně jezdit,ale na práci jsem zase byla první,na koho si vzpomněli.Takže jsem samouk,moje jízda není elegantní,ale o tom rekreační ježdění není,vážím 55 kilo a určitě mě koník na svém hřbetě ani necítí,a hlavní cíl pro mě je rozumět svému koni a udržet se na něm.Zase mi jde o mnoho líp práce s koníkem ze země. Jarka.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdarec, jak tak procitam tuhle diskuzi, je to tu samy odbornik na drezuru, parkur, western nebo na vsechno dohromady. Proc si nepriznate, ze jezdit a udrzet se na koni neni totez? Udrzet se na koni se naucite za par dni az tydnu, ale jezdit se muzete (a meli byste) ucit cely zivot.Porad jde neco zlepsovat.
Nejsem zadny super jezdec, jezdim prevazne na hobby urovni, ale vadi mi ta arogance nekterych reakci... Na lidi, ktere treba neznate. Zamyslete se, prosim.
Motto: Zadny uceny z nebe nespadl.

Taktiež si niekedy už pripadám ako menejcenná. Všade dookola samý preborník a odborník na všetko a tak sa radšej držím v úzadí a pozerám. Jazdím už 6-7 rokov, ale nedovolím si o sebe tvrdiť, že jazdiť viem a keď sa ma na to niekto spýta tak odpovedám, že sa jazdiť účím. A je mi jedno či ma ohovoria od Prahy až do Košíc....Jazdím len rekreačne, žiadny parkúr, western či drezúru a vidím to, že keď prídem pozrieť známych do bývalej stajne (parkúr) tak na mňa pozerajú zvrchu a tak troška akosi "zhovievavo na blbca", ale já by som tie kludné vychádzky do terénu nemenila za nič na svete. Naposledy som sa musela trocha pousmiať, keď som stretla bývalého kolegu (pána ja všetko viem) a ten sa mi hneď z príchodu pochválil, ako už vie jazdiť, lebo už pol roka chodí ku kamarátovi na kone a tak, že si príde k nám niekedy zajazdiť..... Nič som na to nehovorila (už to beriem z rezervou,lebo ho poznám)a tak zrazu z neho vypadlo, že mu to už celkom dobre ide, len pri cvale ho strašne bolí zadok ako si ho udiera do sedla. Ale jazdiť vie...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jo,já jsem taky takovej jezdec,snažím se nepřekážet,ale skákat neumím vůbec,za prvé se bojim a za druhé mě to v mém oddíle nikdy nikdo neučil,když jsme měli jízdy,tak mě nenaučili ani pořádně jezdit,ale na práci jsem zase byla první,na koho si vzpomněli.Takže jsem samouk,moje jízda není elegantní,ale o tom rekreační ježdění není,vážím 55 kilo a určitě mě koník na svém hřbetě ani necítí,a hlavní cíl pro mě je rozumět svému koni a udržet se na něm.Zase mi jde o mnoho líp práce s koníkem ze země. Jarka.

jejda to znám taky. Větu " ty pojď , ty máš sílu" jsem slyšela často a oddřela jsem co se dalo. Ale větu " pojď podíváme sa jak jezdíš" jsem jaksi neslyšela. Ne , že bych nejezdila. Na chromém , nebo zkaženém koni, který už holt nebyl k ničemu , tak se dal pod děti.Bylo nás na něj vždycky alespoň 5. Klasický provozák ( co bych za něj tenkrát dala) mě minul. Buhužel jsem se naučila spoustu zlozvyků se kterými se peru ještě teď. Ale pokud jde o koně, tak všechno mi bylo vynahrazeno, protože to neskutečné štěstí na ty mnou zakoupené a bylo jich postupně 5, bylo až proti přírodě. Zvlášť ten poslední je charakter, pan učitel , i když ho mám 3 roky vůbec jsem ho nepokazila ( a mým umem to fakt není), pořád mě učí , za přispění trenéra.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taktiež si niekedy už pripadám ako menejcenná. Všade dookola samý preborník a odborník na všetko a tak sa radšej držím v úzadí a pozerám. Jazdím už 6-7 rokov, ale nedovolím si o sebe tvrdiť, že jazdiť viem a keď sa ma na to niekto spýta tak odpovedám, že sa jazdiť účím. A je mi jedno či ma ohovoria od Prahy až do Košíc....Jazdím len rekreačne, žiadny parkúr, western či drezúru a vidím to, že keď prídem pozrieť známych do bývalej stajne (parkúr) tak na mňa pozerajú zvrchu a tak troška akosi "zhovievavo na blbca", ale já by som tie kludné vychádzky do terénu nemenila za nič na svete. Naposledy som sa musela trocha pousmiať, keď som stretla bývalého kolegu (pána ja všetko viem) a ten sa mi hneď z príchodu pochválil, ako už vie jazdiť, lebo už pol roka chodí ku kamarátovi na kone a tak, že si príde k nám niekedy zajazdiť..... Nič som na to nehovorila (už to beriem z rezervou,lebo ho poznám)a tak zrazu z neho vypadlo, že mu to už celkom dobre ide, len pri cvale ho strašne bolí zadok ako si ho udiera do sedla. Ale jazdiť vie...

Podle mě...nikdo neumí jezdit tak aby to o sobě mohl říct,protože správný koňák se učí celý život a i ti nejlepší mají určité chybičky a nikdo není dokanalý,protože na dokonalosti není co zlepšovat a to by byla přece nuda!!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdarec, jak tak procitam tuhle diskuzi, je to tu samy odbornik na drezuru, parkur, western nebo na vsechno dohromady. Proc si nepriznate, ze jezdit a udrzet se na koni neni totez? Udrzet se na koni se naucite za par dni az tydnu, ale jezdit se muzete (a meli byste) ucit cely zivot.Porad jde neco zlepsovat.
Nejsem zadny super jezdec, jezdim prevazne na hobby urovni, ale vadi mi ta arogance nekterych reakci... Na lidi, ktere treba neznate. Zamyslete se, prosim.
Motto: Zadny uceny z nebe nespadl.

Jezdím 5 rokem, z toho 3 roky na vlastním koni. Poslední 3 měsíce chodím na výuku. Rozhodně o sobě nemůžu říct, že jsem nějaký super jezdec. Myslím, že člověk se učí celý život. Chci si příští rok dělat licenci, ale jen pro svůj dobrý pocit. Znám jednu dívčinu ta bývala u nás. Objezdila asi 50 koní, z toho jsem ji viděla v akci při krocení jedné kobyly. A o té opravdu můžu prohlásit, že je super jezdec. Ale je pravda, že sám sebe člověk nemůže nikdy objektivně posoudit. Motto: Žádný učený z nebe nespadl plně zastávám. Mám se pořád u koní co učit, každý den přináší něco nového ať v sedle, nebo prostě jen u koní. Je pravda, že trocha pokory není nikdy na škodu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Podle mě...nikdo neumí jezdit tak aby to o sobě mohl říct,protože správný koňák se učí celý život a i ti nejlepší mají určité chybičky a nikdo není dokanalý,protože na dokonalosti není co zlepšovat a to by byla přece nuda!!!

souhlas, poradne jezdit neumi nikdo. nekdo umi lip, nekdo hur, ale nikdo perfektne. nekolikrat tu byl opevovany ales opatrny, jak je suprovej. hahaha. pripada vem nekdo, kdo uz od dvou let malti kone pres nohy, pouziva elektricky sporny, s konma pouze cvala, protoze jinak kulhaj i na usi, pred kondickama kone v boxe pekne skope, aby byl nasranej, a podobny prasarny, jako nekdo, kdo umi jezdit, nebo je dokonce suprovej, jak jsem se zde docetla? jiste, asi umi jezdit lip, nez kdokoliv z nas, ale vsechny kone ma chromy, protoze je muze bez problemu vymenovat. ale ten pristup a treninkovy metody, to je hrozny. nechci ho tu v zadnym pripade pomlouvat(ale uz se asi stalo), ale me by ten vysokej sport nebavil, pokud by byl za takovouhle cenu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jezdím 5 rokem, z toho 3 roky na vlastním koni. Poslední 3 měsíce chodím na výuku. Rozhodně o sobě nemůžu říct, že jsem nějaký super jezdec. Myslím, že člověk se učí celý život. Chci si příští rok dělat licenci, ale jen pro svůj dobrý pocit. Znám jednu dívčinu ta bývala u nás. Objezdila asi 50 koní, z toho jsem ji viděla v akci při krocení jedné kobyly. A o té opravdu můžu prohlásit, že je super jezdec. Ale je pravda, že sám sebe člověk nemůže nikdy objektivně posoudit. Motto: Žádný učený z nebe nespadl plně zastávám. Mám se pořád u koní co učit, každý den přináší něco nového ať v sedle, nebo prostě jen u koní. Je pravda, že trocha pokory není nikdy na škodu.

Tak to já mohu zcela hrdě prohlásit že jsem o sobě nikdy neřekla že umím jezdit a víte proč?Protože si to nemyslím a popravdě bych ani sama sebe nechtěla vidět.Kdyby mě někdo natočil na kameru tak se asi propadnu studem,jezdím sice už skoro 12let ale je to dost málo navíc prvních pár let jsem se spíš učila koně poznávat než nějak aktivně jezdit.No vždyť já ani aktivně nejezdím,jen rekreačně takže každá rada se mi hodí a máte pravdu každý den se člověk učí nové věci.Myslím že když budu jednou umírat stejně ze mě nebude dokonalý jezdec.Klobouk dolů před těmi kdo jsou.Thesis

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak to já mohu zcela hrdě prohlásit že jsem o sobě nikdy neřekla že umím jezdit a víte proč?Protože si to nemyslím a popravdě bych ani sama sebe nechtěla vidět.Kdyby mě někdo natočil na kameru tak se asi propadnu studem,jezdím sice už skoro 12let ale je to dost málo navíc prvních pár let jsem se spíš učila koně poznávat než nějak aktivně jezdit.No vždyť já ani aktivně nejezdím,jen rekreačně takže každá rada se mi hodí a máte pravdu každý den se člověk učí nové věci.Myslím že když budu jednou umírat stejně ze mě nebude dokonalý jezdec.Klobouk dolů před těmi kdo jsou.Thesis

Ahojky:)

Přidám se k vám do debaty, protože je určitě na místě. Jezdím 11 let. Odjakživa jsem dostávala ty "nehorší" koně ze stáje - buď kulhal, nebo shazovat pokaždé, když něco zarachotilo (takže každých 5 minut), klusačku na převýchovu, vysloužilé dostiháče, kousavou dvoumetrovou příšeru po úraze nohy.... Trénoval mě klučina o pár lakrumáků starší jak já a z jeho vychloubačnosti bylo patrné, že je to Mistr světa (minimálně) amoleta a šestinásobný olympijský vítěz v prášení od huby. Koně pod ním chodili se strachem, co neuměl, vynahrazoval bičem a špornami. Kupoval drahé a výkonné koně, které stejně do roka klesly na úrovni...Shazoval mě (a nejen mě), jak nic neumím, jak sem levá, ať se podívám na něj...A tak jsem si celou tu dobu myslela, že opravdu neumím ani pravidelně vysedat nedejbože správně snad nacválat. Klusačka po dvou letech intenzivní práce (pádu i s koněm, převracení koně na záda - a já na ní seděla..) skákala 130 cm a pod pokročilejším šikovným dítkem na jízdárně odchodila. Byl to můj malý úspěch, který on nedokázal přenést přes srdce a tak ji prodal. Za celou dobu, co jezdím, jsem neřekla, že umím jezdit. Je ale důležité říct "Tohle se ti povedlo, tohle se mi povedlo". Koupila jsem si vlastní kobylku a první dva měsíce jsem se s ní nemohla domluvit, byla veliká, silná, proti tomu, jaká byla u původního majitele.....odvezla mě, kdy si vzpomněla. Po hodině práce (tvrdé práce) jsem lezla ze sedla ubrečená a upocená, že nic neumím a umím toho čím dál míň. I to přineslo své ovoce a na kobylku jsem po dalších dvou měsícícho mohla posadit začátečníka na lonž (kobyša má 7 let, po jednom hříběti) a vyjet na závody, až sem se na to cítila, že to nezmastíme uplně. I když jsme nevyhráli, šeptalo se o nás v dobrém slova smyslu. A když někdo promluvil nahlas, že kobyla je dobře přiježděná, spolehlivá a vyrovnaná a že já tam hezky sedím a rozumíme si, zahřálo to, ale tím to skončilo. Ani tehdy jsem neřekla "umím jezdit". A neřeknu to ani dnes, ani za týden, za rok, za deset let...Možná umím koni (tomu svému) nezavazet, ale co na to jiný kůň...jiný trenér...Jen malá rada: hodně vám dá jezdit (byť jen okukovat) na GP, mistráky a větší soutěže i do ciziny. Pokud máte alespoň 1x az rok tuhle možnost, udělejte to, moc vám to pomůže (i tam se dělají chyby a i tam se poučíte a něco okoukáte). Elvíra

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojky:)

Přidám se k vám do debaty, protože je určitě na místě. Jezdím 11 let. Odjakživa jsem dostávala ty "nehorší" koně ze stáje - buď kulhal, nebo shazovat pokaždé, když něco zarachotilo (takže každých 5 minut), klusačku na převýchovu, vysloužilé dostiháče, kousavou dvoumetrovou příšeru po úraze nohy.... Trénoval mě klučina o pár lakrumáků starší jak já a z jeho vychloubačnosti bylo patrné, že je to Mistr světa (minimálně) amoleta a šestinásobný olympijský vítěz v prášení od huby. Koně pod ním chodili se strachem, co neuměl, vynahrazoval bičem a špornami. Kupoval drahé a výkonné koně, které stejně do roka klesly na úrovni...Shazoval mě (a nejen mě), jak nic neumím, jak sem levá, ať se podívám na něj...A tak jsem si celou tu dobu myslela, že opravdu neumím ani pravidelně vysedat nedejbože správně snad nacválat. Klusačka po dvou letech intenzivní práce (pádu i s koněm, převracení koně na záda - a já na ní seděla..) skákala 130 cm a pod pokročilejším šikovným dítkem na jízdárně odchodila. Byl to můj malý úspěch, který on nedokázal přenést přes srdce a tak ji prodal. Za celou dobu, co jezdím, jsem neřekla, že umím jezdit. Je ale důležité říct "Tohle se ti povedlo, tohle se mi povedlo". Koupila jsem si vlastní kobylku a první dva měsíce jsem se s ní nemohla domluvit, byla veliká, silná, proti tomu, jaká byla u původního majitele.....odvezla mě, kdy si vzpomněla. Po hodině práce (tvrdé práce) jsem lezla ze sedla ubrečená a upocená, že nic neumím a umím toho čím dál míň. I to přineslo své ovoce a na kobylku jsem po dalších dvou měsícícho mohla posadit začátečníka na lonž (kobyša má 7 let, po jednom hříběti) a vyjet na závody, až sem se na to cítila, že to nezmastíme uplně. I když jsme nevyhráli, šeptalo se o nás v dobrém slova smyslu. A když někdo promluvil nahlas, že kobyla je dobře přiježděná, spolehlivá a vyrovnaná a že já tam hezky sedím a rozumíme si, zahřálo to, ale tím to skončilo. Ani tehdy jsem neřekla "umím jezdit". A neřeknu to ani dnes, ani za týden, za rok, za deset let...Možná umím koni (tomu svému) nezavazet, ale co na to jiný kůň...jiný trenér...Jen malá rada: hodně vám dá jezdit (byť jen okukovat) na GP, mistráky a větší soutěže i do ciziny. Pokud máte alespoň 1x az rok tuhle možnost, udělejte to, moc vám to pomůže (i tam se dělají chyby a i tam se poučíte a něco okoukáte). Elvíra

Ahojky, můžu vědět odkud jsi, něco podobného jsem zažila ve své první stáji i já - teda toho "samozvaného trenéra" a jednu starší jezdkyni do které se furt trefoval a nakonec nepřekousl její úspěch a tak jí koně co jezdila prodal. Je to už nějaký čas a já byla tehdy "jen malý soplivec" který nic neumí.... Bylo to u Brna, Hančus

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojky, můžu vědět odkud jsi, něco podobného jsem zažila ve své první stáji i já - teda toho "samozvaného trenéra" a jednu starší jezdkyni do které se furt trefoval a nakonec nepřekousl její úspěch a tak jí koně co jezdila prodal. Je to už nějaký čas a já byla tehdy "jen malý soplivec" který nic neumí.... Bylo to u Brna, Hančus

Já bych svoje schopnosti definovala tak že si na koni umím zatím akorát vozit zadek a jezdit se snažím učit. Navíc čím dýl se učím tím mám větší pocit, že je toho strašně moc co neumím.
Bohužel taky znám lidi, kteří jezdí tak že koně chudáci valí bulvy, jak se jim rve za hubu a podobně, ale dotyčný si myslí jakej není super jezdec a navíc i trenér.
S.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojky:)

Přidám se k vám do debaty, protože je určitě na místě. Jezdím 11 let. Odjakživa jsem dostávala ty "nehorší" koně ze stáje - buď kulhal, nebo shazovat pokaždé, když něco zarachotilo (takže každých 5 minut), klusačku na převýchovu, vysloužilé dostiháče, kousavou dvoumetrovou příšeru po úraze nohy.... Trénoval mě klučina o pár lakrumáků starší jak já a z jeho vychloubačnosti bylo patrné, že je to Mistr světa (minimálně) amoleta a šestinásobný olympijský vítěz v prášení od huby. Koně pod ním chodili se strachem, co neuměl, vynahrazoval bičem a špornami. Kupoval drahé a výkonné koně, které stejně do roka klesly na úrovni...Shazoval mě (a nejen mě), jak nic neumím, jak sem levá, ať se podívám na něj...A tak jsem si celou tu dobu myslela, že opravdu neumím ani pravidelně vysedat nedejbože správně snad nacválat. Klusačka po dvou letech intenzivní práce (pádu i s koněm, převracení koně na záda - a já na ní seděla..) skákala 130 cm a pod pokročilejším šikovným dítkem na jízdárně odchodila. Byl to můj malý úspěch, který on nedokázal přenést přes srdce a tak ji prodal. Za celou dobu, co jezdím, jsem neřekla, že umím jezdit. Je ale důležité říct "Tohle se ti povedlo, tohle se mi povedlo". Koupila jsem si vlastní kobylku a první dva měsíce jsem se s ní nemohla domluvit, byla veliká, silná, proti tomu, jaká byla u původního majitele.....odvezla mě, kdy si vzpomněla. Po hodině práce (tvrdé práce) jsem lezla ze sedla ubrečená a upocená, že nic neumím a umím toho čím dál míň. I to přineslo své ovoce a na kobylku jsem po dalších dvou měsícícho mohla posadit začátečníka na lonž (kobyša má 7 let, po jednom hříběti) a vyjet na závody, až sem se na to cítila, že to nezmastíme uplně. I když jsme nevyhráli, šeptalo se o nás v dobrém slova smyslu. A když někdo promluvil nahlas, že kobyla je dobře přiježděná, spolehlivá a vyrovnaná a že já tam hezky sedím a rozumíme si, zahřálo to, ale tím to skončilo. Ani tehdy jsem neřekla "umím jezdit". A neřeknu to ani dnes, ani za týden, za rok, za deset let...Možná umím koni (tomu svému) nezavazet, ale co na to jiný kůň...jiný trenér...Jen malá rada: hodně vám dá jezdit (byť jen okukovat) na GP, mistráky a větší soutěže i do ciziny. Pokud máte alespoň 1x az rok tuhle možnost, udělejte to, moc vám to pomůže (i tam se dělají chyby a i tam se poučíte a něco okoukáte). Elvíra

ono v tomhle případě není špatné heslo " víc hlav, víc ví" Víc trenérů , tě víc naučí , dá víc rad( některé se pravda dost liší) , bazírují na různých věcech.A jezdec si pak může vybrat , co sedí konkrétně jemu. Jasně , člověk se učí pořád, nikdo nejsme dokonalý a i kdyby jsme si to o sobě začali myslet , rychlý střet se zemí a pohled z perspektivy hraboše ty rozumnější napraví. Sebekritika je krásná věc, ale zase si říct, i když je pro sebe, že se nám to dneska povedlo , je taky důležité

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ono v tomhle případě není špatné heslo " víc hlav, víc ví" Víc trenérů , tě víc naučí , dá víc rad( některé se pravda dost liší) , bazírují na různých věcech.A jezdec si pak může vybrat , co sedí konkrétně jemu. Jasně , člověk se učí pořád, nikdo nejsme dokonalý a i kdyby jsme si to o sobě začali myslet , rychlý střet se zemí a pohled z perspektivy hraboše ty rozumnější napraví. Sebekritika je krásná věc, ale zase si říct, i když je pro sebe, že se nám to dneska povedlo , je taky důležité

Ja jsem si ted vzpomnela na jednu fakt komickou prihodu (i kdyz tenkrat sem se malem hanbou propadla do zeme..).Chodila jsem asi pred 10 lety do staje, kde jsme jezdili,kdyz nebyli zakaznici. Jednou jsem s sebou vzala spoluzacku, ktera tvrdila,jak umi jezdit atd. ja to sice brala s rezervou, ale hlavne jsem vedela,ze ona tam nejde jezdit,ale jen na cumendu,tak sem jeji umeni neresila..Kdyz jsem dosla, tak jsem dostala na jizdu konika a sla jsem s pani,ktere tato staj byla jezdit. tato moje spoluzacka celou dobu, co jsem cistila premlouvala majitelku,at ji prideli nejakeho kone- jak jezdit umi a tak. prislo mi uz divny, chtit kone zadarmo, bez odpracovani na jizdu,ale nekterym lidem to zvlastni neprijde. kone na jizdu nedostala,ale kdyz uz jsem mela popracovano,tak mi pani rekla,at toho kone pujcim kamaradce- zacalo to tim,ze neumela na kone ani poradne vylezt (ne ze by ji to neslo,ale nevedela jak na to) a skoncilo to tim,ze nebyla schopna obejit jizdarnu ani krokem..Tak jsem ji po te jizdarne chvilku vodila.Byla jsem hrozne rada,ze jsem se ji nezastala a nerekla,ze jezdit umi, ale stejne jsem se za ni stydela..
Nikdy bych si nedovolila rict,ze umim jezdit. Jezdim na koni asi 15 let (5 let na sh. pony,ktery tahal,takze to bylo spis vozeni se,protoze pod jezdcem v podstate nic neumel, 3 roky ve vyse zminene staji, pak 3 roky na hipoterapii-jako samouk a ted konecne 4 roky jezdim a ne jen se vozim a preucuju se vsechno,co jsem nasbirala za nesmysly).Pokazde,kdyz clovek prokoukne neco novyho a neco se po dlouhe praci nauci,tak pred nim vyvstane dalsich x veci, ktere pred ziskanim noveho umu nevidel a tak ma zase prace dost a muze se ucit dal:o))
Takze ja dojedu z mista 1 do mista 2, udrzim se na koni ve vsech chodech, zvladnu skocit prekazku, odjet parkur a neupadnout.nekontroluju slozeni luk, lesnich porostu zbliska pri kazdem poskoceni:o))Snazim se koni nejen nezavazet,ale pomoci mu pri neseni me osoby-nekdy to jde lepe,nekdy hure. kdyz mam pocit,ze muzu lidem poradit,tak se snazim poradit a vysvetlit,to co delam ja, co u toho citim a ceho tim chci docilit. Kdyz neco neznam,tak se debaty vetsinou neucastnim a snazim se nasbirat informace(vsude mozne), abych uz priste vedela:o))- alespon teoreticky..A prave proto mi vadi,ze tady vetsina lidi neco radi a rika,ale nedokazi vysvetlit,ceho tim vlastne chteji docilit a jak to funguje (viz debaty o lonzovani atd.)A kdyz se na to clovek zepta,tak se stejne nic nedozvi a proto sbiram indformace hlavne od lidi, kterym verim a kteri za ta leta u koni a se svymi zkusenostmi, ktere jsou velmi bohate dokazi vysvetlit a poradit.Martanek

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ja jsem si ted vzpomnela na jednu fakt komickou prihodu (i kdyz tenkrat sem se malem hanbou propadla do zeme..).Chodila jsem asi pred 10 lety do staje, kde jsme jezdili,kdyz nebyli zakaznici. Jednou jsem s sebou vzala spoluzacku, ktera tvrdila,jak umi jezdit atd. ja to sice brala s rezervou, ale hlavne jsem vedela,ze ona tam nejde jezdit,ale jen na cumendu,tak sem jeji umeni neresila..Kdyz jsem dosla, tak jsem dostala na jizdu konika a sla jsem s pani,ktere tato staj byla jezdit. tato moje spoluzacka celou dobu, co jsem cistila premlouvala majitelku,at ji prideli nejakeho kone- jak jezdit umi a tak. prislo mi uz divny, chtit kone zadarmo, bez odpracovani na jizdu,ale nekterym lidem to zvlastni neprijde. kone na jizdu nedostala,ale kdyz uz jsem mela popracovano,tak mi pani rekla,at toho kone pujcim kamaradce- zacalo to tim,ze neumela na kone ani poradne vylezt (ne ze by ji to neslo,ale nevedela jak na to) a skoncilo to tim,ze nebyla schopna obejit jizdarnu ani krokem..Tak jsem ji po te jizdarne chvilku vodila.Byla jsem hrozne rada,ze jsem se ji nezastala a nerekla,ze jezdit umi, ale stejne jsem se za ni stydela..
Nikdy bych si nedovolila rict,ze umim jezdit. Jezdim na koni asi 15 let (5 let na sh. pony,ktery tahal,takze to bylo spis vozeni se,protoze pod jezdcem v podstate nic neumel, 3 roky ve vyse zminene staji, pak 3 roky na hipoterapii-jako samouk a ted konecne 4 roky jezdim a ne jen se vozim a preucuju se vsechno,co jsem nasbirala za nesmysly).Pokazde,kdyz clovek prokoukne neco novyho a neco se po dlouhe praci nauci,tak pred nim vyvstane dalsich x veci, ktere pred ziskanim noveho umu nevidel a tak ma zase prace dost a muze se ucit dal:o))
Takze ja dojedu z mista 1 do mista 2, udrzim se na koni ve vsech chodech, zvladnu skocit prekazku, odjet parkur a neupadnout.nekontroluju slozeni luk, lesnich porostu zbliska pri kazdem poskoceni:o))Snazim se koni nejen nezavazet,ale pomoci mu pri neseni me osoby-nekdy to jde lepe,nekdy hure. kdyz mam pocit,ze muzu lidem poradit,tak se snazim poradit a vysvetlit,to co delam ja, co u toho citim a ceho tim chci docilit. Kdyz neco neznam,tak se debaty vetsinou neucastnim a snazim se nasbirat informace(vsude mozne), abych uz priste vedela:o))- alespon teoreticky..A prave proto mi vadi,ze tady vetsina lidi neco radi a rika,ale nedokazi vysvetlit,ceho tim vlastne chteji docilit a jak to funguje (viz debaty o lonzovani atd.)A kdyz se na to clovek zepta,tak se stejne nic nedozvi a proto sbiram indformace hlavne od lidi, kterym verim a kteri za ta leta u koni a se svymi zkusenostmi, ktere jsou velmi bohate dokazi vysvetlit a poradit.Martanek

Je otazka co je umet jezdit a umet jezdit dobre, velmi dobre ci prfektne ci jak nekdo napsal, super jezdec. Za super jezdce povazuji ty co se kezdy kvalifikuji na MS, na velkou cenu Aachen a jednou za 4 roky OH a podobne, tem rikam super jezdci a tech je opravdu v dnesni dobe celkem dost, Nemci, Francouzi, Americani adt.....nebudu tu jmenovat svetove spicky, to by bylo na dlouho. U me umi jezdit kazdy clovek ktery ma za sebou jekoukoli jezdeckou pripravu a vi jak nasedlat, nauzdit, nasadit kamase ci zvony a pod., ten ktery umi kone udrzet kdyz se splasi, umi kone otocit kdyz je potreba zmenit smer ci cvalat v terenu nebo na jizdarne, tem rikam ze umi jezdit a co se kydani tyce, ani nemluvim. Ti co umi jezdit dobre je celkem dost, jsou to ti co se zucastnuji zavodu tak do S, umeni kone navest dobre na skok, dokazou vycitit zda je kun v poradku, pri klusani neni treba koukat na nohy abych zjistila zda klusu na spravnou ci cvalam na spravnou, nebo krizuji.Ti co umi jezdit velmi dobre, jsou ti co se zucastnuji vyssich zavodu, jako Zila, Fialka, Hosak a podobne.
Ja patrim do te skupiny co umi jezdit dobre, jezdim 20 let, z toho 8 let v nemecku a 5 let vlastnim sveho konika a teprve v nemecku jsem se naucila jezdit dobre a ze jsem mela perny trening, kdy jsem si rikala ze uz na kone nevlezu, ale jsem rada ze jsem to vydrzela a jsem tam kde jsem.Ale musim napsat, porad je co zlepsovat a porad je se co ucit a ja jsem otevrena pro vsechno, rada se ucim novm vecem a nejsem ten typ cloveka co ma svou hlavu a nic jineho me nezajima, prave naopak, rada is necham poradit a vyslechnu co je treba.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je otazka co je umet jezdit a umet jezdit dobre, velmi dobre ci prfektne ci jak nekdo napsal, super jezdec. Za super jezdce povazuji ty co se kezdy kvalifikuji na MS, na velkou cenu Aachen a jednou za 4 roky OH a podobne, tem rikam super jezdci a tech je opravdu v dnesni dobe celkem dost, Nemci, Francouzi, Americani adt.....nebudu tu jmenovat svetove spicky, to by bylo na dlouho. U me umi jezdit kazdy clovek ktery ma za sebou jekoukoli jezdeckou pripravu a vi jak nasedlat, nauzdit, nasadit kamase ci zvony a pod., ten ktery umi kone udrzet kdyz se splasi, umi kone otocit kdyz je potreba zmenit smer ci cvalat v terenu nebo na jizdarne, tem rikam ze umi jezdit a co se kydani tyce, ani nemluvim. Ti co umi jezdit dobre je celkem dost, jsou to ti co se zucastnuji zavodu tak do S, umeni kone navest dobre na skok, dokazou vycitit zda je kun v poradku, pri klusani neni treba koukat na nohy abych zjistila zda klusu na spravnou ci cvalam na spravnou, nebo krizuji.Ti co umi jezdit velmi dobre, jsou ti co se zucastnuji vyssich zavodu, jako Zila, Fialka, Hosak a podobne.
Ja patrim do te skupiny co umi jezdit dobre, jezdim 20 let, z toho 8 let v nemecku a 5 let vlastnim sveho konika a teprve v nemecku jsem se naucila jezdit dobre a ze jsem mela perny trening, kdy jsem si rikala ze uz na kone nevlezu, ale jsem rada ze jsem to vydrzela a jsem tam kde jsem.Ale musim napsat, porad je co zlepsovat a porad je se co ucit a ja jsem otevrena pro vsechno, rada se ucim novm vecem a nejsem ten typ cloveka co ma svou hlavu a nic jineho me nezajima, prave naopak, rada is necham poradit a vyslechnu co je treba.

Jezdím 17 let. Vystudovala jsem jezdeckou školu a jezdit NEUMÍM. Tak asi nějak takhle

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jezdím 17 let. Vystudovala jsem jezdeckou školu a jezdit NEUMÍM. Tak asi nějak takhle

za jazdecku skolu v nasom blizkom okoli,povazujem len Spanielsku jazdecku skolu vo Viedni..zvysok su teoreticke vyuky, s praxou minimalnou...
jo a jazdim14 rokov, chodim parkury stupna L,ale jazdit neviem,..clovk sa uci cely zivot, detto pri konoch

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojky, můžu vědět odkud jsi, něco podobného jsem zažila ve své první stáji i já - teda toho "samozvaného trenéra" a jednu starší jezdkyni do které se furt trefoval a nakonec nepřekousl její úspěch a tak jí koně co jezdila prodal. Je to už nějaký čas a já byla tehdy "jen malý soplivec" který nic neumí.... Bylo to u Brna, Hančus

Ahoj. Tohle bylo v jedné stáji na Hodonínsku (tak daleko zase nejsme). Elvíra